Premier League - preview 15. kola

O tom, že pro Southampton nadešla série "okamžiků pravdy" - toho pravého testování -, vpravdě nemohlo být pochyb. A Saints zatím skutečně naplňují predikce mnohých, že v tomto období půjdou dole vodou; potvrdí se to i proti Manchesteru United, který loni s tímto sokem pouze dvakrát remizoval?

Jejich poslední vzájemný zápas byl v retrospektivě docela výmluvný. Manchester United tehdy v posledním kole mizerného ročníku podal stěží inspirativní, vyloženě bez chuti výkon, zatímco Southampton bavil - a to zejména prostřednictvím svého anglického trojlístku Lambert-Lallana-Shaw.

Jenže od té doby se leccos změnilo. Southampton sice dál září a i přes nedávné prohry s Arsenalem a Manchesterem City dál okupuje příčky zajišťující účast v Lize mistrů; ovšem všichni tři výše jmenovaní hráči již dnes nosí barvy jiných klubů - levý bek Luke Shaw dokonce aktuálně obývá marodku příštího soupeře jižanů - a hlavně... Manchester United už není na odpis.

Ve skutečnosti van Gaalova parta poslední dobou patří k tomu nejlepšímu, co anglická scéna nabízí, a čtyři po sobě jdoucí vítězství ji vynesla až na pohárové příčky. Na druhou stranu, pokud má teď nějaký tým dobré předpoklady k destabilizaci ManUtd, je to zřejmě právě Soton.

Ronald Koeman s van Gaalem pracoval již pro dva kluby a v jeho autobiografii byl titulován mimo jiné jako slaboch, takže by patrně porážka zrovna od jeho hochů manažera Red Devils bolela o to víc.

Saints mají před atraktivní pondělní dohrávkou značné problémy se středem zálohy, kde jižanům schází Schneiderlin, čerstvě jim na šest týdnů vypadl Jack Cork a pro jisté potíže se zadním stehenním svalem nelze napevno počítat ani se startem Alderweirelda, jedné z možných alternativ.

Manchester United si se Stoke poradil i bez kapitána Waynea Rooneyho, teď však přesto jeho brzký návrat každý fanoušek jistě uvítá. Naproti tomu Ángel Di María zmešká i toto klání.

James Tomkins před pár dny vyslovil odvážné prohlášení. Touží s West Hamem udržet současné páté místo a vybojovat pro Kladiváře pohárovou Evropu. V aktuální formě - a stavu širší špičky Premier League - něco takového rozhodně není vyloučené; teď však Hammers stojí před dalším adeptem na poháry - velšskou Swansea...

Se čtrnácti odehranými koly je samozřejmě brzy na nějaké závěry, ale zůstává jasným faktem, že West Ham má nakročeno k přelomové sezóně ve své historii. Doposud byl v první čtyřce, která dnes zajišťuje postup do Ligy mistrů, jen jednou v historii - 29 sezón zpátky skončil třetí. Maximem v Premier League zůstává páté místo z před šestnácti let.

Nyní jsou Allardycovi svěřenci blízko. Z posledních osmi zápasů jich vyhráli pět a není proto divu, že na třetí Southampton ztrácí body dva a na čtvrtý Manchester United pouze jediný. Naposledy zaperlili na Hawthorns, kde místnímu West Bromwichi uštědřili porážku 2:1. Díky tomu navíc zaznamenali nejlepší start do elitní anglické soutěže od sezóny 1983/84, kdy po 14 kolech měli ještě o pět bodů více.

Nejlepší vstup do Premier League zažívá také Swansea, jež trůní jen o dvě místa a o dva body níže než West Ham. V případě překvapivého vítězství hostů tak rivala přeskočí a o Ligu mistrů bude náhle usilovat spíše "labutí družstvo" než to s kladivy.

Taky tým Garryho Monka si v posledním kole udělal radost, když doma porazil Queens Park Rangers 2:0 a napravil předchozí ztrátu z Liberty Stadium proti Crystal Palace. Proti QPR se neprosadil ani jeden z hvězdné dvojice Sigurdsson - Bony, kteří dohromady zařídili více než tři čtvrtiny gólu Swans (15 z 19).

