Osudová chyba Racingu Lens

Do konce sezony zbývá ve Francii odehrát ještě pět kol, už nyní je však na 99% jasné, který z týmů se s nejvyšší soutěží rozloučí jako první - Lens má po poslední porážce v Métách jedenáctibodové manko na záchranu, což znamená, že matematicky může být jeho sestup zpečetěn už příští víkend. Otázkou nicméně zůstává, jak hluboký pád tradiční klub vlastně čeká..

"Jsme zklamaní, hráli jsme proti soupeři, který bránil opravdu dobře. Výsledek ale vnímáme pozitivně, protože se nám podařilo po delší době udržet čisté konto," prohlásil trenér Les Sang et Or Antoine Kombouaré po bezbrankové remíze s Lorientem, a tento jeho výrok jako by podtrhával atmosféru rezignace, která se v jinak celou sezonu bojovně naladěné kabině Lens rozšířila během posledních týdnů. Proti Lorientu musel normandský klub naprosto bezpodmínečně zvítězit, chtěl-li si uchovat realistickou šanci na záchranu; fakt, že jeho vlastní kouč našel nějaké pozitivum i na výsledku, jehož důsledkem bylo de facto stvrzení pádu o patro níže, hovoří tak nějak za vše.

Následoval zápas v Métách, další z řady "posledních šancí", zmiňovaná prohra 1:3... a konec. Ještě necelé dva roky zpátky si přitom v Lens podobný scénář připouštěl jen málokdo; hrdý klub měl nového zámožného investora, vytyčený dlouhodobý plán, tradičně širokou a oddanou fanouškovskou základnu a pochopitelně i smělou vizi o lepší budoucnosti. Ázerbájdžánský obchodník Hafiz Mammadov, který skoupil většinový podíl šedesáti procent klubových akcií, plánoval vrátit tým z hornického městečka zpět na prvoligovou mapu, stabilizovat jej a postupně zahájit vzestup směrem vzhůru. Ještě než se však tento projekt stačil pořádně rozběhnout, přišel tvrdý direkt - a Mammadov, nedávno považovaný za klubového zachránce, se v celém Lens rázem stal personou non grata.

---

Kapitola první: Nadšení

Racing sice nepatří k nejúspěšnějším francouzským týmům, není však pochyb o tom, že své místo v historii tamního ligového fotbalu má poctivě vybojované. Založen byl už v roce 1906, první úspěšnou éru však prožil až v polovině 50. let, kdy dvakrát skončil v lize na druhém místě; skutečným zlatým obdobím pak pro něj byl přelom tisíciletí, kdy se dočkal jak prvního a zatím posledního titulu (1997/98), tak i triumfu v Coupe de la Ligue (1999) a především slavného semifinále Poháru UEFA (2000). Současné krizové období zahájil sestup v roce 2008 (po dlouhých 17 letech v nejvyšší soutěži), a od té doby se Lens v elitní společnosti nikdy natrvalo neusadil.

Mezi léty 2011 a 2013 vládla v severofrancouzské komunitě přímo ukázková deprese. Milovaný klub, jehož propojení s městem a jeho obyvateli je přímo základním stavebním kamenem jeho samotné existence (o tom ale až později), skončil dvakrát v řadě dvanáctý v Ligue 2, a co hůře, legendární prezident Gervais Martel byl po dlouhých čtrnácti letech ve funkci donucen odstoupit kvůli finančním problémům. Martel, rtuťovitý stařík, který sice možná trochu stereotypně zapadá do koloritu výstředních francouzských funkcionářů (spolu s pány jako Louis Nicollin či Guy Roux), nicméně o jehož oddanosti svému klubu nemůže být nejmenších pochyb, takovou potupu neunesl; okamžitě prohlásil, že se brzy vrátí, a svým slovům dostál hned následující rok.





Racing však sužovaly finanční potíže, a ty bylo potřeba vyřešit v první řadě - hrdý lokální patriotismus totiž věřitele obvykle neuspokojí. Sezona 2012/13 se dohrávala v "úsporném" režimu, tedy bez výplat pro jakékoliv zaměstnance (včetně hráčů a trenérů), zatímco Martel v zákulisí sháněl sponzora. Nakonec ho skutečně našel. Hafiz Mammadov, velká ryba v obchodu s ropou a zemním plynem, prakticky přes noc převzal nad klubem většinovou kontrolu, francouzská fotbalová federace celou rošádu schválila ještě v červenci 2013, a smělé plány mohly začít.

