Anglická Premier League - souhrn 21. kola

Góly: 22. Edin Džeko

Poměrně nebojácný a sympatický výkon Wiganu senzační bod proti Manchesteru City nakonec nevynesl. Také popáté v řadě tedy vzájemný zápas favorit ovládl, aniž by inkasoval, a právě na pátý pokus tedy konečně zase Manciniho parta zvítězila na cizí půdě.

Velice slušně odbráněný první poločas měl za sebou Wigan Athletic. Vlastně do 22. minuty Citizens ani nepustil do pořádné šance - problém byl akorát v tom, že právě v tomto okamžiku šel favorit do vedení. Standardní situaci špičkově rozehrál Silva a Džeko obstál jak v hlavičkovém souboji se dvěma protivníky, tak při snaze usměrnit z jeho postavení nelehký míč do sítě. Nakonec se mu to povedlo, rozvlnil ji u zadní tyče, a Latics se veškerý herní plán sesypal. Do té doby nebezpečně kousali vepředu: už ve třetí minutě se ve zmatku možná dala kopat penalta, později Rodallega s Mosesem vykombinovali přesilu soupeře, aby druhý jmenovaný vysoko přestřelil.

Jenže po inkasovaném gólu se už dokonce na domácí, od kterých se nic moc nečekalo, muselo i pískat, jaká to byla mizérie plná do nebe volajících zaváhání v rozehrávce (expertem přes tuto disciplínu se jevil být McCarthy). Ačkoliv si tedy dál Citizens příliš šancí netvořili, zápas už měli plně pod kontrolou a protivníkovi neustále ubírali na sebevědomí precizními a trpělivými kombinacemi. Z nich nakonec ani střela nevzešla - naopak jeden brejk dua Silva-Agüero mohl klidně vyústit v další branku, nebýt pohotového zákroku Al Habsiho.

Druhý poločas už byl v podání Wiganu kompletně inspirativní, Martinez nejspíš v kabině svým svěřencům připomněl, co je to konstantnost výkonu, která je zrovna proti celkům typu ManCity zásadní. Takhle si Latics dovolili jenom jeden významnější oddech mezi 55. a 56. minutou, kdy v jednu chvíli musel Al Habsi čarovat dokonce dvakrát přímo za sebou. Jednou efektně vyrazil Džekovu kroucenou ránu, pak byl na zemi včas pro Silvovu nedůraznou dorážku. O chvíli později to pak byl do třetice ještě Agüero, kdo předvedl dech beroucí sprint skrz tři protivníky, aby mu nakonec zaslouženou koncovku na malém vápně nejapně ukradl Džeko.

Latics se ale vůbec nenechávali zahanbit, dokonce krátce po těchto slabších chvilkách dominovali krátkodobé statistice držení míče. Bohužel pro ně velikánskou, a poslední takovou, šanci nedal McCarthy v 70. minutě, když veledůležitý zákrok levou nohou vytasil z rukávu Hart - dosud poměrně nezaměstnaný člověk. Jinak měl ještě Wigan docela štěstí: to když si v samotném závěru Figueroa zahrál volejbal, aby do samostatného úniku nepustil Agüera, a sudí Atkinson jej za to nepochopitelně počastoval jen žlutým kartonkem.

Góly: 16. Scott Sinclair (pen.), 58. Nathan Dyer, 70. Danny Graham - 5. Robin van Persie, 69. Theo Walcott

Nováčci válí! Po dnešním senzačním triumfu Swansea nad Arsenalem velšský celek uzavírá spolu s Norwichem první desítku, což se v této fázi sezony samozřejmě úplně čekat nedalo. Arsenal se stal sice první týmem, který se na Liberty Stadium letos radoval ze dvou vstřelených branek, pořád ale prohrál - a to už venku potřetí z posledních čtyř pokusů.

Jakkoliv prý měl být Arsene Wenger nešťastný ze stavu trávníku poté, co tu neustále hrají domácí zápasy i ragbisté, Swans v průběhu utkání bez rozpaků dokazovali, že kombinační hra na této půdě produkovat jde. Každopádně lépe odstartovali hosté: nejprve spálenou šancí Thea Walcotta a pak rovnou gólem Van Persieho, jenž vystartoval na precizní pas od Aršavina, zbavil se Caulkera a sebevědomě propálil Vorma, aby načal svůj gólový účet kalendářního roku s číslovkou 2012. Jenže každému muselo být brzy jasné, že takhle jednoduché to Arsenal mít nebude - spíš naopak.

