Premier League - preview 6. kola

Jedna další porážka a je konec. Hotovo. Vyřízeno. Mrtev. Ne zrovna příjemná slova na svou adresu dostává manažer Newcastlu Alan Pardew od svého nadřízeného. Mike Ashley, majitel klubu, však evidentně ztrácí trpělivost a 53letý Angličan má jasný pokyn. Na hřišti Stoke City musí uhrát alespoň bod. Jinak přijde o práci...

Po Arsénu Wengerovi je nejdéle sloužícím manažerem v Premier League. A dost možná proto se čas Alana Pardewa u "Strak" začíná pomalu ale jistě naplňovat. Dle původních slibů měl z klubu zmizet už po domácí remíze s Hullem, Majitel Mike Ashley však dal 53letému trenérovi další šanci. Poslední? Kdo ví. Jistotou každopádně je, že má Pardew hlavu na špalku.

Vaz zkušenému manažerovi málem zlomila už první čtyři kola, z nichž Newcastle získal jen dva body a vstřelit gól dokázal jen v jednom z nich. Minulý týden proto potřeboval nutně vyhrát. S Hullem sice uhrál jen bod, ale krásné závěrečné dotažení zásluhou Papisse Cissého by mohlo Strakám vehnat krev do žil. V týdnu ostatně vyhráli na hřišti Crystal Palace a postoupili do čtvrtého kola ligového poháru.

To samé se podařilo Stoke City, který uspěl na půdě Sunderlandu. A i pro svěřence Marka Hughese to bylo vysvobození z výsledkově méně šťastného období. V úvodu Premier League vyhráli Potters jen jednou, a to na hřišti Manchesteru City. Senzační a šokující úspěch však zůstal zapomenut, když ze zápasů proti Leicesteru a QPR získali jen bod.

Proto se nyní nacházejí těsně nad sestupovou hranicí. Horší než Stoke je už pouze zmíněný Queens Park Rangers, Burnley a ...Newcastle. Oba dva týmy by jako sůl potřebovaly uhrát hned tři body ve vzájemném zápase. A lepší podmínky k tomu mají určitě domácí, kteří uspěli hned třikrát z posledních čtyř duelů s Magpies na své půdě.

Kromě zraněných Camerona s Odemwingiem už musí červenobílí čekat jen na stav Jona Walterse, k který laboruje s lýtkem. Pardew při své eventuelní derniéře zvažuje, zda na hrotu věnuje většinu času jeho zachránci Cissému nebo Riviéremu, který naopak dvěma góly zařídil postup v poháru a je stabilním členem základní sestavy.

Jestliže se sobotní program Premier League dá hodnotit jako nesmírně (možná až přespříliš nabitý), logicky z toho vyplývá, že neděle bude veskrze dietní. A to až natolik, že si leckdo klidně místo sledování anglické klasiky nechá "Super Sunday" ujít docela. Tohle vedení nejsledovanější soutěže světa skutečně nezvládlo, jediným duelem nedělního vysílání je West Bromwich Albion vs. Burnley.

Dobře, vzhledem k účasti v Lize mistrů je pochopitelné, že utkání Chelsea, Manchesteru City, Liverpoolu a Arsenalu musí být v sobotu. Ale proč k nim na čtvrtou odpolední nacpali i zajímavý zápas Manchesteru United nebo druhého týmu tabulky Southamptonu, nad tím zůstává rozum stát.

Nebuďme však jen negativní. Kdo si nedělní program představuje jako čistě oddechový, neřkuli má v plánu si odpoledne po vydatném obědě zdřímnout, má na druhou stranu dokonalé předpoklady. Tahákem Premier League je totiž střetnutí Burnley a WBA. Tedy týmu, který už pět soutěžních zápasů nedal gól (a třikrát jej ani nedostal) proti celku, jenž se ve čtyřech posledních ligových zápasech trefil všehovšudy jednou. Slyšeli jste už lákavější pozvánku? Já taky...

Zpět už ale čistě k utkání. Tři body by pro oba týmy byly obrovskou pomocí. Vždyť Burnley jich doposud nasbíralo přesně tolik a Baggies jen o dva více. Nedělní soupeři se nacházejí na samém dně tabulky a jen vítězství je vyžene směrem vzhůru.

