Anglická Premier League - souhrn 38. kola

Góly: 31. John Terry, 34. Raúl Meireles - 60. Yakubu Aiyegbeni

Ve zbrusu nových dresech a v sestavě, jež rovněž zaznamenala dosud nevídané zásahy, dnes vyběhla Chelsea k poslednímu nic neřešícímu utkání Premier League. Skvělá pětiminutovka v první půli, v níž přetavila své šance squadra Roberta Di Mattea v góly, znamenala, že tři body zůstaly na Stamford Bridge.

V duchu šetření opor na finále Ligy mistrů skládal italský manažer se švýcarskými kořeny jedenáctku, v níž nechyběl ani jeden ze čtveřice vykartovaných hráčů, nastoupil i mladík Hutchinson, poprvé v lize od začátku taky oslavenec Romelu Lukaku.

A byl to čerstvě devatenáctiletý Belgičan, kdo za Blues prvně zahrozil. Ještě předtím se vytáhl náhradník za Petra Čecha Ross Turnbull, který výtečně vyškrábl nepříjemně tečovanou střelu Lowa. Pak už mohutný forvard obdržel výborný pas za obranu, jenže mu chybělo pár decimetrů - rovněž náhradní gólman Rovers Kean vyběhl včas a před Lukakuem míč vypíchl.

Gólu se Blues dočkali až po půlhodině hry a opět u toho byl talentovaný fotbalista s konžskými kořeny. Z pravé strany poslal do vápna pěkný centr, na nějž si neohroženě a důrazně naskočil kapitán John Terry a poslal Chelsea do vedení 1:0. Uplynuly asi tři minuty a už to bylo o dvě branky. Essien zavzpomínal povedenou akcí na dobu své slávy, z rohového praporku dovedl míč až k vápnu, kde jej utaženou ranou napálil k tyči Raul Meireles - 2:0.

Do poločasu mohl přidat třetí gól do sítě bezmocného Blackburnu třetí gól Ramires, ale ideální čas na střelbu prováhal a následně zblízka zakončil mimo. Krátce po návratu z kabin měl branku na noze Sturridge, nicméně krásnou ránu poslal těsně nad. Záhy poté zkoušel štěstí z úhlu Lukaku, ale rovněž minul. Chelsea ve druhé půli takřka vypnula všechny své motory a nechala více méně snahu na Rovers.

Pasivita se nevyplatila po hodině hry, kdy hosté zahráli rohový kop, kromě obrany nezareagoval správně ani Turnbull a Yakubu tak mohl po přiťuknutí od jednoho ze spoluhráčů hlavičkovat do odkryté svatyně - 2:1. Hned vzápětí se snažil filigránsky vrátit dvoubrankové vedení na stranu Blues Ramires, jeho nádherný oblouček přes Keana však narazil jen na břevno.

Tato situace byla zároveň jakousi tečkou za fotbalem na Stamford Bridge. Zbávající půlhodina se až na náznaky od Sturridge a Bertanda obešla bez napětí a největší aplaus sklízel Didier Drogba. Není se čemu divit, dnes už zřejmě legenda Chelsea nastoupila v 54. minutě místo Lukakua k možná poslednímu zápasu před domácími fanoušky. Jakoby se ale pozornost hráčů už ke konci utkání přesunula na následující události - pro Blues příjemné, tedy finále Champions League, pro Rovers samozřejmě nepříjemné spojené se sestupem...

Góly: 16. Steven Pienaar, 27. Nikica Jelavić, 65. John Heitinga - 73. Tony Hibbert (vl.)

Vzhledem k výsledkům kolegů nad sebou se Newcastle za žádných okolností nemohl posouvat tabulkou na přívětivější a hlavně milionářské posty. Což se nakonec možná promítlo i na ukazatel skóre v Goodison Parku: domácí, hnaní touhou finišovat před městským rivalem, tu zvítězili jasně 3:1.

Poprvé od sezony 2004/05 a podruhé za uplynulé čtvrtstoletí se to tedy Toffees povedlo; v tabulce se umístili nad Liverpoolem, navíc sezonu končí na devítizápasové vlně neporazitelnosti. A dnes to byla zase jednou velmi suverénní jízda. Everton se poté, co v šestnácté minutě Pienaar z 20 metrů překonal brankáře Krula poprvé v zápase, už nikdy nemusel ohlížet dozadu; vždy byl, dá se říct, o hodně napřed. Ještě předtím, než v 27. minutě Jelavić náskok zdvojnásobil, byl ostatně hostující křídelník Tottenhamu brilantně vychytán nizozemským brankářem.

