Premier League - preview 19. kola

Ještě když roku 2011 Brendan Rodgers vyváděl Swansea z League Championship poprvé do elitní soutěže, kapitánoval jeho mužstvu jistý Garry Monk. Ten samý Garry Monk, který nyní o tři a půl let později válí v čele toho samého Swansea; respektive ten samý Monk, jenž si s provinční Swansea vede lépe než Rodgers za kormidlem tradičního velkoklubu z města Beatles...

I labutě - přestože jsou tři body před Liverpoolem - by si každopádně dovedly představit o něco příznivější průběh sezony. Na těch několik poztrácených bodů z vedoucích pozic ovšem zatím Velšané dávají úspěšně zapomenout alespoň teď o Vánocích, když proti Hullu a Aston Ville uhráli ojedinělé slepené výhry.

Taky Reds si na Boxing Day zchladili žáhu, i když to v jejich podání bylo ještě méně přesvědčivé. Burnley mělo překvapivě více ze hry a těsnou domácí prohru 0:1 může považovat za relativně krutou a nezaslouženou. Pro Liverpool však bude důležitější fakt, že venku poprvé od měsíce srpna zase uhájil čisté konto, a taky že se dobře naladil na nadcházející los.

Především trojice Leicester-Sunderland-Aston Villa musí z pohledu Reds vypadat více než hratelně, a ačkoliv Swansea jistě lze považovat za nejkvalitnějšího soupeře z celého tohoto kvarteta, liverpoolští si na něj zkrátka musí věřit. I bez zraněných obránců Lovrena, Johnsona a Flanagana.

Zpátky mezi tři tyče loni druhého celku tabulky pospíchá Belgičan Simon Mignolet a dost možná bude jedinou změnou v základní sestavě domácího celku.

Naopak od Garryho Monka se očekává určitá rotace - speciálně Jazz Richards, Bafetimbi Gomis a Wayne Routledge si brousí zuby na místa v zahajovací jedenáctce. A posledně jmenovaný by to pak i měl mít při čerstvých zdravotních trablích konkurenta Montera docela jednoduché.

Louis van Gaal vyhlásil útok na první příčku. S aktuální desetibodovou ztrátou na první Chelsea je to poněkud fantasmagorická myšlenka, nicméně dobrá forma Manchesteru United je holý fakt. Potvrdil to i v posledním zápase s Newcastlem, který díky báječnému Rooneymu vyhrál 3:1. Teď má před sebou ještě těžší oříšek, výlet na půdu Tottenhamu...

Jestli Red Devils chtějí změnit cíl "Top Four" na "titul", musí v první řadě začít sbírat více bodů na hřištích soupeřů, kde vyhráli od začátku sezóny jen dvakrát (z osmi zápasů). V tomto ohledu tak může být výjezd na White Hart Lane takovým lakmusovým papírkem toho, jak to s ambicemi mistra Anglie 2013 doopravdy je.

Tottenham totiž konečně našel formu i pod manažerem Mauriciem Pochettinem, což se mu dlouho nedařilo. Poslední čtyři soutěžní zápasy ale Kohouti vyhráli, a kromě toho, že postoupili do semifinále ligového poháru, dotáhli se na pouhé dva body k aktuálně čtvrtému Southamptonu. Liga mistrů tak není vůbec daleko.

Boxing Day Tottenhamu vyšel, byť může děkovat rozhodčímu Neilu Swarbrickovi, který mu v utkání na hřišti Leicesteru odpustil pokutový kop. Gól klasického mesiáše Christiana Eriksena tak opět nabyl pojmu "vítězný" (už potřetí ve čtyřech venkovních kláních).

Na White Hart Lane už to taková pohádka není, Spurs z devíti zápasů čtyři prohráli a v tabulce domácích zápasů jsou až desátí. O domácí nekvalitě Tottenhamu může vyprávět i Manchester United, který tam neprohrál už třináctkrát v řadě (8-5-0). Na druhou stranu z posledních čtyřech vzájemných zápasů na jakémkoli trávníku naopak neodešel poražený londýnský celek (2-2-0).

