Premier League - preview 34. kola

Kanonýrům dochází střelivo a nyní bojují o samotnou Ligu mistrů. Kladiváři z West Hamu jsou zachráněni a teď se těší z poklidného středu tabulky, takže ani oni nebudou snadným soupeřem. Jak dopadne bitva o Londýn?

Ještě nedávno byli Kanonýři považováni za jednoho z hlavních favoritů na titul v Premier League. Od těch dob se ale jejich suverénní forma vytratila a teď svěřenci trenéra Arséna Wengera bojují o pouhou účast v příštím ročníku Ligy mistrů. Před utkáním s West Hamem ale dosáhli na jednu metu, která by jejich sebevědomí mohla dost posílit - i díky heroickému výkonu brankáře Lukasze Fabianskiho se přes Wigan Athletic dostali do finále FA Cupu.

Byly to nervy, ale nakonec se po penaltovém rozstřelu radovali právě Gunners. Teď je tedy čeká vysněné finálové klání FA Cupu, což jim umožňuje nechat zapomenout na roky bez trofeje. Arsenal nějakou trofej nevyhrál už od roku 2005, takže je jasné, že o motivaci budou míst Kanonýři postaráno. Teď je však čas soustředit se zpět na Premier League, v níž se už Arsenalu tolik nedaří. V rámci elitní anglické soutěže si tři body připsal naposledy v utkání s Tottenhamem Hotspur, což je přesně měsíc zpátky. Od té doby Kanonýři strádají a nepomohla jim ani drtivá prohra s Evertonem.

Góly Stevena Naismithe, Romela Lukakua a vlastní branka Mikela Artety způsobily, že se Arsenal propadl na páté místo a blíže k Lize mistrů má právě jeho sok z Liverpoolu. Arsenal může těšit alespoň fakt, že na Everton ztrácí pouhé dva body a navíc mají svěřenci manažera Roberta Martineze před sebou ještě mnoho náročných utkání. Mimo jiné se musí střetnou s týmy jako Manchester City a Manchester United.

Z dobrého pocitu po těžkém pohárovém vítězství by chtěl manažer Wenger vytěžit co možná nejvíc. "Myslím si, že pokud se nám podaří vyhrát všechny naše zbývající zápasy, skončíme nakonec před Evertonem. Pro nás je teď nejdůležitější se soustředit opět na ligu, takže si myslím, že pokud sehrajeme dobrý zápas a budeme se soustředit až do konce, necháme si ty body doma.Můžeme využít faktu, že jsme dosáhli něčeho významného v poháru," dodává francouzský manažer v rozhovoru pro klubové stránky.

Kladiváři zdánlivě nemají o co hrát, ale podle slov záložníka Marka Nobla by chtěli vylepšit desátou příčku. Zajímavé je, že na přelomu roku byl Everton po prohře s Fulhamem předposlední a chyběly mu tři body na záchranu. Teď sídlí na jedenácté příčce a chce ještě bojovat. Daří se mu spíše venkovní klání, což potvrdil i proti Sunderlandu. Tam mu stačily zásahy Andyho Carrolla a Mohameda Diameho. James Collins, George McCartney a Joey O'Brien nebudou připraveni čelit Kanonýrům. Ti se zase musejí obejít bez Flaminiho a nejasný je nástup Mesuta Özila a Laurenta Koscielnyho.

"Naším cílem je skončit co nejvýš, minimálně na desátém místě. To je zatím naše maximum a vzhledem k tomu, co jsme už dokázali, si myslím, že překonání desátého místa vůbec není nereálné. Neměli jsme snadný začátek a mnoho věcí se nedařilo, ale od ledna se něco změnilo a vyhráváme. Je to úžasný pocit a chceme jej zažít i proti Arsenalu. Máme ještě pět zápasů na to, abychom překonali sami sebe," burcuje zkušený záložník.

Nejlepší záložník Premier League Yaya Touré tvrdí, že tento zápas ještě o titulu nerozhodne. Aktéři velkých utkání ostatně podobné řeči pronášejí poměrně pravidelně. V případě duelu Liverpoolu s Manchesterem City sice ještě nebudeme moci počítat zajíce, ale fakt, že se jedná o regulérní six-pointer, je zcela zřejmý. A větší bodový rozezstup mezi dvěma hlavními kandidáty na titul takřka jistě po sezóně nebude...