Taky West Ham měl donedávna dvojici klíčových ofenzivních postav, které stály za úspěchem týmu. Diafra Sakho a Enner Valencia skórovali v každém zápase, dokud se souběžně nezranili. Nyní už jsou však oba fit a minimálně start Valencii se očekává. Sakho patrně nastoupí (pokud vůbec) jen z lavičky a opět uvolní místo i kapitánu Kevinu Nolanovi, jenž stojí jeden krůček od 100 ligových branek.

Kromě útočné dvojice by se měl vrátit taky záložník Alex Song; naopak Mark Noble ještě není připraven na soutěžní zápas. Swansea se musí obejít bez levého obránce Neila Taylora, jenž proti QPR dostal pátou žlutou kartu. Mimo hru je taky stoper Federico Fernández.

Aston Villa se v neděli bude pokoušet o to, aby z tohoto týdne udělala ten zdaleka nejlepší od měsíce září. V úterý totiž Paul Lambert udělal vůbec první vítězství od vlastního podpisu nového kontraktu po uplynutí pouhých čtyř kol, a zrovna Foxes představují ideálního soka pro ideální navázání...

Jejich srab totiž zdánlivě nezná konce. Od slavného skalpu Manchesteru United uplynulo již devět ligových kol a Leicester v tomto dlouhém intervalu dokázal uhrát všehovšudy dva body. V posledních dvou utkáních potom alespoň zapracoval na ofenzivní produkci, když v nich nasázel více branek (tři) než v předchozích sedmi duelech dohromady; přesto musí být nálada v táboře Foxes přímo bezútěšná.

To birminghamští mohou při zvolení správné optiky vyvodit z nedávných výsledků alespoň nějaká pozitiva. Již po čtyři ligová kola jsou například neporaženi (leč za tu dobu rovnou třikrát remizovali, samozřejmě), v týdnu se prvně od měsíce března trefil jejich elitní kanonýr Christian Benteke a co víc: konkrétně Leicester potom Villans přemohli v obou vzájemných soubojích v rámci Premier League.

Co už příznivce Aston Villy může těšit jen těžko, je celkový počet 61 bodů z 61 domácích vystoupení pod vedením Paula Lamberta, či celkový střelecký výkaz v letošní sezoně o ubohých sedmi dosažených brankách. A ještě více přitížit by v tomto směru birminghamským mohly čerstvě absence Andrease Weimanna (karetní trest) a Joea Colea (hamstring).

Toto utkání se částečně ponese ve jménu nedostupných stoperů. Na jedné straně dál absentuje trojice Senderos-Vlaar-Baker; Leicester se bude muset výjimečně obejít bez suspendovaného kapitána Wese Morgana, kterého patrně zastoupí Liam Moore. Nejisté jsou starty Nugenta s Hammondem, jenž by se mohl vrátit po problémech s lýtky.

Prohraje někdy? Chelsea v týdnu porazila Tottenham jasně 3:0 a vyrovnala klubový rekord v neporazitelnosti ve všech soutěžích, jenž nyní čítá 23 utkání. Překonat jej se pokusí v Newcastlu, který naopak po obdivuhodném zmrtvýchvstání už dvakrát nevyhrál...

Superlativy se kolem ní jen točí, porazit ji je nemožné, a v poslední době dokonce i vstřelit gól. Ve všech soutěžích nedostal Thibaut Courtois gól už 441 minut, Chelsea za tu dobu naopak stihla skórovat hned dvanáctkrát. Další góly do sítě soupeře hodlá vsítit v Newcastlu - i jeho manažer Alan Pardew se Londýňanů obává.

"Tohle je nejlepší Chelsea, kterou jsem kdy viděl - a vím to velmi dobře, sleduji ji od svých 12 let," smeknul Pardew před sobotním soupeřem. Zdravý respekt však může Newcastle naopak nabudit. Proti Blues se mu ostatně velmi daří, když vyhrál oba poslední domácí zápasy.

