Premier League - preview 31. kola

Chelsea v sobotu opět neklopýtla a pro Manchester City se tak nyní zdá být aktuálnějším cílem spíše uhájit přímý postup do Ligy mistrů než útočit přímo na titul. Pro to budou fotbalisté z Etihadu bezesporu muset vylepšit svou formu na cestách, kde už dvakrát po sobě padli...

Nejčerstvější venkovní triumf Citizens tímto představuje již dva měsíce stará jasná výhra 4:1 nad Stoke City, který s Crystal Palace kuriózně pojí nedávná anabáze Tonyho Pulise. Teď to ovšem bude Alan Pardew, jehož Eagles ManCity čelí ve snaze zapomenout na nedávná selhání na hřištích Liverpoolu a Burnley. Bleděmodří v cizím prostředí neprohráli tři ligová klání v řadě už dlouhé čtyři roky a teď rozhodně není vhodný čas na aktualizaci takové statistiky.

Londýňané nicméně představují těžký oříšek, o tom se asi netřeba sáhodlouze bavit. Crystal Palace už dávno nepřipomíná tým bojující o holou záchranu, kterým bylo ještě před příchodem Alana Pardewa na přelomu roku. Nyní mohou Eagles svůj náskok na 18. Burnley navýšit už na velice pohodlných 13 bodů a ve zbytku sezony se ještě klidně mohou porvat o umístění v top10.

V tuhle chvíli má londýnský celek o něco lepší formu než jeho slovutnější soupeř, když zvítězil ve třech z posledních čtyř případů. Ještě v prosinci každopádně Citizens Crystal Palace nekompromisně zválcovali 3:0 a vzhledem k tomu, že teď mají daleko větší motivaci, mírným favoritem zřejmě budou zas a znovu.

Alan Pardew patrně před pondělní dohrávkou do sestavy nijak zasahovat nebude. Mile Jedinak si odsedí závěrečnou část svého trestu, zatímco nikdo ze zraněné trojice Chamakh-Campbell-Mutch ještě není způsobilý k návratu.

V druhém táboře se radují z návratu Yayi Tourého, jenž využil reprezentační přestávky k zotavení se z menšího neduhu, který ho vyřadil z vyhraného duelu nad WBA. V pořádku by už měl být rovněž Milner, v uplynulých týdnech laborující s kolenem.

Jen jednu bitvu na Turf Moor mezi celky Burnley a Tottenhamem registrují historické anály Premier League, a před pěti lety šlo o parádní podívanou o šesti gólech a vítězství Clarets. Situace však byla tehdy docela jinačí a na rozdíl od dneška, kdy se hraje v podstatě o vše, tehdy nešlo o zhola nic...

Když v květnu 2010 Burnley přemohlo Spurs poměrem 4:2, mělo už jistý sestup zpátky do nižších pater, zatímco Tottenham pro změnu již nemohl přijít o čtvrtou příčku zaručující účast v milionářské Lize mistrů.

Tentokrát ale Kohouti do nedělní bitvy vyrážejí ze sedmé pozice a s osmibodovým odstupem od čtvrtého ManCity, což vpravdě není záviděníhodná situace. Burnley potom na rozdíl od dřívějška stále alespoň bojuje o holou záchranu prvoligové identity, ačkoliv se momentálně tak jako tak ocitá v sestupovém pásmu.

Před pěti lety bylo Burnley docela jinačím mančaftem. Sice se i tehdy jeho kádr skládal takřka výhradně z Ostrovanů, ovšem pod vedením Owena Coylea hráli vínoví mnohem ofenzivnější fotbal. To Sean Dyche vychází raději ze zabezpečené defenzívy, což mu doteď neslo smíšené ovoce. Burnley takhle sice v půlce března senzačně potopilo ManCity, onen slavný skalp však zároveň zůstává jeho jediným v posledních devíti kolech.

V prosinci se obě mužstva rozešla po výsledku 2:1 pro domácího favorita a teprve čtvrtý ligový zásah si tehdy na konto připisoval jistý Harry Kane. Od té doby se nový fenomén anglické kopané prosadil v domácí nejvyšší soutěži rovnou 15krát a v základní sestavě rozhodně nebude chybět ani v neděli - poté, co si gólem okořenil debut za seniorskou reprezentaci.

Kdo naopak Burnley možná nebude moci prověřit, to je tandem Rose-Soldado. Michel Vorm si potom výjimečně zachytá na úkor lehce zraněného Llorise. Na druhém konci barikády se zase počítá s návratem Stephena Warda po úrazu kotníku. Matt Taylor se zatím musí spokojit pouze s tréninkovou zátěží.