Mírným favoritem dnešního "title clash" je Liverpool, který má spolu s městským sousedem nejlepší formu z celé Anglie. Reds vyhráli už devět zápasů v řadě - takovou šňůru dokázali natáhnout jen dvakrát v historii novodobé Premier League - 9 vítězství nasbírali od března do května 2006 - o jeden kolíček více pak ještě od října do prosince 2005. Pokud tuto sérii vyrovnají, udělají rázný krok k prvnímu titulu po 24 letech.

To Manchester City své nekonečné čekání na ligový titul ukončilo už před dvěma lety - tehdy tomu bylo 44 roků od posledního ovládnutí Anglie. A dnes jsou pořád o chloupek největším favoritem na první místo. V případě nerozhodného stavu totiž bude svěřencům Manuela Pellegirniho "stačit" vyhrát všechny zbylá klání a budou jistojistě první. Hráči Chelsea a Liverpoolu by se pak mohli věšet třeba na oblouk přes Wembley a nebylo by jím to nic platné. Oba soupeře navíc čeká ještě vzájemné měření sil.

Věnujme se však vzájemným zápasům Liverpoolu s Manchesterem City. V poslední době je suma sumárum úspěšnější tým z Manchesteru, který nedovolil soupeři vyhrát už v pěti po sobě jdoucích ligových kláních. Na Anfield Road je však situace úplně obrácená. Citizens tam vyhráli naposled před téměř 11 lety a v deseti minulých zápasech zvítězili liverpoolští šestkrát; čtyřikrát skončil duel nerozhodně.

Proti West Hamu udělal Brendan Rodgers jedinou změnu oproti sestavě v předchozím utkání, když zraněného Daniela Aggera nahradil Mamadou Sakho. Dán propásl zápas kvůli bolavému kolenu, ale nyní už je v pořádku, takže se manažer Reds musí rozhodnout, koho do sestavy zvolí. Může rovněž využít Joea Allena, aby s Hendersonem a Gerrardem vytvořil záložní diamant se Sterlingem či Coutinhem na špičce. Jeden z posledně jmenovaných by však musel usednout na lavičku.

Šéf Citizens naproti tomu řeší dilema na hrotu útoku. Po pětizápasové absenci je totiž konečně fit Sergio Agüero, který by tak mohl uskutečnit velký návrat. V cestě mu ale stojí Edin Džeko, který hraje dobře a pálí mu to - v posledních čtyřech zápasech, do nichž nastoupil, dal stejný počet gólů. Ve hře je i varianta se dvěma hroty, kterou by odnesl Jesus Navas, ale na hřišti nejlépe střílejícího mužstva ligy je taková možnost velmi nepravděpodobná.

Jednu starost však má Pellegrini v defenzivních řadách. Kromě tradiční otázky dne, zda nastoupí na levém kraji obrany Kolarov nebo Clichy, se včera vyskytl problém vážnějšího rázu. Sobotní trénink totiž nedokončil kapitán Vincent Kompany a i když by podle nejnovějších informací nastoupit měl, stoprocentní to není. V případě nejhoršího, a známé absenci Matiji Nastasiće, by tak fantastickému duu Suárez - Sturridge čelili Demichelis s Lescottem. A to bychom se rozhodně měli na co těšit.

Utkání začne na počest obětem tragédie na Hillsborough v netradiční čas 14:37 středoevropského času a jeho řízením byl pověřen Mark Clattenburg.

Chelsea zamíří na půdu Swansea se znalostí výsledku zápasu Liverpoolu s Manchesterem City. Remíza na Anfieldu může dát Chelsea šanci dotáhnout bodově Reds a utéct Citizens na čtyři body, byť mají dvě utkání k dobru. Nutná je ale taková drobnost - vyhrát mimo Stamford Bridge, což se jí z posledních sedmi zápasů povedlo jen jednou.