Ázerbájdžánský vstup na pole vrcholového evropského fotbalu je v posledních letech vůbec výrazně patrný; Baku si totiž usmyslelo, že je načase pozdvihnout globální image celé země, a peníze z domácích účtů tak začaly proudit přes Bospor na starý kontinent. Nyní Ázerbájdžán (jako takový) sponzoruje vedle Lens i Atlético Madrid nebo Sheffield Wednesday, a v dlouhodobějším měřítku má "Země ohně" v plánu ucházet se i o olympijské hry či vlastní závod Formule 1. Mammadov sice není napojen na lokální vládu stejně těsně jako například vlastníci PSG na tu katarskou, to však pro výrazně chudší a méně ambiciózní Lens nebyl pražádný problém; Les Sang et Or s vděkem podepsali sponzorskou smlouvu na dresy a vedení začalo přivádět na Stade Félix-Bollaert skutečně kvalitní fotbalisty. Pravda, většinou pouze na hostování, nicméně právě díky borcům jako Alphonse Aréola (PSG), Marcel Tisserand (Monaco) nebo Pablo Chavarría (Anderlecht) dokázal Lens hned v následující sezoně postoupit zpět do Ligue 1.

"Věčný prezident" Martel už v té době trůnil zpět na svém čestném místě na tribuně, jelikož Mammadov velkoryse odkoupil zpět jeho akcie, které od roku 2012 vlastnila banka Crédit Agricole Nord. Tehdy je musel prodat, aby Lensois vůbec přežili, nyní byl ale zpět - a s industriálním mogulem z Kavkazu v zádech mířil do Ligue 1 urvat pro svůj klub zpět to, co mu historicky patří, tedy místo na výsluní francouzského fotbalu. Jenže..

---

Kapitola druhá: Vystřízlivění

Ještě než stačil Kombouaré svolat své svěřence zpět z dovolených a zahájit předsezonní přípravu, objevil se na obzoru nový konkurent, mnohem závažnější než zástup devatenácti dalších prvoligistů - Direction Nationale du Controle de Gestion neboli DNCG, organizace, která má za úkol monitorovat a ověřovat všechny finanční transakce týkající se dvaačtyřiceti členských klubů LFP (Ligue de Football Professionel). Čili, zjednodušeně řečeno, "berňák".

Ukázalo se totiž, že Mammadovovy investice nejsou ani zdaleka tak seriózní, jak se na první pohled tvářily. Nový majitel měl slíbit okamžitou injekci ve výši deseti milionů eur ještě před startem sezony 2013/14; tyto peníze se však na sledovaném účtu neobjevily, takže celá úspěšná sezona, zakončená ziskem druhého místa v Ligue 2, byla prohlášena ze strany klubu za neregulérní, postup byl anulován a setrvání v Ligue 1 přislíbeno Sochaux (které skončilo rok předtím osmnácté). Funkcionáři Lens se proti verdiktu promptně odvolali, celé řízení se ale vleklo nekonečně dlouho; definitivní zelenou k zahájení nové sezony v elitní soutěži dostal klub jen několik dní před výkopem prvního zápasu.

Tato kauza však neskončila pouze u tří měsíců psychologické tortury pro Kombouarého a jeho hráče; DNCG také rozhodla, že jako trest za neplnění závazků nemůže Lens celý rok přivádět žádné nové fotbalisty. Či, lépe řečeno, uzavírat nové smlouvy, takže Kombouaré rázem nemohl prodloužit hostování oporám, které vybojovaly postup; Aréola tak zamířil do konkurenční Bastie, Tisserand posílil Toulouse, zkušený veterán Alaeddine Yahia si zase po doběhnutí kontraktu v zimě vybral Caen. Navíc se ukázalo, že celý problém nevznikl někde "po cestě", ale naopak pramenil přímo u Mammadova - movitý businessman slibovaných deset milionů zkrátka nezaplatil, ačkoliv zpočátku byla z chybné transakce obviněna ázerbájdžánská banka.