Ten nejspíš na dálku s Michelem Vormem soupeřil o post jedničky na nadcházejícím evropském šampionátu a dnes vedle tří úspěšných tref musel likvidovat hned osm dalších. Na ránu nejlepšího hráče soutěže za měsíc duben, Chorvata Jelaviće, nicméně neměl nárok - respektive udělal, co mohl. První protivníkův projektil totiž fantasticky vyrazil, jen dorážka už byla nad jeho síly. A není se moc čemu divit, pravdou totiž je, že spoluhráči mu dnes dvakrát nepomohli. Newcastle byl jen stínem toho kolektivu, který nedávno šestkrát v řadě neztratil ani bod.

Vlastně jen Cissého pokus ze sklonku úvodního dějství, na němž si smlsl Howard, snesl měřítka gólové příležitosti. Jinak se v tomto ohledu činily hlavně Karamelky; a ty v 65. minutě rozhodly. Po centru Gibsona se hlavou zblízka prosadil Heitinga, a to pak ani nešťastný vlastňák Tonyho Hibberta (stále mimochodem čekajícího na první pořádný ligový zásah) nemohl domácí rozházet. Tedy, výsledkově. Jinak se ještě děly věci: vždyť Osman trefil tyčku a Cahill se nechal vyloučit po zlostném udeření Cabayeho.

Góly: 39. Pablo Zabaleta, 90. Edin Džeko, 90. Sergio Agüero - 48. Djibril Cissé, 66. Jamie Mackie

Anglický fotbal opět připravil svým svěřencům důvod k tomu, aby ho milovali nadevše na světě. Takový scénář si každý fanoušek pro svůj tým v koutku své romantické duše přeje, ale zrovna dnes se to nedalo očekávat ani za mák. Manchester City po bídném výkonu senzačně prohrával ještě v nastaveném čase s QPR 1:2, ale Džeko s Agüerem přivedli v druhé a čtvrté nastavené minutě Etihad Stadium do stavu absolutní euforie.

Omlouvám se za všechna "nej", ale dnešek je prostě a jednoduše nabídl v plné míře. Nejdůležitější zápas za bezmála čtyři a půl dekády. Dlouho to s favoritem vypadalo tragicky, jenže nejúžasnější závěr zápasu od slavné výhry Manchesteru United ve finále Ligy mistrů proti Bayernu přinesl vytoužený titul po 44 letech do rukou City.

Bez jakýchkoli změn oproti ideální sestavě posledních týdnů nastoupil Manchester City do závěrečného a klíčového utkání sezony. Jenže výkon domácího týmu proti sestupem ohroženým Queens Park Rangers nepřipomínal tu rozjetou mašinu se silným čtyřválcovým ofenzivním motorem. Dlouhé minuty připomínala hra Citizens zoufalou snahu Barcelony proti perfektní defenzivě Chelsea jen s tím rozdílem, že QPR stačilo bránit "jen" bez chyb.

Snad byl na Manciniho svěřencích vidět obrovský tlak veřejnosti, snad nervozita nebo nezkušenost z vypjatých klání, jež stála blankytně modré i vyřazení z Ligy mistrů či Evropské ligy. Manchester City se zkrátka trápil. V prvním poločase nepředvedl prakticky nic, skóre otevřel jen díky mizernému zákroku Kennyho.

Po čtvrthodině hry to chvíli před brankou QPR vřelo. Silva se po přihrávce Téveze odhodlal ve vápně ke střele z úhlu, ale razantní pokus ztlumil do rukavic Kenny. Upokojil tak fanoušky Rangers i Manchesteru United, kteří o chvíli dříve po centru malého Španěla trnuli, když skotský gólman krotil balon až těsně před dobíhajícím Nasrim. Jeho nejistota se stala hostům osudnou až krátce před přestávkou. Zabaleta si narazil se Silvou a Tourém, prudce vypálil a Kenny dokázal balón vyrazit jen podivně nad svou hlavu, načež se od tyčky se štěstím odrazil do brány - 1:0 a Citizens konečně shodili obrovský kámen ze svého srdce.

