Premier League - preview 30. kola

Je Manchester United na konci dvacetileté série, kdy nechyběl v Lize mistrů? Dnes po obědě se hrdý klub utká s Liverpoolem, jedním z těch, kdo jim tuto šňůru chce překazit. K dobru má jedenáct bodů a jen výhra United ještě vykřesá maličkou naději na zvrat.

Rudí ďáblové mohou najít kuráž a odvahu v utkání ligového poháru z loňského září, kdy Liverpool porazili na Old Trafford gólem Javiera Hernandéze 1:0. Zároveň to byl už šestý vítězný zápas doma proti odvěkému rivalovi v řadě. Naposledy v Manchesteru neporazili Reds v březnu 2009.

Samozřejmě, další cesta ke kvalifikaci mezi evropskou elitu vede přes vítězství v soutěži v letošním ročníku, nicméně při vzpomínce na příšerné vystoupení v Pireu okořeněné porážkou 2:0 se zdá být cesta do lisabonského finále vzdálená až příliš.

S Juanem Matou a pojištěným Waynem Rooneym se dá očekávat, že příští sezónu budou United opět rovnocennými soupeři pro celou Anglii, jenže letos se musí před špičkou Premier League sklánět.

Včetně Liverpoolu, velkého rivala, na nějž Fergusonův tým dlouhá léta hleděl s posměchem a hlavně dolů. Letos ale klub ze města Beatles těží z toho, že hraje jen jeden zápas týdně, může se soustředit jen na ligu, a ještě k tomu se neskutečným způsobem rozstřílela útočná dvojice Suárez - Sturridge.

Duo S+S už nasázelo v průběhu Premier League dohromady 42 branek, a to i přesto, že 24gólový Suárez kvůli suspendaci propásl prvních pět kol sezóny a Sturridge, který má na kontě 18 branek, byl mimo hru celý prosinec, kvůli čemuž nestihl osm zápasů.

K tomu připočtěme mladé pušky Sterlinga s Coutinhem a můžeme s jistotou tvrdit, že v ofenzivě Liverpool prostě problémy nemá. Horší už je to v defenzivě. Střední obránci překypují zkušenostmi, ale chyb se přesto nevyhnou - ba co víc, je jich víc než dost.

Není tedy divu, že Reds nastříleli nejvíce branek z celé Premier League. Stejně tak ale není divu, že hned pět týmů má lepší bilanci obdržených branek. Proto možná příznivce klubu potěší, že by měli být k dispozici Mamadou Sakho a hlavně Lucas. Mimo hru zůstává jen José Enrique.

Liverpool nicméně i bez nich vyhrál poslední dvě utkání na cizích hřištích - to se mu podařilo v letošní sezoně vůbec poprvé. Pokud dovrší venkovní hattrick, umístění v nejlepší čtveřici pro ně už nebude cíl, nýbrž minimum.

"Klub hovoří o čtvrté příčce - probuďte se! Neskončíte čtvrtí, pokud nebudete porážet nejlepší týmy. V takovém případě tomu budete vždy na hony vzdálení," rozohnil se začínající manažer Tottenhamu Tim Sherwood nedávno na tiskové konferenci po malém londýnském derby s Chelsea (0:4). Teď jeho svěřenci, kteří údajně postrádají "koule a charakter", musejí zabrat v londýnském derby ze všech největším; s úhlavním rivalem z Emirates Stadium...

Oba sousedi ze severní části hlavního města Anglie za sebou již letos mají dvě měření sil - pokaždé se přitom hrálo na půdě Arsenalu a pokaždé se Spurs nepovedlo skórovat. Ať už je v lize na podzim vedl později odvolaný André Villas-Boas (0:1), nebo již po Novém roce v rámci FA Cupu nově dosazený Tim Sherwood (0:2). Obě klání přitom něco spojuje: také v září proti sobě stáli nejstarší s nejmladším manažerem; a také teď se Kohouti potýkají s obtíží v koncovce.

Není to tedy sice tak strašné jako na rozjezdu ročníku, kdy nejen do střetnutí s Gunners, ale ještě i během něho Tottenham vydržel čekat na svůj první ligový gól ze hry. Teď už to alespoň zpočátku pod Sherwoodem vypadalo jinak - však právě pod vedením někdejšího klubového šéfa mládežnického fotbalu Spurs konečně pocítili, jaké to je letos v domácí soutěži skórovat více než dvakrát v jednom utkání. Nicméně teď už si Tottenham opět píská tu svou: v posledních třech kolech se radoval všehovšudy jednou, když mu ojedinělý Soldadův zásah stačil na pokoření Cardiffu.