Klíčovým mužem zápasu se může stát Wayne Rooney, třetí nejlepší střelec historie Premier League, kterému schází už jen 6 branek na druhého Andyho Cola. Dva zásahy a jednu asistenci zaznamenal v posledním utkání s Newcastlem, přestože se v sestavě 3-4-1-2 zasunul do středu zálohy.

Zůstane tam i v tomto klání, především vinou zranění Daleye Blinda, Marouana Fellainiho i Andera Herrery. Michael Carrick se navíc uvelebil ve středu obrany. Louis van Gaal dále nemůže využít služeb nejdražšího muže anglické elitní soutěže Ángela Di Maríu, který stále trpí na marodce. Je tam také spolu s Adnanem Januzajem a Marcosem Rojem; Luke Shaw však bolavý kotník již vyléčil.

Gólman a kapitán Tottenhamu Hugo Lloris sice odnesl výhru v Leicesteru šrámem na ústech, ale na Vánoční šlágr proti United by měl být připraven. Do hry se vrací záložník Ryan Mason, který už na Boxing Day odkopal poločas.

Vstali z mrtvých v nejlepší možný čas. Vánoce jsou tradičně obdobím Premier League, kdy se láme chleba a kdy se definují šance mužstev na konečné umístění. Southampton na Boxing Day po sérii pěti soutěžních porážek podruhé za sebou zvítězil a v domácím zápase s Chelsea cílí na hattrick...

V půlce prosince, kdy Saints vypadli ve čtvrtfinále League Cupu proti třetiligovému Sheffieldu United, se nahlas mluvilo o krizi, zlí jazykové dokonce o "po právu uskutečněném pádu" do středu tabulky. Koemanova parta však všem vyrazila trumfy z rukou, střeleckou krizi (5 zápasů, 1 gól) ukončila stylem "co zápas, to tři kusy" a vrátila se do Top Four.

Tohle Chelsea zjišťuje nerada, jelikož v době své velké formy byl Southampton těžkým oříškem pro jakýkoli tým v Anglii. Tým okolo Matiće, Fábregase, Hazarda a spol. se však nemusí bát vůbec nikoho.

Mourinhovi svěřenci sice nezvládli udržet neporazitelnost, ale jejich dominanci to nijak nepoznamenalo. Vždyť z posledních deseti zápasů vyhrála osm a všechny o více než jednu branku! Ve formě je navíc i defenziva - Thibaut Courtois vychytal z pěti z minulých šesti zápasů čisté konto.

Pro Blues hovoří i bilance vzájemných zápasů. V minulé sezóně získali proti Southamptonu tzv. Double, tedy výhru doma i venku (a vždy nastříleli tři branky). Z posledních sedmi utkání na St. Mary’s Stadium navíc hned pětkrát zvítězili (5-1-1).

Kde by však Chelsea mohla tlačit bota, je fyzická kondice a připravenost hráčů. Londýňané se jako jediný tým v Anglii pohybuje na třech frontách zároveň, a pokud Mourinho v Southamptonu postaví očekávanou jedenáctku, hned pro šest hráčů z pole to bude už desátý soutěžní zápas v základní sestavě během 37 dní (Cahill, Terry, Azpilicueta, Fábregas, Matić, Hazard). Další tři (Ivanović, Willian, Costa) by pak nastoupili podeváté.

Naproti tomu Ronald Koeman - kromě toho, že nemusí svádět boje v Lize mistrů - s hráči rotuje o poznání více než Mourinho (i vinou zranění), a tak za stejný výše zmíněný časový úsek odehráli pouze Clyne s Bertrandem osm zápasů a Pellé s Fontem sedm. Ryan Bertrand navíc v Southamptonu hostuje právě z Chelsea, a tak do zápasu nesmí zasáhnout.

Pro Saints je to velká ztráta, protože oba krajní obránci patří mezi důležité opory a nejlepší hráče týmu. Kromě něj a zraněného Corka však mohou Svatí využít veškeré hráče z kádru; včetně uzdraveného Morgana Schneiderlina, který už hrál i na Boxing Day, a Tadiće s Fontem, kteří o svátku naopak chyběli.

