Premier League - preview dohrávek

Rozdělují je pouhé dva body a stejný počet příček, přesto byste sezonu West Hamu a Hullu popisovali dosti odlišně. Zatímco West Ham byl sotva někdy stabilní, dlouho postrádal klasického hrotového útočníka a nacházel se i velmi těsně nad sestupovou propastí, nováček z Kingston upon Hull prožívá relativně klidný, vyzpytatelný ročník...

Semifinalisté FA Cupu vlastně od měsíce září nikdy neklesli pod 13. příčku (momentálně jsou dvanáctí), což je opravdu velké zadostiučinění v tak vyrovnané konkurenci v dolní polovině tabulky. Naopak Hammers jsou rovněž v poslední době doslova jako na houpačce. Jednou se vznášejí v oblacích - jako když v únoru skrze čtyři po sobě jdoucí výhry Sam Allardyce inkasoval ocenění manažera měsíce -, jindy jdou zase dole vodou - jako nyní, když tři kola v řadě čekají na bodový úspěch.

Ani s Hullem to ovšem v nedávné době nebylo dvakrát růžové. Z privilegia tří domácích vystoupení v řadě Tigers vytěžili jedinou výhru. Na druhou stranu jde zároveň o jejich nejčerstvější zážitek a k tomu, aby se Bruceovi svěřenci na cesty opětovně vydávali s úsměvem na rtech, existuje ještě jeden důvod. Hull totiž venku triumfoval na obou únorových příležitostech, navíc pokaždé v souboji se zachraňujícími se celky (Cardiff a Sunderland), což jednoho doopravdy uklidní.

Zejména proto si nyní Hull udržuje zdravý, osmibodový odstup od sestupové zóny a před dalším důležitým kláním navíc Steve Bruce doufá ve dva návraty opor. Jednak má jít o Shanea Longa, který by se případně znovu spároval s Jelavićem na hrotu útoku, jednak o jednoho z nejlepších stoperů soutěže Curtise Daviese, jenž v posledních dnech laboroval s kolenem.

West Ham by naopak mohl postrádat Matta Jarvise, který si mírně natáhl stehenní sval v průběhu měření sil s Manchesterem United. V tomtéž duelu se lehce poranil také Tomkins, jeho kotník se ale určitě stihne umoudřit ještě před výkopem středeční bitvy.

Šest vítězství v řadě zvýšilo šance Liverpoolu na první ligový titul za 24 let. Šanci na stažení náskoku Chelsea na čele tabulky mají Reds v dohrávce proti Sunderlandu. Pokud jednoho z kandidátů na sestup porazí, budou na Londýňany ztrácet pouhý bod - k dobru pak mají lepší skóre.

Liverpool spoléhá především (nebo spíš pouze) na neskonalou ofenzivní sílu. Především spolupráce dvou útočníku Suáreze se Sturridgem je nezastavitelná, vždyť prvně jmenovaný uruguayský útočník už teď, osm zápasů do konce sezóny, vyrovnal klubový střelecký rekord 28 gólů Robbieho Fowlera. A to prvních pět kol nemohl hrát kvůli suspendaci. Není snad ani divu, že se na jeho gól v síti Sunderlandu dá vsadit jen s kurzem 1,35.

Svěřenci Brendana Rodgerse sice při stoprocentním dopočtu bodů z dohrávek budou až třetí, ale los mají oproti Chelsea a Man City výhodnější. Oba dva rivaly potká v domácím utkání a zbytek zápasů je vyjma nevyrovnaného Newcastlu ze spodní části tabulky. Vlastně jim tak "stačí" vyhrát všechny své zápasy, počkat na jednu jakoukoli další ztrátu Man City a sledovat jak Steven Gerrard poprvé v kariéře zvedá vytouženou trofej nad hlavu.

