Anglická Premier League - preview 7. kola

Zachránit prvoligovou sezonu s průměrem inkasovaných branek, který se nebezpečně blížil číslovce tři (konkrétně tedy 2,35), o to se naposledy pokusilo před pěti lety Derby - a všichni moc dobře víme, jak dopadlo. S jedenácti body nemělo nárok na lepší umístění než 20. příčku. Southampton se zatím vydává po jeho šlépějích...

...s tím rozdílem, že Adkinsova družina se chlubí zcela přesným a dokonalým průměrem tří inkasovaných branek na zápas. Potupnou "trojku" sice dostala od mužstev, která momentálně sedí v top 6 (oba Manchestery plus Everton), zároveň ale ještě šestkrát kapitulovala v konfrontaci s Arsenalem a to už vytváří vskutku mizerný dojem. Na rozdíl od jiného nováčka z Readingu už sice Soton prožil první triumfální opojení a i v případě dnešní prohry zatím rozhodně neklesne do sestupových vod, přesto je nad slunce jasnější, že takhle to dál vskutku nepůjde.

Tím spíš proti Fulhamu, který doteď vyšel střelecky naprázdno jen jednou jedinkrát a obecně je považován za ryze ofenzivní mančaft. Navíc pod Martinem Jolem pomalu, ale jistě pracuje na nápravě tragické venkovní bilance. Z posledních 10 výjezdů vyhrál na čtyřech, což je oproti Hodgsonovým či Hughesovým dobám stále příjemná a vitální změna. Na druhou stranu Cottagers pořád mohou být náchylní k debaklům na cizích hřištích - letos už ostatně stihli bouchnout na Upton Parku, tedy na půdě jiného postoupivšího druholigisty.

Dobrou zprávou pro Southampton určitě je prakticky prázdná marodka. Na absenci Jacka Corka si totiž šlo už dávno zvyknout (k ligovému startu se ještě nenadechl), a mimo něj už budou v pořádku jak Puncheon, tak Hooiveld.

Dimitar Berbatov se svou bolavou kyčlí má jen malou šanci na včasné zotavení, zdravotní problémy přitom sužují rovněž jeho spolehlivý záskok, Mladena Petriće. Chorvatský bombarďák má něco s lýtkem. Naopak Richardson je definitivně fit a slušné pokroky při rekonvalescenci dělají dva švýcarští krajánci, Senderos s Freiem.

Bývaly doby, kdy byly týmy zvyklé jezdit si na Anfield Road pro porážku. V hlavách s Liverpoolem prohrávali už při průchodu tunelem za hřmění ochozů "This is Anfield". Jeden by si nedokázal ani představit, že v roce 2012 na slavném stadionu padnou jen dva celky a hned deset si odveze body. Tím spíš, že rovná polovina všech zápasů skončila porážkou Liverpoolu.

Vůbec prvním utkáním Liverpoolu v letošním roce před domácími fanoušky byl právě duel se Stoke City a Reds v něm nedokázali dát ani branku - a toto se opakovalo rovněž v polovině všech případů. Výsledkem na konci sezony bylo nakonec historické osmé místo. Historické proto, že hrdý klub ležící na jednom z břehů řeky Mersey skončil hůře naposledy v sezoně 1953/54; a tehdy sestoupil.

Nový manažer Brendan Rodgers dostal pro začátek kariéry na Anfield Road tři velmi těžké oříšky, které ani na vlastním stadionu nedokázal rozlousknout. Manchester City, Arsenal, Manchester United... 1 bod, skóre 3:6. Doma vyhrál z posledních osmi ligových klání jen jediné dnes bude cokoli jiného než vítězství další velkou pohromou.

Stoke City ale pro Liverpool není právě zaslíbený klub. Již výše zmíněná remíza 0:0 z města Beatles se zrcadlí i v prvním vzájemném klání po postupu Potters mezi elitu. Tehdy sveřepě bránící celek ještě pod taktovkou Andyho Griffina a Abdoulaye Fayeho šokoval Anfield Road bezgólovou plichtou. Nicméně abychom přečetli knihu celou, je nutné obrátit list.

