Premier League - preview 33. kola

Situace Sunderlandu začíná být kritická. V sestupovém pásmu se sice pohybuje již delší dobu, ale vždy se Mackems mohli chlácholit třízápasovým mankem. Jenže při současné formě a připomenutí toho, s kým dohrávky sehrají, už to taková balada není. Teď navíc poslední tým tabulky přijíždí na hřiště Tottenhamu, který zachraňuje účast alespoň v Evropské lize.

Spurs sice v posledních týdnech také paběrkují, ale tak hrozné jako v případě Sunderlandu to rozhodně není. Tottenham prohrál čtyři z šesti minulých zápasů, navíc vypadl z osmifinále Evropské ligy na Benfice. Doma si ale v Premier League svěřenci Tima Sherwooda vedou poměrně obstojně, když vyhráli tři z posledních čtyř utkání.

Díky povstání Manchesteru United z mrtvých však přišli o šestou příčku, která letos zajišťuje účast v Evropské lize na další sezónu. Musí tak nyní doma porazit Sunderland, aby se před Red Devils opět přehoupli.

To Sunderland bere vyloženě útokem kvalifikaci do Championship. Po skvělém lednu a vstupu do února začali ztrácet jeden bod za druhým a v několika po sobě jdoucích six-pointrech selhali. Prohráli doma s Hullem, s Crystal Palace uhráli na Stadium of Light jen bod, aby za týden prohráli v Norwichi. Minulý víkend pak doma nestačili na West Ham.

Nedaří se jim navíc ani suma sumárum proti Tottenhamu, s nímž z posledních 6 zápasů jen jednou uhráli remízu. Poslední výhra už je stará čtyři roky, poslední venkovní dokonce téměř šest let.

Pozitivem je alespoň to, že Gus Poyet neeviduje žádného čerstvě raněného, fit by navíc mohl být Adam Johnson. Mimo hru zůstávají jen Fletcher a Westwood. Spurs se těší na návrat Emmanuela Adebayora, k dispozici jsou i Chiriches s Paulinhem. Chybět budou Soldado a Vertoghen.

Arsenal se již rozhodně nenachází uprostřed bitvy o titul, pořád je ale v jeho případě o čem rozhodovat - ve hře je stále samotná účast v Lize mistrů. O tu usiluje také liverpoolský Everton, který má momentálně na Goodison Parku jedinečnou příležitost se takovému milníku přiblížit. Naopak pokud Gunners skrze výhru potvrdí svou pověst druhého nejlépe bodujícího výletníka, neměla by jim už milionářská soutěž uniknout...

Pro Roberta Martíneze to bude velká zkouška. Ještě 11 měsíců zpátky to byl právě Arsenal, kdo jeho Wigan definitivně posílal do druhé nejvyšší soutěže; tentokrát je to spíš Španělův Everton, kdo fakticky nemá co ztratit, a na pozadí výborné formy (pěti výher v řadě) usiluje o naplnění odvážného letního předsevzetí. Když se totiž Martínez poprvé setkal s evertonským majitelem Billem Kenwrightem, neslíbil mu nic menšího než zrovna Champions League...

... a nakročeno k ní má vskutku víc než slibně - šest po sobě jdoucích vítězství ostatně Toffees mohou zaznamenat po dlouhých 11,5 letech. Na druhou stranu Arsenal má pořád vše ve svých rukou, přičemž se může spolehnout na domácí (dvě prohry v 38 ligových utkáních) i venkovní prostředí. Se samotným Evertonem mají navíc Kanonýři více než přívětivou bilanci; předešlé tři vzájemné duely sice nepoznaly výherce, nicméně zároveň pořád platí, že Arsenal tomuto soupeři v soutěžním utkání nepodlehl od března 2007, čili více než sedm let!

Everton se nyní tuhle černou sérii bude pokoušet zlomit i s Rossem Barkleym, který by se měl stihnout dát do pořádku poté, co si namohl lýtkový sval v posledním ligovém kole. Naopak Jagielka s Pienaarem zůstávají mimo hru s poraněným stehenním svalem, respektive kolenem.

Arsene Wenger možná okamžitě využije služeb zotaveného Aarona Ramseyho, jenž setrvával na marodce od Boxing Day. V nejistotě musí prozatím žít levý bek Kieran Gibbs (kotník), jehož je ale připraven zastoupit uzdravený Monreal.

