Slavia Praha, hrdá historie, nadějná přítomnost (4)

Slavia postoupila a již nikdy víc si sešup do nižší soutěže nezopakovala. Československo mělo před sebou 37 let života, ale mistrem se již červenobílí nikdy nestali. I tak tato léta je třeba si připomenout, již kvůli mnoha hráčům, kteří patří do Síně slávy. A nakonec se potomci Bicanů, Pláničků, Lálů, Veselých a dalších dočkali. V roce 1996 se liga oblékla do "sešívana”.

Srdcaři a klubisté

V roce 1953 dostali nejlepší slávisté na srozuměnou, že jestli mají zájem hrát za reprezentaci, tedy hlavně na nadcházejícím MS 1954, musí si to namířit do ÚDA, neboli ATK, Dukly. František Ipser to odmítl a v repre na hodinu skončil. Ve Slavii měl hodně následníků. Jan Lála přišel do Edenu v roce 1956 na technický přestup a stal se z něho slávista až za hrob. Nedonutili ho ani párem volů odejít, hrál raději 2. ligu a riskoval, že se na MS 1962 v Chile nepodívá. Ale právě tak tvrdou palici měl trenér Rudolf Vytlačil a nominoval ho. No a Honzík se mu odvděčil. Hned v prvním zápase "zrušil" hvězdu španělské reprezentace, slavného Genta. Tlak po návratu z Chile zesílil, ale Lála se s klidným srdcem zřekl titulu a každoročních výletů na Americký pohár.

Další jména? Alois Jonák hájil branku Slavie víc než 10 let, uprostřed obrany vynikal Jiří Hildebrand, kterého lanařil kdekdo, ale on klidně dál pracoval jako pokrývač a bil se za Slavii. Pamatuji si, že utkání na rozloučenou mu Slavia připravila s jedenáctkou sešívaných děvčat... A co odchovanci od žáčků, Karel Nepomucký, František Morávek?

A jak zapomenout na Vlastíka Kopeckého? Kolik radosti rozdal příznivcům Slavie aby jim připravil jedny z nejsmutnějších chvilek. Při utkání starých gard ho postihla srdeční slabost. Umírá v sanitce cestou do nemocnice, v náručí svého dlouholetého kamaráda Františka Pláničky. Na sobě má tolik milovaný dres... Jednou se ho novináři zeptali, zda nežárlí na střelecké úspěchy Bicana: "To máte tak, když mám míč ve vápně na kopačce, tak je to padesát na padesát, že dám gól. Když přihraju Pepimu, tak je to tutovka!"

Tak jsme zase zpátky!

Obnovená ligová premiéra nevyšla. V Edenu sice vyhrávala kapela Karla Krautgartnera, ale "votroci" z Hradce pro tento koncert neměli pochopení. Vyhráli nad Slavii 1:0. Podzim byl ovšem podle slávistických not. Derby se hraje na Strahově, domácím týmem je Sparta. Víc než 50 tisíc diváků nevychází z údivu, mistři dokážou s nováčkem pouze remizovat 2:2. Také na jaře skončí zápas nerozhodně (1:1) a obě slavná pražská "S" putují ligou na čele až do závěrečného kola. Hrají se poslední zápasy. Dukla vyhrává, podle očekávání, nad VSS Košice. Zaráží jen nezvykle vysoké skóre: 5:1! Sparta jede na východ republiky a tam prohrává s dalším košickým týmem, Lokomotivou, 1:3. Proti výkonu hlavního rozhodčího protestuje dokonce jeden z pomezních... Marně. Slavia hraje doma s Interem Bratislava. Rozhodčím zápasu je věrný příznivec vojáků "major" Fencl. Výsledek? 0:1! Na protest proti zmanipulovanému závěru ligy odstupuje celé vedení Slavie... Marně. Mistrem se stává Dukla Praha. Na skóre...

Franto, díky!