Swansea se totiž nezdržovalo a každou chvíli šikovný střed pole vysílal na zteč hbitá křidélka v osobách Dyera a Sinclaira, která dnes neuvěřitelným způsobem deptala mladíka Miquela i uzdraveného Djouroua. A publikum pro změnu pořád dávalo Ramseymu "sežrat" jeho minulost spojenou s konkurenčním Cardiffem City. Právě mladý záložník se přitom výrazně podepsal pod vyrovnání, neboť nešťastně fauloval v pokutovém území a Sinclair vzápětí bez větších problémů penaltu proměnil.

Vzápětí se rozjel koncert spálených šancí: do dobré pozice se na jedné straně dostal Van Persie, aby pokazil finiš, a také Ramsey se okamžitě pokoušel o odčinění svého faulu, to však právě včas zasáhl Caulker. Na straně druhé zahřál Szczesného rukavice Dyer, aby zanedlouho využil Allenova pasu do volného prostoru a krásně zacílil do protějšího rohu Polákovy klece.

Na tuhle povedenou akci po dalšího Ramseyho chybě ještě sice Gunners odpověděli, když Walcott musel udělat Henrymu radost svým klidem v zakončení, ovšem v 70. minutě už byl definitivně konec. To Graham díky zaškobrtnutí Koscielného mohl hladce potvrdit svou úlohu elitního střelce velšského mužstva - mimochodem po přihrávce nově příchozího Sigurdssona.

Góly: 37. Leon Best

Marku Hughesovi premiéra na lavičce Queens Park Rangers nevyšla. Jeho tým sehrál v Newcastlu přinejmenším vyrovnanou partii, o hubené výhře 1:0 pro Magpies rozhodla jediná povedená střela domácích v utkání. Tu měl na svědomí útočník Leon Best, jenž tak získal pro svůj tým tři body a posunul jej před Liverpool na šesté místo. QPR zůstává na sestupové 18. příčce.

V prvních minutách měli možná překvapivě poměrně jasnou převahu Queens Park Rangers. Po šesti minutách zněl střelecký účet výmluvně - 0:5. Na konci této krátké fáze Krul s drobnými problémy vyrazil štiplavou střelu Buszakyho zpoza vápna. Newcastle nebývale kazil i jednoduché přihrávky, v tenisové terminologii měli na svém kontě a příliš vysoké číslo nevynucených chyb. Jedné z nich málem po čtvrthodině hry využil Shaun Wright-Phillips, který krásnou křížnou střelou lízl břevno.

Newcastle hrozil pouze ze standardek a centrovaných míčů - po jednom z nich hlavičkoval nad Guttierez. Po půlhodině opět zacinkalo u brány Magpies. Bothroyd napřáhl z rohu velkého vápna a tentokrát míč olízl tyčku. Těsně vedle mířil na druhé straně záhy i Ryan Taylor. V sedmatřicáté minutě už ale gól padl a opět u toho byl netradičně pravý záložník Taylor. Ten po sklepnutí Ameobiho krkolomně přihrál Leonu Bestovy, který cizelérsky obešel Younga a na zadní tyč s přehledem zakončil - 1:0.

I vstup do poloviny druhé vyšel mnohem lépe hostům. Pět minut po návratu z kabin sklepl Helguson do skvělé pozice centr Bothroydovi, jenž si ale s šancí vůbec neporadil. Stejný hráč dostal za chviličku krásnou kolmici od Mackieho a Krul musel proti tvrdé ráně pohotově zasáhnout. Stejně jako v úvodním dějství se nicméně převaha přesunula postupem času na kopačky Newcastlu. V třiasedmdesáté minutě byl pak blízko druhé trefě v zápase Leon Best, jeho nadějně vyhlížející průnik a následnou střelo-přihrávku ovšem zastavili dobíhající obránci.

V posledních deseti minutách hosté zvýšili aktivitu a snad chvílemi i Magpies přehrávali. Do žádné šance se ale k lítosti fanoušků v modrobílých dresech nedostali. V nastaveném čase pak už domácí soupeři příliš nepůjčili míč, kombinovali na vlastní půli a bez větších potíží uhájili nejtěsnější možné vítězsví.