Tyne-Wear derby je dokonalým důkazem známé tradice, že v derby prakticky nezáleží na aktuální formě týmů, ale pouze na současné konstelaci hvězd nad stadionem. Poslední čtyři zápasy totiž vyhrál Sunderland, přestože byl z hlediska formy a postavení v tabulce vždy pod Newcastlem. Hluboko pod Newcastlem.

Stejně tomu tak bylo i loni před Vánoci. Newcastle do utkání vstupoval s impozantní formou - 6 vítězných zápasů z 9, včetně skalpu Chelsea, která do té doby ještě neprohrála. Sunderland naopak šestkrát v řadě nevyhrál. Tuto sérii však ukončil právě v Newcastlu, nejhubenější možné vítězství zajistil Adam Johsnon.

Křídelník Sunderlandu se v nedávné době potýkal s nepříjemnou osobní záležitostí, když čelil obvinění ze sexuálního styku s nezletilou. Po dvouzápasové absenci už nicméně z lavičky naskočil do utkání s West Hamem a pro derby bude plně Dicku Advocaatovi k dispozici.

Zpět ale k formám obou celků. Dick Advocaat převzal Sunderland v otřesné pozici, Sunderland pod Gusem Poyetem nevyhrál sedm soutěžních zápasů v řadě, během nichž vstřelil pouhé dvě branky. A nastavený trend pokračoval i s nově dosazeným Holanďanem, jenž nedokázal zabránit na východě Londýna zabránit porážce 0:1.

Mackems sídlí na první nesestupové pozici, ale jen bod nad aktuálně sestupujícím Burnley. Naopak Newcastle je prakticky zachráněný už teď. Desetibodový odstup od sestupových vod drží pevnou rukou, přestože ďábelský trojzápas s Manchesterem United, Evertonem a Arsenalem znamenal tři porážky.

Proti Gunners nastoupil za Newcastle potřetí v řadě Jonás Gutiérrez, jenž se emotivně vrátil po rakovině varlat. Přesto Magpies stále živí početnou marodku. Steven Taylor, Paul Dummett, Cheick Tioté, Massadio Haïdara - ti všichni jsou zranění. Fabricio Coloccini a Papiss Cissé jsou suspendovaní.

Sunderlandu se naopak po dvouzápasovém trestu vrací záložník Lee Cattermole. Po dlouhých sedmi týdnech je navíc fit obránce Billy Jones, jehož služeb můžou Black Část rovněž využít. Nemohou počítat jenom s trojicí Wes Brown, Will Buckley a Emanuele Giaccherini.

Celý fotbalový svět jako by uplynulých pár dní strávil výhradně vášnivými debatami nad tím, zdali byl liverpoolský diamant Raheem Sterling v právu, když nedávno odmítal lukrativní nabídku nové smlouvy. Přitom jako by se dočista zapomnělo, že mimo jiné i tohoto mladíka čeká hned po sobotním obědě naprosto zásadní bitva s Arsenalem o nic menšího než vstupenky do Ligy mistrů...

Jak už napovídá samotná "kauza Sterling", v Liverpoolu aktuálně není vše v naprostém pořádku. Ještě zhoubnějšího vlivu se přitom zdá být poslední ligové kolo před reprezentační pauzou, které Reds připravilo jednak porážku od úhlavního rivala z Manchesteru, jednak ztrátu vykartovaných Škrtela s Gerrardem, k nimž se možná skrze čerstvé zranění třísel přidá také Adam Lallana.

Ačkoliv tedy předešlé výsledky Rodgersovy party budily optimismus v řadách fanoušků a respekt mezi soupeři (z předcházejících devíti kol červení neslavili vítězství pouze v jednom jediném), tahle fazóna jako by se nyní zdála být rozmetána.

Nic ovšem není tak černé, samozřejmě - reprezentační pauzu vyplnila odlehčená charitativní exhibice mezi výběry Stevena Gerrarda a Jamieho Carraghera, přičemž výhra na Emirates Stadium by Liverpool zase okamžitě katapultovala na dostřel sobotního soupeře (ztráta by se smrskla na tři body).

