Premier League - preview 7. kola

Jednou jsi dole, jednou nahoře, řekl klasik. "Nahoře?" otázal se obrazem fanoušek Manchesteru United. Touhle slovní hříčkou by se dala charakterizovat pouť Red Devils od doby, kdy její loď opustil skutečný Sir, Alex Ferguson. Jeho nástupci tápou/tápali a obrat k lepšímu ne a ne nastat. Teď na Old Trafford přijede Everton.

Nebude to Manchester derby, ba ani North-West derby. Přesto se s Manchesterem United a Evertonem pojí mírná rivalita. Ne taková jako s Liverpoolem, rozhodně ale nebudou emoce fanoušků i hráčů schovány pod pokličkou. Obzvláště proto, v jakých pozicích se obě mužstva nacházejí.

Větší pozornost kritiků je logicky upřena na United, kteří od založení Premier League suverénně opanují takřka každou sezónu. Tedy až do odchodu Alexe Fergusona. Potom se jejich cíle smrskly na boj o pohárovou Evropu. Proč? Je to snad kouzlem skotského kouče? Nebo Ferguson nechal tým tak vyčpělý a na stoprocentním vrcholu sil, že prostě musel následovat pád? Tak či onak, kapitán opustil loď a bárka místo cesty k cíli zakotvila na břehu a lepí jednu díru za druhou.

Největší potíže mají nyní ďáblové v obranných řadách. Už mockrát jsem se v preview zmiňoval o nelogičnosti letních nákupů, kdy před užitečnými posilami přicházely ofenzivní hvězdy plus "to, co zbylo". Nechtíc se dotknout Roja nebo Blinda, troufnu si pochybovat, že by zrovna tito fotbalisté mohli vrátit klub z Manchesteru na ligový trůn - kam Louis van Gaal jednoznačně ráčí kráčet. Ale rád se nechám vyvést z omylu.

Dnes bude i na ně upřena pozornost v boji o důstojnost a hrdost. Proti totiž bude stát další z ambiciózních celků, které letos výrazně zaostávají za očekáváním. Everton tápe, a to přesto, že přes léto nepřišel o jedinou stabilní část základní sestavy. Manažer Roberto Martinez navíc výborně rozšířil lavičku (chcete-li konkurenceschopnost kádru), čili situace 1A. Realita je ovšem jiná...

Toffees v lize tápou, vyhráli jediný zápas na hřišti West Bromwiche Albion, naproti tomu dokázali doma podlehnout Crystal Palace. Co víc, podruhé v řadě a co ještě víc, podruhé v řadě podlehli Neilu Warnockovi (svého času vůdci QPR). Šťastná a ne zrovna zasloužená remíze z Merseyside derby, korunovaná absolutně omračující trefou Phila Jagielky, by je mohla nakopnout.

Everton rozhodně má na co navazovat, vždyť loni proti Man Utd uhrál tzv. double, což se mu povedlo poprvé od roku 1970. Dobře, protivníka vedl David Moyes, ale i tak se to počítá. Karamelkám se navíc na zvučného soupeře daří delší dobu, za bezmála tři roky mu podlehl jednou jedinkrát a vyhrál hned třikrát.

Dnes by se navíc měl do plné polní obléci i Seamus Coleman, který po otřesu mozku konečně může podstoupit zátěž. Přesto nad jeho startem visí malý otazník, stejně tak nad jeho kolegou Jamesem McCarthym. Vrací se Steven Pienaar, naopak Kevin Mirallas je kvůli zranění stehenního svalu mimo hru, a to alespoň na měsíc.

United mají, jak jsem již naťukl, strasti v obraně. Zranění jsou totiž pořád Evans, Smalling i Jones - tedy všichni pravonozí stopeři. Proto musel u minulý týden nastoupit 19letý Patrick McNair, jenž si nicméně vedl dobře. Proto patrně nastoupí i dnes, byť je k dispozici Tyler Blackett. Hrát však nesmí jiný hříšník Wayne Rooney, kterého by měl na podhrotu nahradit Juan Mata. Posledním absentérem je Ander Herrera.

