Premier League - preview 35. kola

Zcela výjimečně dostal Arsenal o tomto víkendu příležitost v relativním klidu sledovat, jak si vedou ostatní, a s vlastní reakcí čekat až na pondělní dohrávku. Výsledek čtvrtého Manchesteru United přitom potěšil, jejich sousedé z bleděmodré části města zase nikoliv. Pokud se tedy Kanonýři chtějí bodově dotáhnout na druhé místo, budou muset Hull jednoduše porazit...

Arsenal má na svého dnešního soupeře velmi příjemné vzpomínky. Porazil jej loni ve finále FA Cupu a vyřadil ho i na cestě do toho letošního, přičemž v konfrontaci s ním nijak nestrádá ani v lize. Kromě podzimní remízy na KC Stadium Kanonýři s Hullem ztratili už jen jednou, hned na první pokus začátkem sezony 2008/09.

Nejen proto jdou Londýňané do tohoto střetnutí v roli jasných favoritů; úctyhodná je také jejich momentální forma bez fixace na Hull. Teprve čerstvě korunovaná Chelsea před týdnem utnula impozantní osmizápasovou šňůru Arsenalu bez jediného zaváhání a to ani ona nezvládla Wengerově partě připravit druhou porážku ve 13 utkáních. Tento kalendářní rok zkrátka Gunners po výsledkové stránce na anglické půdě vychází.

Úplně na odpis však nejsou ani Tigers, pozor. Steve Bruce sice donedávna ne a ne s Hullem zase jednou vyhrát, když už se mu to ale po šesti kolech 25. dubna přeci jen opět podařilo, zvládli oranžoví ihned navázat dalším skalpem - tentokrát dokonce slovutného Liverpoolu. Tak jako tak tygří dál nemají záchranu jistou ani omylem a jejich motivace zaskočit i Arsenal bude tím pádem stále enormní.

Outsider z Kingstonu upon Hull bude o další senzaci usilovat i s Davidem Meylerem, jemuž vypršel karetní trest, a alespoň na lavičku by se již mohl podívat Nikica Jelavić. Ani tahle bitva se potom nebude týkat zraněného Diamého.

Arsene Wenger nemusí před výkopem brát do úvahy žádné nové informace. Výjimku představuje snad akorát lehce otazníkový Mathieu Debuchy, jinak pro trojlístek Arteta, Diaby a Oxlade-Chamberlain dál platí stopka zapříčiněná zdravotními problémy.

Již tuto neděli může být definitivně zodpovězena otázka, která od srpna zajímá nejvíce anglických fotbalových fanoušků. Chelsea totiž na Stamford Bridge hostí Crystal Palace, a pokud se jí podaří zvítězit, s jistotou se stane vítězem Premier League. O titulu pro Blues je sice víceméně rozhodnuto už několik týdnů, definitivní tečka však triumfu stále schází.

Londýňané mají pod vedením Josého Mourinha opravdu konzistentní formu, díky níž se pohybuj na samé špici tabulky od prvního kola. Suverenitu přenášeli i do ostatních soutěží, vždyť z 50 utkání prohráli pouze 3. Doposud však dosáhli "pouze" na ligový pohár. Nyní touží po další trofeji, ke které mají opravdu nesmírně blízko.

Chelsea stačí uhrát v posledních čtyřech kolech pouhopouhé tři body, a to ještě za předpokladu, že Arsenal ve zbytku soutěže neztratí ani bod. Ztratit takovou pozici je při formě Blues skutečně již zhola nemožné. Terry a spol. neprohráli už 14 zápasů v řadě a 10 z nich dovedli do vítězného konce.

Mimochodem, zmíněný stoper a kapitán se minulé kolo v Leicesteru (3:1) stal nejlepším střelcem Premier League v její 23 leté historii. Stejný počet nastřílel ještě David Unsworth, který však 22 z 38 branek vsítil z pokutového kopu.

Přes to všechno by fanoušci na Stamford Bridge jistě velmi ocenili, kdyby mohli se svými hráči oslavit jistotu titulu už tento víkend na domácím stadionu. Na stadionu, kde Crystal Palace vyhrálo jen jednou ze 17 pokusů - v březnu 1982.

