Deset statečných Christiana Streicha

Ve středu večer se na MAGE SOLAR stadionu ve Freiburgu nabízel téměř westernový scénář. Zlí zlatokopové z bavorského velkoměsta přijeli pro zlato v podobě tří bodů do tabulky a hodní kovbojové pod vedením šerifa Christiana Streicha tomu měli zabránit...

Jako v každém dobrém filmu nechyběla ani rychlá úvodní zápletka. Už v 11. minutě byla totiž proti domácím nařízena penalta za nastřelenou ruku Olivera Sorga ve vápně. Ruka jasná, penalta taky, ale asi by se nenašel nikdo, kdo by oponoval tvrzení, že to byla velká smůla. Něco podobného potkalo v letošní Lize mistrů BVB, když na hřišti Manchesteru City trefil míč ve vápně do ruky Nevena Subotiče. Také tam byla nařízena penalta a Borussia přišla těsně před koncem o vítězství. Ale pravidla jsou pravidla. Thomas Müller se chopil zlatokopeckého krumpáče a vydoloval první žlutý valoun - 0:1.

Střih a návrat před úvodní hvizd; SC Freiburg se připravuje na nadcházející zápas proti nejsilnějšímu soupeři a hned je oslaben. Obranné řadě chybí dlouhodobě indisponovaný Höhn, hrát nemůže vykartovaný Mujdža a na poslední chvíli přichází defenziva i o střelce jednoho z gólů v minulém kole - svalovým zraněním postiženého Pavla Krmaše. Filmový šerif Streich rozhoduje o přeskupení obranné linie do podoby Sorg - Flum - Diagne - Hedenstad. Obrana v minulém zápase proti Stuttgartu ve složení Mujdža - Krmaš - Diagne - Sorg se jí podobá jen vzdáleně.

Další střih a jsme v 18. minutě probíhajícího zápasu, kdy vyprodané hlediště sleduje nevěřícím pohledem červenou kartu, tasenou rozhodčím Florianem Meyerem za stažení Shaqiriho Diagnem. Na tváři domácího kouče přibyla další výrazná vráska. Vypadl další článek z oslabené obrany. Na místo levého stopera se stahuje ze zálohy zkušený kapitán Julian Schuster. Ani o vyloučení domácího hráče netřeba diskutovat, verdikt rozhodčího byl správný a filmový scénář spěje do dalšího dějství, kdy se oslabené domácí družstvo snaží přežít 70 minut proti nejlépe útočícímu týmu současné bundesligy. Děje se tak i za pomoci štěstí, jako v případě břevna po hlavičce Danteho.

Přichází další zápletka, kdy se po diskutabilním momentu (hra Martineze rukou ve vápně) dožaduje obecenstvo hromovým hlasem penalty na druhé straně. Ale šanci na snadné vyrovnání výsledku rozhodčí domácím nedávají a jen ohromné nasazení, bojovnost, ale i individuální kvalita freiburských kovbojů umožňují, aby diváci sledovali čím dál napínavější zápas. Bayern není schopen náskok pojistit a Freiburg vypadá při pokusech o kontry čím dál nebezpečněji. Snaživou pravou stranu (Sorg - Schmid v 1. poločase) střídá aktivní hra zleva (Hedenstad - Caligiuri), kde je Freiburg schopen přecházet přes soupeře jeden na jednoho. Vše vrcholí v 63. minutě, kdy se právě po akci Caligiuriho dostává do ideální střelecké pozice Max Kruse.

Ve správném westernu by Kruse svým koltem neminul cíl, dal by vyrovnávací gól a zlatokopové z Mnichova by odjeli jen se třetinou zamýšlené kořisti. Nejsme však na filmovém plátně a realita je jiná. Dosud takřka zbytečný Manuel Neuer vytahuje super zákrok a veškeré šance Freiburgu utíná. Deset minut před koncem pak přidává konečně zasloužený druhý gól sváteční střelec Tymoščuk a zápas je definitivně rozhodnut.

Ovšem přestože ani po šestnácti letech nedokázal Freiburg Bayern porazit a prohrál na vlastním hřišti 0:2, nebojím se označit výkon jeho hráčů v souladu s nadpisem za statečný. Freiburg hrál naplno celý zápas (9:11 na střely, 8:17 na fauly!) a zvláštní pochvalu zaslouží obrana. Byť hrála v silně improvizované sestavě, nepustila Bayern zase do tolika jasných šancí a celkem dvanáctkrát (!) jí vyšlo vystavení soupeře do ofsajdu. Ukazuje to jednak na aktivní hru vítězů, ale také na dobrou organizaci domácích zadáků. O zlato v podobě bodů sice domácí kovbojové přišli, ale za předvedený výkon se určitě stydět nemusí, naopak. Ve Freiburgu bude jistě vyprodáno i příště.