Po pouhých sedmi kolech za sebou bude mít Mauricio Pochettino dvě nejtěžší myslitelné výzvy své první sezony v čele Tottenhamu. Jeho premiéra v severolondýnském derby mohla dopadnout lépe, ale i podstatně hůře, a bodu z Emirates Stadium si Spurs s odstupem času musejí považovat; jak asi argentinský manažer obstojí tváří v tvář Southamptonu, který letos v létě opustil?

Faktem je, že Mauricio Pochettino zatím v Tottenhamu bojuje spíš sám se sebou - potažmo dostupným hráčským materiálem - než se soupeři. Adebayor a spol. totiž na první pohled příliš nevycházejí s jeho představou enormně nátlakového fotbalu, vysokého presinku, a z toho neomylně pramení poněkud unylý projev i čtyřzápasové čekání na ligovou výhru.

Ba co hůř, Tottenhamu se nedaří ani při pohárové rotaci (dvě remízy rozhodně nelze považovat za úspěch) a samotného Pochettina může lehce tížit skutečnost, že Southampton si prozatím bez jeho pokračujícího vlivu vede velmi dobře - ne-li lépe než s ním. Koemanovo mužstvo se momentálně i s kompletně obměněnou kostrou veze na vlně šesti soutěžních duelů bez ztráty kytičky a v tabulce Premier League sedí dokonce na třetí příčce.

Mauricio Pochettino v uplynulých dvou ročnících na White Hart Lane neuhrál ani bod a celkově tam Southampton zvítězil všehovšudy jednou z posledních 15 pokusů; přesto by nyní skutečně leckdo považoval Saints, donedávna pro mnohé až sestupové kandidáty, za mírné favority. A bodejť by ne, jejich 13 bodů po šesti kolech je přeci jen jejich nejlepším výkazem od sezony 1983/84, kdy finišovali druzí.

Koeman je oproti Pochettinovi napřed zejména v oblasti akomodace čerstvých posil - čtyřgólový Graziano Pellè i trojnásobný asistent Dušan Tadić se chytili prakticky okamžitě a potrápit jistě budou chtít také Spurs. V srdci obrany by potom při absenci Yoshidy měla operovat také další nová tvář na St. Mary’s, belgický stoper Toby Alderweireld.

V sídle Tottenhamu prozatím vyčkávají, než definitivně rozhodnou o zdravotní (ne)způsobilosti dua Dembélé-Rose. Jinak se do sestavy docela určitě vrátí borci jako Vertonghen, Eriksen či Lamela, kteří byli záměrně šetřeni během zápasu s Beşiktaşem.

První londýnské derby v této sezóně pro vedoucí celek Premier League je tady. A rovnou se jedná o klání s tím nejsilnějším městským rivalem - Chelsea se v šlágru 7. kola utká s Arsenalem. Blues letos na jaře potopili Kanonýry historickým debaklem a Wenger již údajně chystá odvetu. Mourinhova parta však zcela jistě nehodlá ukončit svou desetizápasovou ligovou neporazitelnost.

Všechno nejlepší, pane Wenger, vzkázal před půl rokem dokonalým "kanárem" José Mourinho svému kolegovi dosti ironické přání. Francouzský manažer Arsenalu si jistě mohl přát lepší oslavu tisícího utkání v klubu. Chelsea jeho tým roztrhala na kousíčky, potupila jej šesti góly a prakticky vyřadila z boje o titul.

Ne snad, že by se v sedmém ligovém kole dalo vyslovovat nějaké závěry, ale při pohledu na formu, sílu a především šířku kádrů obou londýnských velikánů, jen minimum fanoušků Arsenalu by si při devítibodové ztrátě na Blues vsadilo na vlastní květnový triumf. A proto se chce Wenger a spol. vyhnout porážce jako čert kříži.

