Týden v Ligue 1 (10)

Detailní srovnání dvou největších talentů nováčků, pohled na trápení Monaca, profil další šestice fotbalistů, to vše přináší další díl týdeníku o francouzské lize.

Událost kola: Youssef El-Arabi vs. Nolan Roux - souboj (budoucích) titánů?

Brestu i Caen se letos nebývale daří, alespoň na nováčkovské poměry, a největší podíl na tom mají jejich elitní kanonýři, kteří potvrdili předpoklady, jež si přinesli z loňské sezony v L2, a své pověsti chladnokrevných zabijáků nezůstávají nic dlužni ani ve své první prvoligové sezoně. El-Arabi (Caen) i Roux (Brest) jsou si v lecčems podobní: oba jsou mladí (Roux 22 let, El-Arabi 23), výborní v práci s míčem, neomylní zakončovatelé, štíhlí, rychlí a na hrotu útoku občas působí dojmem nezastavitelné mašiny. Který z nich však má navrch?

Zakončení a produktivita:
Právě skvělé střelecké dispozice jsou hlavními zbraněmi obou soků, proto je nesmírně těžké určovat, který z nich je produktivnější. Bráno čistě řečí čísel, má navrch Roux, který má na kontě 15 gólů v 35 zápasech, zatímco El-Arabi lehce zaostává (45/16). Ovšem podíváme-li se důkladněji, objevíme dva důležité fakty, které překlápějí misky vah lehce na El-Arabiho stranu: je to jednak produktivita v nejvyšší soutěži, kde má marocký kanonýr na kontě zatím 6 gólů v deseti zápasech, zatímco Rouxova branková bilance je "pouze" poloviční. A potom nezanedbatelná podpora zálohy: ta brestská je ofenzivnější, produktivnější a především sehranější, než sice kvalitní, ale přece jen silovější a ne tak elegantní středová řada Caen. El-Arabi navíc téměř nepálí šance, což se Rouxovi i přes výtečné předpoklady čas od času stává. Paleta zakončení je u obou hráčů nesmírně široká - nohou, hlavou, zblízka, zdálky - ale efektivita překlápí misky vah jemně na Maročanovu stranu. El-Arabi - Roux 1:0

Výběr místa:
Rouxova královská disciplína. El-Arabiho schopnost skvěle nabíhat za obranu je sice nezpochybnitelná, ale útočník Brestu povýšil svůj timing a schopnost stát pokaždé tam, kam se odrazí míč, na svoji největší a nejobávanější zbraň. Je úspěšnější při standardních situacích i při dorážkách, což je také dáno týmovější hrou Brestu: přestože v technice a schopnosti obehrát obránce si mohou oba hráči potykat, je Rouxovo matení obrany, rychlé uvolňování a bezchybné zachytávání a zakončování klasických i střílených centrů přece jen na vyšší úrovni. El-Arabi - Roux 1:1

Důležitost pro tým:
Pamatujete na předloňskou sezonu André-Pierre Gignaka? Nebo Ireneusze Jeleńe loni? Tak nějak působí Youssef El-Arabi letos. Své šance si totiž umí sám připravit i proměnit. Je tím rozdílovým článkem, hráčem, bez nějž by akcie jeho týmu rapidně klesly. U Rouxe tomu tak není: není totiž jedinou a největší hvězdou, držící ofenzivní vozbu mužstva nad vodou v podstatě vlastními silami, nýbrž kolečkem přesně zapadajícím do propracovaného a fungujícího soukolí. Je samozřejmé, že Brest by bez Rouxe byl mnohem níže než je teď, ale bereme-li za bernou minci pouze důležitost hráče pro výsledky celého týmu, vítězí Maročan. El-Arabi - Roux 2:1

