Premier League - preview 37. kola

Poté, co podklouzl Steven Gerrard v utkání s Chelsea, potřebuje Liverpool podobné podklouznutí od Manchesteru City, aby měli šanci na vysněný titul. Ten Reds nezískali předlouhých 24 let a ještě před týdnem jej měli ve svých rukou. Jenže...

...pak na Anfield přijela Chelsea a s nesmírně defenzivním a účinným výkonem naprosto vypálila nadšenému Liverpoolu rybník. Po rekordních jedenácti vítězných zápasech v řadě tak Rodgersova parta selhala v nejméně vhodný okamžik, který se bude napravovat už jen těžko. Sami sice mohou Reds svá utkání vyhrát, ale pokud Citizens zároveň neztratí, jakékoli naděje shoří v nenávratnu.

Pellegriniho soubor měl dvě nejtěžší klání na programu minulý a tento týden. Včera těsně vyhrál v Evertonu a kolo předtím si políčili právě na Crystal Palace. To přitom drželo sérii pěti výher v řadě se čtyřmi čistými konty. Porazili kupříkladu již zmíněný Everton nebo dokonce Chelsea.

Díky tomu teď patří mezi část Premier League, které už o nic nejde. Z jednoho z hlavních kandidátů na sestup se během měsíce stal celek náležící do klidného středu tabulky - za to byl ostatně před několika dny manažer Palace Tony Pulis oceněn cenou pro nejlepšího manažera Premier League měsíce dubna.

Zajímavé navíc je, že Eagles mají šestou nejlepší defenzivu v celé Anglii. Lepší než Crystal Palace (43) je v počtu obdržených gólů jen suverénní Chelsea (26), Manchester City (37), Everton (39), Arsenal a Manchester United (oba 41). Takový Liverpool má ještě o tři góly více nežli Pulisova parta.

V tomhle se skýtá také kámen úrazu eventuelního liverpoolského plánu B. Na Man City ztrácí 9 gólů, které ve dvou zápasech sice lze stáhnout, ale ne za předpokladu, že kromě pořádného apetitu rivala narazíte ještě na konsolidovanou defenzivu soupeře, která vás asi bůra jen tak nasázet nenechá.

V Selhurst Parku se navíc Liverpoolu příliš nedaří, prohrál tam poslední dvě střetnutí. Tony Pulis má navíc na červený klub políčeno, v Premier League mu nepodlehl už pětkrát v řadě.

Taktik s pro něj typickou kšiltovkou na hlavě navíc bude moci využít všechny své hráče. Jediná absence ze zápasu s Man City Kagisho Dikgacoi už je fit. Stejné to má nicméně i na druhé straně Brendan Rodgers, který postrádá jen vykartovaného Hendersona. Otazník pak stále visí nad lehce zraněným Sturridgem.

Tohle už si Arsenal musí v poklidu pohlídat. Sobotní domácí prohra Evertonu jej zanechala na čtvrté příčce se zápasem k dobru a čtyřmi body náskoku, a tak by se nyní Gunners nemuseli zaleknout ani předloňského stínu West Bromwiche, který Gunners v posledním kole sezony 2013/14 ještě pěkně zatápěl...

Tentokrát jen těžko říct, jestli je toho schopen. WBA sice nadělalo Arsenalu problémy nejen předloni ke konci ročníku, ale i loni - to nicméně pokaždé na vlastním hřišti. V Londýně Baggies vyhráli všehovšudy jednou z 19 pokusů; naposledy v hlavním městě triumfovali v září 2010, když shodou okolností vyloupili Emirates Stadium. Navíc dvě ligové výhry po sobě? To se v této sezoně WBA podařilo naposledy v září; jakkoliv tedy tenkrát zrovna onen druhý skalp "udělalo" na půdě věhlasného soka (ManUtd).

