Anglická Premier League - preview 32. kola

Pro Marka Hughese to bude další návrat na Old Trafford z pozice manažera soupeře. Coby legenda United je v "Divadle snů" vždy vítán, ovšem sám nejlépe ví, že s Red Devils je neradno pouštět do křížku v období, kdy je na dohled ligový titul. Vidina osmibodového náskoku na Manchester City je lákavá a vede k ní jediná cesta - porazit Queens Park Rangers.

Pozor si bývalý kanonýr Man Utd bude muset dávat především na svého nástupce Wayna Rooneyho, který skóroval v minulých deseti zápasech hned jedenáctkrát. Skvělou formou oplývá i Luis Antonio Valencia a David De Gea. Španělský brankář konečně dostál své slávy získané v Atleticu Madrid a drží svůj tým výrazně nad vodou. Udržel už čtyři čistá konta v řadě a řekl si o přízeň Alexe Fergusonovu i fanoušků.

Papírově jde o jasnou záležitost. Manchester United vyhrál sedm zápasů v řadě, QPR z posledních sedmi jen dva a hned čtyři prohráli. Navíc v soubojích s Rudými ďábly v novodobé Premier League ještě nikdy nevyhráli, k sedmi porážkám přidali jen dvě remízy. Velmi záporně hovoří také venkovní bilance Rangers - ti už devětkrát v řadě nevyhráli mimo Loftus Road.

Boj o udržení vrcholí, v tomto kole prohráli jak Wolves, Wigan, tak i Blackburn a Bolton. Je tak velmi pravděpodobné, že ani jeden z poslední pětky nezíská ve dvaatřicátém kole byť jediný bodík. Manchester United je jasným favoritem i přesto, že se Jezdcům z Londýna podařilo v posledních týdnech doma porazit jak Liverpool, tak dokonce i Arsenal.

Kapitán United Patrice Evra se dnes dočká dvoustého zápasu v Premier League v dresu Man United, Adel Taarabt pak může dovršit stovku ligových startů v celé kariéře. Hrát ale nebudou na jedné straně Anderson s Owenem, vrací se naopak Nani. Na druhé straně se z marodky do nominaci přesouvají útočníci Helguson s DJ Campbellem.

Těžko lze jen slovy vyjádřit důležitost tohoto utkání. Pro oba týmy. Zatímco Arsenal neuspěl ve snaze prodloužit svou vítěznou sérii až k osmi kolům, prohrál v malém londýnském derby a nechal se dotáhnout Tottenhamem, Manchester City podruhé za sebou remizoval a ztratil další klíčové dva body v boji o titul. Jeden vydolovaný korálek nyní bude pro obě strany nedostačující.

Gunners nejspíš budou mít mírnou psychickou výhodu. V sobotu totiž mohli jít spát s vědomím, že Tottenham netriumfoval v Sunderlandu, takže jim pro udržení třetí příčky teoreticky stačí uhrát bod (na druhou stranu Chelsea s Newcastlem se dotáhly). Také ManCity bude vykopávat až po svém rivalovi, to však těsně vzápětí; United hostí QPR od 14:30 SEČ, přičemž se navíc dá snadno očekávat jejich vítězství. Potom by na Citizens padlo veškeré závaží a faktická povinnost na Emirates Stadium naplno bodovat - jinak by se dubnové manchesterské derby mohlo hladce stát pouhou formalitou, ne-li rovnou korunovací.

Přitom modří na půdě londýnského giganta obvykle zažívají nejkrušnější chvíle sezony; vždyť na severu hlavního města nevyhráli již 26krát v řadě, aby se zde za takhle dlouhou dobu radovali z gólu všehovšudy devětkrát (minule se tu dvakrát hrálo 0:0)! A venkovní střelecká bída není čistě záležitostí Emirates Stadium, respektive Highbury, konkrétně v nedávné době to v cizím prostředí Agüerovi a spol. rovněž nestřílí. Třicet jedna z posledních 36 zásahů Blues vidělo domácí publikum.

