Fotbal za oponou: Kam FIFA nevidí aneb Olympiáda neuznaných

Léto 2015 bude v globálním fotbalovém světě patřit jediné události - Copa América. Mezi Anglií a Francií, na ostrově Jersey, však plánují trochu jiný program. Místo jihoamerického mistrovství totiž tamní obyvatelstvo netrpělivě vyhlíží už čtrnáctý ročník Ostrovních her..

Tento turnaj, pořádaný každé dva roky, se přitom zdaleka neomezuje pouze na fotbal; Ostrovní hry, Island Games, jsou totiž opravdovou "olympiádou neuznaných", sportovní přehlídkou, na níž se pravidelně představují zástupci ostrovů bez suverénních vlád. Turnaj v kopané se uskuteční mezi 28. červnem a 3. červencem, a Eurofotbal.cz nahlíží pod jeho pokličku v rámci seriálu Fotbal za oponou, který odstartoval třemi články před loňským mistrovstvím světa.

Nejde přitom o nějaký "pouťák" mezi několika spřátelenými týmy; letošní šampionát je v daných lokalitách skutečně velkou událostí, jak dokládá celkový počet šestnácti účastníků (v mužské kategorii - v rámci Island Games má své pevné místo i ženský turnaj, letos zastoupený jedenácti výběry). Hrát se tak bude v klasickém formátu známém z mistrovství Evropy: čtyři skupiny po čtyřech týmech, pouze čtvrtfinálová fáze odpadá, vítězové skupin postupují rovnou do semifinále.

A přestože do výkopu úvodního utkání zbývá ještě 14 týdnů, v Jersey už jsou podle všeho připraveni. 17. března byl na plochu národního Springfield Stadium slavnostně položen nový syntetický trávník, první svého druhu na celém ostrově. Tamní asociace do projektu investovala více než milion britských liber, což je poměrně jasný důkaz, že letošní Island Games bere opravdu vážně; koneckonců jde o první turnaj pořádaný v Jersey od roku 1997 (tehdy domácí získali zlaté medaile). Na jeho oficiálních stránkách nechybí dokonce ani tipy pro případné turisty.

Posledních několik měsíců se jerseyská fotbalová struktura vůbec otřásala v základech. Koncem loňského roku byl do čela tamní hráčské asociace jmenován anglickým fanouškům dobře známý Brian Little, bývalý manažer Leicesteru, Aston Villy, Hullu či WBA; novým koučem národního týmu se pak stal Jimmy Reilly, který do té doby vedl lokální klub Trinity FC.



Jimmy Reilly. Zdroj: jerseyeveningpost.com.


"Je mi naprosto jasné, jak velký úkol mě čeká," nechal se slyšet Reilly v rozhovoru pro BBC. "Úspěch na Island Games je naším cílem číslo jedna. V roce 1997 jsem byl součástí vítězné sestavy, takže vím, že tento turnaj bude jednoduše skvělý," dodal. Kde se ale šampionát vůbec vzal a na koho se vyplatí zaměřit?

---

Dědictví britské koruny

Historie Her je pevně spjata s Velkou Británií, respektive zbytky jejího impéria, rozesetými po Evropě a Americe: 11 z dosavadních 13 vítězů má na vlajce symbol Union Jack (či skotský kříž, či velšského draka). Až do roku 1997 sestával fotbalový šampionát prakticky pouze z těchto teritorií a několika skandinávských území, tedy Faerských ostrovů, Aland a Grónska; Faery také pořádaly vůbec první turnaj v roce 1989 a vyhrály s impozantním celkovým skóre 20:1, načež o dva roky později zlato obhájily. V té době už byly členem FIFA i UEFA a Island Games následně vyměnily za plné soustředění na vrcholový mezinárodní fotbal.

Onen premiérový šampionát před 26 lety představil celkem pět týmů - kromě tří zmiňovaných severských území na něm startovaly i výběry Shetland a velšského ostrova Ynys Mon. V následujících ročnících se počet účastníků vždy měnil - mezi lety 1991 a 1995 zde hrálo osm reprezentací, na pozdější turnaje se přihlašovalo mezi devíti a šestnácti týmy. Kvalifikační proces u šampionátu tohoto ražení přirozeně neexistuje; čistě amatérské vyznění celých Her staví do popředí jiné otázky, jako schopnost vůbec dát dohromady funkční soupisku či dostatek peněz na zakoupení letenek.