Jenže po návratu z kabin se začalo vedoucímu celku Premier League vše hroutit. Jen dvě minuty stačily, aby Lescott neodhadl vysoký míč, hlavou jej prodloužil přímo do běhu Cissému a ten potvrdil zabijáckou formu nekompromisně ke stojné noze Harta - 1:1. Pro Francouze to byl už šestý "single" gól v osmi zápasech na QPR; v těch zbylých dvou byl vyloučen.

To, co se dělo pak, ale lze vysvětlit těžko a mluvím o obou stranách. Jako první potopil svůj tým kapitán hostů Joey Barton. Anglický záložník neunesl pošťuchovanou s Tévezem a loktem jej srazil k zemi. Rozhodčí jej po poradě s čárovým poslal pod sprchy, načež Barton ještě nakopl do pozadí Agüera. Zkrátka kapitán, jak má být. Potyčku s členy vlastního realizačního týmu nevyjímaje.

Přesilovka se ale zcela minula účinkem. Nějakých pět minut sice Man City tlačil, vzešly z toho ale pouze parádní reflexní zákroky Kennyho - nejprve po střele Nasriho, pak dokonce dvojitý po pokusech Téveze a dorážejícího Agüera. Jenže domácí hráči v bláhové představě, že proti desetičlennému týmu budou v poklidu bušit do vrat Rangers, nechali ta svá zadní vyvalená dokořán, Traoré prosvištěl po levé lajně, narýsoval perfektní centr do vápna, kde nikým neobsazený Mackie hlavou poslal senzačně do vedení QPR - 1:2.

Kdo si ale myslel, že zbylých 25 minut zapne forsáž a nějakým způsobem se vrátí do zápasu, mýlil se. Mancini skákal u postranní čáry, jako pominutý, ale herní výraz jeho svěřenců nepřipomínal, že by mělo jít o všechno. Šanci měl Džeko, ale tehdy ještě výtěčně zasáhl Kenny.

Pak ale přišel nastavený čas a Premier League napsala jednu z nejkrásnějších kapitol své dvacetileté historie. V poslední minutě hlavičkoval po rohovém kopu Balotelli a skotský gólman opět reflexivně vytáhl míč na další roh. Ten už ale přetavil Džeko hlavičkou v gól a fanoušci na tribunách slavili poprvé - 2:2. To, co ovšem přišlo za další dvě minuty, o tom se bude v Manchesteru vyprávět dlouho. Ve čtvrté minutě nastaveného času se míče ujal Sergio Agüero, narazil si s Balotellim, ustál i jasný faul Traorého ve vápně a utaženou ranou připravil pro celý stadion nezapomenutelné chvíle - 3:2.

Góly: 9. Grant Holt, 22. Simeon Jackson

Když se Aston Villa po více než hodině hry ocitla na 17. příčce, fanoušci tradičního birminghamského celku museli v puse polykat další hořké sliny, jež by patrně nejraději vrhli směrem na manažera Alexe McLeishe. Ten sice nakonec díky obratu ManCity finišuje s Villans na pozici šestnácté, i to je ale děsné zklamání. Naproti tomu Norwich přišel kvůli pozdní trefě Grahama akorát o 11. místo, což je pochopitelně v jeho perspektivě nic...

Měl to být souboj dvou kandidátů na reprezentační výjezd pod Alpy, místo toho se předváděl jen vyslanec Norwiche. Grant Holt dnes patřil opět k důležitým postavám Canaries, dokonce je vlastně autorem vítězné branky; naproti tomu Darren Bent navzdory předpokladům neusedl ani na lavici náhradníků a nad jeho účastí na evropském šampionátu se povážlivě stahují mračna. Tím spíš, když se třeba ještě ve Walesu trefil Danny Graham.

Dnešní zásah Granta Holta každopádně do nějaké vitríny nepoputuje, spíš šlo o velmi neortodoxní úder ramenem a hrudníkem naráz. Stalo se tak po Johnsonově přímém kopu, na zadní tyči a již v osmé minutě - což je zvláště podstatná informace, neboť právě i tak brzký úder vzal Villans zbytky odhodlání, které v sobě před výkopem derniéry zpackané sezony našli. Definitivní tečku navíc už ve 21. minutě zasadil vlastním řadám loučící se Cuellar. Ten odklonil pas Ryana Bennetta do cesty Simeona Jacksona, jenž si s Givenem nadvakrát poradil.

