Premier League - preview 14. kola

K velmi zajímavému duelu dojde na Emirates Stadium, kde londýnský Arsenal přivítá hosty ze Southamptonu. Zatímco domácí se po nepříliš přesvědčivém startu do sezóny zvedají, tak překvapení z jihu Anglie jde naopak s formou lehce dolů...

Kanonýrům na začátku minulého měsíce výrazně uškodil nepodařená druhá půle zápasu s Anderlechtem, načež pak v lize prohráli ve Swansea a doma poněkud nešťastně s Manchesterem United. Poslední dva zápasy ale fanoušky londýnského celku potěšily - nejprve vítězství nad Dortmundem zajistilo obligátní postup do vyřazovací fáze Ligy mistrů a víkendový úspěch na půdě West Bromwiche pak Wengerovo mužstvo posunul ze středu tabulky na dostřel pohárovým příčkám.

Kolem Arsenalu se v posledních dnech mluví o možném návratu Thierryho Henryho, co ale mysl francouzského manažera zaměstnává podstatně víc, je tradičně rozsáhlá marodka. Na ní najdeme hráče jako Wojciech Szczesny, Mikel Arteta, Theo Walcott, Mesut Özil, Mathieu Debuchy, David Ospina a Jack Wilshere, před dnešním duelem mají zdravotní problémy také Nacho Monreal, Kieran Gibbs a Alex Oxlade-Chamberlain, jejichž starty jsou nejisté.

Southampton v dosavadním průběhu soutěže překvapoval svými skvělými výsledky a průběžným druhým místem, o to ale o víkendu přišel, protože ho po jasném vítězství ve vzájemném zápase přeskočil mistrovský Manchester City. Předtím Saints remizovali ve Villa Parku a přišli tím o pětizápasovou vítěznou šňůru, současné postavení je pro jihoanglický klub ovšem i nadále skvělým průběžným výsledkem.

I hosté musejí před cestou do metropole řešit personální problémy. O zápas přijde francouzský záložník Morgan Schneiderlin, po zranění už je ale připraven jiný středopolař Jack Cork.

O víkendu udusil třaskavou ofenzivu Chelsea, dnes má Sunderland políčeno i na druhý nejsilnější celek současné Premier League. Na Stadium of Light přijede Manchester City, který to na severu Anglie zoufale neumí. Aby však udržel zmíněné Londýňany na dostřel, musí zvítězit...

Mackems jsou pro Manchester City neoblíbeným soupeřem vlastně tak nějak komplexně. Z posledních deseti soutěžních klání vyhráli Citizens jen třikrát, nemusím podotýkat, že vždy doma. Posledně však Sunderland obral favorita i na jeho půdě, když dvě branky Connora Wickhama div neznamenaly pro Black Cats všechny tři body.

I tentokrát jsou ale fanoušci červenobílých jako na trní, co jejich miláčkové proti obhájci titulu zase předvedou. Darren Bent, Dong-Won Ji, Adam Johnson, Phil Bardsley - ti všichni jsou hlavními hrdiny duelů z minulých sezón, kdy Sunderland shodně porazil Manchester City 1:0. Páté opakování téhož výsledku by bylo obrovskou událostí. Dosud jen další vzájemné střetnutí City na půdě Tottenhamu skončila pětkrát za sebou stejně: mezi sezónami 2004/05 a 2008/09 Spurs pokaždé doma vyhráli 2:1.

Rovněž na číslo pět by narostla také série neporazitelnosti Sunderlandu, jenž dokázal udržet na uzdě Crystal Palace, Everton, Leicester a posledně také zmíněnou Chelsea, která poprvé v sezóně vyšla gólově naprázdno. Důležitou postavou je v této otázce gólman Costel Pantilimon - právě jeho umístění do branky na úkor chybujícího Mannoneho byl obratným bodem ve formě celých Mackems.

