Jmenuji se Ellis Short a mám peněz jako želez!

Jak praví srbské přísloví: Budeš bohatý - budeš rohatý. A skutečně, také nemálo majetných vlastníků celků Premier League bývá spojováno se samotným ďáblem. Penězi posedlí, veškeré bariéry bořící, dlouholetou tradici ničící. Takoví jsou prý důstojní pánové ve fracích, kteří zápas od zápasu usedají do čestného lože sledovat ty, které tak štědře platí. Ale opravdu bychom měli být tak omezení při pohledu na ně?

Teprve necelé dva roky spolupracuje irské duo Short-Quinn u Sunderlandu. Tedy irské - prvně jmenovaný se sice narodil v americkém Missouri, pas ho také donedávna vázal k USA, přesto však své evropské kořeny těžko zapře. Propadlé tváře, poměrně vysoké čelo, mírně odstáté uši a pihy po celém obličeji. Všechno ostatní už se však mlčenlivému Ellisovi daří skrývat docela dobře. Stěží vyčíslujeme jeho jmění, jsme rádi, že vůbec víme o jeho manželce. Večírkům či jiným místům ozářeným reflektory se totiž tenhle pár vyhýbá. Stejně tak Short nemiluje mikrofony. Rozhovory, které novinářům poskytl po převzetí Sunderlandu, byste bez přehánění spočítali na prstech jedné ruky. Zkrátka působí jako šedá eminence. A vedle parťáka Quinna jako jeho dokonalý protiklad. Upovídaná legenda Black Cats jako by novináře ráda krmila, středem pozornosti není dvakrát nerada. Další důkaz, že protiklady se často přitahují. A pak i bezproblémově fungují...

"Jací jsme s fotbalem kamarádi?"

Když Quinn prvně mluvil o Shortově oficiálním vstupu do klubu, ujišťoval všechny, že jeho nový mecenáš už deset let pobývá v Londýně a o Premiership má tak dokonalý přehled. I kdyby to skutečně byla pravda, nejspíš to na fungování Sunderlandu nemá pražádný vliv. Sám Short totiž kdysi přiznal, že do klubu přichází jen za účelem jeho financování. Koneckonců Quinn ze své pozice často promlouvá k novinářům - o cílech mužstva, o nákupech, o všem. Občas i Shorta tlumočí, jen aby jeho sponzor nemusel před reportéry. Vůči mikrofonům totiž chová docela dobře averzi. Jeho snem doslova má být, aby podrobnosti jeho aktivit v klubu zůstávaly veřejnosti dokonale ukryty.

Nicméně bylo by unáhlené domnívat se, že nefunguje vztah Short-Sunderland AFC, nýbrž spíš Shortovo bankovní konto-klubový účet. "Tohle není žádný Abramovič nebo Šinawatra. Klub miluje a má s ním zjevné plány, akorát rád zůstává v pozadí," rychle spěchá s vysvětlením řečník Quinn. Už jen z těchto slov je patrné, že Short na Stadium of Light zavítal právě na popud irské legendy Sunderlandu, která stojí za formací "nového Sunderlandu". Americký tichošlápek, pro jehož charakteristiku blízcí spolupracovníci často volí slova jako "uhlazený" nebo "efektní", nikdy nebyl skutečným členem drumavillského společenství, jež roku 2006 "zaútočilo" na těžkopádný celek z pomezí severovýchodu Anglie. Zmíněná konsorcie sestává z devíti členů, kteří se rekrutují výhradně z řad pozemkových developerů a výběrčích cla. A tohle podnikatelské noneto samozřejmě nemělo problém dohromady před stávajícího majitele Murphyho složit sumu deseti milionů liber. Zároveň se ale muselo zavázat dalšími 40 miliony, které v nejbližší době klubu vpíchne do žil. A celá legrace mohla začít.

Niall Quinn je svým způsobem pragmatik. Shorta si nepřiváděl na ruku jen tak, že prostě má peníze a působí diplomaticky, profesionálně. Naopak - spolu s kolegy zkušeně prokoukl propad irské ekonomiky, což mimo jiné znamenalo hrubé omezení potencionálních investicí ostrovského devatera. Proto se na scéně z ničeho nic objevil Američan. S irským původem a se známostmi napříč Drumaville Consortium. Šlo to s ním navíc ráz na ráz. Po roce Quinnova panování se prvně zapsal na seznam akcionářů SAFC, před dvěma lety pak navýšil svůj podíl na 30%, stal se většinovým vlastníkem a roztočil kolotoč poměrně štědrého financování. Jistě si vzpomenete na léto 2008 - to bylo první léto, kdy opravdu spolupracoval Short s Quinnem. A byli z toho borci jako Cissé, Ferdinand, Healy, Malbranque, Chimbonda, McCartney nebo Tainio. To všechno za přijatelnou částku 22 milionů liber. Obchodník se ukázal. I když z hlediska výkonnostního to už pak taková sláva nebyla - ale to už je ostatně věc manažera.

"Kterak jsem zbohatnul?"

