Anglická Premier League - preview 29. kola

Devětadvacáté kolo je sice v Anglii roztaženo kvůli FA Cupu do celého týdne, ale zato si pro nás na středeční připravilo jednu lahůdku - souboj Manchesteru City s Chelsea. Půjde o titul, půjde o Ligu mistrů, půjde o všechno...

Utkání na Eastlands asi nemohlo přijít pro fanouška, zejména toho nezávislého, v lepší moment. Nakopnutá Chelsea se postaví proti Manchesteru City, který zkrátka nesmí zaváhat. Kdo před středečním šlágrem drží v ruce více trumfů?

Pokud začněme u domácích, tak ti mají úžasnou domácí bilanci. Citizens doma letos vyhráli všech 14 zápasů, čímž se nemůže ani zdaleka pochlubit žádný jiný ligový celek, na Etihad Stadium pak celkem neprohráli už 19 ligových duelů. Chelsea navíc v posledních dvou zápasech dokázali před vlastním publikem vždy porazit.

Jenže všechno není tak růžové. Manchester City bude ve středu pod obrovským tlakem. Svěřenci manažera Roberta Manciniho totiž ztrácejí čtyři body na Manchester United, který už o víkendu rozstřílel Wolverhampton, a tak pokud se chtějí udržet ve hře o titul, nesmějí zaváhat. Všichni moc dobře vědí, jak je nebezpečné nechat Rudé ďábly odskočit na čele tabulky. Když Mancini před nedávnem hlásil, že z 12 zápasů potřebuje jeho tým k titulu vyhrát jedenáctkrát, tak to po prohře se Swansea znamená, že musí být City ve zbývajících deseti zápasech stoprocentní.

Hned po relativně nečekané ligové ztrátě a vypadnutí z Evropské ligy ovšem přichází další náročná zkouška. Do Manchesteru přijíždí obrozená Chelsea, kterou k mohutnému finiši nasměroval nový manažer Roberto Di Matteo. Pod někdejším záložníkem Blues vypadá Chelsea mnohem silněji než pod Andrém Villasem-Boasem, což dokumentují poslední čtyři zápasy - Di Matteo ve všech dokázal vyhrát, postoupil až do semifinále FA Cupu i čtvrtfinále Ligy mistrů.

Italskému trenérovi se podařilo probudit Franka Lamparda, dostat do formy Didiera Drogbu a v neposlední řadě rozstřílet Fernanda Torrese. Španělský útočník se proti Leicesteru trefil po půlročním půstu. Tím, že si dvěma góly a dalšími dvěma asistencemi vystřílel základní sestavu, si však jistý být nemůže. Na Drogbu bylo v poslední době přeci jen větší spolehnutí.

Oba manažeři, jak Di Matteo, tak Mancini, nicméně budou řešit především složení obranných čtveřic. Lodivod Chelsea totiž v úterý oznámil, že nenastoupí kapitán John Terry, Manchesteru City zase chybí Joleon Lescott. Navíc ani Citizens nemají jisté, že nastoupí jejich kapitán - lýtko trápí Vincenta Kompanyho.

Hodně diskutovaným tématem je rovněž možný návrat Carlose Téveze. Roberto Mancini potvrdil, že právě proti Chelsea by se mohl argentinský útočník poprvé od podzimního incidentu a následného vyloučení z kádru objevit na hřišti. A Tévezův návrat by mohl přijít právě včas, byl to totiž právě on, kdo poslední dva domácí zápasy s Chelsea rozhodl v prospěch Citizens.

Utkání bude 20.45 našeho času řídit rozhodčí Mike Dean.

I přes nabídku manažera Stoku Tonyho Pulise na odložení zápasu, aby měli fotbalisté Tottenhamu více času oklepat se z hrozivých událostí sobotního večera, nakonec středeční program Premier League o jeden ze svých čtyř zápasů nepřijde. Spurs tedy půjdou proti Potters zapomínat nejen na Muambu, ale i na nedávné mizerné výsledky...

