Premier League - souhrn 6. kola

Góly: 5. Romelu Lukaku, 25. Ross Barkley, 37. Romelu Lukaku - 51. Yohan Cabaye, 89. Loïc Rémy

Dva zápasy = tři góly a jedna asistence. V Chelsea si mohou trhat vlasy, když pustili do Evertonu Romela Lukakua. 20letý útočník po duelu s Hammers rozhodl i další zápas, když dvě branky dal, třetí pak připravil Barkleymu. Toffees se nicméně klepali o výhru do samého konce, jelikož ve druhé půli Newcastle snížil na rozdíl jediného gólu. Přesto tři body zůstaly v Goodison Parku.

Lukaku už při vstupu do utkání předvedl svou velkou sílu, po kombinaci s Barkleym se skvěle protlačil do vápna, poradil si i s brankářem, jenže jeho radost zhatil zdvižený praporek sudího. V páté minutě už však Toffees propukli v jásot. Mirallas udělal školáka ze Santona a jeho centr do vápna přetavil Romelu Lukaku v úvodní gól. Za pár desítek vteřin po další rychlé a pohledné akci pálil těsně vedle Barkley.

Svěřenci Roberta Martineze navázali na skvělé výkony z minulých týdnů, díky nimž získali skalpy Chelsea a West Hamu. Vysokým presinkem nedovolili Newcastlu prakticky nic a sami nebezpečně hrozili ze všech pozic. Po jednom ze skvělých tacklů McCarthyho vyslal ryšavý středopolař štiplavou střelu, kterou Krul nohou vyrazil. S Osmanovým obloučkem posléze zatočila obrana Magpies.

Druhý gól ovšem přišel až po další genialitě Romela Lukakua. Belgický supertalent vykouzlil překrásnou kolmici mezi stopery pro Rosse Barkleyho a spolupráci mladíčků narozených roku 1993 zakončil anglický reprezentant přesnou střelou k tyči. Jenže ani tohle Evertonu nestačilo. Válec, který nastartovali, zaúřadoval znovu deset minut před přestávkou. Po výkopu Howarda a Krulově "zahoukání" vykoupal Lukaku Colocciniho a do prázdné branky vpálil svůj druhý a celkově třetí gól Blues v utkání.

Po změně stran se obraz hry změnil k nepoznání. Alan Pardew asi předvedl pořádný fén, protože Magpies nastoupili do druhé půle jako úplně jiný tým. Pár vteřin po obrátce pálil těsně nad Santon, po chvíli a Anitově skvělém pasu trefil Gouffran dokonce tyčku. Eskalaci krásných akcí vyšperkoval k dokonalosti Yohan Cabaye. Jen pět minut na hřišti mu stačilo, aby fantastickou ranou z dvaceti metrů vymetl šibenici Howardovy branky a snížit.

Nemlčel ale ani Everton, byť jeho šance se s těmi Newcastlu - a s jejich vlastních z prvního poločasu - nedaly srovnat. Osmanovi chyběl po Mirallasově centru půlkrok k další brance, Barkleyho vychytal pohotový Krul. Ten si poradil i s pokusem Lukakua, jenž pár minut nato ještě z lepší pozice vysoko přestřelil.

V závěrečné čtvrthodině už se hra vyrovnala a Newcastle netlačil na domácí tak jako doposud. Naopak mohli znovu udeřit modří. Střídající Deulofeu se jako by nic prosmýkl do vápna přes Santona a Colocciniho, ale akci nevyřešil dokonale. Následnou střelu poslal Baines vedle branky. Z ničeho nic pak přišlo snížení. Rémy se protlačil přes nedůrazné stopery Evertonu a podél Howarda upravil skóre na rozdíl jediného gólu. Na kýžený třetí direkt se ovšem Straky nezmohly, jelikož Rémy v další příležitosti pálil těsně nad. Cenný bod tak z Goodison Parku neukradly.

Góly: 52. Emanuele Giaccherini - 28. Daniel Sturridge, 36. Luis Suárez, 89. Luis Suárez

Vyhazov trenéra Di Cania Sunderlandu nepomohl. Liverpool rozhodl už v první půli, kdy se prosadili Daniel Sturridge a konečně i Luis Suárez, jenž se po desetizápasovém konečně vrátil na trávníky Premier League. Uruguayec ještě uzavíral skóre v závěru na konečných 3:1. Liverpool se tak vrátil na druhé místo, Sunderland zůstává zoufale poslední.

