Představení účastníků APN - skupina A
Zaujalo nás
Ještě před samotným vypuknutím Afrického poháru národů vám Eurofotbal přináší analýzy jednotlivých skupin, týmů a tipy na umístění. Nejprve se podíváme na skupinu A, kde svoje síly poměří favorizovaný Senegal, domácí outsider Rovníková Guinea, nebezpečná Zambie a překvapení z Libye.
LIBYE (Marcos Paquetá)
Libye postoupila na šampionát jako jeden ze dvou nejlepších týmů z druhých míst, a tento úspěch byl pro mnohé pořádným překvapením. Ne snad že by Libyjci platili tradičně za nějaké otloukánky, nicméně ve světle revolucí, které zmítaly severem kontinentu prakticky celý rok a které nakonec vyústily v nejdrastičtější následky právě v Libyi, vypadala země soustředěná na ledasco, jen ne na fotbal. Nicméně brazilský trenér Paquetá svoje ovečky nakonec kvalifikačním sítem provedl úspěšně; na šampionátu samotném se však budou řadit mezi outsidery.
Přednosti: Obrana, obrana a ještě jednou obrana. Jestli něco Středomořští rytíři (což je nová přezdívka porevolučního týmu) ovládají, je to bezesporu umění totálně zdeptat protivníkovy útočné snahy. Vždyť v šesti kvalifikačních zápasech obdržel nepropustný val vedený brankářem a kapitánem Samirem Aboudem jediný gól, a Paquetá se dokonce nebál stavět do základu hned pětici obránců. Ne snad že by Libyjci praktikovali nějaký nekonstruktivní beton; jejich snahou je nedostat žádný gól a naopak vstřelit ten potřebný, vítězný. Aboud, kterému táhne už na čtyřicítku, je obrovsky zkušeným gólmanem a mladá obrana, kterou diriguje další ze "staré gardy" Younes Al-Shibani, dokáže zůstat ohromně soustředěná a nedělat chyby. Nabitá ofenziva Senegalu a sehrané jedovaté útoky Zambijců pro ni budou tím pravým křtem ohněm.
Slabiny: Ruku v ruce s neprostupností v zadních řadách většinou chodí nepříliš předimenzovaná ofenziva (kulantně řečeno), a Libyjci v tomto směru nejsou výjimkou. V kvalifikaci zaznamenal Paquetův tým pouze šest branek, a tak se v jeho utkáních na šampionátu jen stěží dají čekat nějaké gólové hody. Libye se navíc nepotýká s optimální formou; na Arabských hrách v závěru loňského roku dokázal tým pouze remizovat s Palestinou a Jordánskem a prohrát se Súdánem, přičemž vstřelil jediný gól; naposledy potom nedokázali Rytíři porazit Pobřeží slonoviny. V souvislosti s politickou situací v zemi navíc tým tíží další problém, pro většinu ostatních zemí stěží představitelný: někteří hráči ze "staré gardy" byli nařčeni z přílišné loajality ke svrženému Kaddáfího režimu, jindy zase fanoušci dokonce podotýkali, že momentálně nemají na fotbal ani pomyšlení. Obrovskou nevýhodou potom je fakt, že zatímco doma v Tripoli je mužstvo prakticky neporazitelné, venku pravidelně podává o třídu horší výkony.
Největší hvězda: Ahmed Sa’ad (Club Africain)
Dvaatřicetiletý kanonýr tuniského Clubu Africain je nejlepším reprezentačním střelcem Libye a pokud chce tým, nově vyznávající černo-červeno-zelenou kombinaci, v náročné konkurenci uspět, bude jeho formu potřebovat jako sůl. Sa’ad se prakticky jistě objeví na hrotu útoku a jeho úkolem bude těžit z dobré defenzivní práce svých kolegů a táhnout vrávorající útočnou vozbu Libyjců k úspěchům. V Evropě takřka neznámý hráč platí doma za nebezpečného střelce a je vedle brankáře Abouda nejrespektovanějším fotbalistou v zemi.
Pravděpodobná sestava: Samir Aboud - Abdulaziz Belreesh, Muhammad Al-Maghrabi, Younes Al-Shibani, Ali Salama - Djamal Mahamat, Marwan Mabrouk, Moataz Ben Amer - Abdallah Sharif, Ahmed Zuway - Ahmed Sa‘ad
Co očekávat, na co se připravit: Marcos Paquetá odvedl v minulém roce v severoafrické zemi skvělou práci. Tým se pod jeho vedením dokonce vyšvihl na nejlepší místo v žebříčku FIFA v historii (58. v dubnu 2011), jenže momentálně vypadá národní tým Libye všelijak, jen ne sebejistě. Paquetá v průběhu kvalifikace vyzkoušel řadu rozestavení; začal s ultradefenzivním 5-3-2, aby později přešel na 4-4-2 a nakonec na variabilnější 4-3-2-1. Odhadovat, jak bude jeho tým hrát na šampionátu, je poměrně složité; jisté ovšem je, že, podle slov trenéra samotného, se Libyjci jedou do Rovníkové Guineje poprat o místo na slunci a ukázat, že se i v dusné politické atmosféře panující na samém severu kontinentu dokážou semknout a táhnout za jeden provaz. Konečná soupiska, sestávající převážně z hráčů domácí, marocké a tuniské soutěže, je mixem zkušenosti a mládí, a pokud se podaří najít ideální sestavu a rozestavení, nejsou Rytíři určitě bez šance na postup. Bude to ale těžší, než se ještě loni, těsně po postupu, zdálo.
ROVNÍKOVÁ GUINEA (Gílson Paulo)
Nebýt úspěšného boje o pořadatelství šampionátu, jen těžko by se Rovníková Guinea kvalifikovala. Tým pod vedením narychlo povolaného brazilského kouče Gílsona Paula, který nahradil ve funkci Henri Michela, jenž odešel kvůli neshodám s vedením svazu, rozhodně nepůsobí zrovna silným dojmem, což dokládá i těch několik málo zápasů, kterých se Nzalang Nacional zúčastnil v době, kdy zbytek Afriky bojoval v kvalifikaci. Tým sice zaznamenal v průběhu roku dílčí úspěchy, jako například porážka Středoafrické republiky v poměru 3:0 (vůbec nejvyšší v historii) nebo remízy s Kamerunem a Jižní Afrikou, ale jinak nedala jeho prezentace soupeřům příliš důvodů k obavám.