Práce s míčem:
Těžký, přetěžký úkol. Porovnávat techniku El-Arabiho s Rouxem je jako snažit se rozhodnout, jestli je prestižnější značkou BMW, nebo Mercedes. U obou je právě technická vyspělost velmi výraznou vlastností, bez níž by - vzhledem ke svým tělesným konstitucím, které je prakticky vylučují z role klasického bijce do vápna, jakým je například Bafétimbi Gomis - jen ztěžka dosáhli svých současných úspěchů. Nicméně pokud bychom se měli rozhodnout, má asi lehce navrch útočník Caen, který si umí doslova přilepit míč na nohu, má výborné pokrytí míče a nesmírně efektivní kličku. Roux má zase lepší přihrávku a lepší kopací techniku, díky níž dokáže dávat fantastické branky z dálky a z přímých kopů, nicméně vzhledem k pozici čistě hrotového útočníka se El-Arabiho zbraně jeví jako o něco efektivnější. El-Arabi - Roux 3:1

Síla v soubojích:
U tohoto bodu se El-Arabiho náskok opět o něco navyšuje; i přes svou vysokou a štíhlou postavu má totiž hráč Caen výbornou stabilitu, což je sice vlastnost, která zdobí i Rouxe, jenže ten se vzhledem k odlišnému hernímu profilu celého mužstva do přímých osobních kontaktů tolik nedostává. Nicméně jde o vítězství opravdu hodně těsné: loni v L2 byl Roux "okopáván" velice často a jen málokdy ze souboje vyšel jako poražený. Adaptace na nejvyšší úroveň, co se silové stránky hry týče, však probíhá plynuleji právě u El-Arabiho. El-Arabi - Roux 4:1

Hlavičkování:
Ani jeden hráč není bůhvíjak vysoký, ovšem lepším hlavičkářem je o něco nižší Roux, který může dát k dobru velmi slušný výskok; o jeho platnosti při standardních situacích už jsme mluvili výše. El-Arabi dává branek hlavou jen velmi málo; Roux sice také není žádné "kladivo", ale hlavičkovat umí tvrdě a přesně. Každopádně platí, že skutečným mistrem v tomto řemeslu není ani jeden z porovnávaných útočníků; jejich největší přednosti leží jinde. El-Arabi - Roux 4:2

Rychlost:
A stahování náskoku pokračuje - Rouxovi tentokrát pomáhá jeho mimořádná schopnost uvolnění se přes obránce, která pramení právě z jeho vířivého herního stylu, kdy dokáže rozkmitat nohy natolik, aby byl nepolapitelný i pro silné a pozičně výborné obránce v L1. El-Arabi se ve své hře dostává častěji do osobních soubojů, za což může částečně jeho úloha na hřišti, částečně pak právě ne tak vybroušená schopnost pohybovat se po hrací ploše tak rychle jako jeho brestský kolega. Kdyby došlo ke sprinterskému souboji obou zmíněných hráčů, váhal bych, ale nakonec bych asi vsadil právě na Rouxe. El-Arabi - Roux 4:3

Psychická vyspělost:
Prakticky stejná u obou hráčů, co se projevů na hřišti týče. Musíme proto přistoupit k ještě jednomu kritériu, které by v tak vyrovnaném souboji mohlo hrát klíčovou roli. Zatímco El-Arabi je odchovanec Caen, do velkého fotbalu vstoupil před dvěma lety a letošní prvoligová anabáze je pro něj prvním dotykem světa vrcholového fotbalu, Rouxe vychovalo Lens, kde nejenže prošel akademií, ale strávil i jednu sezonu (2008-09) coby člen prvního mužstva. Do hry se sice nedostal, ale už samotné zázemí klubu na nejvyšší úrovni ho pro pozdější angažmá v L1 dost možná připravilo mnohem lépe. El-Arabi sice momentálně září víc, ale stále přetrvává nepříjemné tušení, že přestane-li se dařit Caen jako celku, nedokáže to nezkušený Maročan takříkajíc "vytrhnout", a obráceně - přejde-li El-Arabiho forma, s níž momentálně rozhoduje zápasy, upadne celý tým. Nakolik jsou oba hráči připravení pro dlouhodobé podávání kvalitních výkonů na prvoligové úrovni, to je zatím příliš brzo soudit; Rouxovo prvoligové zázemí, které ho pro špičkový fotbal vychovalo, však vypadá stabilněji než sice kvalitní, ale méně zkušeností předávající akademie Caen. El-Arabi - Roux 4:4