Ostatně i záložníkův kolaps přišel ve chvíli, kdy se očekávané vítězství Spurs ve čtvrtfinále FA Cupu rodilo jen horkotěžko. Favorit na svém stánku musel dotahovat a těsně před přestávkou bylo tedy skóre utkání nerozhodné 1:1. To by přitom nebylo jediné zklamání z poslední doby: v lize to jsou tři porážky v řadě, což se Kohoutům pod vedením Redknappa ještě nikdy nestalo, a šňůra čtyř proher by už znamenala dokonce nejhorší období za posledních sedm a půl let. Ke všemu Tottenham tíží i špatné čerstvější vzpomínky na příštího soupeře; prohra na Britannia Stadium jej na podzim stála budoucnost v Carling Cupu a stejný výsledek se tamtéž narodil i v rámci Premier League.

Přitom ovšem není pochyb o tom, že neskončit prvně od roku 1995 coby nejvýše postavený londýnský klub, to by se za daných okolností jevilo být hrubým neúspěchem. Teď je nicméně situace taková, že Arsenal na svého rivala tlačí s jednobodovou ztrátou a hned na pátém místě potom navíc pod Di Matteem ožívá Chelsea.

To Stoke se naproti tomu nemá moc čeho bát. Jakkoliv teď Potters o víkendu čerstvě vypadli z FA Cupu, v lize mají pořád na dosah nejlepší umístění od roku 1975 - o onu jedenáctou příčku se ostatně bodově dělí hned se třemi týmy a devátou pozici mají na dostřel jediného bodu. Přitom jde však v případě Stoke vlastně jen stoupat, z níže postavených celků by už mohla kousat leda Aston Villa.

Rozhodujícím faktorem středečního klání by mimochodem docela dobře mohla být venkovní forma Stoku. Ta totiž v poslední době patří k nejhorším v lize. Od druhého ledna a triumfu na Ewood Parku Potters uhráli jen dvě vítězství - doma proti dvěma nováčkům. Venku třikrát prohráli, jednou remizovali a za tu dobu zvládli na cestách nastřílet pouhopouhou jednu branku, čímž akorát potvrzují své vpravdě tristní venkovní skóre 9(!):25.

Ačkoliv se utkání neodložilo, Harry Redknapp v předzápasovém rozhovoru uvedl, že kdokoliv se nebude cítit, dostane volno. Nedobrovolně by přitom na hřiště nemuseli být vpuštěni King s Adebayorem, kteří možná nestihnou doléčit své neduhy. Na druhé straně se kvůli traumatu určitě nic vynechávat nebude, ovšem jiné důvody by tu i byly. Fuller je v trestu a Sorensen možná znovu přepustí místo v brance Begovićovi poté, co nezabránil pohárové porážce od Liverpoolu.

Čtvrthodinku po svém úhlavním rivalovi a nyní i konkurentovi v boji o třetí příčku rozehraje svůj nelehký zápas i Arsenal. Gunners možná na začátku sezony 2009/10 Goodison Park neskutečným způsobem vyloupili a postarali se o přepis nejhorší domácí porážky Toffees z roku 1958, teď je ovšem evertonské království docela dobře nedobytné, respektive se stává popravištěm gigantů.

Samozřejmě, Arsenal je rovněž ve skvostné formě, o čemž svědčí pět ligových vítězství v řadě - tedy něco, čeho nynější Kanonýři dosáhli teprve podruhé za poslední dva roky. Nicméně tak jako tak, Goodison Park na jaře tvoří samostatnou a dosti podstatnou kapitolu předzápasových prognóz. ManCity jelo do modré části Liverpoolu bezprostředně povzbuzeno výhrami nad Liverpoolem či Tottenhamem - a přesto tu padlo 0:1. Posléze tu o pětizápasovou neporazitelnost přišla ještě Boasova Chelsea - 0:2. A nakonec tu i posledně utužil své ligové trápení Tottenham, shodou okolností soused Arsenalu. Ten nyní bude usilovat o první zatížení Howardova konta před vlastními fanoušky od konce ledna.