Góly: 56. Darren Bent - 69. Victor Anichebe

Sice už podvanácté v řadě Aston Villa s Evertonem nepadla, s dnešním výsledkem ale těžko může být spokojena. Opět totiž jenom potvrdila, že její vlastní stadion už není žádným výsadním místem, kde by sbírala body převážně ona. Už poosmé se tu nechala oloupit, tentokrát žolíkem jménem Anichebe.

Do sestavy Aston Villy se vrátil veterán Shay Given (Keane prozatím jen střídal na posledních devět minut) a takový "křest" ohněm po šesti kolech marodění si asi opravdu nepřál. Toffees úvodní pasáže zcela opanovali, takže se irský brankář musel nejprve činit proti skvělé hlavičce Sahy po centru Bainese a pak i Warnockově nešťastném pokusu o vlastní gól. Villans se před pauzou dopracovali k jediné slibně vyhlížející šanci, v níž ale přespříliš váhal Albrighton, takže jej na poslední chvíli odzbrojil Drenthe.

Také po přestávce se musel v první chvíli Given vytasit s klíčovým zákrokem, tentokrát dokonce následovaným konkrétní sladkou odměnou. Poté, co Ir ramenem vyrazil Fellainiho hlavičku, se totiž na opačném konci hřiště prosadil Bent. A příkladně velmi rozpačitě: nejprve při pokusu odvrátit míč neuspěl Duffy a pak samotnou Bentovu střelu po Irelandově přihrávce musel laskavě přizvednout Neville, aby vůbec překlopýtala padajícího Howarda.

Z pohledu Evertonu to musela být krutě nespravedlivá změna skóre: naštěstí pro něj ale dnes měl šťastné ruce Moyes, když krátce po inkasování vpustil na plac Anichebeho, jehož následně vyzval ke skórování Donovan. Nigerijský útočník se ocitl sám před Givenem a na rozdíl od svých spoluhráčů nepochybil. Samotný závěr utkání pak opanovali domácí, krom pár závarů před brankou soupeře si ale nevypracovali zhola nic.

Góly: 45. Morten Gamst Pedersen, 46. David Dunn, 79. Mauro Fórmica - 56. Damien Duff

Blackburn je zpátky na vítězné vlně. Poté, co se zdálo, že Rovers opět padají tam, kde se nacházeli zkraje sezony - tedy do bahna bahen -, vzepřeli se dnes osudu a i přes brzké vyloučení útočníka Yakubua zvládli Fulhamu nasázet tři branky. Postupně se trefili Pedersen, Dunn a Formica.

Blackburn se přitom dostával do zápasu opravdu pomalu. Bez Christophera Samby, který zůstal odstaven s podezřelými horečkami (v týdnu uvedl, že by rád přestoupil), si vzadu počínal dosti těžkopádně, z čehož zvládal umně těžit především Bobby Zamora. Jednou dokonce hlavičkoval z deseti metrů proti tyči. Jinak byli ale Cottagers směrem dopředu zase jednou obrovským zklamáním. I přes Yakubuovo vyloučení za nebezpečnou hru v souboji s Murphym a neustálé držení míče se zmohli vskutku na pramálo. Maximálně Sendersonův pokus musel Robinson opravdu brilantně likvidovat, Zamora se dále k nadějnému centru Riiseho nepropracoval.

Místo toho tedy padaly banány do sítě Stockdalea. Toho nejprve v nastavení prvního poločasu nachytal z přímého kopu Pedersen a pak těsně po restartu přišel s druhou trefou Dunn, jenž předtím mezi dvěma protihráči vybojoval onu "osudnou" standardku. Tentokrát zkušený záložník gólovou akci sám rozjel a také zakončil, když si doběhl pro zblokovanou Goodwillieho střelu. Teprve potom Fulham povýšil svou hru na adekvátní úroveň, a ačkoliv nejprve Dempseyho gól nebyl sudím uznán, přeci jen se brzy dočkal snížení. Duff z pravého okraje pokutového území vystřihl Olssonovi jesle a jakoby návdavkem ještě překonal i bezmocného Robinsona.