V médiích padala dokonce slova jako vendeta nebo pomsta. I tak by se dalo psychické rozpoložení Arsenalu vůči Chelsea nazvat. A nejen proto, že někdejší Kanonýři nedokázali městského soupeře porazit už skoro tři roky.

V řadách příznivců Arsenalu stále smrdí pachuť způsobu, jakým o titul "krále Londýna" jejich celek přišel. Častokrát se i dnes můžeme setkat s řečmi o koupeném úspěchu Chelsea, která od roku 2005 nasbírala o deset trofejí více nežli Wengerův tým.

Karta se nicméně obrací, Blues díky chytré politice zůstává v posledních "semestrech" jedním z nejlépe se pohybujících velkoklubů na trhu. Boří se i další dogma - Mourinhova oblíbeného autobusu. Letos Chelsea v lize přestřílí takřka kohokoli a ve statistice vstřelených gólů jí zatím nikdo ani zdaleka nekonkuruje.

Může za to především dvojice Diego Costa a Cesc Fábregas - nejlepší střelec a nejlepší nahrávač Premier League. Především výkony osmigólového útočníka jsou pro Anglii přelomovou podívanou. O jeho krajanovi ze záložní řady už se tak nějak ví, že umí elitní ostrovní soutěž opanovat.

Především fanoušci Arsenalu musí mít ještě v živé paměti, když Fábregas v jejich dresu válcoval jednoho soupeře za druhým a třeba v sezóně 09/10 přidal k 15 asistencím ještě stejný počet gólů. Wenger se ho však opovážil odmítnout. A tak 27letý špílmachr skončil v Chelsea a... a dál už to znáte.

Jakousi nerozvážnost Wengerova celku deklaruje i fakt, že v jeho nominaci na dnešní šlágr figuruje jediný fotbalista, který kdy Chelsea v dresu Kanonýrů vstřelil v Premier League branku. A Mathieu Flamini této pocty docílil před téměř osmi lety a mezitím si ještě "odskočil" na čtyři roky do AC Milán. Naopak Chelsea má ve svém středu střelce hned 16 takových gólů - a "jen" polovinu nastřílel Drogba.

Ten však dnes Arsenal neohrozí. Kromě toho, že v 36 letech ztratil značnou část své výkonnosti, jej totiž trápí ještě bolavý kotník. Mimo hru je z tábora Chelsea ještě Ramires.

To na severní straně je situace o poznání horší. Kromě stálých a jaksi tradičních marodů Girouda, Walcotta, Diabyho a Debuchyho se poměrně nedávno vyřadili ze hry další dva důležití fotbalisté. Chelsea tak nebudou čelit ani Aaron Ramsey a kapitán Mikel Arteta.

Ne jedno, ale dvě londýnská derby uvidíte, zůstanete-li věrni programu Premier League celou neděli! Po bitvě Chelsea s Arsenalem se v anglickém hlavním městě utkají další dva londýnské celky. West Ham hostí Queen's Park Rangers, který po bodových ziscích Newcastlu i Burnley upadl na samé dno tabulky.

Už před třemi a dvěma lety se od nich čekalo poměrně hodně. QPR pod vedením nového movitého majitele nakoupilo řadu posil, ale po první "taktak" zachráněné sezóně se podruhé už mezi elitou nedrželo. Ani letos nenaplňuje potenciál, který skrývá seznam jmen a částek za ně utracených. Rangers doposud vyhráli jediný duel a výhra proti West Hamu by byla velkým překvápkem.

Hammers sice také sídlí v dolní třetině tabulky, ale jejich herní výzor je poněkud rozdílný - a to především v posledních třech týdnech. Remíza na hřišti West Hamu byla příslibem, výhra nad Liverpoolem zlatým hřebem a prohra u Man United zase očekávaným výsledkem. Na QPR si domácí věří.