Právě vstřelená branka je však zároveň něco, co poslední dobou ne a ne oslavit letos všemi opěvovaný Robin Van Persie. Třikrát po sobě nyní mlčí prvně v sezoně, přičemž právě Citizens jsou jedním ze třech souborů, které v tomto ročníku nizozemského střelce byly s to ubránit. Dalšími jsou Fulham a Wolverhampton, jemuž 26gólový útočník patrně bude čelit ještě jednou. Kromě Van Persieho bude dále upřena značná pozornost i na duo Clichy-Nasri, které do Manchesteru přesídlilo právě ze severní části Londýna.

Zato exkanonýr Patrick Vieira už s aktivní kariérou skončil, nyní ovšem působí ve vedení City a právě jeho opakované peprné výroky na adresu Rudých ďáblů dosud působily jako vhodná motivace. Na jejich pozadí ManUtd v nedávných dnech trhlo na svého rivala sedm bodů, takže na něj momentálně živí pětibodový náskok.

Každý nezasvěcený fanoušek by si před takovým šlágrem nepochybně přál vyprázdněnou marodku na obou stranách, což se do jisté míry plní. Arsene Wenger sice stále postrádá Mertesackera, Wilsherea, Diabyho i Coquelina (poslední trojlístek se už pomalu blíží konci rekonvalescence), alespoň ale jeho ansámbl nezasáhl žádný čerstvý neduh.

V Manchesteru jsou naproti tomu povzbuzeni dvěma dobrými zprávami. Po dvou vynechaných kolech bude připraven Kun Agüero, takže se na hřišti možná bude moci po delší době potkat s krajanem Tévezem, a bolavý bok už doléčil Joleon Lescott.

Kolotoč Premier League se od pátku rozjel a zastaví se až ve středu - sobotní program je jako již tradičně nejnabitější a jeho součástí je i jeden z taháků 32. kola Sunderland - Tottenham. Po páteční výhře Newcastlu ve Swansea musí dnes Spurs uhrát body, aby si udržel jakýs takýs odstup a náskok zaručující účast v Lize mistrů na nadcházející sezonu. Magpies už ztrácí jen dva body, navíc zezadu ještě dýchá Chelsea, která hraje takřka nutně tříbodový domácí mač s Wiganem.

Tottenham se minulý víkend konečně dostal z výsledkové krize a porazil 3:1 Swansea. Po hrozivé pětizápasové sérii bez výhry, během níž se z luxusního náskoku na Arsenal stala ztráta, tak snad konečně najeli zpět na vítěznou vlnu. Další ztráty by se totiž při formě Newcastlu a Chelsea mohly stát osudnými.

To Sunderland už zřejmě definitivně přišel o fazonu, jíž získal s příchodem Martina O’Neilla, ono po čtyřech měsících se ani není čemu divit. Ale ani tak se nedá mluvit o nějakých propadácích, Mackems sice v minulých sedmi kláních dotáhli do vítězného konce pouhé dva. Každopádně z Black Cats se stal celek, který může zatopit každému, což se ostatně potvrdilo před týdnem na Etihad Stadium. Doma do té doby fenomenální Citizens měli co dělat, aby si odnesli alespoň bod.

Dnes bude severoirský stratég za kormidlem Sunderlandu dost možná moci využít služeb kapitána Lee Cattermola, který sice není zcela fit, avšak jeho bolavý kotník by nemusel být tak velkou překážkou, aby říznému středopolaři zabránil nastoupit. Otazník stále visí nad křidelníkem hostů Aaronem Lennonem, jenž pořád nedoléčil stehenní sval. Sám Harry Redknapp ostatně prohlásil, že jej využije jen v jednom ze dvou utkání Velikonoc.

Jako by Muambova zázračná hospitalizace stínovala ozdravný proces samotného klubu. Bolton pod vedením čerstvého manažera měsíce Owena Coylea v březnu nemohl pro záchranu udělat více; přesto pořád není ani z větší části hotovo. Trotters se zápasem k dobru živí jen bodový náskok na sestupové příčky, takže pro ně úspěch v domácí bitvě s Fulhamem stále představuje tíživou povinnost.