Dobré vzpomínky na Magpies nemá ani José Mourinho - kromě porážky v minulé sezóně (2:0) v St. James Parku nevyhrál ani za prvního působení v Chelsea. Tehdy dvakrát uhrál remízu a jednou prohrál. "Když hrají proti ostatním týmům, vypadají, jako by hráli přáteláky," rýpl si Mourinho. "Možná je to kvůli Chelsea. V poslední dekádě se z ní stal silný tým, proti kterému se chtějí všichni vytáhnout."

Ještě před týdnem by si leckdo vsadil právě na Newcastle, jehož pětizápasová série výher v říjnu a listopadu vzala dech celé Anglii. Poslední dvě utkání nicméně Straky nezvládly - v utkání dvou černých koňů podlehly West Hamu a v týdnu uhrály v Burnley pouze bod za remízu 1:1.

Na Newcastle nyní brousí zuby hlavně Eden Hazard, který ve zmíněném duelu s Tottenhamem exceloval a vstřelil vítězný gól. Na Magpies má navíc nevídanou "pifku" - ve třech utkáních proti nim nastřílel čtyři branky; včetně hattricku při posledním únorovém měření sil (3:0).

Kromě něho bude mít José Mourinho k dispozici i prakticky celý kádr. Chelsea zranění vyhýbají jako čert kříži, takže bude chybět jen vykartovaný záložník Nemanja Matić. Po odpykání karetního trestu se naopak vrací útočník Diego Costa a fit by měl být i stoper Gary Cahill, jenž pro podezření z otřesu mozku střídal proti Tottenhamu už v poločase.

Výčet marodných fotbalistů Newcastlu je o poznání širší. Kromě dlouhodobě "neschopných" De Jonga, Gutiérreze, Santona, Obertana, gólmana Krula a nešťastníka Ryana Taylora patrně nenastoupí ani kapitán Fabricio Coloccini, který se ještě nestihl plně zotavit ze zranění lýtka. Další stoper Mike Williamson a duo Daryl Janmaat a Sammy Ameobi pak o své nominaci budou vědět až krátce před utkáním. Po karetních trestech se vracejí alespoň Jack Colback a Moussa Sissoko.

Duel Hullu s West Bromwichem slibuje spíše nervózní než nějakou vysoce atraktivní podívanou. Oba celky ostatně dělí jen krůček, respektive dva, od sestupové propasti, a o nějaké herní pohodě se - docela logicky - nedá hovořit v případě žádného z nich...

Tigers momentálně budou usilovat o teprve druhou ligovou výhru ze 14 pokusů; WBA o totéž, akorát z přívětivějších osmi. Hull do tohoto víkendu půjde alespoň nějakým způsobem povzbuzen, když se mu v týdnu podařilo konečně utnout sérii čtyř porážek v řadě; to Baggies naopak nebodovali právě ty čtyři kola po sobě a světla na konci tunelu by se rádi dočkali nyní.

West Bromwich tímto vstupuje do zvláště důležité fáze ročníku; a to ne jenom proto, že jde o Vánoce, a během nich se rozhoduje dosti pravidelně. Pro WBA konkrétně prosincový los znamená, že se potkají hned se čtyřmi týmy, které jsou od něho vzdáleny na dostřel pouhých třech bodů. Počínaje samozřejmě Hullem, jenž dosud s Throstles v rámci Premier League ani jednou neprohrál (dvě výhry, dvě remízy).

Ještě jeden zápas stráví na tribuně potrestaný Gastón Ramírez z Hullu, stejně jako Claudio Yacob z druhého konce barikády. Pro zdravotní trable potom do sobotního duelu nezasáhne ani kapitán WBA Chris Brunt (hamstring) či opora Hullu Momo Diamé (koleno).

Naopak Morrison s Pocognolim jsou již zdrávi a Abel Hernández se vrací Steveu Bruceovi pod ruku poté, co doma v Uruguayi asistoval partnerce u porodu.

Dlouho byl Liverpool k posměchu celé Anglii. Listopadová série čtyř soutěžních porážek už byla jen vyvrcholením dlouhé výkonnostní i výsledkové krize, která je však, zdá se, minulostí. Poté, co Reds šťastně zdolali Stoke City, dokázali Gerrard a spol. vyhrát i v Leicesteru a nyní budou proti Sunderlandu hájit osmou příčku tabulky...