Aby taky ne, když vyhrál dva z posledních tří zápasů a neprohrál všechny čtyři poslední domácí duely. Hoops dokonce nevyhráli v Upton Parku už 21 let. Velký cíl mají ale i svěřenci Sama Allardyce. West Ham je totiž jediným týmem, který ještě nedokázal udržet čisté konto.

Napravit to ale asi nestihne Guy Demel, který utrpěl v tréninku menší zranění. Mimo hru jsou pak stále Andy Carrol, Mobido Maiga nebo Mark Noble.

Harry Redknapp naproti tomu nesmí počítat s Alejandrem Faurlínem nebo Adelem Taarabtem, jenž se ještě pořád léčí s kotníkem. Otazníky pak visí nad záložní dvojicí Joey Barton - Jordan Mutch.

Jakkoliv se to může zdát neskutečné, Alan Pardew skutečně přežil další týden. Během něho majitel Newcastlu Mike Ashley stihl odkoupit další akcie skotských Rangers, zatímco sám bývalý lodivod Southamptonu všechny ujistil, že z vlastního popudu neodstoupí. Další důvod se nyní Pardewovi pokusí dát Swansea...

Situace se přitom doopravdy začíná stávat neúnosnou a sám Pardew si nedávno BBC postěžoval, že fanouškovské protesty pomalu zasahují i do jeho soukromého života. Před dvěma týdny bylo na St. James Parku k vidění rovnou 30 tisíc áčtyřkových plakátů požadujících Pardewův vyhazov, který by navzdory manažerově dlouhodobému kontraktu vážně dával všechen smysl světa.

Rodák z Wembley možná byl ještě před dvěma lety zvolen manažerem roku, zejména v poslední době to však s jeho Newcastlem šlo od desíti k pěti (ba ještě níž). Straky vyhrály všehovšudy jediné ligové klání z posledních 14 a letos se zatím mohou pochlubit ubohými třemi body. Střelecky naprázdno potom Magpies stihli vyjít již čtyřikrát, ačkoliv Pardew v létě sáhl po dalších francouzských posilách do ofenzívy, Rivièreovi s Cabellou.

Pakliže se Newcastle ještě pořád nedokázal zbavit břemena v podobě čekání na první výhru, Swansea si ulevilo hned zkraje. V rámci svého raketového startu posbíralo v prvních třech kolech maximum bodů a teprve od té doby poněkud lelkuje. Trojlístek výher následovaly dvě porážky a naposledy alespoň bezbranková remíza na půdě Sunderlandu.

Konkrétně před tímto zápasem se však labutě zdánlivě nemají čeho obávat: doma letos strhly na svou stranu čtyři z pěti dosavadních soutěžních klání a se samotným Newcastlem Swansea neztratilo už čtyřikrát v řadě.

Alan Pardew natuty dál nemůže počítat se Siemem de Jongem, do základní sestavy by však po dvou cameech z lavičky konečně mohl postavit Papisse Cissého. Senegalského útočníka, který se dvěma zásahy v dubnu 2012 postaral o poslední stračí skalp Swansea, doposud sužovaly problémy s kolenem.

Také od Garryho Monka se dá očekávat změna na hrotu útoku, kam by se měl na úkor Gomise vrátit napravený hříšník Bony Wilfried. V obranné linii naopak budou stoprocentně scházet suspendovaný Rangel a zraněný Tiendalli, takže by se k ojedinělému startu mohl dostat Jazz Richards.

Sunderland zažívá velmi nepříjemné déja-vu. Pokud před 12 měsíci urval na rozjezdu sezony ubohý jeden bod z 24 možných, tentokrát je na tom jen o něco lépe - a znovu přespříliš dlouho čeká na premiérovou výhru v ročníku. Povede se nyní Black Cats konečně skalpovat Stoke City?