To už byla Villa zlomena kompletně. Norwich i nadále s přehledem válcoval její záložní sílu, nebo spíš "sílu", i defenzivní linii, takže postupně irský golman musel odmítat Howsona, Lappina i Elliotta Bennetta. Na osamocený atak první poločasu se v dresu hostí vydal Lichaj, také on byl nicméně vychytán pozorným brankářem. Nejpernější chvilky si tedy Ruddy prožil až těsně po přestávce, kdy byl brzy povolán do pohotovosti Irelandem a Heskeym.

Pak se ale iniciativy znovu chopili domácí, což už víceméně platilo až do konce. Hostující zmar ještě potvrdilo Cuellarovo vztekání se při vystřídání a Ruddyho fantastický zákrok proti Agbonlahorově "gólové" ráně. Zda v týdnu naváže i McLeish, jehož čeká dost možná nepříjemná schůzka s majitelem Lernerem, to je zatím jen ve hvězdách?

Góly: 13. Jonathan Walters, 77. Jonathan Walters (pen.) - 39. Mark Davies, 45. Kevin Davies

Ohromující paradox se dnes narodil na Britannia Stadium, respektive Etihad Stadium. Bolton Wanderers byl přesně před deseti lety součástí trojky nováčků, která se jako poslední dokázala kompletně zachránit. Dnes, díky další relativně zbytečné ztrátě vedení, svým sestupem umožňuje repete takového unikátu. QPR se na jeho úkor drží mezi elitou...

Tunu krystalického štěstí navezl pro první poločas na trávník Britannia Stadium hostující Bolton. Ten první půlku úvodní části strávil v nevídané křeči, úplně všude byl později, dostal hloupý gól a QPR drželo remízu na Etihad Stadium - takže vlastně všechno špatně. Naštěstí je ale závěrečná Super Sunday, a o té se může stát doopravdy všelicos.

Každopádně do 25. minuty minimálně to bylo celé o Potters. Fuller protáhl Bogdána, Crouch to nadějně zkoušel z těžkého úhlu a Etheringtonovu pumelice teatrálně vyrazil dnes nepříliš jistý Maďar. Pro něj doznalo dnešní odpoledne nepříjemného vrcholu jen těsně poté, ve 13. minutě. Tehdy se Walters na hraně ofsajdu vrhal po pasu Etheringtona, a jakkoliv byl u míče jako druhý, možná lehce nesportovní srážku s Bogdánem mu rozhodčí prominul, takže se irský bijec radoval z dalšího gólu v sezoně. Pro Trotters takřka smrtícího úder, tím spíš, když záhy mohl stejný hráč vedení zdvojnásobit. Z otočky se ale zprostředka pokutového území mezi tři tyče netrefil.

Což dalo naději Wanderers. Ti nejenže s ohromným štěstím přečkali předešlé pasáže, ale zároveň se neméně náhodně dostali do vedení. Jestliže Huthovi ještě "pokus o vlastence" nevyšel, Kevin Davies těžkou hlavičkou orazítkoval jen břevno a Sorensen se s prvotřídním zákrokem vytáhl proti přízemní bombě Klasniće - to byly všechno otřesy půdy předznamenávající tsunami, to ano. Jenže ono samo pak ničilo soupeře doopravdy spíše kuriózní silou.

Mark Davies srovnával poté, co naběhl do odkopu protivníka; těžil tak čistě ze šťastného odrazu. A jeho jmenovec Kevin se pak trefil ještě nepochopitelněji, když mu na pravé straně vůbec nesedl centr před bránu a k údivu všech na přední tyči nachytal rozpačitého Sorensena, bojujícího o post dánské jedničky na Euru.

Druhý poločas byl oproti tomu prvnímu o hodně klidnější. To nejdůležitější se vlastně odehrávalo více na severu, kde nejprve QPR srovnalo v zápase s ManCity a pak dokonce i bez vyloučeného Bartona přešlo do vedení. V tu chvíli by Bolton nespasil ani debakl; a tomu se on sám stejně nijak neblížil. Petrovovy dva projektily sice neměly ke gólu příliš daleko, to ale bylo zkrátka málo. Navíc v 77. minutě Bogdán nejprve senzačně vychytal Crouche a pak jej dle sudího Foye strhl na zem ve snaze zabránit gólové dorážce - což z penaltového puntíku potrestal Walters.