Všichni o mě vědí, že Slavii fandím skoro 50 let. Měl jsem a mám spoustu hráčů moc a moc rád a vážím si jich. Pro jednoho mám ovšem velkou slabost. Jmenuje se František Veselý. Nebudu zde psát jeho životopis, jen krátce připomenu, že za Slavii sehrál 404 zápasů, za reprezentaci 34, že proti Maďarsku v utkání o postup na MS 1970 dal gól a zařídil penaltu. Památný evropský šampionát roku 1976 je hlavně připomínán jako "Panenkův", díky onomo "vršovickému dloubáku" v penaltovém rozstřelu s Německem, který rozhodl o našem titulu. Ale on se o ten zisk zlatých medailí zasloužil František Veselý velkou měrou. Proti Nizozemsku, v semifinále, přišel na hřiště až do prodloužení. Na náš druhý gól nahrává, třetí po velkém sólu z poloviny hřiště dává sám. Lilo jako z konve...

Víc dole než nahoře

Páté místo, pak osmé, jedenácté a záchrana až v posledním kole po výhře 3:0 nad Banskou Bystrici. To se hrála liga naposledy se 14 týmy. O rok později skončila Slavia 13 ze 16, pak dvanáctá, sedmá, čtrnáctá a zachránila se jen díky příznivějšímu brankovému rozdílu před sestupujícím Třincem. To se psal rok 1973. O rok později se potvrdila slova že fotbal nemá logiku. Stejný tým hrál o titul, v posledním kole ovšem prohrál v Žilině a končí třetí...

Evropa, Poháry, penalty

Slavia v témže roce vyhrává Český pohár, když poráží Spartu ve finále (1:1 a 3:1). O Pohár celostátní se popere se Slovanem Bratislava. Doma vyhrává 1:0, stejným poměrem prohrává na Tehelném poli. Penaltový rozstřel vyzní o gól pro domácí. Jde ovšem do Poháru vítězů národních pohárů, Slovan hraje Pohár mistrů evropských zemí. Ale putování Slavie je krátké. Vypadává s Carl-Zeiss Jena. Výsledky? 1:0 a 0:1. Pak o gól na penalty...

A léta běží, vážení...

Po pravdě řečeno ta druhá polovina sedmdesátých let nebyla vůbec špatná. Nejdříve páté místo v sezóně 1974/75. V následujícím ročníku po podzimu je Slavia třetí, těsně za Slovanem Bratislava, jehož sestava je plná reprezentantů. Nikdo Slavii nevěří a ta toho náležitě využívá. Chybí jedno kolo a vede o bod před Ostravou, třetí je Slovan. A do Bratislavy míří Slavia k rozhodujícímu utkání. Prohrává 0:2, Baníik vyhrává v Plzni a stává se poprvé mistrem. Po tomto bronzu následuje další. Ale také dva starty v Poháru UEFA. Akademik Sofia a Standard Lutych ovšem Slavii do 2. kola nepouštějí.

A je tu další dekáda XX. století, která začíná pomalým ale jistým poklesem v tabulce. Sedmé místo, a to jen díky Máčalovu jaru, pak následuje dvanácté. A jak to bývá, jeden trenér odchází, jiný přichází. Vrátil se Jaroslav Jareš, který byl u úspěchu o pár let dříve, a situace se opakuje. Změny v kádru téměř žádné a najednou to jde. Přichází 3. místo, medaile patří jen Praze, titul má Sparta, druhá končí Bohemka. Pohár UEFA? Ale ano, Slavii vyřadil v 1. kole skotský St. Mirren... (1:0 a 0:3)