Mackems pro to nemají úplně zlé předpoklady, když Potters na Wearside netriumfovali už šestkrát v řadě, a čtyřikrát přitom ze Sunderlandu nevezli ani bod.

Tentokrát má ale Stoke ideální příležitost pro napravení této bilance, jelikož se zdá být venku silnější než kdy dřív. Z maxima o devíti bodech na cizích hřištích vydoloval slušných pět a sklonit se před ním museli dokonce i šampioni z Etihad Stadium.

Ze Sunderlandu navíc v těchto okamžicích doopravdy žádný strach nejde. Black Cats jsou zatím remízovými králi ligy, když ze šesti možností remizovali rovnou v pěti případech, a v předešlých dvou kolech pro jistotu i vyšli střelecky naprázdno.

Za touto mizérií stojí mimo jiné fakt, že loňský spasitel Fabio Borini je už zpátky v Liverpoolu a jeho spolehlivý přisluhovač Connor Wickham zatím letos ne a ne nazout gólové kopačky. Vzhledem k tomu, že se dosud v tomto kalendářním roce netrefil ani Steven Fletcher, potom tedy před Gusem Poyetem leží pořádný problém.

Mezitímco v Sunderlandu řeší své velké dilema s útočníky, Stoku se po delší době zase rozstřílel Peter Crouch, a tak by ani absence zraněného Mameho Dioufa v tuhle chvíli nemusela tolik vadit. Do základní sestavy by se takhle měl vrátit Marko Arnautović a po pěti týdnech strávených na marodce si na místo v zadní linii opět brousí zuby Geoff Cameron.

Gus Poyet si zatím nemůže být jistý tím, zda v sobotu bude moci využít služeb Itala Giaccheriniho, jehož stále neopustily bolesti kotníku. V pořádku je naopak stoper Wes Brown, kterému se stihl včas zahojit poraněný lýtkový sval.

Těžko říct, kde se nachází hranice mezi poklesem formy a regulérní krizí. Patrně někde tam, kde se teď pohybuje Liverpool. Vicemistr Anglie je po šesti kolech až na čtrnáctém místě a na vedoucí Chelsea ztrácí propastných 9 bodů. Nijak zvlášť se mu nedaří ani v ostatních soutěžích, proto teď Gerrard a spol. potřebují napravit dojem doma proti West Bromwichi Albionu.

Ne že by tedy Baggies byli pro svěřence Brendana Rodgerse nějak oblíbený mančaft. Dá se skoro tvrdit, že naopak, když vezmeme v potaz statistiku vzájemných zápasů z posledního tří a půl roku. V Premier League se celky mezitím setkali sedmkrát a zatímco Liverpool vyhrál jen ve dvou případech, WBA opanoval čtyři duely. Dvakrát navíc na Anfield Road.

Vraťme se ale k bídné formě Reds. Ti v lize zoufale tápou, z posledních pěti kol vyhráli jediné a krizi přenesli i na Champions League. Vstup proti Ludogorci ještě těsně zvládli, stejně jako prodloužení v ligovém poháru s Middlesbrough, ale ve středu proti Basileji to byla naprostá tragédie a výsledek 1:0 pro Švýcary byl logickým vyústěním.

A teď na své půdě přivítají tým, který vyhrál naopak všechny tři minulé soutěžní zápasy. West Brom rovněž katastroficky načal ligovou sezónu, zlom však nastal na White Hart Lane, kde šťastně zvítězil 1:0. Následovala těsná výhra v Capital One Cupu s Hullem a nakonec drtivý debakl poslednímu Burnley.

Liverpoolu bude navíc chybět klíčový útočník Daniel Sturridge, bez nějž jsou Reds poloviční. I díky tomu je nejlepším anglickým střelcem zatím čtyřgólový Saido Berahino právě z West Bromu. Bývalý forvard Man City a Chelsea sice není úplně mimo hru, Brendan Rodgers údajně ještě počká, zda nebude fit - všeobecně se to ale neočekává.