Těsně po srovnání City pak ještě majestátní hlavičkou vyzval Sorensena k dobrému zákroku Ream, a i to nakonec mohlo vzhledem k neskutečnému finiši novopečeného mistra Trotters mrzet. "Prohráli" si druhý zápas v řadě, zase remízou 2:2. A padají dolů.

Góly: 20. Wayne Rooney

Tak strhující finiš Premier League v žádném případě nepamatuje! A Manchester United ho byl účasten jen jako takový fackovací panák - jak se čekalo, udělal, co bylo v jeho silách, to ale nakonec na hrdiny z modré části města textilu nestačilo. Red Devils si tak navzdory výhře nad Sunderlandem budou muset na jubilejní 20. mistrovský titul minimálně rok počkat...

Byla to vlastně příhodná fluktuace mezi tím a oním rivalem, vždyť podobně si pole position oba celky přehazovaly jako horký brambor i v kontextu celého ročníku. Dnes to byl přitom hůře postavený mančaft Sira Alexe Fergusona, kdo po většinu Super Sunday tahal za delší konec provazu. Pak ale přišel Kun Agüero a plápolající rudé šály drsně odhodil na zem. Vyměnily je ty bleděmodré.

Samotný průběh duelu na Stadium of Light nicméně mnoho kotrmelců neprodělal. Wayne Rooney mohl do poločasu zkompletovat hattrick, po přestávce navíc Scholes trefil tyčku. Fanoušci Red Devils se tak vskutku mohli soustředit zejména na utkání hrané rovněž na severu Albionu, to však na Etihad Stadium. Tady bylo fakticky rozhodnuto už ve 20. minutě. Black Cats od počátku nestíhaly vysokému tempu zápasu a při gólové situaci pak Bramble (startující prvně od Boxing Day) s Turnerem navíc zcela konkrétně přispěli k vlastnímu pokoření. Propustili totiž centr Jonese až na zadní tyč, kde se prosadil Rooney.

Jeho den to ale nicméně nepředznamenalo; spíš naopak. Brzy poté pihovatý forvard opřel svůj projektil z přímého kopu pouze do břevna a Young, potažmo záhy ještě spíše Rooney, měli zvýšit po akci Valencii. Teprve záhy se s krátkým, ale o to nebezpečnějším intermezzem dostavil exďábel Campbell, aby nevyužil chytrého dloubáku Sessegnona. Jinak to ale dnes opravdu byla zřetelná dominance ManUtd, leč později mírněná vývojem skóre na bývalém City of Manchester Stadium.

Stav v Sunderlandu se už naproti tomu měnit neměl. Hra se po pauze docela vyrovnala, Rooney byl ještě odmítnut jedním bystrým zákrokem Mignoleta, Scholes nastřelil tyčku a Giggs nedovedl ideálně zakončit rychlý brejk. To vše ještě v situaci, kdy by byli korunováni United. Dramatická obrátka na Etihad Stadium se už odehrála převážně po závěrečném hvizdu sudího Webba.

Góly: 86. Danny Graham

Swansea doma porazila slavný Liverpool 1:0 a s povedenou sezonou se rozloučila tím nejlepším způsobem. Dlouho se přitom hrálo bez branek, rozhodující trefu vsítil až tři minuty před koncem Danny Graham.

Zápas, ve kterém formálně už o nic nešlo, začal z obou stran dost opatrně. V 8. minutě se sice utrhli Allen s Grahamem, ovšem druhému jmenovaném chyběl před odkrytou brankou zhruba krok. Liverpool měl možná větší územní převahu, ale do větších příležitostí ho defenzíva Swansea nepouštěla.

Velké vzrušení přinesl až závěr prvního poločasu. Williams fauloval Carrolla a ten celou situaci vůbec neustál. Nastala potyčka, při které Williams Carrolla složil, a sudí měli co dělat, aby situaci uklidnili. Kdo nakonec čekal tresty v podobě červených karet, byl zklamán. Carroll i Williams dostali pouze žluté karty, za což mohli být rádi.

