Druholigová Wisla ovládla Polský pohár. Dříve nic výjimečného, dnes v předních ligách rarita

Nečekané rozuzlení dostalo letošní vydání Polského poháru, v němž si první trofej po třinácti letech připsala krakovská Wisla. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nešlo o druholigový celek. Zatímco v minulém století se takováto překvapení děla běžně, v posledních letech jde o skutečnou vzácnost.

Wisla se až do pohárového čtvrtfinále dostala přes celky z nižších soutěží, poté ovšem musela skolit hned trojici prvoligistů. Po Widzewu Lodž a Piastu Gliwice ve čtvrtek přehrála Pogon Štětín poté, co vyrovnala až v deváté minutě nastavení. Jedinou branku prodloužení pak vsítil hned v jeho úvodu jeden z mnoha Španělů v kádru krakovského celku Angel Rodado. Jeho trefa znamenala, že na rozdíl od Arky Gdynie před třemi lety dokázal tentokrát druholigový klub pozvednou nad hlavu polský pohár.

V rámci tohoto tisíciletí jsme podobné situaci byli dvakrát blízko i v tuzemských vodách. Až do finále se v roce 2009 dostalo Slovácko, o osm let později se stejný počin povedl Opavě. Teplice, respektive Zlín ovšem v obou případech uzemnily ambice svého soupeře jediným gólem a čistým kontem.

Ani v kolébce fotbalu se mladší z diváků takovéto senzace nedočkali. Za bláznivý se však dá považovat rok 2013. Finále prestižnějšího FA Cupu opanoval Wigan, tedy celek sice prvoligový, leč v témže roce sestupující do nižšího patra. V rámci Ligového poháru skončila až na poslední překážce jízda Bradford City ze čtvrté ligy, ten schytal pětigólový debakl od Swansea.

Itálie na tým z nižší ligy v závěrečném utkání o trofej čeká už třicet let, Španělsko dokonce ještě déle. Čest pěti nejlepším ligám tak v tomto ohledu zachraňuje Francie, kde se prvotřídní zázrak povedl v květnu 2009 Guingampu, přestože v Ligue 2 jej dělily pouhé tři body od sestupových příček. Připojit se ke svým jihozápadním sousedům mohou Němci, za tři týdny totiž tamnímu šampionovi Leverkusenu bude chtít překazit double Kaiserslautern.

Podíváme-li se na stejné časové období mezi dvacítku dle koeficientu UEFA nejsilnějších evropských lig, tedy země postavené výše než Polsko, narazíme na největší překvapení v Rakousku. Pod Alpami prvoligové celky ostrouhaly od roku 2000 hned dvakrát, poprvé když si hned na přelomu tisíciletí osladil postup mezi elitu již zaniklý klub FC Kärnten. V roce 2013 připravila fanouškům prvotřídní zklamání Austria Vídeň, ve finále totiž nestačila na Pasching dokonce ze třetí ligové úrovně.

Zůstaneme-li ještě u německy hovořících zemí, můžeme se ohlédnout do doby před osmnácti lety, kdy se z unikátního zářezu radoval Sion. Byť celkem v domácím vyřazovacím turnaji uspěl třináctkrát, penaltové vítězství nad Young Boys se rozhodně zapsalo mezi ta nejpamátnější. Na překvapení narazíme i v Belgii pět let zpátky. Mechelen svou postupovou sezonu fanouškům ještě významně okořenil, když si po vítězství nad Gentem připsal svůj historicky druhý pohárový triumf.

Poměrně bizarního rozuzlení se dostalo skotskému poháru v sezoně 2015/2016. V historicky prvním tamním finále bez účasti týmů z nejvyšší soutěže slavil Hibernian, jenž překonal na výsluní se postupně vracející Rangers. Zajímavou statistikou disponuje rovněž izraelský Hapoel Ramat-Gan. Ten totiž tamní státní pohár vyhrál dvakrát - poprvé v roce 2003 ještě jako druholigový, znovu pak o deset let později v době, kdy se zároveň musel poroučet z elitní společnosti.

Aby byl náš výčet kompletní, musíme zamířit ještě na sever Evropy. V Dánsku se na jaře 2006 radovalo Randers, čistokrevným druholigovým vítězem v Norsku se stal v roce 2012 Hodd. Zamotaná situace nastala o deset sezony později. Závěrečné boje se totiž vinou mistrovství světa a dalších faktorů namísto podzimu, tedy konce norského ročníku, hrály až na jaře. Brann se tedy do osmifinále probojoval coby tým ze druhé ligy, závěrečné čtyři zápasy však zvládl v době, kdy už nastupoval v Eliteserien.

Ať už tento počin k ostatním započítáme, či ne, zařadila se Wisla do velice úzké a vybrané společnosti.