Pakliže Reds až na ono nedávné klopýtnutí s United v tomto kalendářním roce zářili, totéž v bleděmodrém platí pro Arsenal, co se získaných bodů týče vůbec nejproduktivnějšího účastníka Premier League roku 2015. Gunners získali na svou stranu 14 z minulých 16 ligových duelů a ne náhodou také ocenění manažera, respektive hráče měsíce března putovala zrovna na adresu zaměstnanců londýnského celku - konkrétně Arsena Wengera a Oliviera Girouda.

Arsenal se od listopadu 2006 na vlastním hřišti proti Liverpoolu radoval v rámci domácí nejvyšší soutěže všehovšudy ve dvou případech - před pěti lety a potom při nečerstvější zkušenosti z listopadu 2013. Kanonýři tehdy utínali menší třízápasovou šňůru bez domácí výhry nad LFC pomocí zásahů Cazorly a Ramseyho.

Oba tito borci budou Wengerovi k dispozici také tentokrát, což ovšem nelze říci o Artetovi, Debuchymu, Oxlade-Chamberlainovi a Diabym. U Wilsherea existuje alespoň malá jiskřička naděje a pečlivě zvážen bude ještě zdravotní stav Dannyho Welbecka. Liverpoolu se naproti tomu vrací do akce trio uzdravených marodů ve složení Lucas, Sturridge a... Sterling.

Everton bude chtít na sezónu 2014/15 co nejrychleji zapomenout. Už nyní ji lze považovat za katastrofickou, na poháry ztrácí už 19 bodů; a to loni málem uhráli Ligu mistrů. Naopak Southampton na letošek možná bude dlouho vzpomínat. O tom, jak moc dlouho, rozhodne zbylých osm zápasů...

Už loni Saints překvapili osmým místem. Letošní jízda nicméně může tu loňskou absolutně zastínit. Ostatně jen tři body schází Southamptonu k maximu v Premier League a zároveň zisku z minulého ročníku.

Čtvrté místo zaručující účast v play-off o Champions League je daleko už šest bodů, ale i Evropská liga, která momentálně leží na páté a šesté pozici, je pro Southampton obrovské lákadlo. Kolem Vánoc a po nich svěřenci Ronalda Koemana výsledkově ztráceli, ale nyní konečně začínají sbírat body.

Ztráta Frasera Forstera může být pro Soton obrovský problém, ale minulý zápas odchytal skvěle náhradník Kelvin Davis. I díky němu získali hráči Southamptonu sedm bodů z posledních devíti možných.

Nahoru jde i Everton, který po pětizápasové sérii bez vítězství vyhrál jak s Newcastlem, tak na hřišti Queens Park Rangers. Navážou Toffees na úspěch z minulé sezóny, kdy v březnu a dubnu triumfovali hned sedmkrát v řadě?

Nahrává k tomu i statistika ze vzájemných zápasů. Southamptonu se v Goodison Parku vůbec nedaří, nevyhrál tam už sedmnáct a půl roku. Otazník nicméně visí nad startem kanonýra Romelu Lukakua, jehož trápí stehno. Nejistý je i start Darrona Gibsona; naopak Kevin Mirallas a Steven Pienaar jsou již v pořádku.

Southampton, který poslední vzájemný duel vyhrál na St. Mary’s 3:0. nemá vyjma Forstera tolik potíží. Mimo hru bude nejspíš Steven Davis; dlouhodobě mimo, ačkoli zdráv, je pak Graziano Pellé.

Udržet koncentraci a hladinu euforie po výrazně delší dobu, takový úkol pro hráče Manchesteru United de facto znamenala reprezentační pauza. Red Devils do ní totiž kráčeli se dvěma klíčovými skalpy Tottenhamu a Liverpoolu v zádech, přičemž nyní potřebují v cestě za opětovným průnikem do Ligy mistrů odstranit z cesty jednu o poznání méně slovutnou překážku: Sherwoodovu Aston Villu.

Že birminghamští nedisponují ani zdaleka takovým renomé jako dva předešlí soupeři ManUtd, to v tuhle chvíli opravdu nemusí příliš znamenat. Villans jsou totiž pod novým vedením jednak schopni produkovat atraktivní i relativně účelný fotbal, který se mimo jiné v půlce března zasloužil o vyhazov Guse Poyeta ze Sunderlandu, jednak jim samotným jde o hodně. Sherwoodova parta se totiž stále potřebuje urgentně zachraňovat, když na ni 18. Burnley ztrácí všehovšudy jednu výhru.

