Anglická Premier League - preview 31. kola

Když se Manchester United setkal s Blackburnem posledně, šlo o souboj druhého s posledním. Rovers měli otřesnou formu, Man United naopak mocně stahovali náskok vedoucích City. Výsledek na Old Trafford byl proto opravdovým šokem. Dvakrát Yakubu, jednou Hanley a obhájce titulu s nevěřícným pohledem odcházel poražen 2:3.

Dnes je situace velmi podobná, jen o trošku pozitivnější pro oba celky. Red Devils vedou ligu o dva body, mohou jej tak v případě vítězství v Ewood Parku navýšit na pět. Blackburn pak konečně opustil sestupové příčky, i když díky lepšímu skóre. Proto by se i Keanovým svěřencům zatraceně šikly nějaké nečekané body navíc. A proč by se nemohlo opakovat Silvestrovské překvápko i dnes?

United zřejmě zaměřili všechny svoje síly na Premier League. Poté, co vypadli z Ligy mistrů, prohráli v Evropské lize hned tři ze čtyř zápasů a není tak divu, že se pakovali hned v osmifinále na kopačkách Athleticu. Naproti tomu v domácí lize vyhráli devět z deseti posledních zápasů a jedinou ztrátou z tohoto období jest remíza 3:3 na Stamford Bridge.

Ani Blackburn na tom však není zle, z minulých tří utkání vyhrál dva a poslední kolo v Boltonu rovněž sahal alespoň po bodu - nakonec ovšem v přímém souboji o udržení byli úspěšní Trotters. A upřímně by nebylo tak úplně šokující, kdyby Rovers napravili porážku z minulého kola právě proti United. Ti totiž v Blackburnu z posledních deseti zápasů vyhráli jen dva. Naproti tomu stojí skvělá venkovní bilance Man Utd z letošní sezony - 11 výher, tři remízy a jediná prohra.

Těšit navíc může i návrat Rio Ferdinanda, který vykurýroval bolavá záda. Na marodce tak zůstávají už jen Vidić, Anderson, Fletcher, Owen a Nani. Také Blackburn může spoléhat na sestavu, která se osvědčila z minulých duelů - Kean postavil třikrát po sobě totožnou jedenáctku. Jediným otazníkem je stav Gaela Giveta, jehož zadní stehenní sval se léčí pomaleji, než se čekalo.

Zajímavá konfrontace se chystá na brzké nedělní odpoledne v Newcastlu. Do místní Sports Direct Areny přijede Liverpool a málokdo by před sezonou odhadoval, že v této fázi ročníku do něj půjdou Magpies s osmibodovým náskokem. Straky okupují výborné šesté místo, které by letos mohlo zajistit účast v Evropské lize. Je ironií, že o tom rozhodne právě nedělní soupeř Newcastlu...

Věc se má takto. Ze tří míst, které díky nejlepšímu evropskému koeficientu Premier League připadají, náleží jedno pátému týmu tabulky, druhé vítězi Carling Cupu a třetí vítězi FA Cupu, popřípadě poraženému finalistovi. V případě, že "úspěšní řešitelé" domácích pohárů získali vstupenku do Evropy umístěním v lize, posouvá se pravomoc startu v Evropské lize šestému, případně sedmému celku Premier League. A vše má v rukou Liverpool. Nejenže si triumfem v ligovém poháru už Evropu za rok zajistil, v semifinále FA Cupu také stojí vůči Evertonu - což je jediný klub v této fázi soutěže, jenž nemá v kapse poháry umístěním v lize (Chelsea, Tottenham) - a může tak přímo zajistit Newcastlu z šesté příčky kvalifikaci.

Ale zpět už k samotnému zápasu. Ten bude velmi emoční záležitostí pro miliardového útočníka Andyho Carolla. Spolu s Fernandem Torresem byl objektem posměchu kvůli přestřelené částce za jeho odchod právě z Newcastlu. Španělský forvard už se začíná významně probouzet a na tahu je tak nyní anglický dlouhán. A kdy jindy než proti svému bývalému chlebodárci.