Severolondýnské derby se nyní na White Hart Lane vrací téměř na den přesně po roce a Kohouti doma mají na co navazovat. Historie vzájemných soubojů obou znepřátelených táborů koneckonců hovoří docela jasně - poslední venkovní triumf jsme zažili v listopadu 2010 (právě v podání Spurs), v nadcházejících sedmi soutěžních duelech se hosté maximálně jednou těšili alespoň z bodu.

Arsenal je letos nicméně jedním z nejsilnějších výletníků v lize a proti zlomenému Tottenhamu, který v úvodní osmifinálové bitvě Evropské ligy ve čtvrtek na vlastním hřišti krutě podlehl Benfice (1:3), by tak mohl mít dobrou příležitost tuto statistiku upravit. Sám ostatně v pohárech zatím zanechává spíše jen pozitivní stopu: s postupem přes Bayern se nepočítalo a remíza v Allianz Areně nepůsobí vůbec špatně, přičemž suverénní průchod přes Tottenham i Everton nedávno dostal Gunners až do semifinále FA Cupu.

Tottenham bude mít dnes ve svém středu celkem dobře naladěného Emmanuela Adebayora, jenž v poslední době Spurs táhl takřka sám a navíc si velmi užívá samotná severolondýnská derby. Pokud necháme stranou jednu hloupou červenou kartu proti Arsenalu, v dresu obou mužstev se u této příležitosti trefil rovnou 12krát.

Jinak už ale Kohouti příliš nemají na koho spoléhat - i kvůli nebývale rozrostlé marodce, které nijak nepomohla ani ona lisabonská blamáž. Do ní zasáhli evidentně nedoléčení Walker s Rosem, zatímco Kaboul na poslední chvíli neúspěšně lepil místo vzniklé zraněním Dawsona. Mimoto na marodce dál setrvávají například Capoue či Chiricheș.

Nejinak je na tom pak Arsenal. Ramseyho návrat musel být oddálen pro menší komplikace při rekonvalescenci, pročež nyní Wenger nemůže počítat hned se čtyřmi výsostními pákami, co se tvorby nebezpečí týče - Özilem, Wilsherem, Walcottem a právě Ramseym. Ve středu pole tak Gunners budou muset raději vsázet na tvrdost Mathieua Flaminiho a možná i na debutanta Källströma. Fit jsou alespoň Monreal se Sanogem a určitou šanci má též Gibbs.

Dva pohárové exity ve čtyř dnech staví před Manchester City nutnost zvládnout nejbližší utkání v poslední soutěži, kde ještě Pellegriniho tým zůstal. Třicáté kolo Premier League postaví favorizovanému klubu do cesty nepříjemný soupeř - Hull City.

Domácí treble už z toho nebude. Citizens při cestě za obhajobou finálové účasti v FA Cupu narazili na svého loňského přemožitele Wigan a druholigovému trpaslíkovi se uklonili znovu. Po prohře 1:2 pak tentýž výsledek zopakovali i v Barceloně, kde se (ale se ctí) rozloučili s účastí v Lize mistrů.

Zůstává tak už jen Premier League, v níž má Man City stále vysoké šance na úspěch. Ztrácí sice na vedoucí Chelsea propastných 9 bodů, jenže v náskoku jsou ukryté i tři dohrávky. Když je klub z průmyslového města všechny vyhraje, rázem bude s Blues na stejné úrovni. K dobru mu navíc hraje lepší skóre.

První krok ale musí udělat na hřišti Hullu, kde ale nevyhrál neuvěřitelných 104 let. Od vůbec prvního střetu Man City s Tigers se oba soupeři utkali v Hullu sedmkrát - čtyřikrát se radovali domácí, třikrát skončilo utkání remízou. Naposledy, v únoru 2010, po vítězství 2:1 slavili rovněž domácí příznivci.

Ti mají v posledních týdnech důvod k radosti často. Spokojenost panuje především s vystoupením jejich oblíbenců v anglickém poháru, kde díky snadné výhře nad Sunderlandem postoupil Hull už do semifinále. Tam navíc nováček Premier League narazí ve Wembley na druholigový Sheffield United, vstupenka do vysněného finále je tak předložena jako na stříbrném podnose.