Kubík a jeho Knoflíček

Ivo Knoflíček dal v předešlé sezóně 21 gólů a stal se králem střelců. Ta další, 1985/86, slibovalo pro Slavii možnost titulu. Po podzimu bod za Spartou, tři za Vítkovicemi. Ale jaro nestálo za nic, konečná tabulka nevypadá moc dobře, je z toho jen 6. místo. Slavia dala o 22 gólů než před rokem, Knoflíček byl dlouho na marodce. Až ke konci soutěže se vrací, Jareš mu do útoku posílá posilu. Zadáka Luboše Kubíka. Mnozí si ťukají na čelo, ale stane se zázrak. Ve 29. kole je tu vítězství nad Banskou Bystrici na jejím stadiónu v poměru 7:0 a Kubík dává 5 branek. Dvě další přidává Knoflíček. V posledním kole přijede do Edenu Inter, prohrává 1:4 a dvojice K+K se o branky rozdělí rovným dílem. Pak to šlo se Slavii z kopce. Odešel na zahraniční angažmá Karel Jarolím. Ten to měl povolené. V létě 1988 zmizí z hotelu v NSR duo K+K. Bez povolení. A to byl průšvih. Ještě že vládě jedné strany už moc života nezůstávalo...

Boris Korbel a Václav Ježek

Americký podnikatel českého původu chtěl koupit Spartu. Prý měl rudé srdce. Ale na Letné ho moc nechtěli a tak to srdce změnil na sešívané. přišel do Edenu a vzal si sebou sparťana Václava Ježka. A pak se děly věci nevídané. Sparta si zapomněla pojisti smlouvou Patrika Bergera. A najednou patřil Slavii. Sparta chtěla Suchopárka, Petrouše, Jurašku... Získala je Slavia. Derby Sparta - Slavia, v červenobílém dresu se objevuje banskobystrický kanonýr Rusnak. Neměl být náhodou v rudém? Slavia ho zázrakem Spartě vyfoukla. Eden vyhrál 1:0 a gól dával Karel Jarolím. Prvni po náhlém návratu ze zahraničí. Boris Korbel roztočil na tehdejší federální poměry tanec dolarů ve velkém rytmu. Ale fotbal u nás na něco podobného nebyl ještě přípraven...

Sbohem Slovensko...

Poslední společná ligová soutěž začala pro Slavii výborně. Výhra nad Spartou byla sladkým pamlskem, góly dávali Pavel Kuka a Jan Suchopárek. Bylo z toho 4. místo, dva body za vedoucím týmem. Začal se psát rok 1993 a Československo přestalo existovat. Liga se ovšem ještě dohrávala jako společná. Výhra nad Interem 3:0, pak nad Dunajskou Stredou 1:0, naděje na titul je zde. Vše je umocněno pohledem na novinové stránky. Objevuje se zde obrázek příští podoby stadiónu v Edenu. V té době ještě nikdo netušil že z fotky se stane skutečnost až za dlouhých 15 let...

Mančaft ovšem válí, přichází výhra nad Duklou 6:0, 3 góly dává Patrik Berger, další body si Slavia připisuje po výhře 2:1 nad Vitkovicemi. Ve 21. kole se hraje derby, na Letné. 30 tisíc diváků žene své týmy za výhrou. Prahou letí jeden hlas: "Kdo vyhraje toto utkání, bude mistrem!" Zápas končí jako na podzim, Slavia vyhrává 2:0 a je na čele tabulky! Do chátrajícího Edenu přijíždí Nitra a dostává "sedmičku", když Pavel Kuka dává hned tři branky. Ale Slavia prohrává v Prešově, Sparta zaváhání využívá a na konci ligy se směje ona. Slavia je druhá, federální liga končí přesně tak jako kdysi začínala. Kralováním pražských "S".

Po skončení tohoto ligového ročníku, tedy 2007/08 si uděláme "českou bilanci". Bude taková jubilejní, patnáctiletá. Krásný věk plný nádherných snů. Sen všech slávistů se splnil! Liga mistrů, nový stadión, titul... Z nebe jim tleská Pepi Bican a raduje se František Plánička! A Vlastík Kopecký si společně s námi zpívá tu jeho oblíbenou: "červenobílí, ti se mi líbí, ty já mám rád, ty já mám rád"...