Hřiště na faerském pobřeží. Zdroj: Flickr.


Poslední faktor byl obzvláště patrný na posledních Hrách, které v létě 2013 pořádala Bermuda, člen FIFA a další z britských závislých území. Vzhledem k tomu, že tento ostrov leží u Sargasového moře, poblíž východního pobřeží USA (a je jedním z vrcholů slavného bermudského trojúhelníku), vyšplhaly se náklady na cestu pro evropské týmy do astronomických výšek; důsledkem byla účast pouhých čtyř výběrů, což je v celé historii turnaje vůbec nejnižší číslo. Domácí ve finále udolali Grónsko, které to mělo do hlavního města Hamiltonu přece jen blíže než na evropskou pevninu, zatímco třetí místo ukořistil jiný tým patřící geograficky k Americe, Falklandy (kterým cestu zaplatila tamní vláda). Jediným evropským vyslancem byl norský ostrov Froya, jehož zástupci nicméně prohráli s pozdějšími finalisty 0:12 a 0:8.

Bermuda i Froya budou letos chybět; teprve podruhé v historii se tak stane, že předchozí vítěz nedostane šanci titul obhájit. Jinak je totiž seznam držitelů zlatých medailí přehlídkou pravidelných účastníků: domácí Jersey vyhrálo zatím třikrát (1993, 1997, 2009), jeho rival z Guernsey dvakrát (2001, 2003), stejně jako zástupci ostrova Wight (1995, 2011), a po jednom titulu mají na kontě Ynys Mon (1999), Shetlandy (2005) a Gibraltar (2007).



Národní tým Bermudy. Zdroj: bernews.com.

---

Horká jižanská krev a mezinárodní spory

Program Island Games se do mainstreamových médií příliš často nedostává, rok 2011 však představoval výjimku. Konkrétně šlo o zápas mezi Jersey a výběrem řeckého ostrova Rhodos, který skončil výhrou 2:0 pro Brity; Řekové porážku těžce neunesli, inkasovali dvě červené karty a hned osm žlutých, což vyvolalo ostrou reakci od pořadatelů Her. Rhodos, který si odbyl svoji premiéru už v roce 1999, byl v důsledku suspendován až do roku 2017, přičemž jeden nejmenovaný hráč (který se měl zúčastnit potyčky se čtvrtým sudím) se na turnaj nepodívá do konce kariéry.

Pro Rhodos nešlo zdaleka o první průšvih; na tomtéž šampionátu dohrával v devíti už v předchozím zápase s Grónskem, a plánovaný poslední skupinový mač proti Menorce byl pro jistotu kontumován v soupeřův prospěch. Už v roce 2003 přitom výběr řeckého ostrova ani nedohrál duel s Guernsey, neboť mu sudí vyloučili hned pět hráčů. Fotbal je pro některé zkrátka životní vášní, bez ohledu na to, jestli se zrovna hraje finále Ligy mistrů nebo amatérský turnaj nadšenců. IIGA (International Island Games Association) si na obraz svého vlajkového šampionátu dává velký pozor.



Opuštěné hřiště na pláži ostrova Rhodos. Zdroj: static.panoramio.com.


Rhodos tedy bude na letošních Hrách chybět, na rozdíl od Falkland, pro něž je participace na tomto turnaji prakticky jedinou šancí, jak se zapojit do mezinárodního fotbalového dění. Důvodem je samozřejmě politická situace na ostrovech, která už nesmírně dlouho připomíná spíše sud se střelným prachem - od falklandské války v roce 1982, kdy se v bitvě o právo na toto území střetly armády Velké Británie a Argentiny (což si vyžádalo životy celkem 900 vojáků), se tento malý kus země u jižního cípu Latinské Ameriky nachází de facto v politickém vakuu. Tamní fotbalová asociace sídlící v hlavním městě Stanley sice spravuje jak národní tým, tak ligovou soutěž, celé Falklandy jsou však nyní oficiálně britským územím, a logicky se tak nemohou zapojovat do soutěží ve vlastní geografické zóně. Celý zbytek kontinentu totiž v tomto sporu drží s Argentinou, takže pro organizaci CONMEBOL se souostroví jmenuje Malvíny a nemá v tuto chvíli žádné právo zasahovat do jejích záležitostí.

