Premier League - preview 32. kola

V Sunderlandu museli být s víkendem spokojeni - Cardiff zachránil akorát bod, Fulham po frustrujícím výkonu prohrál. Black Cats nyní mají na oba kolegy ze sestupového pásma hned tři zápasy k dobru - a umazávat manko na čtyři body vzdálené WBA chtějí začít už proti 11. West Hamu...

Že to ale půjde stěží, to je už teď jasné - přirozeně. Sunderland si přeci čtyři porážky z pěti posledních kol, kdy čeká na výhru, nepřipsal žádnou náhodou. Z celé domácí soutěže má ostatně nejhorší domácí výkaz a vzhledem k venkovním vyhlídkám (na zápasy s Tottenhamem, ManCity, Chelsea a ManUtd) tedy dál platí za relativního outsidera v boji o záchranu.

Na druhou stranu zrovna West Ham hratelný je, to ne že ne. Minule sice za pomoci vyloučení soupeřova brankáře uspěl nad Hullem, ovšem tomuto triumfu předcházely tři porážky a opětovné střelecké trápení (jediný gól v oněch třech kolech). Dokonce i po výhře nad Tigers se pak na Sama Allardyce a jeho hochy nekompromisně bučelo; jakkoliv si těmi třemi body de facto zajistili prvoligovou kopanou i pro příští rok.

To na Stadium of Light se daleko spíš bude bučet na Kevina Nolana, kdysi tahouna konkurenčního Newcastlu. Ne už však na Jamese Collinse, který vypadl ze sestavy pro problémy s lýtkem - v základu by jej měl zastoupit jeden z dvojice Reid-Johnson. Po zmizení obtíží se stehenním svalem je připraven Jarvis.

Fabio Borini si v týdnu odpočinul během zápasu s mateřským Liverpoolem, teď jej ale můžeme znovu očekávat mezi jedenácti vyvolenými manažera Guse Poyeta. Ten naopak nebude moci využít Stevena Fletchera, jehož trápí kotník, a brankáře Westwooda s poraněným ramenem.

Tři ze čtyř nejbližších soupeřů Fulhamu v boji o udržení toto kolo bodovali, ten čtvrtý, Sunderland, čeká až v pondělí hratelný West Ham. Na Cottagers přitom nečeká zrovna lehký soupeř. Ač se zdálo, že Evertonu pomalu dochází dech, v březnu se rozeběhl k tak skvělé formě, jakou už šest let nepoznal.

Tři domácí vítězství potvrdil přerušením neblahé série výjezdů a s přehledem vykradl Newcastle. Spolehnutí je pak především na talentovanou ofenzivní dvojku. Anglická naděje, Ross Barkley, dokázal prvně skórovat ve dvou zápasech po sobě a Romelu Lukaku ho podpořil třemi góly ve čtyřech kolech. Prvním čistým kontem na hřišti soupeře od prosincové návštěvy Old Trafford si navíc drží třetí nejlepší defenzivní zápis a patří do kvarteta mužstev s nejméně prohranými duely.

Toffees navíc budou mít o motivaci na stadionu posledního celku postaráno, když Arsenal pouze remizoval a náskok na Everton tak zvýšil jen na sedm bodů s dodatkem dvou zápasů manka liverpoolského celku. Sen o Lize mistrů tak stále může žít, stačí jen potvrdit zlepšující se ligovou bilanci na Craven Cottage, která z pěti předešlých návštěv čítá dvě výhry a dvě remízy.

A proč ji ještě nepodpořit tuto neděli, vždyť Fulham za jedenáct ligových kol porazil pouze Newcastle nejtěsnějším možným rozdílem za pomoci chybujícího Krula. Tehdy vychytal Stockdale pro svůj klub letošní teprve čtvrté čisté konto. Minulou sobotu pak při debaklu na stadionu Manchesteru City ukončili Cottagers šest zápasů dlouhou sérii s gólovým příspěvkem. Snad tak pomůže Darren Bent, jenž se za minulých šest střetnutí s Evertonem čtyřikrát zapsal mezi střelce.

Ashkan Dejagah, tvůrce osamělého vítězství, se v neděli opět ukáže na trávníku. Mimo něj naopak zůstává Mitroglou i Parker. Roberto Martínez pak nemá důvod měnit úspěšnou sestavu, jedinou výjimkou je návrat Phila Jagielky, jehož v úterý nahradil Stones.