Blackburn to ovšem až tak trápit nemuselo. Poslední eso totiž měl schované v rukávu právě on - a jmenovitě se s ním vytasil Argentinec Formica, respektive N’Zonzi. Ten nejenže dnes dokonale kontroloval střed pole, ale zároveň v 79. minutě krásně přehodil defenzivní linii londýnského celku, aby pak Formica z half-voleje stanovil konečnou podobu výsledku.

Góly: 13. Frank Lampard

Opět to nebyla žádná hitparáda, ale tři body si nakonec Chelsea po dnešním klání se Sunderlandem připsat může. Ačkoliv může děkovat štěstěně, protože hosté měli v závěrečných minutách dvě výborné šance k vyrovnání, nakonec ale soupeře nepotrestali a odjíždění s prohrou 0:1.

V úvodu načapal obranu Chelsea na švestkách Sessegnon, jenž se proháčkoval mezi čtyřmi obránci a poslal míč na před brankou stojícího McCleana, ale toho nakonec zvládli domácí těsně před zakončením zneškodnit. Ve 13. minutě se na pravou stranu hřiště přesunul Juan Mata a svým centrem našel ve vápně vyčkávajícího Torrese, který se do centru akrobaticky položil a parádním volejem málem rozpůlil břevno Mignoletovy branky. Naštěstí pro Blues se míč odrazil přímo do Franka Lamparda, který jen nasměroval nohu a poslal míč do odkryté sítě. Domácí záložník asi ani sám nevěděl, jak tenhle gól vstřelil.

Mata, strůjce vedoucího gólů, byl opět hlavním tahounem ofenzívy. Ve 28. minutě donutil svou střelou z trestného kopu k dobrému zákroku Mignoleta. Snažil se i Torres, ovšem ani po Ramiresově centru mu ale nebylo dáno, protože jeho hlavičku na poslední chvíli zastavil Kilgallon.

Hosté odpověděli skrze Sessegnona a střílejícího Bendtnera, ale pokus dánského útočníka se mezi tři tyče nevešel. Na druhé straně se po Meirelesově přihrávce bleskově otočil Torres a vypálil, míč prosvištěl těsně vedle pravé tyče. Torres pak byl středem pozornosti ještě v závěru poločasu, kdy při dopadu po hlavičkovém souboji nechtěně šlápl na kotník Kilgallonovi, který hřiště opustil na nosítkách, a zápas pro něj skočil.

Po změně stran to byl znovu aktivní Torres, kdo si připsal první střelecký pokus, ale k jeho nelibosti trefil jen boční síť. Ještě ve slibnější pozici byl Ramires, ale ten v zakončení vyhořel. Následně neuspěl ani Mata, proti němuž dobře vyběhl Mignolet. V krátkém sledu se obě strany dožadovaly odpískání pokutových kopů, ale píšťalka sudího Dowda zůstala po pádech Torrese a Bendtnera němá.

V 64. minutě mohl vyrovnat McClean, ale v obrovské šanci netrefil odkrytou klec. V 73. minutě mohli domácí fanoušci aplaudovat Michaelu Essienovi, který se poprvé v letošní sezoně objevil na trávníku. Vystřídal Franka Lamparda.

Závěrečná desetiminutovka přinesla velice otevřenou hru. Nejprve lapil hlavičku Bendtnera Čech a poté na druhé straně vyrážel Meirelesovu střelu z dálky Mignolet. Chelsea šla několikrát na branku soupeře v přečíslení, jenže ani jednou toho nedokázala využít, a tak mohl Sunderland trestat. Jenže Gardner v 90. minutě po Sessegnonově pasu sám před brankou minul a když Bendtner o tři minuty později neproměnil nájezd na Čecha, musely se Black Cats smířit s porážkou.

Góly: -

Pozoruhodně špatný duel byl k vidění na Anfield Road. Jeden z největších klubů historie zde sehrál utkání se Stoke City a diváci mohli v klidu luštit křížovky, číst si nový výtisk Timesů nebo klidně usnout. Krom poslední čtvrthodiny, kdy se konečně domácí dostali do zakončení, byl snad nejzajímavější poločasový blok reklam. Liverpool doma v této sezoně remizoval už posedmé!

Nejhorší na celém klání bylo úvodní dějství. V něm se zkrátka nestalo vůbec nic. Jedinou střelu na bránu vyslal Jordan Henderson. Poslat míč k Sorensenovi se pokoušel i Glen Johnson, jenže nejprve se díky dobrému zákroku Shawcrosse k ráně ani nedostal, poté mu ji zblokovala hostující obrana. Stoke vystřelil jen jednou dokonce celkově - na začátku utkání zcela minul Etherington.