Hodně bylo řečeno o slávě onoho stadionu a o bídě, kterou do něj vnesly poslední měsíce hráčů Reds. Jenže pro Stoke City jako by to neplatilo. Dnes se na tento svatostánek vydají po padesáté a doposud zde ani jednou nedokázali zvítězit. Deset remíz a hned devětatřicet proher a k tomu připočtěme i neschopnost Potters zde skórovat. Jedna jediná vlaštovka v posledních jedenácti utkáních se na střeše Anfieldu cítí velmi osaměle.

Remízový král nicméně přijíždí do Liverpoolu v lepším tabulkovém postavení než jeden z nejúspěšnějších klubů anglické historie. V šesti dosavadních kolech nasbírali Hrnčíři o dva bodyvíce, za což z největší míry vděčí poslednímu kolu, v němž doma porazili 2:0 Swansea. Zatím v tomto ročníku prohráli jen jednou - na hřišti Chelsea 1:0 brankou z posledních minut.

Na obou stranách jsou dnes suspendovaní hráči. Jonjo Shelvey pyká za červenou kartu z utkání proti Manchesteru United, zatímco Andy Wilkinson dostal stejnou porci tří zápasů v trestu za loket v obličeji Maria Balotelliho. Po něm sice neodešel pod sprchy, ale distanci neunikl. Pikantní bude duel hned pro čtyři hráče Stoku, kteří dříve právě v Liverpoolu působili. Jde o Petera Crouche, Michaela Owena, Charlieho Adama a Jermaina Pennanta.

Ve všech soutěžích neprohráli už osm zápasů v řadě. V lize vyhráli třikrát po sobě a minulé kolo dokonce na Old Trafford. Řeč je o Tottenhamu, jemuž André Villas-Boas konečně vtiskl jakousi herní tvář a začíná to na severu Londýna k něčemu vypadat. Proti Aston Ville ještě ke všemu neprohráli Spurs už sedm zápasů v řadě.

Zajímavostí však je, že se oba celky setkaly přesně před devadesáti lety. Ve stejný den, tedy sedmého října tehdy ve Villa Parku vyhráli domácí 2:0. Jak se však ví, možná až na fanoušky Liverpoolu, historie vám zápasy nevyhraje a už jen čirý fakt, že Aston Villa vyhrála v lize z posledních pětadvaceti klání jen tři, to už samo o sobě vypovídá, kam celek z Birminghamu spěje.

Nepomohl ani příchod spasitele Norwiche Paula Lamberta, pod nímž dokázali vyhrát v lize jen jednou ze šesti případů. Výjimkou jest ligový pohár, kde Villa válí. Nejprve smetla Tranmere, načež v šlágru na Etihad Stadium vyřadila po prodloužení a výsledném skóre 4:2 Manchester City. V minulém kole Premier League však opět div neprohráli - až Darren Bent zachránil deset minut před koncem alespoň bod.

To Tottenham, jak jsem již zmínil, v nejčerstvějším měření sil na elitní anglické scéně exceloval. Na hřišti Manchesteru United vedl poměrně brzy 2:0 a navíc byli u fenomenální tříminutovky, v níž sice dvakrát inkasovali, ale díky Clintu Dempseymu naštěstí uhájili výhru 3:2.

Villas-Boas bude muset opět řešit otázku gólmanské jedničky. Hugo Lloris, jednička francouzské reprezentace a brankář považován za jednoho z nejlepších na světě, je stále na lavičce a zřejmě tomu tak bude i pro Villans. Friedel si své místo drží a s bývalým zaměstnavatelem se bude chtít tuplem vytáhnout.

