ALESSANDRO ROSINA - HOBIT Z TURÍNA

Fanoušci squadry azzury bijí na poplach. Jejich miláčci svoji kvalifikační skupinu o postup na mistrovství Evropy nerozehráli zrovna šťastně, přitom není zrovna těžké určit hlavní slabinu v sestavě Donadoniho týmu. Na Alexe Del Piera už se zkrátka spoléhat nedá a Francesco Totti nechce o reprezentaci ani slyšet. Naděje tifosi se tak ubírají směrem k Turínu...

...kde letos konečně naplno zazářila kometa jménem Alessandro Rosina. Bude právě tento bezkonkurenčně nejtalentovanější italský playmaker s možná nejlepší levačkou v lize tím pravým lékem na nemoc zvanou "gólová impotence"? Ale pojďme pěkně popořádku.

Alessandro Rosina se narodil na sklonku ledna roku 1984 v malém severoitalském městečku Belvedere Marittimo. Fotbal začal hrát v pěti letech na malém zaprášeném hřišti Cittadella del Capo, kde pod přísným dohledem otce zdokonaloval svoje schopnosti. Vynikal hlavně zásluhou skvělé techniky a rychlosti, proto také není divu, že na něho upřel zraky samotný gigant calcia – Juventus Turín. Jenže otec Alfonso měl svoji hlavu a tak se spolu s celou rodinou stěhovali v Alessandrově dorosteneckém věku do Parmy, kde se měl jeho talent odvíjet tím správným směrem. Rosina byl členem všech mládežnických reprezentačních výběrů a krátce po jeho devatenáctých narozeninách nazrál čas, aby dokázal naděje do něj vložené prodat i v prvním týmu. Z rezervy ho vytáhl Cesare Prandelli (dnešní trenér Fiorentiny) a pro premiéru ani nemohl vybrat pikantnějšího soupeře. Mladý Alessandro dostal na posledních sedm minut šanci v utkání proti Juventusu, když vystřídal typově podobného Japonce Nakatu. Další příležitost měl až za měsíc proti Piacenze a během svého poločasového vystoupení si fanoušky Parmy získal na svou stranu.

Následující sezona měl býti v kariéře zlomovou, ale přišlo velké rozčarování. Prandelli Rosinovi sice sliboval více minut – zvláště když Parma hrála tři náročné soutěže – jenže nakonec tomu tak nebylo. Alespoň si odbyl premiéru v reprezentaci do 21 let (proti Řecku), i když to byla pro fotbalistu s nosem Mr. Beana a postavou Froda Pytlíka jen slabá náplast. Naštěstí se později ukázalo, že je těmto dvěma slavným filmovým postavám podobný nejen vizuálně, ale i osudem. Parmě se najednou přestalo dařit, začala střídat hodně trenérů a žádný z nich neměl odvahu postavit hru na nezkušeném hračičkovi, kterých narostl do výšky pouhých 168 centimetrů. Přednost pravidelně dostávali Nakata, Marchionni a Bresciano, takže Rosinovi nezbylo, než se sbalit a zamířit do Serie B, kde se jeho novým působištěm stala Verona. S bilancí sedmnácti zápasů a dvou branek sice nijak neoslnil, přesto však jeho nápaditý styl hry neunikl pozorovatelům některých klubů nejvyšší soutěže, konkrétně Lazia, Messiny a Ascoli.

Ale v kariérách vrcholných fotbalistů to málokdy bývá úplně jednoduché a i tady, stejně jako v případě Parmy a Juventusu, nešlo vše podle očekávání. Opět dal na rady otce a skončil v nově se tvořícím FC Turín, který co nevidět plánoval postup do Serie A. A tady konečně nabrala kariéra muže s dynamitem v levé noze správný směr. Kouč De Biasi na Alessandrovi postavil hru, nasadil ho do všech zápasů a fotbalem posedlý národ se nestačil divit. Šikovný středopolař bavil diváky na Olympijském stadionu vskutku výstavními kousky a netrvalo příliš dlouho, kdy světlo světa poprvé spatřila jeho dnes už zavedená přezdívka Rosinaldo. Ke dvanácti brankám přidal jedenáct asistencí a o hlavní hvězdě druhé ligy nebylo pochyb. Stejně jako o postupu Turína.

V Itálii se stává pomalu tradicí, že fotbalisté ze Serie B nedokáží svoji výbornou výkonnost potvrdit o třídu výš. O to zvědavější byli všichni na Rosinův opětovný debut mezi elitou, který ho na konci loňského srpna čekal, jak jinak, proti "milované" Parmě. Obavy byly namístě i z toho důvodu, že byl krátce před začátkem ligy vyhozen oblíbený trenér De Biasi, na jehož místo nastoupil kvalitní, ale někdy až příliš opatrný Zaccheroni. Ze čtyř míst v sestavě pro ofenzivní hráče se rázem staly tři a po nepovedeném startu nebylo nijak náročné odhadnout, kdo si vytáhne "Černého Zacca". Vedle rychlého křídelníka Lazetiče a hrotového útočníka Stelloneho zbylo místo jen pro jediného tvůrce hry a zlý osud tomu chtěl, že se Alessandrovým hlavním konkurentem stal zkušený Stefano Fiore, který loňskou sezonu zářil v Prandelliho Fiorentině. Celkem pravidelně se střídali v základní sestavě, jenže týmu zjevně chyběla kreativita a po pár kolech bylo jasné, že tahle bitva nebude mít vítěze do chvíle, kdy tvrdohlavý kouč neustoupí.

Začal proto stavět oba dva špílmachry a hned to přineslo kýžené ovoce. Rosina vstřelil v šesti zápasech pět branek a dotáhl tým ke třem důležitým výhrám. Samotný Zaccheroni se nad hrou svého svěřence rozplýval a nic nenaznačovalo tomu, že nastanou ještě nějaké problémy. Jenže ty opravdu přišly. Před utkáním 22. kola v Chievu trenér posadil záložníka na tribunu a jako důvod uvedl ztrátu motivace. Fanoušci FC nijak neskrývali vztek a debakl 0-3 a následné odvolání "problémového" kouče náležitě oslavili. Tím spíš, že ke kormidlu opět usedl De Biasi. Alessando okamžitě začal hrát a v posledních kolech opět exceluje. S De Biasim získal Turín ve čtyřech zápasech devět bodů a pod všemi se leskne výrazný Rosinův podpis, vždyť k nim přispěl třemi góly a dvěma asistencemi. Zejména slalom proti Catanii bude aspirovat na cenu pro nejhezčí gól roku a sám Rosina neskrývá nadšení. Vždyť vždy tolik toužil bavit diváky svojí show. Jako to umí Mr. Bean. Jeho aktuální bilance čítá osm branek a sedm asistencí, i když mohlo být ještě lépe, kdyby dalších šest jedovek neskončilo na břevně a jedna na tyči.

Cesta věčně podceňovaného malého hobita z Kalábrijského Kraje se momentálně nachází těsně pod Horou Osudu a vše nasvědčuje tomu, že svoje turínské Společenstvo prstenu bezpečně dotáhne k záchraně v nejvyšší soutěži. Jenže co bude dál? Rozhodne se pro kariéru v provinčním klubu jako Cristiano Doni, nebo bude chtít tančit na scéně Ligy mistrů jako Francesco Totti? Ať už udělá cokoliv, tak je jisté jedno - Donadoniho pozvánka do reprezentace se kvapem blíží. Stane se tedy Alessandro Rosina novým dirigentem mistrů světa? V Itálii tomu všichni věří, o Rosinaldovi už se zkrátka nevyplácí pochybovat.