Sunderland bude mít na Anfield Road nesmírně těžkou úlohu a možná nebude hlavní otázkou utkání "kdo vyhraje?", ale "...o kolik?". Liverpool nastřílel v posledních třech domácích zápasech 13 gólů a jen o gól méně v posledních třech utkáních na hřištích soupeřů. Fenomenální formu navíc dotvrzuje fakt, že Cardiffu nasázeli šestku a shodně 3:0 vyhráli na stadionech Manchesteru United a Southamptonu - tedy týmů, které dlouhé měsíce koketovaly s bojem o poháry.

Mackems oproti Liverpoolu bojují na opačné straně barikády a ne zrovna úspěšně. V době, kdy se začíná lámat chleba čtyřikrát za sebou nevyhráli a jediný bod získali v klíčovém domácím utkání s Crystal Palace, kde nutně potřebovali vyhrát. Teď právě na Eagles a WBA ztrácí tři body, nicméně mohou těžit ze dvou klání k dobru.

Že by ale nějaký bodík získali zrovna na hřišti Liverpoolu, to by byl téměř zázrak. Reds vyhráli už v Sunderlandu poměrně pohodlně 3:1, přičemž se o dvě branky postaral již zmíněný génius Luis Suárez. Doma navíc Liverpool nepodlehl středečnímu soupeři už více než 30 let.

Ke všemu Brendan Rodgers nemá žádné čerstvé raněné a může postavit plnou sestavu. Sunderland se musí obejít bez zraněného útočníka Stevena Fletchera a suspendovaného obránce Marcose Alonsa. Hrát nemůže ani letošní opora Fabio Borini, který v klubu hostuje právě z Liverpoolu. Gus Poyet naopak může využít služeb útočníka Connora Wickhama, kterého stáhl z hostování z Leedsu.

V derby se veškeré rozdíly mažou. Tohle známé klišé se ve fotbale drží řadu let a ve většině případů právem. Letos ovšem Premier League hrdým outsiderům nic nedaruje. Důkazem budiž nedávná vražda Arsenalu od Chelsea, která o pár týdnů předtím rozstřílela i Tottenham. Nebo také zcela jasná porážka Manchesteru United od Liverpoolu. O tři góly ostatně Devils prohráli i v prvním utkání proti Man City.

Ten zápas přitom mohl skončit o mnoho větším debaklem. Po 50 minutách tehdy vedli domácí Citizens 4:0 a bylo po zápase. Až v závěru po zjevném zvolnění od bleděmodrých snížil na konečných 4:1 Rooney. A je to právě anglický "wonderkid", kdo jako snad jako jediný může ještě loni suverénní celek z průmyslového města udržet hrdý alespoň po ostře sledovaném derby.

Rooney se gólově prosadil čtyřikrát v posledních čtyřech ligových zápasech a zazářil hlavně tento víkend na půdě West Hamu. Jeho gól před půlku hřiště se zapíše do dějin anglické kopané podobně jako nůžky právě z derby - které byly mimochodem zvoleny jako nejkrásnější gól novodobé historie Premier League.

Tehdy ještě United vládli elitní britské společnosti z trůnu. Dnes na něj smutně koukají z potupné sedmé příčky. Nezvládli manažerskou obměnu, Moyesovi Fergusonův štafetový kolík vypadl z ruky a než ho posbíral ze země, peloton se přes něj přehnal jako uragán. A tak Man United ztratili šanci nejen na titul, ale i na kvalifikaci do Ligy mistrů napřesrok.

Alespoň v ní křesají jiskru naděje, že sezóna neskončí úplným propadákem. Postoupili díky hattricku Robina van Persieho do čtvrtfinále, kde se však utkají s fenomenálním Bayernem Mnichov. Vzpomeňme ale na podceňovanou Chelsea z před dvou let; nic není zkrátka nemožné. Ďáblům se navíc začalo dařit i v lize, kde kromě výprasku od Liverpoolu vyhráli tři poslední zápasy a ve všech udrželi čisté konto. To se jim navíc podařilo i při remíze na Emirates Stadium.

