Anglická Premier League - souhrn 18. kola

Góly: 55. Gareth Bale, 67. Gareth Bale

Pravý šperk si pro nás na závěr schovalo osmnácté kolo anglické Premier League. V báječné atmosféře se domácí Norwich dlouho srdnatě bránil Tottenhamu, dokud jej nepovalila jedna desetiminutovka uvnitř druhého poločasu. Ta Spurs přinesla již čtyřbodový náskok na čtvrté příčce; a Norwichi první porážku ve čtyřech posledních zápasech.

Hned do tří fází by se dal rozdělit první poločas na krásně ozvučeném Carrow Road. Nejprve úplný start, který byl v jasné režii platonicky tlačícího Tottenhamu. Ten si sice v první desetiminutovce užíval balonu na svých kopačkách 71% času, z toho však vinou mravenčí práce Canaries pranic nevytěžil. Záhy následovala čtvrthodina, kdy se statistika držení míče až zázračně srovnala (55-45) a Norwich se začal osmělovat směrem dopředu. Z mnoha dodávek do vápna, hlavně z pravé strany, ale určitě šlo vytěžit daleko více. Canaries nicméně zdárně přerušovali kombinace protivníků, v jehož středu nejčastěji kazil Van der Vaart. Právě on pak ovšem byl jedním ze strůjců závěrečné pasáže úvodního dějství. Té nejzajímavější.

Během ní se totiž nadšení diváci dočkali prvních opravdových šancí. Ve 32. minutě dostal Fox pod tlak spoluhráče Martina, kterému nevyšlo zpracování, a tak poté Bale mohl ze strany unikat sám na golmana. Do koncovky nicméně vložil přespříliš síly, takže se neradoval. Jen o pár vteřin později právě Van der Vaart perfektně načasoval dlouhý pas za obranu pro Adebayora, který ale svou myšlenku obhození Ruddyho a zakončení do prázdné klece nedotáhl do konce. A do třetice ve 35. minutě Modrić na hraně šestnácky předal míč Baleovi, ten se delikátním prvním dotykem odpoutal od De Laeta a prudkou ranou následně nechal vyniknout Ruddyho. Záhy ještě z dálky solidně pokoušel štěstí Vaart, to už ale bylo z úvodní části opravdu vše.

Naštěstí pro nestranného diváka, zápas si svůj nadstandard úspěšně držel i po pauze. Pro fanouška Norwiche už to ale taková podívaná nebyla. Tottenham se zase zkraje do svého protivníka zakousl, jak nejlépe to umí, a dál už nehodlal Canaries vpustit do hry. Ti také v 55. minutě poprvé kapitulovali: Van der Vaart odvážným a prudkým balonem našel ve vápně Adebayora, jenž balon "zalepil", za neustálého míchání jej přidržel obklopen třemi až čtyřmi protihráč a v pravý okamžik vyzval ke skórování Balea. Ruddy míč propustil s rozpaky, nejspíš mohl zasáhnout.

Norwich se vzápětí snažil dostat zpátky do hry, to už ale Spurs nepřipustili. Bale v 66. minutě rázně utnul veškeré odbojářské snahy žlutozelených, když vysprintoval středem hřiště, bez zpomalení přebral pas od Modriće a své dech beroucí sólo s Whitbreadem na zádech zakončil jemným obloučkem přes Ruddyho položenou levou nohu. Až poté se Canaries povedlo rozmělnit tlak silnější soupeře, to už ale bylo přirozeně pozdě.

Góly: 14. Danny Graham - 58. Jamie Mackie

Ani QPR jako první mužstvo nezvládlo na Liberty Stadium zatížit konto domácího celku dvěma trefami. Jako třetímu soupeři se ale Rangers povedlo vstřelit alespoň jeden gól, který pro ně ukořistil cennou remízu. Už sedmou v tomto kole.