Chelsea vyhrála, Manchester City vyhrál. Liverpoolu zbývá jediné - vyhrát. Boj o titul se blíží do cíle a kandidáti na něj nyní sbírají každý bodík, aby zvýšili cenu svých akcií v nadějích na jeho zisk. Liverpool dnes čeká klání na půdě West Hamu, který nepatří k týmům, jejichž skalpy by ležely na stříbrném podnose.

Doma West Ham v posledních týdnech válí. Z pěti minulých utkání zvítězil hned ve čtyřech případech a třikrát dokonce o více než jeden gól. Žádná bída to není ani na hřištích soupeře, kde z posledních šesti utkání vyhrál celou polovinu a prohrál pouze dvakrát.

Ve srovnání s Liverpoolem je to ovšem pořád slabota. Jenže to by se dalo uvést u každého týmu Premier League, snad s výjimkou Manchesteru City nebo Evertonu. Reds vyhráli všech posledních osm zápasů a nastříleli v nich neskutečných 28 branek. O šest se shodně postarali Suárez se Sturridgem, pět nastřílel kapitán Gerrard a hned čtyři třeba stoper Martin Škrtel. Ofenzivní síla Liverpoolu je v roce 2014 dechberoucí.

Uruguayský kanonýr Luis Suárez se ostatně dvakrát prosadil i v posledním utkání proti West Hamu - na Anfieldu. Liverpool vyhrál na začátku loňského prosince 4:1. Z posledních 5 zápasů v Upton Parku jsou však statistiky vyrovnané: 2x vyhráli domácí, 2x hosté a jednou se body dělily rovným dílem.

Hammers pomůže v těžkém klání i kapitán Kevin Nolan, který vyléčil zranění zad. Mimo hru je nicméně obránce George McCartney. Ani šéf Liverpoolu Brendan Rodgers neřeší nové šrámy, postrádá vlastně jen dlouhodobě zraněného Josého Enriqueho.

Třetí, přesto patrně největší favorit na zisk titulu. Manchester City je čtyři body za vedoucím Liverpoolem a dva body za druhou Chelsea - oproti oběma dalším rivalům v boji o stříbrný pohár má nicméně dvě utkání k dobru - a situaci pevně ve svých rukou. Do konce sezóny jí příliš těžkých soubojů nečeká, jeden z náročnějších však svedou už tohle kolo proti Southamptonu.

Ne snad, že by proti doma suverénním Citizens měli fotbalisté z jihu Anglie znamenat extra velkou překážku, ale při velmi dobré formě Saints není překvapení vyloučeno. Z posledních čtyř zápasů získali devět bodů a nastříleli 11 gólů. Spoléhat budou především na skvělého Jaye Rodrigueze, který nejenže nasázel ve zmíněných duelech 5 branek, ale svoji rychlostí a technickou zdatností by na defenzivu domácích mohl stačit.

Favoritem však bez nejmenších pochyb zůstává Man City. Ze čtrnácti domácích zápasů jich vyhráli třináct a průměr vstřelených branek dosahuje téměř tří a půl na zápas. Naposledy na Etihad Stadium rozstříleli Fulham 5:0. Southampton, který z minulých pěti venkovních duelů vyhrál tři, se pokusí napodobit fantastický výkon Chelsea, která jediná svěřence Manuela Pellegriniho v lize na jejich půdě porazila.

Příklad si však mohou vzít i ze svého výkonu minulý týden, jelikož vítězství 4:0 nad Newcastlem znamenalo nejvyšší klubovou výhru za 13 let. Pozitiva přináší i pohled do minulých měsíců, jelikož Southampton dokázal vstřelit minimálně jednu branku do sítě každého soupeře v 10 posledních venkovních zápasech.

Je zkrátka velmi pravděpodobné, že Man City nebude mít v sobotu úplně jednoduchou práci. Žádná hitparáda to totiž nebyla ani ve třech vzájemných zápasech po posledním postupu Saints do Premier League. Jediný zápas v Manchesteru vyhráli domácí po velkém boji 3:2, zatímco na jihu Anglie vyhrál jednou Soton 3:1 a loni v prosinci se body dělily po remíze 1:1.

Manažer Southamptonu Mauricio Pochettino navíc již může plně využít středopolaře Morgana Schneiderlina. Zranění jsou stále pouze Yoshida, Clyne a brankář Davis. Stav záložníka Wanyamy se ještě bude projednávat. Čerstvé šrámy v kádru nicméně nemá ani jeho protějšek Pellegrini, který z opor postrádá dlouhodobě Agüera a Nastasiće.

