10 nejzajímavějších zimních přestupů ve Francii

V Ligue 1 jsme si v posledních letech zvykli na to, že pokud někdo výrazně hýbe přestupovým trhem, je to buď PSG nebo Monaco; oba nejbohatší kluby však lednovým oknem propluly bez většího rozruchu. I v relativně klidných francouzských vodách se nicméně objevilo několik zajímavých přesunů..

Asi nejvýraznější zprávou je odchod Lucase Ocampose z Monaka do Marseille; mladý argentinský křídelník byl vůbec první velkou akvizicí knížecího klubu po příchodu ruského magnáta Dmitrije Rybolovleva, a jeho přestup, uskutečněný na poslední chvíli, tak vlastně symbolicky uzavírá celou jednu kapitolu. Současné Monaco už ani zdaleka nemá tolik prostředků jako dříve a soustředí se spíše na zapracovávání mladých hráčů a rozvoj vlastní akademie. Ocampos je určitě největší hvězdou, která ve Francii v lednu změnila dres (zvláště poté, co se Marseille nedokázalo "zbavit" talentovaného obránce Dórii a PSG udrželo všechny své ofenzivní hvězdy v čele s Edinsonem Cavanim). Seznam přestupů, kterým se vyplatí věnovat pozornost, je však mnohem delší..

Zájemce o kompletní souhrn všech kádrových změn odkazuji na tento seznam, pravidelně uveřejňovaný na serveru Ligue1.com.


10. Emmiliano Sala (Girondins Bordeaux --> SM Caen, půlroční hostování)

Když se Bordeaux na podzim zranil klíčový útočník Cheick Diabaté, řada lidí se domnívala, že přichází čas pro Emmiliana Salu. Čtyřiadvacetiletý Argentinec, který nicméně žije od dětství ve Francii a fotbalu se učil právě u Les Girondins, o tom byl dle vlastních slov prakticky přesvědčen. Kouč Willy Sagnol mu však kýžený herní čas nedopřál; místo něj se do sestavy propracoval jiný mladý forvard, Thomas Touré.

A tak nyní Sala na půl roku mění dres - bude hrát v Caen, které tak zalepilo díru po odchodu loňského top střelce Ligue 2 Mathieu Duhamela (Évian). Sala už dříve hostoval v nižších soutěžích a zatím všude se mu dařilo střílet kvanta gólů; uvidíme, jestli na to naváže i v Ligue 1. Papírově si vybral správně, výrazně ofenzivní styl Caen by mu měl vyhovovat. Zatím se na hřišti objevil jednou, v zápase se Saint-Étienne, a zahodil stoprocentní šanci.


9. Jean-Armel Kana-Biyik (Stade Rennais --> Toulouse FC, přestup)

Syn slavného Armela Kany-Biyika, člena legendárního kamerunského mužstva z mistrovství světa 1990, působí ve svých pětadvaceti letech jako zahozený talent. Když začínal v Le Havre, kroužila kolem něj celá řada klubů; nakonec si v létě 2010 vybral Rennes, kde se okamžitě propracoval do základní sestavy. Rozvoj mladého stopera však následně pozastavily problémy se stehnem, a když se loni na jaře dostal do křížku s fanoušky, bylo jasné, že musí pryč.

Během první poloviny sezony jej kouč Philippe Montanier nepostavil ani jednou; v Toulouse bude mít určitě větší příležitost přesvědčit fanoušky o tom, že má týmu stále co dát. I proto, že tamní lodivod Alain Casanova letos otevřeně experimentuje se sestavou i rozestavením. Kana podepsal v Okcitánii smlouvu na dva a půl roku; uvidíme, jestli se dokáže rozehrát do staré formy i po návratu reprezentantů z Afrického poháru národů.


