Honduras - fotbal a další kuriozity

Již několik týdnů se v livescore objevují výsledky z honduraské nejvyšší soutěže. A jelikož v této zemi již dvacet let trávím doby dobré i zlé, pokusím se vám přiblížit život fotbalový a nejen ten...

Kluby, stadiony...

Typický latinskoamerický binec a násobený honduraskou příchutí... Liga má 10 účastníků. Dva jsou z hlavního města Tegucigalpy, Olimpia a Motagua, ti hrají na Estadio Nacional z roku 1948 s kapacitou pro 37 040 diváků. Jeho oficiální jméno je General Tiburcio Carías Andino - po diktátorovi a prezidentovi Hondurasu v letech 1932 - 1949.

Ze San Pedro Sula, průmyslového centra na severu země, to jsou Real España a Marathon. Jako domácí nastupují všude možně, tak nějak se to dá napsat. Toto město má od roku 1997 Estadio Olimpico. Stadion byl postaven u příležitosti 6. Středoamerických her (olympiády) a slavnostně otevřen 25. září téhož roku. Do jeho ochozů se vejde 37 325 příznivců sportu. Nevýhodou je velká vzdálenost tribun od hrací plochy, ale také od centra města. Doprava, ta veřejná, ve večerních a nočních hodinách prakticky neexistuje, kriminalita dávno vyhrála nad bezpečností. A tak je výhodnější hrát na Estadio Francisco Morazán, 20 tisíc míst k stání a sezení, který má několik zvláštností a kuriozit. V sedmdesátých letech byl částečně zničen, když rozhněvaní příznivci Olimpie a Marathonu neakceptovali odložení souboje těchto dvou rivalů. Za jednou z branek není tribuna, ale jedna z hlavních dopravních tepen tohoto města. V boji o postup na MS 1998 zde Honduras poprvé ve své historii porazil Mexiko.



Ale Marathon měl již plné zuby věčného placení nájmu a stěhování, a tak si postavil stadion vlastní. Má kapacitu pro 9 tisíc příznivců, sice víc připomíná hřiště účastníka Okresního přeboru v České republice, ale jak říkají: Je náš!

La Ceiba, město na pobřeží Karibiku, dlouho nositelka přezdívky Novia de Honduras. Novia je snoubenka, nevěsta... Dnes to již neplatí. Krása je tatam, nepořádek, vraždy na denním pořádku, neudržované pláže, špína, nezaměstnanost. Bohužel...Také zde jsou dva ligisté, Vida a Victoria. Stadion mají hezký, snad jediný opravdu fotbalový. Téměř 17 tisíc diváků ale zatím cestu do jeho ochozů nenašlo.

Savio ze Santa Rosa de Copán, Atletico Choloma ze stejnojmeného satelitního, ale samostatného, předměstí San Pedro Sula, Platense z Puerto Cortés, pyšnící se druhým největším přístavem v Latinské Americe a Necaxa, která je kdoví odkud, jsou zbylou čtveřicí ligových účastníků.

Liga...

Hrají se dva turnaje. Apertura na podzim a Clausura na jaře. Jak to správně přeložit? Snad Úvodní a Závěrečný, ale to není až tak důležité. Každý rok tak máme dva mistry. Doma - venku, celkem 18 utkání. Po skončení turnaje, až do minulého ročníku, se hrálo semifinále, první se čtvrtým a druhý se třetím. Nejdříve na hřišti hůře umístěného, góly z návštěvy se počítají dvakrát, v případě, že souboj skončí po druhém zápase nerozhodně, rozhoduje lepší umístění po dlouhodobé části. Finále znovu na dva zápasy, tady již bez vlivu pozice v tabulce.

Ale letos se udělala změna. První dva jsou automaticky semifinalisty, o dalších dvou se rozhodne v jakémsi předkole. Třetí s šestým a čtvrtý s pátým. Doma - venku, umístění v dlouhodobé tabulce nerozhoduje, góly ze hřiště soupeře rovněž nemají vliv na postup. Na prvním a druhém místě skončila dvojice ze San Pedro Sula. Třetí Olimpia hrála v Cholutece s Necaxou, remizovala 1:1, doma vyhrála 1:0 a postoupila. Ale...

To je teda rána...

Vida prohrála se Savio na jeho stadionku 1:2, doma měla rozhodnout. V 80. minutě dala z penalty druhý gól, vedla 2:0 a radovala se. Ten faul byl k zasmání: útočník prostřelil brankáře, šel na něj sám, ale jeden z obránců míč stačil doběhnout a měl ho pod svou kontrolou. Z nepochopitelných důvodů ovšem gólman dobíhajícího střelce srazil a sudí musel pískat! V minutě 89. Vida reklamovala další pokutový kop, asi oprávněně, ale sudí zůstal slepý, němý a hluchý. Nastavovaly se 3 minuty a když bylo na hodinách 93:28 kopalo Savio roh. Brankář zasprintoval až do vápna a k překvapení všech, zády k brance, hlavou skóroval. Obrovská radost, obrovské zklamání.