A Liverpool by jeho góly zatraceně potřeboval. To, co totiž nyní prožívá, je pro fanoušky hrdého klubu příliš. Reds mají po Wolverhamptonu snad nejhorší formu v celé Premier League, vždyť z posledních šesti zápasů prohráli hned pět (!). Carling Cup, neCarling Cup, tahle sezona se za úspěšnou považovat skutečně nedá. Manažer Dalglish navíc bude postrádat Charlieho Adama, ale hned čtyři hráči se vrací - Johnson, Kelly, Agger i Maxi Rodriguez.

Newcastle může zvýšit náskok na šesté příčce už na deset bodů a s formou, kterouž nyní oplývají, by to nemuselo být nereálné. Naposledy porazili díky fantastickému výkonu dua Ben Arfa, Papiss Cissé West Bromwich Albion na jeho půdě 3:1. Komplikací, a výraznou, však je zranění kapitána Colocciniho, na pozici stoperů se tak bude muset postavit, jak to říci kulantně, značně rozpačitá dvojice Williamson - Perch. Vrací se naopak Cheik Tioté a Ryan Taylor.

Dost možná největší šlágr kola se ukrývá pod pozdějším nedělním zápasem 31. kola anglické Premier League. Obstará ho totiž tápající Tottenham, kterému ovšem sobotní prohra třetího Arsenalu musela rozevřít oči dokořán, a jedno z nejpříjemnějších překvapení z Walesu.

Swansea je letos pověstné svou zpravidla sympatickou tvrdohlavostí, kdy se snaží kombinovat a praktikovat svou hru i proti těžším soupeřům a klidně na jejich hřištích. To mu v první polovině sezony bůhvíjaké ovoce neneslo, po premiérovém venkovním triumfu těsně po změně kalendářů se ale labutě rozjely: Spurs teď straší tři soupeřovy naplno obodované výjezdy z posledních čtyř. Nejspíš se jen těžko půjde opřít o oba vyhrané prvoligové duely s Velšany; vždyť ten čerstvější z nich se datuje do roku 1983.

Tottenham by navíc měl hledat poněkud pevnější půdu pod nohama, jestliže chce zapomenout na drsný březen, který v lize přečkal bez výhry. Na druhou stranu si v týdnu zajistil účast v semifinále FA Cupu a ani nedávnou remízu s Chelsea nelze považovat za neúspěch. Kór když právě před ní Redknappovi svěřenci hájí čtvrtou, ještě milionářskou příčku.

Ani tímto vitálním bodem se nicméně nevyřešila táhnoucí se kohoutí střelecká deprese. Poslední ligová výhra možná byla doprovozena pěti banány do sítě Newcastlu, jenže tak se dělo 11. února a od té doby Tottenham v pěti kolech mířil přesně jenom čtyřikrát.

Na tom patrně bude mít svou zásluhu i permanentně mizerný zdravotní stav Aarona Lennona. Ten začínal pouhé čtyři klání z minulých 15 a také jeho nedělní start je ohrožen. Ačkoliv je už plně zdráv, pořád je to měsíc, co naposledy řádně trénoval. Kondička je mimo to zpochybňována i u Ledleyho Kinga, jenž odehrál kompletní pohárový duel s Boltonem, takže dnes nejspíš bude šetřen.

Swansea bude tradičně ochuzeno o služby stopera Caulkera, který je v klubu na hostování právě ze severu Londýna. Za talentovaného zadáka nicméně bude připraven zaskočit Monk. Z trestu se do sestavy vrací Dyer, takže si to o místo v základu rozdá s Routledgem.

Do konce ligové soutěže zbývá odehrát osm kol a pro Chelsea teď bude každé z nich takovým malým finále. Pokud se totiž ještě chtějí svěřenci Roberta Di Mattea poprat o místo v první čtyřce, už si nemohou dovolit zaváhat. Jako první budou muset prolomit prokletí ve Villa Parku.

Pokud byste se fanoušků Blues zeptali, kdo je jejich nejmíň oblíbeným soupeřem, jistě by mnoho z nich prohlásilo, že Aston Villa. Villans totiž na Chelsea zkrátka umí, především na domácí půdě pak pro Blues představují téměř nepřekonatelnou překážku.