To nicméně ještě nebyl na lavičce Throstles Španěl Pepe Mel, pod nímž midlandský klub vypadá všelijak, jen ne stabilně. V poslední době už nicméně alespoň začal pravidelněji sbírat body, pročež se o holou záchranu úplně zpříma obávat nemusí. Se zápasem k dobru živí WBA solidní čtyřbodový náskok na Norwich, přesto nicméně nemá vše jisté - a právě proto zřejmě Pepe Mel v týdnu hovořil o tom, že má technicky kontrakt pouze do konce ročníku, po němž si společně se členy vedení sednou a prodiskutují jeho budoucnost. (Jinak by teoreticky měla Melova smlouva trvat až do léta 2015.)

Ať už si Pepe Mel vede jakkoliv, Arsenal je na každý pád jasným favoritem. Po čtyřzápasové mizérii se souběžně s návratem (opětovně dominantního) Aarona Ramseyho vrátil na vítěznou vlnu, když nyní třikrát po sobě neztratil ani kytičku a dvakrát v řadě dokonce ani neinkasoval. I bez anglického jádra (zranění jsou Oxlade-Chamberlain, Wilshere i Gibbs) a pravého beka Sagny si tak vede výborně.

Pepe Mel by již po dvou vynechaných duelech kvůli potížím s lýtkovým svalem mohl opět využít stopera McAuleyho. S otazníkem je start Stevena Reida, jehož pobolívají třísla, a teprve za týden by se měli dočkat Ridgewell s Gerou.

Prohra = sestup? Přísná rovnice, ale v případě Norwiche platná. Sunderland se včera přiřadil k půltuctu celků, které vyplenily Old Trafford, a odskočil Kanárkům na distanc tří bodů. Vzhledem k tomu, že má navíc o poznání lepší skóre než Norwich, jeho pozice je výsostná. Žlutozelení musí ve zbývajících dvou zápasech uhrát minimálně 4 body - a to bude stačit jen v případě, že Mackems ve zbylých dvou vyjdou úplně naprázdno.

I čtyřbodový zisk bude pro svěřence Neila Adamse zázrak. Sezónu za týden uzavírají doma s Arsenalem a dnes mají ještě těžší úlohu - sebrat body z půdy Chelsea, semifinalisty Ligy mistrů a týmu, jenž stále živí naději na zisk ligového titulu - byť už minimální.

Chelsea po násilném ukončení poutí Ligou mistrů už všechny síly může vrhat jen na Premier League. A chybělo málo, aby byla v roli jasného favorita na titul - stačilo doma porazit Sunderland a všechny trumfy by byly v rukou Blues. Tři body je právě to, co svěřencům Josého Mourinha schází ke svatému grálu.

Musejí tak spoléhat na ztrátu Liverpoolu, který na jeho půdě porazili senzačně 2:0, a Manchesteru City. Pokud oba dva týmy jeden ze zbylých dvou zápasů neprohrají, mohou se hráči Chelsea stavět třeba na hlavu a bude jim to pramálo platné.

Jenže co kdyby, a tak José Mourinho slíbil, že utkání nepodcení. Zároveň nehodlá zklamat celky bojující s Norwichem o udržení (teď už vlastně jen Sunderland). Chelsea má s Canaries dobrou bilanci, kterou se dnes pokusí prodloužit. Vyhrála už třikrát v řadě a sedmkrát neprohrála.

Na Stamford Bridge nenastoupí český brankář Petr Čech, ani záložník Ramires. Naopak John Terry s Edenem Hazardem jsou fit. Norwich jede do Londýna i s Anthonym Pilkingtonem, přestože je záložník zraněný a jeho start velmi nepravděpodobný. Zdravotní potíž trápí i stopera Josepha Yoba, ale ten by hrát měl.

Duel dvou manažerů, jejichž budoucnost v klubech je do jisté míry nejistá. Oba sice původní cíle již téměř splnili, ale spekulace o jejich setrvání neutichají. Sam Allardyce ve West Hamu i Tim Sherwood v Tottenhamu musejí svou pozici ještě upevnit.