Co zbývá současnému Tottenhamu jiného než zabojovat o přímý postup do Evropské ligy? Zřejmě nic moc. Aktuálně šestí Londýňané si milionářskou soutěž s největší pravděpodobností opět nezahrají, což bude po sezoně chtě nechtě vykládáno jako selhání. Naopak Liverpool se překonává a klidně se může překonávat dál, právě návštěva hochů z White Hart Lane v tomto směru hodně napoví...

Samozřejmě v případě Tottenhamu není nic tak moc černé, jak se na první pohled zdá. Spurs bojují, což názorně demonstrovali minulou neděli, když gólem Gylfiho Sigurdssona urvali poslední vítězství nad Sotonem až v nejzazším možném okamžiku... na druhou stranu přesně takové zápasy by měli zvládat s jinačí grácií, a právě proto jsou až druhými adepty v řadě (za Evertonem), kdyby náhodou Arsenal opravdu zkolaboval a nechal si po hodně dlouhé době utéct Ligu mistrů.

V Liverpoolu už nyní musí mířit poněkud výše, jakkoliv si třeba dlouhou dobu opravdové mistrovské ambice nehodlali připouštět. Teď už to vypadá reálně - Reds mají všechny zbývající těžké soupeře doma, včetně do tohoto víkendu favorizovaného ManCity, a to je vskutku slibné východisko. Liverpool totiž letos doma v rámci všech soutěží prohrál všehovšudy jednou z 16 pokusů, a co se generální formy týče, tu mají rovnou nejlepší v lize. Sedm výher v řadě, tři po sobě jdoucí neskutečně dominantní venkovní lupy... takhle nějak má finišovat mistr, no ne?

Nicméně devět kol je ještě pořádná porce, samozřejmě, a pokazit se v tomto intervalu dá ledacos. Klíčem k úspěchu rozhodně bude, když si Sturridge se Suárezem udrží fenomenální čísla - oba dohromady již nastřádali 50 ligových branek, takže se oficiálně stali nejplodnějším liverpoolským tandemem v historii. Toshack s Keeganem, Dalglish s Rushem, Aldridge s Beardsleym, Fowler s Collymorem ani Owen s Heskeym se na tyhle dva ostrostřelce nechytají.

Tottenham je naproti tomu zcela odlišným případem - ve skutečnosti pouze liverpoolské góly z prvních poločasů představují větší množství než veškeré ligové branky Spurs v tomto ročníku (51:40). Spurs momentálně skórovali přesně tolikrát, kolikrát inkasovali; což je jednoduše zklamání, když uvážíme, že týmy nad nimi mají ten rozdíl minimálně +16.

Povzbudit ofenzívu Tottenhamu má nyní návrat Adebayora, který vynechal měření sil se Southamptonem vinou tržné rány v patě. Na marodce ovšem s bolavými třísly setrvává Walker a Chiricheș má sice po včerejším debutu za výběr do 21 let zpět do základu výrazně nakročeno, ale pořád tam ani zdaleka není.

Co se Liverpoolu týče, ten nehlásí žádné čerstvé "oběti". Křídelník Raheem Sterling by tak měl také třetí po sobě jdoucí klání načít pouze na lavičce na úkor Brazilce Coutinha, aby promrhal další případné bonusové body ve snaze dostat se na mistrovství světa.

Fanouškům Manchesteru United už trpělivost došla dávno. Jak dlouho vydrží vedení klubu? David Moyes převrátil loňského suveréna v průměrný klub, který doma rozdává body jako na běžícím páse a s největšími rivaly dokonce prohrává vyloženě ostudně.

United už na Old Trafford nevyhráli třikrát v řadě. Na remízu s posledním Fulhamem navázala dvě derby. Po prohře 0:3 s Liverpoolem chtěli Devils sjednat razantní nápravu s Manchesterem City. Výsledek? 0:3... Využije fatálního rozpoložení loňského šampiona Aston Villa, která minulý týden rovněž selhala na plné čáře?

Je těžké odhadnout, jak silní Villans na Old Trafford přijedou. Tým, který v březnu rozstřílel Norwich, porazil dokonce i vedoucí Chelsea a přerušil její čtrnáctizápasovou sérii bez porážky. Potom ale do Villa Parku přijelo Stoke City a smetlo domácí z jejich půdy výsledkem 4:1. Kterou tvář svěřenci Paula Lamberta ukážou, to může rozhodnout o výsledku zápasu.