Chelsea se těší velkému štěstí, co se zdraví týče, a nejinak je tomu i před dalším utkáním ve Vánočním období. Marodka vyprázdněná a Mourinho může tahat libovolné fotbalisty do své ideální jedenáctky. Ta je však dlouhodobě neměnná; jedinou změnou oproti Boxing Day může být nasazení Mikela a vysunutí Fábregase na pozici číslo 10, což je v poslední době pro venkovní zápasy Blues typické.

Naopak Filipe Luís, jenž čas od času začíná od první minuty, se z taktických a defenzivnějších důvodů opět pravděpodobně posadí jen na lavičku.

Pokud se někdy má přihodit opravdu zvláštní věc, pak zřejmě právě o Vánocích - a něčím velice zvláštním by bylo zrovna třeba vítězství Burnley nad Manchesterem City. Clarets venku tohoto soupeře naposledy převezlo před více než 40 lety, ještě na starém Maine Road v rámci starého Charity Shieldu, a repete něčeho takového si nyní těžko představit...

Burnley už sice dávno není poslední, relativně dávno taky ukořistilo svou první výhru od postupu do Premier League (na kterou tak dlouho čekalo), a schází mu jeden jediný krok mimo sestupové pásmo - přesto ale vínoví nejsou k senzačnímu skalpu Citizens zrovna předurčeni.

Bleděmodří zaprvé neztratili ani kytičku od listopadové reprezentační přestávky, tedy už sedmkrát v řadě; a zadruhé ani samotné Burnley nemá momentálně nejlepší formu. Poté, co mezi 8. listopadem a 2. prosincem posbíralo krásných osm bodů, následně utrpělo hned tři porážky ve čtyřech kolech a znovu jaksi dopadlo na tvrdou zem.

Burnley zatím při necelých dvou štacích v Premier League na cestách vytěžilo ubohých devět bodů z celkového počtu 81 možných a konkrétně na Etihad Stadium se mu tahle bilance jistě nebude vylepšovat lehko. Tím spíš, když Clarets budou opět bez obránců Duffa s Wardem.

V Manchesteru by se naopak znovu mohli těšit z přítomnosti Vincenta Kompanyho. Belgický kapitán Citizens kvůli problémům s lýtkem, respektive zadním stehenním svalem, vynechal dva předešlé duely. Zvážen bude mimoto také zdravotní stav Stevana Jovetiće.

Dlouhých deset zápasů Hull nevyhrál, až mu k prvnímu vítězství po téměř čtvrt roce významným způsobem pomohli rozhodčí. Tak jako tako, Tigers na Boxing Day stoprocentně uspěli, poskočili na nesestupovou 17. příčku a dva dny po kontroverzní výhře mohou opět bodovat. Hrají totiž doma s nejhorším týmem Premier League - Leicesterem...

Hull v Sunderlandu pokračoval v otřesných výkonech z posledních měsíců. Už v první minutě po úsměvné minele Daviese skóroval Adam Johnson a po dvou jednoznačných rukou hráčů Tigers ve vápně už to naprosto zaslouženě mělo být nějakých dva, tři k nule. Sudí Marriner však nepochopitelně nepískal ani jednou, a Hull záhy vyrovnal. Ve druhém dějství skóre dokonce otočil a mohl se radovat.

To Leicester stojí na úplně opačné straně barikády - jemu naopak rozhodčí děsivým přehmatem body sebral, když neodpískal jasný faul na penaltu od Vertonghena na Vardyho a krátce nato Eriksen z přímého kopu rozhodl o výsledku 1:2. Foxes nevyhráli už potřinácté v řadě, přičemž za tu dobu posbírali ubohé dva body při skóre 7:25.

Manažer Lišek Nigel Pearson poprvé přiznal, že se jeho tým nachází v opravdu špatné pozici a začíná se pod ním výrazně naklánět trenérská židle. Vždyť na záchranu, kterou nejblíže třímá právě Hull, ztrácí už šest bodů. Další porážka (sedmá v řadě) by mu dost možná srazila vaz.

