"Psycho Co" se snad vrací na scénu! A s ním přijde zákon

Snad pro žádného nizozemského trenéra nenacházejí jeho kolegové krajané tolik slov uznání jako pro Co Adriaanseho. Muž, který dříve proslul svéráznými tréninkovými metodami, ale i dech beroucími výkony na trenérské lavici, je přitom odhodlán jít po šesti letech opět vyučovat celou Eredivisii. Alespoň to tvrdí jeho blízcí kamarádi z branže i vybraná média...

Dnes již 63letý veterán, jenž před časem skončil své angažmá v Kataru, si za těch 27 let trénování říkal o pozornost vlastně průběžně a různými prostředky. Nikdy však nesvolil ze své výsostné filozofie - praktikování ryze ofenzivního pojetí fotbalu, neohlížení se na soupeřovu taktiku a zdánlivě bohapustého demolování cizích obran. Chytřejších a efektivněji pracujících trenérů tu ovšem v minulosti mnoho nebylo. Co Adriaanse třeba mohl během tréninkové jednotky nechat své svěřence celou hodinu hledat velikonoční vajíčko, přičemž záhy sám mužstvu oznámil, že předtím nikam žádné neschovával. Taky mu nedělalo problém přinutit borce z Tilburgu celých 13 kilometrů běžet před autem, které on sám řídil. A v samotných začátcích své kariéry, kdy ještě v Ajaxu dohlížel na vývoj budoucích hvězd, dokonce občas přikázal svým ovečkám zalehnout na zem a vybraný jedinec se pak v normálních kopačkách po této "lidské cestě" bez ústupků proběhl. To například neopomněl ve své autobiografii zmínit i samotný Patrick Kluivert. Ve finále si tak Co Adriaanse vysloužil přiléhavou přezdívku "Psycho Co". Ani to každopádně nikomu v Adriaanseho okolí nebránilo v bezmezném respektování jeho osoby.

Vždyť také úspěchy slavil takřka nepřetržitě, napříč svou předlouhou kariérou. Jeho první trenérská anabáze ve Zwolle rovnala se hned po dvou letech vytouženému postupu do nejvyšší soutěže. Ta druhá pod křídly Den Haagu pak znamenala dokonce povýšení okamžité! Nejlepší léta zažil v Tilburgu, kde více než všechno dokázal vymačkat z Argentince Bombardy a ten pak v sezoně 1998/99 provinční klub odtáhl 17 góly na historické úpatí piedestalu. Tím se dokonce Willem II kvalifikoval do bojů v Lize mistrů. V Alkmaaru, jenž se dvě sezony před Adriaanseho příchodem umístil na 10. a 13. příčce, mu pak stačil jediný rok vytrvalé práce a další umístění na pokraji elitní desítky, aby příště outsidera dotlačil až na páté místo - tedy do Poháru UEFA, kde záhy AZ vypadlo až v semifinále! A to ještě zvládlo držet krok s favority i v lize, kde nakonec urvalo cenný bronz. S Portem vyhrál roku 2006 rovnou double a bůhví jak by jeho tamější angažmá pokračovalo, kdyby jej okamžitě nezlákal ukrajinský Metalurg Doněck. Posléze se ještě výrazně podepsal pod Jankovu životní sezonu v Salcburku (2008/09 - 39 gólů v 34 zápasech), s nímž rovněž dokráčel za titulem, aby se vzápětí hned uklidil do odstrčeného Kataru.

Zde možná i mohl trenérský dožít, konec jeho kariéry se klidně dal odhadovat. Jenže podle všeho se tak nestane. Adriaansemu totiž do úplné špičky pořád něco chybí - titul z rodné krajiny. A za ním by se teď mohl vrátit do Twente, kde jakoby návdavkem momentálně působí "jeho" Marc Janko. Situace je totiž zcela jiná než před časem, kdy dvakrát návrat do vlasti odmítl. Roku 2007 dospěla Adriaanseho jednání s vedením Feyenoordu tak daleko, že si rotterdamský mecenáš Wim Janssen už pomalu mnul ruce. Nakonec včas si nicméně "Psycho Co" uvědomil, že už dříve své srdce zasvětil Ajaxu, takže by teď nebylo fér kývnout na nabídku jednoho z rivalů.

Avšak i když mu po dvou letech přistála na stole výzva od samotného giganta z hlavního města, zase byl nerozhodný. Nahrazovat měl totiž zrovna Marca Van Bastena, s nímž měl dříve v Ajaxu velké spory. Jednou dokonce prohlásil, že "dobrý kůň automaticky nedělá dobrého jezdce", čímž dal holandské legendě najevo, že ač byla Amsterdamem odkojena, on ji zatím do vedení klubu nechce. Přišlo mu to tedy jako zbytečná provokace, a tak opět s těžkým srdcem vyslovil "ne".