K dokonalosti chybí napravit nezdar z minulého ligového kola. Doma Tigers nenavázali na skvělý triumf 4:0 z Cardiffu, naopak čtyřku inkasoval a dovolil Newcastlu odvést všechny tři body na sever Anglie.

Pomoct k tomu může už i obránce James Chester, který vyhlíží první ligový start od ledna. Poslední dva zápasy už naskočil z lavičky. Do útoku se vrátí hvězdné duo Jelavić - Long, které ve čtvrtfinále FA Cupu odpočívalo.

Velký otazník visí nad startem útočníka Man City Sergia Agüera, který se ve středu proti Barceloně zase zranil, tentokrát za jeho pravděpodobnou absencí stojí bolavý zadní stehenní sval. Vrací se ale Martin Demichelis, který na Nou Campu nemohl hrát kvůli suspendaci. Stoperskou krizi však ani on nevyřeší, při zranění Nastasiće není totiž on ani Joleon Lescott rovnocennou náhradou.

Výhra Cardiffu nad Fulhamu byla teprve druhým pod Ole Gunnar Solskjaerem, zato však pekelně důležitá. Velšané se díky ní dostali do kontaktu s týmy nad sestupovou lajnou. Na West Brom, první nesestupový tým, ztrácí už jen díky horšímu skóre; byť mají Baggies utkání k dobru.

Teď mohou Bluebirds po dlouhé době ze spodních pater odskočit, jenže to budou mít extrémně těžké. Hrají totiž proti ambicióznímu Evertonu, který letos výrazně koketoval i s umístněním zajišťujícím účast v Lize mistrů.

V posledních sedmi zápasech ale Toffees vyhráli jen dvakrát, všechny tři zápasy s těžkými soupeři prohráli a nyní už může bojovat jen o páté místo s Tottenhamem a Manchesterem United. Aby zaútočili alespoň na Evropskou ligu, musí na svém hřišti soupeře typu Cardiff bezpodmínečně porazit.

V Goodison Parku se Cardiffu vůbec nedaří. Nevyhráli tam už devětkrát po sobě, naposledy už před 58 lety. V blízké minulosti se kluby střetly jen jednou, teď na podzim. Ve Walesu skončil zápas bezgólovou remízou.

Evertonu bude patrně scházet kapitán Phil Jagielka, který propásl už dva minulé zápasy. S otazníkem je start Stevena Pienaara - na jeho místo se koneckonců tlačí Deulofeu, McGeady, případně i Naismith.

Stoper Cardiffu Ben Turner utrpěl proti Fulhamu zranění a ani jeho účast v utkání není jistá. Solskjaer má ale k dispozici plný kádr, včetně Juana Caly, jehož opustily žaludeční potíže.

Jen dva týmy nasbíraly za posledních deset kol méně bodů, než kolik se podařilo dvojici, která se představí v sobotu na Liberty Stadium. West Brom se tu pokusí oplatit porážku z 1. září, kdy ho vykradli hráči Swansea.

Mizerné výsledky od začátku prosince nevyhnutelně poslaly obě mužstva do bojů o záchranu. Baggies získali za předešlých osmnáct kol o bod méně, než se jim podařilo sehnat v úvodních deseti, a jsou tak po pás v sestupové vodě, na osmnáctý Cardiff nemají vlastně žádný náskok.

Poslední úspěch slavili 1. ledna, aby následné tři výjezdy prohráli a před svými fanoušky po čtyřech remízách padli s dobře hrajícím Manchesterem United. S pěti čistými konty (druhý nejhorší zápis v lize) se nemohou spolehnout na obranu, v útoku zase hned devětkrát z deseti předešlých klání skórovali maximálně jednou. Plně úspěšná loupež se midlandskému celku povedla v letošní sezóně jen jedinkrát.

Labutě na tom nejsou v poslední době o moc lépe. Na svého soupeře drží výhodu pouhých čtyř bodů, během února vypadly z anglického i evropského poháru a jsou tři kola bez vítězství, přestože nad Stoke City i Crystal Palace vedly a na hřišti Liverpoolu hned třikrát dokázali vyrovnat. Na vlastním stadionu zvítězily čtyřikrát, jen Fulham, Sunderland a právě West Brom jsou o jeden takový úspěch pozadu.