Favorizovaný Manchester City tak rozhodně nebude mít snadnou úlohu. Kór, když v posledních týdnech jeho forma značně kolísá. Domácí prohru s Barcelonou vystřídala radost ze zisku ligového poháru, pročež opět Citizens upadli do letargie, když vypadli z FA Cupu i Ligy mistrů po další porážce s Katalánci. V Premier League ale chabou bilanci napravili, Joe Hart dvakrát udržel nulu a ofenzivní parťáci nasázeli Hullu a Fulhamu dohromady sedm gólů.

A to i bez Sergia Agüera, který bohužel bude scházet i v derby. Stejně tak se diváci budou muset obejít bez další ofenzivní hvězdy z Manchesteru Robina van Persieho. Místo nich tak útoky obou týmů povedou již zmiňovaný Wayne Rooney a s největší pravděpodobností bosenský forvard Edin Džeko, který v minulých zápasech oplýval lepší formou než jeho kolega Negredo. A oba ve venkovním utkání proti relativně těžkému soupeři těžko uvidíme od první minuty.

Ani od první, ani od poslední minuty neuvidíme určitě kapitána United Nemanju Vidiće, který za simulaci Daniela Sturridge a červenou kartu podruhé stojí. K Philu Jonesovi tak možná opět Moyes nasadí záložníka Michaela Carricka - Jonny Evans, Chris Smalling ani Rio Ferdinand totiž nejsou zcela fit; nejdražší obránce anglické historie by se však mohl dát včas do pořádku.

Po suspendaci se naopak vrací hostující kapitán a stoper Vincent Kompany, ale ani Manchester City nemá svoji ideální středovou dvojici k dispozici. Matija Nastasić je stále zraněný a musí za něj zaskakovat nevyrovnaný Martín Demichelis. Právě na tom, jak se vyspí, může stát osud utkání.

Stejně jako ten pětistý i tisící Wengerův zápas na lavičce Arsenalu vyústil v hořkou prohru na Stamford Bridge - tentokrát rovnou v tuplovaný debakl (0:6), již třetí v rámci tohoto ročníku, co se přímých soubojů s tabulkovými konkurenty týče. Sám smutný protagonista následně zrušil dvě tiskové konference, a ať už byly jeho důvody jakékoliv, příznivci Gunners jistě doufají, že volného času využil k řádné přípravě týmu na střetnutí se Swansea...

...což by určitě bylo Londýňanům radno a svědčí o tom mimo jiné slova Mikela Artety. Španěl se pro webové stránky klubu nejprve omluvil fanouškům za ostudný výkon i výsledek, aby posléze odhalil, že se hráči s trenérským ansámblem hned v neděli sešli nad videem a pořádně pročistili vzduch v kabině. "Tlak, jaký na sebe uvalujeme prohranými zápasy jako těmito, je enormní a není ho vůbec žádná potřeba," zopakoval dále Arteta něco docela pochopitelného.

Kanonýři se nyní vracejí domů a to je pro ně jistě příjemná změna - zatímco na Stamford Bridge se jim nikdy nedařilo, Emirates Stadium dlouhodobě platí za jejich oblíbené útočiště. Na vlastním stánku letos koneckonců Arsenal neprohrál od selhání s Aston Villou v úvodním kole sezony, přičemž v minulých 11 domácích utkáních inkasoval všehovšudy dvakrát, zatímco sám zatížil skóre soupeřů parádními 25 góly. Jaký kontrast oproti samotnému výsledku ze hřiště Chelsea, že?

Diametrálně odlišnému pohledu na hrací plochu oproti sobotnímu šlágru slibuje úterní souboj čtvrtého s patnáctým i vzhledem k formě Swansea. To v lize čeká na výhru už pět kol a konkrétně zvenčí naposledy přivezlo všechny body koncem listopadu! Zároveň se labutím letos vůbec nedaří ani proti celkům z první desítky - jejich poslední a také jediný triumf nad sokem takového charakteru pochází z 30. prosince.

