Mario Kempes - El Matador

Celé jméno: Mario Alberto Kempes. Přezdívky: El Matador, El Guaso. Datum narození: 15.července 1954. Místo narození: Bell Ville, Argentina. Národnost: argentinská. Útočník, měří 182 cm, odehrál 43 zápasů v dresu národního týmu své země a dal v nich 20 gólů. Debutoval v roce 1972 v dresu Instituto de Córdoba, loučil se v roce 1996 jako hráč Petaling Jaya. Fotbalové vlastnosti: rychlost, odvaha, přesná levačka, obratnost, čich na gól. Co dodat? Kempes má na desítky našich otázek stejný počet odpovědí...

Bylo mu 17 let a jeho jméno znal v Argentině téměř každý fanda fotbalu. Klub Talleres de Bell Ville právě vyhrál jeden z celé řady turnajů hraných celý rok po celé zemi. Poslední zápas skončil 12:1 v jejich prospěch a Mario dal 6 branek. O rok později přestoupil do prvního profesionálního klubu své dlouhé sportovní kariéry, Instituto de Córdoba, kde zůstal dva roky, aby další dva strávil v Rosario Central. Ve 105 zápasech nasázel soupeřům 85 gólů a to z něho udělalo nejlepšího střelce historie tohoto klubu z Arroyita.

Argentina mu byla malá, jeho jméno slabikovali malí kluci dokonce až v dalekém Španělsku. A tak si jednoho krásného dne připravil kufr a odletěl do Valencie. Ta ho koupila za 300 tisíc dolarů... Valencia neprohloupila a peníze nevyhodila oknem. Každý gól, který Matador dal v jejím dresu ve španělské 1. fotbalové divizi ji vyšel na USD 5 769,23! Pichichi 1976/77 = 24 branek; Pichichi 1977/78 = 28 branek.

Sněhobílá kronika Realu Madrid vede jméno Mario Kempes na jedné z nemnoha černých stránek. V roce 1979, ve finále Copa del Rey, Valencia vyhrála nad merengues 2:0. Má cenu psát o tom, kdo dal ony dva góly? O rok později, 14. března 1980, získala Valencia Pohár vítězů pohárů, když ve finále na penalty porazila londýnský Arsenal. V prosinci téhož roku se Kempes radoval znovu. Společně s ostatními spoluhráči zdvihl vysoko nad hlavy všech evropský Superpohár. Soupeřem nebyl nikdo jiný, než v té době nejlepší klubový tým Evropy Nottingham Forest. Ano, právě ten, který dokázal ve finále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí (Pohár Evropy) uspět 2x za sebou.

Přišel rok 1981 a touha vrátit se domů byla nepřekonatelná. River Plate měl zaplatit Valencii stejnou částku, za jakou ho španělský klub před 5 roky koupil... Kempes dotáhl Millonarios až do finále, dal tam jeden z gólů do sítě Ferro Carril Oeste, a připsal si na své konto další titul. Ač se prezident klubu River Plate snažil jak mohl, peníze na splátky nesehnal a tak se Mario vracel tam odkud přišel. Do Valencie... Ta dostala 180 tisíc dolarů a hráče vlastně zdarma k tomu.

Jedna sezóna skončila, druhá začala, ale Mario již nebyl pro Valencii nepostradatelným. Ještě v roce 1984 "přestoupil" do Autocares Luz de Valencia a za tento klub hrál, věřte tomu nebo ne, sálovou kopanou. Po pár měsících se vrátil na zelené trávníky, jeho působištěm se stal Hércules CF. Dva roky zůstal věrný tomuto týmu a jeho góly pomáhaly udržet prvoligovou příslušnost.

Španělská odysea se skončila a my, z tehdejšího Československa, jsme ho po dalších 6 let měli doslova za humny. Hrál totiž v Rakousku, za Austrii, Sankt Pölten a Krems... Bylo mu téměř 40 let a začal pomýšlet na odchod do fotbalového důchodu. Ale jiskřička pořád doutnala a tak se občas nechal zlákat a kopačky obul. Fernández Vial z Chile, Petaling Jaya z Indonésie... A konec, definitivní, roku 1996...

Ale nesmíme zapomenout na reprezentační tým Argentiny, vždyť právě v jeho dresu získal Mario Kempes ocenění nejvyšší. Hrál na 3 mistrovstvích světa, ale zářil jen na tom prostředním. V Německu 1974 a ve Španělsku 1982 se Argentina loučila nečekaně brzy. Doma, v roce 1978, dala adios, sbohem, až po vítězném finále. Kempes dal na tomto šampionátu 6 branek, dvě z nich ve finále proti Nizozemsku, stal se majitelem Zlaté kopačky MS 1978. Po následujícím a pro Argentinu neúspěšném mistrovství světa 82, se El Matador s reprezentací rozloučil a famózní číslo 10 na dresu předal Maradonovi. Ten o něm prohlásil, že se stal "idolem, velvyslancem a propagátorem argentinského fotbalu doma i ve světě"!

V současnosti je Mario Alberto Kempes sportovním komentátorem televizní společnosti ESPN.

