Premier League - preview 16. kola

Souboj dvou odpadlíků, tak vidí tento duel většina škarohlídů a nejen oni. I sám Fernando Torres, stěžejní článek ofenzívy Liverpoolu, své mužstvo z boje o titul již pomalu odepisuje. Přesto bude mít bitva mezi Reds a londýnskými kanonýry o zvláštní náboj postaráno. I kdyby se neválčilo o tu vůbec nejvyšší sesel, pořád jsou tu obavy o místo v příštím ročníku Ligy mistrů.

Těm Liverpool nyní zatne tipec jen hodně těžko. I když je popředí tabulky skutečně natěsnané, sedmá výchozí pozice Reds ponechává ve značné nejistotě. Tím spíš, že před nimi stojí týmy jako ManCity, Tottenham či Aston Villa, které se na první pohled pyšní lepší, někdy dokonce daleko lepší formou. Liverpoolské tři remízy a jedna prohra z posledních pěti kol totiž neznějí přesvědčivě ani náhodou. Stejně tak statistika o pouhých třech výhrách za minulých 14 utkání ve všech soutěžích. Svěřencům Rafy Beniteze to navíc vůbec nejde ani proti soupeřům z první poloviny tabulky. Vezmeme-li v úvahu nedávných osm měření sil, triumfovali jen v jediném - v říjnovém klání s Manchesterem United.

Ani Arsenal se letos samozřejmě nevyhnul mírnému útlumu, z toho už by však mohl být venku. Minulý víkend totiž přesvědčivou výhrou nad Stoke utnul sérii tří prohraných zápasů na domácí scéně bez jediné vstřelené branky. To ale opravdu musela být výjimka, bereme-li v úvahu fakt, že Premier League nezná přesněji mířícího celku. Co se týče soubojů Kanonýrů se zbytkem anglické smetánky, jsou na tom podobně jako jejich příští soupeř - bledě. Konkrétně duely s ostatními členy Big Four vůbec nezvládají, když nad nimi v posledních šesti ligových případech nevyzráli. Letos dokonce mohou zkompletovat nemilý hattrick proher, neboť už teď za sebou mají prohru 1:2 s Manchesterem a debakl od Chelsea (0:3).

Předmětem rozsáhlých diskuzí byl v nedávné době kormidelník Liverpoolu Rafael Benitez. Do něj se nejprve opřel ex-manažer Reds Graeme Souness, podle nějž tradiční celek "taje", a potom i Jürgen Klinsmann, jenž byl před dvěma lety spojován s jeho nástupnictvím. Za španělského lodivoda se postavil vlastně jen jeho příští protějšek, Arsene Wenger. Ten ho dokonce nazval "skvělým manažerem". Taková slova by však Benitez měl začít okamžitě potvrzovat, vždyť s takovou se může brzy nepěkně přiblížit vyhazovu. Nicméně tvrdohlavý Španěl rozhodně neztrácí hlavu a ostře kontruje: "Vždycky je tu nějaká kritika, ale já jí nenaslouchám. Zvuk televize vypínám," líčí své postupy a ironicky vrací úder svým recenzentům, "oba posbírali úžasné úspěchy coby manažeři, takže fanoušci ignorují, co oni vykládají."

Marodky obou mužstev jsou si navzájem dokonalými kontrasty. Zatímco na té liverpoolské sedí tak akorát Ryan Babel, a to ještě není vyloučeno, že se do neděle stihne dát do kupy, tu arsenalskou okupuje hned devět borců. Ani na straně Reds však není o žhavé novinky nouze. Po šesti týdnech se totiž strojí ligový návrat Fernanda Torrese, který měl v poslední době problémy s kýlou. Kompletní debut si navíc v týdnu konečně odbyl i Alberto Aquilani. Teď by mohl dostat další šanci, ačkoli se onen středeční duel Liverpoolu vůbec nevydařil a jen podtrhl neslavný exit z Champions League.

Drtivá většina stavebních kamenů sestavy Gunners dostala v týdnu volno. Arsenalu už v Lize mistrů o nic nešlo a ze členů základní sestavy nastoupil vlastně jen Alex Song, který však musel stát během duelu se Stoke kvůli přemíře žlutých karet na svém kontě. Kanonýři by tak teoreticky měli mít více sil než soupeř. Zároveň je ale také drsnějším způsobem limituje marodka. Sic nelze vyloučit starty Eduarda či Diabyho, takový Clichy, Gibbs, Rosický či Van Persie ještě do hry určitě nezasáhnou.