Teď ale proti Adriaansemu u "Tukkers" nehovoří vůbec nic. Sice opět na dálku stane proti Van Bastenovi, jehož jméno je nyní v souvislosti s Twente také často skloňováno, ovšem to mu tentokrát v kladném vyjádření nemůže bránit. Tím spíš, že přichází po Michelu Preud’hommeovi - pracovitém buldokovi, který byl celou kariéru učen vyhrávat a tohoto cíle se vždy coby trenér (v Lutychu či Gentu) snažil dosahovat především pomocí útoku, ne obrany. Potom se tedy Adriaanse jeví jako Belgičanův logický nástupce. Navíc pokud si hvězda týmu, Kostaričan Bryan Ruíz, v průběhu uplynulé sezony pochvalovala, že Preud’homme konečně vnesl do kabiny vítěznou mentalitu, mohla by si být zatraceně jistý Adriaanseho ještě hutnější injekcí tohoto typu.

V Twente ke všemu duo McClaren-Preud’homme vybudovalo zajímavé perspektivní mužstvo a Adriaanse svou zálibu v cepování talentovaných mladíků nikdy nezapřel. "Někteří lidé Coa kritizují, že jde po penězích, ale o tom to u něj nikdy nebylo. Jen vyhledává nové výzvy a rád zkouší odlišné věci. Miluje práci s mládeží, takže klidně znenadání vezme práci trenéra juniorky na Blízkém východě. Typický Co. Jeho hnacím strojem je ovšem fotbal. Ne peníze," zastává se legendárního kouče Jan Olde Riekerink, jeho někdejší pobočník a donedávna manažer uznávané mládežnické akademie Ajaxu.

"Co chce klubu hlavně prospívat a odevzdá vám 100 procent, pokud mu tohle dovolíte. Když mu ukážete nějaký strategický plán a umožníte mu, aby dodal pomyslnou třešničku na dortu, můžete se propracovat k jeho srdci," dál charakterizuje svého kamaráda Riekerink. A i pro tenhle recept by bylo nasnadě si s představenstvem východního celku plácnout. To se totiž skutečně ohání dlouhodobým konceptem a opřít se může také o ikonické trio zodpovědných vůdců ve složení van Halst-Mulder-Munsterman. Zrovna tomuto projektu by tedy ona třešnička parádně slušela.

"S Coem je to vždycky o tom, s jakými lidmi pracuje. Když se můžeš zlepšovat, bude pro tebe i hory přenášet. Když progres dělat nemůžeš nebo nebudeš, zanevře na tebe," rozvíjí ještě Riekering své tvrzení o Adriaanseho lásce k broušení mladých a snad i nadějných drahokamů. Své si zároveň přisadí i Toon Gerbrands, nynější ředitel AZ Alkmaar. "Pokud si Co vybere Twente, zbytek země si toho hnedka všimne. V dobrém slova smyslu. Co je tím šachovým hráčem, který vždy hraje s bílými figurkami. Bude útočit a bude vítězit," metaforicky a ve zkratce líčí Adriaanseho trenérskou filozofii.

Například ředitel Feyenoordu Martin Van Geel potom vnáší do diskuze ještě jinačí světlo - a dodává tak další potenciální přínos Adriaanseho návratu do víru domácího fotbalu. Prý by se totiž úplně klidně mohl zasloužit o delší setrvání nadějných teenagerů, kterých je nyní v Nizozemsku pořád jako máku, ovšem kteří zároveň ve velkém prchají "za lepším". Jenom letos utekl do Sportingu Ricky Van Wolfswinkel, právě jedna z nejzářivějších holandských komet, a to už ve věku 22 let. Ještě dříve pak rodnou zem opustil například 18letý Luc Castaignos - zrovna shodou okolností od 14 let působící ve Van Geelově Feyenoordu. Tohle se přitom Adriaansemu nikdy nedělo; mladí, ale i staří hráči k němu zpravidla vzhlíželi jako k dokonalé autoritě. Za vše hovoří i slova Tomáše Galáska, který si na rozjezdu vlastní trenérské kariéry zvolil za svůj vzor - kromě Karla Brücknera - i někdejšího zadáka Utrechtu, pod jehož dohledem si na západě Evropy odkroutil čtyři báječné sezony.

"Psycho Co" tedy může být svéráz, jakých po světě běhá přemalé množství, ale kouč to vždycky byl výjimečný. Ať už berete v úvahu jeho motivační nadání, za každých okolností atraktivní pojetí fotbalu nebo evidentní talent tvořit z původně průměrných borců hvězdy a vůbec dostávat z mužstva vždy jen to nejlepší. Pro Twente, ale i celou holandskou kopanou by tak návrat 63letého světoběžníka mohl mít klíčový přínos. Na to klidně vezměte jed!