Pět bodů na Ligu mistrů. Taková je aktuální ztráta Liverpoolu na čtvrté místo, které drží Manchester United. Nutno však podotknout, že letošní nesmírně vyrovnaná střední část tabulky má na svědomí hned osm celků v rozmezí šesti bodů. Stačí tak dvě, tři kola a vše může být zamotáno úplně jinak. Každopádně, Liverpool může proti Sunderlandu dosáhnout třetího vítězství v řadě; tedy počinu, který Rodgersovi svěřenci dokázali dovršit naposledy v dubnu.

Domácí trápí řada zranění. Mimo hru je stále Mamadou Sakho, Daniel Sturridge, dále Jon Flanagan nebo Mario Balotelli, jenž v současnosti čelí obvinění za anti-semitistické a rasistické vyjadřování na Instagramu. Phillippe Coutinho a José Enrique naopak mohou nastoupit a čelit značně nevypočitatelnému Sunderlandu...

Mackems o víkendu dokázali udržet na uzdě nezastavitelnou Chelsea, když s ní uhráli bezgólovou remízu. Jen o pár dní později však přijel do Sunderlandu Manchester City a Stadium of Light se rozpadl pod silou Sergia Agüera a čtyř gólů do sítě Costela Pantilimona.

Svěřenci Guse Poyeta však strádají především směrem dopředu - z posledních sedmi duelů dokázali alespoň jednou skórovat pouze ve třech z nich. Méně branek než Sunderland (13) pak doposud vstřelila jen Aston Villa (8) a Burnley (10).

Pomoci tuto nelichotivou bilanci vylepšit už může i záložník Adam Johnson, který v týdnu scházel kvůli menšímu zranění. Stejně je na tom i stoper Wes Brown. Otazník nicméně visí nad startem Stevena Fletchera, Sebasitan Coates určitě nenastoupí dle klauzule v hostovací smlouvy právě z Liverpoolu.

Je už skoro pravidlem, že jakmile očekáváte od Tottenhamu suverénní domácí představení, absolutně vás překvapí tragickým výkonem. Ono už to vlastně překvapení ani není... Loni takhle byl schopný prohrát 3:0 s West Hamem, trapné debakly s Liverpoolem a Man City nevyjímaje. Domácí ostudy s Wolves nebo Wiganem z let minulých mají fanoušci zaryty v hlavách důkladně.

Crystal Palace je velikostí a kvalitou dvěma předešlým dost podobný, a nezajímavé není ani to, že předposlední vzájemný střet na White Hart Lane skončil před deseti lety remízou - přestože Tottenham předtím pětkrát v řadě vyhrál a Eagles osmkrát za sebou nezvítězili.

Kam tím mířím? Je to jednoduché - v Tottenhamu se v Premier League zkrátka skrývá nejnevypočítatelnější celek. Jsou schopni prohrát se soupeřem jasně 0:5, aby pak čtvrt roku hráli obstojně a následně se stejným soupeřem dostali takřka stejnou šichtu. Duel s Palace tak rozhodně není jednoznačným duelem, byť se to tak může na pohled zdát.

Tottenham prohrál dva ze tří posledních domácích zápasů - není náhodou, že mezi prohry se řadí i duel se Stoke City (který předtím za 14 měsíců vyhrál venku všehovšudy 3x) a Newcastlem (jenž do té doby vyhrál v lize jediný z osmi zápasů), zatímco Everton, pátý tým loňské tabulky, porazil 2:1.

Přesto se ve hře Spurs dá najít pozitivní směr. Kromě zmíněného Evertonu porazili o týden předtím i Hull, porážka 0:3 s Chelsea také neodpovídá průběhu hry, vždyť Tottenham chvílemi soupeře přehrával (byť si nevytvořil jedinou šanci).

Naproti tomu Crystal Palace se neustále plácá v takové krizi nekrizi. Za osm posledních zápasů dokázal jednou vyhrát. Jednou jedinkrát. Proti Liverpoolu. Je tak více než pravděpodobné, že následující triumf přijde proti dalšímu klubu, jehož ambice jsou každý rok vyšší, nežli jsou jeho možnosti, a kádr je pozoruhodně nabytý hvězdami, ale zároveň nekompletní.