Pozoruhodně bezzubý výkon předvedlo v první půli QPR. Nelze mu upřít pár solidních centrů, které ale Hill a spol. soustavně hlavičkovali nad bránu; a dál už mu na kabát nic pozitivního nepřišijete. Taarabt dostal zase šanci, nicméně žádná změna se nekonala: křečovitě střílel, z tvorby hry se totálně vytratil. Celkově zklamával hlavně střed, který s neskutečnou lehkostí ovládlo trio ze Swansea Britton-Agustien-Allen. Od toho a aktivity Routledge se vše odvíjelo. Ačkoliv se velšský celek do šancí také příliš nedostával - naopak vedle střely Bartona z druhého konce, jíž efektně vytěsnil Vorm, nabídl jenom gólovou akci -, vývoj utkání kontroloval s přehledem.

Samotná branka se urodila ve 14. minutě a ne náhodou pod ní byl podepsán po dnešku již šestigólový Danny Graham. Ten si nejprve mírně sporně, zato velmi šikovně zpracoval centr Routledge, pak se s balonem otočil čelem k brance a z nepříliš výhodné pozice jej dokonale zakroutil k levé tyči. Kenny neměl žádnou šanci zasáhnout. A manažer hostí Neil Warnock měl pak aspoň na osm minut o zábavu postaráno: vytrvale se poté hádal se čtvrtým rozhodčím nejspíš o diskutabilní Grahamovu ruku při zpracování gólového centru.

Nastavený rytmus se víceméně ctil i zkraje druhého dějství, než v 58. minutě uhodil blesk z čistého nebe. Dlouhý výkop Kennyho nešťastně protečoval za sebe Britton, což nachytalo na švestkách oba stopery Swansea a naopak uvolnilo předvídavého Mackieho. Jeden ze střelců minulého utkání se Sunderlandem si pak tváří v tvář Vormovi věděl rady, ačkoliv ho neprostřelil úplně pohodově. Tím dodal svému týmu na sebevědomí. Zápas se vyrovnal; a přestože dál platilo, že šancí příliš k vidění nebylo, když už se nějaká na scéně zjevila, pocházela z dílny Rangers.

Takto se ihned po svém gólu zase dobře uvolňoval Mackie, tentokrát se mu ale Vorm včas vrhl pod nohy, takže jej ani zakončit nenechal. A vzápětí pak holandský brankář odmítl i zoufalého Taarabta, jehož první střela na bránu měla velmi slušné parametry, Vormova mrštnost byla ovšem rozhodující. Swans mezitím akorát patrně oprávněně zatoužili po penaltě, když Traoré neopatrně atakoval Grahama, a slibně vypadal i centr Allena, který jen s obtížemi vyrážel Kenny.

Góly: 8. Gervinho - 38. Steven Fletcher

Arsenal napodobil další dva týmy z bývalé Big Four a stejně jako Chelsea a Liverpool v pozici jasného favorita selhal. Wengerovi svěřenci předvedli v nervózním a vyhroceném střetnutí s Wolves nedospělý výkon, nedokázali využít ani dvacetiminutovou přesilovku a nakonec zkopírovali výsledek dvou výše jmenovaných - 1:1.

Jako první zahrozili Wolves, Jarvis se po rychlé akci dostal až do vápna a nebezpečně střílel, naštěstí pro Arsenal do jeho rány včas skočil Mertesacker. Za chvíli ale Benayoun využil rozhozené obrany hostů, překrásně přihrál do samostatného nájezdu na Gervinha, který pas ukázkově zpracoval, zaseknul před brankářem a uklidil míč do sítě - 1:0.

Osm minut za námi, brzké vedení a vše podle předpokladů i plánů Arsenalu. Krátce na to navíc mohlo být na Emirates ještě veseleji, když rychlý vpád do obrany hostů v podání Gervinha a Van Persieho zakončil nizozemský forvard vedle. Po půl hodině hry měl další šanci Van Persie, na kterém byla vidět známka nervozity a snad i sobeckosti z podvědomé touhy překonat bájný Shearerův rekord. Po krásném Rosického pasu střílel k tyči, Hennessey pohotově vyrazil.

K fotbalu ale patří i štěstí, což se potvrdilo ve 38. minutě. Po rohu se odražený míč dostal na hranici vápna k Huntovi. Irský záložník si šikovně obhodil Rosického a opřel se do míče, jež tečoval nejspíš Vermaelen. Naneštěstí pro domácí přesně na hlavu Stevena Fletchera, který pohotově poslal balon k tyči - 1:1. Do konce poločasu ještě Rosický ze střední vzdálenosti vyprášil Hennesseymu rukavice. Na konci nastaveného času pak kličkoval ve vápně Van Persie, jehož následný oblouček z úhlu skončil v zámezí.