Blues totiž v posledních týdnech i měsících těží jen a pouze z domácí skvostné fazóny. Tam vyhrála už sedmkrát v řadě a gól nedostala téměř 14 hodin. Jenže venku je to jiná pohádka. A pokud dnes ve Walesu nezískají tři body, mohou se s šancemi na ligový titul definitivně rozloučit. Pokud tedy není pozdě již teď.

V Londýně je nicméně dobrá nálada i tak. V týdnu Chelsea po skvělé odvetě na Stamford Bridge postoupila do semifinále Ligy mistrů, kde se utká s Atléticem Madrid. Úspěchem se Swansea by perfektní týden dovršila.

Velšané po loňské skvělé sezóně letos překvapivě významně bojují o holé přežití v Premier League. Koupili sice kanonýra Wilfrieda Bonyho, který dává hodně branek, Swansea však žehrá nad zraněním klíčového hráče Michua, jenž většinu sezóny promarodil. Teď už je sice fit, ale než se dostane do formy, může být pozdě. Na osmnáctý Fulham mají Swans náskok jen tří bodů.

Z posledních osmi zápasů sice vyhráli svěřenci Garryho Monka jeden jediný, ale doma soupeřům nic nedarují. Z pěti minulých klání totiž prohráli jednou a hned třikrát vyhráli. Na Liberty Stadium navíc drží zkrátka i Chelsea, s níž od postupu do nejvyšší soutěže pokaždé remizovali.

Swansea navíc nemusí řešit žádné zdravotní trable, jedinou absencí je Kyle Bartley. To Chelsea se musí obejít bez hlavní hvězdy Edena Hazarda, otazníček visí i nad kapitánem Johnem Terrym. Po suspendaci se naopak vrací Ramires. Mourinho musí řešit i pozici útočníka - Eto’a totiž na venkovní zápasy nenasazuje a Dembu Ba, byť by si to dnes jistě zasloužil, v základu nenasazuje vůbec.

Čtyřiatřicáté kolo Premier League začne na počest obětí tragédie Hillsborough o sedm minut později. A za pět minut dvanáct se bude pokoušet Cardiff vykřesat poslední naděje na setrvání v Premier League. Pět kol do konce ztrácí na sedmnáctý Norwich šest bodů a stáhnout část manka se pokusí na hřišti silného Southamptonu.

Obrovskou čáru přes rozpočet si Velšané udělali sami minulý týden. V doslova existenčním duelu doma s Crystal Palace totiž prohráli jasně 0:3 a místo plánované dvoubodové ztráty právě na Palace nyní potřebují stáhnout hned o čtyři více na Norwich. Byla to navíc pátá porážka ze sedmi posledních klání a to si celek bojující o záchranu zkrátka nemůže dovolit.

To Southampton prakticky už od února hraje "nadplán". Fantastický vstup do sezóny pasoval svěřence Mauricia Pochettina do pohodlné role, v níž nemusí řešit záchranu, přičemž na pohárovou Evropu tým ještě zcela zralý nebyl. Lepší výkon tak střídá horší; přesto jsou Saint jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního ročníku.

Cardiff v Southamptonu nevyhrál 52 let. Naposledy na jihu Anglie triumfoval v roce 1962, od té doby se celky střetli na St. Mary’s jedenáctkrát - osmkrát vyhráli domácí a třikrát skončil zápas nerozhodně. Saints se radovali v posledním zápase v Cardiffu, když domácí smetli 3:0. Dva góly tehdy obstaral Jay Rodriguez.

Ten však do odvety nenastoupí. Nenastoupí už do žádného utkání svého týmu v sezóně a propásne i vysněné mistrovství světa v Brazílii. Minulý týden na hřišti Manchesteru City si totiž nešťastně přetrhal přední křížové vazy v koleni a na půl roku je mimo hru.

Kromě něj si nezahraje ani zraněný obránce Maya Yoshida. Nejistý zdravotní stav mají dále Gaston Ramirez a Artur Boruć, jejichž nasazení musí manažer Pochettino ještě zvážit.

Cardiffu bude chybět křídelník Craig Noone, který stejně jako Rodriguez už do konce sezóny nenastoupí. Značně nejistý je start trojice Kenwyne Jones, Declan John a Ben Turner, zatímco nad Craigem Bellamym visí jen maličký otazník.