Leicester přitom na Hull docela umí, z posledních šesti vzájemných zápasů prohrál jediný (3-2-1) a i z minulého měření sil na KC Stadium bral po remíze 0:0 bod. Trápí jej však zranění brankářské jedničky Kaspera Schmeichela, jehož náhradník Ben Hamer se podepsal pod zmíněný vítězný gól Eriksena.

Po páté žluté kartě si rovněž nezahraje ani Jamie Vardy, zraněný je dále Matthew Upson. Hull má trable ještě větší, poslední zápas z trestu za červenou si odkroutí Tom Huddlestone, pět žlutých nasbíral James Chester. Zdravotní problémy pak trápí Michaela Dawsona, Mohameda Diamého a Roberta Snodgrasse.

Od konce loňské sezony jako by se vůbec nic nezměnilo. Pokud v květnu Aston Villa se Sunderlandem finišovaly bok po boku přesně pět bodů nad sestupovou propastí, i nyní se pohybují v prakticky totožných relacích - ačkoliv na tom jsou Black Cats protentokrát o chloupek hůř...

Přesto by se u obou týmů zřejmě dalo mluvit o pozitivech, ne-li přímo progresu. Například Aston Villa na Boxing Day zkompletovala ze všech týmů nejvíce přihrávek a sám manažer Paul Lambert si pochvaloval, nakolik se mu v posledních dnech podařilo změnit styl hry mužstva.

Pravda, birminghamští už tři kola čekají na výhru a ani s míčem u kopaček se jim nedaří prolomit střelecké trápení (11 gólů z 18 zápasů), ale aspoň nějakým způsobem se hýbou dopředu.

Také v případě Sunderlandu najde své uplatnění jak optimista, tak pesimista. Na jeho nedávné výsledky totiž buď můžete pohlížet optikou škarohlída, který si na prvním místě všimne jediné výhry v osmi kolech, anebo optikou někoho pozitivnějšího, kdo raději vypíchne jediné dvě prohry v devíti posledních střetnutích.

Aston Villa v Sunderlandu nenašla přemožitele už šestkrát po sobě a nyní půjde tuto soukromou sérii prodlužovat i bez Gabbyho Agbonlahora, který se sice před pár dny úspěšně odvolával proti červené kartě z utkání s ManUtd, hned záhy ovšem inkasoval už pátou žlutou kartu v sezoně, a čeká ho tudíž automatická stopka.

Suspendován je rovněž Richardson, zatímco Westwood, Senderos, Baker, Kozák a Joe Cole jsou dál zranění. To marodka Mackems je výrazně štíhlejší - speciálně poté, co z ní na Boxing Day konečně byli vysvobozeni Giaccherini s Jonesem. Jednozápasový trest vypršel Connoru Wickhamovi.

Letošní Boxing Day byl jako vždy svátkem fotbalu. Přesto se nad ním vznáší velký otazník v podobě osudových přehmatů rozhodčích, kteří takto výrazně ovlivnili minimálně tři zápasy. Jeden z nich hrálo i Stoke City, které však muselo být sudímu vděčné. Po vítězství na hřišti Evertonu hostí Potters West Bromwich Albion...

Stoke má letošní sezónu jako pobyt na houpačce. Pro svěřence Marka Hughese platí nejlépe ze všech tradiční krédo Premier League, každý může porazit každého. Skutečně, Potters dokážou prohrát i s nejhorším týmem ligy (viz domácí porážky s Leicesterem a Burnley), ale porazit i velkoklub (Arsenal, Tottenham venku, Everton venku).

Poslední vítězství v Goodison Parku nicméně nepřišlo po úplně fér průběhu. Vyloučení se nepochopitelně vyhnul Jon Walters, jenž stáhl Bainese při postupu na osamoceného brankáře, načež Bojan proměnil penaltu, na kterou si sám upadl po nepatrném kontaktu s McCarthym. Nic to ovšem nemění na nemoucnosti Toffees, ale to už je jiná pohádka...