Taky Manchester City nicméně začíná opět nabírat výtečnou fazónu. Po hattrickovém vystoupení Sergia Agüera v Lize mistrů proti Bayernu si Pellegriniho tým vyšlápl v dalším esenciálním duelu i na Southampton. Tři góly ve druhém poločase znamenaly jasné vítězství hostí a posun na druhou příčku.

Dnes se ovšem budou muset obejít bez stěžejní opory defenzivních řad - kapitána a stopera Vincenta Kompanyho. Suspendace Mangaly tak staví manažera Pellegriniho do nezáviděníhodné pozice. Buď vedle Demichelise postaví mladého a neprověřeného Dedrycka Boyatu nebo pravého beka Bacaryho Sagnu.

Kromě nich je mimo hru také Aleksandar Kolarov a ofenzivní dvojice Edin Džeko, David Silva. Taky Guse Poyeta trápí zranění obránců, na marodce zůstávají Billy Jones a Patrick van Aanholt.

Jak pro Everton, tak pro Hull půjde o nesmírně důležité vložené kolo - leč z docela odlišných důvodů. Zatímco Toffees budou po první porážce od začátku října usilovat o okamžitý návrat na vítěznou vlnu a dosažení tolik potřebné konzistence, Tigers půjde v první řadě o to bodovat - a pokud možno přitom skórovat...

Hull aktuálně zůstává už šest kol bez vítězství, a třebaže šlo zkraje této série hovořit o uspokojivých výsledcích (dvou remízách s Arsenalem a Liverpoolem), od té doby už se k něčemu takovému Bruceova parta ani nepřibližuje. Čtyři po sobě jdoucí porážky a v rámci nich jedna jediná vstřelená branka - to má k ideálu věru daleko, stejně jako výsledné postavení na stejné bodové úrovni se dvěma sestupujícími týmy.

Everton o víkendu přišel o brzy nabyté vedení, aby Tottenham dokonce i nechal nedělní šlágr otočit, přesto si Toffees příliš zoufat nemusejí. Z předcházejících pěti kol vytěžili krásných 11 bodů a nadále se udržují na dostřel šestého Arsenalu (ztrácí tři body). O to větší povinnost pro ně ovšem teďka představuje pokud možno přesvědčivý skalp Hullu, který Evertonu odevzdal obě loňská vzájemná měření sil.

I podruhé v řadě se patrně bude muset Everton obejít bez záložníka Jamese McCarthyho, jenž nedělní duel vynechal vinou nataženého zadního stehenního svalu, a zatím to nevypadá, že by se na jeho stavu do středy mělo něco dramaticky změnit.

Na opačném konci barikády se zase počítá s návratem Toma Huddlestonea do sestavy, zatímco oba uruguayští legionáři budou odstaveni mimo hru. Gastón Ramírez je suspendován, Abel Hernández se zase z rodinných důvodů musel načas uchýlit do vlasti.

24 let, 27 utkání. Tak dlouho Tottenham nedokázal vyhrát na Stamford Bridge a nyní je jeho pozice jedna z nejsložitějších za poslední téměř čtvrtstoletí. Chelsea působí neporazitelným dojmem, což potvrzuje nejen výsledkově, ale především na hrací ploše.

Čísla hovoří za vše. Dvacet soutěžních zápasů a ani jediná porážka - 15 výher a 5 remíz. Současná sezóna Chelsea pod vedením protřelého stratéga Josého Mourinha vychází na jedničku s hvězdičkou a šestibodový náskok na druhý Manchester City je více než zaslouženým. Ještě impozantnější je pak bilance z domácích zápasů - z posledních 34 jich Blues vyhráli celých 28.

Proto není divu, že Tottenham má ze svého středečního soupeře zdravý respekt. "Chelsea je nyní nejlepším týmem v Premier League, má neuvěřitelně silný kádr. A je úplně jedno, zda hraje Costa, nebo nasadí Rémyho či Drogbu," řekl na tiskové konferenci manažer Spurs Mauricio Pochettino.