Kromě něj se utkání nezúčastní hned pětice Scouserů. Joe Allen, Emre Can, Jon Flanagan, Glen Johnson i Mamadou Sakho jsou shodně na marodce. Nikoli na marodce, ale na černé listině je pro sobotu kmenový muž Liverpoolu Andre Wisdom, jenž na Hawthorns hostuje. Nezahraje si ani křídelník Silvestre Varela, naopak obránce Chris Baird je již fit.

Pokud nejste fanoušky ani jednoho z těchto klubů, asi jen stěží uvízne vaše pozornost právě na klání Leicesteru s Burnley. Pro příznivce Foxes a Clarets je však sobotní střetnutí klíčovým. Nováčci soutěže sice začali Premier League každý rozdílně, nedá se nicméně předpokládat, že Lišky vydrží v nastoleném trendu celou sezónu.

Po heroických výkonech v úvodu ročníku pasovali odborníci Leicester na jednoho z černých koňů a místo záchrany se měl zabývat spíše klidným středem tabulky. Minulé kolo na hřišti Crystal Palace vak napovědělo, že to Foxes zas tak jednoduché míst nebudou. Ne každý týden budou mít pozici tak usnadněnou jako proti Manchesteru United...

Burnley navíc, i přes vysloveně bídný start, rozhodně nedá svou kůži lacino. Vystupuje především houževnatým dojmem, a pokud dokáže jednou taky vstřelit branku, může potrápit každý tým Premier League.

U naprosto zoufalé gólové potence Clarets se však musíme zastavit. Svěřenci Seana Dycha vstřelili v dosavadní sezóně jednu jedinou branku a spolu s ligovým pohárem už na soutěžní trefu čekají více než deset hodin! Pokud neskórují ani proti Leicesteru, zastaví se minutáž bez gólových oslav na čísle 706.

A z minulosti k tomu nemají nakročeno zrovna ideálně. S Foxes se v posledních letech pravidelně setkávali ve druhé lize a už sedmkrát je nedokázali porazit. A co víc, ve všech sedmi zápasech nastříleli jen tři góly. Tak že by ofenzivní mizérie pokračovala i nadále?

Burnley bude chybět záložní kvartet Nathaniel Chalobah, Matther Taylor, David Jones a Dean Marney, s čímž se sotva vypořádá bez problémů. K dispozici navíc nejsou ani Danny Ings a Sam Vokes.

To Leicester žádná čerstvá zranění neeviduje, fit jsou i Ritchie De Laet a Esteban Cambiasso, kteří měli v týdnu menší problémy. Na marodce je tak pouze stoper Matthew Upson.

Když se Hull a Crystal Palace utkali na konci loňského listopadu, seděl Tony Pulis ještě v boxu pro vedení a s nadšením sledoval, jak Eagles překvapivě vyhrávají 1:0. Přestože do té doby získali z 11 zápasů jen čtyři bodíky. Na tento den se zpětně nahlíží jako na ten, kdy se Palace zachránili v Premier League.

O jedenáct měsíců později je Tony Pulis zase všude jinde, než na lavičce londýnského týmu. Jeho nástupce, ne zcela oblíbený Neil Warnock, však odvádí neskutečnou práci a jen potvrzuje, že Steve Parish a spol. zkrátka vědí, kam při oslovování manažerů "sáhnout".

Crystal Palace totiž od Warnockova nástupu válí nevídaným způsobem. Ve čtyřech zápasech ani jednou neprohráli, ve fantastických zápasech vyhráli na hřišti Evertonu a remizovali v Newcastlu, a nakonec dokonali dílo doma proti Leicesteru. Osm bodů a skok ze samého dna do horní poloviny tabulky je tu.