Především u Sama Allardyce by byl případný vyhazov velkým překvapením, které by vyvolalo ještě větší vlnu nevole ve fotbalové veřejnosti. Už teď je Big Sam třetí nejdéle sloužící manažer v Premier League a k definitivní jistotě záchrany mu stačí jeden bod. A to už jen k matematické jistotě, jelikož verze, že Norwich porazí Manchester United i Arsenal, je velmi snadno zpochybnitelná.

Kamenem úrazu se však Allardycovi může stát herní styl. Přesto však se nedá očekávat, že bychom se v případě udržení změny dočkali. A to i přesto, že z posledních devíti zápasů jich Hammers sedm prohráli. To v Tottenhamu se možná budou role měnit. Tim Sherwood sice podepsal se Spurs plnohodnotnou smlouvu, ale celou dobu v koutku celého případu zůstává paralela s Robertem Di Matteem v Chelsea.

Přesto ani v Tottenhamu nemohou být s výsledkem sezóny zcela nespokojení. Liga mistrů byla letos ve velké konkurenci tvrdým oříškem a kvalifikace do Evropské ligy je pro Londýňany velmi blízko. I v případě, že Man Utd vyhraje všechna svá tři kola, stačí Spurs získat ze dvou zápasů čtyři body a od pohárové Evropy je nic nezastaví. Vděčí za to i posledním čtyřem duelům, z nichž i díky báječné formě Christiana Eriksena vytěžili deset bodů.

Malé londýnské derby má v posledních letech v Upton Parku pravidelného vítěze. Ze šesti klání vyhrál na východě hlavního města čtyřikrát Tottenham, zatímco domácí triumfovali jedinkrát. V této sezóně ale Hammers kralují, už dvakrát totiž vyplenili White Hart Lane - jednou 3:0 v lize, dva měsíce nato ještě jednou ve čtvrtfinále ligového poháru.

West Ham navíc může využít plný kádr - jedinou absencí je dlouhodobý marod Marco Borriello, jehož hostování se proměnilo v absolutní provar. Tottenham nemůže využít křídelníka Androse Townsenda, který stejně jako Kyle Walker nenastoupí ze zdravotních důvodů.

Již potřetí v sezoně se letos potkávají celky Newcastlu a Cardiffu. V obou předešlých případech slavili výletníci v poměru 2:1, což by se nyní cestujícímu velšskému klubu hodilo do krámu jako nic. Bluebirds aktuálně okupují poslední příčku tabulky, a pokud se chtějí zachránit, na St. James Parku jednoduše potřebují zabrat...

Straky jsou aktuálně deváté, nicméně zcela po zásluze se o nich hovoří jako o nejhorším týmu soutěže. Forma Magpies je ostatně tristnější než ta Solskjaerova mužstva, které z minulých pěti kol vytěžilo alespoň stejný počet bodů. To Newcastle si minule na Emirates Stadium po mrtvolném výkonu připsal již šestou porážku v řadě, přičemž popáté za tuto sekvenci nevsítil ani gól.

Ačkoliv se tedy nestává často, že by se po sezoně zakončené uvnitř elitní desítky z dotyčného celku vyhazoval manažer, v případě Newcastlu a Alana Pardewa tyhle veškeré spekulace dávají i přes onen lukrativní osmiletý kontrakt maximální smysl. V tuhle chvíli pak dokonce těžko říct, jestli na jeho osudu zbylá kola mohou cokoliv změnit; faktem ale je, že tenhle duel by Pardew skutečně měl vyhrát. Cardiff je holt pořád poslední, navíc se na severovýchod vrací poté, co tam v sídle zachraňujícího se rivala ze Sunderlandu utrpěl děsivou porážku 0:4.

Hatem Ben Arfa se sice v týdnu vyjádřil v tom smyslu, že i přes mizivou herní zátěž ze St. James Parku neprchá (příští sezonu by ho ostatně mohl koučovat někdo jiný, že?), nicméně faktem je, že v poslední době ani netrénuje s A-týmem, a stejně jako čerstvý navrátilec z marodky Luuk De Jong by se do tohoto klání zapojit vůbec nemusel.