Pro to má nicméně zrovna Arsenal solidní předpoklady. Ve všech pěti zmíněných kolech, která mu nepřinesla žádnou ztrátu, nešli pod dvě vstřelené branky, navíc je tu právě ta "historická" výhra 6:1. Celkově pak Everton na Gunners nevyzrál, jak je pět let dlouhých, a do karet mu určitě nebude hrát ani nehynoucí forma Van Persieho, přeběhlík Arteta či nejlepší Rosický, jakého v Arsenalu pamatujeme. K tomu všemu se nejspíš Londýňanům stihne uzdravit Thomas Vermaelen, což předznamenává start čtveřice Sagna-Koscielny-Vermaelen-Gibbs, která je dosud v této sezoně symbolem neporazitelnosti. Ze sedmi zápasů šest výher a jen čtyři inkasované góly.

Jack Rodwell nedávno oslavil svůj návrat na ligové trávníky, jeho tamější pobyt však opět neměl moc dlouhé trvání. Nyní by mladý záložník neměl nastoupit kvůli pochroumanému hamstringu, přičemž k dispozici asi nebude ani duo Coleman-Gibson. Nastoupit naopak znovu bude moci Pienaar.

Jak už jsem výše naznačil, pravděpodobně by si při plnění defenzivních povinností měla pomáhat osvědčená čtverka z posledních několika týdnů, ovšem stoprocentní jistotu nemáme; po třech měsících je totiž opět fit André Santos, jenž se minulého klání účastnil alespoň coby náhradník. Mikel Arteta se potom prvně vrací na Goodison Park, kde dle svých slov očekává vřelé uvítání.

Queens Park Rangers postupovali do Premier League s velkými ambicemi a rozhodně si nepředstavovali, že po třech čtvrtinách soutěže budou patřit k největším favoritům na pád zpátky do hlubin Championship. Po odvolání Warnocka se chopil kormidla Mark Hughes, přišly zvučné posily v čele hvězdného útoku Zamora - Cissé... jenže Rangers jsou na tom nyní hůře než kdy jindy.

Současná forma klubu magnáta Formule 1 Tonyho Fernandéze je otřesná, vždyť z posledních šestnácti utkání vzešla pro Západolondýňany jen jediná výhra a to proti Wiganu. Jenže posledních pět zápasů je pro QPR vyložená hrůza. Porážky s rivaly o holé udržení, doma s Wolverhamptonem a venku na půdě Blackburnu a Boltonu; do toho domácí porážka v derby s Fulhamem a je z toho 18. místo se stejným bodovým ziskem jako poslední dva kluby.

Jenže ani Liverpool za sebou nemá ideální období. Prošel si přetěžkým losem a výsledky se na tom výrazně podepsaly. Tottenham, Manchester United, Arsenal, rozjetý Sunderland a derby s Evertonem. Tři prohry, a jen jediné vítězství - to se však naštěstí pro Reds urodilo v tom nejzazším termínu, bitvu o město na řece Mersey rozhodl hattrickem symbolicky kapitán a legenda klubu Steven Gerrard.

Obě mužstva mají velkou motivace něco s nepříjemnou situací v lize udělat, Liverpoolu se pomalu ale jistě vzdaluje naděje na vysněnou Ligu mistrů, dokonce se na ně dotáhl nováček Swansea, který poslední dobu válí a na osmé pozici ztrácí na hrdý klub pod vedením Kennyho Dalglishe pouhé tři bodíky. QPR, jak už je zmíněno výše, pak musí uhrát body, aby vylepšil svoji bídnou pozici v sestupových vodách; či ještě lépe, dostal se na bezpečný břeh zajišťující setrvání mezi elitou.

Vzájemné zápasy přílišnou hodnotu nemají, alespoň tedy co se přítomnosti týká. Na podzim sice Liverpool udolal "Jezdce" gólem Suáreze 1:0, nicméně poslední mač na Loftus Road se datuje až z února 1996 - tehdy zvítězili rovněž favorité, 2:1, a postarali se o to Wright s Fowlerem. Poslední výhra QPR proti Reds je pak stará sedmnáct a půl roku.

