Kdopak by Villase-Boase odvolával?
Angažováním čtyřiatřicetiletého Andrého Villase-Boase dala Chelsea před sezonou jasně najevo, že chce konečně nastolit určitou koncepci a zamezit neustálému rotování manažerů. Kvitovali to i fanoušci, kteří v portugalském mladíkovi viděli nového Josého Mourinha. Jenže uplynulo pět měsíců a mnoho z nich otáčí - Villase-Boase již nechtějí.
Abych uvedl věci na pravou míru, zatím není situace natolik kritická, aby se proti manažerovi na Stamford Bridge pořádaly protesty (Steve Kean z Blackburnu by mohl vyprávět) nebo vedení hrozilo jeho odvoláním, nicméně hlasy, zda-li na to portugalský kouč tzv. "má", se objevují. Chelsea je ale stále ve hře ve všech čtyřech soutěžích, a tak prozatím není nějaká radikální volba na místě.
Dalším důvodem, proč je k budoucnosti Villase-Boase přidáván otazník, je Guus Hiddink, ostřílený nizozemský trenér, který má více než vřelé vztahy s majitelem Chelsea, Romanem Abramovičem, jenž o něj ostatně usiloval už před sezonou. Tehdy však ještě Hiddink odmítl opustit lavičku u turecké reprezentace. Nyní je ale po neúspěšné baráži o Euro bez práce a spekuluje se, kam zamíří. Ve svých letech bude Hiddink preferovat další štaci u některého národního týmu, na klubové úrovni by pravděpodobně připadala v úvahu jedině Chelsea.
Nemluví se o přímé výměně na manažerské pozici, 65letý Nizozemec by mohl na Stamford Bridge zamířit do hlubšího vedení, být jakýmsi sportovním ředitelem. Jenže vyvstává otázka - nebyla by tím vyjádřena určitě nedůvěra Villasi-Boasovi?
Náplň jeho práce a té Hiddinkovy by se totiž výrazně kryla, zejména ta netrenérská. Ne, že by snad Hiddink například v otázce přestupů nemohl být nápomocný, vždyť jen během svého krátkého působení u kormidla Blues v roce 2009 ukázal, že moc dobře ví, kde mužstvo tlačí bota a jak je potřeba posílit. Jenže to za všechno zodpovídal on sám.
Nyní je tu André Villas-Boas, se kterým by musel Hiddink vždy najít shodu. A jelikož si bývalý trenér Porta do Londýna přivezl velice osobitý styl a vyznání, nemuselo by to být vždy jednoduché. Proto říkám jediné: dejte Villasi-Boasovi čas a nechte ho pracovat.
V případě Chelsea se to může zdát jako ohrané klišé, ale pokud měl někdo dostat na modré lavičce za poslední léta výraznější šanci, je to právě mladý Portugalec. Zatímco jeho předchůdci byli většinou konzervativní, Villas-Boas do týmu vnáší zcela novu filozofii. Ruší všechny zavedené postupy a chce prorazit se stylem sobě vlastním. Během těch pěti měsíců dokázal Villas-Boas přetvořit Chelsea takřka k nepoznání, ať už k lepšímu či horšímu.
Jediné, co bylo od jeho předchůdce zachováno, je hráčský kádr. A právě tady je kámen úrazu. Hráčský materiál totiž zdaleka neodpovídá nárokům nového manažera a následující dvě přestupová období budou pro úspěch či neúspěch Villase-Boase klíčová. Můžete totiž změnit rozestavení, taktiku a styl hry, ale z Mikela ze dne na den Xabiho Alonsa neuděláte, ač se snažíte sebevíc, vy i hráč.
Zatímco v minulých letech se v Chelsea stavělo především na precizní defenzivě, Villas-Boas vyznává diametrálně odlišné pojetí fotbalu. Jelikož ale mnoho hráčů současného kádru Blues hrála ještě pod Josém Mourinhem, není pro ně jednoduché si na nový styl navyknout.
Největší problémy má paradoxně právě obrana. Villas-Boas zboural všechny naučené návyky a z toho, co bylo vždy chloubou Chelsea, udělal trhací kalendář. Nároky na obránce výrazně vzrostly a pro Terryho nebo Alexe není tzv. vysoká lajna zrovna ideální. Prozatím se ale v tomto systému hledají i další stopeři, Luiz s Ivanovičem, a dlouholetý problém na pravém beku asi ani nemusím zmiňovat.