Arsenal si z debaklu od Chelsea nakonec odnáší alespoň jednu pozitivní věc - z dodatečného usnesení Fotbalové asociace nakonec ani Oxlade-Chamberlain ani namísto něj vyloučený Gibbs nebudou pykat za nepozornost Marrinerova asistenta. Oba dva tak zřejmě okamžitě prověří rovněž Swansea, zatímco na marodku vedle (například) Ramseyho, Özila či Walcotta čerstvě přibyl Koscielny.

Naproti tomu Garry Monk, který dál setrvává v čele Swans se statusem "dočasného manažera" v týdnu nenahlásil žádné nové lazary. To spíš přesně naopak by se jeho týmu mohlo dostat potřebné vzpruhy, neboť po kratším cameu na Goodison Parku by se mohl v základní sestavě poprvé od měsíce prosince objevit španělský forvard Michu.

Roberto Martinez touží dostat Everton do Ligy mistrů a snaží se o to ze všech sil. Momentálně už ztrácí na čtvrtý Arsenal už "jen" osm bodů a navíc má zápas k dobru. Gunners navíc po dohrávce se Swansea sehrají těžký duel s Manchesterem City, po němž zavítají právě na půdu Evertonu. A může se stát, že právě tento zápas bude rozhodovat o finální anglické "nominaci" do nejprestižnější evropské soutěže.

Ale to jsou všechno jen spekulace, pro jejichž uskutečnění musí Toffees nejprve porazit Newcastle na jeho hřišti, což rozhodně nebude úkol z nejsnadnějších. Magpies sice v lednu a únoru prohráli doma třikrát v řadě bez vstřelené branky, jenže poslední dvě utkání naopak vyhráli bez branky obdržené. Vždy to ale bylo nekoukatelné a nesmírně upocené vítězství.

Nejprve takhle v nastaveném čase po unylém a nudném průběhu zdolali Aston Villu, které vzal byť jediný bod kanonýr Loic Rémy. Ten se však před dvěma týdny zranil a výsledkem byl špatný výkon na půdě Fulhamu s prohrou 0:1. Bez gólu málem Magpies skončili i v sobotu, když je rovněž v nastaveném čase zachránil Papiss Cissé.

Taková liknavost by se Newcastlu proti jednomu z nejsympatičtěji hrajících celků Premier League mohlo vymstít. I když při pohledu na venkovní formu Evertonu, těžko říct. Toffees dali na půdě soupeř ve 14 utkáních jen 14 gólů a poslední tři prohráli bez jediného zářezu na své pažbě. Na výhru pak čekají od začátku Vánoc, kdy vyhráli na půdě Swansea.

Proti Newcastlu se ovšem Evertonu v posledních letech daří. Neprohráli s ním už čtyřikrát v řadě, přičemž třikrát vyhráli. Toffees jsou koneckonců úspěšní i v St James‘ Parku, kde vyhráli dvakrát z minulých tří klání.

K duhu jim hraje i návrat kapitána Phila Jagielky, opory defenzivy Karamelek i reprezentace Albionu. Ten se trápil se zadním stehenním svalem a poslední tři zápasy nehrál. Ty sice Everton všechny vyhrál, jenže všechny se hrály v Goodison Parku a tam domácí úřadují prakticky strojově. Venku je to horší a návrat kapitána by mohl Everton zachránit.

Mimo hru je naopak stále křídelník Steven Pienaar, stejně jako hlavní ofenzivní hvězda Newcastlu Loic Rémy. Nezahraje si ani jeho krajan Mathieu Debuchy. Oba dva propásli už dva zápasy, Rémyho bolí kotník, Debuchy zase laboruje s tříslem.