Rozhodující fáze utkání přišla už ve druhé části úvodního dějství. V osmadvacáté minutě dostal paží míč do sítě Daniel Sturridge; a rychlonohý Angličan měl prsty i v brance číslo dvě. Na pravé straně si udělal dobrý den z Cuellara a na stříbrném podnose předložil míč šajtlí před prázdnou branku Suárezovi.

Sunderland pokračoval v trápení se, jedinou šanci si vytvořili až na samém sklonku poločasu. Navrátivší Lee Cattermole vykouzlil krásný bochánek do šestnáctky pro Gardnera, jemuž gólovou radost zmařil výtečným vytrčením nohy Simon Mignolet v brance Reds.

Belgický brankář už však nezvládl situaci zkraje druhé půle. O poznání slabší výkon předvedl Liverpool ve druhé půli, což se projevilo poměrně záhy. Už šest minut po změně stran vyrazil Colbackovu střelu jen před sebe a dobíhající Giaccherini vykřesal domácím jiskru naděje.

Sunderlandu se nedařilo vsítit kýžený druhý gól, no a na konci už to bylo vabank. Brejk dvě minuty před závěrečným hvizdem se opět nesl v rytmu S+S. Suárez založil celý útok obloučkem do vápna na Sturridge, ten si snadno poradil s Giaccherinim a opět před prázdnou kasu nabídl Uruguayci druhý snadný zářez.

Góly: 34. Jonathan Howson

Neuvěřitelně vitální tři body si připisuje na konto Norwich. Ten nejenže konečně poprvé v tomto ročníku skóroval na cizí půdě, on si také dodal potřebné sebevědomí před velmi těžkým losem. Stoke naopak zklamal a pokračuje v rozpačité transformaci.

Norwich čekají v příštích čtyřech kolech tři celky s mistrovskými ambicemi a patrně s vědomím této překážky se Canaries na svého dnešního schůdného soupeře vrhli s neobvyklou vervou. Žlutozelení si okamžitě přivlastnili balon i pomyslnou taktovku zápasu a sebevědomě praktikovali pohlednou kombinační hru. Do vedení navíc klidně mohli jít již po deseti minutách, když Bennetta odmítlo břevno a vzápětí při formální dorážce také přespříliš nablížený Begović.

Stoke City už letos sehrálo několik pěkných vyrovnaných partií, i s o poznání silnějšími soky jako Manchesterem City, jenže dnes to nebylo ani zdaleka ono. Hughesova parta působila zakřiknutě, jakoby na půli cesty mezi obyčejným betonem a brejkovou hrou. Nakonec první zajímavou akci rozjel Walters až krátce před úderem na druhé straně. Arnautović tehdy jedovatě pálil těsně nad břevno, aby předznamenal přízemní gólovou ránu Howsona ze střední vzdálenosti. Tu si bude Begović jistě vyčítat, jakkoliv mohl mít načas zakrytý výhled.

Hosté si Potters na chvilku připustili k tělu teprve pár minut po vstřeleném gólu, nejdominantnějším výstupem se ale stala akorát slabá Shawcrossova hlavička. Jinak se Stoke po přestávce potřeboval zlepšit nejméně o 50 %, aby si z tohoto utkání alespoň něco odnesl. Proto také Hughes o poločase vysvlékl hned dva borce, Jermaina Pennanta se Stephenem Irelandem, a doufal ve změnu.

A ta se dostavila. Druhé dějství bylo od počátku mnohem intenzivnější, právě hlavně zásluhou probraného Stoku. Ten už nabízel mnohem soutěživější střed pole a mnohdy i seriózně vypadající tlak. Pořád ale ne a ne jaksi vystoupit z obrazu platoniky.

Ruddy takto musel poprvé na zem až v 65 minutě, když si cestu k zakončení odvážně našel Kenwyne Jones. Dál to byla akorát N’Zonziho "propagační" z nějakých 30 metrů, která samozřejmě Ruddyho nemohla zaskočit. To ojedinělá rána na druhé straně, z dílny Snodgrassovy obávané levačky, si hned řekla o parádní kočičí skok Begoviće.