Málokdo z těch, kdo se alespoň trochu vyzná ve filmové tvorbě, si nevybaví kultovní úvod seriálu Dallas. Znělku, při které se nám obrazovka tu půlila, tu třetila a byli nám přitom představováni hlavní hrdinové oné nekonečné ságy. A teď si představte, že pokud by šlo o opravdové hrdiny reálného života, měla by nám být v tu chvíli promítnuta i postava Ellise Shorta, rodáka ze státu Missouri, jenž valnou část své profesní kariéry strávil právě v Dallasu, nejlidnatějším městě Texasu. Tady Short začíná skrze firmu General Electric podnikat v soukromém poradenství a hlavně dělá do hedge-fondů, nesmírně rizikového byznysu, v němž existují vlastně jen dvě skupiny podnikatelů. Úspěšní a neúspěšní. Multimilionáři a chroničtí dlužníci. Zkrátka a dobře lze jak pohádkově vydělávat, tak zoufale prodělávat. Na pohled uťáplý dlouhán si "vybral" tu první cestu.

Roku 1995 zakládá spolu s parťákem Johnem Graykenem firmu Lone Star, která se doteď drží na špičce ve svém oboru, ačkoliv v ní již její spoluzakladatel drží pouze čestnou funkci prezidenta. Společnost se nyní může pochlubit kapitálem ve výši 24 miliard dolarů. Působí po celém světě, což naznačuje i úvodní stránka jejího webu, kde se dozvíte, kolik je právě hodin ve Frankfurtu, Tokiu či New Yorku, kde by firma měla mít největší záběr. Abyste si dovedli představit, co taková Lone Star dělá, tak přednostně radí, případně i finančně pomáhá lidem v akutní tísni, nezanedbatelně zadluženým domácnostem. Druhou funkcí Shortovy a Graykenovy společnosti pak musí být i určování směrů investic různých firem, které si třeba dříve nepočínaly dvakrát racionálně.

Postupem času se rovněž začal pro amerického pracháče formovat další slušný zdroj nějakého toho balíku peněz. Short totiž brzy začal být velmi často spojován se skupováním bank po celém světě. S tímto jeho oborem působnosti je však spojena i jedna kontroverze, snad jediná šmouha na tomto křišťálově čistém vzorňákovi. Roku 2003 mu příliš nevyšel výlet do Jižní Koreje, kde se hotovil odkoupit těsnou nadpoloviční většinu akcií tamní páté největší banky, Korea Exchange Bank. O nevydařený obchod šlo proto, že převod 1,5 miliardy dolarů vzbudil pozornost korejských investigativních autorit a ty, když si zrovna zamanou, dokážou člověka potopit. Short to měl také schytat, prý nepovoleně manipuloval s korejským akciovým trhem. Grayken celou věc označil za vytváření "ničím nepodložených konspiračních teorií". A soud mu dal za pravdu až po pěti letech, v červnu 2008, kdy byla Lone Star osvobozena od veškerých obvinění.

Po dobu zdlouhavého soudního procesu Short samozřejmě nemohl být zrovna činný, tedy co se práce a Lone Star týče. Hned roku 2003 přesto zaznamenal svou patrně nejslavnější investici, jako samostatný subjekt. Vlastně právě v tu chvíli prvně vrazil peníze do sportu, neboť se stal za 23 milionů britské měny vlastníkem proslulého golfového střediska Skibo Castle ve Skotsku. To momentálně působí jako hotel pro členy golfového klubu a pravidelně se stává dějištěm country estrád, přičemž už jej známe spíš pod názvem Carnegie Club. Filmoví či hudební labužníci by si zase toto sídlo mohli spojit s deset let starou svatbou pop-star Madonny s hollywoodským režisérem Guyem Ritchiem. Sám Ellis Short se tu často objevuje se svou manželkou, mělo by to pro ně být něco jako letní sídlo, i když jimi samo sebou není využívané jen v tomto časovém období. Shortova choť Eve se tu rovněž proslavila incidentem se psy procházejícími se po trávníku Skibo Castle. Rozzuřená žena jim měla vyhrožovat zastřelením. Jenže háček byl v tom, že v USA je nevyžádaný vstup na cizí pozemek trestný, zatímco ve Skotsku proti tomu nikdy nikdo nic neměl.

Po příjemném odreagování ve Skotsku a vyhraném "korejském sporu" se ještě Short pustil do dvou velkých investic. Jedné zamítnuté, druhé úspěšné. Ta první přišla krátce poté, co dal soud Lone Star opět zelenou v podnikání byznysmenských kroků, a přestože k dohodě údajně nebylo daleko, šestimiliardový odkup britské banky HSBC, toho času nejcennější světové značky svého druhu, neklapl. Bohužel pro Shorta totiž šlo i o jednu z nejsilnějších bank, která nakonec ani v době právě vrcholící krize nepotřebovala tak výrazné finanční ozdravení. Podle předsedy Greena by pak dokonce případné převzetí firmy někým jiným znamenalo doslova "katastrofu". Nicméně Shortova "velkorysost" chvíli poté přišla vhod alespoň IKB Deutsche Industriebank AG, která se naopak stala obětí celosvětové deprese jako vůbec první německá banka. Spolu se Shortem, respektive aktivnějšími činiteli z Lone Star (ta už v tuhle chvíli měla svůj vlastní kapitál, sám Short do své poklady podle všeho sahat nemusel), musela IKB vypomoci i vláda našeho západního souseda.