Hrát však nebude Richard Dunne ani Stephen Ireland, kteří zůstávají na listině dlouhodobě zraněných. Na druhé straně pak nejspíš nenastoupí Emmanuel Adebayor, jenž sice vyléčil zraněné stehno, ale Jermain Defoe jej do sestavy beztak nepustí. Naopak William Gallas by se měl vrátit do základu.

V Premier League nenajdeme mnoho klubů, které bychom si s ní z fleku spojili spíše než Newcastle s Manchesterem United. Přesto umístění prvně jmenovaného mužstva na pohárových příčkách loni vyvolalo obrovské haló, doslova šokovalo. Naproti tomu Red Devils překvapili jinou cestou, když se v cílové rovince nechali obrat o titul...

Společné jmenovatele přitom na cestě poznání obou dnešních soupeřů nacházíme i letos. Například zraněními decimovaná defenzíva. Na straně Manchesteru United máme permanentně vyřazené duo mladíků Smalling-Jones, k němuž se nárazově přidává tu Vidić, tu Evans, případně oba naráz. Na druhé straně barikády zase v nedávné době musel Alan Pardew využívat služeb brankářské trojky, přičemž nadlouho přišel o zkušeného beka Taylora a nějakou dobu nemohl počítat kupříkladu s Coloccinim či Simpsonem.

Ptáte se na přímé či nepřímé důsledky? United mají nejpropustnější obrannou řadu mezi deseti elitními mužstvy dosavadního průběhu sezony, přičemž čelí nešťastné premiéře - prvně ve vlastní historii Premier League může zažít třetí porážku v úvodních sedmi kolech. Naposledy se jim taková nemilá věc přihodila v úvodu ročníku 1989/90, aby nakonec finišovali akorát uprostřed tabulky. Něco takového je teď pochopitelně nemyslitelné, to asi netřeba rozpitvávat.

Newcastle se s nastalou situací, jež - férově řečeno - přeci jen nikdy nebyla tak kritická jako u soupeře, popasoval zhruba podobně obstojně. Bodů má sice méně (taky nedosahuje kvalit MU), nicméně už stihl porazit Tottenham a přivézt bod z Goodison Parku, kde hnízdí aktuálně třetí nejlepší celek soutěže. To jsou zcela jistě záslužné události. Naproti tomu zrovna v konfrontaci s Fergusonovou družinou se už letos Straky jednou se zlou potázaly (vypadly na ní z Capital One Cupu). Navíc Pardewův soubor ještě ve čtvrtek válčil s Bordeaux, přičemž opory jako Cabaye, Cissé či Tioté si dvakrát neodpočaly.

Trefí se konečně, prvně od února, naráz kompletní senegalský tandem Demba-Demba? Těžko byste hledali frekventovanější diskuzní okruh, pokud má jít o konverzaci na téma Newcastlu. Přesto by se nemělo zapomínat i na jinačí události jako například návrat Dannyho Simpsona, který se vrátil do sestavy pro zápas s Bordeaux. Dnes jej z ní patrně znovu vystrnadí Santon, jenž ve čtvrtek odpočíval.

Mezi příznivci Red Devils se skloňuje o něco více jmen, náladu však taková skutečnost pozitivnější nečiní. Spíš naopak - Giggs s Carrickem marodí a zatím se dost dobře neví, jak na tom budou, Valencia je mimo hru s bolavým kotníkem. Akorát Evansovo zotavení může červený tábor těšit.

Roberto Mancini to v posledních dnech nemá vůbec jednoduché. Jeho tým se trápí na všech frontách, opora záložní řady Javi Garcia si poranil zadní stehenní sval a teď mu FA navíc "vrazila kudlu do zad" naplánováním dalšího utkání Premier League na tak brzký čas. Manchester City ještě ke všemu navíc hraje se Sunderlandem, tedy s týmem, který se dá považovat za nejméně oblíbený v posledních letech...