WBA má na co navazovat, po třech trapných výkonech konečně zabrali a jediným gólem udolali ještě zoufalejší Tottenham. A co víc na jeho půdě. To Burnley se v Premeir LEague honosí famózním průměrem 0,2 gólů na zápas, celkově pak na vstřelenou branku čeká už 436 minut. A pak že se není na co těšit!

Co dodat ke vzájemným střetům. Poprvé se kluby setkal už v roce 1888, ale dnešní duel bude vůbec první v Premier League. Burnley nevyhrálo na Hawthorns už skoro 45 let, ale poslední vzájemný zápas uspěli právě Clarets. Před pěti a půl roky v FA Cupu - vyhráli 3:1.

West Brom ještě čeká na zdravotní stav Browna Ideyeho, nejdražší posily historie klubu. Domácí nemohou naplno počítat ani s Victorem Anichebem a Chrisem Bruntem. Ani Burnley není kompletní, mimo hru jsou Danny Ings, Matt Taylor a Sam Vokes, menší otazníky pak visí nad trojicí Jones - Marney - Trippier.

Když Brendan Rodgers komentoval tým Liverpoolu jako "poněkud rozbitý", ani si patrně neuvědomil, že může hovořit vlastně v globálu. Styl, jakým oba týmy z města Beatles probíhající sezónou klopýtají, se totiž nijak jinak než "broken" nazvat nedá. Nyní se mohou odrazit ze dna, ve slavném Merseyside derby.

Jen málokterý zápas v Premier League se těší větší pozornosti než liverpoolské derby. Ani jeden z celků nicméně ani ve snu neočekával, že k tomu zářijovému nastoupí v pozici v dolní polovině tabulky. Loni v této fázi soutěže měly oba celky o čtyři body více.

Především od Liverpoolu se nečekal takový propad oproti loňské fantastické jízdě, která jen díky fatálnímu selhání v závěru neskončila prvním ligovým titulem po 24 letech. Vstup do další "přelomové" sezóny však Reds absolutně nevyšel, z pěti duelů prohráli hned tři, a pokud prohrají i s Evertonem, bude to první třízápasová šňůra porážek od jara 2012.

Že by přece jenom tak moc scházel Luis Suárez? "Upír z Uruguaye" byl klíčovou postavou loňského Liverpoolu, ale obecně se předpokládalo, že jej vedení klubu dokáže nahradit. Realita je ovšem bolavá - a o to citlivější, když je momentálně mimo hru (nebo přinejmenším stoprocentní kondici) Daniel Sturridge.

Suma sumárum, tým, jenž loni zaznamenal třetí nejvyšší počet gólů v novodobé historii Premier League, dal v dosavadních pěti kláních jen sedm branek. Hned deset týmů, včetně Leicesteru nebo Crystalu Palace, má lepší bilanci.

Jenže ani Everton se tak nějak nemůže opřít o pilíře, jež jej až do konce minulého ročníku držely v boji o Ligu mistrů. Momentálně až čtrnáctý tým nejvyšší anglické soutěže má k podivu největší počet obdržených branek v celé Premier League, což je oproti loňské sezóně (třetí nejlépe bránící celek po Chelsea a Manchesteru City) alarmující.

Opět, suma sumárum, inkasovali svěřenci Roberta Martíneze už třetinu (!!!) všech gólů z posledního ročníku. Kdekdo by mohl namítnout, že je to zkrátka vina šíleného devítigólového cirkusu v utkání s Chelsea, ale i kdybychom celý nešťastný zápas kompletně smazali, byl by Everton ve zmíněné defenzivní statistice přeskočil jen sedm týmů.

Bídná obrana, naproti tomu druhý nejlepší útok v lize. Karamelky zažívají zvláštní časy a i proti je derby s Liverpoolem symbolické. Dočkáme se něčeho podobného jako v loňské sezóně, kdy byly Merseyside derbies ozdobou celé sezóny? Dechberoucí přestřelce 3:3 z Goodison Parku, ani drtivému debaklu 4:0 z Anfieldu (které například James McCarthy označil za nejhorší moment své kariéry) by se nezaujatý fanoušek určitě nebránil.