Nudná šeď bohužel pokračovala i ve druhé pětačtyřicetiminutovce, první vzrušivější moment, nebo chcete-li moment, při němž stálo za to zavřít noviny a podívat se na hřiště, se udál až zhruba dvacet minut před koncem utkání, když Crouch ve vápně Reds dobře zpracoval míč pro Whiteheada, jenž ovšem nedokázal zakončit.

Za pět minut už se konečně dostal Liverpool do situace, která mu jde vůbec nejlépe - spalování šancí. José Enrique, zřejmě nejlepší muž zápasu, odcentroval na hlavu Kuyta, naopak zřejmě toho nejhoršího, a nizozemský fotbalista z malého vápna netrefil bránu. Stejný hráč hlavičkoval ještě jednou, ale trefil pro změnu jen boční síť. Rovněž hlavou zakončoval i v poslední nadějné situaci Škrtel, jenže také slovenský reprezentant mířil mimo tři tyče.

Góly: 45. Paul Scholes, 74. Danny Welbeck, 83. Michael Carrick

Manchesteru United se podařila náprava zpackaného závěru roku i vstupu do toho nového. Po dvou porážkách v řadě konečně zvítězil, navíc poměrně snadno. Klíčový byl konec prvního dějství, v němž otevřel skóre Scholes. Dále skórovali Welbeck s Carrickem a United se dotáhli na vedoucí City.

Od začátku byl zápas jasně v režii Red Devils. Už po čtyřech minutách dostal Welbeck přihrávku do běhu a jen díky skvělému zákroku Bogdana zůstal stav nerozhodný. Až do 21. minuty poté vždy obránci Wanderers nebezpečí včasným zákrokem zamezili, pak ovšem Knight stáhl ve vápně Welbecka a kopala se penalta. Tu ovšem Rooneymu parádně vychytal Bogdan.

V závěru poločasu už ale svůj tým zachránit nemohl. Po Naniho střele se míč odrazil k Rooneymu, jenž na zadní tyč nasměroval přihrávku Scholesovi. Ten neměl problém překonat Bogdana a gólem do šatny otevřít skóre - 1:0.

Na pojišťující branku si museli diváci na Old Trafford počkat až do čtyřiasedmdesáté minuty. Ne však, že by do té doby neměli domácí příležitosti... Rooneyho nejprve zblokovala obrana, potom při střele do odkryté svatyně selhala jeho muška. Nebezpečí přišlo i na druhé straně, po návratu z kabin mohl srovnat N’Gog, jenže mířil vedle. Pět minut před druhým gólem pak zamezil vyrovnání na brankové čáře Rafael, jenž vyrazil hlavičku Steinssona.

Potom už mohlo Divadlo snů bouřit. Po akci Rooneyho se balon dostal až k Welbeckovi, jenž zvýšil na rozdíl dvou branek - 2:0. Do závěrečného hvizdu se domácí prosadili ještě jednou, přesněji Carrick, který z dvaceti metrů napřáhl, k tyči se trefil přesně a uzavřel skóre utkání na konečných 3:0.

Góly: 51. Luka Modrić - 22. Steven Fletcher

Tradice. Jen co se o Tottenhamu začne mluvit v superlativech, jen co se začne skloňovat jejich jméno při diskuzích o boji o titul... jen co výkony klubu začnou připomínat skvěle namazaný stroj, přijde náraz. Wolverhampton neodehrál dobrý zápas, ale z ojedinělého rohu otevřel skóre a dva do své sítě i díky skvělému Hennesseymu nepustili.

Přitom do od začátku nevypadalo pro Spurs vůbec zle. Po čtyřech minutách předvedli krásnou akci na jeden dotek. Po ose Walker - Lennon - Modrić střílel poslední jmenovaný vedle. Wolves se k ničemu nedostali, jenže zhruba v polovině prvního dějství kopali hosté roh. Hlavičku Johnsona ještě Friedel vyrazil, ovšem dorážku Stevena Fletchera už chytit nedokázal - 0:1.