Chelsea no.2? Před dvěma lety se svěřenci Roberta Di Mattea v Premier League velkým způsobem trápili a v lize skončili až na šestém místě se ziskem pouhých 64 bodů. Mezitím ale došli až do finále FA Cupu a Ligy mistrů. Obě finále dovedli k vítěznému konci a udělali tak z nejhorší sezóny pod Romanem Abramovičem tu vůbec nejúspěšnější. V jejich šlépějích teď touží kráčet Manchester United, který zatím postupuje velmi podobně.

V Premier League to je bída, kterou mladší fanoušci United nepamatují, David Moyes láme rekord za rekordem, bohužel v negativním smyslu. V Lize mistrů nicméně dokázal uhrát s Bayernem Mnichov domácí remízu 1:1 a ve středeční odvetě už se může stát všechno - i když je postup přes suveréna evropské scény velmi nepravděpodobný.

Přesto však mají United o co hrát i v lize, jelikož jejich městský rival Manchester City vyhrál ligový pohár, a místo v Evropské lize se tak přesouvá i na šestou příčku. Na tu nyní Moyesova parta ztrácí jen dva body - navíc na ní sídlí Tottenham, jenž z posledních šesti zápasů hned čtyřikrát prohrál. Newcastlu tak budou chtít ukázat, že všechno ze své někdejší slávy ještě neztratili.

To Magpies už vlastně sezónu zabalili. Hrají klidný střed, záchrana dávno v kapse a naděje na Evropu stejně dlouho v nenávratnu. Teď navíc Newcastle musí k zápasům doprovázet asistent manažera Pardewa John Carver, jelikož velký šéf odpykává trest za hlavičku Davidu Meylerovi z utkání s Hullem City.

Carver však z ofenzivní krize celek nedostal. Straky z posledních deseti zápasů jen třikrát dokázali vstřelit branku - shodou okolností se tato nemohoucnost takřka kryje s absencí Loica Rémyho, který hrál z těchto utkání jen tři a ve dvou se prosadil. Zbylé utkání rozhodl před dvěma týdny jiný útočník Papiss Cissé.

Na něm bude stát útok domácích i tentokrát, jelikož Rémy je stále mimo hru. Stejně jako Tim Krul a Mathieu Debuchy. Připojil se k nim navíc také Moussa Sissoko. United se musí obejít bez Van Persieho, otazníky visí nad Rafaelem a Giggsem. Fit je ale duo Smalling - Evans, stejně jako se po stopce v Lize mistrů vrací Mata s Evrou.

V takovém srabu West Bromwich nebyl snad ani ve své poslední sestupové sezoně na jaře 2009. Albion pod vedením španělského kouče Pepeho Mela dosud vyhrálo jediné utkání; posledně v nastavení nepochopitelně zahodilo pozdě nabyté vedení nad konkurenty z Cardiffu, a aby toho nebylo málo, vyplynuly v týdnu na povrch (přinejmenším) slovní potyčky mezi vybranými hráči právě po nejčerstvějším kolapsu, který WBA zanechal pouhé tři body nad sestupovou propastí...

Těsně pod West Bromem se nachází právě Cardiff, což znamená, že si Baggies minulým kolem de facto nepohoršili. Nicméně faktem zůstává, že v horším psychickém rozpoložení dnes zřejmě nebudou ani poslední fotbalisté Fulhamu. Jarní WBA má skutečně patent na hloupé ztráty, není schopno udržet čisté konto a vlastně ani při svém jediném vítězství v 11 utkáních nikterak nepřesvědčilo. Na půdě Swansea Throstles odehráli otřesný první poločas, po němž mohli děkovat akorát fotbalovému bohu, že neprohrávali.

Oproti situaci, v níž se nachází Melův mančaft, potom tedy i ta norwichská působí celkem bezstarostně. Canaries sice pořád straší děsivý los závěrečných čtyř kol, ovšem i předcházející dva domácí skalpy velmi hratelných soupeřů by Hughtonově partě teoreticky měly k záchraně stačit. Přemožení WBA je potom nyní povinností tuplovanou - kromě všeříkajícího rozestavení v ligové tabulce posilují kanárčí očekávání také dvě předešlá vzájemná klání obou mužstev. Norwich jednak slavil už na podzim (2:0), jednak loni v podobné pozici v předposledním kole na Carrow Road bez váhání vyučoval (4:0).