V období mezi roky 2002 až 2009 tomu bylo přesně naopak. Black Cats se s Citizens utkali devětkrát a nezískali ani bod. Nic pěkného neříkala ani čísla skóre - 7:21. Jenže přelomem prvních deseti let nového tisíciletí, jako by se vše otočilo vzhůru nohama. Kromě jedné výjimky, za kterouž považujme nedůstojný debakl 0:5 z roku 2011, Sunderland vždy buď Man City porazil, nebo mu k tomuto počnu chyběl pomyslný vlásek. Doma dvakrát 1:0 a remíza 1:1 s gólem Adama Johnsona v dresu City v minutě devadesáté; a jednou v Manchesteru 3:3 - ještě šest minut před koncem však Mackems vedli 3:1.

Ještě zpět ke krizi Manciniho svěřenců. V Premier League vyhrál z posledních tří kol jediný zápas, v Lize mistrů po zdrcující porážce v Madridu byla na spadnutí porážka i doma s Borussií Dortmund a nakonec Capitol One Cup, který nabídl po základní hrací době remízu s Aston Villou, ale po prodloužení nakonec ošklivě vyhlížející domácí prohru 2:4.

To Sundrland si letošek nemůže vynachválit. V domácí lize drží jako jediní po boku Chelsea a nejbližšího soupeře Mancheseru City neporazitelnost - sic čtyři remízy, z nichž při třech ztratili Mackems vedení, zas takovou slávou nejsou. Alfou a omegou se zdá být Steven Fletcher, jenž na poslední chvíli přišel z Wolverhamptonu a má na svědomí veškerou gólovou úrodu Sunderlandu v lize. I tentokrát to bude bez pochyb on, kdo ponese prapor Černých koček na Etihad Stadium.

Po jeho boku však nepůjde trojice obránců - Phil Bardsley, Carlos Cuellar a Wes Brown sice již trénují, avšak jejich fyzická kondice není v takové výši, aby mohli do utkání zasáhnout. Žádná čerstvá zranění pak Martin O’Neill neřeší, musí tak nahradit pouze Leeho Cattermola, který zůstává v suspendaci za červenou kartu. Manchesteru City se pak ve středu zranil Javi Garcia a místo něj si tak zahraje jeden z dvojice Milner, Rodwell. Po zranění paty se vrací Maicon.

Utkají se vůbec poprvé v rámci nejvyšší soutěže, přesto si fanoušci obou táborů minulé vzájemné střetnutí pamatují, jako by to bylo včera. Jen každý diametrálně odlišně. Zatímco ve Swansea vzpomínají na loňské finále play-off Championshipu jedině v dobrém, v Readingu se tenkrát hromadně skláněly hlavy. Návrat mezi elitu bylo nutno odložit o další rok...

...ale ani o měsíc déle. Minulému ročníku druhé ligy už Royals pro jistotu kompletně dominovali, takže se ve vyřazovacích bojích pitvořit nemuseli. Do Premier League potom na papíře kráčeli coby ten nejschopnější nováček, jenže téhle nálepce prozatím vůbec nedostávají. Naopak se krčí na samém dně tabulky, na stejné bodové úrovni jako poslední QPR (dva korálky), leč se zápasem k dobru.

Reading nicméně určitě nepůsobí jako odevzdaný mančaft; zatím spíše dojíždí na vlastní neopatrnost či chabou koncentraci (dvojí ztráta vedení s Newcastlem před týdnem), občasnou rozjařenost nebo i složitý los, který mu pro začátek nachystal klání se Stokem a pak duely s dvěma ambiciózními londýnskými mužstvy (Chelsea a Tottenham).

Nejblíže premiérovému vítězství zatím McDermottovi svěřenci byli naposledy proti Newcastlu; tenhle zápas ovšem sám o sobě nabízí ještě přívětivější vyhlídky. Labutě jsou totiž ve srabu, jaký pod bývalým lodivodem Rodgersem ani zdaleka nezažily. Jakkoliv Michael Laudrup očaroval Ostrovy svým entrée, dnes Swansea působí jako nejslabší účastník smetánky.