United vyhráli proti Aston Ville šestkrát v řadě, přičemž čtyřikrát udrželi čisté konto. Moc rádi vzpomínají na poslední vzájemný duel na Old Trafford, kdy Robin van Persie hattrickem definitivně přihrál Manchesteru titul. 3:0 vyhráli United i v nejčerstvějším měření sil.

Villans se pak pokusí zopakovat překvápko z prosince 2009, kdy gólem Agbonlahora porazili favorita na jeho hřišti 1:0 a pomohli v konečném účtování Chelsea k zisku titulu právě na úkor Fergusonových borců.

Poté, co tým převzal David Moyes, lámou hráči Man Utd jeden milník za druhým. Více domácích porážek zaznamenali naposled před 40 lety. Šest - to je číslo větší než za předchozí tři sezóny dohromady. Deset zápasů MU v novodobé Premier League ještě nikdy neprohráli. Dva po sobě jdoucí domácí zápasy prohráli o tři a více gólů poprvé za 52 let. A takhle bych mohl pokračovat do aleluja...

Alespoň se tak domácím vrací kapitán Nemanja Vidić, který poslední dva zápasy nehrál kvůli červené kartě. Další stopeři Smalling s Evansem však stále plní marodku. Mimo hru je i útočník Robin van Persie. Vzhledem k tomu, že proti Bayernu v týdnu nemůže nastoupit Patrice Evra, možná dostane i proti Ville šanci Alex Büttner, aby získal zápasovou praxi.

Aston Villa nově musí čekat na zdravotní stav středopolaře Karima El Ahmadiho, který musel být střídán v prvním poločase proti Stoke. Stejně dopadl i křídelník Andreas Weimann, oba dva by však měli být spíše v pořádku.

Minulý týden na Stamford Bridge skončilo jedno londýnské derby vyloženě jatkami. Chelsea bez milosti rozstřílela Arsenal 6:0 a znovu posílila své akcie v boji o titul. Favoritem ale není. I proto musí v rámci 32. kola bezpodmínečně porazit Crystal Palace, aby Manchesteru City nedala do rukou další trumf.

Už teď jich mají Citizens požehnaně. Chelsea sice stále shlíží na zbytek Premier League z prvního místa, jenže třetí tým koordinovaný zkušeným manažerem Manuelem Pellegrinim má při tříbodové ztrátě hned dva zápasy k dobru. Těží navíc ze skvělého začátku sezóny, v němž zavdali ke skvělému skóre - o 13 branek lepšímu, než má právě Chelsea.

A svěřenci Josého Mourinha tak mají jen jedinou šanci - vyhrát každý zápas a doufat, že Manchester City dvakrát ztratí. Anebo jednou prohraje, když Londýňané po vzoru minulého týdne každému dalšímu soupeři naloží alespoň bůra.

S veskrze náročnou misí mohou začít už v utkání na půdě Crystal Palace, jehož forma v posledních týdnech je velice bídná. Zatímco Chelsea kromě zaváhání ve Villa Parku vyhrála od poloviny února všechny ligové zápasy, Eagles nedokázali zvítězit ani v jediném. A co víc, ve zmíněných pěti duelech vstřelili jen jeden gól - z penalty. Ze hry nedali svěřenci Tonyho Pulise gól už dlouhých 513 minut.

Přesto mohou být fanoušci Palace dlouholetému manažerovi Stoke City vděční. Než tým nováčka soutěže převzal, měl na kontě po deseti zápasech jen čtyři body. Ve dvaceti kláních za kormidlem Crystal Palace jich pak Pulis dokázal nasbírat čtyřiadvacet. V nadsázce tak můžeme říci, že jeho příchodem se hra týmu trojnásobně zlepšila.

Ani to však na favorizovanou Chelsea dost možná stačit nebude. Alespoň o tom napovídají poslední vzájemné zápasy, kterých Blues vyhráli pět posledních. Dvanáctkrát za sebou pak Chelsea proti Crystal Palace neprohrála; naposledy v pátém kole ligového poháru v lednu 1993.

Sobotního zápasu se nezúčastní dlouhodobě zraněný Ashley Cole, stejně jako Samuel Eto’o. Mimo hru je vykartovaný Ramires, zatímco Willian se po stopce vrací a svede s Schürrlem souboj o místo na pravém křídle. Zbylý otazník v sestavě může Mourinho vyřešit nasazením Franka Lamparda po bok Nemanji Matiće, vedle nějž se však báječně prezentuje taky David Luiz.