Obránce Cardiffu Juan Cala byl posledně v Tyneside vyloučen a tuhle bitvu tak odsleduje z tribuny. Startu by se naopak mohl dočkat bývalý hráč Newcastlu Craig Bellamy poté, co minule z těla vytřásal zákeřný virus pouze z lavičky.

V téhle fázi sezony už takové zápasy zákonitě příliš netáhnou. Swansea se v poslední době celkem rozjelo a s 39 body je již technicky zachráněno; co se Southamptonu týče, ten má všechno pevně ve svých rukou od samého počátku sezony. Koneckonců když začátkem října labutě porážel 2:0, posouval se na čtvrtou příčku zajišťující účast v Lize mistrů...

Momentálně už je vesměs rozhodnuto o tom, že se Saints do pohárů nepodívají, avšak i osmá příčka - kterou velmi pravděpodobně udrží - je rozhodně musí těšit. Zvlášť po lehce turbulentní sezoně, během níž odstoupil předseda Nicola Cortese a živě se spekulovalo také o budoucnosti jeho vyvoleného Mauricia Pochettiniho. Ten by nakonec mohl vydržet i do příštího ročníku, což se nakonec může týkat rovněž Garryho Monka.

Stále ještě oficiálně aktivní hráč Swansea měl být pouhou záplatou za vyhozeného Laudrupa, teď je ale favoritem bookmakerů na to být jmenován příštím plnohodnotným manažerem velšského celku. Ten aktuálně sídlí na 12. příčce, úplně v klidu ale může klesnout například na 15. pozici, na kterou teď živí pouze tříbodový náskok.

Na druhou stranu pokud se labutě zvládnou jakž takž udržet na vítězné vlně, momentálně čítající dvě kola, a Bony Wilfried dál bude takhle pálit ostrými (trefil se čtyřikrát v oněch dvou utkáních), mělo by to jít všechno samo. I s marodkou čítající klíčové Španěly Michua a Rangela. Chico se vrací z trestu.

Rickie Lambert si v tréninku přivodil menší zdravotní problémy a i s ohledem na mistrovství světa by mohl být Pochettinem benevolentně šetřen. Po natažení stehenního svalu je již alespoň v pořádku Morgan Schneiderlin.

Mnoho fanoušků Manchesteru United přivítalo vyhození Davida Moyese a naopak oslavilo (byť dočasné) povýšení klubové legendy Ryana Giggse na jeho pozici. Ještě větší spokojenost na Old Trafford zapanovala po suverénním vítězství nad Norwichem 4:0, které alespoň na pár hodin vrátilo Red Devils do dob zaprášené slávy.

Moyesovi se stala osudnou porážka s týmem, kde se proslavil. Everton United přehrál, porazil je 2:0 a David Moyes přesto pronesl, že je s výkonem týmu spokojen. Sbohem, šáteček. Jeho nástupci z generace 92 už sice sezónu nezachrání, ale pro fanoušky je to alespoň nějaká známka toho, že vedení klubu nespí.

Oproti loňsku mají momentálně o 25 bodů méně. Loni byli jasně první s titulem v kapse - dnes na pozici s číslem 7, bez šance na Ligu mistrů a s nízkou šancí na kvalifikaci do Evropské ligy. Zabojovat alespoň o ni se pokusí proti Sunderlandu, s nímž má dobrou vzájemnou bilanci - neprohráli už 23x v řadě a jen pětkrát nemohli slavit vítězství.

Sunderland se po osmi zápasech s jediným bodem na kontě probral v nejlepší možný moment. Od té doby, co Gus Poyet začal stavět na hrot útoku mladíka Connora Wickhama, Mackems konečně sbírají body. Překvapivou remízu 2:2 následovala ještě překvapivější výhra 2:1 na Stamford Bridge a konec úžasné Mourinhovy série. Nakonec doma Sunderland v nejdůležitějším zápase sezóny rozdrtil Cardiff 4:1. Teď klub čekají taková finále ještě tři.

