Anglická Premier League - preview 35. kola

Měl to být na dlouhou dobu jediný opravdu složitý test před městským derby. Manchester United ale nakonec veškeré papírové předpoklady spálil tím, že vybouchl s oblíbeným Wiganem, a tak jej nyní kromě těžké bitvy čeká i povinnost naplno bodovat. Tu naopak úplně nemají Toffees, pro něž sedmá příčka téměř stoprocentně znamená maximum, takže už jen stěží mohou myslet na nějakou jízdu do pohárů.

Nicméně tak jako tak je pro Karamelky toto dočasné umístění fantastickou - zejména jarní - vizitkou. David Moyes nakonec přeci jen zapěl svůj evergreen, takže s minimálními prostředky hraje s přehledem v první polovině tabulky a ještě se aktuálně drží před rozhazovačným rivalem z červené části Liverpoolu. Vskutku jen vidina Evropy téhle sezoně zas a jednou chybí: také loni měl Everton po 33 zápasech 47 bodů a končil na - v tomto směru neuspokojivé - sedmé příčce. Letos na vyšší příčku ztrácí až 11 bodů (plus tento zápas k dobru), přičemž Chelsea určitě chce mířit výše, takže se u ní dá počítat se silným finišem.

Ten každopádně zažívá i Everton. Deset bodů ze 12 možných, čistá konta doprovázející všechna tři vítězství z nedávné doby, drtivý skalp Sunderlandu (4:0) nejčerstvěji. Je to sen. Sen, ze kterého se nyní mají Toffees probudit. Totiž na Old Trafford neslavili výhru od první sezony Premier League (1992/93); navíc Red Devils se po "žahnutí" od Wiganu ukázkově vzpamatovali, když na vlastní půdě v mistrovském stylu přejeli Aston Villu 4:0. Tehdy šlo o neskutečné šesté čisté konto v sedmi kolech a devátý triumf v deseti. Latics jednoduše tvoří pouze jeden osamělý ostrůvek obklopený samými suverénními výsledky.

V tomto kalendářním roce na Old Trafford ještě neztratili a dnes budou Red Devils o prodloužení této šňůry usilovat dost možná se stejnou jedenáctkou jako minule. Ferguson totiž nehlásí žádná čerstvá zranění, naopak jsou na obzoru dvě velká jubilea. Ferdinand se hotoví k 450. startu kariéry, Young ke dvoustému zápasu v Premier League.

Neobyčejně smolnou sezonu prožívá talentovaný Jack Rodwell, který letos vydržel být svému manažerovi po ruce akorát osm zápasů v řadě, jinak starty sbírá vysloveně jako samostatné jednotky. Dnes opět nebude Moyesovi k dispozici, což platí i o stálici jménem Baines, jež si menší zranění přivodila v pohárovém derby s Liverpoolem. Na levou stranu se naopak vrací Pienaar, který v takové soutěži nemohl nastoupit.

Nedělní program by klidně mohlo zaštítit heslo "slovutný klub obhajuje své renomé proti tomu značně menšímu". Zatímco však oba Manchestery vyráží na příslušná kolbiště v duchu boje o titul, Liverpoolu už v lize jde tak maximálně o předskočení městského rivala. Jinak je zřejmé, na jaký jiný zápas se ve zbytku sezony bude upírat největší pozornost všech, kdo mají něco společného s tradičním klubem.

Pohárová sezona. A zároveň co možná nejkontrastnější ročník. Po změně kalendářů ze 14 zápasů Liverpool vydoloval ubohých 12 bodů a aktuálně trčí až na osmé pozici; ovšem návštěvníci konkrétních zápasů, jako byl ten s Cardiffem ve finále Carling Cupu či nedávno s Evertonem v semifinále FA Cupu, si tuhle sezonu budou přesto pamatovat nadosmrti a spíše v dobrém. Poslední výsledek totiž Reds vrhá do bitvy o druhou pohárovou trofej v sezoně - a pokud by Dalglish tento husarský kousek předvedl, nejenže by napodobil Houlliera z ročníku 2000/01, ale zároveň by z Liverpoolu udělal první celek, jemuž se takto unikátní double povedlo "udělat" dvakrát v historii. Mohla by to tedy nakonec být - navzdory všem ligovým patáliím - vskutku památná sezona.