Loni v prosinci se o výhru Canaries rovným dílem zasloužili Leroy Fer s Garym Hooperem, oba by však nyní mohli v základu scházet. Nizozemský středopolař to má spočítané - vážnější zranění jej možná vyřadilo z celého zbytku ročníku - a skotský forvard potom v nedávné době akorát střídá. Ricky Van Wolfswinkel se nicméně dál střelecky hledá, a tak změna na hrotu vyloučena rozhodně není.

Stejně tak se může opět rotovat ve stoperské dvojici: na místě Ryana Bennetta by se měl buď znovu objevit Yobo (jeho start je kvůli přetrvávajícím potížím s lýtkovým svalem v ohrožení), nebo konečně zotavený Turner.

V případě WBA zatím není jasné, jakou daň si vybere onen zmiňovaný šrumec v kabině po utkání s Cardiffem. Jeho hlavní aktér Saido Berahino by však dle posledních zpráv měl být do nadcházejícího duelu normálně zapojen. To samé se týká rovněž uzdravených Anichebeho, Yacoba či Jonese. Olsson se vrací po odpykání dvouzápasového trestu.

Depresivní novinky si musely od lékařů vyslechnout na Villa Parku: Christian Benteke si přetrhl achillovku a v tomto ročníku již nepomůže ani birminghamskému celku ani belgické reprezentaci na mistrovství světa. Jak si bez desetigólového střelce Villans ve zbytku sezony povedou, je samozřejmě ve hvězdách - o prvoligovou příslušnost by už nicméně přijít neměli...

Momentálně se přeci Aston Villa nachází na 12. příčce, navíc obklopena mužstvy s jedním odehraným zápasem extra. Náskok Lambertovy eskadry na prvního sestupujícího z Cardiffu potom činí pohodlných osm bodů, a tak se Villans skutečně nemusí příliš strachovat. Záchranu si zřejmě vybojovali už dvojitým úspěchem nad Norwichem a Chelsea zkraje března; pak si mohli dovolit i dva debakly 1:4 a rovněž tentokrát platí, že je to daleko spíš soupeř AV, kdo má co ztratit.

Fulham totiž od bezpečných pozic dělí nehezkých pět bodů s pouhými šesti duely v kapse, a tak na východě Londýna pomalu nastává čas panikaření. Ačkoliv tedy manažer Felix Magath prozatím vyzařuje klid a je si dokonce zcela jistý, že svůj post obhájí i pro příští ročník, tlak na něj doléhat jednoduše musí. Magath je už třetím letošním lodivodem FFC, a třebaže proti Evertonu podali Cottagers relativně inspirativní výkon, zoufale potřebné body se opět nedostavily.

Fulham takto z posledních pěti střetnutí vydoloval všehovšudy tři body za hubenou výhru nad Newcastlem, pročež nyní jednoduše musí. Tím spíš, když právě jedině Cottagers na vlastním hřišti prohráli větší množství utkání než Aston Villa. Zdá se, že zrovna tohle by mohla být jedinečná příležitost k protržení již 14zápasové série bez úspěchu na Villa Parku... ta se táhne až k 3. březnu 1973.

Fulham o to bude usilovat bez své drahé zimní akvizice Kostase Mitrogloua, ale také jeho parťáka z útoku Darrena Benta, jenž na Craven Cottage hostuje právě z Villa Parku. Ofenzívu Fulhamu tudíž znovu bude muset vést některý z teenagerů - buď 19letý Cauley Woodrow nebo ještě o dva roky mladší Moussa Dembele. Z úrazu kolene se ještě může včas oklepat Parker a z trestu se vrací Amorebieta.

Co se Villy týče, o nejdůležitějším marodovi již byla řeč v perexu. Mimo zprávách o Bentekem se už ale k Lambertovi v uplynulých dnech dostávaly spíše jen pozitivní informace. Agbonlahorův start je sice v ohrožení kvůli nemoci, ovšem velmi dobrou šanci na vyběhnutí na trávník mají Baker s El Ahmadi.

Neuvěřitelný závěr v Hawthrons nebo jeden z nejpřekvapivějších výsledků sezóny v Selhurst Parku? Co bude pro sobotní psychiku před veledůležitým zápasem více? Bluebirds šest zápasů před koncem stále na záchranu ztrácí, Eagles mají zápas k dobru a úspěch ve Walesu mu může poslední týdny letošního ročníku výrazně zpříjemnit.

