Stoke City, návrat mezi elitu

Premier League se musela už dlouhou dobu obejít bez tradičního klubu, druhého nejstaršího na světě, jménem Stoke City. Zde posbírali několik startů i tak slavní hráči, jakými byli Sir Matthews, Sir Hurst nebo gólmani Shilton a Banks. Teď se však dočkala. The Potters se po letech vrací mezi anglickou smetánku a jsou připraveni se zde udržet na věky věků.

Z účastníků Football League sahají jen kořeny Nottinghamu County hloub pod zem, než ty, které patří Stoke City. Přestože se s jistotou ví, kolikátým nejstarším klubem na světě Stoke vlastně je (je třetí ještě za úplně nejstarším Sheffieldem FC), o jeho samotném vzniku se doteď spekuluje. První variantou zrození The Potters je rok 1863 a s ním příchozí skupina studentů z Charterhousovy školy, která si zkrátka pro pobavení založila jakýsi klub. O sehraných zápasech z této doby je však dochováno pramálo důkazů, aby se takové informaci dalo plně věřit. A tak přichází na scénu možnost druhá, dle historiků pravděpodobnější. O pět let později totiž The Field magazine uvedl na podzim zprávu o tom, že se v městě Stoke-on-Trent utvořil fotbalový klub. Za jeho zakladatele byl považován bývalý student Charterhousovy školy (určitá souvislost se zprávou zpřed pěti let tu tedy je), Henry Almond. Podle oficiálních zdrojů sehrál Almondův soubor své první utkání, jakožto Stoke Ramblers, v říjnu roku 1868. Tehdy nově založený tým remizoval 1:1 a hrálo se ještě na kriketovém hřišti. Sám Almond pak vstoupil do klubových dějin jako první střelec Stoku v historii.

Hladké začátky

J. Thomas, ředitel tamější St. Peterské školy, byl následně jmenován do role sekretáře klubu, přičemž těsně předtím klub opustil zakladatel Almond, aby se vydal na dráhu civilního inženýra. Stoke si pak prožil nejprve první vítězný pocit, když v sezoně 1868-69 přemohl v poměru 2:0 Newcastle Under-Lyme, pak přišla pochopitelně i premiérová prohra Ramblers, když se v prosinci roku 1870 museli sklonit před týmem Whitchurch. Zajímavé je, že se tehdy podle dobových novin hrálo s ragbyovým míčem! S rokem 1871 přichází na scénu i první opravdová klubová legenda mezi hráči. Stal se jí Tom Slaney, jeden ze zakladatelů Staffordshire FA, kapitánoval Stoke v letech 1875-82, přičemž zároveň plnil i roli sekretáře. Až do roku 1875 hrál Stoke své zápasy na kriketovém hřišti ve Victorii, až poté se přestěhoval na Sweetings Field.

V té době se stále hrály jen přátelské zápasy, o nějaké oficiální soutěži se ještě nikomu ani nezdálo, taková myšlenka se zrodila až v roce 1877 a dala tak vzniknout tzv. County Cupu, který okamžitě Stoke opanoval a hned v prvním ročníku tohoto poháru stanovil dosud nepřekonaný rekord. Vyhrál 26:0 nad Mow Cop. Následně tutéž trofej obhájil a stal se tak neohroženým lídrem svého teritoria. Dalším milníkem v klubové historii se pak stává rok 1878. Tehdy se Stoke stěhoval ze Sweetings Field na hřiště zvané Athletic Club, později známé jako Victoria Ground, které se stalo pro Potters domovem na dlouhých 119 let! Zde vychoval Stoke také svého prvního reprezentanta, jímž byl Teddy Johnson. V srpnu roku 1885 se začal i ve Stoke vést profesionalismus, když každý z fotbalistů dostával za zápas sumu zhruba odpovídající dnešním 12 pencím.

Konečně liga...

V tuto chvíli už dávno existoval nejstarší oficiální pohár na světě FA Cup, ale 17. dubna roku 1888 založilo dvanáct klubů, mezi nimi krom Stoke také například Bolton, Everton či Nottingham, i první fotbalovou ligu s výmluvným názvem Football League. Tím začala nová éra jak Stoke City, tak celé anglické kopané. The Potters však v konkurenci 12, později až 18 klubů neoslňovali a končili zpravidla až mezi poslední desítkou účastníků. Zato v FA Cupu to bylo čím dál lepší a vrcholem bylo dosažené semifinále v sezoně 1898/1899, ve kterém už Stoke nestačilo na Derby. Do nového století však vstoupil Stoke krutě sužován finančními problémy. Přestože se klubu poměrně dařilo v FA Cupu, podpora diváků slábla a Potters dokonce roku 1908 s ostudou opouštěli první ligu.