Perspektiva:
Klíčový bod v celém srovnání? Dost možná. Právě budoucnost totiž teprve ukáže, který z těchto dvou hráčů (pokud vůbec některý) zazáří jako skutečná hvězda ve větším klubu a propracuje se třeba i do reprezentace. Hráčské profily obou útočníků jsme už probrali vpravdě dopodrobna, zbývá proto jediné - tipnout si, kdo to v kariéře dotáhne dál. Náš tip je prozatím Youssef El-Arabi, ale miska vah se může za týden opět převážit na stranu Rouxe. Klíčovým krokem ke statusu hvězdy ligy ale bude až přestup do většího klubu, kde budou mít šanci i hrát na poháry, kdo bude mít šťastnější ruku ve výběru ukáže až čas.

Moment kola: Monaco nevyhrává, půjde Lacombe od válu?

Tak jako do každé sezóny, i do té letošní vstoupil knížecí klub s ambicemi porvat se v velké konkurenci o cennou pohárovou příčku. Vyhlídky na to měli více než dobré, Lacombe má v lize jako trenér dobré jméno a kvalita kádru také není špatná, vedení se v létě činilo a nově jsme měli možnost v kádru zaznamenat jména jako Hansson, Mbokani nebo Aubameyang. Zdá se však, že ani tyto posily nedokáží nahradit jméno, které loni tým, vyznávající červenobílou, táhlo - Brazilce Neného.

Levonohý záložník vyslyšel nabídku PSG a po jeho odchodu zůstala díra, kterou Monaco v podstatě nemá jak nahradit. A právě gólový příspěvek, který loni týmu přinášel, letos chybí. V deseti zápasech sedm vstřelených branek, to není zrovna vizitka týmu, který má ambice být v první polovině tabulky, nezvyklou roli střelce musí plnit spíše podhrot Niculae. Veškerá herní mizérie se v plné nahotě ukázala v posledním střetnutí proti Valenciennes, které Stade Louis II vyloupilo se vší parádou, a po dvou brankách Pujola jelo domů v táboře Monackých opět zavládl smutek.

Tou správnou podpůrnou sílou navíc není ani publikum, již delší dobu totiž platí, že na AS příliš mnoho lidí nechodí, návštěvností patří mezi nejhorší celky podobně, jako nyní samotným umístěním v tabulce. Židle pod trenérem Lacombem se už nejspíše povážlivě viklá, o změně kouče už určitě vedení klubu uvažuje. Za pokus by to nejspíše stálo, o moc hůře na tom být totiž nemohou..

Hvězdy kola:

1. Loïc Rémy (Olympique Marseille)

Letos v létě do Marseille přišlo hned několik nových jmen, konkrétně právě vedle Rémyho hvězdný Gignac či talent Azpilicueta. Zatímco Španěl ale zatím předvádí spíše průměrné výkony a bývalá opora Toulouse marně hledá pořádnou formu, třiadvacetiletý odchovanec Lyonu a čerstvý reprezentant jasně dokazuje, proč si ho Laurent Blanc všiml, prakticky pořád je pro obránce soupeře ohrožením a góly střílí stejně často, jako je připravuje. V posledním kole to odneslo Lille, které po dvoubrankovém představeního Rémyho opět padlo.

2. Grégory Pujol (Valenciennes FC)

Dát dva góly Monacu na jeho hřišti, to se nepodaří každý den. Jedničce útoku skromného celku se to však povedlo, a i proto spolu se svými kolegy mohl slavit cenný zisk tří bodů, které mohou být ve finále klíčové - místo starostí o záchranu by totiž Valenciennes mohlo pomýšlet opět i na poklidný střed tabulky, jak jsme u něj poslední zvyklí. Z Pujola se navíc klube střelec důležitých branek, jeho trefy proti Caen, Monacu i Marseille totiž pokaždé znemanely tři body.