8. Gilles Sunu (FC Lorient --> Évian TG, přestup)

Také Sunu byl kdysi velkým talentem, jemuž byla předpovídána zářnější kariéra. Odchovanec Arsenalu reprezentoval Francii od kategorie U-17 až do jednadvacítky, v londýnském klubu se však neprosadil a nakonec odešel do Lorientu, kde na začátku této sezony spolu s druhým křídelníkem Valentinem Lavignem výrazně pomohli ke skvělému startu. Jejich forma však brzy opadla, a nyní třiadvacetiletý Sunu odchází restartovat svoji kariéru do podalpského městečka Annecy. Nová smlouva mu vyprší v létě 2016.


7. Romain Philippoteaux (Dijon FCO --> FC Lorient, přestup)

V lorientské ofenzivě vůbec nezůstal kámen na kameni; vedle Sunua odešel i Traoré (o kterém ještě bude zmínka), na jejich místo pak bretaňští angažovali belgického rychlíka Gianniho Bruna a zejména Romaina Philippoteauxe. Jméno šestadvacetiletého forvarda je většině fanoušků prakticky neznámé, pokud tedy nesledují Ligue 2 - Philippoteaux totiž přichází z Dijonu, který zejména díky němu rozehrál sezonu na postup. V novém působišti podepsal na čtyři a půl roku a pokusí se navázat na skvělý podzim, kdy ve druhé lize zaznamenal sedm gólů a pět asistencí. Být o pár let mladší, nejspíš by se kolem něj točili jinačí zájemci. (A Dijon bez své největší hvězdy, která působila jako komplexní, nepostradatelný ofenzivní tahoun, hledí vstříc krušnému jaru.)


6. Gaël Danic (Olympique Lyon --> SC Bastia, volný hráč)

Jediný třicátník v tomto seznamu na první pohled přesně zapadá do poněkud chaotické přestupové koncepce Bastie - korsický klub je od svého postupu do Ligue 1 známý tím, že bere prakticky všechno, co má nohy a alespoň trochu známé jméno. Danic však není pouze vyhaslou hvězdičkou; koneckonců nikdy v kariéře nepřekročil stín uznávaného pracanta, jehož schopnosti nejlépe vyniknou v klubech klidného středu tabulky.

Kdysi ve Valenciennes platil za jedno z nejnebezpečnějších levých křídel celé ligy, což je také důvod, proč si jej vyhlédl Lyon; tehdejší kouč Rémy Garde na něho hodně spoléhal, ba občas mu dával až příliš herního času. Po příchodu Huberta Fourniera však Les Gones zahájili cestu razantního omlazování, a pro třiatřicetiletého veterána najednou nebylo v kádru místo. Po rozvázání smlouvy tak odchází do Bastie, která může těžit z jeho spolehlivosti, zkušeností a dobré práce s míčem.


5. Fakhreddine Ben Youssef (CS Sfaxien --> FC Metz, přestup)

Letošní leden měl být pro Ben Youssefa doposud nejdůležitějším měsícem v kariéře - nový kouč Tuniska Georges Leekens totiž spoléhal na to, že právě on svými góly dotáhne Orly z Kartága k úspěchu na Poháru národů. Třiadvacetiletý hrotový útočník se však před startem šampionátu zranil a fanoušci Mét tak pořád příliš neví, co od něho vlastně čekat.

Ben Youssef má spoustu předpokladů k tomu, aby ve Francii prorazil. V tuniské lize v dresu Sfaxu podával skvělé výkony, dokonce byl vyhlášen nejlepším hráčem soutěže za rok 2013; management Mét mu navíc přivedl i kolegu a dvorního nahrávače Ferjani Sassiho (zatímco gabonský defenzivní záložník Didier Ibrahima Ndong zamířil pro změnu do Lorientu - Sfax zkrátka v uplynulých týdnech uspořádal výprodej největších opor). Na svých 192 centimetrů je Ben Youssef obdivuhodně pohyblivý, a co především, dává spoustu gólů. V Métách, které mají letos v ofenzivě obrovské problémy, se snadno může (se Sassim v zádech) stát tolik vytouženým spasitelem. Uvidíme, jestli tato riskantní sázka nakonec vyjde.