Liverpoolu ovšem budou scházet střelci pěti ze všech sedmi loňských branek. Dvougólový Suárez odpykává distanc v Barceloně, zatímco Daniel Sturridge je jak známo z velké části mezi zraněnými. Na lavičce bychom ho však možná zahlédnout mohli. Již menší otazníky visí nad záložníky Jordanem Hendersonem a Coutinhem.

Ani Everton nemá k dispozici to nejlepší, co by mohl využít při stoprocentním vyprázdnění marodky. Zranění hlavy dost možná nepustí do utkání Seamuse Colemana, na jehož místo pravého obránce se tak patrně zasune John Stones, a Sylvain Distin se vrátí na stopera. Nejistý zdravotní stav rovněž řeší Steven Pienaar, stoprocentně mimo je naopak Ross Barkley.

Historické klání, které na Anfield Road Liverpool neprohrál už patnáctkrát v řadě, dostane na povel rozhodčí Martin Atkinson. Oříšek to bude bezpochyby, Merseyside derby je totiž "nejčervenějším" v historii novodobé Premier League. Od 13:45 jej můžete sledovat na kanálu Digi Sport nebo vybraných internetových streamech.

Na hony vzdálen ideálnímu navázání na zázračnou koncovku loňské sezony je momentálně Sunderland, který sice ve čtyřech kolech utržil jedinou porážku, zároveň ale ještě nestihl poznat slast vítězství. Swansea naproti tomu výborně trefilo začátek, teď ovšem dvakrát po sobě nebodovalo, a také má tedy co napravovat...

Po třech kolech byly labutě na stejné úrovni s Chelsea jakožto jediným dalším stoprocentním týmem Premier League; pak se oba celky potkaly tváří v tvář, favorizovaní Blues díky silnému druhému poločasu triumfovali 4:2 a Swansea se záhy ještě víc přitížilo po hubené domácí prohře se Southamptonem.

Nyní si tedy Velšané docela nutně potřebují rozpomenout na loňské vzájemné souboje se Sunderlandem, které dávají dohromady zcela jednoznačné skóre 7:1 (a u jarní porážky už byl i Gus Poyet), a vrátit se na vítěznou vlnu - pro což se dobře naladili alespoň v rámci Ligového poháru, kde úvodem zničili Everton.

To Black Cats se pořádně nemají k čemu vracet, když dokonce uprostřed tohoto týdne pro jistotu zahodili pohárové vedení se Stokem a Premier League tak již není jedinou frontou, kde se jim pod Poyetem letos hrubě nedaří/nedařilo.

O to zajímavější nyní bude sledovat, nakolik bývalý lodivod Brightonu bude míchat se sestavou. Výběr přitom bude mít poněkud omezený, neboť mu po ruce zřejmě opět nebude skleněný Fletcher a v ohrožení jsou starty dvou dalších klíčových mužů ofenzívy Giaccheriniho s Wickhamem.

To útočná vozba Swansea bude znovu kompletní; Bony Wilfried si jednozápasový trest z posledního ligového kola odpykal již v týdnu proti Evertonu. Mimo hru nicméně zůstávají středopolař Britton se stoperem Amatem.

Za necelý měsíc uplyne 115 let od prvního střetnutí mužstev, které se potkají tuto sobotu v rámci 6. kola Premier League na St. Mary's Stadium. Domácí Southampton bude chránit pozici nejlépe bránícího celku proti londýnským hostům z QPR, kteří jsou po Burnley nejméně skórujícím týmem.

Za dob Southern Leauge se jen málokdy přihodilo, aby si Saints nepřipsali nad svým sokem vítězství, však více jak třetinu svých dosavadních úspěchů nad ním slavili do roku 1919, favoritem však bude i tento víkend. Právě teď se totiž zdá, že je správný moment k ukončení pěti domácích představení bez tříbodového úspěchu, když každý, kdo zažil poslední výhru nad Hoops, je již alespoň rok plnoletým.