Villas-Boas chce od obranné čtveřice, aby hrála hodně vysoko, aby co nejvíce zkracovala hřiště a útočníky soupeře vystavovala do ofsajdové pasti. Systém to jistě není špatný, ale má jeden háček - musí se praktikovat precizně a bezchybně. Sebemenší zaváhání v tomto případě často znamená obrovskou šanci soupeře, na což letos Chelsea již několikrát doplatila. Villas-Boas se nicméně nehodlá "vysoké lajny" vzdát a chystá se ji se svými svěřenci neustále pilovat. Už v lednu se nabízí příchod Garyho Cahilla z Boltonu, jenž by dorazil neposkvrněn Mourinhovou defenzivní školou, a tím pádem by mohl být novému systému prospěšný.
Zvykat si musí také záloha. Tady je třeba více než snahu o zrychlení kombinace, krátké přihrávky a narážečky, vypíchnout zcela novou roli štítového záložníka. John Obi Mikel byl roky zvyklý hrát klasického defenzivního záložníka, který jen odebíral míče a posouval je na nejbližší spoluhráče. Villas-Boas ale nikoho takového nepoužívá, defenzivního záložníka přetváří do role dispečera a mozku celé rozehrávky.
Mikel tak musí rázem nejen bránit, ale neustále se nabízet, chodit si mezi stopery pro míč a vzápětí vymýšlet přihrávku na další spoluhráče. Nějaké to posouvání míče směrem k vlastní brance musí z jeho hry vymizet. Vedle nejistě obrany je právě na Mikelovi nejvíce znát, jaký mu dělá nová taktika problém. Je možné, že i tuto pozici bude Villas-Boas v přestupovém období řešit. V kádru má sice ještě Ramirese a Meirelese, jenže ty prozatím využívá jinak, a mladého Romeua, jehož čas teprve přijde. Je možná škoda, že se portugalský manažer neodhodlal do zálohy vysunout Davida Luize.
Poslední dosud nezmíněnou řadou zůstává útok, kde osobně vidím největší problém v přetlaku hráčů. Pro osm hladových krků jsou v základní sestavě jen tři místa, takže je velice těžké je všechny uspokojovat. V útoku se tak zápas co zápas objevuje jiná trojice, což v situaci, kdy si Chelsea potřebuje navyknout na nový styl, není ideální. Vše pak zhoršuje fakt, že ani Torres, ani Drogba neoplývají přílišnou formou, jenže nemají prostor dostat příležitost třeba ve třech zápasech v řadě, aby se chytili.
Přijde mi tedy nevyhnutelné, aby mužstvo minimálně jeden z trojice Torres, Drogba, Anelka opustil a jelikož si můžeme předem vyškrtnout El Niña, zbývá Drogba s Anelkou. Kdyby pak odešli oba dva, ke škodě to nebude. Stále v týmu zůstanou vedle Torrese Malouda, Kalou, Sturridge, Mata a Lukaku, s čímž se dá pracovat. Villasi-Boasovi nezbývá než věřit, že se Torres konečně rozstřílí. Navíc se dá očekávat, že přijde do útoku nějaká nová tvář. Vždyť se stačí podívat, jaký vliv má na hru Blues Juan Mata. A právě takové hráče Villas-Boas potřebuje.
Zkrátka a dobře, už jen samotná myšlenka o odvolání Villase-Boase aktuálně není na místě. Doufám, že také v Chelsea hodlají dodržet své předsevzetí se svým manažerem dlouhodobě spolupracovat. Zhodnotit Villasovo-Boasovo působení na Stamford Bridge a jeho přínos si troufnu nejdříve za rok. To bude mít za sebou energický Portugalec další dvě přestupová okna, bude moci mít v rámci mezí kádr, jaký mu vyhovuje, a bude mu již prostředí Premier League dobře známé.
Letos se Villas-Boas na ostrovech teprve otrkává, což dokazují například zápasy s Manchesterem United, Arsenalem a Liverpoolem, které Chelsea hrubě nezvládla. Za rok už bude Villas-Boas vědět, jak k takovým zápasům přistoupit. V Portu totiž prakticky neznal pozici, v níž by nebyl favorit. I pro něj je to jedna velká změna.
Abych uvedl věci na pravou míru, zatím není situace natolik kritická, aby se proti manažerovi na Stamford Bridge pořádaly protesty (Steve Kean z Blackburnu by mohl vyprávět) nebo vedení hrozilo jeho odvoláním, nicméně hlasy, zda-li na to portugalský kouč tzv. "má", se objevují. Chelsea je ale stále ve hře ve všech čtyřech soutěžích, a tak prozatím není nějaká radikální volba na místě.
Dalším důvodem, proč je k budoucnosti Villase-Boase přidáván otazník, je Guus Hiddink, ostřílený nizozemský trenér, který má více než vřelé vztahy s majitelem Chelsea, Romanem Abramovičem, jenž o něj ostatně usiloval už před sezonou. Tehdy však ještě Hiddink odmítl opustit lavičku u turecké reprezentace. Nyní je ale po neúspěšné baráži o Euro bez práce a spekuluje se, kam zamíří. Ve svých letech bude Hiddink preferovat další štaci u některého národního týmu, na klubové úrovni by pravděpodobně připadala v úvahu jedině Chelsea.
Nemluví se o přímé výměně na manažerské pozici, 65letý Nizozemec by mohl na Stamford Bridge zamířit do hlubšího vedení, být jakýmsi sportovním ředitelem. Jenže vyvstává otázka - nebyla by tím vyjádřena určitě nedůvěra Villasi-Boasovi?
Náplň jeho práce a té Hiddinkovy by se totiž výrazně kryla, zejména ta netrenérská. Ne, že by snad Hiddink například v otázce přestupů nemohl být nápomocný, vždyť jen během svého krátkého působení u kormidla Blues v roce 2009 ukázal, že moc dobře ví, kde mužstvo tlačí bota a jak je potřeba posílit. Jenže to za všechno zodpovídal on sám.
Nyní je tu André Villas-Boas, se kterým by musel Hiddink vždy najít shodu. A jelikož si bývalý trenér Porta do Londýna přivezl velice osobitý styl a vyznání, nemuselo by to být vždy jednoduché. Proto říkám jediné: dejte Villasi-Boasovi čas a nechte ho pracovat.
V případě Chelsea se to může zdát jako ohrané klišé, ale pokud měl někdo dostat na modré lavičce za poslední léta výraznější šanci, je to právě mladý Portugalec. Zatímco jeho předchůdci byli většinou konzervativní, Villas-Boas do týmu vnáší zcela novu filozofii. Ruší všechny zavedené postupy a chce prorazit se stylem sobě vlastním. Během těch pěti měsíců dokázal Villas-Boas přetvořit Chelsea takřka k nepoznání, ať už k lepšímu či horšímu.
Jediné, co bylo od jeho předchůdce zachováno, je hráčský kádr. A právě tady je kámen úrazu. Hráčský materiál totiž zdaleka neodpovídá nárokům nového manažera a následující dvě přestupová období budou pro úspěch či neúspěch Villase-Boase klíčová. Můžete totiž změnit rozestavení, taktiku a styl hry, ale z Mikela ze dne na den Xabiho Alonsa neuděláte, ač se snažíte sebevíc, vy i hráč.
Zatímco v minulých letech se v Chelsea stavělo především na precizní defenzivě, Villas-Boas vyznává diametrálně odlišné pojetí fotbalu. Jelikož ale mnoho hráčů současného kádru Blues hrála ještě pod Josém Mourinhem, není pro ně jednoduché si na nový styl navyknout.
Největší problémy má paradoxně právě obrana. Villas-Boas zboural všechny naučené návyky a z toho, co bylo vždy chloubou Chelsea, udělal trhací kalendář. Nároky na obránce výrazně vzrostly a pro Terryho nebo Alexe není tzv. vysoká lajna zrovna ideální. Prozatím se ale v tomto systému hledají i další stopeři, Luiz s Ivanovičem, a dlouholetý problém na pravém beku asi ani nemusím zmiňovat.
Villas-Boas chce od obranné čtveřice, aby hrála hodně vysoko, aby co nejvíce zkracovala hřiště a útočníky soupeře vystavovala do ofsajdové pasti. Systém to jistě není špatný, ale má jeden háček - musí se praktikovat precizně a bezchybně. Sebemenší zaváhání v tomto případě často znamená obrovskou šanci soupeře, na což letos Chelsea již několikrát doplatila. Villas-Boas se nicméně nehodlá "vysoké lajny" vzdát a chystá se ji se svými svěřenci neustále pilovat. Už v lednu se nabízí příchod Garyho Cahilla z Boltonu, jenž by dorazil neposkvrněn Mourinhovou defenzivní školou, a tím pádem by mohl být novému systému prospěšný.
Zvykat si musí také záloha. Tady je třeba více než snahu o zrychlení kombinace, krátké přihrávky a narážečky, vypíchnout zcela novou roli štítového záložníka. John Obi Mikel byl roky zvyklý hrát klasického defenzivního záložníka, který jen odebíral míče a posouval je na nejbližší spoluhráče. Villas-Boas ale nikoho takového nepoužívá, defenzivního záložníka přetváří do role dispečera a mozku celé rozehrávky.
Mikel tak musí rázem nejen bránit, ale neustále se nabízet, chodit si mezi stopery pro míč a vzápětí vymýšlet přihrávku na další spoluhráče. Nějaké to posouvání míče směrem k vlastní brance musí z jeho hry vymizet. Vedle nejistě obrany je právě na Mikelovi nejvíce znát, jaký mu dělá nová taktika problém. Je možné, že i tuto pozici bude Villas-Boas v přestupovém období řešit. V kádru má sice ještě Ramirese a Meirelese, jenže ty prozatím využívá jinak, a mladého Romeua, jehož čas teprve přijde. Je možná škoda, že se portugalský manažer neodhodlal do zálohy vysunout Davida Luize.
Poslední dosud nezmíněnou řadou zůstává útok, kde osobně vidím největší problém v přetlaku hráčů. Pro osm hladových krků jsou v základní sestavě jen tři místa, takže je velice těžké je všechny uspokojovat. V útoku se tak zápas co zápas objevuje jiná trojice, což v situaci, kdy si Chelsea potřebuje navyknout na nový styl, není ideální. Vše pak zhoršuje fakt, že ani Torres, ani Drogba neoplývají přílišnou formou, jenže nemají prostor dostat příležitost třeba ve třech zápasech v řadě, aby se chytili.
Přijde mi tedy nevyhnutelné, aby mužstvo minimálně jeden z trojice Torres, Drogba, Anelka opustil a jelikož si můžeme předem vyškrtnout El Niña, zbývá Drogba s Anelkou. Kdyby pak odešli oba dva, ke škodě to nebude. Stále v týmu zůstanou vedle Torrese Malouda, Kalou, Sturridge, Mata a Lukaku, s čímž se dá pracovat. Villasi-Boasovi nezbývá než věřit, že se Torres konečně rozstřílí. Navíc se dá očekávat, že přijde do útoku nějaká nová tvář. Vždyť se stačí podívat, jaký vliv má na hru Blues Juan Mata. A právě takové hráče Villas-Boas potřebuje.
Zkrátka a dobře, už jen samotná myšlenka o odvolání Villase-Boase aktuálně není na místě. Doufám, že také v Chelsea hodlají dodržet své předsevzetí se svým manažerem dlouhodobě spolupracovat. Zhodnotit Villasovo-Boasovo působení na Stamford Bridge a jeho přínos si troufnu nejdříve za rok. To bude mít za sebou energický Portugalec další dvě přestupová okna, bude moci mít v rámci mezí kádr, jaký mu vyhovuje, a bude mu již prostředí Premier League dobře známé.
Letos se Villas-Boas na ostrovech teprve otrkává, což dokazují například zápasy s Manchesterem United, Arsenalem a Liverpoolem, které Chelsea hrubě nezvládla. Za rok už bude Villas-Boas vědět, jak k takovým zápasům přistoupit. V Portu totiž prakticky neznal pozici, v níž by nebyl favorit. I pro něj je to jedna velká změna.
Komentáře (304)