Alan Pardew už v této sezóně Chelsea jednou porazil; ještě na lavičce Newcastlu vyhrál na domácí půdě 2:1. V Crystal Palace pokračoval ve skvělých výkonech i po Novém roce, vše vygradovalo na přelomu března a dubna, kdy Eagles vyhráli čtyřikrát v řadě. Poslední dvě utkání, obě doma, však překvapivě nezvládli a shodně prohráli 0:2.

Podepsala se na nich nejspíš uvolněnost a jistota pohodového umístění v klidném středu tabulky. Vzhledem ke vzájemným zápasům týmů zespod tabulky už Crystal Palace nemůže sestoupit. I proto se nedá příliš očekávat, že by malé londýnské derby přineslo překvapení.

Přímo na trávníku nicméně u případných oslav v žádném případě nebude nejlepší střelec Chelsea Diego Costa. Jeho zdravotní stav je sice již dobrý, ale José Mourinho nechce riskovat jeho problematický stehenní sval. Přiznal dokonce, že pokud jeho tým v neděli získá jistotu titulu, naturalizovaný Brazilec už se nejspíš na hřišti neobjeví.

Na zelený pažit se nicméně po měsíční pauze těší Loïc Rémy. V sestavě by neměl chybět ani Thibaut Courtois, jenž v týdnu kvůli malému zdravotnímu problému uvolnil místo Petru Čechovi, a Oscar. V táboru Crystal Palace budou muset zvážit start Joela Warda, jenž se trápí s bolavou holení.

Pokud něco externího dělá z Chelsea jednoznačného kandidáta na titul, respektive takřka jistého mistra, je tím otřesný propad venkovní formy Manchesteru City. Ten mimo Etihad nepochodil už čtyřikrát v řadě a nyní ho čeká další složitý výjezd na půdu aktuálně šestého Tottenhamu...

Když říkám složitý, záměrně přitom ignoruji výprask 5:1 z ledna 2014. A to samé skóre ze srpna 2011. Ačkoliv se totiž tyhle dva výsledky odehrály v nedávné době, lze je stále považovat za jisté anomálie a jen těžko si teď lze představit jejich repete.

Na druhou stranu pokud spojíme finální stavy třech posledních vzájemných soubojů obou těchto jinak ambiciózních celků, vychází nám z toho docela jasně hra kočka s myší: skóre 15:2 dělá z ManCity pro Tottenham vyloženě neoblíbeného soupeře a teď tedy bude zajímavé, jak si Mauricio Pochettino povede při odvetě podzimního debaklu 1:4 na White Hart Lane. Loni jeho Southampton doma se Citizens alespoň plichtil 1:1.

Pokud vezmeme v potaz momentální formu obou stran, příliš moudří zřejmě nebudeme. Tottenham v minulých čtyřech kolech ztratil hned třikrát, čímž de facto umřely jeho případné vyhlídky na Ligu mistrů. Bleděmodří se potom v předešlých dvou duelech oklepali ze dvou nevydařených výjezdů, nicméně zejména proti Aston Ville to před týdnem nebyla žádná sláva.

Konkrétně situace Manchesteru City je dnes ještě zhoršená tím, že si zadní stehenní sval natáhl Yaya Touré a do nedělního šlágru nezasáhne. Přidává se tak k již absentujícím Kompanymu s Jovetićem, zatímco marodku opouští tandem exarsenalských fotbalistů Nasri-Clichy.

Až do konce ročníku si kvůli zranění nekopne levý bek Ben Davies, takže by si správně měl Danny Rose užít nerušený zbytek sezony. Ani jeho zdravotní stav však v tuto chvíli není stoprocentní. V případě, že by pak ani Rose nemohl nastoupit, zaskakoval by na kraji kovaný stoper Chiricheș.

V Premier League se věci mění každý týden k nepoznání. A co teprve za měsíc. Na začátku dubna byl Leicester suverénně na posledním místě, přičemž od záchrany byl vzdálen celých sedm bodů. Naproti tomu Newcastle držel pohodlnou 12. pozici s desetibodovým náskokem na spodní trojici.