První vážná situace druhého dějství přišla až po šestašedesáti minutách. Van Persie přímý kop namířil přesně pod břevno, ale Hennessey skvělým zákrokem vyškrábl nad. Za minutu Rosický lahodným centrem vnějším nártem našel ideálně hlavu Mertesackera a velšský brankář znovu úřadoval. Dorážka Persieho minula bránu. Za pět minut pak Ramsey obětavě skluzem dával pod sebe na kruh vápna a Rosický střílel z první těsně vedle.

Klíčovým momentem se mohla stát 75. minuta, kdy Milijaš nezvládl vyvést míč, pokopl si jej příliš a následným skluzem ošklivě zajel do Artety. Přímá červená karta byla velmi přísná, ale divit se srbský středopolař nemůže. Wolves tak dohrávali o deseti. Hned za tři minuty mohl využít přesilovku Van Persie, jenž obdržel od Ramseyho nádherný centr do vápna, avšak nezpracoval ideálně a následně střílel mimo. Vzápětí si s nizozemským střelcem narazil Aršavin a střílel těsně vedle.

Minuta č. 83 a opět Van Persie a dokonce dvakrát. Nejprve z přímého kopu pořádně protáhl Hennesseyho za několik desítek vteřin se pak zjevil ve vápně a nastřelil mladého brankáře do noh - skvělý zákrok. Ještě lepší si však schoval za čtyři minuty si schoval na poslední minutu základní hrací doby. V největší šanci zápasu se objevil Thomas Vermaelen, jeho ránu z bezprostřední blízkosti ale znovu fantasticky vychytal dle mého nejlepší hráč utkání Wayne Hennessey, čímž zachránil pro svůj tým cenný bod. Arsenal už nic nevymyslel ani v šestiminutovém nastavení a zůstávají pátí za Chelsea.

Góly: -

Nepřekvapily. Stoke s Aston Villou dopředu předvedly pramálo, zlepšené výkony v druhém dějství byly jen hodně slabou nálepkou na nesmírně nudnou podívanou před přestávkou. Ve finále tu máme zcela přiléhavé skóre 0:0 a žádný pohyb obou mužstev tabulkou.

Navzdory očekávání nakonec obě strany zůstaly bez svých nejsledovanějších frontmanů: Darren Bent se pro nedoléčené zranění neobjevil ani na lavičce a stejně tak i Peter Crouch, jenž měl navíc stíhat jubilejní stou trefu v anglické nejvyšší soutěži. Ačkoliv se na tom tyhle absence těžko přímo podepsaly, lze jimi alespoň z malé části vysvětlit ofenzivní nemohoucnost obou mužstev. Aston Villa měla daleko k harmonickému projevu i "za Benta", Stoke se i bez Crouche mohl případně vepředu spolehnout na spolehlivého dlouhána Jonese. Ten byl ale dokonale vyřazen ze hry, nákopy zadáků tentokrát neměly směr ani základní chytrost. Což lze říct i o téměř všech atacích hostí.

Proto jsme za celý poločas registrovali pouze jedinou za zmínku stojící šanci: Heskey ve 22. minutě z nelehké pozice po rohu odhlavičkoval míč do tyče, což zní určitě dramaticky, nic víc ale zřejmě z téhle situace vymačkat nešlo. Z příležitostí Potters lze potom vyzdvihnout leda Huthovu hlavičku po Whiteheadově standardce, kterou stačilo jen trochu sklopit, a mohla být gólovou.

Druhý poločas byl na zajímavé okamžiky přeci jen bohatší, jak už to u podobně otřesných zápasů bývá. Takže brzy Agbonlahor nakopl svou motorku, doběhl po levé straně pomalu až k brankové čáře a pak šikovně narýsoval přihrávku k malému vápnu, na níž jen taktak nedosáhl Whitehead a přitom se po ní mohl vrhnout spoluhráč Delfouneso - ten však zakončoval jen ve skluzu a do pohotově vyběhnuvšího Sorensena. Za Aston Villu pak navíc nadějnou ranou promluvil i N’Zogbia.

