Midtjylland poprvé dánským mistrem. Po vzoru Moneyballu

Již ve čtvrtek se patrně navždy změnila tvář dánské kopané. Donedávna spíše podceňovaný Midtjylland získal vůbec první významnou trofej ve své krátké historii, a to rovnou docela netradiční cestou: skrze sázku na statistickou analýzu a revoluční potlačení lidského faktoru...

Ulvene (Vlci), jak se týmu z bezmála 50tisícového města Herning přezdívá, vznikli teprve v roce 1999 sloučením dvou rivalských týmů Ikast a Herning. Během 16 let v nejvyšší soutěži byli nejlépe druzí v letech 2007 a 2008, loni skončili třetí a už tehdy se pyšnili nejlepší ofenzívou v lize.

Fakt, že v tomto ročníku nakonec svěřenci nezkušeného trenéra Glena Riddersholma neměli konkurenci, tedy v jádru není tak úplně překvapivý.

Přesto triumf skromného celku bere dech: z 30 zápasů prohrál jen čtyři a vyhrál stylem start-cíl. Na prvním místě tabulky se Midtjylland hřeje nepřetržitě od pátého kola.

Pokud se nestane nic nečekaného a Midtjylland ze zbylých tří kol uhraje alespoň bod, Dánsko pozná vůbec nejsuverénnějšího mistra od rekordního 81bodového výkonu Kodaně v sezoně 2010/11. A pakliže Ulvene zvládnou vyhrát všechna tři klání, za tímto počinem zaostanou pouze o čtyři body a stanou se druhým nejdominantnějším šampionem země od přechodu na nový ligový formát na podzim 1995.

Jak se Midtjylland k takovému senzačnímu počinu dopracoval?

Možná trochu paradoxně tak, že kompletně přehodnotil svůj přístup k výsledkům, které se pro netradičně smýšlející vedení staly poněkud vedlejšími. Do popředí se dostala nekompromisní a zcela upřímná analýza vlastních výkonů - založená na statistice.

"Například když jsme doma hráli proti poslednímu týmu, porazili jsme ho 2:1. Ale náš model nám jasně napovídal, že jsme byli extrémně šťastní. Hodně lidí říkalo ‚výborně‘, přitom to ve skutečnosti bylo otřesné představení," nastiňuje přeměnu filozofie jeden ze dvou hlavních strůjců malého dánského zázraku, předseda Midtjyllandu Rasmus Ankersen.

"Nikdo nechce říkat, že vyhrál šťastnou cestou. Ale ve fotbale úspěch mění štěstí v dílo génia," pokračuje Ankersen a na jeho slova v podobném duchu navazuje jeho nadřízený, majitel klubu Matt Benham: " Jedním člověkem, kterého zvláště obdivuju, je nový trenér Dortmundu Thomas Tuchel. (...) Jednou mi říkal o tom, jak vyhráli a on pak pro následující zápas udělal šest změn jenom proto, že je považoval za součást toho pravého receptu. A média reagovala ve stylu ‚Ale tohle přece nemůžeš! Nesmíš měnit vítězný tým!‘"

Uvažování obou představených mozků midtjyllandského triumfu nápadně připomíná nedávno patřičně zmedializované (i zfilmované) principy takzvaného Moneyballu - na statistické analýze založeného modelu generálního manažera baseballových Oakland Athletics Billyho Beanea, který podceňovanému mužstvu umožnil soupeřit s bohatšími soky.

Něco podobného nyní v Midtjyllandu 31letý Rasmus Ankersen a o více než 15 let starší Matt Benham opravdu realizují. Jeden výrazný rozdíl spočívá v tom, že oaklandští nakonec svou revoluční misi až k vysněnému titulu nedotáhli. To Midtjylland ano; dokonce ihned v první sezoně, která červencový příchod obou mužů následovala...

---

Ti dva se prostě našli.

Matthew Benham je manažerem investičního fondu, který k celému svému jmění přišel skrze systematické nalézání chyb bookmakerů a profesionální sázení na fotbalové zápasy. Už roku 2012 anglický podnikatel investoval do svého milovaného a po uši zadluženého Brentfordu, který pod jeho dohledem zaznamenal postup do druhé ligy, aby letos dokonce usiloval o Premier League.

Rasmus Ankersen je zase nesmírně mladý kouč s áčkovou licencí, který se sice v průběhu své aktivní kariéry potýkal s neustálými zdravotními trablemi, ty mu ale na druhou stranu daly dostatek času k hloubání - a mimo jiné sepsání knihy s názvem "The Gold Mine Effect" (Efekt zlatého dolu) o identifikaci výjimečného fotbalového talentu a jeho následného rozvoje.

Ani volba Midtjyllandu přitom není náhodná. Ankersen v jeho strukturách působil jako hráč i trenér a zná většinu vedení, které podle něho vždy bylo nakloněno inovacím. "A taky nám samozřejmě pomohlo, že jim docházely peníze. Pokud je nemáte, vždycky budete mít tendence naslouchat těm, kdo vám je chtějí dát," usmíval se v rozhovoru pro De Correspondent 47letý Benham.