Ještě o pár let starší fanoušci totiž mohli na vlastní kůži pocítit tak skvělý start do sezóny, kterým se podceňovaný tým pyšní letos. Deset bodů a druhé místo v první lize, to se v Southamptonu stalo naposledy v roce 1988. Kromě dokonalé obrany na vlastním trávníku, kde jako jediní z Premier League ještě neinkasovali, podporuje sebevědomí i pohárový úspěch na hřišti bídného Arsenalu. A podle všeho se fanoušci nemusí bát ani předčasného usnutí na vavřínech, když přílišné emoce krotí sám manažer Koeman, jenž přes markantní letní změny dokázal vstoupit do nového ročníku pravou nohou.

Naopak povzbudivé momenty vyhlížejí v šatně Queens Park Rangers, ve které se letos slavilo jen jedenkrát. Výjezdy na White Hart Lane a Old Trafford skončily čtyřbrankovým fiaskem, kromě slabého útoku, jenž dva ze tří dosavadních zásahů psal při remíze s Potters, tak v Londýně řeší i druhou nejhorší obranu ligy. Ta tentokrát bude muset uhlídat i Victora Wanyamu, vůbec prvního keňského střelce Premier League.

Pověrčivým fanouškům bodově strádajícího celku navíc neudělala radost čtvrteční zpráva o dopoledním tréninku, na který se opozdil Harry Redknapp kvůli poruše svého auta. U stejného článku se naopak od srdce zasmáli fanoušci rivala ze Southamptonu, kteří ho po podepsání smlouvy u QPR začali posměšně nazývat žoldákem.

Relevantnější a ne tolik veselé informace pro domácí diváky přináší oznámení o marodících, do hry se totiž téměř určitě opět nezapojí obránce Maya Yoshida, bez debat je pak několikatýdenní absence Jamese Ward-Prowseho. Na druhé straně smutní Niko Kranjčar, ten se v minulém kole trefil po dvou a půl letech, v sobotu se ale na hřišti neukáže.

Manchester United potřebuje body. Zoufale. Nejhorší vstup do sezóny v novodobé Premier League umocňuje navíc fakt, že Red Devils doposud nenastoupili proti týmu, který by skončil v první lize na lepším než dvanáctém místě. Dalším outsiderem v "snadném" losu Van Gaalova výběru je West Ham.

United se topí ve velké krizi. Revoluce s novým manažerem se od prvních dní rozhodně nedaří a pět bodů z pěti utkání rozhodně není to, co si fanoušci, hráči a především slovutný Louis van Gaal s bronzovou medailí z MS v zádech představovali.

I Wayne Rooney si svou kapitánskou jízdu přál začít lepším způsobem. O motivaci má, kromě jiného, postaráno i díky tomu, že sobotní ligový duel téměř na den přesně vychází na jeho deset let starý debut v rudém dresu. Tehdy nastoupil v Lize mistrů proti Fenerbahce a rozhodl o výhře 6:2. Hattrickem.

Oslavu budou chtít jednomu z nejlepších fotbalistů anglické historie překazit hráči West Hamu, kteří si momentálně hoví na pohodlné osmé příčce tabulky. Minulý týden porazili Liverpool a o sebevědomí tak mají postaráno.

Na Old Trafford se jim sice daří pramálo, z osmnácti utkání Premier League zde šestnáctkrát prohráli, ale na tu poslední výhru mohou vzpomínat s pořádnou nostalgií. Vítězný gól Carlose Téveze rozhodl nejen o třech bodech na hřišti již korunovaných šampionů, ale taky o záchraně West Hamu mezi elitou.

Souboj Red Devils s West Hamem nebude okořeněno jen Rooneyho jubileem, ale taky dalším novým debutem. Pozoruhodné množství zraněných stoperů Red Devils donutí Louise van Gaala využít jednoho z mladíků , kteří doposud o hraní v prvním týmu jen snili. Favoritem je Patrick McNair, 19letý reprezentant Severního Irska do 21 let, o šanci však bojuje i 21letý Tom Thorpe.

Mimo hru jsou totiž hned čtyři středí obránci Van Gaalova výběru. Phil Jones, Jonny Evans a Chris Smalling budou koukat na utkání z marodky, Tyler Blackett je pak suspendován. Vzhledem k tomu, že holandský taktik nehodlá vedle Roja postavit dalšího leváka Blinda, musí nasadit mladíka z juniorky.