Před zápasem tak pro ně mluví alespoň vzájemná bilance. Baggies se tu radovali všehovšudy dvakrát, roku 1946 a 2010. Minulých sedm soutěžních střetnutí vyznělo hned pětkrát ve prospěch Swansea. Naposledy ve třetím kole tohoto ročníku, kdy se o vítězství postaral Ben Davies, jenž se od té doby trefil pouze jednou, a Pablo Hernández, pro něj je to dokonce jediný letošní zásah.

Další úspěch pro hostitele prorokuje taky letošní zápis proti ostatním obyvatelům horší poloviny tabulky. Zatímco Labutě získaly 24 bodů za třináct zápasů, během kterých vyšly naprázdno jedinkrát, West Brom desetkrát z dvanácti pokusů nezvítězil. Napravit si špatné statistiky dostává právě teď, když se po Swans utká s Hullem, Cardiffem a Norwichem.

Nebude to mít ovšem nijak snadné. V důležitých bojích bude postrádat zraněného Chrise Brunta, jehož rehabilitace se odhaduje na šest týdnů. Mimo hru jsou i Steven Reid, Claudio Yacob, Diego Lugano a Billy Jones. A smutnou zprávu přichystal fanouškům Nicolas Anelka, který se neodvolal proti distancu v pěti zápasech a následně rozvázal s klubem smlouvu.

V dresu domácích se neukáže Jonjo Shelvey, Kyle Bartley a Pablo Hernández, úspěšný střelec prvního vzájemného klání se musí nejdřív vypořádat s poraněním hamstringu. Zpátky na hřiště se naopak může po dlouhé absenci vrátit Michu a v pořádku by měl být také brankář Vorm.

Velká zodpovědnost je dnes před hráči Sunderlandu. Jsou na předposlední pozici, ale když porazí na domácí půdě nováčka Crystal Palace, pravděpodobně poskočí hned na šestnáctou pozici. A ještě k tomu budou mít na spodek tabulky dva či tři zápasy k dobru. Dnešek na severu Anglie zkrátka notně napoví, kdo bude favoritem na květnovou ligovou derniéru.

Manažer Sunderlandu Gus Poyet ostatně označil následující klání jako nejdůležitější v celé sezoně. A to letos Mackems hráli čtvrtfinále FA Cupu nebo dokonce finále Capital One Cupu.

Na takové zápasy nicméně nemají v Sunderlandu moc dobré vzpomínky. Před 29 lety totiž došli rovněž do finále ligového poháru. Prohráli a o pár týdnů později se rozloučili s Premier League. Příkladem relevance budiž loni Wigan, který sestoupil dokonce s titulem FA Cupu v kapse.

Sunderland nenastoupil v Premier League už tři týdny. Stihl však se smutkem odejít z obou pohárovým soutěží a dnes je čeká náprava. To Crystal Palace hraje týden co týden, jenže příliš nevyhrává. Z posledních tří zápasů získal jen bod.

A ani na stadionu Mackems to na tříbodový zisk nevypadá. V posledních vzájemných zápasech totiž pravidelně vyhrává domácí tým - stalo se tak šestkrát z posledních sedmi případů. Eagles navíc nedali Sunderlandu na jeho hřišti gól čtyřikrát z posledních pěti klání.

Domácí by navíc měli být osvěženi návratem Wese Browna a Craiga Gardnera, stejně tak se vrací Liam Bridcutt, jenž v pohárech za Sunderland nemůže hrát. Jozy Altidore a Valentin Roberge jsou pak "po nemoci" a rovněž k dispozici.

I Crystal Palace se těší na návrat dvou hráčů - Danny Gabbidon i Barry Bannan by měli být oba fit. Ne tak Marouane Chamakh, jehož trápí zadní stehenní sval.

Mark Hughes se v sobotu stane desátým manažerem, který v Premier League dosáhne na metu tří set zápasů. K oslavám však musí ještě pár kroků udělat. Před sestupem je o pouhých šest bodů a stejně je na tom i jeho zkušený protivník Sam Allardyce.