Góly jsou kořením fotbalu, to je stará pravda. V tom případě však Potters raději jemnější jídla. Na vstřelenou branku totiž čekají více než tři hodiny a navíc nedávno přišli o klíčového útočníka Jamese Beattieho. Jak se tuto sobotu s neblahými okolnostmi vypořádají, to záleží i na výkonu nevyzpytatelného Wiganu.

Vedení Stoku uvalilo přísné informační embargo na týmovou hádanici po nedávné prohře s Arsenalem. Nikdo o tom nechtěl mluvit. "Vždycky jsem měl svá svatá pravidla a jedno praví, že co se stane v kabině, to tam také zůstane," ctí poslušně své zásady Tony Pulis, manažer Potters. Teď bude tedy velmi zajímavé sledovat, jakým směrem se bude letošní sezona pro Stoke ubírat. Doteď se nějakým konkrétním směrem nevydala. V minulých třech kolech staffordshireští okusili jak porážku, remízu, tak i výhru. Nejčerstvější vzpomínky však mají právě na onen jediný nezdar, jasnou prohru s Kanonýry, díky níž také spadli do druhé poloviny tabulky. Odtud se asi s podobně mizernou gólovou potencí nebudou hrabat zrovna krátce. Vždyť nikdo nenastřílel méně branek (13). Navíc více než jednoho gólu Potters docílili všehovšudy třikrát za tento ročník a ještě nikdy se nestalo, aby jejich gólový účet zaplnili dva hráči.

Jakkoliv Dave Whelan nadával na Steva Bruce a jeho "prohnané posily", právě jeho nákupu může vděčit za to, že s útočníky nemá takové problémy jako jeho protějšek. Hugo Rodallega se totiž chytl náramně a hlavně jeho šest ligových zásahů drží Latics i nadále nad sestupovou propastí. Té se však Wigan neustále blíží vinou strašlivé obrany, jež propustila dvakrát víc gólů než ta Potters. Všeobecně se navíc může pyšnit statusem nejpropustnější defenzívy Premier League, tedy spolu s tou tygří. Achillovou patou Athleticu se rovněž zdá býti chabá koncentrace na konce zápasů. I díky ní Wigan dostal od Tottenhamu takový nášup, vždyť v posledních pěti minutách inkasoval hned třikrát. Dohromady pak ve finálové fázi utkání obdrželo branek sedm.

Oba celky mají poněkud prořídlé marodky, což rozhodně není na škodu pro oko diváka. Na jedné straně se obávají, co bude vyvádět Beattieho koleno a nad jeho hlavu malují otazník, na té druhé se zase chystají do poslední chvíle dávat šanci na zotavení brankáři Kirklandovi, který jako tradičně marodí s problematickými zády. Stejný problém nedávno potkal i kapitána Stoku Fayeho, naopak z ošetřovny mizí postava jiného klíčového stopera Ryana Shawcrosse.

Už jen jako řadový fanoušek bude duelu "svého" West Hamu s letošní senzací z Birminghamu přihlížet Dean Ashton. Toho už omrzely veškeré domluvy nemoudrému kotníku, když v pátek ohlásil definitivní konec své kariéry. Hlavně za něj teď budou Kladiváři bojovat na půdě, která nebyla dobyta od konce září.

Průběžné deváté místo Brums, nováčka letošní Premier League, překvapuje opravdu kdekoho. Přitom Birmingham nepřišel s ničím novým. Hraje důrazně, ze zajištěné obrany a spoléhá na skvělého týmového ducha. Výsledkem toho všeho není jen prozatimní vynikající postavení v tabulce, ale i fantastická forma. Ta praví, že na Brums nikdo nevyzrál dlouhých šest zápasů, z nichž poslední tři dopadly ve prospěch právě hochů z kraje Midlands. Základem hitu tohoto ročníku je pak bezpochyby i opravdové domácí prostředí. Před vlastním publikem Joe Hart (mimochodem nejvytíženější brankář PL) dvakrát v řadě neinkasoval a také díky tomu je půda na St. Andrews ze všech prvoligových vůbec nejméně plodná (diváci tu viděli jen devět branek).

Jestliže Birmingham představuje příjemné překvapení, West Ham nepřestává příznivce Premier League udivovat docela jinačím způsobem. Na venkovní vítězství čeká od samého počátku sezony, poslední dobou zpravidla inkasují vícekrát než "jen" dvakrát a z toho všeho vychází pro ně velmi nemilá 17. příčka. Probrat se potřebuje hlavně zadní linie, která v posledních třech kolech dovolila soupeřům vsítit neskutečných deset branek. Nyní v sobotu je však ideální čas na to, aby se vše v lepší obrátilo. Gianfranco Zola totiž slaví menší jubileum. Čeká jej kulatý padesátý duel v pozici manažera Hammers.