Povinnost to může být příjemná i složitá, to u Cottagers v poslední době nikdo s jistotou neví. Totiž sekvenci tří výher po sobě s jediným inkasovaným gólem vystřídala v březnu šňůra tří proher bez vstřelené branky, přičemž posledně se Jolovi svěřenci zase vzepjali Norwichi. Teď je tedy velkou neznámou, kam se budou kroky londýnského mužstva ubírat dále. Jistotou by každopádně dál mělo být, že jakmile se Fulhamu povede na Reebok Stadium otevřít skóre, už tu zkrátka nemůže padnout. Tyhle spojené nádoby neprotékaly už 11krát v této sezoně (osm výher, tři remízy).

Otázkou nicméně zůstává, zda na tom něco nemůže změnit svěží prostředí boltonského stánku; ten v úvodních devíti letošních zápasech hned osmkrát hostil porážku domácích, teď je však vyloupen pouze jedinkrát ze šesti pokusů.

Navíc je stále potřeba mít na paměti, že pokud Cottagers mají co vylepšovat, je to zejména venkovní forma. Žádný tým v cizích prostředích neposbíral méně bodů (11) ani výher (2), přičemž dokonce i tak ofenzivně založený tým na cestách zvládl nastřádat všehovšudy osm zářezů. V tichosti tak Martin Jol navázal na venkovní trápení svých předchůdců Hodgsona a Hughese. Nyní lze totiž zkonstatovat, že si zvenčí londýnský klub přivezl ubohých pět tříbodových ranců za dvě a tři čtvrtě sezony (52 utkání).

A popravdě Reebok Stadium nebývá prostředím, kde by Cottagers hravě překonávali soupeřův defenzivní val. Tři z posledních čtyř vzájemných střetnutí tu ústily v bezbrankovou remízu, dohromady pak 0:0 skončila rovná polovina zdejších zápasů Boltonu a Fulhamu v rámci Premier League.

Jen krátkého trvání byl nucený odpočinek dvojice Steinsson-Pratley, která vynechala měření sil s Blackburnem z důvodu problémů s kolenem, respektive rozseknuté nohy. Fulhamu by se také mohl okamžitě vrátit Pavel Pogrebňak, jenž nedávno laboroval s vyvrknutým kotníkem, a po delší době se na trávník může vrátit také jiný útočník Sá. Naopak kolegu Johnsona nepustí do hry bolavé stehno.

Roberto Di Matteo dělá s Chelsea divy. Devět zápasů pod jeho taktovkou, sedm vítězství a jen jediná porážka - a to ještě na hřišti donedávna ještě doma stoprocentního Manchesteru City. Italský "caretaker" dovedl rozložený tým do semifinále FA Cupu a dokonce i do semifinále Ligy mistrů přes takřka neřešitelnou situaci s Neapolí a nebezpečnou Benficu. Teď před ním stojí hlavní úkol - dotáhnout modrý koráb na nejhůře čtvrté místo v Premier League, aby zajistil milionářskou soutěž i napřesrok.

Cíl je to však velice obtížný, ne snad proto, že by na to Blues neměli, přestože poslední výkon na půdě Champions League nesnesl vysoká měřítka. Jenže konkurence v boji o Ligu mistrů je obrovská, výbornou výchozí pozici má Arsenal i Tottenham, do hry potom mluví ještě Newcastle. Je tak dokonce možné, že Chelsea skončí až šestá a do pohárové Evropy se vůbec nepodívá. To se teda dějí věci, pane Abramovič...

Ruský oligarcha nicméně musí být spokojen s mnohými kritizovaným tahem odvolání André Villas-Boase z postu manažera a dosazení na jeho místo právě švýcarského Itala s hráčkou minulostí v Chelsea. Co však s Di Matteem bude po sezóně není vůbec jisté.

