Hodnocení týmů po MS: Francie

Sinusoida se zasekla - v posledních dvou dekádách bylo zvykem, že Francouzi po skvělém MS předvedou totální propadák, a obráceně. Logicky to tedy letos vycházelo na úspěch, a leccos tomu nasvědčovalo; mezi poslední osmičku postoupila Deschampsova družina s velkým přehledem a vypadla až po vyrovnaném boji s pozdějším mistrem světa z Německa. Svým způsobem to tedy úspěch přece jen byl, ačkoliv medailové pozice nakonec obsadili jiní..

Práce manažera a taktický profil týmu: ✮✮✮✮

Laurent Blanc se na předloňském Euru rozhodl revitalizovat zdecimovaný tým přechodem k filozofii co nejvyššího držení míče v systému 4-2-3-1; nedá se říct, že by to vyloženě nefungovalo, tato Francie však trpěla velkou neefektivitou. Primárním Deschampsovým úkolem tak bylo v první řadě zajistit góly, dále pokračovat v obnovování týmové jednoty a naučit Les Bleus opět zvládat klíčové zápasy.

Týmový duch byl letos skutečně až hmatatelný. Deschamps přenesl svoji autoritu kapitána posledního zlatého výběru i na své svěřence, přičemž si dal hodně záležet, aby křehkou rovnováhu v kabině nikdo nenarušoval (na to doplatil z nominace vynechaný Samir Nasri). Zranění Francka Ribéryho těsně před turnajem pak znamenalo, že mezi třiadvacítkou vyvolených zůstal pouze jediný přeživší "zlý muž" z Domenechovy éry, levý bek Patrice Evra. Po této stránce tedy můžeme Francii považovat za "vyléčenou", což symbolicky doplňuje kapitánská páska na rameni Huga Llorise, tichého, nenápadného gólmana, který je zvyklý nechat za sebe mluvit své výkony (a před čtyřmi lety byl, podle všeho, jedním z "šikovaných" hráčů).

Co se taktiky týče, rozhodl se Deschamps pro jednu zásadní změnu - upustit od rozestavení s klasickým ofenzivním záložníkem a vytvořit dynamický trojčlenný střed pole. To znamenalo menší důraz na držení míče a mnohem větší dynamiku (a v důsledku i onu vzývanou efektivitu). Alfou a omegou tohoto systému je geniální záložní trojzubec Yohan Cabaye - Blaise Matuidi - Paul Pogba; Cabaye hraje poslední instanci a zataženého rozehrávače před stopery, Matuidi vyráží dopředu z levé strany, Pogba z pravé.

Francouzská záloha fungovala výborně, mohlo to však být ještě lepší - scházely totiž skvělé individuální výkony. Pogba jednoznačně potvrdil, že jich je schopen, označit turnaj z jeho strany za vyloženě povedený však také nelze (na to byl příliš nevyrovnaný a nekonzistentní); Cabaye a Matuidi pak zahráli pod své možnosti. Do budoucna ale jde o jednoznačně správně nastavený systém, který může klidně za dva roky na domácím Euru přinést zlato: Pogba i Matuidi jsou hráči s nevyčerpatelným fyzickým fondem, skvělá "dynama", která se na svých postech řadí k absolutní světové elitě.

Defenzivní fáze: ✮✮✮✮
Před turnajem panovaly obavy, kdo vlastně bude skutečným lídrem francouzské obrany - Varane, s nímž se na tuto pozici počítá do budoucna, je přece jen ještě hodně mladý a na MS do té doby nikdy nehrál, někdejší pařížský kapitán Sakho neprožil v Liverpoolu zrovna ideální sezonu, Hugo Lloris nějakým generálem vlastního vápna také není. Nakonec se tak muselo projevit, proč si Deschamps ponechal v týmu někdejšího rebela Evru: pravý bek Manchesteru United odehrál skvělý šampionát a byl přesně tím zkušeným defenzivním lídrem, kterého potřebuje každý úspěšný tým. Kraje obrany vůbec fungovaly velice dobře (Mathieu Debuchy si napravo dokonce řekl o angažmá v Arsenalu), a pokud k tomu přičteme i ohromně silnou zálohu, která vybojovala obrovské množství míčů a obrannou čtyřku tak dokonale "chránila", dostaneme nepropustný defenzivní val. Francouzi za celý turnaj dostali tři góly - dva proti Švýcarsku za stavu 5:0, jeden ze standardky ve čtvrtfinále..