Favoritem na každý pád zůstává Van Gaalova eskadra, která se aktuálně pyšní skvělou formou. Proti Liverpoolu už alespoň v prvním poločase předvedli Red Devils maximálně uspokojivý výkon a také předtím se jím - i kdyby nic jiného - dařilo železně sbírat výsledky. United nedávno uhráli 22 bodů z 27 možných, střelecky naprázdno nevyšli už po devět kol v řadě a o poznání lépe, zkonsolidovaněji působí rovněž jejich defenzíva.

Za na pohled solidnějšími výkony obranné řady stál mimo jiné náhlý vzestup Chrise Smallinga, tento často kritizovaný stoper by však v sobotu měl v základní sestavě scházet vinou nemoci. I vzhledem k novým trablím Robina Van Persieho takto jedinou pozitivní zprávou pro Van Gaala zůstává před výkopem zotavení levého beka Lukea Shawa.

Tim Sherwood dnes v žádném případě nebude moci využít kmenového hráče ManUtd Toma Cleverleyho a otazníky se vznáší také nad starty dua obránců Cissokho-Baker. Zpátky v tréninkovém cyklu jsou již Richardson se Senderosem, na ligovou akci však bude ještě brzy.

Boj o udržení je jedna z nejstresovějších situací v životě fotbalového hráče. Queens Park Rangers jsou v ní namočení až po uši a cesta ven je sázená překážkami. Jednu takovou musí Jezdci překonat na hřišti West Bromwiche Albionu.

Baggies už jsou ze hry o záchranu víceméně venku. Osm bodů náskok na nejlepší z kritického pásma by měl být rozhodující. Obzvlášť při pohledu na výsledky WBA pod Tonym Pulisem. Z jedenácti soutěžních klání pod jeho vedením prohráli jen třikrát a hned šestkrát udrželi čisté konto.

Na první pohled hraje všechno proti Rangers. Prohráli devět z posledních deseti ligových zápasů - na půdě soupeře navíc letos dokázali získat jen tři body. Ze 42 možných! To je třetí nejhorší zápis po čtrnácti venkovních zápasech v historii Premier League.

V každém případě bude zápas soubojem dvou elitních anglických kanonýrů. Lepší než Charlie Austin (15) a Saido Berahino (12) je z Britů pouze Harry Kane. Mladík Berahino navíc ve všech soutěžích nastřílel už 18 branek - a 15 z nich přišlo na domácím Hawthorns. Austin zase rozhodl poslední vzájemný zápas (3:2); a to dokonce hattrickem.

Po jeho boku však nenastoupí Richard Dunne, Leroy Fer ani Alejandro Faurlín. WBA schází brankářská jednička Ben Foster - Boay Myhill však zvládl zápas s Man City s bravurou. Ani 13 zákroků, třetí nejvyšší počet od roku 2003, kdy Opta začala tuto statistiku počítat, nicméně nezabránilo prohře 3:0.

West Brom může znovu počítat s Chrisem Bruntem a Claudio Yacobem; suspendace naopak vyřadila Craiga Dawsona. Zraněný je Callum McManaman.

Swansea s velkou pravděpodobností letos stanoví nový klubový rekord v bodovém zisku v Premier League. Dosavadní maximum 43 bodů je vzdáleno jen 4 body od počinu ze sezóny 2011/12. První sezóna pod vedením Brendana Rodgerse může být zapomenuta, Swansea je na osmém místě a k jeho udržení potřebuje proti Hullu uspět.

Garry Monk převzal tým jako bývalý kapitán a svou roli zatím zvládá s bravurou. Coby manažer je však vyložený zajíc; na rozdíl od Steva Bruce, pro něhož je letošní sezóna už sedmnáctou na trenérském křesle. S Monkem by však nyní jistojistě měnil - s Tigers totiž bojuje o holé přežití. Vždyť na osmnácté Burnley shlíží s odstupem pouhých tří bodů.

Hull by si určitě přál navázat na zápas s Chelsea, který sice prohrál, ale především v prvním poločase předvedl skvělý výkon. V tom druhém už se prokázala síla lídra ligy a výsledek 2:3 nejspíš byl zasloužený.

I Labutě mají na čem stavět. Po čase si opět počíhali na Aston Villu, která zase jednou nedokázala dát ani branku a Swansea tak stačila jediná z kopačky Gomise. 1:0 vyhráli Velšané i v prosinci v Hullu - tehdy uspěl jako jediný Ki.

Domácí budou postrádat záložníka Toma Carrolla, a to možná až do konce ligové sezóny, zranil si totiž kotník v utkání jednadvacítky a zhruba 6 týdnů si nekopne. Hullu se naopak vrací Momo Diamé a James Chester. Mimo hru jsou pořád Jelavić, Snodgrass a suspendovaný Huddlestone.

