Představení účastníků MS - Řecko

Mistři Evropy z roku 2004... A dál vlastně nic. Řekové vyhlížejí po dekádu starém úspěchu další vavříny a v Brazílii mají další příležitost. Základní skupinu má defenzivně laděný tým v plánu zvládnout na výbornou a vyřazovací část již může přinést leccos.

Historie

Málokdo ví, že v počátcích řecké fotbalové reprezentace stáli i dva Češi. Jan Kopsiva a Josef Svejik (o přesné diakritice lze jen polemizovat) vedli v letech 1929-30 národní tým z pozice trenérů. Dlouho jim však angažmá nevydrželo, Kopsiva odkoučoval tři zápasy, z nichž vyhrál jediný, Svejik pro změnu zmizel už po prvním - prohraném - utkání.

V Řecku se vůbec trenéři měnili podobně hojně, jako kdyby je vedl Roman Abramovič. Od prvního utkání v dubnu 1929 do roku 1968 se pozice hlavního kouče měnila dvaatřicetkrát (!). Ono se vlastně není čemu divit. Dnešní generace má řecký tým zapsaný možná jako nudný, rozhodně však úspěšný tým, který se od roku 2004 účastnil pěti z šesti velkých turnajů. Do roku 1980 nicméně přímořská země pojmy mistrovství světa či Evropy znala jen coby divák...

Po době temna se Řekové dočkali dvou jiskřiček naděje. Účast na Euru v Itálii ani na světovém šampionátu v USA roku 1994 však na jižním cípu Balkánského poloostrova žádnou euforii nevyvolala. Řecko se v obou případech pakovalo z turnaje už po základní skupině a bez jediného vítězství na kontě. V Americe dokonce nedali ani gól, dostali jich rovných deset a svým způsobem se zapsali do historie. Od šampionátu v roce 1986 až po současnost zůstává na bronzové příčce nejhorších MS zápisů (horší byla jen Saudská Arábie na MS 2002 - 0:12 a KLDR 2010 - 1:12).

Všechnu hořkost ale smyli Řekové dotřetice. V kvalifikaci na Euro 2004 překvapivě nechali za sebou Ukrajinu i Španělsko a na šampionát postoupili přímo. Už v úvodním utkání porazili domácí Portugalce a především díky tomu se probojovali do vyřazovacích bojů. V nich 1:0 porazili Francii, 1:0 po prodloužení Česko a stejným výsledkem opět i nešťastný výběr Portugalska. Na turnaji, kde se trenér Otto Rehhagel, kapitán Zagorakis, Karagounis, Dellas a spol. stali národními hrdiny.

Na historický a nezapomenutelný úspěch z roku 2004 však Řekové v dalších letech ne a ne navázat. Na mistrovství světa v Německu se vůbec nedostali a Euro v Rakousku a Švýcarsku opustili po základní skupině, kde nezískali jediný bod. Stejná fáze pro ně byla maximem i před čtyřmi lety v Africe. Jediným dílčím úspěchem řeckého týmu tak zůstává čtvrtfinále Eura 2012, kde byli nad jejich síly Němci. Ani tento turnaj však nezůstal bez bolestivého šrámu - právě německý výběr nasázel Řekům 4 branky, což se doposud pevné defenzivě modrobílých stalo jedinkrát za posledních sedm let.

Kvalifikace

Kvalifikací Řekové projeli bez velkých problémů. Ve skupině dostali za soupeře řadu lehkých soupeřů - Lichtenštejnsko, Lotyšsko, Litvu i Slovensko dvakrát porazili a jedinou ztrátu si připsali v utkáních s Bosnou a Hercegovinou. Džeko a spol. dovolili Řecku uhrát jen jeden bod a díky totožné bilanci a suverénně lepšímu skóre postoupili na turnaj přímo.

Svěřenci trenéra Fernanda Santose tak museli podstoupit dvě barážová utkání. Postavili se proti Rumunsku a už v domácím utkání postavili základy pro postup do Brazílie jedna báseň. Díky dvěma gólům Mitroglua a jedné brance Salpingidise vyhráli 3:1 a v odvetě mohli hrát podle svého. Zajištěná obrana konsolidovaného kádru dovolila Rumunům v odvetě jediný gól a díky pojišťovací trefě kanonýra Mitrogloua mohli po remíze 1:1 slavit postup Řekové.

Na koho se zaměřit: Sokratis Papastathopoulos

Nasnadě bylo i jméno kanonýra Mitrogloua, který však druhou polovinu paběrkoval kvůli zranění, a ani teď není jisté, zda je ve stoprocentní zdravotní pohodě. Ze zlaté generace záložníků zbyl jen stárnoucí Karagounis, proto je letos největší pozornost fanoušků v Řecku upřena na klíčovou postavu obrany - stabilního člena dortmundské sestavy Sokratise Papastathopoulose.

Obránce, který v červnu oslaví šestadvacáté narozeniny, se stal základním kamenem řeckého týmu v průběhu neúspěšného mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice. Kvalifikaci na EURO 2012 i samotný šampionát odehrál prakticky kompletně. Stejně tak kvalifikaci na letošní světové mistrovství.

Sokratis po překročení dvacátého roku opustil rodnou hroudu a vydal se za štěstím do Itálie. Po dvou plodných letech se vydal za velkou kariérou do AC Milán, kde ovšem neuspěl. Proto Apeninský poloostrov vyměnil za německou Bundesligu, kde poslední tři roky zářil. Dvě úspěšné sezóny v Brémách mu vynesly přestup do Dortmundu, který za něj vyložil 9 a půl milionu eur na dřevo.

