Premier League - souhrn 32. kola

Góly: 59. Vincent Kompany (vl.) - 52. James Milner, 78. Sergio Agüero

Alespoň na chvíli se Manchester halí do bleděmodré. Ostře sledované derby nabídlo gólové představení až ve druhé půli, kdy nejprve otevřel skóre parádní střelou James Milner, aby o chvíli později vyrovnal Phil Jones. Hrdinou se však stal Sergio Agüero, který čtvrthodinu před koncem rozhodl o výhře Man City 2:1. Náskok United je i nadále propastný, přesto budou v táboru Reds o trošku nervóznější.

Utkání ovládla od první minuty skvělá atmosféra a především obrovské tempo, hodné největšímu zápasu na Ostrovech - po sedmi minutách náboj trošku polevil, obrany obou celků se zkonsolidovaly a začala pravá taktická bitva o Manchester i Anglii. V tu dobu už ovšem diváci na Old Trafford mohli vidět Welbeckovu nerazantní hlavičku na Hartovu bránu, nebezpečný střílený centr Milnera či další akci Dannyho Welbecka, jenž špatně vyřešil zajímavě vyhlížející přečíslení dva na jednoho. Chvíli poté ještě pálil po skvělé práci Rooneyho těsně vedle Van Persie.

Hra se uklidnila a dostávaly se do ní i nepřesnosti - především pak u hráčů United. Citizens se postupem času stávali na hřišti pány, ale k šancím jejich mírná převaha nevedla. Red Devils vytvořili ve vápně neprostupnou formaci, do jejíž prostor se hosté nedostávali ani po centrech z kraj hřiště - neuspěli s nimi Zabaleta, Barry ani Milner. Až v sedmadvacáté minutě posledně jmenovaný mohl střílet, když si v šestnáctce narazil se Silvou.

Náboj však neuvadal ani v nejmenším, o čemž svědily i zbytečné žluté karty. Nejprve se David Silva pošetile snažil ve vápně zasáhnout míč rukou a kartonek viděl i rváč Wayne Rooney za hrozivé zajetí do Zabalety na půlící čáře. To nejkrásnější pro většinu diváků, tedy gólové šance, ovšem stále nepřicházelo. Brankáři, ač drženi v neustálé pozornosti, nemohli dlouho předvést své vysoké kvality (bráno v potaz, že se setkali pravděpodobně dva nejlepší gólmani letošní sezony).

Youngův nadějný centr parádně zblokoval Nastasić, Van Persieho akci zastavil neméně heroickým skluzem Kompany, první poločas zkrátka spíše než ofenzivní hvězdy či strážci svatyní ovládli obránci. Nemluvě o precizním výkonu stoperské dvojice United Ferdinand - Jones, která hráče v bleděmodrém nepustila prakticky k ničemu.

Až v samotném závěru Carrick přes Van Persieho dostal míč k Rafaelovi a ten ze vzduchu poslal předmět sváru na ostrý roh spojnice břevna a tyče. Hart však prostor branky beztak s přehledem kryl. Vzápětí rozjeli zajímavý útok i svěřenci Roberta Manciniho, ale obdivuhodně pevná defenziva United, s přispěním necitlivě hvízdnuvšího Deana, ani tentokrát balon k De Geovi nepropustila.

Po změně stran se toho moc nezměnilo, pět minut bylo ticho před bouří, než konečně zahřmělo. Giggs ztratil míč v souboji s Barrym, Nasri na hranici šestnáctky skvěle zasekl míč před Rafaelem, sklepl pod sebe na Jamese Milnera a ten nechytatelnou dělovkou k tyči (i s pomocí Carrickovi miniteče) vsítil dlouho očekávanou úvodní branku zápasu - 0:1.

Jenže neuplynulo ani deset minut a bylo vyrovnáno. Robin van Persie rozehrál volný přímý kop, Joe Hart jej podplachtil a míč se zjevil na hlavě Phila Jonese. Mladičký univerzál ho trkl do Vincenta Kompanyho a další cílová stanice byla až síť - 1:1. O pár minut mohlo být v "Divadle snů" ještě veseleji, když hlavičkoval pro změnu Danny Welbeck, tentokrát už ale Hart nechyboval a stav tak zůstal vyrovnán.