Přesto si o parník největší příležitost utkání vypracovali Potters: v 70. minutě nejprve osamocený Wilson hlavičkoval po rohu do břevna; to by samo o sobě stačilo, ale všechno to nebylo. Míč se totiž od konstrukce zcela očividně odrážel za brankovou čáru, uhasit nebezpečí ovšem stihl hrudník Agbonlahora. A Stoku se povedl i samotný závěr; tehdy si Guzan úplně nevěděl rady s centrem od rohového praporku, takže ho po hlavičce Walterse musel u vzdálenější tyčky zastoupit Collins.

Góly: 69. Hatem Ben Arfa, 71. Demba Ba

Tradičním pokřikem "You’re gettin‘ sacked in the morning" (Ráno budeš vyhozen) - takhle mile vyprovázeli Owena Coylea, manažera Boltonu, hostující a dost možná i domácí fanoušci. Ti totiž viděli už třetí po sobě jdoucí prohru na Reebok Stadium; tentokrát s Newcastlem, kterému takové povzbuzení půjde jenom k duhu.

Podobný průběh prvního poločasu, jaký byl k vidění na Stamford Bridge, nabídl i zápas Boltonu s Newcastlem. Atmosféra v ochozech mizerná, po jedné slušné šanci na obou stranách a tempo nepříliš hodné Boxing Day - leč alespoň v tomto směru snesl tento mač přísnější měřítka. To každopádně nic nemění na tom, že to z obou stran bylo veskrze solidní trápení. Bolton řádně ožil až v poslední pětiminutovce úvodního dějství, jinak se především křečovitě soustředil na zastavování soupeřových útoků. Dařilo se to často až na poslední chvíli, jako když se třeba háčkoval do pokutového území Best, ale dařilo. Ve finále se tedy oba brankáři museli proti střelám činit, jen když se míč rozehrával ze stoje - v rámci přímého kopu. Nejprve z pravé strany na bližší tyč pálil Ryan Taylor, posléze ze stejného místa obstřelil zeď z levé strany Petrov - a to už Krul musel zasahovat přeci jen o poznání složitěji.

V druhém poločase po deseti minutách měli Trotters míč na kopačkách 73% času, ve skutečnosti byl ale míč pořád nejčastěji v moci ovzduší. Hlavně po skončení této pasáže to už byla regulérní okopávaná, chtělo by se říct i holomajzna. Do kategorie gólových příležitostí se proto nic moc neřadilo; maximálně Obertan předvedl dva slušné průniky: po jednom z nich se zamotal míč mezi nohy Bestovi a po tom druhém sám křídelník banálně protáhl Jaaskelainena. Na druhé straně akorát relativně nadějně pokoušel štěstí Petrov.

Přesto se i tenhle duel nakonec zvrhl v něco aspoň trochu pohledného. To když se poměrně klasicky sesypal Bolton. Impulz mu k tomu dala první kloudná akce utkání, kterou zakončil přesným centrem na osu hřiště Taylor, aby se trefil střídající Ben Arfa. Nutno podotknout, že v tomto klíčovém prostoru nebyl ani s odstupem tří metrů hlídaný - což je pochopitelně donebevolající. A to byla i hrubka Robinsona před druhou trefou, jít obstaral Demba Ba jen o pár vteřinek později. Levý bek Wanderers zbytečně volil v rozehrávce troufalý lob přes Tiotého, ten míč zachytil, rozdal do strany a bylo zle. Obertanovi pak navíc Robinson skočil na tanečky kolem balonu, takže se pak v souboji s Cahillem se štěstím mohl Ba prosadit i počtrnácté v sezoně.

Góly: 53. Maxi Rodríguez - 45. Charlie Adam (vl.)