Pro domácí to byl šok, z nějž se poměrně dlouho oklepávali. Další velkou šanci měli opět Wolves, po průniku Jarvise zakončoval ve vyložené pozici Edwards, který však bránu netrefil. Pravý tottenhamský válec předvedli svěřenci Harryho Redknappa až v úvodu druhého poločasu. Hvězda posledních týdnů Benoit Assou-Ekotto předložil Baleovi na velké vápno, jenže střelu mu nesedla.

Záhy mohl sice na druhé straně zasadit druhý hřebíček do nadějí Spurs Frimpong, ale Friedel perfektně zasáhl. Mohl si tak mnout ruce, když za dvě minuty Bale posunul na Luku Modriće a Chorvatovu přízemní ránu zastavila až sít - 1:1. Po chvíli mohli domácí dokonce otočit, Hennessey byl nicméně proti. Lennonovo zakončení ve skluzu do prázdné branky parádně chytil na brankové čáře.

Po úvodní drtivé desetiminutovce už tlak Spurs trošku opadnul, přesto měli zcela jasně více ze hry. Vyložených šancí ovšem příliš nepřibývalo. V šestašedesáté minutě z přímého kopu těsně minul Rafael Van der Vaart. Ve snaze rozhodnout ještě tvrdě pálil Defoe, ale Hennessey opět skvěle zasáhl. Závěr zápasu se nesl už spíše ve formě křeče Tottenhamu a zdržování Wolves.

Góly: 68. Shane Long (pen.) - 43. Andrew Surman, 79. Steve Morison

Ptačí souboj přinesl dnes možná poněkud nečekaný výsledek. West Bromwich si v něm totiž čtvrtou porážkou v řadě pěkně zavařil, neboť padl i na domácí půdě a navíc po takovém průběhu, jemuž drtivou většinu času dominoval. Tak jako tak dnes nicméně kanárci drozdy přetlačili - díky brankám Surmana a Morisona.

První poločas jako naruby, chtělo by se zkonstatovat. Baggies zastihl v totální dominanci; Norwich se zmohl akorát na podivný osobní souboj Morisona s jedním ze soupeřů, z něhož rozpačitě vypadl míč a v nevelké rychlosti narazil do tyče. Místo toho WBA málem slavilo gól snad po každém z mnoha rohů či centrů; zejména více nalevo čaroval Jerome Thomas, který byl obzvlášť v úvodním dějství vskutku k nezastavení. V roli zakončovatele se pak nejčastěji objevoval Odemwingieho, ten však byl dnes spíše zárukou spálené šance než čehokoliv jiného. Za celou dobu tak Ruddyho slibně protáhl jen jednou jedinkrát - už v páté minutě.

Samotný soustavný tlak každopádně nikdy nikomu zápas nevyhrál, o čemž se impotentní Baggies dnes zřetelně přesvědčili. Do přestávky se totiž Norwichi povedl jeden parádní brejk, z něhož urvali senzační vedení. Jackson vepředu udržel míč proti přesile, počkal si na doběhnuvšího Hoolahana a jeho geniální jemný oblouček na osu hřiště pak z voleje perfektně kontroloval Surman. Dokonalá spolupráce, dokonale vyražený dech publika.

Z této branky pak Canaries těžili víceméně napříč druhým poločasem; ne že by byli lepší, už se ovšem nikdy nedostali pod takový tlak jako před pauzou. Více ze hry nicméně dál měli domácí, kteří spokojeně pokračovali ve vlastním zastřelování se. Morrison z dobré pozice přepálil svatyni, Long hned po svém vystřídání dobře kontroloval míč ve vápně, aby nechal vyniknout Ruddyho hbité nohy, a v 65. minutě s mimořádným pokusem nepochodil ani levý bek Shorey. Throstles se tedy dočkali až téměř po 70 minutách, když aktivní Thomas upadl po nerovném čelním souboji s nešťastně skluzujícím Ayalou a Long vzápětí se zcela chladnou hlavou proměnil pokutový kop.

John Ruddy tak zas a znovu přišel o čisté konto a od začátku sezony tak vytvořil nejdelší šňůru bez vychytané nuly od sezony 1975/76. Jiné důvody ke smutnění však neměl: hned v 79. minutě se Norwichi povedl další protiútok, při němž tentokrát zleva jemně centroval Holt a Morisonovu hlavičku možná trestuhodně nedokázal vyrazit rozpačitý Foster.