Vítězství bude pro obě mužstva velkým krokem k tomu, aby po sezóně mohla zhodnotit osmatřicet utkání jako úspěšných. West Brom by tři body posunuly do poměrně klidných vod, zatímco Tottenham by uhájil náskok na šesté příčce na dotírající Manchester United. Spurs navíc při selhání Arsenalu i Evertonu mohou pomýšlet ve skrytu duše i na Ligu mistrů.

Na lokálního rivala totiž ztrácí už jen pět bodů, což při jeho formě není žádné beznadějné manko. Horší už je to v případě celku z Merseyside, na nějž sice ztrácí Tottenham ještě o bod méně, ale Everton má zápas k dobru a navíc nejlepší formu z celé Premier League. O tu se možná dělí maximálně s městským sousedem.

Pozice West Bromwiche je o něco lepší. Na osmnáctý Fulham má náskok pět bodů a vzhledem k tomu, že právě Fulham hostí sedmnáctý Norwich, posunula by WBA výhra nad Tottenhamem do pohodlné pozice. Baggies navíc konečně pod Pepe Melem zvítězili, když na hřišti Canaries vyhráli 1:0.

Proti Spurs se jim ale moc nedaří. Tým, který v pondělí deklasoval poslední Sunderland 5:1, osmkrát v řadě s WBA neprohrál. Z posledních 15 klání v Premier League pak klub z West Midlands vyhrál jen dvakrát.

Melovi možná nebude moci využít záložníka Jamese Morrisona, který má problém s kotníkem. Naopak Chris Brunt je k dispozici, stejně jako další středopolař Claudio Yacob.

Tim Sherwood žádné nové problémy zdravotního rázu s kádrem nemá, proto se očekává stejná jedenáctka jako v zápase s Black Cats. Mimo hru jsou pořád Soldado, Lamela a Capoue.

Všichni tři kandidáti na ligový titul hrají svá utkání v neděli, čtvrtý Arsenal pak vinou FA Cupu zápas Premier League přivítá West Ham až ve středu. Šlágrem čtyřiatřicátého kola Premier League je tak pro sobotu střetnutí Sunderlandu, který zoufale bojuje o udržení, a Evertonu, jenž naopak díky skvostné formě atakuje příčky zajišťující Ligu mistrů.

Kdo by o tomto klání hovořil jako o souboji týmů s nejhorší a nejlepší formou v celé Anglii, patrně se nesplete. Everton vyhrál už šest utkání v řadě, čímž vyrovnal nejlepší sérii v klubové historii z konce roku 2002. Pokud tak porazí i Sunderland, stanoví rekord. A to by bylo pro Toffees poměrně symbolické, jelikož jsou zatraceně blízko vysněné kvalifikaci do Ligy mistrů.

Toffees se zatím do nejprestižnější evropské soutěže probojovali třikrát, dvakrát ale vypadli už v předkole. Jen v sezóně 1970/71 se dostali až do čtvrtfinále, kde s pozdějším finalistou Panathinaikosem vypadli po dvou remízách kvůli pravidlu o brankách na půdě soupeře. Do hlavní fáze by se tak Everton mohl probojovat po dlouhých 44 letech, což je obrovská motivace.

Možná ještě větší touhu po úspěchu ale tradičně mívají celky, které bojují o holé přežití. Sunderland měl v posledních sedmi zápasech dobrý los - hrál doma se třemi kluby z dolní poloviny tabulky, navíc ještě venku na hřišti dalšího - Norwiche.

Z klíčových six-pointerů však všehovšudy získal jen jeden bod za remízu s Crystal Palace a ani hypotetický stoprocentní zápis ze dvou dohrávek Black Cats nedostane z pásma sestupu. Na sedmnáctou pozici ztrácí už sedm bodů a sám manažer Poyet přiznal, že nyní jeho týmu pomůže už jen zázrak.

Takový jako na podzim, když Sunderland porazil Everton dokonce na jeho hřišti - a byl vůbec jediný tým v letošní sezóně. Z posledních dvaceti vzájemných klání to bylo teprve druhé vítězné utkání Mackems.