3. Paulo Machado (Toulouse FC)

Tři gólové asistence v jednom zápase, to vídáme spíše v hokejových utkáních. S tím si však playmaker Toulouse Machado nedělal žádnou starost, proti Sochaux se představil jako mistr standartních situací a třemi chirurgicky přesnými pasy pokaždé našel svého kolegu, radovat se tak spolu s ním mohli spíše sváteční střelci Congré (ten zaznamenal poprvé v kariéře dva góly v jednom zápase) a kapitán Cetto. Za běžných okolností by tento počin určitě stačil na první hvězdu víkendu, povedených výkonů ale bylo tento víkend hned několik, Machado tak byl "odsunut" až na bronzovou pozici, která ale nijak neshazuje jeho životní představení.

Ideální sestava:
Geoffrey Jourdren (Montpellier) - Daniel Congré (Toulouse), Mauro Cetto (Toulouse), Thomas Heurtaux (Caen) - Julien Quercia (Auxerre), Paulo Machado (Toulouse), Julien Feret (Nancy), Jaroslav Plašil (Bordeaux), Nené (PSG) - Loïc Rémy (Marseille), Grégory Pujol (Valenciennes)
Náhradníci:
Alexis Thébaux (Caen) - Henri Bedimo (Lens) - Benoït Pedretti (Auxerre) - Franck Dja Djédjé (Arles)

Gól kola: Nené (PSG)

V uplynulém kole zas tolik nádherných zásahů k vidění nebylo, role nejvytříbenějšího kanonýra se tak opět zhostil Nené, který povedeným zásahem ze střední vzdálenosti nachytal hned v úvodu zápasu na švestkách brankáře Sorina.

Zde je souhrn celého utkání proti Auxerre, které bylo opravdu bohaté na branky, padlo jich celkem pět.



Téma: Nejzajímavější jména na francouzských trávnících. Díl 5: Defenzivní záložníci

V tomto čísle jsme se podívali na zub těm nejméně znatelným hráčům na hřišti - defenzivní záložníků, jejich nenápadná "černá práce" totiž není tolik vidět jako góly jejich ofenzivních kolegů. Jméno Jérémy Toulalan je jistě známé i lidem, kteří se o L1 příliš nezajímají, jména, na které jsme se ale zaměřili, jsou jako obvykle především zajímaví talenti.

Yann M’Vila (Stade Rennes)

Kdo nahradí Clauda Makelélého? Tuto otázku si fandové Les Bleus pokládají již nějaký ten pátek. V minulosti vypadalo, že by tím pravým mohl být Lassana Diarra, ten ale střídá v Realu Madrid dobré výkony s pobytem na lavici a tudíž jeho jmenování padá. V posledních měsících se ale ukázalo jinačí jméno, konkrétně mladičký hráč M’Vila. Reprezentační trenér totiž, jak je mu vlastní, vsadil místo starých matadorů na teprve dvacetiletého borce a vše nasvědčuje tomu, že to je krok setsakramentsky dobrý.

Na odchovanci Rennes totiž věk není vůbec znát a dle jeho projevu by člověk řekl, že tomuto borci musí táhnout na třicítku. Nikoliv. Především herní přehled a chytré přerušování akcí soupeře, to dělá z M’Vily žádané zboží, po kterém bude bezpochyby pást v nejbližších přestupních tahanicích hned několik velkoklubů. A kdo koupí, neprohloupí, u snaživého záložníka se totiž dá ještě bezpochyby čekat znatelný progres. Dotáhne to Francouz s konžskými kořeny až na světovou jedničku svého postu? Nakročeno má skvěle.