Absence druhého nejlepšího střelce ligy by mohla Londýňany poznamenat, ale ti se v posledních zápasech dovedou obejít i bez příspěvků naturalizovaného Španěla - z jednadvaceti přesných zásahů má Costa na svědomí pouhé dva. Takový veterán Drogba jich za toto období "ukousl" dvakrát tolik.

"Nemá to na nás vliv. Věříme Loïcovi Rémymu i Didieru Drogbovi úplně stejně jako Diegu Costovi," ujistil šéf Chelsea José Mourinho, jenž zdůraznil, že jeho tým nestojí na individualitách. "Takhle nepracujeme, takže zapomeňte na Diega. Naši důvěru mají i oba dva další útočníci a s jedním z nich nastoupíme," dodal Portugalec.

Kromě Costy a zraněného mladíka Akého má Mourinho k dispozici kompletní kádr a může tak kromě důrazného forvarda nasadit svoji ideální jedenáctku. Dá se však očekávat, že udělá několik málo změn - čtvrtý duel ve 12 dnech by pro některé jedince mohlo být příliš. Únava se ostatně projevila i o víkendu v Sunderlandu, kde Chelsea jen bezgólově remizovala a neměla daleko k porážce.

Tottenham naopak doma v důležitém utkání udolal 2:1 Everton a podruhé v řadě si připsal tři body. Popáté za sebou mimo jiné skončil výsledek jeho klání stejným výsledkem, ať už v jeho prospěch či neprospěch. Skórovat v lize i podeváté v řadě však bude velmi obtížným úkolem - Chelsea udržela čisté konto v jedenácti z minulých čtrnácti domácích ligových zápasech.

Hlavní taktovku ke střeleckému slovu dostane za hosty Roberto Soldado, který ve zmíněném duelu s Toffees prolomil svoji 627 minut trvající gólovou mlčenlivost. Spolu s ním bude pálit ostrými taky Christian Eriksen, který v roce 2014 nastřílel už 11 ligových branek. Jen Yaya Touré (14) a penaltový král Steven Gerrard (12) jich dali více.

Na rozdíl od Mourinha však Pochettinho nemá k dispozici hned několik fotbalistů. Kromě Kyla Walkera, který teprve v pondělí odehrál část utkání za rezervu, visí otazník i nad Emmanuelem Adebayorem, Étiennem Capouem, Androsem Townsendem a dvojicí obránců Vladem Chirichesem a Dannym Rosem.

Tyto dva kluby se sobě po dlouhá léta vpravdě úspěšně vyhýbaly. Naposledy, když Newcastle zavítal na Turf Moor, hráčská posádka jeho týmového autobusu čítala mimo jiné jména jako Kevin Keegan či Chris Waddle a jen o pár dní dříve byla odvysílána poslední epizoda legendárního seriálu M*A*S*H. Psal se březen 1983...

... a Burnley tehdy vyhrálo těsně 1:0, aby na konci sezony pro sestup do třetí ligy přesto smutnilo. Jak se později ukázalo, právě tímto ročníkem se začalo psát černé období lancashireského celku. Ten se do elitní soutěže znovu vrátil teprve před pěti lety a slavně to opravdu nedopadlo; což se má opakovat také letos.

Jenže Dycheho svěřenci byli odepisováni již před loňskou sezonou, a nakonec si v League Championship vybojovali přímý postup nahoru. Pokud se tedy teďka má někdo vzepřít osudu, měli by to být právě oni. A tak ačkoliv to s Clarets po 13 kolech vypadá doopravdy prachbídně - vlastní ostatně nejhorší skóre v lize a momentálně by sestupovali - úplné zatracení se zatím nezaslouží. Však se jim také listopad v rámci možnosti velmi vydařil, a v tuhle chvíli čekají už tři kola na přemožitele.

Zrovna Newcastle by pro Burnley v mnoha směrech mohl představovat inspiraci. Alan Pardew se ještě před nedávnem nacházel ve zdánlivě bezútěšné pozici - jeho tým nevykazoval žádné známky organizace v defenzívě a byl totálně bezzubý vpředu. Přesto Straky v posledních kolech pravidelně bodují, a i když v sobotu přišly o famózní pětizápasovou sérii bez ztráty kytičky, stále se drží alespoň v top10.