To návštěvníci z West Bromwiche zažívají, řekněme, průměrnou sezonu. O prvoligovou budoucnost se určitě bát nemusí, přičemž zároveň netlačí příliš vzhůru. Oproti loňskému ročníku jde nicméně o menší posun, neboť v této fázi měli Baggies minule o dva body méně a určitě na osmou příčku neztráceli jen čtyři body jako nyní. Proto by také ve finále měl prodloužit pomalu končící kontrakt manažer Hodgson, který kromě toho vyráží do souboje s týmem, v němž se naposledy neukázal zrovna v tom nejlepším světle. A rovnou má za úkol zpřetrhat šňůru pěti neúspěšných výletů na Anfield Road, charakterizovaných žádným bodem ani vstřeleným gólem.

Liverpool, který v posledních 21 měřeních sil s WBA propadl jen jednou na The Hawthorns, vítá zpátky z trestu svou brankářskou jedničku, Pepeho Reinu. Po chvilkové absenci se zároveň vrací i hříšná dvojka Doni, takže zaskakující Jones může opět odpočívat. V poli se dá očekávat jen jedna dramatická změna, a sice návrat Enriqueho na levého beka. Carragher se proti Evertonu ve stoperské dvojici se Škrtelem příliš neosvědčil.

Jonas Olsson před týdnem během rozcvičky přidělal Hodgsonovi pár vrásek na čelo, když si natáhl třísla a musel být na poslední chvíli vyškrtnut ze základní sestavy. Dnes by nicméně bez větších komplikací měl nastoupit. O něco více nejistý je start Fortuného, který si ze stejného duelu s QPR odnesl zranění hamstringu.

Zkušenosti Arsenalu a Manchesteru United s Wiganem nás nabádají k ostražitosti; osobně si ale nejsem jistý, zda by ji měl srovnatelně popuzovat i současný Wolverhampton. Ten má totiž daleko spíše problémy sám se sebou, než aby je zvládal působit ještě někomu jinému. Ostatně pokud dnes nevyhraje nad druhými Citizens, můžeme si ho definitivně škrtnout ze seznamu příštích účastníků Premier League.

Jen tenká vrstva optimismu pokryla nejčerstvější výsledek Wolverhamptonu. Remíza se Sunderlandem totiž byla málo, jakkoliv se takový venkovní výsledek dá považovat minimálně za dílčí úspěch. Už jen proto, že právě tahle bezbranková plichta utnula děsivou šňůru sedmi proher v řadě. Na druhou stranu tedy Vlkům v boji o záchranu každopádně příliš nápomocna nebyla; tím spíš, že ostatní konkurenti sbírají body pomalu pravidelněji než mužstva na špičce peroucí se o Ligu mistrů. Dnes už by případná remíza byla kompletně osudová.

Body se nicméně mezi oběma mužstvy v poslední době zpravidla nedělí. Zároveň ale také nejsou v žádném drtivém poměru přisuzována Manchesteru City, spíš naopak. Wolves mají s favoritem pozoruhodně dobrou bilanci, když hned šestkrát v minulých devíti domácích střetnutí s tímto soupeřem slavili výhru - to přitom jde o horizont třiceti let vzhledem k vlčím pádům a postupům. Loni takto kupříkladu outsider na Molineux zvítězil 2:1. Letošní jediná domácí zkušenost s ManCity, jež je spojena se čtvrtým kolem Carling Cupu, každopádně příznivě nedopadla ani náhodou. Prohra 2:5 je navíc doplněna podzimní jasnou prohrou na Etihad Stadium (1:3). Jestli jsou nynější Vlci schopni tuhle aktuální vizitku napravit, tuhle předpověď už nechám na vás.

Nasnadě je nicméně domnívat se, že nikoliv. A to mimo jiné s ohledem na bodujícího protivníka. Ten se po spojení tria Tévez-Silva-Agüero opět přetvořil v děsivý stroj, který nejprve zválcoval West Bromwich a pak dalších několik kusů přidělil i Norwichi - ve finále je z toho 10 zásahů ve dvou kolech, šest bodů, mírné stažení náskoku United a sebevědomí zpátky na výši. Jakkoliv jsou Citizens v boji o titul dál velkými outsidery, počítat s jejich dnešním zaváháním se jeví být bláznovstvím. Ačkoliv venkovní forma bleděmodrých je v nedávné době vskutku tristní: 12 bodů z 11 posledních výletů, jen tři výhry.