Lens nicméně zahájil sezonu podle plánu a navzdory citelnému oslabení kádru osvěžilo Ligue 1 svojí agilností, bojovností a týmovým projevem. Do Vánoc bylo vše v pořádku, nebo se alespoň na obzoru nerýsovaly žádné nové problémy. Jenže zákulisní mašinérie mezitím pracovala naplno - Mammadovovy miliony se ve Francii stále ne a ne objevit, až konečně DNCG na nátlak poškozeného Sochaux došla trpělivost a postoupilo celou kauzu k soudnímu tribunálu v Besanconu. A právě odtamtud přišel 29. ledna zdrcující verdikt - postup Lens do Ligue 1 byl nakonec přece jen neplatný, tradiční klub se tudíž má v létě 2015 vrátit zpět do druhé ligy bez ohledu na konečné tabulkové umístění.

Do věci se následně vložila i sama FFF (národní fotbalová federace), která oznámila Lens svoji podporu a projevila dokonce ochotu podílet se na odvolání; v současnosti sice soudní rozhodnutí stále platí, všechny zúčastněné strany však spoléhají na to, že Lens "v tichosti" sestoupí díky svým výsledkům samo a v létě tak nebude co dále řešit. Formálně ještě musí o stavu odvolání rozhodnout LFP, která má v těchto případech rozhodující slovo.

Celé jaro tak Kombouarého svěřenci hrají s vědomím, že i kdyby se jim podařilo vybičovat se k nadlidským výkonům, nemusí jim to být v důsledku nic platné; a to jsme ještě pomlčeli o tom, že na konci přestupového období chybělo klubu stále 2,5 milionu eur na doplacení opožděných výplat. V hrůze před dalšími likvidačními sankcemi se Martel rozhodl v poslední den lednového okna prodat mladého odchovance Dimitri Cavarého do Rennes; bretaňští za něj zaplatili 3 miliony, takže Lens bylo umožněno alespoň dohrát druhou polovinu sezony v relativním klidu. I když mluvit v jejich situaci o "klidu" je samo o sobě vrcholně absurdní.

Takže sečteno a podtrženo: Aby se Lens zachránil v Ligue 1, musel by -
- a) vyhrát všechny zbývající zápasy a doufat v takovou korelaci ostatních výsledků, která se pohybuje daleko za hranicí statistické chyby; a
- b) doufat v úspěšné odvolání u LFP. Není asi třeba dodávat, že takový scénář je v tuto chvíli už naprosto nereálný. Ve skutečnosti budou Les Sang et Or rádi, pokud uniknou osudu jiných tradičních klubů jako Strasbourg či Grenoble, které díky tvrdým sankcím musely LFP opustit úplně a nyní nastupují v amatérských soutěžích.





Ještě jeden důležitý detail si zasluhuje zmínku - neschopnost klubu generovat dostatek peněz není pouze důsledkem Mammadovova okázalého nezájmu. Svůj díl viny na tom nese i probíhající přestavba legendárního Stade Félix-Bollaert, domácího svatostánku, který byl vybrán jako jeden z pořadatelských stadionů pro Euro 2016 a tudíž prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Hráči tak mají po celou sezonu domácí půdu ve 120 kilometrů vzdáleném Amiens, na Stade de la Licorne, do jehož ochozů se vejde pouze zhruba 12 tisíc příznivců; pouze na velké zápasy jako proti PSG či rivalovi z Lille bylo Lens umožněno "přestěhovat se" do hlavního města na Stade de France. Pro srovnání: Félix-Bollaert, stojící od roku 1933, měl kapacitu celých 41 299 diváků. To je v součtu celé sezony obrovský propad v penězích utržených za lístky, zvláště u klubu, který se pyšní jednou z nejlepších fanouškovských základen v celé zemi. (Lens může být ostatně rád, že mu bylo vůbec dovoleno hrát v Ligue 1 bez vlastního stadionu - nebýt další intervence FFF, kdo ví, jak by letní řízení nakonec vlastně dopadlo.)