Blaise Matuidi (Saint-Étienne)

Když se hovoří o letošní jízdě Saint-Étienne, slyšíme jediné: Payet, Payet, Payet. Za dobrou formou "Les Verts" ale nestojí pouze nadpozemská forma šikovného štírka, vedle solidního gólového příspěvku se totiž zlepšila i defenzivní práce svěřenců Christophe Galtiera a svůj podíl na tom má i dlouholetý týmový kapitán, Matuidi. Jak se od jeho role očekává, na hřišti totiž pravidelně "nechává duši" a jeho útoční kolegové se tak nemusí soustředit tolik na bránění. Kromě boření šancí protihráče a hecování toho ale od nevysokého středopolaře opravdu zase tolik čekat nemůžeme, koneckonců práce s míčem nepatří mezi jeho největší přednosti a těžko od něj jeho nadřízení mohou chtít více než pouhé posouvání míče. Co mu ale bývá častěji vyčítáno, je jeho až moc agresivní projev, často za hranicí únosnosti, i proto se Matuidi v anketách o nejneoblíbenější hráče ligy často umisťuje na předních příčkách. Špatný hráč to ale přesto rozhodně není, roli defenzivního štítu zvládá dobře, místo má i v širším výběru Francie.

Stéphane M’Bia (Olympique Marseille)

Letošní mistrovství světa bylo pro reprezentaci Kamerunu jako vytržené z nějaké noční můry. Nezdolní lvi si v relativně přijatelné skupině brousili zuby na druhé místo za jasným favoritem Nizozemskem, nakonec ale z JAR odjížděli s ostudou - nepodařilo se jim totiž získat ani bod. M’Bia tak do nové sezóny vstupoval s o to větší chutí na nezdar zapomenout a navázat v Marseille na loňský zisk titulu.

Úvod sezóny ale nebyl pro urostlého hráče nikterak šťastný. Hned po smolném zápase proti Caen se totiž zranil a od té doby spíše tápe, na jeho skvělé výkony z Rennes si zatím ne a ne vzpomenout. Svůj díl na tom má možná i nezvyklá pozice v sestavě, v Olympique totiž příliš nehraje na svém oblíbeném postu defenzivního záložníka, místo toho jej trenér Deschamps posílá na pažit jakožto stopera. Výkony M’Biy tak přípomínají houpačku, jednou bránění na jedničku, jednou chaos, kdy nezvládá vyřešit ani jednoduché situace. Uvidíme, jestli se nakonec opravdu uchytí v roli obránce, nebo jestli mu opět bude umožněno hrát na svém původním místě. Pak by se o něm opět mohlo hovořit jakožto o špičce ligy, za kterou mělo smysl zaplatit dvanáct milionů eur.

Delvin Ndinga (AJ Auxerre)

Dvaadvacetiletý Konžan v záloze? Nic překvapivého, řeknete si. Celá řada francouzských týmů hledá levné potenciální posily za jižním okrajem Středozemního moře, a tak když sedmnáctiletý Delvin opustil rodné Brazzaville kvůli angažmá v AJ Auxerre, proslulém skvělou prací s mladíky, nevyvolalo to žádné pozdvižení. A ani samotné začátky hubeného fotbalisty nebyly zrovna z říše snů: Ndinga ukázal slušný potenciál, ale byl příliš nedůrazný a bojácný, což je na postu defenzivního záložníka obrovský problém. Ještě loni se na svém místě pravidelně střídal se zkušenějším, energičtějším a hlavně "ostřejším" Dariuszem Dudkou, ale letos se zdá, že konečně přichází jeho čas.