Bavící trojlístek se zformuje i dnes, tím si můžeme být jisti nejen kvůli jejich fantastickým výkonům, ale i pro teprve končící trest Balotelliho. Jinak ManCity žádná významná absence netrápí. Naopak Wolverhampton, aby toho nebylo málo, do konce sezony přišel o svou brankářskou jedničku Waynea Hennesseyho. Svůj debut v Premier League si tak odbude letní posila ze Swansea, Dorus de Vries. Do sestavy by se dále měl vrátit Jarvis, po jednozápasové suspendaci je Connorovi k dispozici stoper Bassong.

Že se dá jen těžko předpovědět výsledek, můžeme říci prakticky u každého duelu, ovšem u toho mezi Arsenalem a Chelsea to platí dvojnásob. Obě strany potřebují vyhrát, ale je tu několik faktorů, na které je třeba brát zřetel. Který však bude ten nejdůležitější, to uvidíme až v sobotu po obědě na Emirates Stadium.

Situace v ligové tabulce je jasná. Arsenal drží třetí pozici, ale proti svým pronásledovatelům - Tottenhamu, Newcastlu a právě Chelsea - má o zápas víc, který navíc prohrál. Aktuálně má tedy k dobru pět bodů, ale ty se mohou rychle ztenčit na jeden jediný, a tak je v zájmu Gunners, pokud si chtějí udržet třetí pozici a tím jistou kvalifikaci do příštího ročníku Ligy mistrů, aby Chelsea porazili.

Může totiž nastat velice zajímavá situace a ačkoliv jsme od ní ještě daleko, nastiňme si, co se může stát. Aktuálně je totiž Chelsea mimo pozice zajišťující Ligu mistrů, jenže na rozdíl od všech svých konkurentů ještě v milionářské soutěži nadále bojuje a po prvním vítězném semifinále nad Barcelonou má nakročeno do mnichovského finále. Kdyby pak i v posledním zápase uspěla a v lize se naopak nedokázala dostat do první čtyřky, znamenalo by to, že by jí musel jeden tým z ligy uvolnit místo. Pak by tak šly do Ligy mistrů z Premier League jen první tři mužstva.

O vítězi Ligy mistrů je však zatím skutečně předčasné mluvit. A také Chelsea určitě dříve než na úterní odvetu s Barcelonou bude upínat pozornost na duel s Arsenalem. Nadále totiž rozhodně zůstává prioritou na Stamford Bridge čtvrté místo. Středeční první klání s katalánským velkoklubem nicméně jistě vzal svěřencům Roberta Di Mattea plno sil, a tak je otázkou, v jakém rozpoložení na Emirates Stadium přijedou. Jisté však je, že vítězství nad Barcou bude jistě kvalitním stimulantem. Navíc se očekává, že Di Matteo opět protočí sestavou, a tak nastoupí několik čerstvých mužů.

Chybí zraněný Drogba, vykartovaný Ivanovič a zřejmě také stoper Luiz. Do hry by se mohly podívat Torres, Malouda a Essien, kteří proti Barceloně nenastoupili. Di Matteovi ani nic jiného, než rotovat se se sestavou, nezbývá, protože smrtící program jeho klubu (21 zápasů v 68 dnech) se ani jinak přežít nedá. A to jsou Blues teprve v jeho dvou třetinách.

Na Emirates Stadium jedou s vědomím, že poslední dva zápasy s městským rivalem prohráli. Loni padli na tomto stadionu 3:1, v letošní sezoně na podzim prohráli na vlastní půdě po divoké přestřelce 3:5. Těmito zápasy byla přerušena předchozí pětizápasová šňůra, kdy se vždy z vítězství ve vzájemném zápasu radovala Chelsea.

Gunners sice vyhráli devět z posledních jedenácti ligových zápasů, ovšem povzbudit Chelsea může jejich poslední zápas - v něm Emirates Stadium překvapivě vyloupil Wigan, a tak nemusejí být hráči s kanónem na hrudi v úplné pohodě. Obzvlášť když až do konce sezony vypadl ze sestavy zraněný Mikel Arteta, jenž měl, minimálně statisticky, na hru svého mužstva blahodárný vliv. Manažeru Arsenu Wengerovi se vrací alespoň Laurent Koscielny, Abou Diaby a Francis Coquelin. Nastoupit nemůže Yossi Benayoun, jenž je v klubu na hostování ze Stamford Bridge.