Přednosti: Reprezentace, založená teprve roku 1975, bude svoje zápasy hrát doma v Batě a finální skupinový souboj se Zambií svede v Malabu. To je zdaleka největší výhodou celku, který v náročné konkurenci bude spoléhat především na entusiasmus a podporu domácího publika a také na fakt, že (podobně jako tomu je u řady afrických týmů) před vlastními fanoušky pravidelně dosahuje mnohem lepších výkonů. Koneckonců, všechny tři výše uvedené výsledky se zrodily právě v Malabu, a přes první kolo kvalifikace na příští Mundial prošel Paulův tým díky domácí výhře nad Madagaskarem (načež ve venkovní odvetě těsně prohrál). Pokud odložíme poněkud zřejmou stránku domácího prostředí stranou, nezbývá Guinejcům v rukách příliš trumfů; tím největším bude fakt, že reprezentaci v poslední době posílila řada hráčů narozených a hrajících ve Španělsku, zemi bývalých kolonialistů. Je jasné, že pokud základ týmu tvoří borci ze Segunda División, něco asi umět musejí, a útočný čtverlístek Javier Balboa - Randy - Juvenal - Rodolfo Bodipo (přičemž první jmenovaný hraje portugalskou ligu za Beira-Mar) bude největší zbraní podceňovaného týmu.
Slabiny: Navzdory zesílení kádru oproti minulým letem však Guinejce trápí nejistota, nesehranost, a především nevalné výsledky. Situace kolem odchodu trenéra Michela příliš klidu přípravám nepřidala, tým v posledních zápasech střídavě příjemně překvapuje a klopýtá a zůstává velkou otázkou, na co se vlastně máme na šampionátu připravit. Největší slabinou však zůstává fakt, že v porovnání se zbylými třemi účastníky skupiny A má Rovníková Guinea zkrátka nejslabší tým s nevyřešenou brankářskou otázkou a nedostatečně sehranými hráči.
Největší hvězda: Rodolfo Bodipo (Deportivo La Coruňa)
Kapitán týmu je zároveň jeho nejstarším hráčem a nejlepším střelcem. Už čtyřiatřicetiletý Bodipo, který válčí v barvách druhdy slavné La Coruni ve španělské Segunda División, bude mít na nadcházejícím šampionátu nesmírně důležitou úlohu, neboť právě on je tmelem ofenzivy, na kterou se zřejmě Guinejci budou spoléhat. Jeden z mnoha naturalizovaných hráčů v Paulově týmu je nejzkušenější instancí týmu, dobře zná evropský fotbal a dokonce ví, jaké to je skórovat v Poháru UEFA. Pokud se Bodipovi šampionát nevydaří, budou to jeho spoluhráči mít ještě mnohem těžší než nyní.
Pravděpodobná sestava: Danilo - Sipo, Colin, Rui, Lawrence Doe - Ben Konaté, Viera Ellong - Javier Balboa, Randy, Juvenal - Rodolfo Bodipo
Co očekávat, na co se připravit: I přes poněkud příkré zhodnocení výše si nemyslím, že Rovníková Guinea nemá před vlastními fanoušky šanci překvapit. Koneckonců, ač v kvalifikaci neúspěšní, zůstávají Kamerunci a Jihoafričané stále respektovanými mužstvy, která mají k dispozici mnohem lepší hráče než Gílson Paulo, a vyzyvatelé s nimi přesto dokázali remizovat. Vzhledem k malému počtu materiálů a odehraných zápasů se základní sestava, rozestavení, herní styl nebo reálné možnosti tohoto maličkého týmu odhadují nesmírně těžce; každopádně platí, že další postup by byl obrovským překvapením. (Kterých si ovšem africký fotbal, nezapomínejme, poslední dobou neužil právě málo.)
SENEGAL (Amara Traoré)
Různí komentátoři blížícího se mistrovství považují Lvy z Terangy za třetího velkého favorita, vedle Pobřeží Slonoviny a Ghany. A při pohledu na soupisku, kterou trenér Amara Traoré povolal do akce, se není ani čemu divit; Senegalci mají k dispozici nejlepší generaci hráčů za 10 let (kdy se do historie světového fotbalu zapsal tým kolem El Hadji Dioufa) a před sebou odvážný, leč rozhodně splnitelný úkol: předběhnout všechny konkurenty a uzmout pohár pro nejlepší tým černého kontinentu.
Přednosti: Útok. Ne že by to byla jediná přednost současného senegalského týmu, ale soupiska je v kolonce "útočníci" doslova natřískána skvělými fotbalisty. Považte sami - většinu kvalifikace odehrál tým s útočným trojzubcem Moussa Sow, Papiss Demba Cissé, Mamadou Niang. Jenže když máte v týmu jednoho z aktuálně nejlepších hráčů anglické Premier League, je škoda ho nechávat na lavičce; kam ale potom s Dame N’Doyem, elitním střelcem Kodaně? A co Souleymane Camara z Montpellieru? Ve skutečnosti je to právě N’Doye, vedle kapitána a stálice týmu Nianga, kdo jako jediný z forvardů naskočil do základu obou posledních přípravných zápasů, což naznačuje, že kouč Traoré osnuje ďábelský plán ničit své protivníky hned čtyřmi elitními forvardy na hřišti. Mimochodem, oba tyto zápasy (proti Súdánu a Keni) skončily vítězstvím Lvů, což krásně navázalo na předcházející přátelák, v němž byl další účastník šampionátu z Guineje doma rozstřílen 1:4. Čili k přednostem Senegalu můžeme připočítat i formu. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na obranu, která je sice logicky zastíněna děním na opačné straně hřiště, ale i ona patří na kontinentu k těm jistějším, je plná velice dobrých hráčů a v posledních pěti zápasech inkasovala jedinkrát.