Ty opravdu klíčové zápase čekají Black Cats až ve středu a v neděli - hrají je totiž doma proti West Bromu a Swansea. Dnes na hřišti Manchesteru United je šance na sesbírání potřebných bodů nejmenší. S úžasnou formou je však možné cokoli, přičemž budou hosté spoléhat na již zmíněného Wickhama, který v posledních třech zápasech nasázel pět gólů a vysloužil si cenu pro nejlepšího hráče měsíce dubna.

Kolem něj může Poyet poskládat stejnou sestavu jako v posledním zápase, musí se však rozhodnout, zda nevrátí do základní jedenáctky Phila Bardsleyho, který si odpykal dvouzápasový trest. Ryan Giggs naopak bude přemýšlet o složení útoku, Rooney je totiž s největší pravděpodobností mimo hru, ale Robin van Persie je pro změnu konečně fit.

Lídr Aston Villy Gabby Agbonlahor tenhle zápas označil za "největší všech dob". Už jen s ohledem na extrémně nezáživnou říjnovou remízu 0:0 jde samozřejmě o velkou, citově zabarvenou nadsázku, nicméně v Birminghamu tento výrok svůj význam skutečně má - vínovým právě duel s Bruceovou družinou konečně může zajistit záchranu, o níž původně ani bojovat neměli...

Pro birminghamské je teď ovšem výhra něčím docela dobře cizím - Villans v lize netriumfovali od 23. března, přičemž v nadcházejících šesti kolech uhráli dokonce jen ubohý jeden bod. Lambertova parta by tak v tuhle chvíli dala všechno na světě i jen za tu vrtkavou formu, jakou se nyní může pochlubit jedno z překvapení sezony z Kingstonu upon Hull. Tigers uhráli jen dvě vítězství z předešlých osmi kol, i to jim však bohatě stačí ke spokojenosti.

Paul Lambert si může pochvalovat alespoň pomalu se tenčící marodku; z dosavadních absentérů by se v sobotu mohli do akce vrátit Bacuna, Bennett i Helenius. Naopak na druhé straně barikády se stav nemění u McGregora, Bradyho ani McShanea - všech potenciálních opor.

Dvě ligová finále má před sebou Fulham. Cottagers dlouho okupovali nejnižší příčky tabulky Premier League, ale teprve po domácím neúspěchu s Hullem City se jejich situace kriticky zkomplikovala. Místo plánovaných tří bodů zůstal na Craven Cottage jeden jediný a svěřenci Felixe Magatha ví, že cesta k udržení ligové příslušnosti vede jen a pouze přes dvě vítězství.

A dokonce ani ta nemusí stačit. Fulham při současné konstelaci hvězd může atakovat z devatenácté příčky už jen osmnáctý Norwich, sedmnáctý Sunderland, šestnáctou Aston Villu a patnáctý West Brom. Aby však Londýňany kluby setřásly, stačí WBA udělat ve třech zápasech 1 bod a Villans stačí ve stejném počtu zápasů body 2. Reálně soupeří prakticky jen s Black Cats, přičemž Norwich už je při děsivém losu jednou nohou v Championship nyní. I Sunderland má však všechno ve svých rukou - ze tří zápasů pět bodů. A záchrana je v kapse.

Fulhamu tak nyní pomůže už jen vlastní stoprocentní bilance a k tomu právě zaváhání Mackems. Přitom v posledních týdnech vyždímal Magath z týmu maximum. Vyhrál na Aston Ville, porazil v nejdůležitějším měření sil Norwich, pak sice prohrál na Tottenhamu, ale proti Hullu zase vedl krátce po změně stran 2:0. Jenže v závěru domácí selhali, nechali si vyrovnat a prekérní situace je na světě...