O ligové formě Chelsea bychom určitě mohly vést různé debaty, ale pravda je taková, že modrý londýnský tým neprohrál ve všech soutěžích už osm zápasů v řadě, přičemž se dostal do finále FA Cupu a vyhrál "první poločas" v semifinále Ligy mistrů. Za to patří Di Matteovi určitě obdiv, jelikož kdo by tohle ještě za dob vlády Villase-Boase čekal. Zvládne však Di Matteo připravit své ovečky i na Arsenal, aby se udržel ve hře o čtvrté místo?

Nejlepší výchozí pozicí pro boj o záchranu se zatím stále může pyšnit Aston Villa, stále ale nemá vyhráno a pokud se chce vyhnout velkým starostem, nemůže si dovolit opakovat loňský výsledek a prohrát se Sunderlandem. Hosté už prakticky nemají o co hrát, jdou devátí a sezonu mohou dokončit v klidu.

Nejprve tedy pár slov k domácímu celku. Villans na výhru čekají už pět zápasů, pravdou ovšem je, že v posledních kolech měli doslova pekelný los, když se postupně utkali s Arsenalem, Chelsea, Liverpoolem, Stoke a Manchesterem United. A právě posledně zmíněnému sokovi podlehli nejjednoznačněji, z Old Trafford si odvezli vysokou porážku 0:4. Pozitivní na tomto neuvěřitelně složitém programu je to, že v závěru ligy už svěřence Alexe McLeishe čeká z horní poloviny tabulky už jen právě devátý Sunderland a pak čtvrtý, ovšem nevídaně se trápící Tottenham.

Už případné vítězství nad Sunderlandem ale domácí s nejvyšší pravděpodobností zachraňuje, důležitost tohoto duelu si tak uvědomuje i sám skotský manažer. "V minulých zápasech nám fanoušci projevili velkou důvěru a povzbuzovali nás, tak doufám, že to bude pokračovat, protože podporu budeme potřebovat. Hrajeme o hodně, další ztrátu už si nemůžeme dovolit, protože sestupové pásmo by se mohlo přiblížit. Dost možná to nebude krásný fotbal s velkým množstvím branek, ale tak už to v boji o záchranu chodí. Důležitý bude první gól," tvrdí McLeish. Jenže statistiky ukazují, že ani v případě vedoucí trefy Aston Villy nemusí být Sunderland poražen, soupeři Villans totiž už letos získali sedmnáct bodů v případě, že inkasovali jako první.

Oba manažeři se navzájem dobře znají z působení ve skotské lize, McLeish totiž Rangers, zatímco současný lodivod Sunderlandu Martin O'Neill vedl ve stejné době Celtic. Oba působili ve skotské Premier League pět let, O'Neill přitom získal tři mistrovské tituly, McLeish "pouze" dva. A kouč Black Cats je úspěšnější i letos, hosté už dávno neřeší starosti spojené se setrváním v nejvyšší soutěži, takže mohou hrát uvolněně, což dokazuje například fakt, že Sunderland je posledním celkem v tabulce se kladným skóre.

I hosté už ale čekají na tříbodový zisk čtyři zápasy, naposledy nedokázali dát ani gól Wolverhamptonu a uhráli jen bezgólovou remízu, předtím zase schytali výprask od Evertonu. Co se týče absencí, oba týmy jsou na tom velmi podobně. Villans určitě nastoupí bez Darrena Benta, Fabiana Delpha a Richarda Dunnea, hosté přijedou do Birminghamu chudší o Titusa Bramblea, Wese Browna a Marcose Angeleriho.

Blackburn je předposlední, v sobotu ho čeká Norwich. Jedenáctý celek Premier League je mírným favoritem, jeho souboj s Rovers ale nebude snadný.

Velkou otázkou je vztah trenéra Keana s obráncem Gaelem Givetem. Zkušený francouzský stoper byl pranýřován za údajnou neochotu nastoupit v utkání se Swansea, to ale manažer Kean rázně odmítá. Podle něj Givet "nebyl v nejlepším rozpoložení a proto nebyl nasazen." Nyní se ale jeho stav zlepšil a je připraven nastoupit.

Blackburn nutně potřebuje tři body z utkání proti hostům z Norwiche, pokud má své ambice na setrvání mezi prvoligovou elitou zachovat alespoň trochu živé.

"Byly zde některé věci, které jsme potřebovali prodiskutovat. Ale už jsme si je vyříkali, vše je nyní jasné. Gael přišel ke mě do kanceláře a zářilo z něj nadšení pro hru, takže jsem velmi rád, že ho můžu postavit do zápasu. Když jsem s ním mluvil minulý týden, něco na něm nebylo v pořádku, necítil jsem, že by bylo správné ho nasadit. Ale dnes je to něco jiného," říká s veselejší náladou trenér Kean.

Na otázku, zda Givetův postoj působí rozkladným dojem, odpovídá manažer těmito slovy: "Víte, někdy prostě přijdete do práce a cítíte, že něco není v pořádku. Prostě máte pocit, že dnes není ten správný čas nasadit toho nebo onoho. A z pozice trenéra, občas je přirozené, že dochází k nedorozumění."

"Dnes ale hráči trénují ve skvělém tempu, jsem na ně pyšný," uzavírá trenér Kean.

Na druhé straně, hosté z Norwiche se můžou soustředit na ligu o trochu více a hlavně s větším klidem. V jejich kolonce bodů svítí 43 bodů, což je pro malý celek velkou satisfakcí. Tým, který byl většinou zvyklý na boj o holé bytí, se tentokrát vzepřel osudu a jde za svým cílem skončit v polovině tabulky. Z jedenáctého místa tak shlíží na dnešního soupeře svrchu.

O pět branek prohrál Norwich s týmem Manchesteru City, hrozivé skóre 1:6 vskutku není moc přesvědčivé. Trenér Lambert proto očekává od svých svěřenců mnohem lepší reakci.

"Vím, že jsme tady pod velkým tlakem, ale nebudu vinit mé hráče za špatných výsledků. Musíme další zápas vyhrát. Fanoušci by ale měli tým podporovat, tím hráčům pomůžou.

Bude jejich podpora znát při zápase s Rovers, nebo se Blackburn pokusí o zázrak a vyhraje?

Dosti nepříjemné je bojovat nyní o záchranu s Boltonem. Jeho dva zápasy k dobru totiž můžou komukoliv ze dne na den přiřknout černého Petra - alespoň tedy toho dočasného. Wanderers hrají dnes a pak i v týdnu dva klíčové souboje, které se určitě v domácím prostředí dají vyhrát. Prvním pánem na holení bude Velšan ze Swansea a představí se od čtyř hodin na Reebok Stadium.

Není to tak dávno, co Trotters zázračně povstali. Snad i kvůli kolapsu Fabrice Muamby, který by se dle manažera Coylea nakonec mohl ještě vrátit k fotbalu; každopádně třikrát v řadě setnuli hlavu přímým konkurentům v boji o holé přežití, čímž získali alespoň psychologický náskok. Ten se nicméně opět začíná rozplývat. Dvě prohry, žádný vstřelený gól a zdá se, že jsou v tom boltonští zase. Aktuálně tedy se zmíněným handicapem, případně později výhodou, trčí v sestupové zóně na dva kroky vzdáleni od v rámci možností spokojeného QPR. Právě to přitom nedávno Trotters podlehlo a ze všech mužstev s praktickou nadějí (tedy sem nemusíme počítat Wolves) je před nimi nejtěžší los.

Swans se už fakticky bát nemusí. V minulém kole se výhrou nad Blackburnem - a zároveň přetržením nepříjemné čtyřzápasové série bez bodu - ujistili, že neskončí hůře než osmnáctí. I to je ale krutě nereálné. Leč velšský celek zaznamenal v poslední době mohutný úpadek formy a ve velkém začal ztrácet i na své vyhlášené půdě, stále je od Boltonu na celých 13 bodů vzdálen. I pokud by tedy Wanderers oba chybějící duely zvládli, bude ta mezera pořád uspokojivá. Ve Swansea tím pádem bojují hlavně o prémie, které pochopitelně slábnou, čím víc se blíží pásmu sestupu. Momentálně je jediný velšský zástupce v Premier League na dvanácté příčce a jen bod od fleku devátého!

Co se marodky týče, je aktuálně Bolton ve vcelku stabilizovaném stavu. Dlouhodobě sice postrádá borce jako Lee nebo Holden, samozřejmě je pak neznámo dokdy bez Muamby, jinak ale z těch nárazových absencí neregistrujeme prakticky žádnou. Definitivně vyléčen by již měl být levý bek Alonso, zatímco pravý kraj obrany akorát nebude moci obhospodařovávat opět zraněný Mears.

To ve Walesu jsou na tom ještě lépe: Brendan Rodgers se musí obejít bez Tateho, Agustiena a Boddeho. Ovšem start posledně jmenovaného - chtělo by se říct - zažili jen pamětníci, přičemž jeho kolegové také nejsou žádnými nepostradatelnými součástkami velšského mančaftu. Ten minule patrně našel konečně harmonické složení základní sestavy a patrně se tudíž nedá očekávat, že by se na něm něco závratného měnilo.

Není to tak dávno, co byl Wigan pasován do role jednoznačného adepta na sestup. Ovšem duben se nám posunul do své druhé poloviny a když se podíváme na tabulku Premier League, nalezneme Latics na šestnácté příčce s pětibodovým náskokem na sestup! Může za to především vynikající forma z posledních týdnů, špatně rozhodně nehraje ani Fulham, a tak se na Craven Cottage bude na co dívat.

Domácí sice museli přetrpět poměrně významný výpadek formy a tři porážky v řadě, v posledních třech kolech už ale opět navázali na předešlé výkony a získali sedm bodů, přičemž jedinou ztrátu zaznamenali v souboji s dobře hrající Chelsea. I tu přitom dokázali po většinu času přehrávat, inkasovali ovšem z penalty a nakonec tak byli rádi za remízu, kterou v závěru hlavou vystřelil Dempsey.

Cottagers se usadili v klidném středu tabulky, momentálně jsou desátí, oproti některým soupeřům navíc mají zápas k dobru. V závěru sezony už si ale nemohou vydechnout, po rozjetém Wiganu je čekají už jen samé výše postavené celky, konkrétně Everton, Liverpool, Sunderland a Tottenham. To Wigan už čekají jen čtyři duely, kromě Fulhamu cestují do Newcastle a v závěrečných dvou kolech se utkají v klíčových bitvách s Blackburnem a Wolves.

Ale zpátky k obdivuhodnému posunu Latics ze sestupových míst až na současnou šestnáctou pozici. Pokud vezmeme v potaz pouze předešlých sedm kol, získal Wigan hned čtrnáct bodů. Ale jaké soupeře dokázal dostat na kolena! Úžasně hraje hlavně na hřištích soupeřů, naposledy zvítězil na půdě Arsenalu zaslouženě 2:1. Předtím sahal minimálně po bodu s Chelsea a nakonec odešel smolně poražen, ještě předtím ale vyloupil i slavný Anfield Road a poslal do kolen Liverpool. K tomu připočtěte domácí skalpy Stoke City a hlavně Manchesteru United a uznejte sami, tyto výsledky zaslouží obdiv.

Hosté navíc při pondělní výhře nad Arsenalem stanovili jeden klubový rekord, na hřišti soupeře totiž skórovali poosmé v řadě, to se jim předtím nikdy v historii v Premier League nepodařilo. A už v sobotu to může být devět venkovních duelů v řadě s alespoň jednou trefou. Marodku mají oba kluby prakticky prázdnou, Fulham nastoupí jen bez Ruize, jemuž skončila sezona, zpět v sestavě jsou naopak Pogrebňak a Andym Johnsonem. Manažer Wiganu Roberto Martínez nemůže počítat se službami Crusata, zato Maloney a Rodallega už by měli být k dispozici.

Krasojízda Magpies pokračuje, naposledy to na St. James Parku odnesl Bolton, Newcastle si tak na své konto zapsal už pátý tříbodový zisk v řadě, čímž se hlásí zpátky do boje o Champions League. V tom si musí domácí nadále počínat jednoznačně, na řadě je Stoke.

Není tomu tak dlouho (přesněji něco málo přes dva měsíce), když Straky dostaly na White Hart Lane od Spurs potupného bůra - tehdy činil rozestup mezi oběma celky propastných jedenáct bodů a jen málokdo by si vsadil na Newcastle... Jenže týden se sešel s týdnem, Magpies potkali formu (na rozdíl od svého londýnského konkurenta), a navrch trápícího se Dembu Ba střelecky nahradila zimní posila z bundesligového Freiburgu Papiss Demba Cissé, jenž se na pětizápasové vítězné šňůře podílel hned osmi zásahy do černého (!!). Výsledkem toho je fakt, že svěřenci manažera Alana Pardewa zůstávají, i díky delšímu odpočinku největšími kandidáty na účast v kvalifikaci o LM.