A aby těch depresivních přešlapů nebylo málo, samotná rekonstrukce Félix-Bollaert nepřipomíná ani tak promyšlený konstruktivní plán, jako spíše francouzskou grotesku ze 70. let - původně měla být jeho kapacita navýšena zhruba o 3 tisíce míst, jenže se přitom počítalo i s další investicí od pánů Mammadova s Martelem. V tuto chvíli už si můžete lehce domyslet, jestli slibované peníze přišly nebo ne. Nakonec tak bylo nutno srazit rozpočet celé přestavby z původních 111 milionů eur na 70, což s sebou přinese snížení (!) kapacity na 38 tisíc míst, a navíc je stále možné, že FFF s touto komedií zkrátka dojde trpělivost a Lens ze seznamu hostitelských měst pro Euro jednoduše vyškrtne. V takovém případě by už navztekaní fanoušci nejspíš začali Mammadova a jeho tým regulérně lynčovat.

---

Kapitola třetí: Naděje

Didier Decoupigny má ve městě váženou úlohu - dění v klubu sice přímo neovlivňuje, je však prezidentem fanouškovské organizace 12 Lensois, která se mezi příznivci těší výsadnímu postavení. Jednak je co do počtu členů nejrozsáhlejší, jednak přímo její název odkazuje na gesto klubu vůči fanouškům; vedení se totiž jako vzdání díků svému "dvanáctému hráči" rozhodlo symbolicky vyřadit dres s tímto číslem. Když se proto zpráva o automatickém sestupu dostala k Decoupignyho uším, jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

"Je to neuvěřitelné. Nevíme, co si myslet, co na to říct," hledal slova v oficiálním prohlášení, zveřejněném na webových stránkách organizace. "Jsme ohromně zklamaní a vůbec tomu nerozumíme. Celou sezonu jsme se snažili držet pospolu a i přes nelehké podmínky ("domácí" výjezdy do Amiens) podporovat tým, jak to jen šlo, a teď přijde tohle. Nerozumím tomu, nikdo to neočekával. Vůbec jsme nevěděli, že se tahle věc ještě řeší. Netušíme, co s klubem bude dál. Je to bordel," dodal rázně, načež se opřel i do obou odpovědných osob: "Mammadov s Martelem udělali chybu. Ublížili nám všem."





Abychom pochopili, co Racing pro fanoušky vlastně znamená, musíme se vrátit zpět v čase - konkrétně do roku 1937, kdy se Les Sang et Or vůbec poprvé v historii utkali s nenáviděným Lille (tehdy vystupujícím pod jménem Olympique Lillois). Obě města od sebe dělí pouhých 40 kilometrů, takže územní rivalita by se mezi nimi nejspíš vyvinula tak jako tak, existuje však zřejmý důvod, proč se jako Derby du Nord označuje právě tento zápas a ne například souboj Lille s Valenciennes.

Zatímco totiž bohaté, moderní Lille bylo vybudováno jako současné evropské velkoměsto pro střední a vyšší střední třídu, Lens je starou komunou, obydlenou zejména lokálními dělníky a jejich potomky. Podobná dichotomie existuje ve Francii i v povodí Rhony, mezi Saint-Étienne a Lyonem; na severu je však tento rozdíl akcentován i tím, že Saint-Étienne je skutečné industriální centrum kraje, kdežto komunita Lens vždy zůstávala malá a pevně sevřená, bez výrazného ekonomického vlivu. Koneckonců v ní i dnes žije pouze nějakých 36 tisíc lidí, zatímco metropole Lille jich uživí přes milion.

A právě toto spojení města s jeho klubem - vyjádřené i v přezdívce Les Sang et Or ("Krev a zlato"), symbolizující krev prolitou horníky rubajícími v první polovině 20. století v uhelných dolech a zlato coby symbol bohatství, jež v té době uhlí představovalo - zároveň zajišťuje Lens jednu velkou jistotu do budoucna. Na borce ve žluto-rudých dresech se zkrátka na Félix-Bollaert bude chodit, ať už to s jejich další sezonou dopadne jakkoliv. I v době, kdy se Racing potácel ve středu druholigové tabulky, pohybovaly se průměrné návštěvy kolem 16 tisíc diváků (s ohledem na velikost města a obecný francouzský standard jde o obrovské číslo). Na webových stránkách klubu je vedle seznamu osmi oficiálních fanklubů i zmínka o tom, že bohatství se v týmu vzešlém z tvrdého dělnického podhoubí nepočítá v eurech, ale v lidskosti.