Jeho defenzíva už pětkrát po sobě (včetně pohárového klání s Crawley, nováčkem třetí ligy) inkasovala nejméně dvakrát, ofenzíva pak v lize již tři kola v řadě mlčí. Bod z dvanácti možných zatím Swans stihl srazit pouze na 11. příčku, pokud ale v tomto duchu budou pokračovat...

Výsledek tohoto duelu obecně těžko předpovídat. Vzájemná bilance hovoří spíše pro Labutě, jež zvládly každý z posledních tří soubojů s Royals, forma a aktuální herní projev zase pro soupeře. Jisti si snad můžeme být alespoň atraktivní podívanou, kterou slibují propustné obranné linie na obou stranách barikády.

V případě Swans jde z části i o dílo marodky. S nemocí a přetrvávajícími potíži s kotníkem se pere novopečený kapitán velšské reprezentace Ashley Williams, nadlouho je vyřazen ze hry Neil Taylor, klíčový levý bek, a k dispozici Laudrupovi není ani záložní stoper Bartley. Jako už tradičně pak na marodce drží stráž defenzivní záložník Agustien.

Záložník Readingu Leigertwood před týdnem utrpěl pořádného "koňara" a se zhmožděnou nohou by nakonec mohl začínat jenom na lavičce náhradníků. O něco výše, až na tribunu, potom usedne brankář Federici s bolavým kolenem; mezi třemi tyčemi tak bude pokračovat originální dvojka Alex McCarthy.

Z Evertonu jde v těchto chvílích pořádný strach, Swansea i Southampton jeho fazonu v předešlých dvou týdnech odnesly shodně třemi inkasovanými brankami. Wigan naproti tomu už tři kola čeká na bod. Jenže výsledky, ba i výkony Latics jsou zpravidla nepředvídatelné, kdejaký sázkař tedy s ostrou dvojkou přeci jen váhá...

Jako za starých časů. Už dříve byly doby, kdy se fotbal Evertonu považoval za to nejatraktivnější zboží, jaké je na Britských ostrovech aktuálně k mání. Teď je tomu tak opět, vskutku málokdo si dovolí tohle tvrzení zpochybňovat. Toffees jsou nejčastěji střílejícím kolektivem Evropy, s úspěšností na úrovni Realu Madrid; ve svých řadách chovají mašinu na gólové příležitosti, levého beka Bainese, legitimního hráče měsíce srpna Fellainiho či okamžitě aklimatizovanou posilu jménem Kevin Mirallas; za sebou potom mají skalp Manchesteru United, jen jednu porážku a 18 týmů v tabulce.

Přesto je ostražitost na místě. Ze čtyř minulých střetnutí s Latics si Everton odnesl jen šest bodů, celkem se za tu dobu upekly tři remízy. Posledně tu dokonce nerozhodný výsledek zachraňoval jen taktak. Jestliže navíc doteď Toffees nejvíce těžili z fungující křídelní hry a zejména z prověřené spolupráce dua Pienaar-Baines, tentokrát budou čelit rozdílnému systému a pravděpodobně rozestavení s pěti obránci. Ke třem stoperům, wiganskému to trademarku, se tentokrát Boyce s Beausejourem patrně zatáhnou do jedné vodorovné linie, aby co nejlépe eliminovali největší sílu protivníka.

Wigan zažívá nejhorší start do nového ročníku Premier League, alespoň co do bodové výslužky, a nadále se bude muset obejít bez pilíře obranné řady, Antolina Alcaraze. Jeho třísla se snad umoudří alespoň během reprezentační pauzy. Naopak Jordi Gomez nakonec následující klání nevynechá, jeho červená karta z duelu se Sunderlandem byla FA anulována.