Důležité body v boji o pohárovou Evropu ztratil také Liverpool, favoritům Boxing Day příliš nepřál. Reds pouze remizovali na Anfield Road s posledním Blackburnem a po výsledku 1:1 zaznamenali druhou dělbu bodů v řadě. Domácí odcházeli do kabin za nepříznivého stavu, když si dal ukázkový vlastní gól Adam. Brzy po přestávce vyrovnal Maxi Rodriguez a Liverpool si vytvořil několik obrovských příležitostí, skvělý výkon gólmana Bunna ale zachránil Rovers cennou remízu.

Domácí začali skvěle, na svého soupeře vlétli ve velkém stylu a už po pár minutách hry mohli vést, jenže Suárez vypálil mimo. Už o minutu později ten samý hráč naběhl na přetažený centr Downinga, ovšem rána z voleje mu nesedla a skončila několik metrů vedle branky. A do třetice Suárez, tentokráte ale trefil jen prostor, ve kterém se pohyboval náhradní gólman Rovers Bunn.

Ve čtrnácté minutě se aktivní Downing uvolnil kolem Hanleyho, jeho střílený centr ale nedokázal nikdo z domácích tečovat do sítě. Následovaly dvě další slušné možnosti Suáreze, ten však byl v obou případech v těžkém úhlu, zvolil razantní střelu a trefil jen boční sít. V sedmadvacáté minutě zůstal po centru Enriqueho úplně sám na malém vápně Carroll, nedokázal ale zvednout míč nad ležícího Bunna, ten si tak mohl připsat první neuvěřitelná zákrok odpoledne.

Tlak Liverpoolu se s každou přibývající minutou zvyšoval, po půlhodině hry dokonce vstřelili domácí gól, ten však nemohl být pro ofsajd uznán. Byla to přitom pro Reds škoda, protože v nedovoleném postavení čekající Suárez vzal míč z kopačky Downingovi, který by pak místo něj mohl najít před prázdnou brankou Carrolla. Už o minutu později měl Liverpool kopat penaltu po evidentním faulu na Maxiho. Zřejmě by se tak i stalo, neodmávat asistent rozhodčího naprosto nesprávně ofsajd.

Když Suárez ani další výhodnou pozici nepřetavil ve vedoucí branku, udeřili z ničeho nic hosté z Blackburnu. Rohový kop rozehrál Pedersen a hledal na přední tyč nabíhajícího Formicu. Ten však balón vůbec nezasáhl, což zřejmě překvapilo bránícího Charlieho Adama, jenž se z voleje trefil "nádherně" pod břevno. Reds tak i před obrovskou převahu prohrávali po prvních pětačtyřiceti minutách s Blackburnem 0:1.

Druhá půle začala stejně jako první, tedy tlakem Liverpoolu. Tentokrát ale domácí dokázali přetavit některou z příležitostí v kýžený gól, Škrtel pohotově a naprosto přesně vrátil míč do ohně a Maxi Rodriguez hlavou nezaváhal. V šedesáté minutě už mohl být Liverpool o krok vpředu, jenže další Suárezův pokus skončil nad brankou. V šedesáté deváté minutě byl Anfield Road na nohou, ne však proto, že by domácí skórovali. Stala se totiž, alespoň podle mého názoru, ještě mnohem důležitější věc. Po dlouhém zranění se na trávník vrátila klubová legenda, kapitán a největší hvězda - Steven Gerrard. A hned posadil balón na hlavu Maxiho, ten ale hlavičkoval těsně nad.

Konec zápasu se blížil, tlak vrcholil. A přibývaly také šance, už několikátou v utkání spálil třináct minut před vypršením normální hrací doby Suárez. Vyhrát mohl i Blackburn, i když nutno poznamenat, že by ke třem bodům přišel jako slepý k houslím. Naštěstí pro domácí se ale unikajícímu Dunnovi nešťastně připletl do cesty Yakubu, hostující záložník tak byl rozhozen a nezakončil vůbec přesně. Velmi dobře dnes hrál i Andy Carroll, měl však i velkou dávku smůly, například když si v osmdesáté minutě naskočil na skvělý centr Enriqueho, jenže míč proletěl pár centimetrů vedle levé tyče.