Gólový pytel se ale roztrhl a fotbaloví fajnšmekři si mohli libovat. Tribuny jen zahučely při střelách Ashleyho Younga a Yaya Tourého, euforii, sic v menším z obou sektorů, rozpoutala až akce Sergia Agüera. Střídající forvard se parádní bojovností dostal do pokutového území, "prorval" se mezi Welbeckem a Jonesem do blízkosti branky a ranou podobnou té legendární z konce minulé sezony proti QPR vrátil - již natrvalo - vedení Manchesteru City - 1:2.

Sir Alex Ferguson ve snaze s nepříznivým stavem pozměnil jedenáctku na hrací ploše - Welbecka nahradil Valencia, Rooneyho pak ofenzivní žolík Chicharito. Rošády však velkou změnu nezpůsobily, vedoucí celek Premier League sice měl zdánlivě drtivou převahu, leč ke korigování výsledku nevedla, když úspěch nepřinesla ani Evrova hlavička z poslední minuty nastavení. Man City, ač už do boje o obhajobu titulu nejspíš nezasáhne, si tak odnesl z vyhroceného derby cenné tři body za vítězství 2:1.

Góly: 85. Loïc Rémy - 90+4. Shaun Maloney

Červená karta Zamory Queen’s Park Rangers od úvodních minut srazila k zemi. Z té západolondýnský celek nakonec fantastickou střelou posbíral Loic Rémy, jenže nestačilo to. Dokonale zahraný přímý kop v nastaveném čase z nohy Shauna Maloneyho uzavřel skóre na konečných 1:1 a takřka poslal QPR do druhé ligy.

Domácí přitom začali výborně, nic jiného jim ostatně ani nezbývalo. Už po osmi minutách hry si Rémy krásně míč zpracoval a ještě lépe vypálil - trefil však jen tyč. Jenže dvacet minut po začátku to přišlo. Autové vhazování Maloneyho chtěl převzít na prsa Jordi Gomez, ale ještě víc ho chtěl Bobby Zamora. Jeho kung-fu kop na hlavu nemohl ocenit sudí Dowd jinak než červenou kartou.

V první půli pak měli logicky více ze hry hosté z Wiganu, McManaman bránu těsně minul, McCarthyho skvěle vychytal Julio César. Po změně stran to byla na Loftus Road trošku nuda, až čtvrt hodiny před koncem opět zaúřadovala dvojice César - McCarthy. Záložník Wiganu měl jasnou gólovku, ale jeho pokus hlavou opět brazilský brankář skvěle zlikvidoval.

Wigan byl blízko třem bodům, jenže pět minut před koncem najednou neměl ani jeden. Rychlý protiútok po nepovedeném přímém kopu vedl Stephane Mbia, dlouhý úprk k bráně Latics zakončil pár metrů před vápnem přihrávkou na Loica Rémyho a ten zdánlivě předčasně pálil. Jeho rána však měla naprosto dokonalou razanci i směr a na první pohled nezvládnutelná pozice skončila výstavní brankou - 1:0.

Jenže zápas ještě neskončil a euforie fanoušků Queen’s Park Rangers měla poměrně krátké trvání. Jeden z hrdinů předchozí akce Mbia totiž zbytečně fauloval kousek před šestnáctkou a přímý kop se stal pro svěřence Harryho Redknappa zkázou. Shaun Malouney se jej ujal perfektně, překopl zeď a následně jeho střela zaplula do šibenice - 1:1 a modrobílí zůstali zcela zcepenělí. Tenhle zásah je dost možná vyřadil z boje o udržení.

Góly: 90+3. Papiss Cissé

Povedlo se mu to v říjnu proti WBA, v březnu proti Stoku, respektive Anži, a nyní na stejném hřišti také v konfrontaci s Fulhamem. Zkrátka a dobře, Papiss Cissé zase rozhodl o výhře Newcastlu v poslední minutě (či ještě později)...

Ano, stává se z toho pomalu velká klasika - však jsme si právě představili celou třetinu Senegalcova letošního gólového přídělu. Ale to NUFC nebude moc zajímat, hlavní je pro něj o něco přívětivější pozice v záchranářských bojích.