20. října 1984 zvítězil West Ham na půdě Stoke 4:2 a začal psát úspěšnou sérii ligových výjezdů na Britannia Stadium, během kterých šestkrát zvítězil, jednou remizoval a pouze roku 2009 prohrál, kdy James Beattie dvěma zásahy prohloubil mizernou formu Kladivářů na sedm zápasů bez vítězství. Přestože vzájemné střetnutí přineslo od sezóny 1984/85 jen jedinkrát více jak tři branky, zrodila se poslední bezbranková remíza před jednačtyřiceti duely.

Hráči Stoke jsou už nějakou dobu dobře známí výbornou obranou své tvrze a nejinak je tomu i letos, kdy v tabulce domácích drží skvělou šestou příčku s pouhými dvěma prohrami. To West Ham se ze svých výletů už sedmkrát vracel s prázdnou, jejich defenzíva ovšem nechala hostitele skórovat pouze patnáctkrát, lépe to umí už jen Mourinhova Chelsea.

A tvrdý boj o cenné body slibuje i současná forma obou celků, když od začátku února prohrály shodně jediný zápas. Potters padli před třemi týdny na Manchesteru City, londýnský celek v posledním kole na půdě Evertonu a nenavázal tak na úchvatné únorové tažení s plným počtem bodů a skóre 9:1 za čtyři klání.

Pro opětovné chycení vítězné vlny je do základní sestavy připraven Andy Carroll, naopak Borriello a O'Brien jsou stále mimo hru. Za červenou kartou oceněný šlapák si tři hry "odsedí" Jonathan Walters, který ve středu neuspěl se svým odvoláním stejně jako týden předtím jeho spoluhráč Charlie Adam. Nejhůře na tom však je Robert Huth, který kvůli zraněnému kolenu nehraje už od listopadu a jak se zdá, v této sezóně už svému klubu na hřišti nepomůže.

Vzhledem k tomu, jaký los čeká Norwich v posledních čtyřech kolech, je jasné, že musí v březnu a na začátku dubna nasbírat co nejvíce bodů. Potom totiž za sebou narazí na Liverpool, Manchester United, Chelsea a Arsenal - o od nich moc bodů zřejmě nevydolují.

Nad sestupovou trojicí jsou Kanárci jen o čtyři body - o nápravu a trošku jistější pozici se pokusí dnes proti Southamptonu, který na domácí půdě nevyhrál už třikrát za sebou. Poslední kolo ale Saints brali všechny tři body z hřiště Crystal Palace, čímž si upevnili pozici v horní půlce tabulky.

Norwich naproti tomu sváděl před týdnem důležitý duel se Stoke. Na domácí půdě ale jen remizoval. Remíza je tradičním výsledkem i ve vzájemných zápasech mezi nimi a právě Southamptonem - skončily takto čtyři z posledních šesti zápasů. Loni v srpnu vyhráli díky Redmondovi 1:0.

Mladičký křídelník nás svoji rychlostí i technikou bude udivovat i dnes, stejně jako nejspíš nezměněná zbylá desítka základní sestavy. Zranění jsou stále Fer s Bennettem, mimo hru jsou také Gutierrez a Michael Turner.

Southampton naopak musí řešit trable v klíčovém středu zálohy, kde kvůli zranění kotníku chybí Jack Cork, zatímco Victor Wanyama se trápí s nohou, kterou měl v průběhu sezony už jednou zlomenou.

"Tonoucí se stébla chytá" a pod Fulhamem se ligový led nestále ztenčuje. Z posledního místa ztrácí na první nesestupující West Bromwich čtyři body, což je sice vzdálenost stažitelná během dvou kol, jenže při devíti kolech do konce, zápasem Baggies k dobru, a především zoufalé formě Magathových svěřenců, se to zdá víc než dost.

Vypadá to, že tradiční západolondýnský klub už nemůže v Premier League udržet vůbec nic. Nepomohl mu nizozemský trenér René Meulensteen a zatím se nedaří ani šedesátiletému svérázovi Felixu Magathovi. Ze tří zápasů získal s Fulhamem jen bod a pokračuje v nastolené cestě.

Whites v lize nevyhráli už devět zápasů v řadě, uhráli v nich jen dvě remízy a do očí bijící je i skóre - 8:23. V existenčním souboji s Cardiffem Fulham minulý týden prohrál 1:3 a tím si podepsal ortel jasného kandidáta na sešup do Championship. Tam by se vrátil po dlouhých 13 sezónách v Premier League.