Slabiny: I přes evidentní sílu není Senegal samozřejmě žádný supertým, který nemůže zaváhat. Například kreativita v záloze je něco, co v západoafrické výspě vůbec neznají, a pokud ano, může za to Mickaël Tavares; bývalý slávista se však do finálního výběru nevešel, a tak je pravděpodobné, že Lvi z Terangy nastoupí s dvěma defenzivními štíty, před nimiž bude operovat čtveřice útočníků. To v podstatě znamená, že jedinou možností, jak soupeře porazit, bude v případě Senegalu použít "hrubou sílu" skvělé útočné vozby. Kromě poměrně zřetelného problému týkajícího se efektivity takto silového rozestavení navíc vyvstává otázka po míře kolegiality mezi útočníky samými. Dokážou si jednotlivé hvězdy vzájemně vyhovět? Nebude to všechny táhnout do středu hřiště, čímž bude vznikat přetlak před soupeřovou bránou, ale zároveň nedostatečné pokrytí křídelních prostor? Osobně bych se příliš nedivil, kdyby takticky disciplinovaná Libye ve vzájemném utkání eliminovala hlavní zbraně favorita a pořádně ho tak potrápila.
Největší hvězda: Demba Ba (Newcastle United)
O síle senegalského útoku nejlépe svědčí fakt, že Demba Ba, hvězda anglického Newcastle United a skvělý střelec, vlastně nemá ani jisté místo v základní sestavě. Rozhodl sice přátelské utkání se Súdánem, jenže jeho konkurent, Papiss Demba Cissé z Freiburgu, pro změnu úřadoval hned v následujícím zápase s Keňou. Šestadvacetiletý fotbalista má nicméně za sebou půlrok snů; do nového prostředí se perfektně adaptoval, zaznamenal úctyhodných patnáct branek ve dvaceti zápasech a zásadní měrou tak pomohl k tomu, že Newcastle momentálně okupuje skvělou šestou pozici. Na šampionátu tak bude jedním z nejsledovanějších hráčů vůbec.
Pravděpodobná sestava: Bouna Coundoul - Ludovic Sané, Souleymane Diawara, Kader Mangane, Cheick M’Bengue - Guirane N’Daw, Rémi Gomis - Moussa Sow, Dame N’Doye, Mamadou Niang - Demba Ba
Co očekávat, na co se připravit: Senegal bude nesmírně silným mužstvem, jehož herní styl, založený na fyzicky silné obraně, pevném středu zálohy a velkém počtu útočných hráčů plnících variabilní úkoly, bude připomínat lepší léta Nigérie. Úspěšný trenér Amara Traoré, který nakonec vyřešil nejasnosti ohledně svého kontraktu a povede tým i nadále, může vyhlížet boj o medaile; postup ze skupiny by Lvům neměl uniknout. Porazit je bude sice těžké, ale ne nemožné; stejně jako většinu podobných týmů, které těží zejména z atletického fotbalu s velkým množstvím ofenzivních individualit, může i Senegalce srazit na kolena takticky vyspělé, svědomité mužstvo, které podá ve vzájemném utkání stoprocentně soustředěný výkon.
ZAMBIE (Hervé Renard)
Suverénní v kvalifikaci, tradičně nebezpeční, útoční a sehraní. Takoví jsou Zambijci v povědomí většiny fotbalových fanoušků, kteří se zajímají o Afriku. Podceňovat Chipolopolo se zkrátka nikdy nevyplácí, protože tým, tvořený hlavně hráči z jihoafrické ligy a konžského klubu TP Mazembe, už mnohokrát prokázal, že fotbal hrát umí. Pod vedením staronového kouče Renarda se to bude snažit prokázat i tentokrát.
Přednosti: Zambijci jsou pozoruhodně pracovitým a odpovědným týmem. Podobně jako většina celků z jižního cípu kontinentu, spoléhají se i oni na dobře sehrané hráče z regionálního prostředí, což je v kontextu rozháranosti a individualismu mnoha subsaharských národních týmů vítaná výhoda. Tým se navíc může opřít o Kennedy Mweeneho, jednoho z těch lepších brankářů na kontinentu; jím dirigovaná obrana inkasovala pouhé dva góly v šesti kvalifikačních zápasech. Raději než bránit ovšem Chipolopolo útočí: jejich fotbal je založený na síle ve středu hřiště, kterou vytváří spolupráce tří hrotových útočníků krytých třemi středními záložníky. V hráčích jako Katongo, Mayuka nebo Mbesuma mají Zambijci pozoruhodnou útočnou sílu (a to se ještě na soupisku nevešel Mulenga z Utrechtu), v Rainfordu Kalabovi spolehlivého dispečera středu pole, a stoper-veterán Joseph Musonda drží pohromadě obrannou čtveřici. Zambie má dostatek mladých i zkušených hráčů a celkově působí dojmem vyváženého a stabilního týmu.
Slabiny: Situace ohledně odvolání úspěšného trenéra Daria Bonettiho (těsně po skončení kvalifikace) a následného opětovného angažmá Hervého Renarda se neobešla bez nepříjemné atmosféry, které příliš nepřidal ani záložník Felix Katongo, důležitý hráč týmu, jemuž ovšem angažmá v Libyi v době, kdy zemí otřásala válka, vyneslo zhoršenou fyzickou i psychickou kondici a vypadnutí z národního týmu (trenér Renard jej nicméně na turnaj nakonec povolal). Co se herních problémů týče - Zambie dokáže prakticky kohokoliv přehrát, jako naposledy v generálce na šampionát Namibii. Průšvih nastává v okamžiku, kdy mají útočníci dopravit míč do sítě; pokud bych měl jmenovat jeden tým, který spotřebuje nejvíce nervů žehráním na neproměněné příležitosti, případně dominantní, leč neefektivní hru, bude to právě Zambie. (Ono vzpomínané utkání s Namibií skončilo 0:0.) Nevýhodou je i rozlosování - Rovníkovou Guineu, nejslabší tým skupiny, vyzvou Chipolopolo až na konec, což před ně klade velké nároky v prvních dvou zápasech, jenž ovšem nebudou žádnou procházkou růžovým sadem.