Scénář závěrečných minut a sekund už byl banální až běda. Potters na svých výpadech tradičně brzy naráželi a hosté se pak zpravidla vůbec nerozpakovali a vraceli soupeři balony okamžitě dlouhým nákopem na jeho polovinu. Takhle pořád dokolečka; v souhrnu tedy vlastně Canaries neměli problém se ubránit.

Góly: 81. Ben Davies - 58. Serge Gnabry, 62. Aaron Ramsey

Zaváhání prakticky všech konkurentů na špici tabulky dnes Arsenal přeci jen zúročil ve vlastní prospěch. Také potřetí letos zvládl svůj ligový výjezd, ačkoliv byl třeba tím nejtěžším. Klíčovou ingrediencí úspěchu Gunners byl zase jednou výkon Aarona Ramseyho, který se zpříma podílel na obou brankách svého mužstva.

První poločas moc zábavných signálů vstříc ochozům nevyslal. Oba týmy se soustřeďovaly hlavně na přetahovačku ve statistice držení míče - zkraje si balonu více užili hosté, pak převzali "iniciativu" domácí (což mimochodem vedlo k pár frustrovaným zákrokům žlutých). Šance se ale nedostavovaly, ať už zrovna opticky panoval kdokoliv. Rozstřílený Ramsey to akorát solidně zkoušel ze střední vzdálenosti v 15. minutě, zatímco Swansea se ke střelbě nedostávalo vlastně vůbec.

Větší vzruch v publiku nakonec musel svou typickou ležérností vzbudit až brankář Szczesny, jenž v jednu chvíli osvědčil svůj ostříží zrak, potažmo pár nadějných, ale nedotažených výpadů domácích. To ofenzíva Arsenalu? Po 45 minut docela dobře naprostá nula, pak se ale její největší proponent Serge Gnabry nečekaně nadechl k úchvatnému sólu a dal zničehonic vzniknout největší příležitosti poločasu. Tu sice po super prvním dotyku znehodnotil Giroud tím druhým, ovšem přesto šlo alespoň o nějaký příslib pro druhou část...

...a vskutku. Po přestávce už Arsenalu neomylně začala růst křídla a potvrdilo se to ještě poměrně brzy, do hodiny hry. Tehdy Kanonýři rozjeli nádherný "ťukec", a třebaže se Giroud v klíčové chvíli nerozhodl ani zdaleka ideálně, vše napravil alespoň Ramsey. Předal míč skvěle postavenému Gnabrymu a ten už neměl problém vsítit svůj premiérový a nesmírně důležitý ligový gól v dospělém fotbale.

Tímto okamžikem už bylo pro Swansea příliš pozdě na to tahat za nějakou záchrannou brzdu. Gunners byli rozjetí. A zejména tedy Ramsey, jenž pokračuje v životní formě. Nejprve po jeho výjezdu jistě měl skórovat Özil, později už nekompromisně zakončoval sám Velšan po další překrásné akci a Giroudově patičce jako pomyslné třešničce na dortu.

Teprve vzápětí se Swansea začala prodírat také k nějakým těm (polo)šancím s příslibem hrozby pro Szczesného. V 69. minutě takhle například Dyer vypustil prudkou ránu, která si vyžádala Polákovu promptní reakci. K další příležitosti pak labutím dokonce dopomohl velkorysý Wilshere, když v těžším úhlu vyzval ke koncovce Bonyho.

A vzkříšení Swansea se v 84. minutě přeci jen projevilo i na změně skóre. Za to může především Bonyho citlivý, až geniální lob na malé vápno, kde Mertesacker s míčem už jen sotva mohl něco nadělat - a gól nakonec zřejmě oficiálně spadne (doslova) do klína průbojnému Benu Daviesovi. Závěrečný tlak si už ale ve vzduchu pohlídal Szczesny, a tak Arsenal pokračuje v úchvatné venkovní šňůře...

Góly: 45. Bryan Ruiz - 12. Steven Caulker, 90+2. Jordon Mutch

Své druhé vítězství v sezoně zaznamenal Cardiff, a i napodruhé připravil svým fanouškům pořádné drama. Hosté vedli už od třinácté minuty, kdy se prosadil Caulker, Fulham však dokázal v závěru prvního poločasu srovnat zásluhou Ruize. A když už to vypadalo, že se oba týmy rozejdou smírně, udeřil ve druhé minutě nastavení Mutch a nádhernou trefou rozhodl o výhře Cardiffu.