Co mělo následovat? Zcela logicky prodloužení, případně penalty. Ale jsme v Hondurasu, kde kachny střílejí na lovce, olovo plave a korek se potápí. Rozhodčí odpískal konec, hráči zmizeli v šatnách a vedení obou týmů hledalo spojení do 410 km vzdáleného hlavního města!!!

A tam se o den později konalo tahání z pytlíku. Doslova a do písmene! Za účasti prezidenta Ligové asociace, zástupců obou klubů, rozhodčích a inspektora zápasu se rozhodovalo o postupujícím. Z obyčejného papírového sáčku, na úplně obyčejných dvou kouscích papíru! Někdo tam strčil ruku, vytáhl jeden z nich a řekl: Vida! A bylo po ptákách...

Ano, i to je Honduras v XXI. století...

Liga, ještě jednou...

Semifinále už proběhlo bez podobných nesmyslů. Real España podle očekávání porazil a vyřadil Vida z La Ceiba 1:0 a 4:1. Bitva na ostří nože mezi týmy Olimpia a Marathon skončila lépe pro ty z hlavního města. Doma vyhráli 1:0 a na hřišti soupeře udrželi bezbrankovou remízu.

O titul se tak utkají Olimpia a Real Espaňa. V hlavním městě už tuto neděli, odveta v San Pedro Sula za týden.

No a v lednu začne vše nanovo. Ptáte se na sestupujícího? Zapomněl jsem, omlouvám se. Pro boj o titul je vše po 18. kole uzavřeno, začíná se od nuly. Ale o sestupujícím rozhodne tabulka po 36. kole! Tady se body sčítají! Může se stát, že sestupující tým bude mistrem druhé části? Teoreticky ano, ale existuje malé - velké ALE. Skončí-li na posledním místě po 36 kolech, ale v druhém turnaji je mezi šestkou nejlepších, nemá právo hrát semifinále. Na jeho místo postupuje sedmý v pořadí!

Kuriozity...

Každý klub má svého sponzora v jedné z televizních společností a tak se přenášejí všechny zápasy. Například TVC, nejsilnější ze všech, je "pánem” čtyř z deseti. A stává se, že všechny tři jeho stanice dávají ve stejný čas fotbal...

Peníze vládnou fotbalu a sponzoři se činí. To, že na trenkách, tam kde se již nedá mluvit ani o konci zad, mají hráči mnohokrát kuriózní reklamu, známe i z evropských lig. Ale i tak je to mnohdy k smíchu. Vidět běžícího hráče, kterému se mezi jednou a druhou půlkou zadnice pohybuje nápis PORT ROYAL (královský přístav) je minimálně k pousmání. Zejména jedná-li se o značku piva...

Poslouchat sportovního komentátora, který musí milionkrát opakovat slogan sponzora je až otravné. Spočítejte si kolikrát se vhazuje z autu, kope přímý nebo nepřímý kop, brankář posílá míč do hry, píská se faul, atd. Každý z těchto úkonů má svého sponzora, jehož jméno musí být zmíněno. A slyšet 50x během 90 minut, že Řeznictví Vocásek má slevu na hovězí do polévky, nebo že TACA léta do Miami bez mezipřistání, není právě k popukání...

Nejznámějším televizním sportovním novinářem je jakýsi Salvador Nasralla. V neděli vleze na obrazovku v 7:00 a vypadne po šesté hodině odpoledně - večerní. A právě tento pán, schválně nepíšu muž, a vím dobře proč, se rozhodl kandidovat na prezidenta Hondurasu. Založil vlastní stranu, protikorupční (Partido anticorupcion -PAC) a asi vyhraje. V zemi, kde se fotbal jí, pije, dýchá a žije, je to víc než pravděpodobné...

Pondělí 11:00, vystupuji z auta na parkovišti jednoho obchodního centra. Na štaflích stojí asi 15 taxíků, autorádia na plné pecky. V jednu chvíli všichni vyletí jak čertící ze škatulky a křičí Góóól!!! Marně pátrám v paměti, jakýže to zápas se má v tuto zvláštní hodinu hrát... Nehraje se! Jedná se o opakování přenosu z předešlého dne. Chápete to?

Ale i v Hondurasu, a zejména tady, platí, že fotbal je tou nejkrásnější hrou na světě!