Ani tyto překážky však rozvoji fotbalu na ostrovech nemohly zabránit. Falklandský výběr je účastníkem Her už od roku 2001, přičemž zmiňovaná lokální liga byla založena o osm let později - a to stejným způsobem, jakým se vybírají týmy při školních hodinách tělocviku. Nejprve došlo k vytvoření čtyř týmů, načež byli vybráni jejich kapitáni, kteří si sami určili své spoluhráče. Na nehostinném území, které obývají necelé tři tisícovky obyvatel, to jinak koneckonců ani nešlo.



Stanovisko argentinských reprezentantů k falklandské otázce. Zdroj: si.wsj.net.


Falklandy patří historicky k jednomu z nejslabších účastníků Her; nikdy neskončily lépe než na desáté příčce, tedy až do roku 2013 a zmiňovaného bronzu z Bermudy (třetí místo v tomto případě znamenalo zároveň předposlední). Na posledním šampionátu vzbudila největší rozruch účast veterána Martyna Clarkeho, jehož nominace vyprovokovala poměrně ostrou reakci - Clarke byl totiž v roce 1996 na zkouškách u slovutné Boky Juniors, načež v Argentině strávil dalších šest let. Připomeňme, že jinak se falklandský tým skládá z rezidentů ostrova a "přespolních" občanů Británie; argentinská intervence na ostrovech je pro loajální centrální vládu obecně nežádoucí. Vzhledem k tomu, že v referendu z jara 2013 hlasovalo celých 99,8% obyvatelstva pro zachování britské státní příslušnosti, se na tom zřejmě v dohledné době nic nezmění.

Falklandy byly nalosovány do skupiny C, kde budou patřit mezi outsidery - společně s týmem z Hitry, sedmého největšího norského ostrova, což v tomto případě znamená, že jde o území skutečně titěrné (celý ostrov má pouze 11 obydlených vesnic a spíše než lidé jej obývají jeleni, což je také přezdívka národního týmu). Dalším týmem v "céčku" jsou Shetlandy, vítěz z roku 2005; toto skotské souostroví už má bohatší sportovní historii a je pevněji spjato s fotbalovou asociací své země. Tamní klub Lerwick Spurs hraje ve skotském ligovém systému, a národní tým - kromě Her - občas nastupuje proti klubům z Highland League, páté nejvyšší skotské ligy. Mezi lety 2001 a 2005 se Shetlandy na turnaji utkávaly i s nejbližšími rivaly ze souostroví Orkneje, tam však sehráli poslední zápas před šesti lety.



Reprezentační výběr Shetland. Zdroj: siga.org.uk.


Favoritem skupiny jsou však vyslanci ostrova Wight, ležícího jižně od Southamptonu. Na rozdíl od řady dalších účastnických území je Wight poměrně hustě osídlenou oblastí; žije na něm téměř 150 tisíc lidí, a tamní asociace je součástí struktur anglické FA. Drobný "fotbalový separatismus" tak na Wightu příliš nekvete, z čehož může jeho tým poměrně výrazně profitovat - gólman Simon Moore například chytá za Cardiff. Vítěz Her z roku 2011 bude patřit mezi kandidáty na celkové zlato i tentokrát.

---

Fotbal v zemi věčného ledu

Faktem je, že většinu zúčastněných týmů lze popsat jako více či méně obskurní; drtivá většina z nich nemá žádnou reálnou šanci stát se v dohledné době členem FIFA a ucházet se tak o místo na "normálním" mistrovství světa. Výjimkou potvrzující pravidlo je v tomto případě Grónsko.