Statistiky z posledních zápasů hovoří za vše. Chelsea porazila Aston Villu v posledních 12 ligových střetnutích jen třikrát, letos s ní navíc doma dokonce prohrála vysoko 1:3. Jen jedinkrát během 13 let si Chelsea odvážela z Villa Parku tři body, nedokázala tu vyhrát ani během jedné ze tří mistrovských sezón.

Domácí tak mají před sobotním kláním zajisté na čem stavět. Problém ovšem činí jiná skutečnost - četná zranění. Mužstvo Alexe McLeishe sužuje rozsáhlá marodka, která by mohla Chelsea výrazně pomoci. Mimo hru jsou Dunne, Bent, N'Zogbia, Hutton, Delph a Clark. Nyní navíc byla diagnostikována akutní leukémie kapitánu Stilijanu Petrovovi, ani on nenastoupí.

Villans se tak zajisté nebudou hrnout do nějakého velkého útočení, ale proti soupeři, který tzv. "musí", se bude spíše bránit. Chelsea by měla do Birminghamu přivést kompletní kádr, otazník visí jen u Raúla Meirelese, kterého trápí koleno.

Everton na podzim vs. Everton na jaře. Těžko hledat větší evergreen v anglické (dnes už vskutku britské...) Premier League. Tradičně se Moyesovi svěřenci v první části sezony potácí na příčkách blížících se nebezpečně těm sestupovým, jenže jízda v té druhé, především pak v samotném závěru ročníku, dotáhne liverpoolský klub na pokraj pohárové Evropy. Jenže na Ostrovech je více než kdekoli jinde potřeba vyrovnanost, kterou Toffees zoufale postrádají.

Stačilo, aby se rok 2011 stal minulostí, k letopočtu byla přičtena další cifra a voilá, cesta tabulkou vzhůru je na pořadu dne. Nyní se honba za špičkou zastavila na čísle 9, na městského rivala, sedmý Liverpool FC je ztráta ovšem jen dvoubodová. Jenže vzhledem k triumfu Reds v Carling Cupu, vede cesta do Evropské ligy jen a pouze přes šestý Newcastle, jenž je vzdálen už desetibodovou propastí. Nicméně při nevypočitatelnosti Karamelek v jarní části sezony... ještě hodně vody proteče, než Premier League 11/12 napíše svou poslední sloku a Everton klidně může promluvit do těch nejvyšších bojů.

K tomu však musí bezpodmínečně porazit West Bromwich Albion, který se po obdivuhodné sérii tří impozantních výher v řadě (5:1 Wolves, 4:0 Sunderland, 1:0 Chelsea) opět zařadil mezi průměr a z posledních tří mačů vzešly dvě porážky a jediný bod s prozatím sestupujícím Wiganem. Pro srovnání, dvě porážky si Everton připsal z minulých deseti klání. Na jeho kopačkách mezitím skončily i Chelsea, Tottenham, Manchester City nebo domácí Swansea.

Alarmem ovšem může být poslední vzájemné ligové střetnutí v Goodison Parku. Debakl 1:4 však není takovou hrozbou při pohledu na zbylých pět nejčerstvějších klání mezi Baggies a Evertonem na půdě liverpoolských Blues. Čtyři triumfy domácích a jedna remíza. Toffees mají navíc velký morální "boost" po postupu přes Sunderland do semifinále FA Cupu. Dobré rozpoložení pak chtějí prodat i v lize.

Potěší navíc i zprávy z marodky, Jack Rodwell i Seamus Coleman překonali potíže se stehnem a jsou schopni odehrát zápas. Vrací se také Steven Pienaar, který nehrál právě v odvetě čtvrtfinále anglického poháru. West Bromwich Albion naopak bude postrádat Jamese Morrisona, jenž s pochroumanými vazy v koleni promarodí zbytek sezony.

Vpravdě nevábný odér pokrývá Craven Cottage z pohledu fanouška Norwiche. Před šesti lety sem Canaries cestovali s budoucností ve vlastních rukách, stačilo jim vyhrát a záchranu měli jistou; místo toho tady "bouchli" 0:6, aby nasedli na skluzavku mířící až do League One. Pomsta bude sladká?

Není to vyloučeno, neboť letošní Norwich nemá na hlavní město úplně špatné vzpomínky. Coby vyjukaný nováček tu dlouho trápil Chelsea a později dokonce odvezl tři body z Loftus Road. Craven Cottage je nicméně pro Kanárky strašákem dlouhodobým; už sedmkrát po sobě tu nedokázali naplno bodovat, přičemž naposledy tu slavili roku 1986 ještě v rámci druhé nejvyšší soutěže. Ostatně aby se oba tito soupeři naráz honosili prvoligovým statusem, to se dosud stalo jen při třech jejich předešlých střetnutích.

Nicméně od minulosti k realitě: ta nyní oběma mužstvům nastavuje docela jinačí zrcadla. Norwich má už teď na kontě o šest bodů více než na konci své poslední štace v elitní společnosti. Co se porovnání konkrétně této fáze týče, je tu dokonce 19bodový rozdíl. S praktickou jistotou záchrany se tedy Canaries dýchá snadno.

Naopak Fulham prodělal tři mače bez jediného zářezu, což se mu v Premier League ještě nikdy nepřihodilo. Všechna tři kola se navíc nesla ve znamení porážek Jolovy party; ta je tedy sice bezpečných 11 bodů vzdálena od sestupové zóny, k umístění mezi deseti nejlepšími má ale pořád blíže i duo nováčků.

Canaries čelí těžké robotě i z jiného důvodu: minule jim vystřelil vítězství nad Wolverhamptonem a zároveň se nechal zbytečně vyloučit kapitán Grant Holt, bez něhož dosud Norwich prohrál všechny tři letošní duely. Zároveň není jasné, zda budou v pořádku Pilkington s Ayalou.

Také Fulham má problémy s útokem. Jednak se zasekl gólostroj jménem Pogrebňak a podezřele mlčí i Dempsey, jednak měl nedávno zdravotní problémy Andy Johnson. Jeho koleno se snad ale stihne umoudřit. Za Cottagers by si mimochodem mohl odbýt premiéru křídelník Kačaniklić, který byl povolán zpět z hostování ve Watfordu.

Na to, jak letošní ročník pro Manchester City skvostně začal, vypadá to nyní pro Citizens na obrovské zklamání. Sestupná tendence je vidět na všech frontách a začalo to už na začátku srpna - jako by prestižní derby s United v rámci Community Shieldu odráželo celou následující sezonu.

První poločas anglického superpoháru Man City vyhrál s přehledem 2:0, jenže ve druhém přišlo kvapem vyrovnání a vše vyvrcholilo vítěznou brankou Naniho ze čtvrté minuty nastavení. A hle, rok 2011 v Premier League byl takřka procházkou růžovým sadem, jedna jediná porážka na hřišti Chelsea, tři venkovní remízy a pak už jen 14 vítězství s celkovým impozantním skóre 53:15.

Během tří měsíců v roce novém však už stihli Manciniho svěřenci ztratit o dva body více, než za celý "podzim" a není tak až takovým překvapením, že Rudí ďáblové čekající na zaváhání už rivala předskočili a s náskokem tří bodů vedou Premier League. Nakonec to tak vypadá, že dost možná miliardářský klub skončí letos bez jediné trofeje...

Z Ligy mistrů při premiérové účasti nestačil už ve skupině na Bayern Mnichov s Neapolí, v Evropské lize sice jednoznačně vyřadil obhájce z Porta, jenže v osmifinále skončil na kopačkách lisabonského Sportingu. No a z obou domácích pohárů se Citizens pakovali už v lednu.

Poslední naději tak představuje Premier League a pro její uchování musí bezpodmínečně doma porazit nebezpečný Sunderland. Jakýkoli jiný výsledek by se rovnal tragédii a obrovské komplikaci. Black Cats přitom na City umí, z posledních čtyř utkání dvě vyhrál a jednou uhrál remízu - jenže to vše na Stadium of Light, na hřišti Manchesteru City všech sedm zápasů v rámci novodobé Premier League zvítězili domácí. Poslední klání na tehdejším City of Manchester Stadium dokonce skončil debaklem 5:0. Když k tomu přičteme famózní domácí sérii Manchesteru City, je o favoritovi jasno.