Jaká změna oproti současné situaci, kdy Lišky ze sestupových vod unikly, byť mají pořád mokré tlapky. Na osmnáctý Sunderland, který má navíc zápas k dobru, disponuje jen bodem. To ovšem mohou brzy navýšit - vždyť v posledních pěti utkáních nasbírali fantastických 12 bodů; víc v tomhle období nakupily jen Arsenal, Everton a Chelsea.

Straky naproti tomu v dubnu neuloupily navzdory své pověsti ani jeden jediný bod a jejich situace se zhoršuje každým zápasem, stejně jako morálka jejich hráčů. Náskok na spodní trojici se ztenčil na pět a vzhledem k jejich aktuální formě se může "upéct" klidně i pád do nižší soutěže. Newcastle totiž v poslední měsíc jen dokonale navázal na předchozí trend. Prohrál už sedmkrát v řadě, což se mu nepřihodilo dlouhých 38 let.

Odchod Alana Pardewa byl pro černobílé příliš bolestivý; paradoxně přesto, že si fanoušci jeho odchod na začátku sezóny přáli. Bez něj jsou nicméně vůbec nejhorší v Premier League - z 15 zápasů uhráli zoufalých devět bodů. Newcastlu nefungují hlavně zadní řady, které od nového roku inkasovaly 29x.

Mírnou vzpruhu jim může přinést skutečnost, že s Leicesterem neprohráli už devět ligových zápasů v řadě - naposled v dubnu 2000. Při současných formách obou týmů je však tato bilance pramálo směrodatná; obzvlášť když Foxes vyhráli v lednu domácí zápas FA Cupu a na King Power Stadium drží Magpies na uzdě už pět klání.

Nigel Pearson může po pauze využít Jeffreyho Schluppa; naopak David Nugent je mimo hru a Huth s Kingem možná taky nenastoupí. Jeho oponent John Carver postrádá naposled pykajícího Papisse Cissého, k dispozici je ale Paul Dummett a Moussa Sissoko.

Jak Everton, tak Aston Villa se v tuhle chvíli patrně nacházejí v nejlepší letošní formě. A zatímco Toffees už zpackanou sezonu nezachrání a ve zbytku sezony budou bojovat už jenom v rámci klidného středu tabulky, birminghamští zoufale potřebují ze svého momenta dál těžit...

Špatnou zprávou pro Aston Villu je to, že se závěrem ročníku začínají zvedat také další sestupoví kandidáti jako Hull a Leicester. Sherwoodovy svěřence takhle od propasti dělí pouhé dva body, přičemž 18. Sunderland má navíc zápas k dobru. O to víc tak nyní birminghamští musejí litovat toho, že před týdnem nedotáhli alespoň k remíze vyrovnaný duel s Manchesterem City (2:3). Každopádně vyhlídka tří domácích vystoupení ze zbývajících čtyř nadále činí z vínové skvadry favorita na záchranu.

Také Everton se v jednu chvíli nacházel v blízkosti poslední trojky, nějaká latentní hrozba sešupu o soutěž níž už ale nad hlavami Toffees drahnou dobu nevisí. Může za to vynikající aktuální forma Martínezova týmu, jenž zvládl strhnout na svou stranu hned pět z minulých šest ligových střetnutí. Tak jako tak teď Everton okupuje pouze 10. příčku a španělský manažer se tak nevyhne srovnání s Davidem Moyesem, jenž rovněž ve své druhé sezoně v čele liverpoolského mužstva velmi tápal.

Tim Sherwood by se už v sobotu mohl těšit ze zapojení pravého beka Alana Huttona, jenž se ve středu vrátil do plného tréninkového zatížení a má určitou šanci naskočit. Mimo hru zůstává Gabby Agbonlahor, kterého může zastoupit už i Scott Sinclair, jenž před týdnem nesměl nastoupit proti svému kmenovému klubu.

U Roberta Martíneze se všeobecně nečekají žádné změny. Však naposledy Everton deklasoval mírně favorizovaný Manchester United 3:0 a žádnou novou oběť zranění na Goodison Parku neregistrují. Celý zbytek sezony zmešká Bryan Oviedo.