Ndinga si ve středu pole zvykl, naučil se hrát na velkém prostoru, čistě odebírat míče a především precizně a rychle rozehrávat, čímž společně s dalším technikem Benoïtem Pedrettim vytvořil jeden z nejkreativnějších středů zálohy v celé lize. Ndinga je určitě víc než jen "buldozer" určený k likvidaci všeho, co se mu připlete do cesty; z toho nicméně pramení občasné chyby v bránění, propadávající míče a stále ještě nedostatečný důraz v soubojích s mohutnými francouzskými útočníky, v čemž mladému Delvinovi příliš nepomáhá ani jeho ne zrovna monstrózní tělesná konstrukce. Auxerre ale vždy ve své defenzivě spoléhalo na technické, konstruktivní fotbalisty; Ndinga právě takovým je, a vzhledem k jeho věku a strmému vývoji, pozorovatelnému prakticky zápas od zápasu, se není třeba obávat o jeho budoucnost.

Rio Mavuba (Lille)

K Riu Mavubovi se váže jedna zajímavá příhoda, jako vystřižená ze slavného příběhu Leo Rostena o věčném studentu Hymanovi Kaplanovi: narodil se totiž konžskému otci a angolské matce na člunu v mezinárodních vodách, kam oba uprchli před angolskou občanskou válkou, takže jeho pas na otázku místa narození odpovídá "Born at Sea". Nicméně sám Mavuba vyrostl ve Francii, a jak dokládá jeho šest startů za tamní reprezentaci, nemá o své vlastní národnosti žádné pochyby.

Ale zpět k Mavubově hráčskému profilu: kapitán Lille je učebnicovým příkladem "stínového" hráče, nenápadným obranářem, jehož přesná vypíchnutí míče a následné přesné rozehrávky stojí na počátku většiny akcí domácího týmu. Hráče typického tím, že pokud se mu nedaří, trpí projev celého týmu, hra se nemůže dostat do tempa a nezřídkakdy končí neúspěchem. Mavuba není tak variabilní, běhavý a ofenzivně zdatný jako M'Vila nebo Matuidi, není dokonce příliš výrazný ani v defenzivě: pokud si vybavíte některé skvělé skluzy, heroické napadání, vyhrané ostré souboje a perfektní blokování míčů z loňské jízdy Lille, vytane vám na mysl s téměř stoprocentní jistotou holá hlava Florenta Balmonta, Mavubova parťáka na štítu zálohy (jehož signifikantní pokles formy je mimochodem jednou z hlavních příčin nemastných neslaných výkonů Lille v nové sezoně). Mavuba jako by byl neviditelný; když hraje dobře, poznáte to podle toho, že se týmu daří. Když se trápí, trpí tím celé mužstvo. Je to muž stálé formy, bez výkyvů, bez viditelných excesů nebo potřeby se jakkoliv předvádět: spolehlivá hráz, spolehlivý rozehrávač a spolehlivý kapitán.

Clément Chantôme (PSG)

V pařízském celku v poslední době platí, že kvalitních defenzivních záložníků není nikdy dost, proto se není čemu divit, že směr Park Princů nabrala jména jako Bodmer, nebo veterán Makélélé. Kouč Kombouaré si tak určitě může pochvalovat široký výběr pči skládání základní jedenáctky. Kdo už tak moc jásat nebude, je bezesporu stále mladý odchovanec "les Parisiens", který při až příliš velké konkurenci nemá možnost hrát tolik, kolik by potřeboval. A je to rozhodně škoda, třiadvacetiletý hráč, který už v lize nasbíral téměř stovku startů, totiž v každém zápase ukazuje, proč by jednou mohl být nejen opora PSG.

Kvalitní práce s míčem, poctivé bránění, to jsou atributy, které v dnešním fotbale ocení všude. Kromě samotné technické disponovanosti navíc Chantôme ukazuje, že mu není cizí ani velice důležitý cit po hru, tudíž dokáže přesně vyhodnotit, kdy se vrátit a kdy naopak podpořit spoluhráče v útoku. V posledních několika kolech má, zdá se, plnou důvěru svého trenéra, vytlačil totiž na lavičku i zkušenějšího Cléménta a nemusel by to být nijak hloupý krok, neboť potenciál se ve třiadvacetiletém talentovi skrývá dost možná ještě větší než v lyonském odchovanci.