To Stoke je na tom v pozorovaném období o poznání hůře: výhra nad beznadějně posledními Wolves se sice počítá, stejně tak velmi cenné dělby bodů z White Hart Lane nebo proti ManCity, potom se ale celé snažení zneguje porážkou ve Wiganu, přesto přese všechno se ovšem Potters pohybují v klidném středu tabulky, daleko od pohárových, ale zároveň i sestupových příček! A jestliže Magpies mají (po ManUtd) za rok 2012 nejlepší bodovou bilanci, tak u Hrnčířů to platí takřka opačně... Posledních sedm venkovních duelů pak do pokladnice Stoku přineslo pouhé tři body.

Alan Pardew dostal během týdne hned několik povzbudivých zpráv, co se týká absencí. Připraven ke skoku zpátky do základní sestavy by měl být klíčový článek středu pole Cheik Tioté, uzdravili se poté i Guthrie, Obertan a Perch, jež by mohli také hrát.

Naproti tomu na opačné straně skolil Jermaina Pennanta nepříjemný virus a nad jeho startem se tak vznáší nejasný otazník. Po zranění třísla ale bude alespoň k dispozici Andy Wilkinson. S dvojicí Diao - Sidibé se už ve zbytku sezóny nepočítá.

Londýnské derby načne i uzavře sobotní program 35. kola Premier League. Pravda, oproti velkému a ostře sledovanému šlágru Arsenal - Chelsea, který může výrazně napovědět o účastnících Ligy mistrů na příští rok, lze nazvat bitvu mezi Queens Park Rangers a Tottenhamem za "miniderby", avšak i v tomto klání jde o hodně.

Kohouti kokrhají na poplach, forma je prachbídná, Liga mistrů, kdysi takřka jistota, se nyní po osmi zápasech, v nichž se jen jednou týmu Harryho Redknappa povedlo vyhrát, vzdálila. Newcastle na pátém místě ztrácí jen zásluhou horšího skóre, Chelsea je pak pozadu o dva body. Modrý tým má ale skvostnou formu, pod Di Matteem drží bilanci 10 - 2 - 1, včetně výhry nad Barcelonou a debaklem 5:1 právě nad Tottenhamem. Proto musí Spurs uhrát na Loftus Road tři body.

To samé ale platí pro Queens Park Rangers. Momentálně se tabulka rýsuje tak (vydrží-li všem týmům podobná forma do konce sezony), že Wolves jsou jasným sestupujícím, naopak Wigan díky heroickým výkonům v posledních kolech prchá ze sestupových pozic. Špatně to vypadá s Blackburnem, který je druhým favoritem na sešup do Championship a třetí post spadá právě QPR. Nyní sice nováček není na sestupové pozici, jenže 18. Bolton má kromě ztráty dvou bodů ještě dvě utkání k dobru.

Hughesovi hráči jsou na tom nyní jako na houpačce. Doma hrají parádně, smetli Swansea, porazili i Arsenal a Liverpool. Naopak venku podlehli Sunderlandu, Manchesteru United i v posledním kole West Bromwichi. Nyní by ale měli těžit právě z formy z domácího stánku, kde se jim daří na výbornou, a Tottenham by neměl být ani omylem nepřekonatelným oříškem.

Navíc budou konečně moci využít služeb rabiáta Djibrila Cissého, který za jarní působení stihl už dvě červené karty a dohromady kvůli nim chyběl sedm zápasů. Pravou však zůstává, že pokud Francouz nebyl předčasně poslán pod sprchy a hrál od začátku, vždy skóroval. Hrát může i dlouho zraněný forvard Helguson.

Tottenham se opět bude muset obejít bez stabilního člena stoperské dvojice Younese Kaboula, stejně tak nebude moct nastoupit ani Niko Kranjćar. Do sestavy se ovšem vrátí gólmanský veterán Brad Friedel, který v FA Cupu přepustil místo Cudicinimu, a připíše si třístý zápas v Premier League.