Ani druhá půle toho příliš nenabídla. Diváci na Liberty Stadium viděli spíše taktickou bitvu. Utkání ale nakonec do remízového konce nedospělo! Rangel totiž našel na penaltové značce Dannyho Grahama a ten překonal brankáře Doniho - 1:0 pro Swansea. Reds mohli okamžitě odpovědět, ale tutovku Suaréze vychytal Vorm. Liverpool se sice v závěru snažil o ofenzívu, ale Swansea si těsný výsledek pohlídala.

Góly: 2. Emmanuel Adebayor, 63. Jermain Defoe

Na rozdíl od kolegů ze severní části Londýna se Tottenham na vítězství při své derniéře dvakrát nenadřel. Vedl dnes jako vůbec první a o tohle privilegium také nikdy za celých 90 minut nepřišel. Ve finále mu však ani přesvědčivá výhra 2:0 nevynáší nic většího než čtvrtý flek a poněkud vratkou jistotu předkola Champions League.

Spurs byli v podobné situaci jako United. Sami svého osudu strůjcem nebyli, a tak se na White Hart Lane pomalu stejně hlasitě jako góly Tottenhamu oslavovaly i zásahy WBA. Naopak trefy Arsenalu, jichž se nakonec našlo více, provázelo jen hrobové ticho. Takhle Tottenham poputuje do Ligy mistrů jedině tehdy, pokud Bayern zvládne finále Ligy mistrů. V opačném případě bude mít zajištěný jen přímý postup do skupinové fáze Evropské ligy.

Za svým milionářským snem dnes nicméně Kohouti kráčeli velmi cílevědomě. Martin Jol zkrátka při svém prvním návratu na White Hart Lane od října 2007 neměl šanci na úspěch - hned ve druhé minutě si Adebayor narazil s Van der Vaartem, aby po necelých 120 sekundách vnesl do řad domácích potřebný klid. Toho pak Tottenham využíval k mnoha oku lahodícím kombinacím a naprosté dominanci. Po zbytek zápasu byl v myšlení vždy o několik kroků vepředu, jeho výkon lze charakterizovat i jako snaživější.

Tyhle atributy pak kromě pohledných pasáží nesly ještě sladší ovoce: šance a hlavně druhý, uklidňující gól. Defoe totiž v 63. minutě zametl do sítě ztečovanou Lennonovu střelu ve chvíli, kdy krotil soupeřovo vzmáhání se. Dembélého střela totiž napodobila dřívější Van der Vaartovu, když si to namířila do tyče, a také sám Friedel jednou Spurs spasil, když dvojitým zákrokem odmítl Riiseho s Dembélém.

Góly: 11. Shane Long, 15. Graham Dorrans - 4. Yossi Benayoun, 30. André Santos, 55. Laurent Koscielny

Ve "svém" stylu - aby to fanoušci neměli vůbec jednoduché - nakonec Arsenal vyválčil jistotu vstupenky do příštího ročníku Ligy mistrů. Sice nutno jedním dechem dodat, že zejména díky zranění Fostera a zaskakujícímu brankáři Fülöpovi (zpříma je podepsán pod dvěma brankami), to ale zvláště s přihlédnutím k dalším bizarním událostem dneška těžko bude někoho zajímat...

Nejlépe jak mohla, začala pro Arsenal honba za pojištěním strategické třetí příčky. Fosterův záskok z Maďarska, Márton Fülöp, totiž už po třech minutách vyrobil donebevolající hrubku a umožnil tak Benayounovi vstřelit jeden z nejsnazších gólů kariéry. Izraelec tedy podruhé za sebou poslal Arsenal velmi brzy do vedení, tentokrát když využil Fülöpova rozjímání nad tím, zda na hraně šestnáctky hrát ještě rukou nebo raději nohama. Jenže stejně jako proti Norwichi, i tentokrát to bylo z pohledu Gunners spíše na škodu. Ti už do konce přestávky nikdy nezasedli na pomyslné koňské sedlo, jako by navždy měli hrát s Albionem tak maximálně vyrovnanou partii.

Navíc opravdu věrni vzoru Canaries si také dnes vzápětí nechali nasázet dvě branky, tentokrát ještě v rychlejším sledu. Mezi 12. a 15. minutou stihli zaváhat Szczesny, respektive Koscielny a protivník chladnokrevně trestal. Nejprve Morrison hladce pronikl středem hřiště, a když mu utekl míč, doběhl si ho díky brankářovu váhání hladce skórující Long. Později Dorrans pěknou přehazovačkou zmátl Koscielného a z hranice pokutového území trefil míč ze vzduchu tak ideálně, že Szczesny nemohl zasáhnout.