Wigan naopak prožívá nervy na opačném pólu tabulky. Stejně jako loni se zuby nehty snaží o zachování prvoligové příležitosti a v posledních zápasech sbírá nesmírně důležité body, jež by mohly v konečném účtování hovořit právě ve prospěch Latics a konečnému setrvání v Premier League. Plusovými body se především ukazuje výhra z Anfield Road, která tým Roberta Martineze obrovsky nabudila a Wigan potvrdil zlepšenou formu domácím triumfem se Stoke. Nyní mohou napodobit nevídaný počin z Liverpoolu i na Stamford Bridge, ačkoli Chelsea je ještě o poznání složitější oříšek na rozlousknutí.

Optimismus do žil fanoušků klubu z nepříliš fotbalově zaměřeného města nevlévá ani pohled na poslední vzájemné zápasy. Minulých 11 zápasů přineslo jen jednu výhru Latics, devětkrát se radovali hráči Chelsea - v roce 2010 pak drtivě - 8:0 v památném "korunovačním" duelu v posledním kole, 6:0 ve druhém kole následující sezony. Jednou se pak remizovalo, byl to zároveň poslední zisk Wiganu na hřišti Západolondýňanů - svěřenci José Mourinha tehdy ztratili velice klíčové dva body v bitvě o titul s Manchesterem United.

Dnes z pohledu příznivců Blues nic takového nehrozí. V první řadě proto, že Chelsea má k titulu daleko asi jako KLDR k demokracii, ale také proto, že domácí ztrátu si hráči okolo Johna Terryho jednoduše nemohou dovolit. Právě kapitán týmu ale svým ovečkám nepomůže, zlomená žebra tentokrát stopera do hry nepustí. Hrát nebude ani Ashley Cole, jehož trápí kotník.

Dá se očekávat mnoho změn oproti utkání s Benficou, program Chelsea je nabitý a Roberto Di Matteo se mnohokrát nechal slyšet, že rotace je více než nutná. Odpočívat by měli i Lampard, Ramires, Mikel, možná Torres. Wigan se musí obejít bez útočníka Hugo Rodallegy, který stále laboruje s kolenem. Naopak se vrací do zápasového rytmu Mohamed Diame. Ten konečně vyléčil tříslo.

Může Liverpool klesnout ještě níže? K této výjimečné příležitosti bych si dovolil užít hlášky ze seriálu Přátelé. "Myslela jsem, že jsem na dně. Ale došla jsem k názoru, že je dno, pětimetrová vrstva bahna a pak teprve já." Sedm zápasů, šest porážek, to opravdu není bilance hodná týmu formátu Liverpoolu, ať už se nachází v jakékoli bídě. Napravit to mohou dnes doma proti Aston Ville, ale už jsme byli svědky toho, jak podobné "zaručené" pokusy o návrat do dobrých časů dopadly...

Když se vrátíme na počátek té hrozivé bilance, je nutno podotknout, že prohrát na Old Trafford, na Stadium of Light ani s rozjetým Arsenalem není zas taková ostuda. Ta pravá polízanice přišla až v posledních třech kolech, kdy Reds neskutečným způsobem ztratili skvěle rozjetý duel s Queens Park Rangers , a korunu všemu dodali domácí porážkou s předposledním Wiganem. Proti Villans, kteří rovněž neoplývají právě oslnivou formou, tak budou bojovat alespoň o přízeň fanoušků - naděje na Ligu mistrů už jsou nenávratně pryč.

Aston Villa stále nemůže najít svou tvář, její hra postrádá švih či jakousi nadstavbu a ani to, čím se McLeishovy týmy vždy pyšnily - tedy defenziva - se v posledních týdnech nedá považovat zrovna za devízu. Dva zápasy s londýnskými soupeři o Ligu mistrů a sedm branek v Givenově síti. Zvláště ten poslední s Chelsea, v němž Villans inkasovali čtyřikrát, ukázal velké slabiny v bránění standardních příležitostí.