Fulham tak protáhl jednu nešťastnou sérii, kdy na domácím stánku Craven Cottage nevyhrál už od prvního kalendářního dne měsíce dubna. Celkem tato šňůra čítá už sedm duelů, což je nejvíce od roku 1966. Jediné vítězství v letošní sezoně zaznamenali Cottagers hned v úvodním kole na půdě Sunderlandu, od té doby se však tříbodového zisku nedočkali a po dnešním utkání už se propadli do sestupové zóny.

Hosté začali aktivněji a Odemwingie se mohl jako první zapsat na listinu střelců, v rozhodující moment však dobře zakročil Riether. Ve třinácté minutě už se však Cardiff dočkal vedoucí trefy, když se hlavou po rohovém kopu Whittinghama prosadil stoper Caulker. Domácí mohli odpovědět ranou Richardsona, ta ale skončila o pořádný kus nad břevnem. Po půlhodině hry se málem opakovala gólová situace Bluebirds, tentokrát však Caulker po rohu Whittinghama zblízka hlavičkoval těsně nad.

Hosté byli nebezpečnější, ani Campbell však svou velkou příležitost nevyužil. A tak Fulham těsně před odchodem do kabin nevyužité šance soupeře potrestal a zařídil poločasovou remízu. Hostující obrana dala obrovskou dávku prostoru Bryanu Ruizovi, a to se nevyplácí. Kostarický kouzelník se z dálky opřel do balónu, trefil naprosto přesně a Marshall byl bez šance. I po pauze však pokračovala mírná převaha velšského celku, ani další Campbellova možnost poslat svůj tým do vedení ovšem neslavila úspěch.

Rozhodnutí nakonec přišlo až v samotném závěru. Nejprve měli šanci domácí, Ruiz ale na Richardsonův gólový centr o pár centimetrů nedosáhl. A tak udeřilo na druhé straně. Běžela devadesátá druhá minuta, když vysoký balón sebral pro sebe střídající Mutch, vymetl pavučinky ze šibenice Stockdaleovy svatyně a přihrál Cardiffu první venkovní výhru v Premier League po dvaapadesáti letech.

Góly: 47. Daniel Osvaldo, 49. Rickie Lambert

Southampton potvrdil roli velkého favorita, porazil na domácím hřišti Crystal Palace 2:0 a vyhoupnul se už na čtvrté místo ligové tabulky. Rozhodující trefu zaznamenal krátce po přestávce Osvaldo, pro něhož to byl první úspěšný zásah v novém dresu, pojistku navíc už o dvě minuty později přidal Lambert.

Na lavičku hostujícího celku se dnes po vypršení dvouzápasového trestu vrátil manažer Ian Holloway, body to ale Eagles nepřineslo. Naopak, hned od úvodu to byli Saints, kdo si vypracoval převahu na hřišti a už šestá minuta přinesla první čistou gólovou příležitost. To Fonteho nákop sklepl Lambert ke Schneiderlinovi, který přehazoval Speroniho a míč mířil do sítě, na brankové čáře ale zasáhl Ward a zachránil svůj tým od brzké inkasované branky.

Další šanci měl po dobré práci kapitána Lallany kanonýr Lambert, ten však z hranice pokutového území přestřelil. Eagles měli jedinečnou šanci udeřit v osmadvacáté minutě, kdy se úplně sám před Borucem ocitl Chamakh, jenže místo zakončení nesprávně zvolil kličku, kterou ještě navíc zakončil nasimulovaným pádem a z jasné gólové možnosti tak byla pouze žlutá karta pro hostujícího útočníka. Fonteho zakončení pak sporným zákrokem zastavil Gabbidon, penalta se ale oproti přesvědčení domácích nepískala. Do kabin se tak šlo za bezbrankového stavu, což při pohledu do statistik, kde v kolonce střel na branku svítil stav 1:0, nemohlo překvapit.

Hned dvě minuty po návratu ze šaten ale už diváci na St. Mary's viděli kýžený gól, a radost příznivců Sotonu vůbec poprvé zařídila nová sedmnáctimilionová posila, Pablo Daniel Osvaldo. Tomu přiťukl míč Lallana, Osvaldo si merunu připravil na levačku a zakončil přesně, Speroni se ke své pravé tyči natahoval marně. Uběhly navíc pouhé dvě minuty a o osudu utkání bylo rozhodnuto. To si míč k rozehrávce standardní situace postavil Rickie Lambert, v rámci souboje reprezentačních útočníků Albionu napodobil poslední úspěchy Waynea Rooneyho a krásnou ranou zavěsil. Pro Lamberta to byl jubilejní dvoustý ligový gól v kariéře.