Právě naladění veřejnosti i samotných aktérů uvnitř klubu je to, co asi nejvíc odlišuje dánské prostředí od toho vysoce konzervativního anglického.

Když totiž letos v únoru Benham oznámil, že po sezoně propustí úspěšného manažera Marka Warburtona spolu s jeho asistentem Davidem Weirem a sportovním ředitelem Frankem McParlandem, strhla se v britských médiích masivní vlna nevole.

Investorovy plány na vytvoření role hlavního kouče pevninského střihu a tedy omezení jeho pravomocí na Ostrovech s oblibou interpretovali jako vlastníkovu snahu hrát si na diktátora. Jeho úmysly přitom vždy byly a stále jsou daleko spíš přesně opačné.

Benhamovým ústředním cílem je rozmělnit zodpovědnost a celkově omezit lidský faktor při činění důležitých rozhodnutí. Majitelův model, jehož pomocí si vytváří své vlastní kvalitativní žebříčky klubů napříč celou Evropou, přitom docela jasně odhaloval, že za abnormálními úspěchy Brentfordu stála mimo jiné abnormální dávka štěstí.

"Tabulka je notoricky nepřesným ukazatelem, protože zkrátka zobrazuje tolik nahodilostí, že si to lidé ani neumí představit," brání se Matt Benham a vytahuje z rukávu jeden silný trumf: "Jedním z nejlepších příkladů tohohle je, že ještě v půlce sezony se v Německu Dortmund nacházel na dně tabulky. My ho přitom stále hodnotili jako druhý nejlepší klub v zemi. Měli prostě jen neskutečnou smůlu."

Brentford, který před pár dny vypadl v semifinále play-off League Championship o postup mezi anglickou smetánku, si na rozdíl od Borussie dlouho žil nad poměry.

Když se v prosinci nacházel na páté příčce, Benham jej měl ve své "tabulce pravdy" posazeného zhruba uprostřed - na místě jedenáctém. Právě to ho přivedlo na myšlenku, že jednoduše může být líp. A Warburton dostal s předstihem padáka...

První svého druhu

Není to tak dávno, co New York Times označil kopanou za "nejméně statistický ze všech předních sportů". Tehdy se psal rok 2010 a od té doby se na pohled změnilo pramálo.

Společnosti jako Opta nebo ProZone si sice získávají čím dál silnější slovo, jenže pořádné oblibě a hlavně důvěře se nadále těší především mezi fotbalovými "geeky", kteří si analýzou dat obyčejně zpestřují sledování svého oblíbeného sportu.

Časy se však přeci jen mění, a dokonalým důkazem pozvolné revoluce je příběh Teda Knutsona, spoluzakladatele serveru StatsBomb. Jeho trademarkem se na Twitteru, kde ho sleduje na 13 tisíc lidí, staly tyto barevné "radary", které elegantní cestou postihují fotbalistovy přednosti i slabiny, a určitou cestou kvantifikují jeho komplexnost.

Ted Knutson už v této době na sociální síti aktivní není a může za to právě skutečnost, že se jeho tamější činnost pomalu stávala nebezpečnou. Už loni v létě byl totiž schopný nadšenec začleněn do midtjyllandských i brentfordských struktur, a uveřejňování faktického know-how svých zaměstnavatelů se tak přirozeně stalo neudržitelnou situací.

Knutsonova práce stojí v první řadě na vyhodnocování všech nebezpečných situací, pohybu hráčů s míčem i bez míče. V tomto ohledu je pro Benhamovy kluby zásadní rovněž partnerství se společností E4talent, která zaznamenává výhradně střely vysílané z takzvaných "nebezpečných prostor", jimiž se míní zóna od malého vápna po hranici pokutového území. Odtamtud alespoň v Premier League padá zhruba 77 % všech gólů, čili naprosto rozhodující většina.

Těmito daty se posléze řídí ledacos: taková hrubá čísla v konečném důsledku slouží trenérům při plánování poločasového motivačního proslovu a zároveň jsou i zcela unikátním způsobem nadřazena instinktu běžného midtjyllandského skauta.

To samozřejmě neznamená, že by si snad v dánském klubu zraku pozorovatele necenili ani zdaleka tolik, jak velí současný úzus fotbalového světa. Podle Benhama jde spíše o to nenechat se unést malým vzorkem (na vlastní oči) viděných zápasů. Zvláštní důraz je kladen také na psychologický profil potenciální akvizice.

Skvělým příkladem je v této otázce nedávná koupě Tima Sparva; nenápadného dělníka středu pole, kterého Ankersen nazývá "nestatistickou hvězdou", respektive skrytým pokladem.

"Máme tu ještě jedno číslo 6 (defenzivního záložníka - pozn. red.), Izzunu, a ten vás od pohledu zaujme mnohem spíš. Je velice silný, atletický a páchá celou řadu spektakulárních obranných zákroků. (...) Sparvovi se jen zřídka dostává takového kreditu (jako Izzunovi), ale my máme za to, že to je dáno pouze jeho skvostnou poziční hrou," srovnává Ankersen.