Největší hvězda: Christopher Katongo (Henan Construction)
Starší z bratrů Katongů je jedním z toho mála zambijských hráčů, kteří jsou dobře známí i divákům v Evropě, a to díky jeho angažmá v Arminii Bielefeld, kde strávil dva roky. (Řečtí a dánští fanoušci ho budou znát i ze Škody Xanthi a Brøndby.) Momentálně hraje v čínském Zhengzhou za tamní Henan, kde ho vede nizozemský trenér Jo Bonfrere; ani toto exotické angažmá mu ovšem neubírá na jeho důležitosti pro národní tým. Ta je totiž enormní - Katongo, coby kapitán a nejlepší střelec týmu, je nejvýraznější postavou zambijské jedenáctky a jeho souhra se švýcarským krajánkem Mayukou, s nímž vstřelili v kvalifikaci shodně po třech gólech a obstarali tak více než polovinu úspěšných zásahů, bude pro úspěch Měděných střel (což je hrubý český překlad slova Chipolopolo) stěžejní.
Pravděpodobná sestava: Kennedy Mweene - Kampamba Chintu, Francis Kasonde, Joseph Musonda, Stophira Sunzu - Isaac Chansa, Rainford Kalaba, Noah Chivuta - Christopher Katongo, Emmanuel Mayuka, Collins Mbesuma
Co očekávat, na co se připravit: Především čekejte, že Zambijci nic nedarují Libyi. S touto severoafrickou zemí se totiž střetli už v kvalifikaci, a přestože nakonec postoupili z prvního místa, byl pro ně domácí zápas, jenž skončil bezbrankovou remízou po heroickém výkonu libyjské obrany a brankáře, nesmírně frustrujícím zážitkem. Co se případného postupu týče, osobně favorizuji právě Zambii před Libyí i domácí Rovníkovou Guineou; tým, který pod Renardovým vedením na posledním APN postoupil do čtvrtfinále a vypadl s pozdějším medailistou Nigérií až na penalty, bude spoléhat na své tradiční rozestavení 4-3-3, na které je zvyklý a se kterým umí pořádně provětrat jakéhokoliv soupeře. V týmu je dostatek potenciálu a umu na to, aby v případě ideálních okolností zaútočil na semifinále.
Tip na pořadí:
1. Senegal
2. Zambie
3. Libye
4. Rovníková Guinea
Favoritem skupiny A je Senegal, který by také nakonec měl zvítězit; sesadit jej může Zambie, v případě, že uspěje v úvodním měření sil. Nesmírně důležitým lakmusovým papírkem budou souboje s Libyí - přestože je její postup nepravděpodobný, není rozhodně nemožný a souboje s disciplinovaným arabským týmem budou hodně náročné. Velkou neznámou je potom Rovníková Guinea, ovšem neočekávám, že by skončila lépe než - v případě totálního fiaska Libyjců, kteří by prohráli s oběma silnějšími celky a zároveň doplatili na vlastní bídnou formu mimo Tripolis v konfrontaci s domácí formou Nzalang Nacional - třetí.
LIBYE (Marcos Paquetá)
Libye postoupila na šampionát jako jeden ze dvou nejlepších týmů z druhých míst, a tento úspěch byl pro mnohé pořádným překvapením. Ne snad že by Libyjci platili tradičně za nějaké otloukánky, nicméně ve světle revolucí, které zmítaly severem kontinentu prakticky celý rok a které nakonec vyústily v nejdrastičtější následky právě v Libyi, vypadala země soustředěná na ledasco, jen ne na fotbal. Nicméně brazilský trenér Paquetá svoje ovečky nakonec kvalifikačním sítem provedl úspěšně; na šampionátu samotném se však budou řadit mezi outsidery.
Přednosti: Obrana, obrana a ještě jednou obrana. Jestli něco Středomořští rytíři (což je nová přezdívka porevolučního týmu) ovládají, je to bezesporu umění totálně zdeptat protivníkovy útočné snahy. Vždyť v šesti kvalifikačních zápasech obdržel nepropustný val vedený brankářem a kapitánem Samirem Aboudem jediný gól, a Paquetá se dokonce nebál stavět do základu hned pětici obránců. Ne snad že by Libyjci praktikovali nějaký nekonstruktivní beton; jejich snahou je nedostat žádný gól a naopak vstřelit ten potřebný, vítězný. Aboud, kterému táhne už na čtyřicítku, je obrovsky zkušeným gólmanem a mladá obrana, kterou diriguje další ze "staré gardy" Younes Al-Shibani, dokáže zůstat ohromně soustředěná a nedělat chyby. Nabitá ofenziva Senegalu a sehrané jedovaté útoky Zambijců pro ni budou tím pravým křtem ohněm.
Slabiny: Ruku v ruce s neprostupností v zadních řadách většinou chodí nepříliš předimenzovaná ofenziva (kulantně řečeno), a Libyjci v tomto směru nejsou výjimkou. V kvalifikaci zaznamenal Paquetův tým pouze šest branek, a tak se v jeho utkáních na šampionátu jen stěží dají čekat nějaké gólové hody. Libye se navíc nepotýká s optimální formou; na Arabských hrách v závěru loňského roku dokázal tým pouze remizovat s Palestinou a Jordánskem a prohrát se Súdánem, přičemž vstřelil jediný gól; naposledy potom nedokázali Rytíři porazit Pobřeží slonoviny. V souvislosti s politickou situací v zemi navíc tým tíží další problém, pro většinu ostatních zemí stěží představitelný: někteří hráči ze "staré gardy" byli nařčeni z přílišné loajality ke svrženému Kaddáfího režimu, jindy zase fanoušci dokonce podotýkali, že momentálně nemají na fotbal ani pomyšlení. Obrovskou nevýhodou potom je fakt, že zatímco doma v Tripoli je mužstvo prakticky neporazitelné, venku pravidelně podává o třídu horší výkony.