Kromě zmíněných stoperů pak seznam "not available" čítá i jména Michaela Carricka, Marouana Fellainiho nebo Ashleyho Younga. West Ham naproti tomu může využít všechny své hráče s výjimkou tří. Tříslo nevpustí do zápasu Cheikhoua Kouyatého, dvojice Kevin Nolan a Matt Jarvis pak sice konečně trénuje, ale do utkání ještě zasáhnout nemůže.

Už potřetí za sebou Chelsea figuruje v programu Premier League coby aktér jednoho z šlágrů. Duel se Swansea byl soubojem prvního s druhým, o hodnotě klání na Etihad Stadium není třeba dlouze polemizovat a už tuto sobotu vyzvou Blues na Stamford Bridge Aston Villu. Druhý nejlépe bránící celek Premier League, jenž momentálně sídlí na krásném třetím místě.

Chelsea vlétla do letošního fotbalového ročníku jako uragán. Osvěžena dvěma velkolepými posilami Diegem Costou a Cescem Fábregasem si hned zpočátku podmanila Premier League, kterou vede o tři body před Southamptonem a právě Aston Villou. Byť minulý týden přišla o stoprocentní ligovou bilanci kvůli brance Franka Lamparda, stále je neporažena. Co víc, je neporažena ve všech soutěžích jako jediný anglický profesionální celek.

Je samozřejmě brzy na nějaké závěry, ale obecně to tak nějak vypadá, že letos už by to mělo vyjít. Řeč je logicky o ligovém titulu, jenž Chelsea touží získat znovu po pěti letech. Pokud se největší opory londýnského celku udrží v dobrém zdravotním stavu, jsou Mourinhovi dnes už dospělí a vyzrálí hřebci favoritem na zisk trofeje. A věří tomu nejen experti, ale i sázkové kanceláře (nyní kurzy od 1,57 do 1,67).

A není to jen domněnka založená čistě na bodovém zisku. Chelsea především zvýšila svoji gólovou potenci - v dosavadních pěti zápasech nastřílela už šestnáct gólů - což je nejen suverénně nejvíce v Premier League, ale i o deset více, než vsítila v minulé sezóně. Že na to má obrovský vliv zatím sedmigólový robot Diego Costa, o tom není nejmenších pochyb.

Utkání s Aston Villou však bude, byť to tak na první pohled nevypadá, velkou zkouškou ofenzivních řad Chelsea. Méně branek než Villans totiž inkasovali jen hráči Southamptonu - a to ještě musíme vzít v potaz, že nebýt fatálního čtyřminutového zatmění v minulém kole s Arsenalem, svítila by na kontě Villans hubeňounká jednička.

Birminghamský celek vůbec zažívá sympatický vstup do sezóně. Posledně si vedli lépe před pěti lety, kdy nakonec dosáhli na skvělé šesté místo. Aston Villa je se svoji opatrnou a perfektně zabezpečenou taktikou úspěšná především venku, kde vyhrála na hřišti Stoke City i Liverpoolu - obojí bez obdržené branky.

Nebylo by tak úplným šokem, kdyby zopakovala tento počin i na Stamford Bridge, kde se jí ostatně čas od času nějakou tu parádičku podaří předvést. O Vánocích 2011 tam vyhrála 3:1, o rok předtím uhrála remízu 3:3 a po bodu získala taky na Boxing Day 2007 a v září roku 2006.

Dnes jí nicméně budou chybět dvě velikánské opory. Mimo hru je stále útočník Christian Benteke, hlavní ztrátou je nicméně absence nejlepšího stopera mistrovství světa a klíčové postavy nynějších Villans Ron Vlaar. Chelsea se bude muset obejít bez jediného hráče, jímž je Brazilec Ramires.

Vzalo to celou Anglii. A nejen ji. Leicester City předvedl ve druhém poločasu proti Manchesteru United dechberoucí obrat z 1:3 na 5:3 a na několik hodin si podmanili Premier League. Vardy a spol. nyní vyjíždí na hřiště Crystal Palace - celku, jenž byl po odchodu Tonyho Pulise pasován na jasného kandidáta na sestup. Minulý týden ale Eagles všechny překvapili a kdo ví, co od nich můžeme čekat nyní...