Někdejšího hráče Groningenu si přitom Midtjylland vyhlédl docela banální cestou. Sparv totiž v minulé sezoně působil ve Fürthu, který by si v rámci univerzální Benhamovy tabulky všech evropských klubů jakožto druholigový německý mančaft hravě našel místo mezi celky anglické Premier League; a sám Sparv byl jeho nejvytíženějším služebníkem. Proto se dánský mistr zaměřil primárně na něho - a objevil v něm rozdílovou figurku.

Nejtěžší zkouška, co se hráčských transakcí týče, ovšem na klub z města Herningu teprve čeká: mužstvo je teď na očích jako nikdy, a proto se v létě očekává odliv tří až čtyř tahounů.

Midtjylland na druhou stranu nijak panikařit nemusí, mimo schopných vyhledávačů skrytých talentů se totiž může opřít rovněž o vlastní akademii, kterou ostatně dříve dlouze vedl sám současný kouč A-týmu Glen Riddersholm.

Mládežnickými strukturami skromného klubu prošlo zhruba pět až šest obvyklých členů zahajovací jedenáctky Ulvene - včetně vycházející hvězdy dánské jednadvacítky, Pioneho Sista. Také s jeho odchodem se teď všeobecně počítá...

Nekorunovaní mistři standardních situací

Zatímco o svém analytickém modelu docela logicky nebudou chtít jeho tvůrci vykládat příliš otevřeně, o jiných inovacích se už Ankersen s Benhamem rozpovídají s obrovskou chutí.

Jednou z nich je zvýšený důraz na rozvoj individuální osobnosti. "Nikdy jsme nerozuměli tomu, proč by se fotbalový hráč neměl rozvíjet způsobem, jakým se rozvíjí takový individuální sportovec. Ten se snaží optimalizovat veškerý aspekt svého řemesla. Výživu, všechno, i ty nejmenší detaily. Fotbalisti tohle nedělají," kroutí hlavou Ankersen během udávání rozhovoru pro Sports Illustrated.

"Golfisté každým dnem trénují svůj švih. Proč by totéž neměli dělat fotbalisté? Takhle máme v seniorském týmu Midtjyllandu dva hráče, kteří se připravují se specialistou přes kopací techniku," svěřuje se dále relativně čerstvý třicátník Ankersen.

Právě neustále zdokonalovaná míčová technika fotbalistů Midtjyllandu potom přímo vede k jejich sílící pověsti expertů přes (ne)přímé kopy.

Ještě koncem března platilo, že dánští šampioni po standardkách skórovali v průměru jednou za zápas, a dlouhodobě v Evropě nacházeli konkurenci akorát v Atlétiku Madrid. Hned třikrát v tomto ročníku se přitom Midtjyllandu podařil vpravdě husarský kousek: proměnit v gól rovnou čtyři standardky v rámci jediného ligového duelu.

Podobné bizarnosti pochopitelně nejsou ničím jiným než váženým produktem zvýšené a konstantní pozornosti, kterou zahrávání volných kopů v MCH Areně věnují. Hráči, trenéři, Ankersen i externí odborníci se vždy jednou za měsíc scházejí na společné poradě a pokoušejí se dohromady zahladit i ty nejmenší nedostatky.

"Minulý měsíc jsme tu měli bývalého hráče amerického fotbalu se zkušenostmi z NFL (americká nejvyšší soutěž - pozn. red.)," konkretizuje Ankersen pro De Correspondent. Inspirace v zámoří je potom zcela evidentní: jednou z nových vymožeností Midtjyllandu je například hráčovo obíhání soupeřovy zdi na styl amerického running backa.

---

Matta Benhama i jeho spolupracovníky ještě čeká dlouhá štreka za ryzí nesmrtelností a permanentní známkou úspěšných průkopníků.

Midtjylland teď chce prorazit v evropských pohárech; Brentford zase čeká hledání nového manažera a aplikování celého složitého modelu v o poznání složitějších podmínkách, než jaké na Benhama s Ankersenem čekaly v Dánsku.

Oba pánové přitom v různých interview zdůrazňují, že ani jejich současná databáze není neomylná. Navíc se nejedná o žádný uzavřený proces, takže se nepřestává pracovat na zavádění nových prvků.

Už teď je každopádně jasné, že tahle nenápadná dánská značka pod vedením progresivních hlav určitým způsobem přetváří fotbalovou realitu a aspiruje na pozici regulérního udavače nových trendů.

Moneyball je v těchto letech nesmírně populární, o čemž se přesvědčil i Alex Stewart se svým důvtipným nápadem převést Beaneovu vizi do počítačového světa Football Manageru. A jak nám názorně ukazuje letošní kometa z Herningu, při rozumném počínání může tentýž ideál fungovat, lépe řečeno přinášet trofeje, i v reálu.

A to je bezpochyby vzrušující zjištění...