Nyní se Hrnčíři musí vypořádat s vlastní nevyrovnaností na vlastní půdě proti WBA. Britannia Stadium totiž už dávno není ta nedobytná tvrz. Z šesti výher v letošní sezóně tu získali domácí jen půlku. Pro srovnání s minulostí - v sezónách 2013/14 a 2012/13 to dohromady dělá více než 77 %.

Vzájemné zápasy s Baggies navíc předběhly dobu. Zatímco na Hawthorns vyhráli fotbalisté Stoke City všech pět posledních klání (!), doma na vítězství čekají čtyři zápasy a šest let.

West Brom se nicméně v příliš dobrém rozpoložení nenachází. Prohrál šest z minulých osmi zápasů Premier League a trenér/manažer Alan Irvine se podle vedení může obávat o svoji pozici. Naposledy klub z West Midlands podlehl doma na zasněženém trávníku Manchesteru City 1:3, především vinou individuálních chyb.

Možná se ovšem budou moci těšit z návratu Grahama Dorranse, který poslední zápas nestihl kvůli nemoci a poraněnému lýtku. Stoke možná ztratilo Bojana kvůli bolavým zádům, nejistý je taktéž start Phila Bardsleyho.

Arsenal s West Hamem se o Vánocích v žádném případě nepotkávají nijak často, dnes si však společně střihnou takovou menší reprízu loňského měření sil na Boxing Day. To se tehdy konalo rovněž na Boleyn Ground a přineslo jasnou výhru hostujícím Kanonýrům; to však doopravdy v kompletně odlišné situaci...

Nestává se často, aby Hammers o Štědrém dnu i po Boxing Day seděli výše než Arsenal, jako tomu je nyní. A zrovna loňská situace výjimečnost té letošní dokumentuje víc než ideálně - oba celky tehdy dělilo víc než 20 bodů, a zatímco Gunners okupovali skvělou druhou příčku (jen díky horšímu skóre), West Ham registroval všehovšudy bodový náskok na předposlední místo.

Arsenal to na Kladiváře bezesporu umí - v lize je porazil už sedmkrát v řadě, a jen jednou tak činil nižším než dvoubrankovým rozdílem. Tentokrát však na Upton Parku vážně dělají vše proto, aby se tato černá série dál nenatahovala. V britských kuloárech se dokonce rádo spekuluje o tom, že Sam Allardyce "obětoval" složité utkání na Stamford Bridge, které WHU přineslo první porážku v šesti kolech, za účelem oškubání Arsenalu na vlastní půdě.

Proto prý údajně na Boxing Day zůstaly pouze na lavičce jinak klíčové články sestavy Hammers, záložník Alex Song a útočník Diafra Sakho. Oba by se nyní měli vrátit do zahajovací jedenáctky, což naopak nelze říci o stoperu Jamesi Tomkinsovi. Za něho bude i nadále zaskakovat zkušený James Collins.

Olivier Giroud po svém zkratu v utkání s QPR načíná svůj třízápasový ban, pročež se patrně více do středu pole posune ofenzivní univerzál Danny Welbeck. Návratu na hřiště se potom blíží obránce Laurent Koscielny, avšak vzhledem k tomu, že včera chyběl i jen na lavičce, nedá se očekávat jeho okamžité proniknutí do základu.

Tohle mini Londýnské derby bude jubilejním stým zápasem Harryho Redknappa na lavičce Rangers. Legendární manažer je u kormidla QPR od listopadu 2012, což z něj dělá nejdéle sloužícího šéfa týmu od pětileté anabáze Iana Hollowaya z let 2001 až 2006.

Možná ještě zajímavější je fakt, že v onom mezidobý vystřídali majitelé Queens Park Rangers celých 14 trenérů. Mezi nimi se nachází i Neil Warnock, který byl po necelých dvou letech na lavičce odvolán v lednu 2012. No a den před zápasem s bývalým zaměstnavatelem skončil také v Crystal Palace...

Můžeme jen hádat, zda tento tah pomůže Eagles podobně jako odchod Tonyho Pulise, kdy z prvních šesti zápasů získali osm bodů. Z následujících 12 ale vyhráli jen jedno utkání (1-4-7), a tak se Warnockův odchod tak nějak očekával.