Minulou neděli se fanoušci Premier League nestačili divit. O senzační přestřelce v Leicesteru už byla řeč, ale nebyla to jediná kanonáda, která všem vzala dech. Dvě minely Tima Howarda přispěly k šokujícímu vítězství Crystal Palace na plácku Evertonu 3:2 a místo pádu na samé dno tabulky se svěřenci Neila Warnocka vyšvihli na patnáctou příčku.

Dnešní duel tak pro oba tábory bude takovým zápasem pravdy. Nakolik byly úspěchy letošního respektive loňského nováčka dány neschopností soupeře a nakolik naopak talentem jejich, na to dostaneme dokonalou odpověď v nebývale nabytou fotbalovou sobotu.

Především Crystal Palace bude muset ukázat, že tříbodový zisk z Goodison Parku nebyl dílem náhody. Předchozích sedm ligových klání totiž vyhrát nedokázal a jediným sólo úspěchem byl postup v ligovém poháru přes třetiligový Walsall, na nějž navíc v týdnu proti Newcastlu nedokázali navázat.

To Leicester vlétl do Premier League z druhé ligy jako uragán a i přes nemilosrdně krutý los jednoznačně přesvědčil o svých kvalitách. Remízy s Evertonem, Arsenalem a výhra na půdě Stoke hovoří za vše.

Foxes navíc mají v zádech i lepší bilanci ze vzájemných zápasů. Z posledních deseti ligových duelů vyhráli celou polovinu, zatímco Eagles jen dva. V Selhurst Parku se ještě k tomu domácí radovali naposledy před více než čtyřmi roky.

Pozitivem na obou stranách je nicméně zdravotní stav hráčů. Ani jeden manažer nehlásí žádná čerstvá absentující jména - Crystal Palace navíc může počítat s vyléčeným Marouanem Chamakhem.

Steve Bruce změnil ve středečním utkání ligového poháru proti West Bromu celou základní jedenáctku a dal tím jasný signál - po vypadnutí z Evropské ligy se chce Hull City soustředit na jednu jedinou soutěž - Premier League. Dnes na KC Stadium vyzve obhájce titulu Manchester City.

Svěřenci Manuela Pellegriniho za sebou mají o poznání lepší středu, když zcela bez potíží rozprášili Sheffield Wednesday 7:0 a postoupili do čtvrtého kola Capitol One Cupu. Dali tak alespoň částečně zapomenout na nepovedenou sérii výsledků, jichž se na konci srpna a v září dopustili.

Abychom však k Citizens byli spravedliví, vyjma domácí porážky od Stoke City nešlo ani v jednom případě o špatný výkon. Na Emirates Stadium měli bleděmodří vyhrát, lepším týmem byli i v šlágru s Chelsea. Na hřišti Bayernu Mnichov pak drželi cennou bezgólovou remízu až do poslední minuty, kdy inkasovali vinou tečované střely. Není divu, že Joe Hart porážku obrečel.

Na lepší časy se však v Manchesteru začalo blýskat se zlepšenou formou legendy Chelsea Franka Lamparda. Ten před týdnem obral svůj milovaný bývalý tým o dva body gólem v závěru utkání, aby se v týdnu v poháru zasadil hned o čtyři zásahy. Nejgólovější záložník v historii Premier League dva góly sám dal, na jeden přihrál a další zařídil coby faulovaný hráč v pokutovém území. K tomu navíc dostal soupeř i červenou kartu.

Nedá se však předpokládat, že by 36letý středopolař nastupoval pravidelně v základní sestavě i v Premier League. V hierarchii středních záložníků je až za Tourém a Fernandinhem, při zranění dalšího halva Fernanda však bude dostávat příležitostí ažaž.

Svůj díl na hrací ploše by koneckonců mohl dostat i v Hullu, který je dnes v podobné pozici jako City ve středu. Čtyři utkání bez vítězství, navíc vypadnutí z Evropské ligy i poháru - černému měsíci by další neslavný výsledek dodal pomyslnou korunu.