Vedle Ronalda Koemana a patrně i Josého Mourinha se na konci sezony bude o titul nejlepšího manažera Premier League ucházet také dvojice trenérů, kteří své skromnější týmy momentálně drží uvnitř první desítky - konkrétně Garryho Monka ze Swansea a Marka Hughese v čele Stoke City, jejichž vzájemný souboj rovněž nabídne tento sobotní program...

Hrát stabilně kolem 10. místa má své výhody i nevýhody - minimum stresu a taky minimum mediální pozornosti. Jak Swansea, tak Stoke se přitom oproti minulým sezonám obdivuhodně zvedly a zapracovaly především na konzistenci.

Lépe postavení Velšané zažili jediný výpadek při Bonyho a Ki Sung-yuengově účasti na kontinentálních mistrovstvích, pročež se již nyní mohou pochlubit 50 body a rekordním počtem korálků posbíraných v jedné sezoně Premier League. Potters se potom díky jistému poklesu formy v nedávné době (jedno vítězství ze šesti pokusů) od stejného milníku nachází na čtyři kroky vzdáleni.

Pokud na něčem Swansea potřebuje v tomto kalendářním roce zapracovat, je to domácí forma. Pouhé dvě výhry a žádné čisté konto ze sedmi vystoupení před vlastním publikem, to opravdu není žádný med. Dnes je tedy jedině načase oplatit Stoke onu podzimní porážku 1:2.

Labutě pokračují bez zraněného kvarteta Gomis-Naughton-Carroll-Routledge, kdy všichni kromě prvně jmenovaného útočníka laborují s kotníky. Po vypršení karetního trestu se naopak vrací Neil Taylor a v pořádku je už křídelník Montero.

Mark Hughes se až těsně před výkopem dozví finální verdikt ohledně dostupnosti marodného Geoffa Camerona. Pro Charlieho Adama by pak neměla být velkou komplikací ani čerstvě utržená zlomenina nosu, který bude záložníkovi po nějakou dobu chránit narychlo zhotovená maska.

West Ham se už nějaký čas nemusí strachovat o setrvaní v Premier League, přesto se od Vánoc nemají jeho fanoušci z čeho těšit. Útěchu tak po svém týmu doslova vyžadují tuto sobotu, kdy ve svém chrámu přivítají nejhorší celek ligy.

Když v polovině března rozhodl parádní ranou George Boyd o fantastickém vítězství nad Manchesterem City a posunul tak Burnley na jediný bod od vyplutí ze sestupových vod, jen málokdo tušil následnou totální mizérii. Jistěže, z klání proti Southamptonu, Tottenhamu, Arsenalu i Evertonu je i jediný ziskaný bod nepříliš velkým zklamáním, jenže když posléze ani Leicesteru neprolomíte obranu ani jednou, zvláště když se to nepodařilo ani ve dvou zápasech před jediným úspěchem od začátku ledna, začnou se černé myšlenky na návrat do Championship výrazně temnit.

Obdobně hrůznou šňůru měla letos jen Aston Villa, a tak není divu, že právě tato dvojice má nejhorší průměr gólů na zápas. Ani birminghamský tým není zdaleka zachráněn a závěrečné vzájemné střetnutí může být nakonec tím nejnapínavějším duelem posledního kola. K tomu ale musí Burnley ještě pořádně zabrat, los mu dává příležitost ve výjezdu na KC Stadium a v domácím zápasu proti Stoke, který by již mohl podlehnout klidu deváté příčky.

Vše ale začne v Upton Parku, kam Clarets posledně zavítali před třemi roky ještě v druhé lize a překvapivě odvezli všechny body. Londýnský stadion však pamatuje jediné utkání Premier League, gólové hody, jež skončily pro domácí vítězstvím 5:3 ovšem pamatuje už jen jediný střelec, Carlton Cole, který se naposledy trefil v říjnu.