Po rozkoukávání v začátku sezóny, kdy hrál zhruba obzápas, neváhal využít listopadového zranění Nevena Subotiće a do konce sezóny (většinou po boku Hummelse) už na své místo nikoho nepustil. Za Dortmund odehrál ve všech soutěžích 42 utkání a díky svým velmi spolehlivým výkonům byl fanoušky webu bundesliga.com dokonce zvolen do nejlepší sestavy sezóny.

Kromě velkých fyzických dispozic, charakteristickému nasazení a tvrdé dřině na hřišti, k níž vůdčími schopnostmi vybízí i své spoluhráče, má Sokratis rovněž velmi rychlé nohy. V mládí dělal i atletiku a je schopen vyvinout rychlost až 35 kilometrů za hodinu, pročež je tvrdým oříškem pro jakéhokoli útočníka.

Trenér: Fernando Santos

Fernando Manuel Fernandes da Costa Santos není zrovna dvakrát řecké jméno, že? Přesto už by si zanedlouho šedesátiletý trenér mohl žádat o řecké občanství. V klubech na jihu Evropy strávil sedm sezón a v červenci 2010 dostal poctu nejvyšší - začal vést reprezentaci. Ale k tomu se dostaneme později.

Jako každý fotbalový trenér, i Fernando Santos začal na zeleném trávníku pobíhat jako hráč. Podobně jako jeho krajanům následovníkům Josému Mourinhovi či André Villas-Boasovi mu ale pšenka kvetla až za taktickou tabulí. Santos v mládí trpěl častými zraněními a profesionálně hrál asi jen čtyři roky.

Dva z toho v Estorilu, kde zahájil taky svoji trenérskou kariéru. Strávil zde sedm let a pomohl mu postoupit do nejvyšší portugalské soutěže. Poté se přestěhoval do klubu Estrela da Amadora, kde působil čtyři sezóny a rovněž se podepsal pod největší ligový úspěch v historii klubu - sedmým místem v Primeira Liga vytvořil klubové maximum.

Nebylo tedy divu, že si vysloužil angažmá v Portu, kde už začal sbírat trofeje. První sezónu vyhrál ligu, druhou pohár a ve třetí opět pohár. Právě po této štaci se z něj stal řecko-portugalský cestovatel. Během šesti let totiž následně vyměnil stejný počet klubů - čtyři řecké a dva portugalské. Nejdéle vydržel v PAOK Soluň, během tří sezón dostoupal nejvýše v té poslední. Z PAOKu udělal vicemistra a sám si za to vysloužil angažmá u národního mužstva.

Santos měl v řecké reprezentaci obrovsky těžký úkol. Nahradit německého trenéra Ottu Rehhagela, kterého jeho národ div nestavěl na Olymp po bok proslulých řeckých bohů. Někdejší kouč AEK Athén, Panathinaikosu si však v své nejdůležitější řecké štaci vede na výbornou. Dostal svůj tým na EURO 2012, a dokonce postoupil do čtvrtfinále. A hlavní turnaj pro Řecko vybojoval i pro nadcházející fotbalový svátek v Brazílii.

Ani tam nejsou šance jižanů nulové. Ve skupině s oslabenou Kolumbií, Pobřeží slonoviny a Japonskem vyhlíží mistři Evropy z roku 2004 postup ze skupiny. Jednu jistotu však modrobílí mají, a to že tento šampionát bude poslední pod vedením Fernanda Santose. Tomu končí s řeckým svazem smlouva a prodloužit ji nehodlá.

Řekové se ale prázdné židle manažera obávat nemusejí. Už v úterý se dohodli s čerstvě vyhozeným trenérem AS Monaka Claudiem Ranierim, s nímž prý podepíšou smlouvu pro kvalifikaci a případný finálový turnaj na Euru 2016 ve Francii.

Přednosti

Asi žádný jiný tým v Evropě tolik nespoléhá na svou defenzivu jako Řecko. A nutno říci, že evropští šampioni na ni staví základy velmi zdatně. Za vše hovoří skóre z kvalifikace, kde svěřenci Fernanda Santose inkasovali v deseti utkáních pouhopouhé čtyři branky. To ostatně není žádné překvapení, Rehhagelova taktika z již zmíněného Eura je v Řecku podobnou modlou jako korán v muslimských zemích.

Z čeho mohou Řekové také těžit, jsou standardní situace, které mimo jiné zajistily modrobílým i samotný postup na šampionát. V baráži z nich (či situace z ní bezprostředně plynoucí) Rumunům vstřelili dvě ze čtyř branek.

Slabiny

Sestava Řecka se zdála takřka vyvážená, při poměrně snadné skupině se tak hovořilo i o historickém postupu do osmifinále. Z křehké skládačky Santosova výběru však vypadla největší hvězda Konstantinos Mitroglou. Ne snad že by kvůli zranění na mistrovství nejel, promarodil nicméně celé jaro a jeho forma je obrovskou záhadou. Pokud nepotáhne ofenzivu Řeků on, bude mít defenzivně laděný mančaft velké problémy se střílením branek.

Předpokládaná sestava

Karzenis - Torosidis, Sokratis, Manolas, Holebas - Maniatis, Tziolis, Katsouranis - Salpingidis, Mitroglou, Samaras.