"Získali jsme tři body proti Chelsea, ale to je teď za námi. Nejdůležitější je koncentrace na další zápas, který bude pravděpodobně obtížnější," drží Pulis své hráče na zemi po vydařeném klání s jasným favoritem, kterého skvělým výkonem mohli s trochou štěstí smést výraznějším rozdílem. Atmosféra po pěti kolech bez výhry a dvou domácích prohrách bez vstřeleného gólu musela nutně stoupnout a pro přežití je tak podstatné, aby se udržela ve správných mezích.

Zlepšení hry totiž musí přijít i na výjezdech, ze kterých v tomto kalendářním roce za pět pokusů ještě CP tři body nepřivezl. Navíc skóroval pouze na Swansea, a to když sedm minut před koncem vyrovnával Murray z penalty. Celkových šest tref na hřištích soupeřů je pak natolik tristní, že jen těsně překračuje polovinu střeleckých úspěchů dalších nejvíce impotentních klubů. Na druhou stranu obrana se na cizím trávníku pohybuje v horní polovině tabulky.

Jenže na půdě Cardiffu stojí londýnský celek proti černočernému stínu blízké minulosti. Během předešlých devíti let sem cestoval devětkrát, nikdy se nevracel s plnohodnotným úspěchem, při posledních třech návštěvách pokaždé prohrál a za neblahou sérii nastřílel všehovšudy čtyři branky, nepočítáme-li jediný proměněný kop při penaltovém rozstřelu v Carling Cupu.

Alespoň debutové střetnutí v nejvyšší anglické lize mu do karet hraje. Proti svému bývalému klubu se v prosinci trefil Cameron Jerome, pro něhož je to zatím jediný letošní zásah. A výhru ještě jistil Marouane Chamakh, ten se tak bude chtít rychle rozpomenout poté, co měsíc promarodil se stehenním svalem.

Zatímco léčba Tony Pulisem pomalu začíná zabírat už před přestupovým oknem, norský lodivod Velšanů mnoho radosti fanouškům nepřináší. Vždyť jeho předchůdce, Malky Mackay, sbíral průměrně za kolo téměř o třetinu více bodů. Světlo do pokoje naděje vpouští alespoň produktivní ofenzíva. Ta za poslední čtyři představení vsítila deset gólů, lépe se dařilo jen čtyřem klubům - například Manchester City se radoval z pouhé jedné trefy navíc.

K čemu ovšem je takový střelecký zápis, když z vlastní branky taháte jeden míč za druhým, přesněji jedenáctkrát za tři utkání. Cardiff se ale rozhodně nevzdává, což dokázal právě minulý víkend, kdy už po devíti minutách měl na Baggies dvougólové manko, aby po srovnání inkasoval ve 4. minutě nastavení a hned v následném momentu dokázal znovu odpovědět. Solskjaer navíc bude chtít navázat na domácí úspěchy s přímými konkurenty, Norwichem a Fulhamem, které poslal domů s prázdnou.

Exkluzivní utkání čeká na Josepha Ledleyho, ten totiž v orlím dresu přijíždí do svého rodného města, kde také započal celou svou fotbalovou cestu a za "Áčko" odehrál celkem 226 zápasů. Na druhé straně čeká na shledání s kamarády talentovaný Wilfried Zaha, který zařídil rozhodující penaltu v loňském finále o postup mezi elitu právě pro Crystal Palace.

Jen málo soupeřů na britských Ostrovech svádělo sveřepé duely ve všech čtyřech patrech Football League. Ve třiatřicátém kole Premier League se něčeho podobného dočkáme. Hull City hostí na KC Stadium Swansea, kterou před deseti lety porazili ještě v rámci čtvrté nejvyšší soutěže - League Two.

Tehdy, v sezóně 2003/04 získali proti Swansea double - porazili ji doma i venku. Větší paráda to však je na domácí půdě, kde už Velšanům nepodlehli pětkrát v řadě, přičemž čtyřikrát dokázali zvítězit. Poslední dvě utkání skončila remízou 1:1, obě však na Liberty Stadium.

Jenže forma v posledních ligových zápasech hovoří jednoznačně pro Swans. Tigers z posledních pěti utkání hned čtyřikrát prohráli, porazili jen West Bromwich Albion na domácí půdě. To Swansea uhrála velmi překvapivou remízu 2:2 před deseti dny na hřišti Arsenalu a o víkendu smetli doma Norwich 3:0.

To vše už za odborného dohledu plně připraveného Michua, který právě v těchto dvou utkáních po dlouhé absenci konečně nastoupil v základní sestavě. S ním i všechny opory předchozích dní, jelikož trenér Garry Monk žádná čerstvá zranění neeviduje.