Tottenhamu stále chybí Adebayor, naopak se vrací Rose. S otazníkem jsou starty Naughtona a Chirichese. Eagles možná přistřihne křídla absence Ledleyho, jenž na marodce doplní Mariappu a Delaneyho.

Málokterý mančaft o sobě může říct, že u něho Arsenal už čtyřikrát v řadě nevyhrál - Stoke City je každopádně přesně takovým případem. Od února 2010 se Gunners na Britannia Stadium museli spokojit s ubohými dvěma remízami ze čtyř utkání, a zrovna nyní by jim dozajista bodlo ojedinělé vítězství...

V posledních dvou kolech Arsenal trochu zvedl své akcie, když za pomocí dvou čistých kont přetlačil West Bromwich i Southampton, a navzdory nejhoršímu ligovému startu pod dohledem Arsena Wengera nakonec z posledních šesti utkání vytěžil relativně lichotivé čtyři výhry.

Pořád nicméně Arsenal sedí mimo pohárové pozice, na druhý Manchester City ztrácí nehezkých sedm bodů (o vedoucí Chelsea ani nemluvě) a nasnadě tak je jeho čerpání sebevědomí z ještě větších útrap soupeře. Tomu se už ani doma, kde Gunners z osmi výjezdů triumfovali všehovšudy na jednom, nedaří dle představ - aktuální tři prohry na Britannia Stadium se rovnají loňskému výkazu Stoke po celé sezoně!

Potters navíc nezvládli všechna tři minulá ligová klání; ačkoliv na své soky docela v pohodě stačili a nakonec jim vždy podlehli rozdílem jediné branky. V důsledku se teď každopádně Stoke nachází jen tři body nad sestupovou propastí a s otazníky nad zdravotními stavy Walterse, Whelana či Hutha to zatím na blýskání na lepší časy tak úplně nevypadá.

Už tak totiž Mark Hughes nemůže počítat s potenciálními oporami jako Peterem Odemwingiem, Victorem Mosesem a Stevem Sidwellem, pročež jsou jeho možnosti opravdu značně limitované. Totéž lze nicméně říci i o jeho protějšku.

Wenger dál postrádá ofenzivní esa jako Özila, Wilsherea a Walcotta, přičemž mu čerstvě vypadl ze hry i obránce Monreal a v menším ohrožení se zdá být start Koscielného. Zpátky mezi tři tyče by se mohl postavit uzdravený Szczesny, jakkoliv Martínez ve všech třech svých startech nepustil za svá záda ani jeden míč.

Manažer Queens Park Rangers Harry Redknapp označil nadcházející duel jako opravdový "six-pointer". Volně přeloženo duel, ve kterém jde oběma celkům nejen o tři body na své konto, ale také o to, aby soupeř hned tři ztratil. Nováčkovský duel QPR s Burnley je naprostým příkladem tohoto pojmu. Vítěz se v každém případě dostane pryč ze sestupových vod...

Hoops patrně nezopakují pětigólový thriller z minulého týdne proti Leicesteru, přesto se dá s velkou pravděpodobností tvrdit, že pokud někdo v utkání skóruje, bude to buď Charlie Austin nebo Danny Ings.

Robustní forvard QPR skóroval ve všech třech posledních domácích duelech a není tak divu, že je momentálně po boku Saida Berahina nejlepším anglickým střelcem v Premier League. Ings zase v minulých třech kláních rozvlnil třikrát síť a je hlavní oporou Clarets v aktuální čtyřzápasové sérii neporazitelnosti.

Rangers v týdnu padli na hřišti Swansea a jen tak potvrdili, že venku jsou opravdu katastrofální. Ze sedmi duelů nebrali ani bod - to však jen ilustruje, jak naopak spoléhají na svoji půdu. V domácí tabulce drží výtečné osmé místo, porazili tu Aston Villu, Sunderland i zmíněný Leicester, navíc uhráli cenný bod například s Manchesterem City. Jestli zkrátka QPR něco umí, tak vyhrávat doma - a proti Burnley zkrátka musí...