To jen dokresluje děsivý pokles výsledků Hammers, kteří na Vánoce (po 17. kole) obsazovali čtvrtou příčku, za dalších sedmnáct zápasů však získali pouze třináct bodů díky stejnému, nelichotivému počtu vstřelených branek. Za současný kalendářní rok tak nasbírali stejný počet vítězství jako jejich protivník a spokojenost nad současnou 11. příčkou výrazně převyšuje strach, co při takových výkonech nastane příští ročník.

Rozhodnout sobotní duel by mohly dva faktory, oba hovořící pro West Ham. Adrián umí podržet své spoluhráče, když se už soupeř pomalu raduje z gólu. V předešlém kole se totiž stal teprve devátým brankářem, který vychytal tři penalty v řadě, čtyřikrát se to přitom ještě nikomu nepodařilo. Druhý, více přesvědčivější, je skórování, respektive inkasování, po střele hlavou. Zatímco domácí takto rozvlnili síť patnáckrát, tedy víckrát než kterýkoliv jiný tým v lize, Tom Heaton ve třetině případů lovil míč ze své svatyně právě po hlavičce, to je zase největší podíl těchto nezdarů.

Ani jeden z týmů před zoufale důležitým utkáním nehlásí žádné nováčky na marodce. Sam Allardyce věří, že se stihne uzdravit Song, předem už ale prohlásil, že si 18letý obránce Burke zasloužil svým výkonem základní sestavu. Na opačné straně se vznáší otazníky nad Samem Vokesem, na hřiště se naopak vrátí potrestaný Barnes.

Od svého postupu zpátky mezi elitu strávili fotbalisté Sunderlandu většinu nadcházejících osm let zahráváním si s ohněm. Letošek není výjimkou poté, co se Black Cats loni zachránili až za pět minut dvanáct díky inspiraci dnes již vyhozeného Guse Poyeta. Advocaat přitom podobným kouzlem, zdá se, nedisponuje...

Odepsat Black Cats by v tuto chvíli bylo troufalé, však mají zápas k dobru a na Leicester ztrácí všehovšudy jeden bod. Nicméně aktuální forma severovýchodního celku připomíná mizérii sousedního Newcastlu, který je také shodou okolností jediným padlým sokem Sunderlandu napříč posledními deseti zápasy. S takovou se zkrátka nezachraňujete.

Ani Southampton v tuhle chvíli nikterak neoslňuje. Od poloviny března, v minulých šesti kolech, naopak působí značně nevyzpytatelným dojmem, když si v daném intervalu připsal shodný počet výher, remíz i neúspěchů. Tentokrát se od Saints očekává plnohodnotný bodový zisk, který Koemanova skvadra v tuhém boji o poháry nutně potřebuje.

Velkou ránou v tomto ohledu pro Southampton dozajista bude absence Morgana Schneiderlina, která se protáhne až do konce sezony. Konkrétně tohle střetnutí dále vynechá i Dušan Tadić a nějakou dobu si na očekávaný comeback bude muset počkat i Jay Rodriguez. Z trestu se alespoň vrací Wanyama.

Na druhé straně barikády se také mohou těšit na jednoho napraveného hříšníka v Sebastianu Larssonovi, respektive na opětovně zařazeného násilníka Adama Johnsona. Otazník se vznáší nad startem Stevena Fletchera, jehož trápí kotník.

Vedlejší příběhovou linkou sobotního duelu na Stadium of Light bude měření schopností dvou zkušených nizozemských lodivodů. Když se přitom Ronald Koeman ze Southamptonu naposledy chystal k výjezdu na panství jiného krajana (Louise Van Gaala), byla z toho parádní venkovní výhra 1:0 na slavném Old Trafford.

Připraví teď bývalý kormidelník Feyenoordu své svěřence i na Dicka Advocaata, který mu v nedávné době čelil jako generál PSV Eindhoven či Alkmaaru?

Queens Park Rangers na začátku dubna překvapivě vyhrál; stejně jako Leicester. Hoops ale nenavázali na skvělý úspěch tak jako Foxes, naproti tomu získali z dalších zápasů jen dva body a v boji o udržení tahají za kratší konec. Ani Liverpool své předzápasové plány zatím neplní; a u něj to už ani zlepšení nevypadá.