Jestliže přinesl nejstarší světový pohár Stoku alespoň nějakou radost v první dekádě nového tisíciletí, v té druhé se Potters v zápasech FA Cupu spíše trápili, než že by vyhrávali. Ale liga, to byla jiná. Stoke se v roce 1915 konečně dočkal návratu mezi elitu, jenže naneštěstí se tomu tak stalo zrovna na počátku první světové války, což znamenalo mimo jiné i konec fotbalu až do roku 1919. Radost z toho, že mohli fotbalisté Stoku opět začít praktikovat svůj milovaný sport, však kazil fakt, že během války přišlo o život hned sedm jejich spoluhráčů. To předznamenalo i kolorit dalšího desetiletí.

Pendlování mezi první a druhou ligou

Dva sestupy a dva postupy zpátky mezi elitu totiž čekaly na borce ze Stoke-on-Trent. Přesto se v těchto letech objevila legenda, jaká se jen tak nediví. Přes počáteční rozpaky se totiž v roce 1921 Potters upsal Bob McGrory, jenž následně odehrál v dresu Stoku na 500 ligových a pohárových zápasů, aby po ukončení aktivní kariéry ještě 17 let vedl Stoke jako trenér. Angažoval se zde tedy se až do roku 1952! Co se týče klubových úspěchů, bylo jich skutečně pomálu. Raději se vyhněme podrobnostem o ostudném pádu Stoku až do třetí ligy a zmiňme úctyhodné tažení Potters až do čtvrtfinále FA Cupu v roce 1928, kdy je zastavil na Highbury až londýnský Arsenal.

Stanley vítej...

Jen jediný hráč vydržel hrát tak dlouho, jen jediný hráč si získal za nicotný honorář tolik úcty. Stal se Sirem, za toho ho považovali též leví beci, kteří na něj nejčastěji naráželi. Legendární pravý křídelník Stanley Matthews vyrůstal právě zde v klubu Stoke, aby si zde získal reputaci úžasného dribléra, jednoho z největších celé fotbalové historie. Finanční možnosti Potters byly stále nevelké, a tak muselo vedení sázet především na vlastní odchovance. Stan byl jedním z nich, všechny ostatní však přerostl během chvíle. Svůj debut si odbyl proti Bury v roce 1932 už jako sedmnáctiletý a později ovládl po celá třicátá léta pravý kraj záložní řady Potters. Za další dva roky už se objevil i v dresu Albionu a klub opustil až v roce 1947. V roce 1961, ve věku 46 let, se ještě vrátil a další čtyři roky ve Stoke fotbalově dožíval. Kopačky tak pověsil na hřebík až v padesáti letech. Klub ze Stoke-on-Trent se za Matthewsovy éry stal jedním z nejuznávanějších v celé Anglii, také proto, že kromě legendárního Stana disponoval i obdivuhodným kanonýrem Freddiem Steelem. Pak však přišla válka...

Nic nebude!

Ta náhle utnula dost možná začínající se zlatou éru Stoke City. Ten si dělal chutě i na posvátný double, nakonec však nezískal ani jednu trofej – titul ni FA Cup. Hvězdy jako Matthews, Steele či Sale se zdály být po válce, během níž se fotbal hrát nemohl, za svým zenitem a první dva jmenovaní do tří let klub opustili. Nejslavnější z nich, Stanley Matthews, odešel dva roky po válce poté, co Stoke nezvládl klíčový poslední zápas končící sezony 1946-47. Ten kdyby vyhrál, stal by se vůbec poprvé mistrem. Prohrou 1:2 se Sheffieldem United ovšem Potters darovali korunu pro krále First Division Liverpoolu.

Padesátá léta nezačala pro Stoke City vůbec dobře. Dva roky se Potters ještě jakž takž sestupu vyhnuli, roku 1953 už tak trochu očekávaný pád přišel. Co především Stoku scházelo, byl spolehlivý hrotový útočník, neboť roku 1949 klub opustil legendární Steele. To však nebylo všechno – Neil Franklin, jiná z hvězd, prchla údajně kvůli špatnému ovzduší s rodinou do daleké Kolumbie. Další zlom nadešel roku 1952, kdy klub po několika letech opustil McGrory a na post hlavního kouče nastoupil blázen do fyzičky Frank Taylor. Byla to těžká léta, úspěchy stále nepřicházely.