Ke kýženým třem bodům už smí Hughesově partě konečně pomoci Adel Taarabt, jenž proti Boltonu nemohl nastoupit - důvodem bylo menší zranění stehna. Naopak DJ Campbell a Heidar Helguson si na svůj comeback musí ještě dva, respektive čtyři týdny počkat. Liverpool se bude muset obejít bez Glena Johnsona, nejistý je také start Craiga Bellamyho.

Stav Fabrice Muamby se po kolapsu ve čtvrtfinále FA Cupu pomalu ale jistě zlepšuje, takže můžeme s přeci jen klidnější myslí opět rozjet kolotoč jménem Premier League. Ten se nezastaví ani v týdnu, dnes se odehraje jediné utkání (to druhé plánované mezi Aston Villou a Boltonem je odložené právě kvůli 23letému středopolaři Trotters), za to ve středu budou k vidění hned čtyři další.

Sunderland po úchvatné jízdě ligou i pohárem poněkud ustoupil ze spanilé cesty tabulkou a stroj černých koček se začíná lehce zadrhávat. Debakl na půdě West Bromwich Albion, smolná remíza v Tyne-Wear derby s Newcastlem - nakonec ovšem vše napraveno, když Mackems udolali Liverpool a následně s druhým klubem od řeky Mersey uhrál v FA Cupu na jeho půdě remízu. To znamená pro O’Neillovy svěřence příjemnou odvetu na Stadium of Light a větší šance na postup do semifinále, kde by jim byl soupeřem opět Liverpool.

To Blackburn řeší úplně jiné problémy. Minulé kolo sice v životně důležitém zápase Rovers porazili Wolverhampton na Molineux 2:0. Stačí se pak podívat o dva zápasy zpátky a je tu opět výhra s kandidátem na sestup, 3:2 proti Queens Park Rangers byl počin vskutku stěžejní. Ani tak však nemůže klub z Lancshire usnout na vavřínech, jelikož od trojice nešťastných je dělí pouze 3 body.

Na podzim tento mač nabídl skvělou podívanou. Rovers na severu Anglie dlouho vedli, jenže šest minut před koncem a v nastaveném čase z kopaček Vaughana a Larssona padlo štěstí do klína tehdy novopečenému manažerovi Martinu O’Neillu. A vzájemné zápasy se hlásí o roli i v hlubší historii, Sunderland neprohrál s Blackburnem už sedm klání v řadě, na jeho stadionu pak odcházeli poražení dokonce před více než čtyři roky.

Steve Kean má pro střetnutí k dispozici zcela kompletní kádr s výjimkou Vince Grelly, který laboruje s lýtkem. Naopak se vrací Bradley Orr. To O’Neill bude mít těžké rozhodování, bude muset posoudit stav Phila Bardsleyho, který se zranil už proti Evertonu. Sessegnon s Cattermolem pak odpykávají další část z trestu.

Když na podzim vypadl Manchester United z Ligy mistrů, byl to pro fotbalovou veřejnost šok. V na pohled snadné skupině s Basilejí, Benficou a Otelulem Galati však Rudí ďáblové dokázali předčít jen rumunského otloukánka. Tři dny po vyřazení hráli svěřenci Alexe Fergusona sehráli ligové utkání s Wolverhamptonem a satisfakce se povedla na výbornou, dvakrát Nani, dvakrát Rooney a debakl 4:1 byl na světě.

V neděli to budou opět přesně tři dny po dalším překvapivém selhání obhájců anglického titulu. Osmifinále Evropské ligy s Athleticem Bilbao rozhodně nemělo dopadnout dvěma porážkami, z nichž především ta domácí byla dost na pováženou. Výkon obrany hrozivý, celý tým pak působil chvílemi až odevzdaně. A znovu přichází ligový mač s trápícími se Wolves. Skončí duel na Molineux opět jasnou výhrou Man Utd?

Nebylo by se čemu divit, výkony Red Devils v lize a v Evropě jsou letos jako nebe a dudy. V Premier League vyhráli sedmkrát z posledních osmi zápasů, ztratili jen na půdě Chelsea, a po dlouhých měsících se konečně propracovali do čela tabulky - využili tak zaváhání městských rivalů Citizens ve Walesu proti Swansea.

Neděle by pak měla patřit opět jim, přestože se týmu v poslední době na půdě Wolves nedaří a prohráli zde dvě z minulých třech střetnutí. Nyní by něco podobného znamenalo téměř zázrak. Tým ze západního cípu West Midlans je v rozkladu, prohrál šest z posledních osmi domácích klání a nevyhrál ani jeden. Jen jednou pak triumfovali ve čtrnácti nejčerstvějších zápasů v Premier League. Ano, tonoucí se sice stébla chytá, nicméně tenhle klas leží pro Vlky zatraceně vysoko.

Chybět mu navíc bude dvojice středopolařů Jamie O’Hara a Nenad Milijaš. Prvního jmenovaného trápí tříslo, druhý laboruje s lýtkem. Stehenní sval pak ještě nedal zcela do pořádku Karl Henry, který by se měl objevit na soupisce příští týden. V táboru Manchesteru United toho nového příliš není, jen Phil Jones, jenž kvůli nemoci nehrál v Bilbau, možná nenastoupí ani v lize. Jeho stav posoudí lékařský tým až před utkáním.

Modlitby a prosby. V temném a hrozivém stínu boje o život Fabrice Muamby se v neděli odehrají další dvě utkání Premier League. Newcastle přivítá na domácím hřišti Norwich a mělo by jít o velice pohledné utkání - oba celky předvádějí sympatický fotbal a příslibem by měl být i podzimní vzájemný duel, jenž skončil přestřelkou 4:2 ve prospěch tehdy domácího Norwiche.

Tentokrát je favoritem utkání určitě Newcastle, přestože se mu v posledních utkáních příliš nedaří. Už čtyřikrát za sebou nedokázal zvítězit, poslední dvě domácí střetnutí jen remizoval a na psychické pohodě zcela jistě nepřidá ani výsledek z minulého kola, v němž Magpies přišli o bod za remízu až v páté minutě nastavení vinou stopera Arsenalu Thomase Vermaelena.

Norwichi se poslední dobou daří na cizích hřištích, z posledních pěti výjezdů třikrát okradli domácí o všechny tři body. Naopak doma to poměrně dře, pět minulých zápasů a jediná výhra. Do toho navíc nepočítám domácí selhání v FA Cupu s Leicesterem, kterému Canaries podlehli 1:2. Minulé kolo potom také nezvládli podle představ, když Wiganu na Carrow Road dovolili přivést bod.

Ve prospěch Newcastlu hovoří několik zajímavých statistik. V první řadě zoufalá neschopnost Norwiche udržet čisté konto - venku se jim to nepovedlo už osmadvacetkrát v řadě, čímž vyrovnali negativní rekord Coventry City. Mimo to se neděle začíná proměňovat v noční můru Lambertových svěřenců: nedokázali vyhrát posledních čtrnáct zápasů umístěných na sklonek týdne.

Alan Pardew ve svém jubilejním pětistém duelu ve funkci trenéra pravděpodobně nasadí Papisse Cissého, jenž proti Arsenalu proseděl celý zápas na lavičce. Zato Tioté a Simpson nejsou zcela fit a visí nad nimi otazníky. Norwich pak postrádá trojici Tierney, Ayala, Vaugham. Po nemoci by se mohl naopak vrátit do sestavy Jonny Howson, který neodehrál klání s Wiganem.

S oběma kluby to svého času nevypadalo úplně růžově. Se Swansea před pár týdny po dvou prohrách s Norwichem a Stoke, s Fulhamem ještě dříve při hledání gólového útočníka a vůbec harmonie napříč celou ofenzivní vozbou. Teď jsou nicméně oba celky na stejné úrovni, 14 bodů nad sestupovým pásmem a usilují o zajištění fleku uvnitř elitní osmičky.

Cottagers mimořádně pomohl Pavel Pogrebňak. Jakkoliv jeho vizitka ze Stuttgartu, hovořící o jediném gólu ve 14 zápasech, nebyla dvakrát vábná, jeho pět zářezů ve čtyřech utkáních Premier League londýnský celek definitivně zachránilo. Fulham si připsal na konto hattrick výher, a i přes minulý nezdar s Aston Villou může pomýšlet na zopakování svého nejlepšího umístění v historii klubu - sedmého místa z roku 2009.

Maximum Swansea je ještě o příčku výše, zároveň ale jde také o vousatější výkon, konkrétně z roku 1982. Velšané jsou i ostatně nováčky v nejvyšší soutěži, takže pro ně žádné záchranářské povinnosti znamenají slušnou nadstavbu. Do duelu s Fulhamem půjdou povzbuzeni čerstvou výhrou nad ManCity, s cílem ustálit formu a třeba i zopakovat podzimní vítězství nad tím samým soupeřem v poměru 2:0.

Stoper Aaron Hughes se vrací vypomoct Fulhamu poté, co zmeškal klání s Aston Villou skrze problémy s lýtkem. Tím je jediným významným posílením Cottagers, kteří na další měsíc ztratili již nějaký čas marodícího Sidwella a stejnou dobu si na marodce pobude i Sá.

Nathan Dyer se dnes ocitne akorát v polovině svého karetního trestu, takže dá další šanci předvést se Routledgeovi, jenž se významně podepsal pod skalp lídra. Zpět v tréninku je Orlandi, Agustien nejspíš zmešká celý zbytek

Jenom čtyřem týmům se stejným (21) nebo nižším počtem bodů, než má v této fázi sezony Wigan, nakonec nesestoupilo. Fulham z roku 2008, West Ham o rok dříve, Portsmouth sezony 2005/06 a WBA zase 12 měsíců předtím. Již tři roky se něco takového nikomu nepovedlo a Wigan vskutku nevypadá, že by chtěl ledy opět bořit.

Jeho bilance jedné výhry ve třinácti kolech, té únorové s podobně slabým Boltonem, je totiž do nebe volající. Na druhou stranu nelze Latics upřít pozvolné zlepšení, jímž jediná prohra v minulých pěti zápasech nepochybně je; vždyť předtím atleti padli čtyřikrát v řadě. Nicméně tři nedávné remízy bůhvíjak nepomohly, Wigan je stále poslední a proti Baggies se bude muset opírat o všelicos; i to nejnicotnější, jako je bilance vzájemných zápasů, v nichž Latics tomuhle soupeři nepodlehli třikrát po sobě.

Fantastická venkovní forma, to je něco, o co se letos mohou Throstles rozhodně opřít. Koneckonců mimo vlastní hřiště uhrálo více vítězství jenom MU a ManCity. I přes nedávné dvojité mlčení pak lze navíc hovořit o probraném Odemwingiem, což je rovněž výrazný faktor faktické spásy West Bromwiche. Ten možná naposledy nestačil na United, pořád ale živí krásný 13bodový odstup od prvního sestupujícího, a to hlavně díky pár týdnů staré sérii tří vítězství, z nichž jedno bylo i proti Chelsea.

Nicméně Martinez už s týmem dokázal tolik zázraků, že by bylo unáhlené dělat nějaké předčasné závěry. I když mu možná dnes pro tyto účely bude scházet útočník Rodallega, jehož kondice bude zkoumána těsně před výkopem, a Crusat, který si v tréninku přivodil zranění palce u nohy.

Návrat Liama Ridgewella před časem zpevnil defenzívu West Brom, proto bude zajímavé sledovat, nakolik opačný efekt bude mít aktuální suspendace Jonase Olssona. Toho by mohl nahradit Dawson nebo Tamas. Zmíněný Odemwingie víceméně natuty nenastoupí kvůli problémům s lýtkem, takže šanci dostane někdo z trojlístku Tchoyi-Cox-Long.