Papírově by grónská kandidatura měla mít reálnou šanci na úspěch, či alespoň na důkladné zvážení - největší ostrov světa má vlastní ligu (kterou sponzoruje Coca-Cola), fotbal je tamním nejpopulárnějším sportem, reprezentační tým se pravidelně účastní nejen Her, ale vůbec většiny amatérských mezinárodních turnajů, a finanční podmínky jsou díky záštitě bohaté dánské centrální vlády výrazně lepší než u řady zavedených členů FIFA. Jenže mezinárodní fotbalová organizace zároveň trvá na tom, že kopaná na této úrovni se musí hrát na trávě, a s tím už Gróňané neudělají zhola nic. Fotbal se na ostrově sněhu a ledu sice hraje opravdu v každé osadě (věnuje se mu celá desetina populace), jenže podnební podmínky jsou zkrátka příliš kruté; vezměte si takový Qaanaaq (dánsky Thule), nejsevernější světové sídlo obývané více než 100 lidmi, kde si mladí školáci ve volných chvílích kopou na tomto hřišti:



Zdroj: grimble.de.


Národní liga se tak musí hrát v létě, v průběhu několika týdnů, a místo klasického systému ligových soutěží mají v Grónsku několik lokálních turnajů, jejichž vítězové se následně utkají o mistrovský pohár. Logisticky jde o jediné schůdné řešení, neboť na ostrově nejsou prakticky žádné silnice (a železnice už vůbec ne), takže spojení mezi jednotlivými osadami obstarávají vrtulníky ovládané monopolní společností Air Greenland. Což se logicky odráží na astronomické ceně letenek. Ne náhodou vyjde čtrnáctidenní dovolená v Grónsku dráže než cesta kolem světa.

Jak ale podotýká dopisovatel Guardianu Tomos Knox, fotbal je na ostrově skutečně lidovou zábavou. První ročník tamní ligy se odehrál už v roce 1958, o třináct let později potom došlo k založení národní asociace (GBU), a v současnosti hraje reprezentační tým na umělém povrchu v jižním městečku Qaqortoq. Gróňané jsou pravidelnými účastníky Her už od prvního ročníku, historického úspěchu pak dosáhli před dvěma lety, kdy v Bermudě získali stříbrné medaile. Mluvilo se dokonce i o možnosti sestavit reprezentativní grónský tým a nasadit jej do dánského ligového systému, tato eventualita však zůstala pod pokličkou, stejně jako - v tuto chvíli - veškeré debaty o možném připojení k FIFA. Grónsko se zkrátka letos soustředí výhradně na úspěch na Hrách.

Vůbec nejznámější moment v poměrně bohaté fotbalové historii ostrova nastal v roce 2001, kdy tamní reprezentační výběr nastoupil v přátelském utkání proti Tibetu (respektive proti selekci tibetských emigrantů). Zápas, který měl výkop v Kodani, pořádně hnul žlučí čínské vládě, a reakce na sebe nenechala dlouho čekat - pokud by prý skutečně došlo k jeho sehrání, Čína byla připravená zmrazit dovoz grónských krevet a ochromit tak ekonomiku ostrova. Konečné slovo dostala GBU, která dala utkání zelenou a Gróňané následně vyhráli 4:1. Čínské hrozby zůstaly nevyslyšeny, a žádná sankce se nakonec nekonala.



Umělá tráva na hřišti v Qaqortoqu. Zdroj: fifa.com.


Nejslavnější ostrovní rodák, někdejší dánský reprezentant Jesper Gronkjaer, sice už pověsil kopačky na hřebík, Grónsko však stále může spoléhat na několik hráčů se zkušenostmi z dánských profesionálních soutěží v čele s bekem Niklasem Kreutzmannem; kostru týmu pak budou tvořit opory klubu B-67 z hlavního města Nuuk, který vyhrál poslední tři ligové ročníky. Ve skupině A číhá trojice soupeřů, z nichž ani jeden (překvapivě) nepatří pod britskou korunu - Ålandy, Menorca a Saaremaa.

Největší hrozbu představují Ålandy, reprezentace malého ostrova patřícího Finsku, který se však nachází u švédského pobřeží a jehož populace hovoří takřka výhradně švédsky. Ålandský výběr získal stříbro na domácích Hrách v roce 2009 a bude spoléhat zejména na borce z lokálního klubu SIFFK; největší hvězdou je sedmadvacetiletý útočník Alexander Weckström, který v současnosti hraje čtvrtou švédskou ligu. V tamním hlavním městě Mariehamnu mimochodem sídlí poměrně úspěšný klub nastupující ve finské nejvyšší soutěži.