Veterán Kevin Phillips je už v pořádku, tím však dobré zprávy pro Alexe McLeishe nemilosrdně končí. Jiný forvard O’Connor a hostující záložník Tainio jsou totiž na dlouho mimo, když v nedávné době oba podstoupili náročné operace. Prvně jmenovaný si nechával spravovat kyčel, jeho parťák pro změnu koleno.

Časy, kdy West Ham značně limitovala rozsáhlá marodka, už pomalu pomíjejí, pryč však ještě úplně nejsou. Kromě očekávaného Ashtonova adios zůstávají pouze na tribuně i hráči jako Upson, Cole, Hines či Behrami. Natažená třísla pro změnu trápí Jimeneze. Jediné pozitivní míří k Zolovým uším z úst brankáře Greena a odchovance Nobleho. Oba už se otřepali z běžné nemoci.

Že si Manchester vzpomene, jak že se to vyhrává, zrovna v duelu s Chelsea, to je docela slušná ironie. Podstatné však je, že děsivou sérii sedmi remíz konečně přerušil a může teď s klidem opět vyhlížet ty nejvyšší cíle. Další krok za narušením Big Four by měl učinit v sobotu na půdě zachraňujícího se Boltonu.

Gary Megson žádá okolí, aby jeho svěřence ještě neodepisovalo. "Potřebujeme střílet více gólů - první gól - a pak budeme schopni odhalit všechny ty dobré vlastnosti našeho týmu," je si jistý perspektivní manažer Boltonu. Pravda, bylo by asi předčasné jeho ovečky už teď zatratit, ovšem takový pád tu už dlouho nebyl. Přitom Wanderers neodstartovali nijak špatně, dokonce to vypadalo na sezonu strávenou v těch klidnějších vodách horší desítky. Pak však přišla půlka října a takový sen se okamžitě rozplynul. Od těsné prohry s Manchester Trotters získali pouhé čtyři body, přičemž hned čtyřikrát prohráli. Nevyhnul se jim proto strmý sešup tabulkou až na devatenáctou příčku. Odtud se teď mají za úkol během Vánoc vyhrabat. Čeká je totiž relativně přívětivá porce zápasů, když se postupně utkají s West Hamem, Wiganem, Burnley a Hullem.

Nálada na Eastlands v poslední době otočila během pár chvil o rovných 180 stupňů. Frustrace způsobená sedmizápasovou šňůrou bez porážky najednou transformovala do bujarého veselí po triumfu nad vedoucí Chelsea a postupem do semifinále Carling Cupu skrze ještě slavnější londýnský celek - Arsenal. Incident v šatně po remízovém klání s Hullem tak jako by pročistil atmosféru uvnitř zadrhávajícího se kolosu. Teď už začíná statistika o dvanácti střetnutích neporazitelnosti konečně opravdu něco znamenat. Stejně jako fakt, že Citizens letos v sezoně prohráli jen jediný zápas.

Bolton je před zápasem pravdy notně posílen o návrat kapitána Kevina Daviese, který si odpykal jedno utkání karetního trestu. S využitím dlouhodobě zraněných Davise a O’Briena však Megson nemůže počítat ani tentokrát a ještě dlouho moci nebude. Dokonce není vyloučeno, že oba nestihnou ani závěr sezony.

Jeden podobný případ nalézáme i na opačné straně bariéry. Na mysli mám Michaela Johnsona, kdysi pomalu nejslibnější talent celých Ostrovů a dnes ztrápeného lazara, který si kompletní dva roky pořádně nekopl do balonu a také do tohoto ročníku už nenaskočí. Radostná zpráva naopak může potkat Sylvinha, jenž při zranění Bridge vyhlíží debut v bleděmodrém trikotu. Mezi vyléčenými marody pak nacházíme jména Irelanda a Bellamyho.

Zhruba ve chvíli, kdy všude na světě začaly televize vysílat barevně, posledně Fulham triumfoval na hřišti Burnley, svého příštího soupeře. Od té chvíle Londýňané Turf Moor navštívili hned devětadvacetkrát, přičemž minulých osm střetnutí vůbec nezvládli. Také letos jsou Clarets na vlastní půdě velmi silní, dokáže tedy Fulham jubilejně potřicáté konečně prolomit takové prokletí?