Jisté povzbuzení se zřejmě chystá na Turf Moor, kde by již měl být připraven od začátku startovat křídelník Scott Arfield. Určité šance na včasné uzdravení jsou pak přičítány rovněž obránci Michaelu Duffovi.

Newcastle naopak poslední dobou kosí samé špatné zprávy. Poraněný kotník čerstvě na šest týdnů vyřadil ze hry gólmanskou jedničku Tima Krula, a v trestu se teď naráz ocitají dva důležití středopolaři Sissoko s Colbackem. Stoprocentně zdrávi potom nejsou ani Coloccini s Janmaatem.

Brendan Rodgers si v sobotu ulevil, to však jenom na malou chviličku, a navíc jedině prostřednictvím pozdní hlavičky Glena Johnsona. Ta konečně utnula třízápasovou liverpoolskou sérii bez bodu, teď je ale okamžitě potřeba navázat další výhrou. A že venku zatím Reds triumfovali všehovšudy dvakrát...

Naštěstí pro Liverpool bude v úterý na druhém konci barikády přešlapovat jiný tápající mančaft. Leicester sice do nováčkovské sezony vtrhl jako hurikán, od památné přestřelky s Manchesterem United (5:3) ovšem z 21 možných bodů posbíral ubohé dva - a momentálně sedí na samém dně tabulky Premier League.

V sobotu Foxes sehráli atraktivní duel s dalším postoupivším celkem a konečně přitom po 503 minutách protrhli vlastní střeleckou mlčenlivost, QPR ovšem nakonec po výhře 3:2 přeci jen bralo všechny tři body.

Samozřejmě, pro Leicester nejde o žádný konec světa, kór když mu ke 14. příčce schází pouhé tři kroky - teď už je ale načase je opravdu začít ucházet, třeba prostřednictvím bezbrankové remízy, která se mezi Foxes a Liverpoolem narodila u poslední příležitosti vzájemného setkání před více než 10 lety (březen 2004).

Brendan Rodgers se prozatím v lize mohl spolehnout na všehovšudy dva zásahy z dílny hrotového útočníka a zrovna autor jednoho z nich (Sturridge) spolu s dalším, od kterého se branky rozhodně čekaly a čekají (Balotellim), budou dnes vinou zdravotních problémů mimo hru. K dispozici pak Liverpoolu nebude ani stoper Sakho, který se už alespoň poprvé od konce září zapojil do plného tréninku.

Leicester se určitě bude muset obejít bez dvojice Hammond-Upson, která se možná blíží uzdravení, prozatím však nic takového "nehrozí". Za příznivé konstelace hvězd by nicméně mohl být v pořádku David Nugent, kterého od víkendu naráz trápí bolavý kotník i lýtko.

Van Gaalův Manchester United se konečně začíná alespoň přibližovat tomu, co si od něho všichni fanoušci velkoklubu z anglického severozápadu slibovali. Herní projev Red Devils možná sice ještě čítá nějaké mouchy, výsledky se již ale dostavují v uspokojivém ražení - čtvrtou po sobě jdoucí výhru teď ManUtd bude chtít urvat doma proti Stoke City...

Podle nizozemského lodivoda United do toho klání kráčí s nejlepším výkonem v sezoně v zádech, který se zasadil o nekompromisní smetení Hullu (3:0) a další domácí výhru. Mimo menšího výbuchu v úvodním kole nyní Manchester na Old Trafford vyhrál pět ze šesti střetnutí, přičemž tu jednu ztrátu má na svědomí nejsilnější tým soutěže - londýnská Chelsea.