Birminghamskému klubu se na Anfield Road příliš nedaří, z posledních devíti zápasů tam zvítězili jen jednou jedinkrát - v sezoně 2009/10 vyplenili Liverpool 3:1. Shodou okolností se ani jeden ze střelců tehdejšího překvapivého klání nezúčastní dnešního utkání. Ashley Young hraje za Manchester United, Curtis Davies odešel v lednu k rivalovi z Birminghamu City, Lucas, který si vstřelil vlastní branku je pak s kolenem promarodí zbytek sezony. Jediný střelec Liverpoolu Fernando Torres nyní hledá ztracenou formu v Chelsea...

Kromě zmíněného Lucase se v zápase určitě neukáže ani Pepe Reina. Španělský gólman si odsedí tři zápasy za "hlavičku" stoperovi Newcastlu Perchovi. Příležitosti se tak zřejmě dočká bývalý brankář AS Řím Doni. Comebacku se může dočkat stoper Agger. Hosté pak nebudou moci využít služeb Andrease Weimanna, nejistý je start trojice Cuellar, N’Zogbia, Hutton, nicméně dva posledně jmenovaní by se s největší pravděpodobností měli objevit minimálně na lavičce.

Nováčkovi definitivně dochází dech. S jistotou záchrany v kapse už Kanárkům jaksi nezbývají síly na boj o elitní desítku, jakkoliv už by se tamější umístění rovnalo kompletnímu zázraku. Jedna výhra ze šesti kol (při čtyřech prohrách) je nicméně tak jako tak zklamáním, což by bylo záhodno odčinit třeba nyní proti Evertonu.

A základ je slušný: do sestavy se zase vrací talismanický Grant Holt, bez něhož Norwich prohrál všechna čtyři letošní klání. Druhý nejproduktivnější Angličan soutěže již nastřílel 12 branek a neomylně míří za třetí korunkou nejlepšího klubového střelce po sobě i za hattrickem ocenění hráče sezony. Byl to ostatně právě on, kdo na podzim vystřelil Canaries vedení na Goodison Parku, jež outsiderovi vzal až pozdní zásah Osmana.

Jenže to šlo ještě o pravidelně selhávající Everton, to jarní karamelové zpívánky bývají o poznání veselejší. Jiná písnička to byla i v posledních dvou kolech, kdy Toffees jednak neinkasovali, jednak si vedle povinné výhry nad WBA připsali na konto i mimořádně cenný skalp velšského Swansea, doma takřka neporazitelného.

Také pro Norwich je přitom vlastní Carrow Road oporou, minimálně v nedávné době. Oba bodové zisky z minulých šesti kol vzešly odtud, nicméně jeden z nich - pouhá remíza se záchranáři z Wiganu - stejně nepotěšil. Lambertova parta se zkrátka musí pochlapit, vždyť příště bude čelit složitým soupeřům, Tottenhamu a ManCity, a Everton venku pořád není nejjistější. Senzačnímu vyloupení Liberty Stadium předcházelo pět nevýherních výjezdů. Navíc Canaries mají tomuto soupeři co vracet. Když se jim nepovedlo dotáhnout podzimní klání do vítězného konce, prodloužili svou neschopnost přemoci Toffees již na sedm ligových či pohárových duelů a nyní téměř na den přesně 18 let.

Vedle dobrých zpráv o Holtově návratu po jednozápasovém trestu je tu i jedna další: Pilkington je podle všeho zdráv po zranění hamstringu. Jinak ale Canaries z tohoto pohledu neprodělali ideální týden; ve snaze dostat se v béčkovém zápase zpět do kondice, přišli opět k úrazu Ayala i Tierney.

Royston Drenthe zmeškal dva minulé zápasy kvůli problematické situaci v rodině, kvůli které byl manažerem Moyesem dočasně uvolněn z klubových povinností; teď už je nicméně zpátky. Naproti tomu Rodwell s Colemanem mohou ještě na návrat zapomenout.

Midlands, Keanův to zaslíbený kraj. Nejenže tady, právě na The Hawthorns, předloni v prosinci uhrál své vůbec první vítězství manažerské kariéry, ale také kousek vedle na Molineux, stadionu Wolverhamptonu, loni výhrou zachránil nejvyšší soutěž. Rovněž v tomto měření sil půjde o jednostranné zachraňování se.