Harryho Redknappa v QPR drží spíše jeho aura a fakt, že je skutečným pojmem mezi manažery; i Tony Fernandes asi pochopil, že problém nebude v trenérovi, ale v kádru, a jen ‘Arry se situací dokáže něco udělat. Zatím se mu to zas až tak nedaří, z šestnáctého místa má na sestup náskok jen dvou bodů - právě na Crystal Palace.

Je tak pro Rangers více než klíčové, aby navázali na úžasnou domácí formu, díky níž získali 13 bodů z 15 možných z posledních pěti zápasů na Loftus Road. Charlie Austin, autor deseti gólů v minulých deseti ligových zápasech - a zároveň alespoň jedné branky ve zmíněných domácích kláních - bude u toho.

Stejně tak i Leroy Fer a Joey Barton, kteří jsou po neúčasti v Boxing Day derby s Arsenalem opět k dispozici a mohou pomoci prodloužit příznivou sérii vzájemných zápasů s Eagles. Všechny tři nejčerstvější zápasy Rangers vyhráli, šestkrát v řadě pak neprohráli.

Keith Millen, dočasný manažer Crystal Palace, se možná hned na úvod bude muset obejít bez největší hvězdy Yannicka Bolasieho, jehož partnerka v těchto dnech rodí. Problémy bude mít i v útoku, Chamakh je stále zraněný, Frazier Campbell pak vinou zranění nedohrál proti Southamptonu ani 50 minut.

Když si Newcastle volil klubové barvy, asi ani netušil, jak dokonale budou pasovat na sezónu 2014/15. Sedm zápasů bez výhry, pět výher v řadě, a nakonec i tři porážky v řadě, to všechno příznivci Magpies skousávají v průběhu několika měsíců. Teď se jejich oblíbenci střetnou s dalším celkem v osobnostní krizi - Evertonem...

Jaký kontrast oproti loňské sezóně. Everton i Newcastle se dlouho pohybovaly v blízkosti čtvrté příčky zaručující účast v Lize mistrů. Toffees o ni bojovali až do posledních kol. Jenže teď se nacházejí ve středu tabulky, se záporným skóre; a Blues jsou dokonce až dvanáctí.

Oba týmy mají podobný problém - střílení gólů. Newcastle má sice ve svém středu Papisse Cissého, pátého nejlepšího střelce Premier League s osmi brankami. Ten však nezvládne odehrát celých devadesát minut, často je na hřiště posílán až z lavičky a ostatní útočníci nejsou schopno zvládat jeho úlohu alespoň důstojně. I proto dostal minulý zápas šanci mladík Armstrong.

Everton má potíže komplexnější - v celé ofenzivě nedokáže jeho manažer Roberto MArtínez najít rovnováhu, staví hráče na nevhodné posty; nebo ještě hůře - nevhodné hráče. Vrcholek toho všeho je pak Romelu Lukaku, který jako by nebyl sto nést na bedrech celý útok a ještě k tomu cenovku 28 milionů liber. Loni v této době měl ve 14 zápasech nastřílených 8 branek. Teď má zápasů 18, ale gólů jen 6.

Everton naposledy prohrál doma se Stoke, byť jim hodně poškodil rozhodčí, který už v úvodu zápasu měl vyloučit Jona Walterse. Přesto je něco podobného nepřijatelné; a to se navíc zranily dvě největší opory defenzivy - kapitán Phil Jagielka a brankář Tim Howard. Suspednovaný je navíc ofenzivní univerzál Steven Naismith.

Že by se však všechno zlé dohromady spojilo v dobrý výsledek? Toffees to navíc na Straky umí, vyhrály všechny tři poslední zápasy, přičemž dva byly právě na St. James Parku.

Newcastle po porážce v Manchesteru touží po bodech - obzvláště, když další nezdar by byl již pátým soutěžním v řadě. Dnes jim oproti Boxing Day pomůže Cheick Tioté, který si proti Red Devils odpykal trest za žluté karty.