Za Hull odchytá další zápas náhradní brankář Steve Harper, který zaskakuje kvůli zranění jedničky Allana McGregora. Do utkání nicméně může zasáhnout George Boyd, který si již odpykal třízápasový trest za plivnutí do obličeje Joea Harta.

Mužstvo, které v utkání uspěje, už může pomalu bouchat špunty k oslavě záchrany v lize. Oba celky mají na kontě 33 bodů a s šestatřiceti body pět kol před koncem už se zkrátka nesestupuje. Nyní jim však ještě několik málo krůčků k udržení schází.

Po porážce minulý týden na hřišti Crystal Palace prohlásil José Mourinho, že zisk titulu je pro Chelsea nemožný. Ve středu pak Blues přijeli do Paříže a porážka 3:1 jim dává nízké naděje na další posun i v Lize mistrů. Vítězství 2:0 však v silách Londýňanů zcela jistě je a vyloučena zdaleka není ani varianta, v níž bude John Terry po 38. kole třímat pohár pro vítěze Premier League.

Stačí splnit pár zanedbatelných podmínek. Chelsea musí vyhrát všech šest zbylých utkání, v nichž se skrývá i duel v Liverpoolu. Kromě toho navíc musí právě Liverpoolu držet palce v domácím utkání s Manchesterem City, jenž kromě ztráty na Anfieldu musí přijít o body ještě jednou - nejpravděpodobněji se jeví utkání na hřišti Evertonu, případně už tohle kolo se Southamptonem.

Jenže tohle jsou všechno kdyby. Pro Chelsea v současné formě bude obrovský úkol vyhrát jakékoli venkovní utkání - vždyť z posledních šesti soutěžních zápasů mimo Stamford Bridge vyhráli jediný. Doma už je to jiná káva - tam defenziva Mourinhova celku pracuje jako nepřekonatelný stroj, vždyť už v Premier League, Lize mistrů a FA Cupu neinkasovala úžasných 642 minut.

Pokořit konečně skvělou domácí hradbu Chelsea se nyní pokusí Stoke City, jehož současná forma je báječná. V březnu porazili Arsenal, West Ham, Hull, venku před dvěma týdny rozstříleli Aston Villu a jediné body ztratili remízou na hřišti Norwiche. Lepší bilancí se pyšní jen oba kluby z Liverpoolu, které shodně neztratili ani jediný bodík. Everton také díky tomu reálně útočí na Ligu mistrů, zatímco Reds dokonce na titul.

Potters v posledních devíti zápasech prohráli jen jednou - 1:0 na půdě Manchesteru City - a i to se dá částečně považovat za úspěch. V ostatních ze zmíněných 9 klání také Hughesovi svěřenci vždy dokázali skórovat. Otázkou však zůstává, zda pro ně 76 zápasů trvající Mourinhova domácí šňura nebude příliš. Chelsea je přece jenom doma letos v Premier League úplně nejlepší.

Manažer Stoke City má před sebou několik dosažitelných rekordů, než své svěřence rozešle na zasloužený odpočinek na pláže ke slaďoučkým koktejlům s paraplíčky. K nejvyššímu počtu bodů schází při šesti kolech do konce jen osm čárek. K nejvyššímu počtu vítězství však hned čtyři. Reálný je rekord ve střelených brankách, kde jich Hrnčířům schází devět. A snad největší úspěch by v klubu slavili, pokud by po poprvé v historii skončili v horní polovině - navíc poprvé v historii nejlépe z klubů sídlících v Midlands.

Krok k některému z vytyčených milníků však na Stamford Bridge s největší pravděpodobností neudělají. Vždyť letošní domácí výhra 3:2 ukončila čtrnáctizápasovou sérii bez výhry - navíc s 11 porážkami. Stoke v západním Londýně vyhráli naposled před téměř 40 lety. A z posledních sedmi soutěžních klání na půdě Chelsea prohráli bez výjimky všechny - a gól dali jen v jednom z nich.

Chelsea se navíc oproti utkání na hřišti Paris Saint-Germain může spolehnout na jarní oporu záložní řady Nemanju Matiće, stejně tak se vrací zdraví Ashley Cole. Mimo hru zůstávají jen zraněný Eto’o a vykartovaný Ramires. Stoke se těší na návrat Jonathana Walterse, který si svůj trest naopak již odpykal.