Do samotného duelu odstartovali lépe hosté, když se málem ujal kroucený projektil Berbatova. Straky se naproti tomu dlouho ne a ne dostat do správného zápasového rytmu, což jim jedině zkomplikovalo další zranění pro Santona. Postupem času nicméně osvědčené 4-4-2 s Gouffranem a Cissém vepředu začalo nést ovoce. To se zatím do přestávky projevilo v podobě dvou Cissého šancí.

Teprve po změně stran začali Magpies pracovat na pořádné dominanci vyjádřené dlouhými pasážemi strávenými výhradně na protivníkově polovině. Anita se také brzy prosadil ke střele, která byla odkloněna na břevno, a Cissého později v jiné tutovce zradil první kontakt s balonem. Když záhy Gouffran podruhé nastřelil brankovou konstrukci, dožadoval se Newcastle zpětně pokutového kopu.

V tu chvíli začínalo být jasné, že vítězná branka Newcastlu začíná být docela dobře otázkou času. Ovšem jakého moře času! Mezitím si ještě Berbatov vynutil perfektní zákrok na Krulovi a Cissé nepochodil s dalším, tentokrát hlavičkovaným pokusem - teprve ve třetí minutě nastavení to konečně prasklo, jakmile se senegalský forvard dostal k dorážce Cabayeho rány.

Góly: 47. Matthew Kilgallon (vl.), 55. Branislav Ivanović - 45. César Azpilicueta (vl.)

Někdy zkrátka musí pomoct štěstí. Chelsea si vybrala jeden ze špatných dnů a když si Azpilicueta vstřelil vlastní gól do šatny, bylo na Stamford Bridge velmi ponuro. Naštěstí pro domácí vrátil okamžitě po změně stran Kilgallon a za dalších deset minut opět šťastnou tečí rozhodl Branislav Ivanović. Chelsea je tak znovu třetí, Sunderland naopak regulérně bojuje o udržení.

Di Caniovi premiéra v Premier League zhořkla, Ital se tak jen zařadil do pětice manažerů, kteří při první duelu na elitní scéně přijeli na Stamford Bridge a nevyhráli. Nebyl přitom od bodů daleko, Sunderland po šťastném vlastním gólu Chelsea byl velmi nahoře, jenže situace krátce po obrátce je vrátila zpátky na zem.

I první velkou příležitost si navíc připravili hráči Sunderlandu, jenže Johnsonovu točenou střelu mířící do branky vyhlavičkoval skvělý Luiz. Chelsea poprvé vystřelila na branku až po 26 minutách, Ramiresův pokus ale velmi starostí Mignoletovi nenadělal.

V dalším průběhu duelu už to vypadalo klasicky, Sunderland poctivě bránil, mířil si pro cenný bod a pouštěl se do ojedinělých brejků. Jenže v poslední minutě první půle to přišlo. Rohový kop tečoval na přední tyčce O’Shea a Cesar Azpilicueta si míč nešťastně srazil do vlastní sítě - 0:1 a Stamford Bridge oněmělo.

Naštěstí pro Chelsea se už ve druhé minutě druhého dějství vše srovnalo zase na startovní čáru. Fernando Torres, který v poločase vystřídal Dembu Ba, utekl v protiútoku Rosovi, předal balon Oscarovi, jenž si sice nepočínal ideálně, ale na několikrát odražený míč opět smolně narazil Kilgallon a kulatý nesmysl se pomalu doklouzal do branky - 1:1.

Rozhodující moment zápasu přišel v pětapadesáté minutě a znovu stálo při modrých chlapcích velké štěstí. Po rohu odhlavičkoval míč z vápna Wickham jen k Davidu Luizovi, brazilský stoper bez přemýšlení napálil balon na bránu a odraz od Ivanoviće zajistil míči směr přímo k tyči mimo dosah Mignoletových rukou - 2:1.

S další tečovanou střelou od Maty okolo šedesáté minuty už si Belgičan poradil, neprostřelil ho ani Oscar, jehož rána rozvlnila síť jen zboku. Jak tomu bývá proti slabším soupeřům na domácí půdě u Chelsea zvykem, s blížícím se koncem upadla koncentrace a Sunderland rostl. Černé kočky toho nicméně nevyužili, s ojedinělým nebezpečím si pak bez potíží poradil Čech.

