I defenzivní dominance je pořád dominance

Barcelona v době své největší slávy fascinovala celý fotbalový svět. Mnohdy až doháněla k šílenství a nenávisti. Chelsea se v Anglii daří něco podobného, jen mezi veřejností významně převládají naopak negativní emoce. Důvod je prostý. Ofenzivní dokonalost a preciznost vyměnila za perfektní obranu a nepříliš pohledný fotbal. I to je však cesta k titulům a právě ty José Mourinho počítá.

Po sobotním utkání mezi Chelsea a Manchesterem United se utvořily dva tábory. Nebo spíše upevnily. Zaběhnutému AntiChelsea klanu, do kterého se připojuje stále více a více nezaujatých fanoušků, tentokrát vyjma příznivců Chelsea konkurovali i odpůrci Rudých ďáblů. Pravdu přitom mají oba.

Tradiční fotbalový fanoušek chce vidět spoustu gólů. Chce vidět pohledné akce, kombinace a parádičky. A není se čemu divit. Když v televizním zápase běží souboj dvou velkoklubů, asi málokdo plánuje strávit hodinu a půl taktickou bitvou, mnohdy nudnou, které vévodí pasivita jednoho z celků. Když se to opakuje zápas co zápas, zákonitě vzniká averze. Není povinností takového fanouška hledat na tomto herním stylu pozitiva, které bez bližšího zkoumání vidí jen příznivci Chelsea.

Analytické vnímání, které stojí za jakýmkoli objektivním východiskem, už ovšem takové zkoumání jednoznačně podněcuje. A zůstává jasným faktem, že Terry a spol. předvádí v obranné činnosti ve většině zápasů dokonalou práci, která stojí za uznání stejně jako ofenzivní show Messiho, Eto’a, Xaviho či Iniesty v letech 2008 až 2011.

A není to jen hra obranné čtyřky. Je sice pravda, že kromě Cahilla, jenž po Novém roce paběrkoval, by si zbylí obránci, tedy Ivanović, Azpilicueta a především kapitán John Terry, zasloužili nominaci do nejlepší sestavy Premier League. Důležitou roli ovšem plní i Nemanja Matić, patrně nejlepší defenzivní záložník v Anglii.

Matić jako středobod těžiště hry

Právě srbský středopolař řídí "kreativní defenzivu" londýnského celku. Jeho největší přínos spočívá v takřka dokonalé poziční hře. Svých 194 centimetrů a nekonečně dlouhé nohy využívá perfektně a mnohdy může na hřišti působit skutečně jako "pavouk". Matić souboje vyloženě vyhledává, což má vliv i na úspěšnost "tackles", která jen lehce přesahuje 60 %. Vysoký záložník jich přesto vyhrál druhý nejvíce z celé Premier League - 105 (ještě o tři více má George Boyd z Burnley).

Tímto atributem Matić obrovsky usnadňuje práci zadákům. I když takový souboj prohraje, ofenzivní hráč soupeře z něj zpravidla vyjde rozhozený. Fantastické výkony předváděl především na podzim, kdy zápas co zápas aspiroval na titul muže utkání. Podle serveru WhoScored.com jím ostatně také čtyřikrát byl. Vícekrát tento vavřín získali jen Diego Costa a Eden Hazard.

Matić je výtečný i v další defenzivní disciplíně zvané "clearences", tedy jakési čištění nebezpečného prostoru. I to je při jeho výjimečné poziční hře logické vyústění dobré práce; z defenzivních záložníků má vyšší počet "clearences" v průměru na utkání pouze Francis Coquelin, Mile Jedinak a James McCarthy. Ti všichni ovšem ani zdaleka neodehráli tolik ligových zápasů jako Matić.

Vedle Matiće nicméně odvádí velký kus obranné práci i zbytek týmu. Kromě útočníka a volného Edena Hazarda nakonec celý tým na vlastní polovině perfektně presuje. Velice důležitou roli má v těchto těžkých zápasech pravý defenzivní křídelník. Tím je obvykle Willian nebo Ramires.

V sobotu měl částečně svázané ruce i nohy Oscar, ale popasoval se s tím náramně. Kromě perfektní asistence u jediného gólu byl v ofenzivě nulový - vždyť ani jednou nevystřelil. Naopak na vlastní polovině uspěl se všemi třemi pokusy o "tackle", jednou na půlící čáře přerušil nebezpečný útok soupeře a jednou zblokoval střelu Rooneyho, která by jinak pravděpodobně zapadla přesně k tyči.

A tím se dostáváme k další podobnosti s Barcelonou na přelomu roku 2010. Katalánci opanovali především díky neúnavnému presinku na celé hrací ploše, což je nejen obrovsky účinná taktika, ale v první řadě enormně náročná. Chelsea nemá tak kvalitní kádr, aby tento systém mohla praktikovat, avšak nahrazuje to podobnou prací alespoň na vlastní polovině.

Obrovské odhodlání a kvalita "tacklingu" potom dává velké možnosti právě útočníkovi a Hazardovi, kteří z brejků uštědřují soupeři smrtící údery. Podobně dominantní výkon v zadních řadách je pak téměř nepřekonatelný a v konečném důsledku rychlých protiútoků de facto i těžko bránitelný.