Obrovské zlepšení do hry Reds okamžitě přinesl i Gerrard, který za pár minut na hřišti rozdal více pasů než Henderson s Adamem dohromady za celý zápas. Pár minut před koncem našel kapitán volného Downinga, jeho technický pokus na zadní tyč ale Bunn zkrotil. Downing měl na svědomí i další velkou možnost, tentokrát střílel hlavou, ale Bunn byl připraven. Nastavovaly se čtyři minuty, všem ve skutečnosti se hrálo minimálně o minutu déle, protože domácí stále drželi balón před brankou soupeře. A v poslední možnou chvíli mohli rozhodnout o svém vítězství, takřka stoprocentní šanci Carrolla ovšem zázračným reflexivním zákrokem vytáhl Bunn na roh. Od praporku odcentroval Bellamy a hlavičku Aggera již všichni viděli za překonaným gólmanem v síti, jenže na brankové čáře v klíčovém okamžiku vykopl míč Hanley.

Liverpool remizoval s Blackburnem 1:1, nevyužil ztráty Chelsea a zůstal šestý, Blackburn si o bod pomohl v boji o záchranu, přesto i nadále zůstává na úplném dně tabulky.

Góly: 8. Ji-Sung Park, 41. Dimitar Berbatov, 58. Dimitar Berbatov, 75. Antonio Valencia, 78. Dimitar Berbatov (pen.)

Je zpátky! Letos teprve podruhé a téměř přesně po třech měsících se Dimitar Berbatov objevil v zahajovací sestavě pro ligové utkání a hned úřadoval "jako zamlada". Wigan, který hrál po divném vyloučení Sammona už od 39. minuty v oslabení, sestřelil hattrickem a rozhodl o tom, že posledních pět vzájemných zápasů těchto soupeřů bude charakterizovat neskutečné skóre 21:0.

K drtivému vítězství přitom United dokráčeli v sestavě, nad kterou zprvu zůstával rozum stát. Michael Carrick na stoperu, Valencia na beku, střed pole Gibson-Park a útok Hernandéz-Berbatov. Přesto Fergusonova parta vskutku neměla moc problémů s přehráváním svého oblíbeného soka. Už v sedmé minutě koneckonců Evra proskotačil kolem dvou protivníků a přihrál pod sebe skórujícímu Parkovi. ManUtd zároveň zvládlo hrozit i do osudného vyloučení: z dálky pokoušeli štěstí Gibson, Gibbs i Berbatov a zmatek v pokutovém území hostí způsobil centr Naniho.

Na druhé straně se jen Sammon nedokázal dostat ke kloudné hlavičce po centru Stama...a tak zanechal jedinou výraznou stopu v oné 39. minutě. Tehdy nepatrně sáhl do obličeje Carricka, a přestože z tohoto incidentu nešlo vyčíst příliš agrese, sudí Dowd okamžitě sáhl k šokující červené kartě.

Po ní Latics zůstali jako opaření, a tak se balony do jejich sítě sypali jakoby samy. Hned po pár vteřinách přišel centr k bráně, Hernandéz jej sklepl pro Berbatovova a ten napsal první kapitolu svého dnešního skvostného představení. Dále 58. minuta - bulharský forvard přebírá do běhu pas Valencii a znovu bezpečně překonává Al Habsiho. 75. minuta - Valenciovo intermezzo: ujímá se jeho krkolomná střela po rohovém kopu. A konečně 78. minuta - Berbatov završuje hattrick suverénně proměněnou penaltou po jednom z dalších sporných okamžiků. Mezitím se Latics možná nevzdávali, sami ale Lindegaarda pořádně nebyli schopni ohrozit. Proto dánský golman uhájil svou ligovou nepřekonatelnost.

Góly: 26. Jack Colback - 51. Leighton Baines (pen.)

Remízových výsledků dnes v Premier League opravdu nebylo pomálu, dělbou bodů skončil i vyrovnaný souboj mezi Sunderlandem a Evertonem. Domácí, kteří se dostali do vedení zásluhou premiérového gólu Colbacka, se posunuli na čtrnácté místo. Za momentálně desátý Everton se krátce po přestávce z penalty prosadil Baines.