Góly: 1. Emmanuel Adebayor, 87. Gylfi Sigurdsson - 15. Phil Jagielka, 53. Kevin Mirallas

Nedělní šlágr nakonec nezklamal, i přes poměrně nezáživné úvodní dějství. Mezi Tottenhamem a Evertonem se ve finále před zraky Paula Gascoigna, bývalého hráče obou zúčastněných mančaftů, strhla čtyřgólová bitva, v níž Spurs skórovali na úplném začátku i konci, aby dali vzniknout férové remíze 2:2.

A když říkám na úplném začátku, myslím tím doopravdy úplný začátek. Vždyť těch 33 sekund, které stačily na první zářez Emmanuelu Adebayorovi, představuje druhou nejmenší kohoutí porci ve vlastních dějinách Premier League. A tožský forvard se na něj vpravdě nenadřel - jenom si dobře naběhl na Vertonghenův centr, jenž prosvištěl kolem dvou soupeřů.

Pro toto utkání byla, nebo alespoň měla být, symbolická notná roztříštěnost obou sestav. Na jedné straně absentovalo vlastně kompletní trio, které Tottenham pospolu táhlo na podzim (Bale-Lennon-Defoe), na straně druhé zase suspendovaní Fellaini s Pienaarem. Přesto ale ofenzívy obou celků nepůsobily zcela zakřiknutě. Za Spurs do ní více než obvykle promlouval Dembélé a znovuzrozený Adebayor; a Toffees se opětovně mohli spolehnout na dech beroucího Mirallase.

Nicméně vyrovnání z pohledu Evertonu zařídily ještě velké stálice, Baines s Jagielkou. Prvně jmenovaný centroval od rohového praporku a jeho kolega po necelé čtvrthodině na zadní tyči odhlavičkoval balon do země a mezi nohy zaskočeného Llorise. Od té doby se až do přestávky odvíjela jediná významně hlušší pasáž největšího víkendového taháku.

To začátek druhého poločasu dal ihned skrze aktivitu hostí znát, že se hraje o mnoho. Gibson už klidně mohl obrátit vývoj zápasu, když se na scénu vedral famózní Mirallas. Jeho sólo přes zkoprnělé Parkera a Caulkera včetně utěšené rány do vzdálenějšího rohu Llorisovy branky bude ještě jistě novináři řádně opěvováno.

V 53. minutě tedy rázem museli dotahovat Kohouti, do čehož se vrhli s vervou. Dembélé okamžitě přihlížel, kterak jeho ztečovaná rána končí na břevně, zatímco Adebayor akorát vyprášil Howardovy rukavice. Vzhledem k neúnavné defenzivní práci na obou stranách hřiště se tedy vyrovnání narodilo až v samém závěru, tři minuty před vypršením řádné hrací doby. Tehdy Adebayor za asistence Walkera nastřelil tyčku a Sigurdsson pohodlně dorážel.

Góly: -

Ze šestého po sobě jdoucího "doublu" nic nebude, Reds si druhou výhru v sezoně nad WHU překvapivě nepřipisují. A ani to nebyla úplně klasická liverpoolská nevýhra plná spálených šancí a tyček - Hammers si bod vskutku zasloužili.

Teď se po pěkné remíze, z níž nebýt Lucasova pozdního zákroku na brankové čáře proti hlavičce Collisona klidně mohlo vzejít i senzační vítězství (první takřka přesně po 50 letech), West Ham na jediný krok přiblížil 38bodové metě, jakou si před podpisem kontraktu stanovil manažer Sam Allardyce. Na 12. příčce se Kladiváři zjevně nemusejí ničeho bát, ročník by měli "doplácat" v klidných vodách středu tabulky.

Pro Liverpool to byla frustrující noc, z velké části kvůli fantastické práci stoperského dua Collins-Tomkins. Zejména prvně jmenovaný Velšan nedal pořádně dýchat obávanému Suárezovi, který kromě jednoho nepřesného pokusu poprvé zahrozil až v nastavení, když si na Jaaskelainenovi vynutil jeden přízemní zákrok.

Do té doby to sice byli spíše červení, kdo vykazoval nebezpečnou činnost, většinou však za asistence jiných borců. Tomkins kupříkladu blokoval Gerrardovu střelu a Sturridgeovi nebyl uznán gól pro ofsajd. Na druhé straně pátému střeleckému suchu v řadě proti tomuto sokovi nezabránil ani úchvatný slalom Diamého. To ale Hammers příliš vadit nebude, přirozeně.