4. Maxwel Cornet (FC Metz --> Olympique Lyon, přestup)

Ben Youssef se na Saint-Symphorien bude muset hodně ohánět - místo mu totiž (k nelibosti fanoušků) uvolnil métský odchovanec a jeden z největších talentů francouzského fotbalu, Maxwel Cornet. Rodák z Pobřeží slonoviny má teprve osmnáct let, ale trenéři mládežnických kategorií Les Bleus jej už dobře znají; "předávají" si ho už od jeho 15 let.

Současný reprezentant francouzské devatenáctky se nijak netajil tím, že Méty opouští nerad; důvodem prý bylo opomíjení ze strany kouče Alberta Cartiera. Jeho přestup do Lyonu, kde podepsal na 4 a půl roku, byl zkompletován těsně před vzájemným střetem obou klubů; Cornet se tak rázem ocitl ve středu mediální pozornosti. Prohlásil, že si ze všech zájemců vybral právě Lyon, neboť tam bude mít pod pečlivým vedením Huberta Fourniera největší šanci se herně rozvíjet. V týmu, který vede ligu díky důrazu na dravé mládí (a který má dlouhodobé problémy s úzkým kádrem v útoku), může zazářit prakticky okamžitě.


3. Alain Traoré (FC Lorient --> AS Monaco, půlroční hostování s opcí)

Traoré je živoucím důkazem toho, jak mohou kariéru talentovaného hráče zničit chronické zdravotní potíže. I když "zničit" je možná příliš silné slovo - burkinský ofenzivní univerzál má koneckonců ve vitríně stříbro z Poháru národů 2013 a jak v Auxerre, tak později v Lorientu platil chvílemi za jednoho z nejlepších, ne-li vůbec nejlepšího hráče celé ligy. Problém je, že tyto chvíle vždy po pár týdnech pominuly; ne vinou ztráty formy, ale zranění. Les Merlus udělali z Traorého nejdražší klubovou posilu v historii, nyní jej pouští s klidným srdcem hostovat. Spoléhat vepředu na sedmadvacetiletého lazara se zkrátka dlouhodobě nevyplácí.

To však neznamená, že by Traoré neměl Monaku co nabídnout - naopak. Tento univerzál, který může nastoupit na levém křídle, jako ofenzivní záložník, podhrot i falešná "devítka", má totiž vynikající kopací techniku, je brilantním exekutorem přímých kopů i neomylným zakončovatelem (v reprezentaci má bilanci 18 gólů ve 33 zápasech). Navíc už v kariéře opakovaně ukázal, že pokud je ve formě a zdravý, umí si z celé ligy udělat trhací kalendář.


2. Lucas Ocampos (AS Monaco --> Olympique Marseille, půlroční hostování s opcí)

Když Ocampos přicházel v létě 2012 z River Plate za 15 milionů eur, šlo ze strany Monaka především o demonstraci síly - tehdy hrál knížecí klub druhou ligu, a protože zavedené hvězdy na souboje s Troyes nebo Vannes nalákat nemohl, sáhl po jednom z nejzářivějších argentinských talentů. Dmitrij Rybolovlev tak celému světu ukázal, že má peníze a nebojí se je investovat.

Nyní, o dva a půl roku později, je Ocamposovi dvacet let a Monaco opouští s vizitkou hráče, který se klubu nezaplatil. Ne snad že by neuměl hrát fotbal - mladý křídelník má opravdu mimořádný potenciál, jenže rozvíjet jej není zrovna jednoduché. Sám svůj přesun do Marseille otevřeně přivítal, podal několik sebevědomých vyjádření a veřejně pochválil kouče Marsela Bielsu; ten bude mít za úkol naučit ho, že skvělý dribbling má smysl jedině v případě, když se hráč naučí také přihrávat.

Ocampos má ve smlouvě opci, která se aktivuje automaticky, pokud přístavní klub dokáže postoupit do Ligy mistrů; spekuluje se, že její výše dosahuje až 13 milionů eur. To může být pro Marseille skvělý tah - potenciální Argentincova cena je do budoucna mnohem, mnohem vyšší - jenže zároveň jde o nezanedbatelné riziko. Podaří se Bielsovi konečně nastartovat kariéru svého krajana?