Největší hvězda: Ahmed Sa’ad (Club Africain)
Dvaatřicetiletý kanonýr tuniského Clubu Africain je nejlepším reprezentačním střelcem Libye a pokud chce tým, nově vyznávající černo-červeno-zelenou kombinaci, v náročné konkurenci uspět, bude jeho formu potřebovat jako sůl. Sa’ad se prakticky jistě objeví na hrotu útoku a jeho úkolem bude těžit z dobré defenzivní práce svých kolegů a táhnout vrávorající útočnou vozbu Libyjců k úspěchům. V Evropě takřka neznámý hráč platí doma za nebezpečného střelce a je vedle brankáře Abouda nejrespektovanějším fotbalistou v zemi.
Pravděpodobná sestava: Samir Aboud - Abdulaziz Belreesh, Muhammad Al-Maghrabi, Younes Al-Shibani, Ali Salama - Djamal Mahamat, Marwan Mabrouk, Moataz Ben Amer - Abdallah Sharif, Ahmed Zuway - Ahmed Sa‘ad
Co očekávat, na co se připravit: Marcos Paquetá odvedl v minulém roce v severoafrické zemi skvělou práci. Tým se pod jeho vedením dokonce vyšvihl na nejlepší místo v žebříčku FIFA v historii (58. v dubnu 2011), jenže momentálně vypadá národní tým Libye všelijak, jen ne sebejistě. Paquetá v průběhu kvalifikace vyzkoušel řadu rozestavení; začal s ultradefenzivním 5-3-2, aby později přešel na 4-4-2 a nakonec na variabilnější 4-3-2-1. Odhadovat, jak bude jeho tým hrát na šampionátu, je poměrně složité; jisté ovšem je, že, podle slov trenéra samotného, se Libyjci jedou do Rovníkové Guineje poprat o místo na slunci a ukázat, že se i v dusné politické atmosféře panující na samém severu kontinentu dokážou semknout a táhnout za jeden provaz. Konečná soupiska, sestávající převážně z hráčů domácí, marocké a tuniské soutěže, je mixem zkušenosti a mládí, a pokud se podaří najít ideální sestavu a rozestavení, nejsou Rytíři určitě bez šance na postup. Bude to ale těžší, než se ještě loni, těsně po postupu, zdálo.
ROVNÍKOVÁ GUINEA (Gílson Paulo)
Nebýt úspěšného boje o pořadatelství šampionátu, jen těžko by se Rovníková Guinea kvalifikovala. Tým pod vedením narychlo povolaného brazilského kouče Gílsona Paula, který nahradil ve funkci Henri Michela, jenž odešel kvůli neshodám s vedením svazu, rozhodně nepůsobí zrovna silným dojmem, což dokládá i těch několik málo zápasů, kterých se Nzalang Nacional zúčastnil v době, kdy zbytek Afriky bojoval v kvalifikaci. Tým sice zaznamenal v průběhu roku dílčí úspěchy, jako například porážka Středoafrické republiky v poměru 3:0 (vůbec nejvyšší v historii) nebo remízy s Kamerunem a Jižní Afrikou, ale jinak nedala jeho prezentace soupeřům příliš důvodů k obavám.
Přednosti: Reprezentace, založená teprve roku 1975, bude svoje zápasy hrát doma v Batě a finální skupinový souboj se Zambií svede v Malabu. To je zdaleka největší výhodou celku, který v náročné konkurenci bude spoléhat především na entusiasmus a podporu domácího publika a také na fakt, že (podobně jako tomu je u řady afrických týmů) před vlastními fanoušky pravidelně dosahuje mnohem lepších výkonů. Koneckonců, všechny tři výše uvedené výsledky se zrodily právě v Malabu, a přes první kolo kvalifikace na příští Mundial prošel Paulův tým díky domácí výhře nad Madagaskarem (načež ve venkovní odvetě těsně prohrál). Pokud odložíme poněkud zřejmou stránku domácího prostředí stranou, nezbývá Guinejcům v rukách příliš trumfů; tím největším bude fakt, že reprezentaci v poslední době posílila řada hráčů narozených a hrajících ve Španělsku, zemi bývalých kolonialistů. Je jasné, že pokud základ týmu tvoří borci ze Segunda División, něco asi umět musejí, a útočný čtverlístek Javier Balboa - Randy - Juvenal - Rodolfo Bodipo (přičemž první jmenovaný hraje portugalskou ligu za Beira-Mar) bude největší zbraní podceňovaného týmu.
Slabiny: Navzdory zesílení kádru oproti minulým letem však Guinejce trápí nejistota, nesehranost, a především nevalné výsledky. Situace kolem odchodu trenéra Michela příliš klidu přípravám nepřidala, tým v posledních zápasech střídavě příjemně překvapuje a klopýtá a zůstává velkou otázkou, na co se vlastně máme na šampionátu připravit. Největší slabinou však zůstává fakt, že v porovnání se zbylými třemi účastníky skupiny A má Rovníková Guinea zkrátka nejslabší tým s nevyřešenou brankářskou otázkou a nedostatečně sehranými hráči.
Největší hvězda: Rodolfo Bodipo (Deportivo La Coruňa)
Kapitán týmu je zároveň jeho nejstarším hráčem a nejlepším střelcem. Už čtyřiatřicetiletý Bodipo, který válčí v barvách druhdy slavné La Coruni ve španělské Segunda División, bude mít na nadcházejícím šampionátu nesmírně důležitou úlohu, neboť právě on je tmelem ofenzivy, na kterou se zřejmě Guinejci budou spoléhat. Jeden z mnoha naturalizovaných hráčů v Paulově týmu je nejzkušenější instancí týmu, dobře zná evropský fotbal a dokonce ví, jaké to je skórovat v Poháru UEFA. Pokud se Bodipovi šampionát nevydaří, budou to jeho spoluhráči mít ještě mnohem těžší než nyní.
Pravděpodobná sestava: Danilo - Sipo, Colin, Rui, Lawrence Doe - Ben Konaté, Viera Ellong - Javier Balboa, Randy, Juvenal - Rodolfo Bodipo
Co očekávat, na co se připravit: I přes poněkud příkré zhodnocení výše si nemyslím, že Rovníková Guinea nemá před vlastními fanoušky šanci překvapit. Koneckonců, ač v kvalifikaci neúspěšní, zůstávají Kamerunci a Jihoafričané stále respektovanými mužstvy, která mají k dispozici mnohem lepší hráče než Gílson Paulo, a vyzyvatelé s nimi přesto dokázali remizovat. Vzhledem k malému počtu materiálů a odehraných zápasů se základní sestava, rozestavení, herní styl nebo reálné možnosti tohoto maličkého týmu odhadují nesmírně těžce; každopádně platí, že další postup by byl obrovským překvapením. (Kterých si ovšem africký fotbal, nezapomínejme, poslední dobou neužil právě málo.)