Crystal Palace má problém s útočníky, jelikož z marodky stále nepovstali Dwight Gayle ani Marouane Chamakh. Prvního trápí kotník, druhého zadní stehenní sval. V permanenci je naopak Barry Bannan, jenž minulý víkend už po nemoci naskočil z lavičky proti Newcastlu.

Alan Pardew se vrací do akce. Na lavičku sice ještě nesmí, na stadion už ale ano. Jeho suspendace za hlavičku vůči Davidu Meylerovi z Hullu se přehoupne do druhé poloviny; asistent manažera John Carver tak bude moci vyměnit telefon za vysílačku. Dnes bude s šéfem konzultovat zápas v Southamptonu.

Bez Pardewa má Newcastle problémy především v ofenzivě. Ve třech utkáních dali Magpies jen jednu branku, a to ještě v poslední minutě utkání s Crystal Palace na domácí půdě. Minulý zápas doma zcela nezvládli a prohráli doma s Evertonem 0:3.

Southampton naproti tomu oplývá docela dobrou formou. Po domácí porážce s Liverpoolem vyhráli Svatí na hřišti Crystal Palace i doma s Norwichem. Skvěle nakročeno měl i na White Hart Lane, ale dvougólové vedení ztratili a Tottenhamu nakonec podlehli 2:3.

Daří se jim i proti Newcastlu, co se historického hlediska týče. Z posledních 20 domácích duelů prohráli jen jeden. Nicméně v posledních čtyřech jen jedinkrát vyhráli. Na co se však těšit můžeme, jsou góly - v minulých šesti zápasech jich padlo dvaadvacet. Poslední bezgólová remíza je stará už 42 let.

O další se nemůže pokusit gólman Newcastlu Tim Krul, který si zranil koleno a minimálně tři zápasy ho bude muset nahradit Rob Elliot. Mimo hru je stále Loic Rémy, zatímco Davide Santon je konečně fit.

Southampton to má s marodkou o poznání horší. Různě závažné zdravotní trable má hned čtveřice důležitých opor. Ani jeden ze čtveřice Jay Rodriguez, Steven Davis, Victor Wanyama a Morgan Schneiderlin nemá jistotu startu. Určitě si navíc nezahraje pravý obránce Nathaniel Clyne. Stoper Yoshida s bolavým kolenem vynechá zbytek sezony.

Na Marka Hughese nečekala v jeho první sezóně na lavičce Stoke lehká úloha nahradit Tonyho Pulise. Jak se ale díky posledním týdnům zdá, klidně může překonat rekordní 11. místo z ročníku 2009/10. Dalším klíčem k udržení se v horní polovině tabulky je vítězství nad Hullem, který na Britannia Stadium neslavil už čtyřikrát v řadě.

Potters mohou stavět na výborné formě, když od začátku února prohráli pouze na půdě Manchesteru City nejtěsnějším rozdílem. Doma naopak ztratili dva body pouze se Swansea a s prázdnou poslali domů celky jako Manchester United, Arsenal a naposledy zvedající se West Ham. Po remízách v Southamptonu a Norwichi navíc přidali poslední kolo do kroku i na půdě Aston Villy, kde se přes rychle inkasovaný gól prosadili do konce poločasu třikrát a nakonec přesvědčivě zvítězili 4:1.

V současné době jsou tak dvanáct bodů od sestupu a mohou tak pošilhávat i k premiérovému pokoření padesáti bodů v Premier League. A jak tomu bylo zvykem i za Tonyho Pulise, dopomoci k tomu mají především domácí představení. Vždyť na vlastním trávníku si lépe vede jen nejlepší pětice z ligy. Zásluhu na tom má především skvělá obrana, která více jak jednou inkasovala jen při výhře nad Chelsea (3:2) a při přestřelce s Liverpoolem (3:5), což byla pro Stoke první a zatím poslední domácí porážka od zářijové ztráty s Norwichem.

To Tygři kontrují zlepšenou hrou mimo své zázemí, když dvě ze tří krádeží zapsali v únoru na stadionech Sunderlandu a Cardiffu. Jejich líbivé cesty však skončily v Londýně, kde nestačili na Kladiváře a zůstávají tak na celkových jedenácti bodech z patnácti výjezdů. Náskok na osmnáctý Sunderland mají sice slušný, ten je ale o dva zápasy pozadu a jeden případný úspěch hází Tygry do blízkého nebezpečí.