Pouze jediný bod v tomto ročníku Moorites vybojovali na stáncích cizích týmů, před vlastním publikem jich urvali hned šestnáct. Kdybychom tedy brali v úvahu jen domácí klání, Clarets by se nyní hřáli na překrásném sedmém místě. Kdežto v opačném případě by okupovali úplné dno tabulky. Naposledy však Turfites doma jen remizovali, čímž skoro položili základy čtyřzápasové šňůry bez vítězství. Za nemilou bilanci časů nedávných může především chabá defenziva Burnley, která v minulých čtyřech kolech inkasovala rovnou jedenáctkrát. Jestli se má situace Clarets někdy zlepšit, mělo by se tak stát právě během náročného prosincového programu, kdy se Coyleovi svěřenci hned čtyřikrát postaví celkům z nejhorší šestky.

Zadáci Burnley by se v sobotu měli mít obzvláště na pozoru, neboť proti nim nastoupí jeden z nejspolehlivějších střelců minulých hracích víkendů. Řeč není o nikom jiném než o Američanu Clintovi Dempseym, jenž v posledních sedmi kolech nastřádal i ze zálohy obdivuhodných pět branek. Jinak ale síla Fulhamu vždy spočívala spíše v defenzivní činnosti, v níž oproti němu zaostává i takový Arsenal či Tottenham. Naopak slabinou Cottagers je letos podobná nevyrovnanost, s kterou jsme se mohli seznámit u Clarets. Vždyť venku nezvítězili od prvního kola, zatímco na svém panství dovolil v lize naposledy loupit Arsenalu koncem září.

Už je to takový nepříjemně obehraný evergreen o trojici chronických lazarů. Všichni se kolem nich točí, marodku navštěvují a zase opouštějí, jen oni neustále setrvávají. Řeč je o nerozlučném triu ve složení McCann-Paterson-Rodriguez. Přitom právě prostřední jméno Burnley dost možná velmi schází, neboť jde o jeho loni nejlepšího střelce. Na druhou stranu trest už vypršel obránci Caldwellovi a nelze také vyloučit návrat útočníka Nugenta.

Simon Davise pokračuje v rekonvalescenci poraněného lýtka, zatímco Dickson Etuhu hlásí, že je zpět. Lehce už trénuje Andy Johnson, sobotní zápas je pro něj však příliš blízká meta. Jeho cílem by mělo být středeční klání s Basilejí.

Chelsea byla již před sezónou pasována do role jednoho z největších kandidátů na titul a zatím tyto prognózy také naplňuje. Společně s Manchesterem United se již pomalu začíná vzdalovat ostatním a své první místo se bude v tomto kole snažit potvrdit proti Evertonu.

Po minulém víkendu mají Blues náskok na čele pouze dva body. Během nedělního odpoledne totiž podlehli Manchesteru City, který tak výrazně pomohl svému úhlavnímu městskému rivalovi. "Neznamená to pro nás žádný velký problém, stále se totiž držíme na čele. Tým je v dobrém rozpoložení, protože máme velké osobnosti a plno výborných fotbalistů," nechal se slyšet Carlo Ancelotti.

Další ztrátu si už ale nemůže Chelsea dovolit, zvlášť když hraje před vlastními fanoušky, kde dosud letos pokaždé brala jedině výhru, a to již sedmkrát. Navíc se pyšní báječným skóre 20:1. K tomu všemu neprohrála s Evertonem už více jak devět let, a tak pochopitelně půjde i tentokrát pro tři body. Domácí trenéři ale musí zapomenout na výpomoc Deca, Essiena, Sturridgeho, Kaloua, Alexe a Bosingwy.

Everton se stále drží povážlivě blízko sestupovým příčkám. Dosud se mu vůbec nedařilo, což dokazuje také jen šestnáct získaných bodů. Na výhru již navíc čeká čtyři kola. Naposledy se mu povedlo uhrát alespoň remízu s Tottenhamem. V tomto zápase měl však pořádnou dávku štěstí, jelikož nejprve vyrovnal dvougólovou ztrátu a v posledních minutách zápasu vychytal Howard Defoea z penalty.

"Výkony, které nyní předvádíme, jsou podobné jako před třemi čtyřmi lety, kdy jsme byli teprve na vzestupu. Poslední venkovní zápas na půdě Hullu (Everton po prvním poločase prohrával 0:3) mé hráče hodně změnil. Uvědomili si, že musí vydat více úsilí, aby mohli vyhrávat zápasy. Je tu nepatrné zlepšení, ale ne tak výrazné, jak bych si představoval," prohlásil David Moyes.