Domácí se však s dvoubrankovým vedením nespokojili a měli i další šance. Lambertova dělovka z dálky prosvištěla těsně vedle Speroniho svatyně, Davisem zakončený protiútok zase skončil nad břevnem. Pak teprve přišly chvíle klidu, které ukončila až závěrečná desetiminutovka, kdy mohl Moxey snížit, ale trefil jen dobře postaveného Lovrena. Na druhé straně zase střídající Ward-Prowse našel svým přesným centrem Osvalda, jenž tečoval míč do tyče, dorážející Rodríguez zase stál v ofsajdu. Southampton si tak poměrně v klidu dokráčel pro vítězství a posunul se do nejvyšších pater tabulky.

Góly: 57. Wayne Rooney - 54. Morgan Amalfitano, 67. Saido Berahino

David Moyes a s ním i celá červená část Manchesteru si prožila další tragédii - tentokrát ještě brutálnějších rozměrů. Žádný velký soupeř, žádný výjezd ven; United zkrátka doma proti West Bromwichi selhali na celé čáře a zcela po zásluze mu podlehli 1:2.

V jaké nečekané nerovnováze se utkání uzavíralo, tak také začalo. Stephane Sessegnon se totiž příliš nezdržoval a velmi rychle naznačil, že tenhle duel bude z velké části patřit právě jemu. Brzy tedy neuvěřitelným způsobem sám otevřel pravou stranu hřiště a užuž cpal míč na malé vápno ke kopačkám některého ze spoluhráčů. ManUtd se v tu chvíli ubránilo jenom s velkým štěstím.

Na druhé straně mezitím úřadoval hlavně Nani, to však prozatím (a ve finále i napořád) bez pochopení spoluhráčů, respektive Hernándeze. Ten po 20 minutách včas nepřečetl jeden luxusní centr, přičemž dříve nedosáhl na jiný solidní balon. A ve spolupráci s portugalským oživením manchesterské ofenzívy se napoprvé nezadařilo ani Rooneymu, jenž po standardce hlavičkoval přímo do Myhilla.

V šancích tak byli konkrétnější spíše Baggies. Za ně po necelé půlhodině hry nebezpečně promlouval Berahino, jenž už ve 13. minutě střídal Sinclaira, aby nyní hlavičkoval jen těsně mimo. A rovněž závěrečné slovo poločasu si vzali hosté, když Yacob prodloužil centr od rohového praporku a na zadní tyči nezvládl těžký volej Sessegnon. Největší šance United v úvodní části nakonec vzešla z ofsajdového postavení Andersona, který v jednu chvíli hlavičkoval do břevna. To se tedy muselo po přestávce rozhodně změnit.

Ale nezměnilo; a nepomohlo ani odvážná přestávková změna Januzaj-Kagawa. Namísto toho to byl znovu Albion, kdo se ihned dostal do těsné blízkosti gólové radosti. Bohudík pro United nicméně Berahino zakončoval z horší pozice, než by býval pálil sám Sessegnon po svém úchvatném sólu. Jenže to už bylo poslední "bohudík" pro nepřesvědčujícího favorita; další rána byla konečně zásadní.

A přišla po dalším nesmyslu z dílny Ria Ferdinanda, jenž má za sebou strašidelné manchesterské derby. Veterán obranářského řemesla školácky vystartoval proti rozeběhnutému Amalfitanovi, to navíc na Evansově levé straně šestnáctky, a letní posila z Francie si potom tváří v tvář De Geovi poradila s velkou bravurou. Jemně podebrala míč a ten ladně překlenul brankářovo rameno - 0:1, Moyes opět v nesnázích.

Tam sice nevydržel napořád, neboť Red Devils šokujícím/šťastným způsobem okamžitě odpověděli skrze gólový centr Rooneyho, ovšem poměrně rychle tam zase spadl. Ani to, že United vyrovnání doslova spadlo do klína, totiž domácí neprobralo. Tedy určitě ne tragického Ferdinanda. Ten hnedka jenom alibisticky visel na Olssonovi, jenž hlavou po rohu orazítkoval břevno, a jak se ve finále ukázalo - pomalejší byl dále celý mistrovský mančaft. Po 65 minutách ho totiž znovu vypeklo nezastavitelné duo Sessegnon-Amalfitano, když po obloučku prvně jmenovaného a sklepnutí kolegy z první utěšeně zakončoval mladík Berahino.