Na vypadnutí z první desítky už to zřejmě nebude, přesto je povánoční období pro West Ham ukrutným zklamáním. Hammers si sice posledně zuby nehty spravili chuť na tragickém Sunderlandu, v předešlých kolech však získali obdobný počet bodů jako Leicester - a to je opravdu co říct.

Konkrétně se tu bavíme o období po 18. lednu, kdy oba celky uhrály ojedinělé výhry. V následujících sedmi kolech West Ham posbíral ubohé tři body, zatímco Leicester se zmohl jen na dva - shodou okolností na oba zrovna v tom období, kdy už Hammers zase mlčeli, tedy na přelomu února a března.

Oběma mančaftům zkrátka po výměně kalendářů dělá bodování až nezdravé problémy, a jestliže Hammers tímto prohospodařovávají leda tak šance na pohárovou Evropu, implikace pro Foxes jsou již mnohem závažnějšího rázu. Pearsonova parta totiž nadále - nepřetržitě od měsíce listopadu - sídlí na samém dně tabulky, ačkoliv má na své rivaly jeden zápas k dobru. Ani on sám by nicméně Leicesteru do bezpečných vod nepomohl, když letošní nováček na 17. Sunderland ztrácí už sedm bodů.

K napodobení loňského zázraku "made by Gus Poyet" bude ve zbytku sezony Nigelu Pearsonovi dopomáhat i Liam Moore, navrátilec ze zkráceného hostování v Brentfordu. Zraněné je naopak duo zadáků Upson-Hammond, zatímco Jeff Schlupp by mohl mít po plnění reprezentačních povinností problémy s kondičkou.

Velkého povzbuzení se dostane West Hamu, když se po zhruba měsíčním pobytu na marodce vrací do akce důležitý stoper Winston Reid. Spěchat zpátky by naproti tomu neměl Enner Valencia, jehož poraněný palec u nohy si pravděpodobně vyžádá další týden léčení. Mimo hru zůstávají rovněž další potenciální opory v osobách Tomkinse a Carrolla.

Po reprezentační přestávce je nejsledovanější fotbalová soutěž světa zpátky! Premier League nabízí v sobotu hned sedm utkání, nabitý program uzavře souboj lídra tabulky Chelsea, který vídá překvapivého černého koně. Stoke City s přehledem drží pozici v horní polovině tabulky a útočí na své historické maximum.

Ztratit tuhle pozici by byla opravdová ostuda. Chelsea sice nemá titul v kapse, ale šestibodový náskok s utkáním k dobru; to je příliš luxusní pole-position na to, aby o ni tým kalibru Chelsea přišel. Vítězný gól Loïca Rémyho v Hullu (3:2) nebyl z nejkrásnějších, zato však mohl znamenat rozhodující krok k trofeji.

Tři body se od svěřenců Josého Mourinha očekávají i tentokrát proti Stoke City, které přijede na dosud jedinou půdu, která ještě nepoznala jiného než domácího vítěze v této sezóně napříč celou profesionální anglickou scénou. A to přesto, že z pěti posledních soutěžních utkání tu Chelsea vyhrála jedinkrát; a to ještě s obrovským štěstím (Everton, 1:0, tečovaným gólem Williana v poslední minutě).

Chelsea je jasným favoritem utkání i díky tomu, jak si na Stamford Bridge proti Stoke City obvykle vede. Osmkrát v řadě Blues proti Potters doma vyhráli, sedmkrát po sobě navíc bez inkasované branky. Na jakýkoli úspěch čeká Stoke téměř 20 let.

Historický výsledek by navíc mohl být předzvěstí pro historické maximum i co se týče bodového zisku v jedné sezóně Premier League. Potters se od postupu drží s lize s přehledem, až do loňska ale nepřekročili práh spodní poloviny tabulky, přičemž nezískali více než 50 bodů. Nyní jim z osmi klání stačí získat osm bodů, aby tento počin vyrovnali.

Proti bude již tradičně kompletní kádr Chelsea, který nedoplňuje jediný marod John Obi Mikel. Fit je i Diego Costa, jehož zranění v utkání s Hullem právě dopomohlo Rémymu ke slávě. Stoke City nesmí využít služby Victora Mosese, jenž v klubu hostuje právě z Chelsea. Vrací se naopak Walters a Muniesa.