To Stoke City podobné lapálie už dlouho řešit nemusí. Hoví si na desátém místě a ještě reálně může atakovat devátý Newcastle, který by při své formě neporazil snad ani sám sebe. Ostatně v březnu a dubnu patřili Potters k tomu lepšímu v celé lize, vždyť v devíti zápasech dokázali uhrát hned pětkrát tři body a jen s Chelsea a Tottenhamem vyšli úplně naprázdno.

Mark Hughes zkrátka udělal s týmem skvělý pokrok a hlavní předsezónní cíl - klidné udržení a zlatý střed tabulky - bez nejmenších potíží splnil. Teď už s týmem hraje vlastně jenom o prémie a může si užívat napětí a nasazení, s nímž Fulham na jeho půdu přijede.

Cottagers v posledních letech na Stoke umí. Porazili ho pětkrát v posledních sedmi zápasech - byť čtyřikrát z toho na své půdě. Za zmínku stojí také to, že čtyřikrát udrželi Whites čisté konto. Za další nulu by ovšem pákistánský muslim Shadid Kham bez skrupulí obětoval i dvě kozy.

Fulham může nastoupit ve stejné sestavě jako proti Hullu, k dispozici má totiž plný kádr. Jediným nejistým článkem je klíčový záložník Steve Sidwell, ale i ten by měl být fit. Stoke musí počítat s absencí kapitána Shawcrosse, který proti Tottenhamu dostal červenou kartu. Hughes tak musí složit zbrusu novou stoperskou dvojici, dlouhodobě mimo je totiž i Robert Huth. Chybí také Matthew Etherington.

Není to dlouho, co Pellegrini nenechal na José Mourinhovi nit suchou. Na konci dubna však možná usínal s jeho fotkou pod polštářem. Chelsea dokázala vyplenit Anfield Road a klíč k titulu v Premier League vyrazila Liverpoolu z ruky. Do náruče spadl právě Pellegriniho Manchesteru City. Pokud ten vyhraje zbylá tři klání, může slavit. První krok je zároveň nejtěžší - na hřišti Evertonu.

Když přitom Citizens doma remizovali se Sunderlandem 2:2, jejich akcie se propadli na samé dno tříčlenné skupinky aspirující na titul. Jenže pak Sunderland Chelsea dokonce porazil a ta si pak vyšlápla na zmíněný Liverpool. Pro City teď hovoří při stejném hypotetickém bodovém zisku taky skóre.

Ještě před třemi týdny byl dnešní večerní duel považován za jeden z největších v celé sezóně Premier League. Mohl rozhodnout jak o titulu, tak taky o historické účasti dvou týmů mimo Big Four v Lize mistrů - Everton o tuto šanci nicméně prakticky přišel, když prohrál doma s Crystal Palace a Souhtamptonem. Vítězství nad Manchesterem United je mu prakticky k ničemu, jen se definitivně postaral o vyhazov Davida Moyese.

Teď je před ním další manchesterský soupeř, s nímž se mu v posledních letech setsakramentsky daří. Z minulých 13 vzájemných střetů jich celých 9 vyhrál. Doma jsou ještě suverénnější, vyhráli už čtyřikrát v řadě a třikrát z toho Manchesteru City nedovolil ani jednou skórovat.

Nezcela příjemné zkušenosti mají Man City i se současným lídrem Evertonu Robertem Martinezem, který do klubu přišel teprve minulé léto. Už před rokem v květnu však španělský taktik uzmul Citizens triumf v FA Cupu - dnes by se tak mohl postarat o druhou podobnou tragédii pro nově složený tým z průmyslového města.

Toffees se navíc po 10 zápasech mimo hru vrací kapitán Phil Jagielka, který se trápil se zraněním zadního stehenního svalu. Stejný problém vyřadil z posledních kol i jeho parťáka Sylvaina Distina - oba by však měli být k dispozici. Naopak Gareth Barry proti svému kmenovému celku hrát nesmí.

Manchester City věří ve včasné uzdravení Davida Silvy, byť jeho stav stoprocentní není. V nominaci je, jako pravděpodobnější se však jeví varianta se začátkem na lavičce náhradníků. Jesus Navas je zcela jistě ze hry.