SENEGAL (Amara Traoré)
Různí komentátoři blížícího se mistrovství považují Lvy z Terangy za třetího velkého favorita, vedle Pobřeží Slonoviny a Ghany. A při pohledu na soupisku, kterou trenér Amara Traoré povolal do akce, se není ani čemu divit; Senegalci mají k dispozici nejlepší generaci hráčů za 10 let (kdy se do historie světového fotbalu zapsal tým kolem El Hadji Dioufa) a před sebou odvážný, leč rozhodně splnitelný úkol: předběhnout všechny konkurenty a uzmout pohár pro nejlepší tým černého kontinentu.
Přednosti: Útok. Ne že by to byla jediná přednost současného senegalského týmu, ale soupiska je v kolonce "útočníci" doslova natřískána skvělými fotbalisty. Považte sami - většinu kvalifikace odehrál tým s útočným trojzubcem Moussa Sow, Papiss Demba Cissé, Mamadou Niang. Jenže když máte v týmu jednoho z aktuálně nejlepších hráčů anglické Premier League, je škoda ho nechávat na lavičce; kam ale potom s Dame N’Doyem, elitním střelcem Kodaně? A co Souleymane Camara z Montpellieru? Ve skutečnosti je to právě N’Doye, vedle kapitána a stálice týmu Nianga, kdo jako jediný z forvardů naskočil do základu obou posledních přípravných zápasů, což naznačuje, že kouč Traoré osnuje ďábelský plán ničit své protivníky hned čtyřmi elitními forvardy na hřišti. Mimochodem, oba tyto zápasy (proti Súdánu a Keni) skončily vítězstvím Lvů, což krásně navázalo na předcházející přátelák, v němž byl další účastník šampionátu z Guineje doma rozstřílen 1:4. Čili k přednostem Senegalu můžeme připočítat i formu. A v neposlední řadě nesmíme zapomenout na obranu, která je sice logicky zastíněna děním na opačné straně hřiště, ale i ona patří na kontinentu k těm jistějším, je plná velice dobrých hráčů a v posledních pěti zápasech inkasovala jedinkrát.
Slabiny: I přes evidentní sílu není Senegal samozřejmě žádný supertým, který nemůže zaváhat. Například kreativita v záloze je něco, co v západoafrické výspě vůbec neznají, a pokud ano, může za to Mickaël Tavares; bývalý slávista se však do finálního výběru nevešel, a tak je pravděpodobné, že Lvi z Terangy nastoupí s dvěma defenzivními štíty, před nimiž bude operovat čtveřice útočníků. To v podstatě znamená, že jedinou možností, jak soupeře porazit, bude v případě Senegalu použít "hrubou sílu" skvělé útočné vozby. Kromě poměrně zřetelného problému týkajícího se efektivity takto silového rozestavení navíc vyvstává otázka po míře kolegiality mezi útočníky samými. Dokážou si jednotlivé hvězdy vzájemně vyhovět? Nebude to všechny táhnout do středu hřiště, čímž bude vznikat přetlak před soupeřovou bránou, ale zároveň nedostatečné pokrytí křídelních prostor? Osobně bych se příliš nedivil, kdyby takticky disciplinovaná Libye ve vzájemném utkání eliminovala hlavní zbraně favorita a pořádně ho tak potrápila.
Největší hvězda: Demba Ba (Newcastle United)
O síle senegalského útoku nejlépe svědčí fakt, že Demba Ba, hvězda anglického Newcastle United a skvělý střelec, vlastně nemá ani jisté místo v základní sestavě. Rozhodl sice přátelské utkání se Súdánem, jenže jeho konkurent, Papiss Demba Cissé z Freiburgu, pro změnu úřadoval hned v následujícím zápase s Keňou. Šestadvacetiletý fotbalista má nicméně za sebou půlrok snů; do nového prostředí se perfektně adaptoval, zaznamenal úctyhodných patnáct branek ve dvaceti zápasech a zásadní měrou tak pomohl k tomu, že Newcastle momentálně okupuje skvělou šestou pozici. Na šampionátu tak bude jedním z nejsledovanějších hráčů vůbec.
Pravděpodobná sestava: Bouna Coundoul - Ludovic Sané, Souleymane Diawara, Kader Mangane, Cheick M’Bengue - Guirane N’Daw, Rémi Gomis - Moussa Sow, Dame N’Doye, Mamadou Niang - Demba Ba
Co očekávat, na co se připravit: Senegal bude nesmírně silným mužstvem, jehož herní styl, založený na fyzicky silné obraně, pevném středu zálohy a velkém počtu útočných hráčů plnících variabilní úkoly, bude připomínat lepší léta Nigérie. Úspěšný trenér Amara Traoré, který nakonec vyřešil nejasnosti ohledně svého kontraktu a povede tým i nadále, může vyhlížet boj o medaile; postup ze skupiny by Lvům neměl uniknout. Porazit je bude sice těžké, ale ne nemožné; stejně jako většinu podobných týmů, které těží zejména z atletického fotbalu s velkým množstvím ofenzivních individualit, může i Senegalce srazit na kolena takticky vyspělé, svědomité mužstvo, které podá ve vzájemném utkání stoprocentně soustředěný výkon.
ZAMBIE (Hervé Renard)
Suverénní v kvalifikaci, tradičně nebezpeční, útoční a sehraní. Takoví jsou Zambijci v povědomí většiny fotbalových fanoušků, kteří se zajímají o Afriku. Podceňovat Chipolopolo se zkrátka nikdy nevyplácí, protože tým, tvořený hlavně hráči z jihoafrické ligy a konžského klubu TP Mazembe, už mnohokrát prokázal, že fotbal hrát umí. Pod vedením staronového kouče Renarda se to bude snažit prokázat i tentokrát.