Ambice Sunderlandu po příchodu Martina O’Neilla rostly s každým zápasem a bylo extrémně atraktivní sledovat, kde až se euforie Mackems zastaví. Zdá se však, že stroj se začíná pomalu zadrhávat, respektive ubírat z kosmické rychlosti a lepší střed tabulky bude zřejmě pro severoanglický klub maximem. Naděje na evropské poháry, které jsou vzdálené už deset bodů, vyhasly v období mezi 25. a 29. kolem, kdy Sunderland jen jednou zvítězil, jednou remizoval a hned třikrát prohrál.

Vzájemný zápas mezi Manchesterem City a Sunderlandem, jež od roku 1938 nikdy neskončil bezbrankovou remízou, se bude muset obejít bez kanonýra Sergia Agüera, kterého skolilo dle slov manažera Roberta Manciniho "hloupé zranění nohy". Je zde tak prostor pro první start v základní sestavě od poloviny září pro Carlose Téveze. Fit je konečně kapitán Vincent Kompany.

Černé kočky pak budou dle klauzule ve smlouvě postrádat Wayna Bridge, jenž je v klubu na hostování právě z Manchesteru City. Mimo hru kvůli zranění stále zůstává další obránce John O’Shea. Tlustý otazník se vznáší nad startem Lee Cattermola, jehož kotník se zdá být věší překážkou, než aby byla překonatelná. Novopečený tatínek Jack Colback se naopak vrací k fotbalovým povinnostem a bude připraven nastoupit.

Remízový specialista mezi londýnskými souboji. QPR se s Arsenalem v rámci Premier League stihlo střetnou jen devětkrát, přitom se ale mezi těmito soky urodilo již pět remíz. Také letošní podzim nabídl akorát těsný výsledek; a rovněž nyní na Loftus Road se dá očekávat jedině tuhá bitva.

Už jen proto, že v duchu Premier League je tento sousední stánek pro Kanonýry jako zakletý. Ani jednou ze čtyř pokusů jej nezvládli dobýt. Na druhou stranu je tu celkem příjemná výjimka v podobě tamějšího debaklu domácích poměrem 6:0 v rámci FA Cupu; a taky je třeba si uvědomit, že se Rangers pro tento rok vrátili mezi smetánku po dlouhých 15 letech, a to ve zcela jiném hávu. Ten doopravdy aktuální je potom dosti upatlaný: Hughes zatím s novou kabinou společnou řeč úplně nenašel a čtyři body z 21 možných momentálně QPR pasují do role žhavých kandidátů na sestup.

Naproti tomu jestli lze o některém z ligových účastníků bezpečně říct, že z něj jde největší strach, mělo by kráčet právě o Arsenal. Vždyť pokud vyloupí i Loftus Road, zvítězí již poosmé v řadě, což se v jedné sezoně nikomu nepovedlo od Manchesteru United let 2008 a 2009. K tomu všemu Wengerovi svěřenci usilují o hattrick čistých kont. Právě udržená nula přitom nepochybně bude základem úspěchu, který se letos Gunners v londýnských derby poněkud straní. Tedy co se venkovních zápasů týče: kromě fascinující výhry nad Chelsea shodně 1:2 podlehli Tottenhamu i Fulhamu.

Disciplína, do jejíž nevalné úrovně se nedávno opřel i notorický hříšník Taarabt, v poslední době především sráží Rangers. Naposledy se Cissé hloupým faulem a červenou kartou připravil o rovnou polovinu z osmi zbývajících kol. Proto nejspíš Hughesovi přijde neobyčejně vhod návrat elitního střelce Helgusona po dvouměsíční pauze.

Nepříjemná zpráva minulý víkend postihla Arsena Wengera, když mu během předzápasového rozcvičení vypadl ze sestavy Laurent Koscielny. Dnes se už nic takového opakovat nemá, takže se francouzský stoper zase spáruje s Vermaelenem. Trojlístek Coquelin-Diaby-Wilshere už pomalu vyhlíží návrat na trávník.

Pro Wigan začíná klíčové období. Premier League se přehoupla do své závěrečné čtvrtiny a pro Latics, jako jednoho z hlavních adeptů na sestup o patro níže do Championship, tím i zápas od zápasu nutnost bodovat. Konec sezony se blíží a ztráta na první nesestupovou pozici se sama nestáhne...