Právě bojovnost, odhodlání a ochota potit na hřišti krev zdobí i hráče samotné; takové jsou alespoň hodnoty, které klub dlouhodobě vyznává a na které se v průběhu letošní zpackané sezony opakovaně odvolával i kouč Antoine Kombouaré. Jeho schopnost namotivovat své šiky navzdory sérii administračních pohrom je opravdu obdivuhodná - po lednovém rozhodnutí DNCG tak Les Sang et Or dokázali uhrát zaslouženou remízu 3:3 na půdě Saint-Étienne, bojujícího o Ligu mistrů. Hrdý Kombouaré se po závěrečném hvizdu nechal slyšet, že tento tým se zkrátka nikdy nevzdává. Jednoduše to neumí.

Nepoložil jej ani incident z prohraného zápasu s Caen, kdy fanoušci (kteří před výkopem navštívili hráče na tréninku s transparenty vyjadřujícími věčnou podporu za každých okolností) přerušili hru na deset minut a jako důsledek jim byly na téměř dva měsíce zakázány výjezdy.

Největším klenotem Racingu Lens je však jeho věhlasná akademie. Je s podivem, kolik skvělých hráčů dokáže tento malý klub pravidelně produkovat, uvědomíme-li si jeho geografickou polohu; lokálním velkoklubem ve spádové oblasti normandského severu je Lille, které navíc disponuje mnohem zdravější vnitřní infrastrukturou, zatímco Lens zůstává "natlačený" k belgickým hranicím a odkázané na své vlastní omezené zdroje. Přesto však právě odsud v poslední době zamířili do velkých klubů borci jako Raphaël Varane, Serge Aurier, Geoffrey Kondogbia nebo Thorgan Hazard.

Podle hesla "Všechno zlé je k něčemu dobré" byl navíc Kombouaré v probíhající sezoně (díky přestupovému embargu) od začátku odkázán na mladíky z akademie možná více, než by si sám přál, což vedlo k razantnímu hernímu vzestupu několika současných opor - vedle již prodaného Cavarého jsou to například pracovitý střední záložník Wylan Cyprien, ofenzivní duo Benjamin Bourigeaud a Baptiste Guillaume či obránce Jean-Philippe Gbamin. A na šanci čekají další.





Momentálně má většina těchto talentů v Lens platné dlouholeté smlouvy, pokud je tedy někdo movitější bude chtít vykoupit, nezbude mu než adekvátně zaplatit; tento důležitý zdroj příjmů se tím pádem klubu zatím daří kontrolovat, což je do budoucna solidní základ. Na Wylana Cypriena už se ostatně vyptávalo konkurenční Lille. S největší pravděpodobností však už nový tým bude v létě budovat jiný trenér - Kombouaré totiž několikrát otevřeně uvedl, že ho současná situace nesmírně vyčerpává a že by rád hledal další výzvy. Podle posledních zpráv by po něm mohlo sáhnout Saint-Étienne, opustí-li jej jeho dlouholetý kouč Christophe Galtier.

Server Get Football News France v dubnu uveřejnil článek, kde odhadoval možnost letního setrvání všech současných trenérů v Ligue 1, a u Kombouarého jména se jako u jediného objevila cifra 0%. "I kdyby se Lens zachránilo, cítí se jeho trenér zrazen tím, že nemá možnost kádr nijak posilovat. Mammadovovy přešlapy jsou na něj příliš," glosují pozorovatelé GFNF za souhlasného přikyvování francouzských kolegů.

V tuto chvíli tak není vůbec jasné, jakou cestou se bude osud hrdého Racingu Lens nadále ubírat; ideální scénář počítá s poklidným návratem do Ligue 2 a vybudováním nové, úspěšné generace z mladých odchovanců, ten nejčernější naopak říká, že právě v přímém přenosu sledujeme další Strasbourg. Příklad severofrancouzského klubu však může už nyní posloužit jako důrazné varování dalším majitelům - někteří lidé své sliby plnit zkrátka nechtějí, zvláště jde-li o jejich peníze. Byla by obrovská škoda, kdyby celá tato bohatá a inspirativní kapitola francouzského fotbalu skončila právě na této poučce.

---

Zdroje: theguardian.com, lensois.com, rclens.fr, footballradar.co.uk, bleacherreport.com, ligue1.com, getfootballnewsfrance.com.
Zdroje obrázků: rclens.net, caughtoffside.com, francetvsport.fr, blog.stadedefrance.com, lensois.com, upload.wikimedia.org, biensport.wordpress.com