Přednosti: Zambijci jsou pozoruhodně pracovitým a odpovědným týmem. Podobně jako většina celků z jižního cípu kontinentu, spoléhají se i oni na dobře sehrané hráče z regionálního prostředí, což je v kontextu rozháranosti a individualismu mnoha subsaharských národních týmů vítaná výhoda. Tým se navíc může opřít o Kennedy Mweeneho, jednoho z těch lepších brankářů na kontinentu; jím dirigovaná obrana inkasovala pouhé dva góly v šesti kvalifikačních zápasech. Raději než bránit ovšem Chipolopolo útočí: jejich fotbal je založený na síle ve středu hřiště, kterou vytváří spolupráce tří hrotových útočníků krytých třemi středními záložníky. V hráčích jako Katongo, Mayuka nebo Mbesuma mají Zambijci pozoruhodnou útočnou sílu (a to se ještě na soupisku nevešel Mulenga z Utrechtu), v Rainfordu Kalabovi spolehlivého dispečera středu pole, a stoper-veterán Joseph Musonda drží pohromadě obrannou čtveřici. Zambie má dostatek mladých i zkušených hráčů a celkově působí dojmem vyváženého a stabilního týmu.
Slabiny: Situace ohledně odvolání úspěšného trenéra Daria Bonettiho (těsně po skončení kvalifikace) a následného opětovného angažmá Hervého Renarda se neobešla bez nepříjemné atmosféry, které příliš nepřidal ani záložník Felix Katongo, důležitý hráč týmu, jemuž ovšem angažmá v Libyi v době, kdy zemí otřásala válka, vyneslo zhoršenou fyzickou i psychickou kondici a vypadnutí z národního týmu (trenér Renard jej nicméně na turnaj nakonec povolal). Co se herních problémů týče - Zambie dokáže prakticky kohokoliv přehrát, jako naposledy v generálce na šampionát Namibii. Průšvih nastává v okamžiku, kdy mají útočníci dopravit míč do sítě; pokud bych měl jmenovat jeden tým, který spotřebuje nejvíce nervů žehráním na neproměněné příležitosti, případně dominantní, leč neefektivní hru, bude to právě Zambie. (Ono vzpomínané utkání s Namibií skončilo 0:0.) Nevýhodou je i rozlosování - Rovníkovou Guineu, nejslabší tým skupiny, vyzvou Chipolopolo až na konec, což před ně klade velké nároky v prvních dvou zápasech, jenž ovšem nebudou žádnou procházkou růžovým sadem.
Největší hvězda: Christopher Katongo (Henan Construction)
Starší z bratrů Katongů je jedním z toho mála zambijských hráčů, kteří jsou dobře známí i divákům v Evropě, a to díky jeho angažmá v Arminii Bielefeld, kde strávil dva roky. (Řečtí a dánští fanoušci ho budou znát i ze Škody Xanthi a Brøndby.) Momentálně hraje v čínském Zhengzhou za tamní Henan, kde ho vede nizozemský trenér Jo Bonfrere; ani toto exotické angažmá mu ovšem neubírá na jeho důležitosti pro národní tým. Ta je totiž enormní - Katongo, coby kapitán a nejlepší střelec týmu, je nejvýraznější postavou zambijské jedenáctky a jeho souhra se švýcarským krajánkem Mayukou, s nímž vstřelili v kvalifikaci shodně po třech gólech a obstarali tak více než polovinu úspěšných zásahů, bude pro úspěch Měděných střel (což je hrubý český překlad slova Chipolopolo) stěžejní.
Pravděpodobná sestava: Kennedy Mweene - Kampamba Chintu, Francis Kasonde, Joseph Musonda, Stophira Sunzu - Isaac Chansa, Rainford Kalaba, Noah Chivuta - Christopher Katongo, Emmanuel Mayuka, Collins Mbesuma
Co očekávat, na co se připravit: Především čekejte, že Zambijci nic nedarují Libyi. S touto severoafrickou zemí se totiž střetli už v kvalifikaci, a přestože nakonec postoupili z prvního místa, byl pro ně domácí zápas, jenž skončil bezbrankovou remízou po heroickém výkonu libyjské obrany a brankáře, nesmírně frustrujícím zážitkem. Co se případného postupu týče, osobně favorizuji právě Zambii před Libyí i domácí Rovníkovou Guineou; tým, který pod Renardovým vedením na posledním APN postoupil do čtvrtfinále a vypadl s pozdějším medailistou Nigérií až na penalty, bude spoléhat na své tradiční rozestavení 4-3-3, na které je zvyklý a se kterým umí pořádně provětrat jakéhokoliv soupeře. V týmu je dostatek potenciálu a umu na to, aby v případě ideálních okolností zaútočil na semifinále.
Tip na pořadí:
1. Senegal
2. Zambie
3. Libye
4. Rovníková Guinea
Favoritem skupiny A je Senegal, který by také nakonec měl zvítězit; sesadit jej může Zambie, v případě, že uspěje v úvodním měření sil. Nesmírně důležitým lakmusovým papírkem budou souboje s Libyí - přestože je její postup nepravděpodobný, není rozhodně nemožný a souboje s disciplinovaným arabským týmem budou hodně náročné. Velkou neznámou je potom Rovníková Guinea, ovšem neočekávám, že by skončila lépe než - v případě totálního fiaska Libyjců, kteří by prohráli s oběma silnějšími celky a zároveň doplatili na vlastní bídnou formu mimo Tripolis v konfrontaci s domácí formou Nzalang Nacional - třetí.
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Komentáře (69)
Přidat komentářtady bude prvni jasne Senegal ma nejsilnejisi utok mozna z celeho ACN s Pobrezim Slonoviny.. druhe misto hm..mozna bych to videl i na cerneho petra Rovn.Guineu .)
chachacha,ten váš slavný Senegal je v řiti
Sow, Ba, Niang - slusna palka v ofenzive Senegalu ....