Za celý svůj sportovní život dostal Kempes jistě tisíce otázek od stovek novinářů. Vybral jsem některé z těch méně obvyklých, ale snad i tak zajímavých.
Pro mnohé Matadorem je Salas a ne Kempes. Zlobí Tě to? Ale vůbec ne. Tenhle vlasatej Chilan přišel po mně, stal se idolem další generace. Di Stéfano, Pelé, Maradona, pro každého je v historii dostatek místa.
Kdo Ti vlastně dal tuto přezdívku, El Matador? El Gordo (Tlusťoch) Muňoz, nejlepší fotbalový komentátor všech dob. Nedával jsem góly na hřištích soupeřů a on, bylo to v roce 1975 a hrál jsem za Rosario, řekl, že když dám dva v jednom utkání, tak mi "přišije na tělo" parádní přezdívku. Hráli jsme v Banfieldu, já dal dva góly, no a on ze mě udělal Matadora.
Kolik jazyků musíš znát aby se z Tebe stal cestovatel světovým fotbalem? Chachacha! Stačí rodné castellano, mluví s ním půlka světa! S angličtinou se dokážu trošku bránit, v Rakousku jsem byl přes 6 let, ale umím jen pár slovíček, italštině rozumím a sem tam něco řeknu, ale když jsem trénoval v Albánii, tak to byla dorozumívací řeč.
Jaký je to pocit mít v rukou Pohár pro mistry světa? Ale já se ho přeci ani nedotkl! Na pódium jsem se vůbec nedostal, medaili mi dali až později, pohár držel Passarella, ani na chvíli ho nedal z ruky. El Gaucho byl jako hlídací pes, stejně jako na hřišti. Jediný pohár, jakého jsem se dotkl, byl z čokolády a daroval mi ho majitel cukrárny z Bell Ville!
Měl jsi někdy na hřišti strach o život? No tak strach doslova asi ne, ale jednou jsem se pěkně polekal. To bylo v Indonésii, hráli jsme venku, bod náskoku, o jeden zápas méně. Místní policajti koukali na fotbal, na atletickou dráhu se dostali snad všichni fanoušci z ochozů, házeli po nás kameny, plivali, hrůza. Za 15 minut jsme prohrávali 3:0! Já tam byl jako hrající trenér, ale do tohoto utkání jsem se raději nenominoval!
Ale z Albánie jsi utekl, ne? Jo, to je pravda. Tam to všechno začalo onou famózní "Pyramidou". (U nás byla tato "hra" známa jako Letadlo). Nejdřív to byla stovka, pak dvě, čtyři... Lidi posílali peníze na adresu organizátorů této hry a banky zely prázdnotou. No a tak vláda nařídila čistku, peníze policajti sebrali a lidem zůstaly oči pro pláč. Slíbili, že vrátí 50%, ale skutek utek. Já měl za sebou dva zápasy jako trenér, začalo být pěkně dusno, říkali mi, že zítra letí poslední letadlo a pak začne Občanská válka. Vzal jsem to přes Řím, do Argentiny. Otec majitele klubu, kde jsem trénoval, měl jednu z těch "finančních společností". Šlo o krk!
Zdá se Ti o gólech ve finále MS 1978? Prý máš sbírku dresů a ten finálový nechybí? Tak bohužel žiji současností a na vzpomínky mi čas nezbývá. Musím se ohánět a ne vzpomínat. Na minulost jsem nezapomněl, ale to je už skoro tři desítky let. Ani jedno video nemám doma. Dresy? Taky minulost. Měnil jsem je se soupeři, schovával doma. Pak si je vzal na starost můj bratr Sergio, měl je doma v kufru, ale jednoho dne vše záhadně zmizelo. Nenávratně... Ale co, byly by k ničemu, ani moje dcery by je neoblékly svým panenkám. Mám jen ten z 1. poločasu finále MS, ten z druhého sebral všem Passarella. Přišel po zápase s velkým pytlem, všechno jsme tam museli naházet, dresy, trenky, štulpny, kopačky...Dokonce i obvazy! Pak to odvezli na místo, kde je Virgen de Luján jako dar...
A co takhle něco o kouření cigaret? Měli jste povolení na MS 78 kouřit? No tak povolení zrovna ne, ale znáte to. Baley kouřil jako rybář, co hodiny čeká na rybu, s ním jsem vždy při cestě na stadión seděl na posledním sedadle v autobuse a užívali si cigaretky. Kouřilo nás hodně, ale ne moc, tak maximálně deset denně...
Nějaké ne právě obvyklé jídlo? Jednou v Pekingu, v jedné restauraci, mi naservírovali něco, co vypadalo jako smažený řízek. Fakt dobrý, dal jsem se do toho s chutí. Pak mi řekli, že to byl had...
Prý jsi studoval na Univerzitě. Čí to byl nápad? Moje máma mě tam zapsala, jednalo se o Univerzitu v Córdobě, fakulta ekonomických věd. Ale moc času jsem tam nestrávil Jednoho dne jsem vešel do takové obrovské haly, sednul jsem si a asi 10 minut jsem poslouchal. Nerozuměl jsem ale vůbec ničemu a tak jsem zase pěkně rychle odešel. A už jsem se nevrátil.
Alfredo Di Stéfano? El Viejo (stařík) s námi hrával, když jsem byl v River Plate. Bylo tam takové nepsané pravidlo, že ho necháme hrát a nebudeme ho faulovat. Merlo si od něj nechával dlouho všechno líbit, jesličky, zasekávačky, atd. Ale jednou to nevydržel a vzal ho přes kotnik. Di Stéfano se víckrát na tréninku neobjevil...
Nejlepší útočník na světě? Pro mne Van Nistelrooy, ten je úplně kompletní. Nepříjemný byl taky Saviola. Ten je tak malej, že ti zmizí mezi nohama a ani nevíš jak to udělal. No a z těch nových Messi...Hraje víc vzadu, ale s balónem to umí!

Dalo by se pokračovat, pokládat otázky a nechat na ně odpovídat, ještě moc a moc dlouho. V zásobě jich máme ještě pěkný balík. Ale říká se "v nejlepším přestat"! Tak tedy "por el momento, adios Matador! Hasta un día!"