Hosté začali lépe, Sunderland působil dost nervózním dojmem, což je nejlépe ukázalo v sedmé minutě. Velkou hrubku totiž vyrobil stoper Brown, za jehož záda si následně seběhl Cahill, z úhlu ale Westwooda nepřekonal. Jinak bylo šancí k vidění málo, hrálo se prakticky jen ve středu pole, kde probíhal urputný boj o každý metr prostoru. Domácí se však postupně osmělovali, dostali jistotu do kopaček a převzali iniciativu.

Přesto měl další příležitost Everton, konkrétně Louis Saha, ovšem na zadní tyči hlavičkoval těsně vedle. V šestadvacáté minutě už se ale zlepšená hra Černých koček projevila i na skóre, domácí poslal do vedení mladíček Jack Colback. Skvělou práci ve středu pole odvedl Sessegnon, postupoval s míčem až na hranici pokutového území, kde ho předal doleva Colbackovi. Jeho ránu z prvního dotyku sice ještě tečoval Distin, pouze však překvapil Howarda a pomohl Sunderlandu dostat se do vedení.

Druhá půle začala ve velkém tempu, hned po dvou minutách se dral sám na Howarda Sessegnon, americký brankář ve službách Evertonu ale včas vyběhl a Sessegnonovi nedovolil ani vystřelit. V jednapadesáté minutě se protáhl do šestnáctky Osman, dostal se do kleští mezi Browna a Cattermolea, upadl a rozhodčí Webb nařídil penaltu. Tu s velkým klidem proměnil Leighton Baines a vyrovnal.

Dvacet minut před koncem předvedl Howard nejistý zákrok po centru Larssona, sám pak svou chybu ale dokázal napravit, i když Sessegnon měl ke snadné dorážce velmi blízko. Do konce zápasu už se nic zajímavého nestalo, oba týmy zřejmě byly spokojeny s bodem. Utkání tak skončilo remízou 1:1 - pátou plichtou z dnešních sedmi duelů.

Góly: -

Jednu premiéru zažila anglická nejvyšší soutěž na kouzelný Boxing Day: Manchester City poprvé v letošní sezoně nedokázal skórovat. Tým, který strávil Vánoce v čele tabulky poprvé od roku 1929, si přitom ani nebyl schopný vypracovat adekvátní množství gólovek. Ve finále tedy remíza 0:0 není úplně překvapivá ani nezasloužená.

Citizens jednoznačně napříč celým utkáním dominovali statistice držení míče, o tom se nemá smysl přít. Jenže jakákoliv penetrace jim většinu času byla cizí, jejich tlak šlo obvykle označit za nesmírně sterilní. A to byla z velké části i práce soupeře, který se na The Hawthorns představil proti vedoucímu celku jako jeden z mála disciplinovaných a opravdu pracovitých souborů. Možná tedy naznačil, jaké hodnoty by měli soupeři ManCity při vzájemných bitvách ctít vždy především.

Nebylo tedy divu, že se zpočátku fotbalisté City omezovali akorát na střely z dálky či prostě zpoza šestnáctky. Takhle si na Fosterovi vylámali zuby Nasri s Balotellim, přičemž ještě Italův tečovaný přímý kop proplachtil vedle tyče. Jedním z mála momentů prvního poločasu, kdy se červenočerným povedlo prolomit obrannou hráz protivníka, byla akce Agüera a Silvy, kterou druhý jmenovaný vnějším nártem zakončil mimo.

Když už těsně po přestávce mohl Agüero po hlavičkovaném přistrčení od Milnera unikat sám na branku, zmátla ho domněnka vlastního ofsajdového postavení, takže zpomalil a nechal se dohnat McAuleym. Také tehdy se tedy skóre neměnilo, i když mělo. A zhruba v tomto okamžiku zároveň směrem dopředu začínali vystrkovat růžky i domácí, kteří se obzvlášť prvních 60 minut věnovali takřka výhradně defenzivním pracím. Nakonec se ale gólu přiblížili ještě spíše než věhlasný protivník; Thomasova fantastická přízemní ráda si to v závěru utkání dokonce namířila do tyče.

Góly: 47. Juan Mata - 56. Clint Dempsey

Chelsea potřetí v řadě pouze remizovala, tentokrát si na úvod programu Boxing Day nedokázala na Stamford Bridge poradit v Fulhamem. Skóre sice otevřel hned po přestávce Mata, jenže už o devět minut později vyrovnal Dempsey a Blues ze závěrečného tlaku rozhodující trefu vykouzlit nedokázali.