ManUtd se posléze akorát čím dál víc blížilo nevyhnutelnému; zcela očividně operovalo v mohutné depresi. Tu navíc pouze přiživil další gól z ofsajdu (tentokrát z dílny Fellainiho), dvě neproměněné šance Januzaje a nikoliv gólová pumelice Carricka.

Góly: 12. Robbie Brady (pen.)

Zatímco v roli nováčka West Ham loni odstartoval perfektně, nyní ho očividně stíhá tzv. "komplex druhé sezony". Tentokrát to je právě čerstvě postoupivší mančaft z Hullu (plnící roli loňských Hammers), kdo aktuálně 16. West Ham obral o všechny body.

Pro Sama Allardyce, manažera londýnského celku, to dnes byla vskutku zdrcující zkušenost. Někdejší lodivod Blackburnu v technické zóně neustále poskakoval jako smyslů zbavený a měl k tomu hned několik pádných důvodů. Například Tomkinsovu hlavičku s cílem vyrovnat uklizenou až na brankové čáře; přehlédnutou "penaltovou" ruku ke konci zápasu; a v první řadě situaci z 11. minuty, která vedla k jediné brance utkání.

Allardyce se tehdy zřejmě oprávněně vztekal na sudího Kevina Frienda, jemuž k odpískání pokutového kopu stačil i jen minimální kontakt mezi O'Brienem a Bradym, následně také spolehlivým exekutorem. Od té doby to pak měl West Ham nesmírně těžké, poněvadž Tigers bohatě stačilo bránit onen jednogólový náskok - a domácí také ani neměli v plánu nic jiného.

A ačkoliv nebránili stoprocentně, vždy se mohli spolehnout na rozhazovačnost soupeře, jenž dál čeká na svůj premiérový venkovní zářez. Nejblíže brance bylo WHU přávě při zmíněném Tomkinsově pokusu, z další nadějné pozice už Rat pouze přestřelil. Na opačném konci hřiště se navíc ještě jednou třásla tyč, když pálil Livermore.

Góly: 51. Karim El Ahmadi, 73. Leandro Bacuna, 75. Andreas Weimann - 45. Yaya Touré, 56. Edin Džeko

Kdo by to byl řekl, že po šesti kolech bude mít ManCity pouze o bod víc než Aston Villa. A kdo by to byl řekl zrovna po nesmírně dominantním městském derby v režii Pellegriniho svěřenců. Nicméně je tomu tak - a může za to famózní druhopoločasové vzmužení se v podání podceňovaných Villans.

Zpětně by to vlastně ani nemusela být taková senzace; však Pellegriniho eskadra letos na cestách nepřesvědčuje, ať už stojí proti libovolnému sokovi. Jenže tentokrát to od počátku vypadalo jinak - slibně. Ačkoliv Lambert vsadil na mimořádně defenzivně orientovanou jedenáctku bez zraněných opor Bentekeho, Agbonlahora a Westwooda, vzadu si jeho mančaft rady dvakrát nevěděl. Zejména po stranách se City prosazovalo jedna báseň, což měly stvrdit střelecké pokusy Milnera a Nasriho.

Citizens nakonec svou drtivou optickou převahu promítli na ukazatel skóre ještě do přestávky, třebaže Touré udeřil doopravdy až v poslední možné chvíli. Nejprve jej totiž na čáře odmítl Clark, a tak se exbarcelonský záložník prosadil až skrze perfektně kontrolovaný volej po Nasriho odvráceném rohu ve 45. minutě.

Bleděmodří si jít do vedení stoprocentně zasloužili, to ovšem bylo anulováno jen krátce po změně stran. Ve 48. minutě Bacuna narýsoval pěknou kolmici pro El Ahmadiho a ten využil milimetrového ofsajdového postavení k senzačnímu zásahu.

Jeho význam se ještě City povedlo dočasně znehodnotit, když se Džeko trefil tentokrát přímo z Nasriho rohu - ale potom už nadešel čas na heroický obrat domácích. Ron Vlaar nejprve pouze vyprášil Hartovy rukavice, Bacuna už se ale z přímého kopu po 73 minutách nemýlil. Do vedení potom birminghamské hned záhy poslal Weimann, když využil nepozornosti stoperů hostí a ideálně navázal na Guzanův dlouhý nákop.

