Anglické kluby v evropských pohárech: 1. část

Tento týden začínají skupinové fáze evropských pohárových soutěží. Anglii v nich bude reprezentovat šest zástupců. Podívejme se na to, jak se anglickým klubům dařilo při mezinárodní konfrontaci v minulosti. Dnes se zaměříme na Ligu mistrů, ve čtvrtek na Evropskou ligu a další poháry.

Nejprve krátce k evropským pohárům obecně. Je nutné poznamenat, že především v případě Ligy mistrů je historické porovnávání problematické. Její současná podoba je velmi odlišná od Poháru mistrů evropských zemí, jehož je od sezony 1992−93 nástupcem. Do roku 1997 mohli nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž hrát pouze vítězové národních lig doplněni obhájcem poháru.

Rekordmanem Ligy mistrů/PMEZ je Real Madrid s devíti trofejemi pro vítěze. K pěti z těchto vítězství došlo hned v prvních pěti ročnících po založení soutěže v roce 1955. V žádném případě to nesnižuje dosažený úspěch, jen je třeba brát v potaz, že evropské poháry byly ve svých počátcích. Chelsea v prvním ročníku PMEZ chyběla, účast jí zakázalo vedení domácí soutěže. Anglii v roce 1958 ve finále Poháru veletržních měst reprezentoval uměle vytvořený tým London XI. Do roku 1975 mohlo jedno město vyslat do Poháru UEFA pouze jeden tým.

Anglické kluby si v letech 1965−82 připsaly skvělou sérii. Albion měl 18 let v řadě alespoň jednoho zástupce ve finále evropského poháru. Po tragédii na Heyselově stadionu v roce 1985 zafungoval princip kolektivní viny a anglické kluby byly vyloučeny na pět let z mezinárodních soutěží. Především Everton mohl cítit velkou křivdu, protože měl v té době velmi kvalitní tým.

LIGA MISTRŮ
Prvním anglickým vítězem Poháru mistrů evropských zemí se stal v roce 1968 Manchester United. Ve Wembley porazil Benfiku 4−1. Stalo se tak deset let po letecké havárii v Mnichově, která klub potkala při návratu ze čtvrtfinálového zápasu v Bělehradě. Sir Matt Busby dokázal vybudovat nový tým a stal se významnou osobností historie fotbalu.

Dalším zástupcem ve finále se stal v roce 1975 Leeds United. V kontroverzním zápase podlehl Bayernu Mnichov 0−2. Příznivci Leedsu se nedokázali smířit s nespravedlivými výroky rozhodčího, po jejich řádění byl klub vyloučen na dva roky z evropských pohárů.

Zlatou éru anglických klubů započal v roce 1977 Liverpool vítězstvím 3−1 nad Borussií Mönchengladbach. V následujících pěti finále PMEZ porazil anglický tým svého soupeře poměrem 1−0. Liverpool obhájil titul vítězstvím nad Club Brugge. Další dva roky patřily Brianu Cloughovi. Jeho Nottingham Forest porazil Malmö FF a Hamburger SV. Bob Paisley v roce 1981 vyhrál PMEZ potřetí, Liverpool tentokrát porazil Real Madrid. O rok později Aston Villa při své jediné evropské finálové účasti vyhrála nad Bayernem Mnichov.

Liverpool v roce 1984 porazil A.S. Roma na penalty. Při obhajobě titulu podlehl dalšímu italskému soupeři Juventusu. Výsledek byl zastíněn výtržnostmi v ochozech Heyselova stadionu, jejichž výsledkem byla smrt 39 lidí. Poté následoval již zmíněný trest pro anglické kluby, Liverpool v Evropě nemohl hrát šest let. Trvalo dlouhých patnáct let, než se klub z Anglie probojoval do finále této soutěže.

Výsledky po změně struktury soutěže a přejmenování na Champions League máme v živé paměti. Manchester United vyhrál dvakrát, v roce 1999 porazil v nastavení Bayern Mnichov, v roce 2008 na penalty Chelsea v prvním celoanglickém finále. Kromě toho byl poraženým finalistou v roce 2009 proti Barceloně. Stejnému soupeři podlehl v roce 2006 Arsenal. Liverpool se dvakrát střetl s AC Milan, z toho jednou úspěšně. Istanbulský zápas v roce 2005 patřil k jedněm z nejúžasnějších finále této soutěže.

Vítězové:
Liverpool 5x (1977, 1978, 1981, 1984, 2005)
Manchester United 3x (1968, 1999, 2008)
Nottingham Forest 2x (1979, 1980)
Aston Villa 1x (1982)

Finálová účast:
Leeds United (1975); Liverpool (1985, 2007); Arsenal (2006); Chelsea (2008); Manchester United (2009)

V novodobé Lize mistrů jsme si zvykli především na účast klubů z tzv. velké čtyřky. Našli se však i jiní zástupci. Hned v prvním ročníku Champions League reprezentoval Anglii Leeds United, do skupinové fáze ale nepostoupil. Nejprve až po třetím rozhodujícím zápase přešel přes Stuttgart, následně vypadl s Rangers.

Blackburn Rovers vyhrál Premier League v roce 1995 a v Lize mistrů byl nasazen přímo do skupiny. V ní skončil poslední se čtyřmi body. Jeho účast tak byla významná z jiných hledisek. Mike Newell drží rekord za nejrychlejší hat-trick v souteži, proti Rosenborgu se trefil třikrát během devíti minut. Graeme Le Saux a David Batty se poprali mezi sebou při zápase na hřišti Spartaku Moskva.

Prvním anglickým týmem, který po změně pravidel postoupil do Ligy mistrů z druhého místa, byl Newcastle United v roce 1997. Ve skupině se umístil na třetím, nepostupovém místě. V roce 2002 mu stačilo ke kvalifikaci čtvrté místo v Premier League. Probojoval se do skupiny, kde prohrál úvodní tři zápasy. V dalších třech utkáních zvítězil, postoupil tak do druhé skupinové fáze. V následujícím ročníku Ligy mistrů vypadl v předkole s Partizanem.

Leeds United se do Champions League vrátil po osmi letech díky třetímu místu v lize. Jeho spanilá jízda v ročníku 2000−01 skončila až v semifinále proti Valencii. Klub byl finančně závislý na účasti v Lize mistrů. Když se mu do ní dvakrát za sebou nepodařilo kvalifikovat, přišel tvrdý pád až do League One.

Liverpool v roce 2005 vyhrál Ligu mistrů, ale v domácí lize skončil až na pátém místě. Anglická FA neustoupila ze svého stanoviska a rozhodla se vyslat do Champions League týmy podle umístění v Premier League. UEFA zjistila, že má nedokonalá pravidla, a musela udělit Liverpoolu výjimku. Jeho městský rival Everton tak dostal šanci bojovat o postup do skupiny v předkole. Tam však ztroskotal na Villarealu.

Poté se čtyři roky nikomu v Premier League nepodařilo překonat nadvládu čtyř velkých klubů. Uspěl až Tottenham Hotspur v minulé sezoně. Dokázal si poradit i s předkolem a stal se tak dalším nováčkem ve skupinové fázi Ligy mistrů. Bude zajímavé sledovat, zdali zvládne skloubit boje v prestižní Champions League s domácí soutěží. Žádný klub z Londýna se zatím evropským klubovým mistrem nestal.

Soupeři v ročníku 2010−2011
Chelsea: Olympique Marseille, Spartak Moskva, Žilina
Manchester United: Valencia, Rangers, Bursaspor
Arsenal: Partizan, Braga, Šachtar Doněck
Tottenham Hotspur: Inter Milan, Werder Bremen, Twente