Pozitivem je nicméně návrat Jamese Chestera mezi zdravé, což by mohlo vrátit na hrací plochu rozestavení 3-5-2. V něm sice asi opět nenastoupí Gaston Ramírez ani David Meyler, jinak se ale Hull těší plnému kádru. Man City kromě zmíněného Fernanda nemůže počítat se Stevanem Jovetićem a Samirem Nasrim.

Dá se s jistotou tvrdit, že slovutné severolondýnské derby mezi Arsenalem a Tottenhamem je starší než kterýkoli člověk na světě. NLD, jak se utkání ve zkratce říká, je staré už téměř 127 let a žije nadále. Tentokrát uzavře nevídaně nabitý sobotní program šestého kola Premier League - a fanoušci Arsenalu vyhlíží čtvrtou výhru v derby v řadě.

Psal se 19. říjen 1887, když na Tottenham Marshes nastoupily celky, které píší historii dodnes. Spurs tehdy ještě Woolwich Arsenal porazili 2:1, když utkání předčasně ukončilo zapadající slunce. Příznivci Yidos vždy na tenhle premiérový duel vzpomínají s hrdostí, zatímco Kanonýři jim díky nedohranému závěru práva na oslavy odpírají.

Nyní se Arsenal a Tottenham střetnou v poměrně pochmurné náladě. Ne snad, že by na severu Londýna panovala podobná nálada jako v Liverpoolu, ale od ideálu mají formy obou týmů na míle daleko.

Gunners vyhráli z posledních pěti soutěžních zápasů jen jediný, přičemž hned dvakrát odešli z trávníku poraženi. Poměrně jasným způsobem podlehli v Lize mistrů Borussii Dortmund a po domácí prohře se Southamptonem se museli rozloučit s Capitol One Cupem. Celý zápas v něm konečně odehrál Tomáš Rosický, ale nejhoršímu nezabránil, ba co víc, zavinil penaltu.

Tottenham si však v tomto směru může s Arsenalem potřást rukou. V minulých pěti zápasech mají totožnou bilanci (1 výhra, 2 remízy, 2 prohry) a v lize je to marnost nad marnost. Doma proti Liverpoolu a West Bromu nedali ani gól a během obou utkání čekali na střelu na branku celých 118 minut (!). Síť nerozvlnili ani v Evropské lize na hřišti Partizanu Bělehrad. Chuť si částečně spravili alespoň v Sunderlandu remízou 2:2 a postupem do čtvrtého kola ligového poháru přes Nottingham.

Co napravovat mají i v nejdůležitějším měření sil ze všech utkání Premier League, jelikož s Arsenalem prohráli třikrát v řadě a - jak symbolicky - ani jednou nedali branku. Katem se jim stal již zmíněný Tomáš Rosický, jenž ze čtyř gólů nastřílel rovnou polovinu, poslední vzájemný duel dokonce rozhodl úplně sám.

Celkově v severním Londýně zacinkají zbraně už postočtyřiasedmdesáté a v historické statistice mají rovněž navrch červenobílí. Vyhráli 74 zápasů, zatímco Tottenham o celých 20 méně. Ještě markantnější je rozdíl na hřišti Arsenalu, kde Spurs dokázali vyhrát jedinkrát z posledních 25 zápasů ve všech soutěžích.

Nejčerstvější výsledky tomu sice úplně nenahrávají, ale vězte, že pokud v sobotním duelu padnou alespoň čtyři góly, stane se duel Arsenalu s Tottenhamem tím nejproduktivnějším ze všech v historii novodobé Premier League. Ještě v živé paměti obou táborů mohou být dvě domácí výhry Arsenalu 5:2, či divoká přestřelka 4:4 s nervydrásajícím koncem - rovněž na Emirates.

Arsenalu se konečně dali dohromady alespoň někteří obránci, takže na Tottenham mohou vyrukovat bez juniorů v defenzivní čtyřce. Mimo hru jsou pouze Olivier Giroud, Theo Walcott a Mathieu Debuchy. Jeho jmenovec Flamini je naopak již k dispozici.

Drtivou většinu kádru může využít i Mauricio Pochettino na opačné straně barikády. Tottenham řadí mezi zraněné pouze Kyla Walkera, stoprocentně zdravý je totiž i defenzivní univerzál Jan Vertoghen.