O jeden z posledních šancí na vytrčení záchranného drápku se pokusí v domácím klání proti notně oslabenému Newcastlu United. Magpies sice po třech zoufalých zápasech na začátku ledna (se skóre 0:10) konečně zabrali a v posledních dvou zápasech brali plných šest bodů, jenže na zápas s Fulhamem přišel o tři důležité postavy.

Tou první je manažer Alan Pardew, který se v posledním utkání na hřišti Hullu City dostal do křížku se záložníkem Tigers Davidem Meylerem a v záchvatu emocí jej lehce udeřil hlavou. FA to však stačilo k tomu, aby v současnosti druhému nejdéle sloužícímu manažerovi u klubu Premier League udělila sedmizápasový trest. Tři zápasy nesmí Pardew vůbec na stadion, zbylé čtyři už pouze na lavičku.

Ještě více však mrzí ztráta Loica Rémyho, který byl právě v zmíněných dvou zápasech proti Aston Ville a Hullu klíčovou postavou a v obou případech skóroval. Dalším, kdo se zařadil na marodku, je obránce Mathieu Debuchy. Vrací se naopak stoper Fabricio Coloccini.

Fulham, který doma porazil Newcastle v posledních čtyřech zápasech, bude postrádat dvojici záložníků, mimo je totiž jak Scott Parker, tak William Kvist. Lépe je na tom Askhan Dejagah, jenž sice nedohrál zápas s Cardiffem, ale měl by být v pořádku.

Chelsea má před sebou velkou příležitost. Kvůli dohrávkám má na čele sedmibodový náskok, který sice může snadno zmizet, ale na soupeřích leží při nejmenším velký tlak. Dnes jej může ještě zesílit, když porazí v Birminghamu Aston Villu.

Té se v únoru příliš nedařilo. Ve čtyřech zápasech vyšla třikrát gólově naprázdno a získala z nich jen jeden bod. Až na začátku března se střelci Villans probrali a Aston Villa rozstřílela Norwich 4:1. Vděčí za to hlavně dvougólovému Christianovi Bentekemu. Ten bude hlavní silou domácích i proti Chelsea, které dal v obou posledních vzájemných zápasech po gólu.

Překonat obranu Londýňanů je ale těžší než kdykoli předtím. Chelsea neprohrála už čtrnáctkrát v řadě a při této skvělé sérii inkasovala jen pět branek, zatímco jich nastřílela 26. Posledně zničila Tottenham 4:0, i když lze říci, že se Kohouti popravili vlastně sami.

Blues se ale proti sobotnímu soupeři daří - vyhráli všechny čtyři poslední vzájemné zápasy s Villans a nasázeli v nich nevídaných šestnáct gólů. Daří se jim tedy nejen na Stamford Bridge, ale i ve Villa Parku, kde už třikrát za sebou neprohráli.

Na poslední venkovní střet má navíc báječné vzpomínky záložník Chelsea Frank Lampard. V utkání totiž dnes už nejlepší střelec historie klubu vsítil dvě branky, čímž nejen sám zajistil pro tým extrémně důležité tři body, ale také jimi dorovnal a překonal Bobbyho Tamblinga v historické tabulce kanonýrů.

Pravý kanonýr ale letos Chelsea chybí a pro zápas s Aston Villou to platí dvojnásob. Lampardovi po neuvěřitelných deseti letech s nejméně deseti vstřelenými ligovými brankami prach vlhne a v útoku má Mourinho problémy. Eto’o dává góly jen doma, Torresův start je výrazně ohrožen vinou zranění a účast Demby Ba v základní sestavě je pod Portugalcem téměř sci-fi.

Žádné čerstvé zdravotní trable ale Blues neevidují. Mimo hru je jen dlouhodobě zraněný Marko van Ginkel a duo obránců - Ashley Cole a David Luiz. Na lavičku náhradníků se tak jako pátý bek pravděpodobně posadí český zadák Tomáš Kalas, jenž na debut v Premier League stále čeká.

Nezahraje si ani další kmenový hráč Chelsea Ryan Bertrand, jenž je v Aston Ville na hostování a ze smluvním důvodů se proti svému klubu na hřišti neobjeví. Je tak otázkou, zda jej manažer Lambert nahradí výměnou "kus za kus" Lunou, anebo zda najede na rozestavení 3-5-2 a vrátí do sestavy coby třetího stopera Ciarana Clarka.