Gus Poyet se v zápase musí obejít bez dlouhodobě zraněných Stevena Fletchera a Keirena Westwooda, jinak ovšem může nastoupit kdokoli. Na druhé straně je nepravděpodobný start Phila Jagielky a Leona Osmana, ani u jednoho však není zcela vyloučen.

Britannia Stadium se již nemůže dočkat odplaty za prosincový debakl. Prostředí, forma i absence Loïca Rémyho hovoří jasně pro Stoke, který v sobotu přivítá impotentní Newcastle.

Není mezi anglickou elitou klubu, který by na tom za posledních deset kol byl tak bídně se skórováním jako právě Straky. Šest vstřelených gólů, přitom hned čtyři na půdě Hullu, a sedm utkání s nulou už samo o sobě nevěstí nic dobrého. Když se k tomu navíc z marodky nevrátí nejlepší střelec Rémy, bez něhož se musel manažer Pardew obejít v deseti zápasech, v nichž zbytek týmu dokázal vstřelit jediný gól, jsou akcie Newcastlu skoro na dně.

Sladké vzpomínky na povánoční pětigólovou nadílku v síti Potters rozprášila následná bilance čtyř výher, jedné remízy a deseti porážek, které sesadily Straky na devátou příčku, tedy do míst, kde zbytek sezóny napjaté nervy těžko uvidíte. Přesto skóre 0:11 za tři kola fanoušky v klidu nenechá a nabízí se tak touha zlepšit si statistiku návštěv Stoke-on-Trent.

Od počátku 70. let sem Newcastle zavítal na čtrnáct ligových setkání a pouze dvakrát si vezl plný zisk domů. Bližší úspěch slavil před necelými třemi lety, kdy ve formě hrající tým hnal za body Demba Ba, jenž ve své doposud nejlepší sezóně vstřelil domácím hattrick. Ten však Alanu Pardewovi nepomůže, stejně jako už pařížský Cabaye a zmíněný Rémy, kteří se prosadili v prvním letošním střetnutí.

A co dál staví Stoke do role překvapivě velkého favorita? Hned 30 bodů ze 40 celkových uhráli Potters na svém hřišti, nebýt výjezdů na horké půdy Citizens a Chelsea prošli by v posledních deseti kolech bez porážky, přičemž "trojka" od svěřenců Josého Mourinha znamenala stejný počet inkasovaných branek jako v předešlých pěti kláních. Od února uchránili před nájezdníky třináct z patnácti bodů, minulá tři domácí představení se pak obešla bez ztrát.

K zopakování úspěchu na Britannia Stadium z loňské sezóny by měl pomoci Charlie Adam se zlomeným nosem i uzdravený Stephen Ireland. Na druhé straně se sice vrací mezi tři tyče Tim Krul, ovšem Debuchy i Sissoko stále zůstávají mimo hru.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Chris Hughton pokoušel trpělivost vedení Norwiche City tak dlouho, až se ocitl pouhých pět kol před koncem sezony bez práce. V Norfolku zkrátka po senzační domácí prohře s tabulkovým sousedem z West Bromwiche dospěli k názoru, že by Canaries pod vedením charismatického manažera tak maximálně sestoupili...

... což je hrozba, která v tuhle chvíli trápí jak Norwich, tak jeho sobotního soupeře z Craven Cottage. Fulham aktuálně na 17. Kanárky ztrácí pět bodů, což zní jako velké množství, ovšem na straně Londýňanů je jednak vzájemný souboj hraný na jejich půdě (kde Norwich od návratu mezi elitu prohrál všechna tři soutěžní klání), jednak značně schůdnější los závěrečných čtyř kol.

Tenhle duel je tak veledůležitým sice pro obě strany, ovšem pokud ho prohrají cestující Canaries, rázem se ocitnou v roli vrchního aspiranta na doplnění dvou odevzdaných mužstev z Cardiffu a Sunderlandu. Oba manažeři těchto celků se po posledním kole vyjádřili v tom smyslu, že je již zachrání leda tak zázrak; to Norwich má spasit klubový oblíbenec Neil Adams.