Albion má jediné štěstí. Kdyby se mu v půlce února na chvíli neprobral Odemwingie a nepřišla by série tří zápasů bez ztráty kytičky, nejspíš by se také on nyní bál o prvoligovou identitu. Dnes se totiž opět veze na nebodované vlně, přičemž hned tři z minulých čtyř střetnutí prohrál. Navíc se zase Baggies svezli do střelecké mizérie, když za celou tu obří březnovou porci pěti zápasů zatížili soupeřova konta jen třemi zásahy. O žádný z nich se již nigerijský šutér nepostaral, pouze jeden si vzal pod patronát Shane Long. Právě příspěvky této dvojice nicméně budou velmi potřeba k vylepšení mizerné domácí bilance (o osm posbíraných bodů než venku).

Rovers měli nedávno báječně našlápnuto k záchraně. Užuž to vypadalo, že to z jejich pohledu zase jednou nebude tak dramatické, teď však po prohrách s Boltonem (!) a ManUtd opět trčí v sestupové zóně a zrovna příznivé vzpomínky na tento region přijdou k duhu. Blackburn stále vlastní druhou nejpropustnější obranu a třikrát v řadě může nebodovat již potřetí v sezoně.

Start proti svého času vlastnímu manažerovi naopak Rovers příliš znepokojovat nemusí; Hodgson má totiž se svým někdejším zaměstnavatelem naprosto vyrovnanou bilancí tří proher, tří výher a jedné remízy. V prosinci nicméně jeho Throstles - z tohoto pohledu prestižní - zápas zvládli a nyní stíhají první "double" nad tímto soupeřem od ročníku 1990/91.

Ve West Bromwichi si nedávno připomněli, že fotbalisté jsou stále normálními lidskými bytostmi a trpí tak "obyčejnými" chorobami: Chris Brunt se tudíž stále vzpamatovává ze zánětu krčních mandlí a patrně nebude schopen odehrát celých 90 minut. Nepříliš tradiční překážka - avšak v tomto případě ryze příjemná - potom stojí v cestě i obránci Tamasovi, jehož manželka má právě v době zápasu termín porodu, takže za ní nejspíš 28letý stoper odletí do Rumunska.

Zatímco Hodgsonovi mimo to bude jistojistě scházet také vlivný Jerome Thomas, Steve Kean má k dispozici zcela zdravý kádr, což letos nebývalo zvykem. Po návratu Giveta z marodky tomu tak nicméně je a blackburnský manažer již předeslal, že nejspíš bude točit sestavou.

Wolverhampton má jednu z posledních možností, jak se ještě v nejvyšší soutěži může zachránit. Čas se mu neúprosně krátí, a pokud nepřeruší příšernou bilanci z několika předchozích kol, bude se s největší pravděpodobností s Premier League loučit. Proti Stoke ale není úplně bez šance. Jemu totiž budou chybět tři klíčoví hráči.

Andy Wilkinson kvůli tříslům, Matthew Etherington společně s Jermainem Pennantem kvůli poraněným kotníkům. Bez těchto hráčů se zkrátka manažer Tony Pulis bude muset proti Wanderes obejít. Stoke by přitom výhru nad posledním celkem tabulky potřeboval. Pro klid. I když nepatří do skupiny přímo ohrožených, matematicky se ho možnost sestupu stále týká.

Na sestupové pásmo mají domácí náskok deseti bodů. Takže případná ztráta s Vlky by pořád nebyla ničím zdrcujícím. Hosté na rozdíl od nich musí usilovat o vítězství. S nejhorší obranou v lize a s druhým nejhorším útokem se nachází na samotném dně. A bohužel pro ně není nesestupová sedmnáctá příčka nijak blízko. Přesněji je manko na šesti bodech.

Wolverhampton je na tom opravdu dost bídně. Pokud se tak chce ještě poprat o záchranu, musí zabrat. A proti Stoke, který je oslabený a ze středu tabulky mu zas tak o tolik nejde, je ta pravá chvíle. Ze sedmi zápasů získali Wolves pouhý jeden bod. Naposledy navíc podlehli doma přímému konkurentovi o přežití Boltonu 2:3.