Závistivě na to kouká i Hull, který sice v prvním kole porazil Queens Park Rangers, ale od té doby na tříbodový zisk čeká. Přesně tři čárky do tabulky nasbírali Tigers dohromady v pěti utkáních. Doma se Stoke City nebo West Hamem jsou nicméně remízy rozhodně ztrátou.

Svěřenci Steva Bruce tak "dokonale" navázali na otřesný závěr minulé sezóny. Dohromady s ním totiž vyhráli jeden jediný duel z posledních jedenácti. Jen tak na okraj, Hull navíc nezvládl ani kvalifikaci do Evropské ligy, kde v play-off ztroskotal na loni pátém týmu belgické ligy Lokerenu.

Aby toho nebylo málo, Tigers navíc na Crystal Palace absolutně neumí. Hádejte, kolikrát ve vzájemných ligových zápasech zvítězili od roku 1988. Jednou jedinkrát - a to měli prosím 17 pokusů (9x Eagles, 7x remíza). Ta osamocená výhra je navíc stará šest a půl roku...

K dokonání hrůzných předpokladů navíc Hull přišel o gólmanskou jedničku Allana McGregora, který má problémy s ramenem. Alespoň nějakou vzpruhou jsou pro provinční klub stavy posil Hatema Ben Arfy a Gastona Ramíreze, kteří už mohou osvěžit ofenzivu Tigers naplno. Stejně tak uzdravený David Meyler.

Crystal Palace se zase těší na návrat útočníka Marouana Chamakha, jenž vyléčil zranění stehenního svalu. Pravděpodobně se však Warnock vytasí opět se stejným složením ofenzivy jako při posledních triumfech.

Liga mistrů a Premier League, to je jako hrát poker ve stylu Texas či starý klasický. Takhle to má alespoň Manchester City, který zlepšenou výkonnost z anglické ligy dlouhodobě nedokáže přenést na evropské trávníky. Teď se bude pokoušet o reparát na hřišti Aston Villy.

Užuž to vypadalo, že se Manchester City vrací na vítěznou vlnu. Po čtyřech zápasech bez výhry rozstříleli svěřenci Manuela Pellegriniho v poháru Sheffield Wednesday, aby si pak s puncem gólových hodů vyšlápli i na Hull. Jenže pak nastal den Ligy mistrů a z velkého lva se stalo přítulné koťátko. 38letý Francesco Totti se v utkání stal nejstarším střelcem historie Champions League a zařídil AS Řím na Etihad Stadium bod za remízu 1:1.

Villans začali výrazně klopýtat zase v lize. Po fantastických výhrách na hřišti Stoke a Liverpoolu sídlili muži z Birminghamu na stupních vítězů, jenže náročný dvojzápas s Arsenalem a Chelsea absolutně nezvládli. Dvě prohry, shodně 0:3 dozajista vklínili do myšlenek Paula Lamberta a spol. velkého brouka.

Snadné to však Citizens mít určitě nebudou. Villa Park je nejen pro ně velmi neoblíbený stadion, odkud z posledních sedmi návštěv odjížděli třikrát poražení, zatímco se třemi body pouze ve dvou případech.

Aston Villu navíc konečně posílí i kanonýr Christiak Benteke, který se po půl roce marodění vinou přetržené achilovky, konečně může vrátit na trávníky. Jeho start je nicméně takřka vyloučen, stejně jako jeho kolegy Libora Kozáka, který naopak podstoupil další operaci zlomené nohy. Z lavičky bychom ale Belgičana vidět mohli. Nikoli Rona Vlaara, jenž stále laboruje se zraněním lýtka.

Manchester City zase vítá zpátky záložníka Fernanda, který vynechal posledních šest soutěžních zápasů kvůli nešťastnému tříslu. Na marodce tak Pellegrinimu zůstává jediný fotbalista - Samir Nasri. Změn v sestavě se však patrně dočkáme. Kromě zmíněného Fernanda se o místo bude prát i Demichelis, jenž může využít bídného výkonu Mangaly proti Hullu.