Góly: 40. Robert Snodgrass, 60. Michael Turner - 35. Michu, 75. Luke Moore

Pravidlo o enormní gólovosti vzájemných bitev Norwiche a Swansea nebylo porušeno ani v období solidní krize obou mužstev. Co už však porušeno bylo, je výherní šňůra Canaries v těchto zápasech. Tentokrát se totiž narodila remíza 2:2, která tedy alespoň zachovala norwichskou neporazitelnost s tímto soupeřem v rámci elitní soutěže.

Opět to byla zábava, zprvu hlavně díky Swansea. Za něj okamžitě promluvil Luke Moore, když z minimálního volného prostoru na hraně šestnáctky vykouzlil první projektil mířící na Marka Bunna. Ten se vrátil po inkasování červené karty, a na place vydržel jenom něco přes čtvrthodinu. Pak sice nebyl vyloučen, místo toho si ale poranil třísla - a do branky tedy znovu musel Lee Camp. Již za jeho přítomnosti si pak Norwich vytvořil svou největší šanci úvodní části, když se Snodgrass prohnal po levé straně hrací plochy a nechal Turnera zpackat halfvolej z ideální pozice.

Mimo téhle příležitosti Kanárků to ale byly labutě, kdo ovládal statistiku držení míče a byl blíže vedení. Toho potom konečně nabyl ve 35. minutě, jakmile spolupráce tria Dyer-Chico-De Guzmán dala vzniknout již 21. Michuově trefě v této sezoně. Hned vzápětí sám Dyer spálil tutovku a fanoušci Norwiche, kteří v předešlých pěti kolech hned čtyřikrát přihlíželi neuspokojivé remíze, opět nemohli být spokojeni.

To se ovšem brzy změnilo. Dyerovu rozhazovačnost totiž okamžitě ztrestal Snodgrass, jenž nikým nehlídán odpálil do sítě centr Elliotta Bennetta, aby stejný fotbalista skrze přímý kop způsobil osudový zmatek ve vápně soupeře také po obrátce. Tentokrát už Turner na halfvoleji nezaváhal. V těchto okamžicích zase působili mnohem hladověji domácí, jenže ani jim takový popis reality nebyl nic platný. Čtvrthodinu před koncem totiž zblízka vyrovnal Moore a později mohlo být ještě hůř, kdyby Michu trestuhodně nepřestřelil ve vyložené šanci doopravdy pár vteřin před závěrečným hvizdem.

Góly: 71. James Morrison (pen.) - 20. Tomáš Rosický, 50. Tomáš Rosický

Podobně jako loni v posledním kole to bylo v podání Arsenalu čiré trápení, přesto Londýňané vezou z The Hawthorns veledůležité tři body. Dvěma góly jim je vystřelil Tomáš Rosický; cestu za výhrou favoritovi notně zkomplikoval Mertesacker svým vyloučením dvacet minut před koncem. Od té doby WBA zuřivě tlačilo.

Rozpačitý byl v podání Gunners úplný konec; a také samotný začátek. Yacob byl poměrně brzy z čáry odmítnut Rosickým, aby pak dostal reparát, když Fabianski vyběhl až na hranu šestnáctky a trestuhodně nezachytil centrovaný balon. Tehdy už argentinský záložník zakončoval přes hlavu, z obtížnější pozice.

Arsenal se od počátku nezvládal moc prosazovat, čekal na zázrak - a ten přišel ve 20. minutě. Konkrétně v podobě Artetova dalekonosného pasu za obranu, Gervinhově šikovné práci s nohama i balonem a Rosického bravurního střeleckého instinktu, na jehož základě se kapitán české reprezentace včas vrhnul po prudkém centru parťáka z Pobřeží Slonoviny. Po 15 zápasech čekání se tedy Rosický opět trefil v Premier League - a rovnou netradičně hlavou.

Ve zbytku poločasu už hosté docela dobře hýřili sebevědomím a byli lepší stranou. Například fantastickou spolupráci dua Giroud-Cazorla ovšem znehodnotil Ramsey, který nejprve odmítl z první pálit levačkou a pak silnější pravou nohou pod rutinním tlakem nepochopitelně minul.

