Jakub Hora: Mám stále co zlepšovat!

Fotbalová akademie Josefa Masopusta v Mostě se může pyšnit několika nadějemi, avšak jedná vyniká nad všemi - Jakub Hora. Zpočátku velice nevýrazný útočník, od kterého nikdo nečekal žádné ohromné věci. Ovšem v sezoně 2008/2009 zažíval mostecký "A" dorost historickou sezonu, když poprvé mohl zasáhnout do bojů nejvyšší mládežnické soutěže u nás a Hora při tom hrál velkou roli. Vydařený start znamenal strmý pád v tabulce a začalo se bojovat o záchranu. A právě na jaře této sezóny, v době záchranářských prací, se jméno Hora začalo na Mostecku skloňovat ve všech sedmi pádech.

Mostečtí se nakonec úspěšně zachránili a skončili na krásné osmé pozici. Mladík Hora na tom měl výrazný podíl a pozvánka do mužského kádru na sebe nenechala dlouho čekat. Mladík, který ještě nedávno byl "pouhým" členem ligového dorosteneckého týmu, se tak stal právoplatným členem druholigového celku. Začátky ovšem nebyly jednoduché, z mnoha stran zněla kritika a adjektiva jako "uspěchané" byla s Horou spojována velice často. V poslední době se ovšem trápící celek z Mostu vzchopil a výsledky se právem dostavily. Jakub dokonce začal střílet branky a velký krok kupředu přišel s první pozvánkou do národního týmu.

Ano, mostecký odchovanec Jakub Hora má za sebou první velkou štaci s českým národním týmem. Přestože byl na kvalifikační turnaj reprezentace do devatenácti let povolán až dodatečně a letěl na Maltu jako náhradník, objevil se dvakrát v základní jedenáctce a odehrál úctyhodných 193 minut! Po třech povedených utkáních se jméno Hora již skloňovalo nejen na Mostecku, ale po celé republice a nakouklo také do fotbalové Evropy. Odměnou se Horovi stala týdenní stáž v anglickém Fulhamu, kde mohl naplno ukázat své schopnosti.

Z této stáže se Jakub vrátil před několika dny a my jsme byli u toho, aby nám bezprostředně sdělil své pocity.

Máte za sebou první velkou reprezentační zkušenost. Jaké pocity jste měl, když jste se o pozvánce dozvěděl?
Byl jsem šťastný. Reprezentace je odměna, která se mi dostala a já se na ní opravdu těšil. Na turnaj jsem byl však nominován až dodatečně a proto jsem si říkal, že si nejspíš moc nezahraji.

Máte pravdu, na kvalifikaci jste jel jako náhradník, ovšem trenér Hřebík vás dvakrát nasadil do základní jedenáctky. Celkově jste odehrál 193 minut. Jaké byly pocity na hřišti se lvem na prsou?
To, že budu hrát tolik, jsem opravdu nečekal. Mile mě to překvapilo a těšil jsem se z každé minuty na hřišti. Trenér mi dal šanci a já mu jí chtěl splatit brankou, bohužel se mi to nepovedlo. Šance byly. Avšak nepřálo mi štěstí. No a hrát se lvíčkem na prsou? Úžasný pocit. Stát na hřišti a slyšet hymnu je rozhodně to nejkrásnější co se fotbalistovi může stát.

V průběhu turnaji jste si mohl vyzkoušet, jaké to je hrát proti ostatním hráčům z cizích zemí. Viděl jste tak jejich přístup ke hře, kvalitu, ale i slabiny. Dokázal jste během toho hodnotit i sám sebe?
Je těžké hodnotit sám sebe. Hodnocení jsem raději nechal na trenérovi. Já osobně si myslím, že jsem nezklamal, ovšem může to být jenom můj názor. Kluků z ostatních týmů jsem si všímal a musím říci, že pokud chci být opravdovým profesionálem, tak musím zlepšit hodně věcí v mé hře. Mám stále co zlepšovat!

Trenér Hřebík je znám tím, že je tvrdý a nekompromisní. Hodnotil vaše působení na turnaji? A jaká byla vaše vzájemná spolupráce?
Pan Hřebík je skvělý trenér. Je přesně takový, jak jste ho popsal, a to proto, že miluje fotbal a dělá pro něj maximum. Jako jednotlivce nás nehodnotil. Spíše jako celek.

Jste útočník, avšak proti Maltě jste nastoupil jako krajní záložník. Proč? Jaká byla pro vás změna postu?
Důvody mi řečeny nebyly a já po nich ani nepátral. Nastoupil jsem a snažil jsem se odehrát to, co mi řekli a nedělalo mi to problém. Defenzivní úkoly jsem neměl, a tak jsem hrál spíše třetího krajního útočníka. Hra nahoru dolů mi nevadila a myslím si, že jsem hru na kraji zvládl dobře. Ovšem musím uznat, že se v útoku cítím mnohem lépe.