Ofenzivní fáze: ✮✮✮
Jestliže jsme výše pojmenovali nedostatek efektivity coby jeden z hlavních předturnajových problémů, na šampionátu samotném se ukázalo, že Deschamps v tomto ohledu odvedl záslužnou práci. Francouzi vsítili v prvních dvou zápasech hned 8 gólů, a přestože poté se jejich brankostroj zadrhl, ukázali, že umí být nebezpeční. Už ne platonicky, ale skutečně reálně.

Klíčovým prvkem bylo v tomto směru probuzení Karima Benzemy, který se pod Blancem toulal na hřišti jako tělo bez duše; ve 4-3-3 měl mnohem pevněji vymezenou úlohu, spoluhráče blíže u sebe, a mohl se tak soustředit na to, co mu jde nejlépe, totiž střílet branky. Benzema se navíc projevil jako univerzál schopný zahrát jak na hrotu, tak na levém křídle (ta první možnost je nicméně mnohem lepší).

Křídelní pozice byly vlastně jedinými otazníky - počítalo se s tím, že zprava bude nastupovat původní profesí ofenzivní záložník Mathieu Valbuena, zatímco nalevo si stoupne Franck Ribéry. Zranění druhého jmenovaného tak přinutilo Deschampse improvizovat, z čehož následně vzešly dvě podoby ofenzivního trojzubce - v té první doplnil Benzemu zleva Antoine Griezmann (ostré, gólové křídlo s dravým tahem na branku), v té druhé se Benzema odsunul ke kraji a na hrotu nastoupil Olivier Giroud. Ukázalo se však, že varianta s Benzemou na straně příliš nefunguje - respektive že útočník Realu Madrid drží lajnu příliš úzkostlivě a Giroudovi vůbec nepomáhá.

Největší tahoun: Mathieu Valbuena
Pokud bychom měli vypíchnout jeden stěžejní problém této Francie, bude to nedostatek kreativity. Deschampsova sázka na fyzickou, dynamickou zálohu znamenala odstranění jednoho kreativního středopolaře (efektivně Nasriho), což uvrhlo veškerou zodpovědnost právě na Valbuenu: pokud by na hřišti chyběl, či pokud by neměl ideální formu, byli by Les Bleus zoufale nekreativní. Nikdo jiný totiž jeho přehled na hřišti, geniální přihrávky a skvělé pasy suplovat nedokáže (empiricky jsme si ověřili, že Moussa Sissoko to opravdu neumí). Naštěstí pro Francii zahrál Valbuena brilantně a zařadil se mezi nejlepší hráče celého šampionátu.

Největší přítěž: Olivier Giroud
Nebyla to tak úplně jeho chyba, Karim Benzema mu zleva skutečně příliš nepomáhal. Ani tato omluva však nemůže zastřít fakt, že Giroud - pokud byl na hřišti - zkrátka herně zklamal. Trápil se, nedokázal udržet balon, nebyl dominantní ve vzduchu a celkově působil bezradným a unaveným dojmem. Sezona byla opravdu dlouhá a být útočnou jedničkou v Arsenalu, bez jakékoliv kvalitní náhrady, podle všeho hráče vyčerpá..

Celkové hodnocení: ✮✮✮✮
Kdyby se podařilo Němce porazit, nebylo by o pětihvězdičkové známce nejmenších pochyb; takto přece jen zůstává na patře nepříjemná pachuť toho, že francouzská cesta turnajem skončila dříve, než musela. Vyhlídky má ale Deschampsův tým narýsované skvěle, a dá se říct, že už na tomto MS Francie ukázala náznaky toho, čeho je v příštích letech reálně schopna dosáhnout.