Před výkopem druhého poločasu šlo prohlásit, že 24 z posledních 30 branek Gunners vsítili po přestávce - a na co těšit se měl také Albion. Třebaže dvojice střapatých černochů Gervinho-Sagna ještě na Fostera z protiútoku nevyzrála, Rosický jen chvíli poté vedení skutečně zdvojnásobil. I když na to potřeboval dva pokusy. Ten první mu po přihrávce Ramseyho chytil Foster; na druhý už byl zákonitě krátký.

Fabianski pak dvakrát zaměstnán Bruntem - jednou z přímého kopu, jednou z hry; což mělo být varování. To si ale Gunners nevzali k srdci, a tak v 70. minutě váhavý Mertesacker jednoznačně podkosil Longa ve stoprocentní příležitosti a s několikadenním zpožděním vykoledoval pro svůj tým penaltu i oslabení. Morrison se štěstím proměnil - a šlo se na interesantní finiš.

Morrison pak v jeho rámci ze slušné pozice pálil pouze do svého spoluhráče Rosenberga. To McAuleyho hlavičce z rohu se už do cesty nikdo nepostavil, až reklamní banner za brankou. Arsenal měl tehdy z pekla štěstí. A co teprve při šanci žolíka Lukakua, jemuž po výhodném odrazu stačilo pravačkou trefit prostor u vzdálenější tyče. Scházely milimetry.

Ve finále si ale i díky Longem spálené šanci mohli Kanonýři oddychnout. Závěrem jen nakopávali balony a modlili se, tři body mají nicméně v kapse tak jako tak.

Góly: 80. Michael Kightly - 9. Gabriel Agbonlahor, 87. Matthew Lowton, 90+1. Christian Benteke

Lambert slaví další velký počin. Jeho Aston Villa si poradila ve veledůležitém klání se Stoke City a na jeho hřišti ho porazila 3:1. Vymanila se tak ze sestupové osmnácté příčky a alespoň na chvíli se jí lépe dýchá. Naopak Potters se po dalším bídném výsledku mají co ohánět, dá se říci, že po dnešku se jich záchranářské boje týkají rovněž.

Aston Villa vzala záchranářskou misi vážně od prvních minut a už v té s pořadovým číslem devět se dočkala branky. Lowton se chopil míče z autového vhazování, přihrál jej na hranici malého vápna Agbonlahorovi, jenž si poradil s nedůrazně bránícím Cameronem a pohotově otevřel skóre - 0:1. V tu dobu už mohlo být na Britannia Stadium veseleji, jelikož Walters nastřelil ruku jednoho z bránících hráčů Villans. Penalta se však nepískala.

Fotbal hrála nicméně prakticky jen Aston Villa. Stoke City dostál ocenění nejhoršího (čti nejméně bodujícího) týmu Premier League v roce 2013 a ani v domácím prostředí si proti Villans nebyl schopen cokoli vytvořit. Naopak trnul, když krátce po úvodní brance pálil těsně vedle Jordan Bowery. Krátce nato už bránu trefil Benteke, jenže Begović tentokrát svůj tým podržel.

Belgický talent Christian Benteke se snažil vylepšit výsledek i v dalším průběhu úvodního dějství, v jeho pravé polovině předal po dobré práci míč Agbonlahorovi, který zpoza vápna těsně minul Begovićovu svatyni. O něco úspěšnější byl Andreas Weimann. Rakouský fotbalista využil skryté příhry od Agbonlahora, kterou nepřijal Benteke, a Weimann tak mohl postupovat sám na bránu. Trefil však jen tyčku.

Po změně stran mohl dát jistotu Villans Bowery, ale Begoviće v obrovské šanci neprostřelil. A tak mohli deset minut před koncem z ojedinělé šance udeřit domácí. Walrers si udělal na lajně legraci z Lowtona, Charlie Adam svým důrazem propasíroval míč ke Kightlymu a ten dokázal vyrovnat na 1:1.