Jestliže tedy loni takzvané Divadlo snů vyloupilo hned sedm různých návštěvníků, tentokrát se domácí stánek ManUtd zdá být opět tou bytelnou pevností, za jakou platíval pod dohledem Sira Alexe Fergusona. A konkrétně Stoke se nezdá být tak úplně předurčen k jejímu vyplenění.

Ačkoliv se Potters na cestách pod manažerem Markem Hughes v dlouhodobém horizontu zlepšili, z minulých pěti výjezdů naplno bodovali pouze na jednom (proti Tottenhamu) a konkrétně v sídle United naposledy uspěli pár týdnů předtím, než českoslovenští fotbalisté v čele s Panenkou oslavili triumf na mistrovství Evropy (1976).

Celkově ManUtd představuje pro Potters tradičně těžké sousto, když jejich únorová radost z Britannia Stadium ukončila pětizápasovou sérii výher slovutnějšího soupeře. Ten dnes na druhou stranu bude poprvé od jeho přestupu z Realu Madrid postrádat hvězdného Ángela Di Maríu, a je tak otázkou, jak se s touto nezvyklou situací popasuje. Wayne Rooney by nakonec měl být připraven nastoupit.

Střed pole se zdá být prokletým teritoriem z pohledu Stoke City. O víkendu totiž Potters nejprve přišli o Steva Sidwella, aby pak pro druhý poločas ztratili také jeho záskok v osobě Glenna Whelana. Oba záložníci teď mohou na vložené kolo zapomenout, přičemž prvně jmenovaného čeká zhruba šest týdnů na marodce. Po kratší nemoci je naopak způsobilý k návratu Phil Bardsley.

Uplynulý víkend pro oba celky znamenal něco kompletně odlišného: Garry Monk po domácí remíze s Crystal Palace hořekoval nad ztracenými dvěma body, naopak QPR se muselo z výhry ve vyrovnaném klání s Leicesterem naplno radovat...

I když naplno. Pro Hoops šlo sice o první výhru ve čtyřech kolech, a tedy nesmírně vitální tři body, na druhou stranu ale ani toto vítězství nic nezměnilo na faktu, že Queens Park Rangers momentálně patří mezi trojici sestupujících. Londýnský nováček se tak nyní nachází v postavení, kdy slovy brankáře Roberta Greena na Liberty Stadium bude brát i "nudné 0:0".

Swansea je na tom docela jinak. Kdyby uhájilo všechny body, které letos z vedoucích pozic rozházelo, nacházelo by se v tuhle chvíli pouhý bod za Chelsea - jenže tak tomu ani omylem není, a proto se teď labutě potřebují vlastním fanouškům poněkud revanšovat.

Před domácím publikem přitom Swans doposud byli beze zbytku výteční; ze sedmi návštěvníků odtamtud jediný Southampton odvážel všechny body, a to měl po celý druhý poločas výhodu přesilovky.

Červenou kartu tehdy dostal Wilfried Bony, který se v minulém kole znovu trefil a zůstává nejproduktivnějším střelcem Premier League v tomto kalendářním roce.

Dnes jej přitom bude podporovat kompletní ofenzivní vozba v čele s ekvádorským křídelníkem Jeffersonem Monterem, jenž stihl setřást menší zdravotní neduh. Na marodce takto z významných členů kádru zůstává akorát obránce Federico Fernández.

Bobby Zamora zmeškal sobotní pětigólový festival vinou bolesti v zádech, ta jej však údajně opustila a někdejší forvard Fulhamu bude připraven naskočit. To samé platí i pro levého beka Yun Suk-younga, zatímco trest vypršel Richardu Dunneovi.

Popěvky nesoucí se v duchu "vždyť ty ani nevíš, co děláš" byly ještě loni doménou Davida Moyese a jeho štace v čele Manchesteru United; a letos se obdobně zachází také s dalším Skotem. Alan Irvine poslední dobou s West Bromwichem tápe a po třech po sobě jdoucích porážkách by si ho řada příznivců Albionu evidentně přála vidět nezaměstnaného...