David Moyes nemůže počítat se zraněnou dvojicí Hibbert-Gibson a bedlivě ještě bude pozorovat a posuzovat stav křídelníka Naismithe, jenž laboruje s lýtkem. Ten má prozatím jedinou jistotu - že se nebude účastnit nejbližšího srazu skotského nároďáku. I kdyby se snad stihl uzdravit, s určitostí jej vyřadil čerstvě nafasovaný dvouzápasový trest za hrubé chování během klání se Srbskem.

Sedmadvacet let. Tak dlouho trvá mizérie Queen’s Park Rangers na hřišti West Bromwiche Albion, během níž celek z West Midlands ani jednou neporazil. A nic nenapovídá tomu, že by se to mělo dneškem změnit. Nelichotivá je vůči QPR rovněž celková bilance, vždyť z osmi zápasů na obou hřištích vyhrálo jen jednou - před dvěma a půl lety ještě v rámci Championship.

Špatné výsledky navíc ambiciózní klub trápí i se všemi ostatními týmy. Z prvních šesti kol získali Rangers jen dva body a není tak divu, že si hoví na poslední příčce tabulky. Mají navíc nejhorší ofenzivu a druhou nejhorší defenzivu, co se vstřelených a obdržených branek týče, v celé Premier League. Naposledy dokonce doma nezvládli londýnské derby s West Hamem. Hammers přitom do té doby nevstřelili venku ani branku.

Bídu a utrpení týmu ze západního Londýna podtrhují i další statistiky. Mark Hughes nikdy coby trenér na hřišti WBA nevyhrál, QPR už mimo svůj stadion nedokázal zvítězit šestnáctkrát po sobě... až se na základě Murphyho zákonů zdá, že dnes by to snad i mohlo vyjít.

Jenže Baggies jsou letos opět silní. A před domácím publikem to platí dvojnásob. Tři výhry, nula na kontě inkasovaných gólů a šestka na tom se vstřelenými. Z West Bromu letos vane velká pohoda a tu budou chtít dokázat i proti trápícím se Queen’s Park Rangers.

K dispozici navíc konečně bude útočná star Peter Odemwingie, která si odkroutila třízápasový trest. Naopak Steven Reid zůstává mimo hru se zraněným zadním stehenním svalem. Nově k němu přibyli i Chris Brunt a Billy Jones - oba se zranili v minulém utkání.

Mark Hughes opět postrádá obranné opory. Fabio a Armand Traoré jsou stoprocentně out, zatímco José Bosingwa a Anton Ferdinand si s největší pravděpodobností nezahrají stejně tak. První ze tří zápasů pak pouze z tribuny zhlédne Samba Diakité, jenž se nechal vyloučit v duelu s West Hamem.

Dobrá forma vážně není fáma. Chelsea měla v úvodu sezony dobré výsledky, ale herní projev za nimi výrazně pokulhával. V posledních týdnech, se však Blues dostali na vysokou úroveň i co se výkonů týče. Velkou zásluhu na tom má nepochybně návrat starého dobrého Juana Maty, který si po týdenním volnu od Roberta Di Mattea rozvzpomněl na svá představení z úvodu působení na Ostrovech. Ve čtyřech duelech vstřelil čtyři branky a u dalších čtyř si připsal asistenci. Spolu s Oscarem tak v současnosti táhnou ofenzivu Londýňanů.

Chelsea tyto čtyři zápasy vyhrála a kromě toho, že si po vyhraném derby s Arsenalem na Emirates Stadium výrazným způsobem upevnila pozici na špičce tabulky Premier League, pak ještě rozprášila v ligovém poháru Wolverhampton a v Lize mistrů dánský Nordsjaelland. Na Norwich, který má za sebou bolestivý výprask s Liverpoolem, tak jde ve výborném psychickém a snad i herním rozpoložení.