Za špatné výkony Evertonu bezpochyby může také obrovská marodka, která v posledních týdnech nabobtnala do nebývalých rozměrů. Hrát nebude hned sedm hráčů. Jedná se o Osmana, Anichebeho, Nevilla, Yoba, Artetu, Jagielku a Vaughana. Pod disciplinárním trestem pro změnu je Tim Cahill a nad starty Distina a Goslinga se vznášejí otazníky.

Fotbalisté Hullu City budou chtít rychle zapomenout na nezdar v podobě tříbrankové porážky proti Aston Ville a v zápase s Blackburnem půjdou za bodovým ziskem. Blakcburn je ale v laufu, po senzačním vyřazení Chelsea neprohrál v lize ani s Liverpoolem.

Hull City opět bojuje o záchranu, a zatím má před sestupovými vodami náskok tří bodů. To samozřejmě není moc, a tak i proti Blackburnu by se nějaký ten bod hodil. Tygři si ale v poslední době nevedou vůbec špatně, pomineme-li poslední porážku s Aston Villou. Předtím se totiž povedlo porazit Everton a Stoke a v zápasech s West Hamem a především na hřišti Manchesteru City se podařilo získat cenný bod. Manager Phil Brown si je ale jist, že Blackburn rozhodně nebude snazším soupeřem než například Manchester City a jeho tým musí nastoupit proti Blackburnu maximálně koncentrován.

Blackburn se pomaličku zvedá z bídy, ve které se nacházel v samotném úvodu Premiere League. Problémem Rovers je v posledních zápasech ofenzíva, hosté totiž už přes 270 minut nedali gól. Proti Liverpoolu a Stoke City se zrodila bezbranková remíza 0:0, v zápase s Fulhamem, který byl dohrávkou druhého kola zase výsledek 3:0 pro Fulham. Velký úspěch však zaznamenali hráči Rovers v anglickém Ligovém poháru, svěřenci trenéra Allardace vyřadili vysoce favorizovanou Chelsea. Právě trenér Sam Allardace věří, že v tomto zápas nastal klíčový okamžik pro Blackburn. Nyní by měl jeho tým stoupat příčkami Premiere League.

Domácím bude s největší pravděpodobností chybět klíčový záložník Jimmy Bullard, který se v zápase s Aston Villou zranil. Nicméně dobrou zprávou pro Browna je návrat Myhilla, Bernard Mendyho, Fagana a Jana Vennegoora. V táboře hostí visí otazník nad startem Davida Dunna. V minulé sezoně byl úspěšnější Blackburn, který vyhrál na půdě Hullu 2:1.

Poslední dobou trápící se Sunderland přivítá poslední Portsmouth, který se pod novým trenérem Grantem zvedá. Pokud se hráčům Pompey podaří zvítězit, můžou se za jistých okolností odpoutat od poslední příčky.

Sunderland je sice desátý, ovšem jeho aktuální forma není nijak zvláště oslnivá. Domácí se především trápí střelecky, vždyť v posledních čtyřech utkání vstřelili jeden jediný gól. Pravda, tento gól sice znamenal tři body s vysoce favorizovaným Arsenalem, ovšem porážky s Fulhamem a Wiganem nemuseli být porážkami, pokud by byl útok Sunderlandu více produktivní. Domácí se pokusí vylepšit svojí ofenzivní bilanci hned v následujícím utkání s Portsmouthem, neboť ten se v posledních zápasech vyznačuje ofenzivním stylem hry.

Příliš krutě vypadá výsledek 4:1 v neprospěch Portsmouthu. Svěřenci trenéra Granta hráli s Manchesterem United více než vyrovnanou partii, ovšem Rudí ďáblové potrestali, co mohli. Z prohry nakonec nemusí být Portsmouth úplně smutný, herní projev se zlepšil a hned v dalším utkání přišly na řadu i body. Portsmouth totiž doma porazil Burnley 2:0 a udělal tak první důležitý krok v cestě za záchranou. Pompey ale musí makat dál, a pokud možno hned v zápase se Sunderlandem získat tři body.

Tottenham zatím letos prožívá báječnou sezónu. Vychází mu téměř vše, na co sáhne, a tak není divu, že se drží stále na čele tabulky. Po tomto kole se navíc může konečně přehoupnout přes svého nenáviděného rivala z Arsenalu, na nějž čeká duel v Liverpoolu. To Spurs mají o poznání jednoduššího soupeře, přivítají totiž Wolverhampton.