Jenže dnešek byl dnem skvěle hrající Aston Villy. Jeden z hříšníků gólu Stoke Matthew Lowton stál na správném místě, po rohovém kopu a nepovedeném odkopu zpracoval míč na hrudník a z více než 25 metrů jej z voleje fenomenálním způsobem uklidil do Begovićovy branky. Jak krásou, tak důležitostí - jednoznačný gól roku pro birminghamský klub.

Aby toho pro zoufalý Stoke City nebylo málo, přišel ještě gól číslo tři. Whitehead ztratil zhruba na půlící čáře míč na jednom z napadajících hráčů Villans, načež se kulatý nesmysl dostal k Bentekemu. Nejlepší střelec Lambertova týmu obhodil těžkopádného Hutha a mohl pelášit sám na bránu. V takových situacích se mladík z Belgie nemýlí a upravil tak na konečných 3:1 pro Aston Villu.

Góly: 34. Jay Rodriguez, 72. Adam Lallana

Ani Nigel Adkins nedostal zoufalý Reading z propasti. Sedmá porážka v řadě staví Royals do pozice takřka bezvýchodné. Naopak Southampton potřetí za sebou vyhrál, dostal se na velký distanc od sestupových vod a může z klidného středu tabulky sledovat boje pod sebou. Mužem utkání se stal Jay Rodriguez, který krom skvělého výkony přidal gól a asistenci u druhého od Adama Lallany.

Vyrovnaná podívaná od první minuty napovídala o významu utkání pro oba týmy. Reading musel získat tři body, aby vůbec uchoval nějaké naděje na udržení a ani Southampton neměl nic jisté. Náskok čtyř bodů na první sestupující celek nebyl žádný luxus. Po dvaceti minutách už se ale začalo projevovat větší nadšení a dost možná i Adkinsova znalost hry Saints.

První šance zápasu nicméně měla něco společného pouze se štěstím. Po přímém kopu Guthrieho se díky několika podivným odrazům dostal míč až k Le Fondremu a ten fatálně z bezprostřední blízkosti vysoko přestřelil. Tlak Royals pokračoval a s trochou "povolnosti" od sudího mohli kopat po souboji Hoovielda s Robsonem-Kanu penaltu. Nadějně vyhlížela i hlavička Mariappy, ale proti ní Boruć skvěle zasáhl skokem k tyči.

Poté se hra opět vyrovnala, načež Reading ukázal, proč je v lize poslední a sestupu se bez pomoci shůry jednoduše nevyhne. Stačila blesková narážečka Jaye Rodrigueze s Lambertem, hbitý náběh prvního jmenovaného do vnitra apatické defenzivy domácích a ryze britsky důrazné "zajetí" do míče, k němuž šel brankář Federici až příliš váhavě - 0:1.

Za toho stavu se šlo i do kabin a nutno dodat, ke smutku Royals, že za do Reading mohl být ještě zatraceně rád. Chvíli po úvodní brance zápasu totiž Jay Rodriguez napálil břevno a stejný hráč měl díky neutuchající aktivitě ještě jednu gólovku. Krátce před odchodem do kabin se prohnal kolem Karacana, jenž při situaci vypadal jako po osmi pivech, a mířil sám na Federiciho. Tentokrát však neuspěl a druhou branku nepřidal ani při dorážce Gastón Ramirez.

Po změně stran týmy nenavázali na atraktivní podívanou z druhé části úvodního dějství. O něco více ze hry měli stále hosté ze Southamptonu, především Jay Rodriguez dělal obraně Readingu stále velké problémy, ale šancí přibývalo poskrovnu. Až dvacet minut před koncem jako blesk z čistého nebe přišla druhá gólová akce. Po zranění vrátivší se Adam Lallana zahájil celou situace krásnou patičkou na Rodrigueze, hvězda zápasu lahodným obloučkem vyslala střídajícího záložníka do samostatného nájezdu a Lallana se tváří v tvář Federicimu nehodlal zmýlit - 0:2.

Ojedinělou radost vzal Readingu Artur Boruć, který sice Le Fondreho hlavičku v klidu chytil, ale s míčem se potácel za brankovou čáru. Ani zpomalené záběry neodhalily, zda byl balon celým objemem v brance - gól nicméně uznán nebyl. Definitivní hřebíček do rakve domácích mohl přitlouct střídající Guly Do Prado, ale v jasné pozici vysoko přestřelil. I tak ale Soton porazil Royals bez potíží 2:0.