Ten není nikým zvenčí, a tak by jeho případ mohl připomínat ten wolverhamptonský s Terrym Connorem (který ani zdaleka nevyšel). Adams nyní hned od začátku potřebuje začít přesvědčovat okolí, že to tentokrát bude jinačí - instantně totiž musí napravit venkovní formu celku, který na cestách nebodoval už šestkrát v řadě.

Když už nic jiného, Adams by se alespoň mohl opřít o dva navrátilce a potenciální opory mančaftu - jak stoper Turner, tak středopolař Fer akorát včas doléčili své hamstringy a jsou připraveni v kritické chvíli vypomoci spoluhráčům. V pořádku by měl být také Bassong.

Fulham se už pomalu zabydlel pod vedením svého třetího letošního manažera Felixe Magatha a minule urval klíčové vítězství na půdě Aston Villy. Dnes budou Cottagers usilovat o další i se zotavenými Parkerem, Burnem a Karagounisem. Minimálně jeden ze záložníků by se mohl okamžitě objevit v základu, kam má naopak vstup dál zakázán marodící Mitroglou. Zpátky do sestavy se může vrátit ještě Darren Bent, jenž pouze nemohl naskočit proti svému kmenovému klubu.

Aston Villa s Crystal Palace představují v posledních týdnech dva dokonalé protipóly. Zatímco birminghamští do cílové rovinky vstupují bez nohy na plynu a předešlými třemi porážkami si ještě zbytečně zavařili, Eagles mocně dotahují první desítku a s touto fazónou se už zřejmě sestupu nemusejí bát. Jakkoliv odlišně to s nimi v době nástupu Tonyho Pulise vypadalo...

Aston Villa o minulém víkendu doma podlehla Fulhamu 1:2 a již desátou letošní porážkou před vlastním publikem si vytvořila nechvalný rekord. Na svého posledního soupeře, který aktuálně sedí na 18. příčce, si nicméně Villans dál hýčkají lukrativní sedmibodový náskok (se zápasem k dobru) a rozhodně tak nejsou prvními na ráně.

Jinak by už na tom ale mohl být manažer Paul Lambert, který v 70 utkáních na lavičce birminghamského mužstva posbíral o jeden bod méně než před pár dny vyhozený Chris Hughton v 71 zápasech s Norwichem. Momentálně platí, že všech sedm mužstev pod Aston Villou v této sezoně vyměnilo manažera - a zřejmě právě výkony ve zbývajících kolech rozhodnou, zda se k takovému kroku po skončení ročníku neuchýlí rovněž majitel Villans Randy Lerner.

Crystal Palace je právě jedním z těch klubů, které lodivody prostřídaly - a v tuhle chvíli zároveň vlastně jediným celkem, který z takové změny výrazně profituje. Eagles pod vedením Tonyho Pulise jsou vskutku něčím úplně jiným, než byli s Ianem Hollowayem v čele. Z 10 domácích bitev utržili hned 19 bodů, udělali ohromný skok kupředu v oblasti defenzivní činnosti a nyní poprvé v sezoně stíhají čistý hattrick vítězství (to navíc s tím, že v předešlých dvou případech neinkasovali!).

Momentálně si tak nikdo nedokáže dost dobře představit, že se Londýňané nezachrání; tím spíš, že jim tolik hraje do karet marodka. Ta je v tomhle okamžiku de facto kompletně vyprázdněná - už i Dwight Gayle má totiž za sebou alespoň jeden zápas za výběr do 21 let, v němž ihned zazářil pěti brankami. Na A-tým to nicméně zatím o tomto víkendu nebude.

Naopak Paulu Lambertovi absence práci akorát ztěžují. Před týdnem neměl k dispozici hned trojici klíčových borců, z nichž ovšem pro tuto chvíli na marodce setrvává už jen v Belgii operovaný Christian Benteke. Gabby Agbonlahor s Fabianem Delphem jsou již v pořádku a připraveni vypomoci pod své možnosti hrajícímu mančaftu. Svůj zdravotní neduh přitom vyléčil rovněž El Ahmadi.