V tomto případě jde nicméně do značné míry o přehnanou reakci. Irvine za sebou jednak má pouhých 13 utkání ve funkci a jednak to ještě před chvílí ani nevypadalo tak zle. Mezi pátým a desátým kolem ostatně WBA prohrálo jen jednou a díky třem výhrám utrženým v tomto intervalu dokonce dýchalo na záda elitní desítce. Teprve poté se cosi zvrhlo a Baggies v nadcházejících třech duelech ani jednou nebodovali, ba dokonce neskórovali.

Skotský lodivod se nyní bude pokoušet získat fanoušky zpátky na svou stranu v konfrontaci se soupeřem, který bude jistě těžkým oříškem. Kdyby sezona končila již se začátkem prosince, zahrál by si West Ham napříště evropské poháry, přičemž by měl na kontě všehovšudy dvě prohry v posledních 10 kolech.

Na druhou stranu West Brom má konkrétně na Hammers docela hezké vzpomínky. V dubnu proti nim uhrál jedinou domácí výhru pod dohledem Pepeho Mela, a ta se vzápětí ukázala být výhrou rozhodující v jejich tažení za holou záchranou prvoligové příležitosti. Osamocenou branku zápasu tehdy vsítil Saido Berahino, který je ústřední postavou také toho letošního Albionu - jakkoliv je jeho úctyhodná šňůra pěti zářezů ve čtyřech po sobě jdoucích kolech již dávno minulostí.

Jenom ve dvou ligových utkáních se West Ham od startu loňského ročníku musel obejít bez přínosu Marka Noblea, tento anglický středopolař by však nyní mohl absentovat vinou menších trablí s lýtkovým svalem. Jeho zdravotní stav bude ještě předmětem zkoumání těsně před výkopem, což se bude na druhém konci barikády týkat rovnou dvou hráčů - Pocognoliho s Morrisonem.

Dva třináctibodové celky se při úterním večeru střetnou na Selhurst Parku, kde si v nedávné době ošklivě vylámal zuby Liverpool. Tentokrát se na hřišti Crystal Palace představí remízový král uplynulých kol, 16. Aston Villa...

Birminghamští letos prozatím razí heslo "když už, tak už" - v prvních čtyřech kolech třikrát vyhráli a vypadali vážně dobře; pak šestkrát v řadě nebodovali ani neskórovali; a nyní zase třikrát po sobě remizovali. Žádné velké přelévání výsledků z jedné strany na druhou tedy od Aston Villy čekat neradno.

Teď se nicméně do útoku střelecky neschopného týmu opět vrací Christian Benteke, a to by mohl být rozhodující faktor v případné další změně směru. Aston Villu nyní čeká relativně snadný los, a pokud nebudeme počítat onu červenou kartu, Paul Lambert jistě bude chtít proti Crystal Palace přihlížet právě takovému Bentekemu, jakého měl možnost vidět v duelu s Tottenhamem, kdy až do své hloupé červené karty dominoval.

Eagles jsou ovšem jedním z více soupeřů, kterým loni v lize Aston Villa nedokázala vstřelit ani branku, a třebaže šlo tehdy o Tonyho Pulise, rovněž pod Neilem Warnockem aktuálně Londýňané nacházejí defenzivní soliditu. V minulých třech kolech CP ani jednou neinkasovalo víckrát než jednou, a i proto se mu podařilo přerušit ošklivou pětizápasovou sérii o jednom jediném získaném korálku.

Crystal Palace v sobotu uhrálo pěknou remízu na horké velšské půdě, ta však byla částečně vykoupena úrazem forvarda Dwighta Gaylea, jehož start je tudíž v ohrožení. Zcela jistě potom na marodce i pro toto vložené kolo setrvá duo Delaney-Mariappa.

Aston Villa o víkendu málem přišla o dalšího stopera, když Ciaran Clark v jednom okamžiku vypadal být nebezpečným způsobem otřesen. Přesto by se nakonec 24letý obránce k nedostupnému trojlístku Baker-Senderos-Vlaar přiřadit neměl.