1. Clément Chantome (PSG --> Girondins Bordeaux, přestup)

Je snadné zapomenout, že Clément Chantome je ve skutečnosti jedním z nejlepších středních záložníků ve Francii, navíc v ideálním fotbalovém věku. Na vině je hédonistická politika PSG - sedmadvacetiletý borec je věrným odchovancem klubu, a pro takové zkrátka není v páně Khelaifiho plánu na ovládnutí fotbalového světa místo. Nyní už v klubu zůstává jediný produkt slavné akademie, věčný talent a současný náhradník Jean-Christophe Bahébeck.

Chantome se mohl dost dobře stát jakýmsi francouzským Scholesem. Paříž nade vše miluje, je obrovským fanouškem svého klubu (kde strávil dlouhých 15 let), a pokud by to bylo jen trochu možné, nejradši by v Parku princů vydržel do konce kariéry. V sezoně 2012/13 byl pod Carlem Ancelottim pevnou součástí základní sestavy, podával skvělé výkony a dokonce si vysloužil i svoji první (a zatím poslední) reprezentační pozvánku; Laurent Blanc jej však odstavil na vedlejší kolej a loni jej poslal hostovat do Toulouse. Také tam dal Chantome jasně najevo, že moc lepších záložníků po Francii neběhá.

Bordeaux v něm získalo posilu snů. Chantome přichází jako nesmírně zkušený hráč; na kontě má 277 profesionálních zápasů, z toho 195 v Ligue 1 a 40 v evropských pohárech (v Lize mistrů si zahrál celkem devětkrát). Cílem Les Girondins je letos proniknout do Evropy, a nový generál středu pole je v tomto ohledu nedocenitelnou akvizicí - příkladně brání i odemyká soupeřovy obrany, je typickým staženým playmakerem se skvělým citem pro míč, širokým periferním viděním, chladnou hlavou a schopností udávat tempo hry. Koukat se na Chantomeho v akci je zážitek, a není pochyb o tom, že Willy Sagnol toto potěšení fanouškům dopřeje plnými hrstmi.


POZNÁMKA:
Původně měl tento článek pojednávat o jedenácti fotbalistech; na prvním místě byl Hatem Ben Arfa a jeho pokus naposledy restartovat kariéru v dresu Nice. Sedmadvacetiletý kreativní génius je chodící definicí zmařeného talentu - může za to jeho naivní, dětská povaha, nezodpovědný přístup i četné zdravotní problémy. Tento "nový Zidane" měl potenciál být jedním z nejlepších techniků na světě, a vlastně jím v jednu chvíli i byl - to když v Lyonu spolu se svým "dvojčetem" Karimem Benzemou terorizovali celou Evropu. Od té doby jeho kariéra nabrala strmý spád; přes Marseille se dostal do Newcastlu, odkud jej loni poslali hostovat do Hullu.

V prosinci 2014 pak Ben Arfa bez ohlášení opustil Anglii a kouč Tigers Steve Bruce prohlásil, že už s ním nadále nepočítá. Newcastle se věčného průšviháře konečně zbavilo, když jej uvolnilo do Nice; Claude Puel projevil ochotu vzít ho pod svá křídla a podepsal s ním smlouvu na rok a půl. Jenže začátkem tohoto týdne vyšla najevo nepříjemná zpráva - regule FIFA zakazují hráčům nastoupit během jedné sezony za více než dva kluby. Ben Arfa sice za áčko Strak letos nehrál, objevil se však v zápasech juniorky, které FIFA počítá jako regulérní soutěžní duely. Nyní je tak někdejší největší francouzský klenot bez angažmá a přiznává, že by udělal cokoliv pro to, aby mohl opět hrát - kdekoliv. Škoda. Nyní už mohl být dávno v Realu Madrid a nic podobného neřešit..