"Waddo" spasitel

A tak se na začátku další dekády ujal kormidla Stoku legendární kouč Tony "Waddo" Waddington, okamžitě přivedl zpět do mužstva stárnoucího Matthewse (tehdy už 46letého), ještě předtím ovšem skončil s týmem těsně nad sestupovou propastí (v druhé lize), přičemž obrana Stoku inkasovala 83krát. Pro nadcházející ročník se rozhodl tedy zásadně změnit taktiku, s níž později vešel do historie anglické kopané. "Waddingtonova zeď" slavila úspěchy prakticky okamžitě. Leč návštěvy se stále nedaly považovat za veliké, City se vrátilo roku 1963 mezi anglickou smetánku. Kombinace nejslavnějšího hráče Stoku všech dob, Stanleyho Matthewse, a největšího trenéra klubové historie, Tonyho Waddingtona, byla zkrátka smrtící. Vždyť se v téže sezoně Stoke málem dočkal své první trofeje, a to v Ligovém poháru, když ztroskotal až ve finále na Leicesteru City.

A tak si Waddington a jeho družina, již bez Matthewse, musela na svůj na triumf v této soutěži počkat až do roku 1972, kdy se před téměř stotisícovou kulisou ve Wembley povedlo Stoku přemoci favorizovanou Chelsea v poměru 2:1. Tento úspěch se další den ve Stoke-on-Trent slavil jako nic předtím. Ptáte se na významného hráče, který pro Stoke tuto trofej vydoloval? Gordon Banks, tak zní odpověď. Hned čtyřikrát se na cestě do finále musel Stokeo utkat s West Hamem a právě tato legenda anglické kopané nakonec rozhodla o postupu Potters dále. Banks totiž chytil Hurstovi v rozhodujícím střetnutí na Upton Parku penaltu a mohlo se slavit. Právě hrdina slavného finále mistrovství světa 1966 pak přesídlil do Stoke-on-Trent. Vítěznému týmu tehdy kapitánoval Peter Dobing, jiná slavná postava klubové historie.

Island, peníze, Premier League

Pojďme se ale přenést dál, do dalšího desetiletí. Ještě předtím uvedlo vedení Stoke City do týmu slavného brankáře Petera Shiltona, ale i Alana Hudsona, jenž zde však vydržel jen 2 roky. Přesto roku 1985 vrcholné období Potters končí, když Stoke padá opět do druhé ligy. Poslední desetiletí tohoto století se neslo zejména v duchu neúspěšného dobývání první ligy. Ještě předtím se však muselo City vyškrábat alespoň do ligy druhé, neboť na konci 80. let kleslo až do třetího patra anglického fotbalu. Na konci sezony 1991-92 se radoval tým Stoke ze zisku Football League Trophy, aby za další rok putoval do druhé ligy. Klub zanedlouho opustil hvězdný Stein, když se upsal Chelsea. Přesto v ročníku 1995-96 bylo City blízko prvoligové příslušnosti, v play-off ale narazilo na rozjetý Leicester. Tímto neúspěchem také končí účinkování Potters na Victoria Ground a na začátku sezony 97/98 se tak Stoke stěhuje na téměř třicetitisícový Britannia Stadium.

Na úplném konci tisíciletí se ještě 70% akcií klubu zmocnila islandská firma Stoke Holding, aby zachránila dlouhodobě nevalný rozpočet Potters. A tak mohla začít další zlatá éra klubu. V dubnu 2000 ukořistil Stoke pohár s názvem Auto Windscreens Shield, když ve finále ve Wembley přemohl Bristol City, poté se vrátil do druhé ligy v roce 2002, aby si během právě uplynulé sezony League Championship zajistil po dlouhé době účast mezi anglickou elitou. Ročník 2008/09 tak značí další zlom v předlouhé historii Stoke City – poprvé si Potters zahrají Premier League. Andy Griffin, Salif Diao, Dominic Matteo – to by měli být tahouni Stoke v příští památné sezoně a pokračovatelé Matthewse a spol. Fanouškům nezbývá než doufat, že si Potters povedou lépe, než letos jiný nováček, Derby County...