Terryho Connora a jeho družinu navíc nečeká ve zbývajících sedmi kolech příznivý los. Z horní poloviny tabulky se střetne s Arsenalem, Sunderlandem, Manchesterem City a Evertonem. I to je další důvod, proč je zápas se Stoke City možná tou poslední nadějí. Venku je bohužel nejhorším v Premier League, z patnácti zápasů na půdách soupeřů vyhrál jen dvakrát.

Domácí mají s tímto celkem z poslední doby pozitivní bilanci. Porazili ho jak na jaře na jeho hřišti 2:1, tak v předchozích dvou případech včetně loňského střetnutí v FA Cupu. I Stoke čeká na vítězství poměrně dlouho - rovné čtyři zápasy. Střetl se ovšem třikrát se samotným čelem tabulky, naposledy přenechal všechny body Wiganu.

Pro Premier League netradiční až exotický den, fanoušci ve Walesu budou svědky utkání nejvyšší anglické soutěže v páteční odpoledne. Do Swansea přijede Newcastle, který má shodou okolností na svědomí ten poslední páteční "střet" - loni 30. prosince podlehl Liverpoolu 3:1. Jedna libůstka se pojí i se samotnou cestou Magpies na jih Walesu - pro příznivce Strak půjde o vůbec nejdelší zájezd v historii novodobé Premier League - tam i zpět téměř 1150 kilometrů.

Když sezona začínala a někdo by si troufl tvrdit, že po jednatřiceti kolech budou oba kluby na svých současných pozicích, asi by si fanoušci anglického fotbalu zaklepali na čelo. Swansea byla od prvního kola řazena k největším outsiderům, proto je její dosavadní působení v premiérové sezoně pro zlé jazyky zjevením. Utkání s Arsenalem (3:2) nebo s Chelsea (1:1, kdy o vedení přišli v nastaveném čase vlastním gólem) však jasně ukázala, že jsou Labutě na jedenácté příčce po právu.

To Newcastle sice nepatřil ke kandidátům na návrat do Championship, nicméně po odchodu nejzkušenějších tahounů Kevina Nolana, Joeyho Bartona a José Enriqueho se s nimi v opravdu nepočítalo na pohárové příčky. Jenže svěřencům Alana Pardewa se povedly přestupy, Demba Ba nasázel na podzim neskutečných 15 gólů, zimní posila Papiss Cissé pak i po sedmi vystoupeních hájí průměr jedné vstřelené branky na utkání. Navíc hraje skvěle i Cabaye a konečně i Ben Arfa, který se zbavil zranění a teď nejvíce táhne svůj tým společně se Cissém za vidinou Ligy mistrů.

K té chybí momentálně šestému Newcastlu "jen" pět bodů. Třetí Arsenal a čtvrtý Tottenham mají shodně po 58, Chelsea a černobílí pak třiapadesát. Sedm zápasů ke stažení tohoto náskoku sice není mnoho, ale Premier League ukázala, že v jejím závěru se mohou dít neskutečné věci. Magpies navíc nabírají zpátky ztracenou formu, po sérii čtyř zápasů bez vítězství teď naopak už třikrát za sebou vyhráli a brousí si zuby i na Swansea. Ta prožívá poslední týdny o 180 stupňů opačně - po třech triumfech v řadě se dvakrát musela smířit s porážkou.

Mírným favoritem by tedy měl být Newcastle, přestože kursy sázkových kanceláří hovoří opak. Hostům se konečně začíná sehrávat stoperská dvojice Williamson - Perch, což je při absenci skvělých obránců Colocciniho se Stevenem Taylorem Achillova pata sestavy. Šanci by mohl dostat i James Tavernier, rovněž defenzivní hráč, kterého si Pardew stáhl z hostování z MK Dons. Šéf Swansea Brendan Rodgers může opět počítat s Dyerem a Caulkerem, kteří proti Tottenhamu nenastoupili.