Přesto ještě mohou myslet na Evropu, v semifinále FA Cupu totiž přivítají třetiligový Sheffield United. Šanci ukázat své kvality a dopomoci outsiderovi ligy k překvapivému triumfu bude mít Steve Harper, jenž téměř jistě dochytá sezónu za zraněného McGregora, který si při své letošní druhé červené kartě poranil ledvinu a stále pobývá v nemocnici.

Steve Bruce, který tu už neuspěl s Birminghamem, Wiganem a Sunderlandem, se v dalším pokusu zřejmě bude muset obejít bez Maynora Figueroy. To na druhé straně se už všichni těší na návrat nezdárného syna, Charlieho Adama, a objevit by se měl i Pieters. Mimo hru je nadále Oussama Assaidi a trest si konečně odpyká Jonathan Walters.

Středem zájmu by tak mohl být útočný souboj Petera Crouche, který se od poloviny ledna trefil čtyřikrát a jasně kraluje ve svém týmu, a Nikicy Jelaviće, ten si za Hull prvně zahrál 18. ledna a právě díky čtyřem zásahům rychle převzal žezlo nejlepšího střelce týmu. Snad se tak po devíti kláních dočkáme i tří gólů od jednoho z klubů.

Čas i zápasy k nápravě zpackané sezóny Cardiffu ubývají. Zápas na hřišti West Bromwich Albionu může být jedním z posledních, v němž se Velšané pokusí o to, aby jejich první prvoligová zkušenost za 51 let nebyla jedinou.

Cardiff ztrácí na záchranu tři body a to je i rozestup od nich a WBA. Pokud tedy zvítězí, bude je dělit jen skóre. Pokud ale na Hawthorns neuhrají ani bod, zvýší se rozestup na šestibodový a to už v šesti zbývajících kolech těžko doženou.

Velšanům nepomohla ani výměna trenéra. Ole Gunnar Solskjaer nasbíral v 11 zápasech jen sedm bodů a má tak horší bilanci než vyhozený Malky Mackay. Cardiff navíc prohrál venku už osmkrát v řadě. WBA naopak doma prohrál jen jeden ze sedmi minulých klání.

Celkově z posledních pěti zápasů prohrál Cardiff čtyři, doma s Hullem navíc dostal "čtyřku", od Liverpoolu dokonce obdržel šest gólů. Je tak jasně vidět, kde tým tlačí bota - kromě Fulhamu má suverénně nejhorší defenzivu v celé Premier League.

Svěřenci Pepeho Mela na tom ale nejsou o moc lépe, jelikož nejsou schopni udržet čisté konto. Z posledních 20 zápasů se jim to povedlo jen jednou. A jen dvakrát ve zmíněných utkáních vyhrál. Jeden z nich před 2 týdny ve Swansea - a právě na tento ojedinělý úspěch budou chtít navázat.

Cardiff totiž ve vzájemných ligových zápasech už pětkrát v řadě neprohrál. Na začátku roku 2012 ale West Brom postoupil přes velšského soupeře po přestřelce 4:2.

Baggies nepomůžou Yacob a Jones, po zranění se ale vrací Amalfitano s Luganem. Cardiff se zase těší na návrat Noona, zatímco Hudson a Connolly zůstávají na marodce.

Jeden by tomu ani nevěřil, nicméně faktem je, že poslední trojka Fulham, Cardiff a Sunderland setrvává v neměnném složení již dlouhých šest týdnů. A jeden by nevěřil mimo jiné proto, nakolik nejistí si svou prvoligovou identitou dlouhodobě jsou v Norwichi i Swansea. Chris Hughton je neustále pod tlakem sázkových kanceláří, labutě už dokonce dříve chváleného manažera nekompromisně vyhodili...

Někdejšímu lodivodovi Newcastlu se v čele Kanárků opět trochu ulevilo, když před týdnem velmi přesvědčivě porazil Sunderland - a radost jak jemu, tak Monkovi musela udělat i následné prohra Black Cats na půdě Liverpoolu. Norwich tak nyní sedí sedm bodů nad sestupovou propastí, zatímco Swansea odděluje korálků alespoň pět. Pod větším tlakem jsou nyní rozhodně labutě, které se jednak představí doma, jednak za posledních šesti kol sesbíraly ubohé tři body k dobru.