Dlouho bojovali svěřenci Brendana Rodgerse o Ligu mistrů, a byť ještě není vše ztraceno, naděje jsou malé. Sedm bodů ztráta na Man United je čtyři kola před koncem příliš. Liverpool z posledních 15 možných bodů získali jen 4 a teď se mají co ohánět, aby vůbec udrželi pozice zaručující účast v Evropské lize (za předpokladu, že Aston Villa vyhraje FA Cup).

Není těžké zjistit, kde tkví problém Reds v letošní sezóně. Minulý ročník nastřílela nezastavitelná dvojice Suárez - Sturridge fantastických 53 branek. Momentálně se na tuto porci nezmohl dokonce ani celý mančaft. Příchody Balotelliho a Lamberta skončily naprostým fiaskem - vždyť za 1573 minut na hřišti dokázali dohromady vstřelit jen 3 branky!

O poznání více existenční je nicméně situace QPR, které pro šanci na udržení bude pravděpodobně muset vyhrát 3 ze 4 utkání. Vzhledem k tomu, že ten nejbližší hrají na Anfield Road, nevypadá to s jejich šancemi na příští sezónu v Premier League příliš růžově. Velkou nepříjemností byla domácí remíza s West Hamem, při níž Charlie Austin neproměnil penaltu.

V Liverpoolu se jim navíc vůbec nedaří, nevyhráli tam už šestkrát v řadě a jen jednou uhráli alespoň bod. Naposledy tam zvítězili před 24 lety. Posledně prohráli i doma. Dlouho se vzpomínalo na první vzájemný zápas letošní sezóny, kdy si vstřelili dva vlastní góly a prohráli smolně 2:3.

Pro sobotní utkání budou muset posoudit zdravotní stav Bobbyho Zamory, jenž má problém s bokem. Naopak kompletně fit je záložník Leroy Fer. Liverpoolu už nepomůže Daniel Sturridge, který možná bude moci podstoupit operaci, mimo hru je i Balotelli a Flanagan. Vrací se pouze záložník Lucas.

Po týden starém vyhoření na Goodison Parku (0:3) se Louis Van Gaal nechal slyšet, že jeho hráči postrádali motivaci i agresivitu - čemuž lze uvěřit jen těžko, vezmete-li v potaz, že jim stále jde o přímou kvalifikaci do Ligy mistrů. Dnes tedy každopádně na Old Trafford očekávejte jinačí písničku...

Pro United byla prohra na Evertonu dvakrát tak krutá vzhledem k tomu, že šlo o druhou porážku bez vstřelené branky v řadě. Díky předcházející šňůře o šesti po sobě jdoucích vítězstvích nicméně stále nejde o žádnou neodčinitelnou katastrofu. Red Devils pořád na druhé ManCity ztrácejí lehce stažitelné dva body.

Pokud však Van Gaalovi svěřenci skutečně chtějí postoupit přímo do milionářské soutěže, budou muset na každý pád překlenout tuto první překážku, která jejich náporu odolala ve třech z posledních čtyř případů.

Řeč je o West Bromwichi, který dokonce při minulé návštěvě Divadla snů loupil ve velkém tříbodovém stylu a v uplynulých čtrnácti dnech se mu jakž takž daří odčiňovat nedávnou sérii tří ligových nezdarů v řadě.

Zásadní zprávou pro fanoušky Manchesteru United je deklarace způsobilosti Waynea Rooneyho, jenž před týdnem přišel k úrazu. V rekonvalescenci naopak pokračuje sotva nahraditelný Michael Carrick a mimo hru jsou rovněž obránci Shaw s Evansem.

Oproti minulému kolu, kdy Albion remizoval s Liverpoolem, už bude Tonymu Pulisovi k dispozici kmenový hráč Reds Andre Wisdom i toho času pro karty stojící záložník Youssouf Mulumbu. Mimoto se manažer WBA nechal slyšet, že musí čekat na verdikty lékařů ohledně několika hráčů, které však odmítl jmenovat. Jediným dlouhodobým marodem každopádně zůstává brankář Ben Foster.