Domácí amatérské kluby tvoří také základ reprezentací Menorky a Saaremaa; první jmenovaný ostrov patří Španělsku a bude chtít dosáhnout podobného úspěchu jako v roce 2009, kdy porazil Grónsko 6:0 (což je dodnes jeho největší výhra v historii). O dva roky později se tytéž výběry utkaly znovu, tentokrát se šťastnějším koncem pro Gróňany (3:2). Saaremaa je součástí Estonska a klub z hlavního města Kuressaare hraje druhou národní ligu, na první semifinálovou účast na Hrách však tamní výběr, nastupující v modro-žlutých dresech, stále čeká.



Stadion FC Kuressaare. Zdroj: Transfermarkt.

---

Boj o normanský trůn a přelomový gibraltarský úspěch

Největší fanouškovská pozornost ale bude upřena na "domácí" týmy z Normanských ostrovů - toto souostroví u severofrancouzského pobřeží totiž vysílá na Hry hned tři zástupce, domácí Jersey, Guernsey a Alderney, a netřeba dodávat, že jejich vzájemná rivalita je hodně ostrá, jak je ostatně u zapálených fanoušků amatérského fotbalu rozšířeným zvykem. Čtvrtý ostrov, Sark, sice na turnaji zastoupen nebude, to ale není ze sportovního hlediska žádná ztráta; tamní reprezentace se představila na Hrách pouze jednou, v roce 2003, a všechny čtyři zápasy prohrála minimálně o 15 gólů, aniž by sama vstřelila jedinou branku.

Ne že by na tom v Alderney byli nějak dramaticky lépe - výběr nejsevernějšího ostrova byl nalosován do skupiny D spolu s Jersey, které ještě nikdy neporazil, a bude patřit k největším outsiderům. Samotné Jersey pak naopak myslí minimálně na semifinále, alespoň podle vyjádření šéfa tamní FA Phila Austina, který prohlásil: "Cílem je postoupit ze skupiny. Jakmile se dostanete do semifinále, je už možné vše. Myslím, že jsme mezi kandidáty na medaile, i když se na turnaji představí celá řada velmi silných týmů - Guernsey, Man, Gibraltar. Nechtěl bych tipovat vítěze."

Vyslanci ostrova Man, ležícího mezi Velkou Británií a Irskem, mimochodem na premiérové zlato stále čekají; dosud získali pouze třikrát stříbrné medaile, a největší úspěch jejich reprezentace zaznamenala v roce 2000, když v přátelském utkání porazila tehdy třetiligový anglický klub Burnley FC. Také Man má funkční lokální fotbalovou asociaci a registruje celkem 26 klubů, soupeřících ve dvou ligách. Jakýsi ligový "best of" výběr se pak pravidelně účastní amatérského Inter-League Cupu pod záštitou anglické FA, který se mu také naposledy podařilo vyhrát.



Reprezentant ostrova Man. Zdroj: iomtoday.co.im.


Jersey, které ještě na Hrách nikdy neskončilo hůře než páté, je na tom co do organizační struktury podobně - jeho ligový systém však má dokonce pět úrovní, i když ani širší základna mu v posledním finále Inter-League Cupu nakonec nepomohla. Pro jerseyský fotbal šlo už o druhou těsnou porážku v krátké době, takže hlad po úspěchu je na domácích Hrách skutečně enormní.

Velkou událostí je na Normanských ostrovech tradiční Murattiho pohár (Muratti Vase), který se pravidelně hraje už od roku 1905 mezi Jersey, Guernsey a výrazně slabším Alderney. V roce 2014 jej po výhře 4:1 nad svým největším rivalem ukořistilo právě Guernsey, které rovněž patří mezi letošní horké favority - fotbal má na tomto ostrově ohromnou tradici, domácí liga funguje dokonce od roku 1893 (!) a reprezentativní tým Guernsey FC nastupuje v sedmé nejvyšší anglické soutěži. Právě z něj bude rekrutovat většina reprezentační sestavy, v níž by nemělo chybět ani několik bývalých juniorských reprezentantů Severního Irska.