Na druhou stranu ani vyhlídky Canaries nejsou moc růžové, vskutku. Mužstvo z Carrow Road čekají neuvěřitelně těžká čtyři poslední kola, a tak před Hughtonem leží úkol vymoci si co možná nejvíce na nadcházejících třech schůdných soupeřích. Mimo Swansea jde ještě o West Brom a Fulham - nicméně je to právě velšský klub, na který se z historického pohledu musí Norwich těšit nejvíce. V elitní soutěži s ním totiž dosud nikdy neprohrál a dvě z celkových tří výher za toto období urval zrovna na Liberty Stadium, kde tedy bude usilovat o čistý hattrick.

Swansea se může před kláním s neoblíbeným sokem utěšovat alespoň prakticky kompletně vyprázdněnou marodkou. Na ní setrvává pouze okrajový hráč Kyle Bartley, jehož drží dále od trávníků bolavé lýtko. Leon Britton se třese na 400. ligové vystoupení v dresu velšského celku.

V sestavě Norwiche by se mohl poprvé od změny kalendáře objevit stoper Michael Turner, kterého ovšem po dobu rekonvalescence z nataženého zadního stehenního svalu výborně zastupoval zkušený Yobo. O místo v základu může konečně usilovat také Jonás Guttiérez.

Po potupné šestce si připomenout jednu šestku dřívější - nějak takhle bychom zhodnotili nadcházející program Arsenalu, pokud bychom chtěli být škodolibí. A že současná situace hroutících se Gunners k takovým reakcím doopravdy provokuje: Gunners v týdnu trestuhodně zahodili vedení nad Swansea a jak připustil sám Arsene Wenger, právě proti ManCity mají vůbec poslední šanci zařadit se zpět do boje o titul...

Ani případná výhra by však spíše Arsenal za žádnými příhodnými oslavami 10. výročí posledního ligového triumfu nekatapultovala; Londýňané by v oněch dostizích dál představovali maximálně černé koně, od kterých se moc nečeká. Kanonýři se teď jednoduše musejí soustředit především na závěrečnou fázi FA Cupu, kde jsou vzhledem k rozložení sil jednoznačnými favority na celkové prvenství.

Nějak předčasně se nicméně Arsenal jistě nebude vzdávat ani teď proti Citizens; na domácí půdě ostatně v lize nepadl od zahajovacího utkání této sezony. Na druhou stranu pokud někdo může Gunners o tuto úctyhodnou šňůru v tomto okamžiku připravit, je to zřejmě právě ManCity - to už sice muselo omezit své pole působnosti na pouhé dvě dráhy, ovšem například v té ligové se hned díky třem výhrám ze čtyř pokusů okamžitě vrátilo do role čelního favorita.

A to samozřejmě tím spíš, když v úterý tak suverénně smetlo městského rivala, aby se přiblížilo již desetizápasové venkovní šňůře bez porážky v nejvyšší soutěži. Tu může definitivně uplést zrovna nyní na Emirates Stadium, kde naposledy v lednu minulého roku bleděmodří oslavili pěknou výhru 2:0. A zároveň je tedy City blízko vůbec prvnímu "doublu" (dvojímu vítězství v rámci jednoho ročníku) nad tímto sokem v právě probíhajícím tisíciletí.

Citizens si však budou muset na severu Londýna opět počínat bez klíčového forvarda Kuna Agüera, který bude na zkompletování rehabilitačního procesu potřebovat alespoň jeden týden navíc. Naopak Silvův problematický kotník tu nejtěžší zátěž snese bez nejmenší prodlevy.

Arsene Wenger před měřením sil s bleděmodrými nenahlásil žádné čerstvé lazary, naopak stanovil pevné datum pro Diabyho znovuzapojení do tréninkového cyklu (1. duben). Spolu s francouzským záložníkem dále na marodce setrvávají Ramsey, Monreal (oba rovněž blízko návratu), Walcott, Özil nebo Wilshere.

A jelikož se to pak poslední dobou v soubojích těchto soupeřů pořádně hemžilo červenými kartami, měla by se speciální pozornost věnovat také rozhodčímu. Tím bude ostřílený Mike Dean, který nedávno dohlédl na jiný, optikou fanouška Arsenalu vyvedený šlágr s Wengerovou eskadrou v titulní roli - a sice severolondýnské derby s Tottenhamem (1:0).