V posledních letech se jim nicméně proti Clarets příliš nedaří, vždyť na vítězství čekají už bezmála sedm roků - a to měli od té doby hned devět pokusů na nápravu, sedm ve druhé lize, dva v FA Cupu. A výsledek? Pět výher Burnley, čtyři remízy.

Výhodou Queens Park Rangers může být kromě domácího prostředí a Austinovy formy také fakt, že trenér Redknapp nemá žádné čerstvé raněné - naopak Bobby Zamora se vrací do hry. Mimo tu tak zůstávají jen Adel Taarabt, Sandro a Alejandro Faurlín.

Charismatický manažer Burnley Sean Dyche patrně bude muset nahradit obránce Stephena Warda, který se v týdnu zranil. Fit není ani bolavým lýtkem sužovaný Michael Duff.

Nechat Chelsea uprchnout a hrát vlastní soutěž? Vyloučeno. Manchester City se pořádně obul do svých soupeřů v posledních týdnech a díky vynikajícím výkonům patrně po nejbližších duelech vytvoří s londýnským rivalem dvojblok mířící k mistrovským slavobranám. Momentálně ztrácí šest bodů a další překážkou je nevyzpytatelný Everton...

Manchester City si svoji krizi vybral na přelomu října a listopadu, kdy z šesti soutěžních zápasů vyhrál jediný, vypadl z ligového poháru, značně si zkomplikoval cestu do osmifinále Ligy mistrů a zdánlivě se vzdálil od nadějí na boj o titul.

Poslední čtyři duely však Citizens zvládli na výbornou. Ve zlomovém utkání udolali Swansea, pak díky geniálnímu Agüerovi přestříleli Bayern Mnichov a návrat do elity završily jasnými výhrami nad kometou Premier League Southamptonem a Sunderlandem. Chelsea mezitím právě v Sunderlandu ztratila a rozestup mezi dvěma nejsilnějšími celky je nyní pro City opticky snesitelnější.

Nyní ale naráží na celek, proti němuž hraje jen s největším odporem. Everton patří k jednoznačně nejméně oblíbeným týmům a Man City na něj dlouhodobě neumí. Posuďte sami: Z posledních 20 vzájemných zápasů vyhrál klub z Manchesteru jen 6; Everton naproti tomu hned dvakrát tolik. Výjimkou nejsou asi klání na půdě obhájce titulu, kde Toffees vyhráli 4 ze 7 nejčerstvějších duelů. Nutno ale podotknout, že po přestěhování City na Etihad Stadium uhráli ze tří utkání jen bod.

Ještě více ale svěřence Roberta Martíneze trápí vlastní nevyrovnanost. V jeden týden smetou hráči Evertonu Aston Villu i Burnley, aby další dvojduel neporazili Swansea ani Sunderland. V důležitém zápase o pohárovou Evropu pak zdolají silný West Ham, aby pak prohráli s Tottenhamem, a dokonce doma jen remizovali se zoufalým Hullem.

Není proto divu, že se liverpoolský celek nachází v dolní polovině tabulky - oproti loňské sezóně je devět bodů v mínusu (takový výkon by letos stačil na třetí místo). A velkou váhu nemá ani historická bilance Evertonu proti City; sám manažer Martínez má totiž ze sobotního soupeře ryzí kopřivku - v lize proti němu hrál 10x a kromě jedné remízy pokaždé odešel poražen. Jen vítězné finále FA Cupu z roku 2013 je sladkou náplastí španělského stratéga.

Tomu bude v šlágru sobotního programu pravděpodobně chybět dvojice Steven Naismith, James McCarthy, naopak k dispozici jsou po zdravotních trablích Alcaraz, Koné i Oviedo.

Ani domácí nemají k dispozici plnou nominaci, mimo hru jsou kapitán Vincent Kompany a David Silva - oba dva by však měli být připraveni na klíčový duel Ligy mistrů proti AS Řím. Podobně je na tom Stevan Jovetić. Po karetním trestu se ale vrací důležitý stoper Eliaquim Mangala - fit jsou i Kolarov a Džeko.