První a poslední zápas Canaries v probíhající sezoně, to byl velký propadák. Vstup do Premier LEague a debakl 0:5 s Fulhamem, pak šest utkání v lize i ligovém poháru, v nichž dostal Norwich vždy maximálně jeden gól, a minulý týden další "bůr" od Liverpoolu. Ryze ofenzivní podívaná nabídla sed gólů, pro tým z Carrow Road bohužel většina do brány, jíž hájí John Ruddy.

I proto by si svěřenci Chrise Hughtona nejradši ze všeho zopákli poslední vzájemné střetnutí z Chelsea z ledna tohoto roku. Tehdy do Norwiche přijeli Blues ještě pod vedením André Villas-Boase a nedokázali na pečlivou defenzivu Canaries vyzrát ani jedinkrát. Remíza 0:0 tak byla příjemnou vzpruhou - znamenala navíc tehdy vůbec první čisté konto v sezoně Premier League, ač šlo až o dvaadvacáté kolo.

Dnes se dalšímu výprasku mohou hráči ve žlutozeleném vyhnout i díky Sebastianu Bassongovi, který vyléčil svůj zadní stehenní sval. Problémy se zády pak má Anthony Pilkington a jeho stav je pod drobnohledem lékařského týmu. V táboře Chelsea žádné nové starosti nemají, jediným zraněným zůstává Daniel Sturridge. V utkání Premier League by se mohl konečně ukázat už i Marko Marin.

Už třetí malé londýnské derby pro West Ham, druhé pro Arsenal. Zatímco Hammers z těchto specifických duelů prozatím těží, a to zcela maximálně (porazili QPR i Fulham), Gunners na první pokus doma selhali s Chelsea. Tak se stalo právě před týdnem, dnes se tedy mohou okamžitě revanšovat v klání laděném do podobných kontur.

Půdu přitom mají přichystanou více než vhodně. S Východolondýňany totiž mají velmi pozitivní bilanci, jakkoliv právě oni budou vždy zapsáni do historie Emirates Stadium jakožto tamní první úspěšní dobyvatelé. Od té doby každopádně kolegy z hlavního města nepřevezli, tři zápasy dokonce v konfrontaci s nimi čekají na vstřelený gól i vydolovaný bod. Kladiváři proto budou muset do dna vytěžit potenciál Upton Parku, jehož tradičně pekelná atmosféra prozatím ilustruje letošní nedobytnost domácího stánku West Hamu. Hammers tu doteď dvakrát triumfovali a jednou remizovali.

Kanonýři do sezony odstartovali spíše pozitivně. Zvládli bodovat na složitých výjezdech na Britannia Stadium, Anfield i Etihad Stadium, celých pět kol pak čekali na přemožitele a stále vlastní alespoň druhou nejpevnější defenzívu. Přesto, nebo možná právě proto, týden stará domácí prohra s Chelsea nesnesitelně bolí a Gunners jistě zoufale touží po nápravě, ještě než se rozjedou na reprezentační srazy. Za tímto účelem bude záhodno další objevování Gervinhova potenciálu; internacionál Pobřeží Slonoviny má už teď na kontě více vstřelených branek, než kolik nastřádal za celou loňskou sezonu.

Sam Allardyce si je jistě vědom, jaký poklad má v Andym Carrollovi. Vytáhlý forvard se ze zranění zotavil dříve, než se očekávalo, posledně si už odbyl menší cameo a proti Arsenalu by tak mohl startovat od začátku. Na Upton Parku by v tom případě všichni domácí příznivci doufali, že si rozpomene na svůj vítězný zásah proti stejnému sokovi ještě v dresu Newcastlu.

Vedle Carrolla by měl být v pořádku také Winston Reid, jenž musel střídat v průběhu utkání s QPR; naopak Joey O’Brien fit spíše nebude. Na druhé straně barikády by Wenger mohl využít služeb uzdraveného Mertesackera, neboť obnovená spolupráce Koscielného s Vermaelenem zatím skřípe hlasitěji, než je zdrávo. V bráně bude pokračovat Mannone, Szczesny je stále mimo.