Po dlouhé době dostal v základní sestavě Chelsea před Drogbou přednost Fernando Torres, který odehrál celých devadesát minut a nevedl si vůbec špatně. A jako první také zavařil obraně Fulhamu, Hangeland však na poslední chvíli dokázal uklidit míč do bezpečí. Od úvodní minuty se hrál nezajímavý fotbal, oba týmy hrály velmi pomalu a vypadalo to, jakoby snad ani nechtěly vyhrát.

Čech v bráně domácích musel poprvé zasahovat proti střele Dempseyho, ta ale nemohla českému gólmanovi nadělat výraznější problémy. Matův pokus skončil nad brankou, stejně se pak vedlo i na druhé straně Orlandovi Sá. Nejvíce o sobě dal vědět Fernando Torres těsně před polovinou prvního dějství, kdy perfektně vyřešil situaci a dostal se do velké šance, v rozhodující chvíli mu však scházelo štěstí.

Další gólové příležitosti nepřicházely, o hlavičkách Terryho a Dembelého a střelách Sturridge a Meirelese se nedá říct, že by měly nějak valnou šanci na úspěch. Ve čtyřicáté třetí minutě ještě hlavičkoval Dembelé, ovšem Čecha slabým pokusem nemohl překvapit. Na druhé straně pálil z velké dálky stoper Luiz, jenže mířil do středu brány.

Nástup do druhého poločasu vyšel Chelsea fantasticky. Už ve čtyřicáté sedmé minutě odcentroval z levé strany Ashley Cole, Torres skvěle zády k brance podržel míč pro Matu a jeho nádherná rána k levé tyči nedala Stockdaleovi žádnou šanci - 1:0.

Ovšem uběhlo jen dalších devět minut a oba celky se znovu potkaly na stejné startovní čáře, Ruiz si totiž pohrál s Colem, na jeho přihrávku před branku nedosáhl Čech a na Clinta Depseyho zbyla nejjednodušší možná úloha - dopravit míč do opuštěné svatyně.

Po hodině hry využil Dempsey velmi špatného odkopu Bosingwy a z dobré pozice tvrdě vypálil, Čech ale střelu doprostřed nadvakrát zkrotil. Pět minut poté sehrála Chelsea skvělou akci na jeden dotyk, na jejímž konci byl Sturridge, ovšem Stockdale skvělým zákrokem vytěsnil míč nad branku. Z následného rohu odcentroval Sturridge a hlavičku Terryho těsně před hostujícím brankářem tečoval Malouda, Stockdale ale vytáhl další fantastický reflexivní zákrok.

Čtvrt hodiny před koncem našel Luiz nádherným dlouhým pasem za obranou rozběhnutého Drogbu, ten se však pomalu začal dostávat do tísně a z úhlu gólmana Fulhamu nepřekonal. Domácí přitlačili, další pohlednou kombinaci zakončil pohotovou střelou z otočky Meireles, jenže těsně minul.

Štěstí znovu zkoušel i střídající Drogba, na dorážku navíc čekal Torres, Stockdale ho k ní ale jistým zákrokem nepustil. Další hlavičku umisťoval pod břevno Meireles, hosté ale díky skvělému výkonu svého brankáře přežívali v boji o bod. Hned o pár vteřin později hlavičkoval i Drogba, Blues však v dobře sehraném závěru utkání nebylo práno.

Když už Stockdale nezasáhl proti Maloudově ráně úplně přesvědčivě, zachránilo ho štěstí, balón totiž těsně přeletěl horní tyč. Smrtící úder mohl zasadit také Fulham, s Kasamiho střelou si však Čech bez potíží poradil. Poslední příležitost zápasu měl Drogba, jenž střílel tvrdě a přesně, nejlepší hráč dnešního duelu - Stockdale - však znovu zachránil Fulham. A skvělým výkonem vychytal Fulhamu důležitý bod na hřišti Chelsea. Blues se musí velmi rychle zvednout, už v sobotu hostí doma Aston Villu, Fulham jede na půdu Norwiche.