Na jaře kvalifikace o šampionát bude pokračovat. Dostal jste alespoň nějaký náznak, že by jste se jí mohl zúčastnit?
Trenér neřekl, kdo pojede a kdo ne. Pouze prohlásil, že by rád pokračoval v kvalifikaci se stejnou sestavou jako na Maltě. Nominaci ovšem můžou ovlivnit fyzické testy, na které si nás v únoru pozve pan Hřebík. Z nich prý bude vycházet a podle toho také vybere jména do nominace.

Po návratu z reprezentačního srazu se vaše jméno začalo spojovat s přestupy. Hodně se mluvilo o klubech v Itálii, Anglii, ale také o pražské Spartě. Jak to tedy je? Přišla konkrétní nabídka?
O nabídkách nevím. Od těchto věcí mám svého agenta, který tyto záležitosti řeší. O zájmu Sparty jsem slyšel, ale nikdo se mnou zatím nejednal. Navíc moc rád bych do konce sezóny vydržel v Mostě a nabral více zkušeností. Pokud poté přijde nějaký z nabídek, tak uvidíme. Momentálně však nic neřeším.

Vaše jméno se však v posledním týdnu spojilo s Fulhamem. Právě jste se totiž vrátil ze stáže v tomto londýnském celku, kde jste měl možnost trénovat po celý týden s rezervním celkem. Jaké to bylo trénovat v jednom z týmů anglické Premier League?
Bylo to úžasné. Měl jsem možnost poznat další z fotbalových klubů a navíc jsem poznal celek z Premier League. Viděl jsem jejich tréninkové metody a mohl si je vyzkoušet. Mohu říci, že srovnávat naší soutěž s tou jejich opravdu nelze. Tím však nechci shazovat kvality u nás. Ve Fulhamu jsem však viděl absolutní nasazení. Chlapi tam nevypustili jediný okamžik, ať už v tréninku, či v rozcvičce.

Jaký pro vás celý týden byl?
Celý týden byl pro mě náročný. Tréninky jsem se snažil odmakat naplno, avšak bylo to složité. Měli jsme však jeden trénink, který mě opravdu nadchnul. Na place se sešli pouze hráči s ofenzivními úkoly a měli jsme zvláštní trénink. Jeho kvalita se opravdu nedá popsat slovy.

Dostalo se vám nějakého hodnocení ze strany hráčů či dokonce vedení?
Přímo mi nikdo nic neříkal. Až při odjezdu za mnou přišel pan Holub (skaut Fulhamu) a s úsměvem na tváři mi řekl, že jsem nezklamal. To mě hodně potěšilo a zároveň mě to nutí na sobě mnohem více pracovat.

Takže by se dalo říci, že máte dobře nakročeno ke slibné budoucnosti. V Mostě se vám momentálně daří a to jak herně, tak střelecky. Podzim jste zakončili na 8. pozici a zdálo se, že kdyby se u nás nehrálo se zimní přestávkou, tak by jste tabulkou stoupali ještě výše. Je to zároveň vaše první sezona ve fotbale mezi dospělými. Jak hodnotíte svůj první půlrok?
Tak ze začátku to bylo těžké. Nebyl jsem spokojený s mou situací, a to proto, že mě do chlapů poslali s úkolem střílet branky a mně se to nedařilo. Držela se mě smůla a já většinou jen nastřelil tyč a branky nedosáhl. To srazí každého útočníka a já nejsem žádná výjimka. V té době mi ovšem hodně pomohli spoluhráči a trenéři, kteří při mne neustále stáli. Cítil jsem jejich podporu a to mi pomohlo. Začal jsem střílet branky a jako tým jsme začali sbírat cenné body. Podzim se nám podle mě povedl a já sám sebe hodnotím kladně. Jsem rád, že se mi začalo dařit, i když vím, že to může být mnohem lepší. Pokud budeme na sobě pracovat, dostaneme se ještě výše, než jsme.

Jakube, blížíme se ke konci našeho rozhovoru a já bych se vás rád zeptal na vaše cíle či plány do budoucnosti. Jaké nyní jsou?
Tak hlavně bych se chtěl udržet v kondici a zůstat zdravý, protože bez toho to nejde. Jinak určitě bych si chtěl udržet formu a střelecký prach, který jsem ke konci podzimu našel. Jak jsem řekl, mám co zlepšovat a budu na tom také pracovat, abychom s Baníkem na konci sezony mohli skončit lépe než nyní.

Závěrem bych rád poděkoval za váš čas a možnost si s vámi popovídat. Za celou redakci Eurofotbalu bych zároveň chtěl popřát příjemné prožití vánočních svátků a hlavně hodně štěstí do budoucna.
Rád jsem svůj čas věnoval právě tomuto rozhovoru. Přeji celému Eurofotbalu a všem fotbalovým fanouškům krásné Vánoce a Šťastný Nový rok. Ať se do budoucna daří.