"Mé skromné cíle?"

Skromné opravdu nejsou, i když by možná měly být. V květnu 2009, tedy před velmi neuspokojivou loňskou sezonou, Short výjimečně promluvil a hned se zdálo, že má tenhle, s nadsázkou řečeno nikdy neviděný pán poněkud velké oči. "Tady jsem se začínal angažovat koncem minulého léta a toho roku bylo naším jediným cílem nesestoupit. A přestože to s těmi penězi, které jsme poslední léto utratili, asi nakonec nemělo být tak těsné (SAFC ještě v posledním kole klidně mohlo sestoupit - pozn. red.), své plány jsme dodrželi," metal si nejprve cestičku k nedůvěřivým srdcím fanoušků Mackems. A pak na ně vypálil, že je jeho cílem hnedka první desítka. "Už si nikdy nechci projít záchranářskými boji a ani nechci, aby to zažili fanoušci," dušoval se sympaticky Short i nadále. Jenže ve finále ani zvučné posily v čele s Canou a Cattermolem nevykopali lepší příčku než tu třináctou. Do naplnění jejich cíle Black Cats scházelo stále ještě šest bodů, ty navíc sbíraly vlastně jen na začátku (tak skvěle neodstartovali už 35 let) a víceméně i na konci. Střed sezony pro ně však byl přímo útrpný. Vždyť je ještě s prvními březnovými dny od sestupových příček dělily pouhé tři body a jediná příčka.

Právě v tu chvíli na Wearside výjimečně zavítal i Ellis Short. Podívat se na zápas s Boltonem a případně označit prvního obětního beránka nečekaného strádání. Jeho jméno bylo přitom nabíledni. Steve Bruce ovšem před utkáním nebojácně hlásal: "Nejsem znepokojen, že se chystá přijet," a diplomaticky dodal, "jsem rád, že tu bude." Ve středu po hracím víkendu se Bruce měl se Shortem sejít a prodiskutovat budoucnost jak sebe, tak klubu samotného. Nakonec se debata musela nést v přátelském duchu, jelikož Short přihlížel přesvědčivé výhře svých pochlebovačů 4:0 a nabyl tak snad nové motivace ambiciózní klub nadále štědře podporovat. Doteď totiž v Premier League nemělo mnoho majitelů tak "silný a vstřícný" start jako Short. Často zůstávalo u slibů, kdežto americký byznysmen, jehož jmění prý momentálně dosahuje tak akorát výše jedné miliardy liber, šel okamžitě do sebe a začal rozhazovat hned to léto, kdy na Stadium of Light dorazil. Loni v červenci a srpnu pak měl utratit dohromady 48 milionů. Celkem to tak za ty dva roky vydá na přesnou sedmdesátku a šest nul. Až letos Sunderland na přestupech neprodělal, nýbrž se mu do kasy zejména díky Canovi s Jonesem vrátilo osm milionů britské měny.

Ellise Shorta, který dříve tohoto roku přestoupil z amerického občanství na irské, můžeme nyní považovat za sedmého nejbohatšího Ira. Schraňuje dvojnásobné bohatství co populární irská skupina U2, přesto ho můžeme řadit i díky rizikovému povolání, respektive jeho odvážným prioritám, k nejchudším vlastníkům, co se klubů Premier League týče. A zároveň nejrozhazovačnějším. Letos ale jako by si uvědomil, že peníze nejsou zdaleka všechno a úspěchy jsou výsledkem složité alchymie, nejen výše investic a celkové slovutnosti kádru. Začal šetřit a patrně nanovo doufá v dobré výsledky. Jeho trpělivost ale určitě bude znát mezí.

Quinn se sice nechal v květnu slyšet, že zkrátka nadešel trend utahování opasků (a příkladem jde všem kdysi marnotratná Chelsea), jenže to začíná smrdět mlžením. Pravdou je, že tahle slova mohou znamenat mnoho, ale i vůbec nic. Můžeme si je vykládat všelijak. Ovšem jednou z verzí by mohla být třeba ta, že Short ztrácí chuť nadále investovat do klubu, který podle mnohých hraje hrubě pod své možnosti. Jak to nakonec skutečně je, se buď nedozvíme, nebo na to musí uzrát čas. Nicméně jedno se zdá být jisté už teď. Kdyby Sunderland letos náhodou spadl, pro příští sezonu si bude muset hledat nového strýčka dobrotu. S irským boháčem už by naplno počítat nemohla. Koneckonců Newcastle loni na sestupu prodělal 100 milionů liber, a do toho Short jen těžko půjde.



"Boháči bez moudrosti - co jsou jiného než vepři v blátě ležící?" - Jan Amos Komenský