Mužstvo Guernsey s Murattiho pohárem. Zdroj: Flickr.


Ve skupině D se kromě Jersey, Alderney a Manu představí také zástupci Vnějších Hebrid, souostroví ležícího severozápadně od Skotska a čítajícího celkem 16 obydlených ostrovů. Dva největší z nich, Lewis a Harris, spravují vlastní ligovou soutěž s devíti kluby, která je součástí amatérských struktur skotské FA (a stačí jediný pohled na neuvěřitelně detailně propracovanou wiki stránku jednoho z týmů, Carloway FC, aby nám došlo, že v Británii je fotbal zkrátka na prvním místě, ať už se jedná o jakoukoliv úroveň). Vnější Hebridy jsou pravidelným účastníkem Her od roku 2005, jejich nejlepším umístěním jsou dvě třetí místa.



Hřiště Carloway F.C. Zdroj: Wikipedia.


Zbývá skupina B, která má papírově asi nejjasnější dvojici favoritů - Guernsey a Gibraltar. Sparingpartnery jim budou dělat výběry v úvodu zmiňovaného velškého ostrova Ynys Mon (anglicky Anglesey), který od zisku zlata v roce 1999 a stříbra o dva roky později poměrně razantně výkonnostně upadl, a švédského Gotlandu, největšího ostrova v Baltském moři. Gotlandská lokální asociace byla založena v roce 1986 a její tým vůbec nejraději hraje proti Falklandům, které porazil v letech 2009 i 2011 (pokaždé 6:1). Jinak se mu nepodařilo vydolovat ani bod, takže na Gotlandu určitě litují, že byli letos nalosováni do jiné skupiny.

To na Gibraltar bude upřena mimořádná pozornost už proto, že se tamnímu výběru konečně podařilo "probít" do UEFA a zařadit se do kvalifikačních bojů na Euro 2016. Pravda, dosavadní čtyři zápasy skončily čtyřmi debakly při celkovém skóre 0:21, ale pořád jde o ohromný výkonnostní skok oproti většině dalších účastníků Her. Nikdo také Gibraltaru neodpáře úspěchy z přípravných zápasů se Slovenskem (0:0), Estonskem (1:1) a Maltou (1:0). Mimochodem, účast Gibraltaru je zajímavá i z toho hlediska, že to vlastně vůbec není ostrov, ale obydlený kus skály na španělském pobřeží, který má tak malou rozlohu, že přistávací dráha místního letiště přímo křižuje jedinou silnici spojující město s okolním světem.



Letadlo přistávající v Gibraltaru. Zdroj: slightlywarped.com.


Jimmy Reilly, trenér Jersey, považuje právě Gibraltar za jednoho z největších favoritů turnaje a je rád, že se mu jeho svěřenci v základní skupině vyhnou. "Jsme připraveni utkat se s nimi v pozdější fázi turnaje," uvedl pro BBC. "To ale neznamená, že máme jednoduchou skupinu. Za největší překážku považuji Man, ten měl vždy velice dobrý tým," dodal.

Příklad nejmladšího člena UEFA je pro podobné mikroregiony velice lákavým precedentem - za Gibraltar totiž na Hrách nastoupí borci, kteří nově nabyli zkušenosti z oficiálních soutěžních zápasů proti Irsku, Polsku či mistrům světa z Německa. Hráči jako kapitán a obránce Roy Chipolina, útočníci Kyle a Lee Casciaro či gólman Jordan Perez (který je v civilu hasičem) budou na Hrách rázem za hvězdy. Na druhou stranu je evidentní, že vyslanci malých britských ostrůvků po mezinárodní slávě vlastně ani netouží - mají svoje vlastní soutěže, desítky oddaných fanoušků, a k tomuto turnaji přistupují se stejnou vážností jako jejich mnohem úspěšnější kolegové k profesionálním šampionátům. Čtrnácté Ostrovní hry tak sice nejspíš nenabídnou fotbalovou krásu, pro regionální publikum ale představují skutečnou bitvu o čest. Fotbal v těchto místech totiž nemá s velkými penězi nic společného.


Národní tým Gibraltaru. Zdroj: Wikipedia.

---