Nutno při pohledu na formu Wiganu z posledních zápasů uznat, že si svěřenci Roberta Martineze berou zodpovědnost k srdci - z minulých sedmi zápasů prohráli jediný a na půdě soupeře hned dvakrát brali všechny tři body. Včetně existenčního duelu v Boltonu a v neposlední řadě v posledním kole na Anfield Road, kde letos uspěl pouze v úžasné fazoně hrající Arsenal na začátku března.

Nyní v cestě stojí Stoke City, tým, který je postrachem všech velkoklubů. Dokázali remizovat s Chelsea, s Manchesterem United, minulé kolo i s Manchesterem City. Tottenham doma dokonce porazili a před deseti dny vybojovali na White Hart Lane bod. Stejně jako Spurs dopadl i Liverool.

Horší to mají Potters s týmy řekněme průměrnými - dokázali například doma prohrát se Sunderlandem, West Bromwich Albion nebo i s Queens Park Rangers. Neuspěli ani s Wiganem, jemuž nechali na Silvestr na Britannia Stadium bod za remízu 2:2. Dělba bodů je vůbec pro tyto dva kluby tradiční - hned pět ze sedmi minulých vzájemných zápasů skončilo remízou.

V sobotu se na DW Stadium může Roberto Martinez dočkat jednoho jubilea. Svou 50. porážku za kormidlem Wiganu by si ovšem mnohem raději schoval, jak se říká, na neurčito. Španělský manažer se zřejmě bude muset obejít bez svého útočníka Huga Rodallegy, přestože už jeho koleno vypadá v dobrém stavu. Zpátky jsou po menších šrámech Moses i Diame. Stoke City se těší na návrat raubíře Fullera po třízápasovém trestu, po zraněních se vrací Woodgate i Huth

S konečnou platností přešlap. Terry Connor vskutku nezvedl Wolverhampton ani o píď, od svého nástupu v půlce února s týmem vybojoval jeden bod z 15 možných a momentálně vládne nejhoršímu celku ligy. Bolton naopak prvně v sezoně zvládl vyhrát dvakrát v řadě, takže mu možná reálně svítá na lepší časy.

Na druhou stranu samozřejmě dál platí, že Trotters podobně jako Vlci nedělají nic jiného, než že se zachraňují. S utkáním k dobru pořád živí jen bod náskoku, navíc je třeba si uvědomit, že minulé čtyři "rýžovačky" se uskutečnily výhradně na Reebok Stadium. Venku Bolton od změny kalendáře bodoval jen jednou - na první pokus v Liverpoolu. Teď navíc na Molineux předznamená tři složité soupeře (Arsenal, ManCity a Everton), takže se proti němu Wolves budou chtít tím spíš vyšvihnout.

Pro to si ale budou muset rozpomenout alespoň na ten jeden povedený poločas pod Connorem, který odehráli proti Newcastlu. Tehdy ukázali bojovného ducha, aby se vrátili do zápasu a stáhli dvougólové manko. Nyní je určitě potřeba hodit za hlavu zdaleka nejtragičtější obranu soutěže, již 27 kol trvající neschopnost udržet čisté konto nebo dva nedávné zoufalé výkony před vlastním publikem. Raději by se hodilo vzpomenout si na podzimní klání s tím samým soupeřem, kdy se relativně tuhý kolektiv zasloužil o prozatím jediné prohospodařené vedení Wanderers v tomto ročníku.

Terry Connor nejspíš bude moci využít služeb kapitána Henryho, je však na něm, zda jej i po měsíční pauze okamžitě zapojí do zápasového kolotoče, hned v tak klíčový okamžik. To napravený hříšník Zubar má patrně místo v základu rezervováno.

Bolton v týdnu bojoval za Muambu v opakovaném čtvrtfinále FA Cupu a kromě porážky 1:3 přišel i ke ztrátě Darrena Pratleyho, jenž s tržnou ranou v noze nebude moci startovat. Naproti tomu Wheater, jenž duel se Spurs vynechal, zřejmě znovu nebude chybět.