Wenger zažíval déja-vu, nadávky nejspíš mířené na vlastní svěřence mu však nebyly moc platné. Arsenal se musel sebrat, a to co nejrychleji. Což se mu každopádně vůbec nedařilo, nadlouho se zmohl akorát na Persieho zablokovanou střelu. Ještě do půlhodiny nicméně vyrovnávající trefu vtěsnat přeci jen stihl. Zčistajasna se ke střele proháčkoval Santos a Fülöp mu k dalšímu gólu pomohl druhým rozpačitým, nedobrým zásahem do průběhu hry. K jinému už prakticky do přestávky nebyl přinucen; leda v nastavení když se zprava ke střele prodral Gervinho.

A druhý poločas byl jalový snad ještě výrazněji, z obou stran. Nehrálo se pěkně, nehrálo se s šancemi, jen v 55. minutě Fülöp vyrobil další děsivou minelu, postrčil tak Arsenal rovnou do Ligy mistrů a zápas do tuplovaně nezáživné roviny. Maďarský brankář tentokrát vůbec nezvládl vyboxování Persieho centru od rohového praporku, neboť míč odrazil na pohled zcela chtěně do cesty Koscielnému, který se už zvládl osudově prosadit. V tu chvíli ještě nemohl natuty vědět, že posílá svůj tým mezi milionáře, ve skutečnosti tomu tak ovšem bylo.

Gunners si sice koncem zápasu neuvěřitelně koledovali, vůbec se jim nedařilo zadržet aktivního žolíka Odemwingieho, standardky tradičně hořely (Persie jednou vykopával míč akorát před Szczesnym) a polská jednička svou hrubku z úvodního dějství musela jednou konkrétně odčinit při dělovce Andrewse...nakonec však i díky heroickému skluzu Gibbse v závěrečných vteřinách Wengerova parta kýžený výsledek zuby nehty ubránila.

Góly: 12. Franco Di Santo, 14. Emmerson Boyce, 79. Emmerson Boyce - 9. Matthew Jarvis, 86. Steven Fletcher

Wigan navázal na nevídanou fazonu a v devátém ze závěrečných utkání přidal sedmou výhru. Na nejlepšího ze sestupujících tak získal náskok sedm bodů. Kdo by to byl před nějakými dvěma měsíci řekl... Dnes už ani jednomu z celků o nic nešlo, a proto diváci ocenili pohledný zápas se spoustou gólů a nakonec i kladným koncem pro domácí.

Strhující byl především úvod a konec zápasu. Už po čtvrthodině padli tři góly a JJB Stadium spokojeně "předl" u vedení 2:1 pro domácí. Už po osmi minutách překvapivě otevřel skóre Wolverhampton, Edwards přihrál Jarvisovi, jenž pronikl do vápna a jeho střelu zastavila až síť - 0:1. Jenže neuplynuly ani tři minuty a bylo srovnáno. Franco di Santo se opřel do odraženého míče z kopačky McCarthyho a bylo to 1:1.

Wigan využil momentu překvapení a za minutu už dokonce vedl. Na rohový kop Beausejoura si krásně naskočil Emerson Boyce, který hlavou otočil skóre - 2:1. Veškerá aktivita hráčů se zřejmě spotřebovala už v úvodu, jelikož první poločas už další šance nenabídl. Wolves nedokázali udržet míč a Wigan zase proměnit svou mírnou převahu v příležitosti.

Ve druhém dějství byla hra podobného ražení jako v tom prvním. Zraněného De Vriese musel v úvodu poločasu vystřídat Carl Ikeme, který byl v zápřahu díky pokusům Beausejoura a Di Santa. Na druhé straně hlavičkoval nad Ebans-Blake, Ward pak střílel do míst, kde úřadoval Al-Habsi. Snaha sestupujícího klubu ale lehce povadla necelou čtvrthodinu před koncem. Střídající Rodallega sklepl míč na Boyce a stoper Wiganu parádní volejí svým druhým gólem zvýšil už na 3:1.

Přesto přišlo pět minut před koncem snížení. Wolverhampton využil trošku laxního bránění uspokojených Latics a Steven Fletcher mohl bez větších potíží uklidit míč do prázdné svatyně po dobré akci a přihrávce Kevina Doylea - 3:2.