Již nyní se může severolondýnský klub pyšnit dvaceti sedmi body na kontě. Mohl jich mít však ještě více, jelikož v posledním ligovém zápase proti Evertonu byl blízko vítězství. V Goodison Parku sice nejprve ztratil své dvougólové vedení, v samotném závěru ovšem dostal výhodu v podobě pokutového kopu. Gól z něj ovšem nevytěžil, jelikož Defoe ve vyhecovaném střetnutí na Howarda nevyzrál.

I přesto pochopitelně v týmu panuje dobrá nálada, a proto si již hráči plánovali vánoční večírek. Tuto akci jim však kouč Harry Redknapp zakázal. "Sezóna je ještě dlouhá. Na večírek mohou jít až na jejím konci, pokud budou úspěšní. Nebo ať si chodí na párty během letní přestávky. Právě teď totiž přichází nepříjemné fotbalové období," prohlásil zkušený anglický manažer.

Jeho týmu se na domácí půdě daří. Ze sedmi zápasů vytěžil patnáct bodů, když naposledy zvítězil v památném duelu s Wiganem 9:1. Bude se něco podobného opakovat i tentokrát? Vyloučit se to úplně nedá, jelikož ofenzívě Tottenhamu se vrací jeden velmi důležitý člen. Po dlouhodobém zranění se na trávník opět dostal Luka Modrič a divákům by se měl představit i v tomto duelu. Podobné štěstí už ale nemají King, Cudicini, Woodgate a Giovani.

Od Wolverhamptonu se letos čekaly lepší výsledky, než kterých dosud dosáhl. I přes poslední výhru s Boltonem se stále drží v pásmu sestupu a bude jej zřejmě čekat ještě hodně těžké práce, pokud si bude chtít udržet prvoligovou příslušnost pro příští ročník. Trenér Mick McCarthy i přes rozdílné postavení obou celků ale v tomto kole svým svěřencům věří. "Pokud zahrajeme jako posledně, potom máme šanci," prozradil.

Vypadá to, že se Wolves z posledních tří příček hned tak nedostanou. Po utkání s Tottenhamem je totiž již v úterý čeká duel s Manchesterem United. Situaci jim znepříjemňuje také marodka. Nenastoupí Keogh, Kightly, Murray i Zubar. U Jonese je start nejistý.

Klíčové utkání čeká Manchester United, Rudí ďáblové totiž přivítají na Old Trafford vždy nepříjemnou Aston Villu. Po postupu do osmifinále Ligy mistrů je dalším cílem Alexe Fergusona dobře zvládnout zimu, neboť to je období, kdy se v Anglii "láme chleba".

Manchester v Lize mistrů stvrdil svůj postup mezi šestnáctku nejlepších. Když vcelku bez problému porazil německého mistra Wolfsburg 3:1. Svěřenci trenéra Fergusona tak postupují z prvního místa a nadále mají možnost zopakovat úspěšné dvě předchozí sezony, kdy kromě anglického titulu hráli ďáblové dvakrát finále Ligy mistrů, z toho jednou slavili celkový triumf. Pojďme však zpět do anglické soutěže, Manchester si v posledních dvou zápasech vedl naprosto suverénně a dohromady nastřílel úctyhodných osm branek.

Loňský mistr a aktuální obhájce nejprve rozdrtil Portsmouth 4:1 a poté smetl i West Ham 4:0. Zatímco s Portsmouthem to byla vyrovnaná bitva a konečný výsledek rozhodně neukazuje poměr sil na hřišti, tak v zápase s West Hamem už výsledek přesně napovídá, kdo byl na hřišti pánem. Domácí teď mají před sebou klíčové období, vedoucí Chelsea má náskok jen dva body a po svátcích může být všechno jinak. Ovšem jen pokud Manchester zvládne svá utkání, jako první ho čeká silná Aston Villa.

Villans mají rovněž formu, a do divadla snů nepojedou pro porážku. Aston Villa rovněž jako Manchester slaví postup do dalšího kola anglického Ligového poháru, ovšem důležitější je liga. Svěřenci Martina O’Neilla by si také rádi zahráli evropské poháry, a proto hodlají minimálně aktuální pátou příčku udržet. Na Old Trafford je ale nečeká nic snadného, Aston Villa tu naposledy bodovala v roce 2002, když remizovala 1:1. Podobný výsledek by byl i pro tentokrát úspěchem.