Góly: 19. Gylfi Sigurdsson - 65. John Terry

André Villas-Boas ovládl skrze taktovku Christiana Eriksena první pětačtyřicetiminutovku, druhé dějství zase patřilo za vydatné pomoci Juana Maty José Mourinhovi. Vyhecovaný souboj dvou londýnských rivalů se dvěma portugalskými soky na lavičce skončil remízou, na Sigurdssonovu trefu odpověděl po pauze Terry.

Mourinho nechal opět pouze na lavičce vysedávat hvězdného Matu, místo něj do základu poslal na pravý kraj zálohy Ramirese. Na hrotu útoku se pak představil Torres, jeden z hlavních aktérů celého zápasu. To mladší z portugalských stratégů důvěřoval stejné jedenáctce, která před týdnem v závěrečných minutách rozhodla o vítězství v Cardiffu.

Úvodní branku derby, a s ní přímo spojený výbuch radosti na White Hart Lane, přinesla devatenáctá minuta. Eriksen se geniálně uvolnil přes dvojici protihráčů, našel v šestnáctce Soldada, ten okamžitě přiklepl míč ke kopačkám z druhé vlny nabíhajícího Gylfiho Sigurdssona, který se i s notnou dávkou štěstí dostal přes Terryho a tváří v tvář Čechovi nezaváhal.

Jen o pár minut později mohl Villas-Boas vést nad Mourinhem už o dvě branky, Eriksenovu jasnou gólovou přihrávku ovšem na poslední chvíli odvrátil před dorážejícím Paulinhem Ivanovič. Aktivní dánský středopolař pak vymyslel i další nebezpečnou akci před bránou Chelsea, Naughtonova rána ovšem neměla potřebnou razanci a Čech s ní neměl výraznější problém.

Blues se na delší dobu podařilo usadit se na polovině soupeře až v samotném závěru prvního poločasu, vrcholem však byla jen Hazardova střela, kterou zblokoval Vertonghen. Oscarův pokus z těžké pozice sice už našel prostor mezi třemi tyčemi, Llorise ale z klidu nevyrušil. A tak se do kabin ještě mohlo jít i za stavu 2:0, po krásné souhře Walkera a Townsenda ovšem Paulinho napálil míč jen do levé tyče. A když pak Terryho hlavička skončila nad břevnem, odcházel do poločasové přestávky spokojenější mladší z portugalských manažerů.

Do druhého dějství už nenastoupil Mikel, jehož na trávníku nahradil Juan Manuel Mata. A Chelsea se s jeho příchodem zvedla, Torres předvedl dva vynikající průniky, jeden však zakončil centrem, na který Oscar těsně nedosáhl, při tom druhém ho zase vychytal včas vyběhnuvší Lloris. Střídající Mata poté ukázal své nesporné kvality, když překonal Llorise, bohužel pro Chelsea mu však byl odmáván ofsajd.

Matova přítomnost na hřišti přesto poměrně brzy přinesla kýžený efekt. V šedesáté páté minutě posadil ze standardní situace míč přesně na hlavu kapitána Terryho, ten ho jen drobně olízl za Llorisova záda a bylo srovnáno. A hosté byli i nadále lepším týmem. V sedmdesáté sedmé minutě to mohl zužitkovat další střídající hráč Schürrle, po výtečná práci Torrese ale zblízka skvěle pracujícího Llorise nepřekonal.

Převahu Mourinhových svěřenců ale zastavila osmdesátá minuta. To šel Torres do souboje s Vertonghenem, se kterým dnes divoce válčil celý zápas, belgický stoper se svalil na zem a výsledkem byla pořádně sporná druhá žlutá karta pro útočníka Chelsea. Tottenham chtěl přesilovou hru využít prakticky okamžitě, Defoe si ale na Čecha nepřišel. Rozhodnutí pak měl na kopačce ve druhé půli takřka neviditelný Gylfi Sigurdsson, zpoza šestnáctky však těsně minul. Ani Defoe nebyl zaleko, jeho tečovaná rána ale skončila pro změnu nad brankou. A tak se dva londýnští rivalové, stejně jako ti portugalští, rozešli smírně 1:1.