Emanuelsonovo místo? V obraně!

Byly doby, kdy o mladičkém Urby Emanuelsonovi mluvilo celé Nizozemsko. Z pozice levého beka se propracoval až do seniorského nároďáku, za který nastoupil v řadě utkání. Za poslední rok to šlo s jeho výkony od desíti k pěti. Nyní se však možná blýská na lepší časy.

"Urby není žádný obránce," prohlásil před minulou sezónou trenér Marco van Basten a začal Emanuelsona stavět především na kraji zálohy, případně dokonce v útoku. Tehdy 22letý nizozemský talent s jeho názorem vehementně souhlasil, jelikož cítil, že v zadních řadách to skutečně pro něj není to pravé ořechové. Novou pozici v týmu tak radostně přijal, jenže s žalostním výsledkem.

Právě pro van Bastena byl Emanuelson velkým oblíbencem. Již v srpnu 2006 v přátelském utkání s Irskem se mu rozhodl dát šanci v dresu Oranjes, později jej postavil také v několika kvalifikačních duelech. Po příchodu do Ajaxu v něm naopak viděl jednoho z klíčových mužů sestavy.

Pochopitelně že Emanuelson byl nadšený. Konečně se mu totiž někdo rozhodl dát šanci trvale i na jiném místě, než v obraně, a navíc se dočkal velké důvěry od trenéra, která je pro každého hráče pochopitelně hodně důležitá. Svou novou pozici si Emanuelson poprvé vyzkoušel již na olympijském turnaji v Pekingu, kde Nizozemsko došlo do čtvrtfinále.

V podzimní části loňského ročníku Eredivisie za Ajax odehrál téměř vše, co šlo, a v základu chyběl pouze jednou. Na jaře se už celá situace o poznání změnila a v závěru sezóny se navíc dostal častokrát na hřiště jen z pozice náhradníka.

Ani s příchodem nového kouče Martina Jola nepřišla žádná výrazná změna. Také zkušený nizozemský kouč se inspiroval van Bastenem a na postavení Emanuelsona nic neměnil. Ba naopak. V prvních dvou kolech ho poslal na trávník na místě levého záložníka, proti PSV Eindhoven i Spartě Rotterdam se už ale objevil v útočné řadě se Suárezem a Rommedahlem. Jenže v obou zápasech měl ke svému výkonnostnímu standardu hodně daleko.

Především ve druhém utkání se Spartou Emanuelson přímo hořel a směrem dopředu byl zcela neviditelný, kazil jednu přihrávku za druhou, a proto se Martin Jol rozhodl jej již o poločase stáhnout ze hry. Na jeho místo poslal mladíka Marvina Zeegelaara, který si už vedl o poznání lépe. Jediný jeho světlý moment úvodních kol přišel v 58. minutě v utkání s PSV, kdy se krásnou střelou z hranice pokutového území zapsal mezi střelce.

Všechna nizozemská média okamžitě spekulovala nad možností, že by se Emanuelson, již dlouhou dobu nepostradatelný článek sestavy, objevil v nedělním utkání s Heraclesem Almelo pouze na lavičce náhradníků. Martin Jol ovšem poměrně překvapil. Emanuelsona vrátil zpět na místo, kde odstartoval svou kariéru, tedy na post levého obránce.

A díky svým dredům lehce zapamatovatelný fotbalista opět všem ukázal, že po nizozemských trávnicích neběhá mnoho lepších hráčů. Své úkoly v obraně si splnil na jedničku, hýřil aktivitou a navíc dokázal častokrát pomoct v útočném snažení svým kolegům. Ajaxu byl určitě o poznání prospěšnější, než když častokrát jen marně bojoval v záloze nebo útoku.

Otázkou teď zůstává, jaké plány s Emanuelsonem má kouč Jol, který během pěti kol vyzkoušel 23letého rychlíka na všech postech, kde oficiálně dokáže hrát. Jak se sám ale určitě přesvědčil, jeho místo je jasné. I když nastupovat v obraně není možná pro Emanuelsona to nejzajímavější, je to zřejmě jediná možnost, jak by mohl navázat na své bývalé výkony a pomoct Ajaxu po pětiletém čekání opět k mistrovskému titulu.