Je důležité podotknout, že tento herní obraz není v zápasech Chelsea ani zdaleka pravidlem a je užíván pouze proti silným soupeřům. Letos víceméně pouze dvakrát proti Man City a právě v sobotu. To ostatně potvrzuje i bilance vstřelených branek, jichž Blues nasázeli už 65; s průměrem 2,031 gólů na zápas v této statistice vládnou Premier League (o fous před Man City).

Velký podíl na úspěchu v defenzivní činnosti má pochopitelně otec taktického plánu Chelsea José Mourinho. Jeho strategie mají jen málokdy trhliny, ale i tady platí, že výjimka (PSG doma) potvrzuje pravidlo. Na sobotní zápas nicméně připravil svůj tým perfektně; ani v tomto utkání si koneckonců neodpustil jeden chytrý a účinný tah.

Chelsea vs. Man Utd aneb Neefektivní držení míče je k ničemu

Proti United vyrukoval s Kurtem Zoumou vedle Matiće s jasným cílem. Mladý Francouz měl eliminovat jednu z největších zbraní Manchesteru Marouana Fellainiho. Mourinho dokonce přiznal, že Zoumu nasadil proto, "aby se hrálo 10 na 10, nikoli 11 na 11". A to se mu podařilo takřka dokonale. Většinu osobních soubojů sice urostlý stoper prohrál, ale už jen to, že je rovnocenně podstoupil, Belgičana prakticky vymazalo z hřiště. I díky tomu mohl Matić řídit vířivou obrannou činnost mezi vápnem a půlící čarou, která dle mého názoru celý zápas rozhodla.

Lze bez okolků říct, že Manchester United byl v utkání aktivnějším týmem. To je prostě holý fakt. Kámen úrazu ve hře Red Devils však - kromě propírané defenzivní preciznosti Blues - byl další holý fakt, totiž že si s nabídnutou převahou nevěděli rady. I proto se pojem "aktivnější" nemůže při nejlepší vůli změnit v "lepší".

United měli obrovskou územní převahu. Chelsea držela míč na svých kopačkách pouze 29,4 procenta času; přestože si Londýňané občas v defenzivně aktivní poloze libují, takové číslo nemá obdoby. Podle serveru squawka.com se Chelsea dostala do pasivních čísel už pojedenácté v této sezóně; od roku 2006, kdy Opta měří statistiky, však Blues nikdy takto nízko nešli.

Až příliš častým obrázkem v utkání však byla obranná čtveřice United, která spolu se záložní řadou v poklidu kombinovala na vlastní polovině hřiště. A tam prostě Chelsea nevadila; v utkáních tohoto typu Blues presují skutečně až od půlící čáry.

Ne náhodou naměřila Opta nejvíce přihrávek mezi Smallingem a Herrerou, Smallingem a McNairem a pro změnu Smallingem a Valenciou. Patrick McNair dokonce hned 14 přihrávek vyslal na brankáře Davida de Geu. Až na jedenáctém místě se v této statistice neumístil jeden z obránců United. Z celkových 662 přihrávek pouze 162, tedy necelých 25 %, mířilo na obrannou třetinu Chelsea. Naproti tomu právě v týmu Blues šla nejčastěji přihrávka z kopačky Fábregase na Hazardovu.

Další dokonalou ukázkou toho, že pasivní byl v utkání i Manchester, jsou statistiky všech křídelníků. Mata s Youngem se dohromady pokusili jen jednou (!) o průnik jeden na jednoho. Jen takový Hazard prošel přes hráče pětkrát ze sedmi pokusů. Zlepšení v tomto směru nabídl Di María, který byl však pro změnu zoufale neúspěšný.

Na obranu Rudých ďáblů, v utkání na Stamford Bridge skutečně neměli kudy. Již zmíněná aktivní defenziva Chelsea před šestnáctkou a skálopevná obrana i uvnitř čtverce znemožnila svěřencům Louise van Gaala - až na jednu výjimku na konci první půle - zahrozit ve vápně. Proto se museli omezit na střely zpoza a ty Courtois pohodlně sesbíral.

Stejně jako vysoké míče, jichž v utkání United vyprodukovali víc než dost. Obrovská převaha Chelsea ve vzdušných prostorech - hned šestice hráčů v modrém, včetně gólmana, mělo přes 187 centimetrů. Tohle z ofenzivních hráčů United splňoval pouze Fellaini, který tak byl dokonale eliminován. Ne náhodou zmíněná šestice Courtois, Terry, Cahill, Ivanović, Matić, Zouma z 30 pokusů hned 26 úspěšně odvrátila.

A nesmíme zapomenout ani na Azpilicuetu, který zase vládl na zemi. Mimo útočnou třetinu Chelsea uspěl ve všech 13 pokusech o clearence, tackle či interception.

Defenziva Chelsea v náročném a důležitém utkání v celkovém boji o titul zkrátka "zavřela krám". Předvedla dostatečně agresivní a dominantní výkon, který i přes pochopitelnou nelibost většiny zaujatých i nezaujatých fotbalových fanoušků přinesl stejné ovoce jako ofenzivní převaha. Přinesl vydřené vítězství, které bylo z určitého úhlu pohledu skutečně zasloužené.