Ndyoe tak neni žádnej nazdárek
Na Africký pohár národů se těším více než na Mistrovství Evropy, jde o jiný styl fotbalu, než jaký můžeme každodenně sledovat v tradičních evropských ligových soutěžích. Redakci bych chtěl poděkovat za skvělé články věnované právě APN, ať už tento nebo o pořadatelských zemích, vždy velice kvalitní. Obdivuji Botswanu jako zemi a fandím její fotbalové reprezentaci, takže se moc těším na článek o skupině D.
PS: Hlavně ať nefoukají do těch trubek.
Zambie
Středomořští rytíři to jsou doslova "psi obranáři", ti patrně s nažhavenými Senegalci postoupí .. Zambijci výměnou trenéra si "zabili" postup, prakticky každé mužstvo po této nelogické výměně(patrně za vším hledejme peníze) žádný dobrý výsledek neuhrálo.. a Rovníci ti mohou jen a jen "překvapit" pod "dozorem" samovládce ..
No, to by se dalo rict, kdyby to byl nejaky uplne cizi trener, ale Renard uz tam byl, prakticky u stejnyho tymu, takze tam problem nevidim..
jak píšeš.. vyhodili úspěšnýho trenéra, hráči mu patrně důvěřovali a s příchodem(staro)novýho to rozložilo to atmosféru v týmu.. a to proměňování šancí proti ofenzivním Senegalcům, obranářům Libyjcům a nevyzpytatelným domácím to bude patrně taky dost problém..
Rozhodne s nima nebude nuda
... je fakt, že jsem je psal v příspěvcích po kvalifikaci jako možné překvápko AFC(společně s BKF).. oni vlastně v posledním zápase s Libyjci už měli skoro postup zajištěn, za to "bránící Rytíře" tenhle ubráněnej bod poslal na AFCturnaj
Není někde nějký program kde ,kdy a v kolik budou dávat v tv?
eurosport
Sem rád,že uvidím všechny zápasy. Moc se těším.
a normálně na českym?protože když bylo MS klubů tak to tam neběželo...
Jj a běželo koukal jsem na to.
Ne neběželo,mluvilo se o tom tady na EF.
ja mam klasicky ES a ES2live, a tam mi MS klubů běželo
tak to si neřekl
Senegal vítěz APN
Senegal
Libye : Ali Salama
Pěkný počtení o mém favoritovi. Toho Tavarese je mi trochu líto, na druhou stranu se mi ta sestava líbí, pokud v ní budou hrát takhle. Tihle 4 útočníci v čele s Dembou ( ) jsou prostě zabijácští. A na stoperu Diawara s Manganem, hm, fakt se těším na jejich zápasy, hlavně poté v play-off, kam by se měli určitě dostat...
Ja mel docela dlouho pripravene 4-3-3 s trema DM/CM, protoze celou kvalifikaci to tak bylo, ale ty dve generalky odehrali takhle, takze podle me s tim pocitaji...
Bez Sowa a s Diamem?
Jojo, s Diamem a utok byl Sow, Cisse, Niang (Ba stridal).
Měl jsi nějakej pádnej důvod nechat Dembu sedět? Mě napadá maximálně tak to, že byl vytíženej v PL i přes svátky, jinak netuším...
Ja, nebo trener? Tak ta kvalifikace zacala v zari 2010 a ta trojice se od zacatku chytla, dohromady dali v 6 zapasech 13 golu, takze nebyl moc duvod to menit. Oni maji proste strasne naslapany tym, nekdo sedet proste musi.. maji hromadu moznosti, moznosti je i Dia s Camarou, kteri maji vyhodu, ze hrajou kridla v klubu..
Jakože ve svý sestavě, no. Tak to je slušná mašina... Přesto doufám, že budou hrát to 4-2-3-1.
Snad vypadne Senegal co nejdriv
Musis fandit Zambii, aby sel Senegal z druhyho mista, protoze to by na 95% narazil na CIV a meli byste aspon jednoho zpatky :)
.... s těmi procenty by raději šetřil .. tahle AFC vypadá na pořádnej průšvih CIV
Ok Daleko dulezitejsi je mit zpatky Dembu, ale jak se tak divam na kalendar ACN a PL, tak PL ma od 11. do 25. unora prestavku a hraje se jen FA Cup. Takze i kdyby jeden z nich vypadl ve ctvrtfinale 4. unora, stejne si nejsem jistej, jestli by byl k dispozici uz toho jedenactyho v lize.
však to se taky stane....
Perfektný, úžasný článok, som rád, že sa tejto tématike venuje aj nejaká "naša" stránka mimochodom, skupinu A by som si tipol : 1.Senegal, 2.Zambia, 3.Rovníková Guinea, 4.Líbya (a dúfam, že Senegal dokráča aspoň do semifinále)
1. Steven Senegal
2. Libye
3. Rovná Guinea
4. Zombie
wtf?
aha
nesměju se tomu příspěvku, ale té trapnosti
z toho utoku jde strach, jako kdyz srovname jaky 3 utočníky maji účastnící třeb Eura, tak trojka Ba, Cisse Sow je mozna lepsi
Útočná dvojka Newcastle Demba-Demba ten titul vystřílí a pak vystřílí účast v LM.
v létě Sowa a můžou si kluci trénovat i doma
Zambie a Rovníková Guinea musí postoupit,nechápu,proč tomu tak málo lidí v anketě věří
Míši je škoda no..
Coze? :)
Tavarese.
Aha, to jo.
Zambia je moja srdcovka, musi postupit
Moje srdcovka je Burundi no...bohužel.
Podle mě to bude jednoznačná skupina
Taky myslim, ze to nebude tak dramaticke, jak Paqueta s Paulem doufaji :)
Senegal .. hodně drsnej útok
v dnešní době hrát bez klasického playmakera?Zajímavé..kdo jim bude dávat přesné balony,nebo jak to jako hrajou?To si předkopnou míč a běží?:-)
Sow zahrá aj krídlo?
Praveze moc ne, proste se bude tlacit doprostred. Na te prave strane utoku ale hraje prakticky furt..
Škoda, že za Senegal už nehrá El-Hadji Diouf Aj tak im fandím
Zambii a Rovníkové Guinei fandím
Můžete se jít zahrabat se svým senegalským prosem
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele