Založení Baníku aneb Král slaví 95. narozeniny
Baník se po jednoroční anabázi ve druhé lize vrátil zpět mezi elitu. Tam, kde nechyběl nepřetržitých 50 let. O to je ten návrat legendy symbolický, neboť v těchto dnech slaví hrdý klub půlkulaté narozeniny a jak jinak, než zase na nejvyšším stupínku...
V Ostravě byly samozřejmě různé fotbalové kluby již před vznikem Slezské, namátkou tehdy silný klub z moravské části města a to Slovan Ostrava nebo před válkou vzniklé mužstvo "International Sport Club Mährisch Ostrau", kde hráli hráči různých národností, ať už to byli Češi, Němci, Slováci, Rakušané či Maďaři s Bosňany.
Tyto dva spolky byly dominantní na ostravském poli fotbalovém do té doby, než na pravé straně řeky Ostravice pánové Karel Aniol, Arnošt Haberkiewicz, Petr Křižák, František Mruzek a Jaroslav Horák svolali ustavující schůzi v hostinci "U dubu", aby se dne 8.9.1922 podepsala prezentační listina ustavující valné schůze.
Dvacet signatářů tímto aktem nechalo zrodit legendu, jenž v dnešních dnech bude slavit úctyhodné 95 narozeniny.
Tehdejší klub SK Slezská Ostrava neměl nic, co potřebuje normální klub k životu. Postrádal mecenáše, hřiště, prostředky či publikum (širokou oblast fanoušků). Nicméně měl nadšené a schopné organizátory či věrné příznivce, kteří obětovali čas, práci a další oběti, aby pomohli týmu se postavit na vlastní nohy.
Historie by se měla připomínat a dbát na ní, tudíž, kdo byli oněch 20 nadšenců, jenž dali vzniknout Slezské? Krom výše pěti jmenovaných to byli dále: Adolf Míček, Karel Gřivač, Rudolf Gřivač, Rudolf Krupa, Bedřich Duda, Josef Kaliberka, Miroslav Křižák, Leo Struminský, Erich Kludka, František Podešva, Rudolf Pstružina, Vilém Jünger, Karel Palička,Osvald Auda a Bohdan Krečmer. Aby bylo tradic zachováno, z této dvacítky lidí jich bylo 16 povoláním horníci.
Prvním předsedou klubu byl neúnavný Karel Aniol, který má na vzniku Slezské největší podíl.
A jak vypadalo první složení mužstva? Již jsem se zmínil o Slovanu Ostrava. Tento celek měl několik dalších celků, mimo jiné Studentskou IX Slovanu. Za něj hráli i hráči pocházející z pravé strany řeky Ostravice, kteří se ani nemuseli moc přemlouvat k přestupu. Samozřejmě je pak doplnilo i pár hráčů z "ISCMO".
Pokud už máte tým a hráče, poté je na řadě je klubový dress code. První takovou vlaštovkou byl červenobílý pruhovaný dres a černé trenýrky. Naštěstí od dubna roku 1923 se ustálil bílý dres a modré trenýrky.
Abych nezapomněl, prvním domovským hřištěm Slezské bylo hřiště na staré střelnici.
A jak se dařilo klubu výsledkově?
Když pominu začátky v nižších ligách, tehdejší "Moravskoslezské župy" či divize, tak do ligy SK Slezská nakoukla poprvé v ročníku 1937/38. Na první ligový zápas dorazilo na 8.000 příznivců a ti viděli výhru 4:1 nad ČsŠK Bratislavou (Současný ŠK Slovan Bratislava).
Co byl ale teprve šok, když tehdejší nováček jel na půdu pražské Sparty. Ti čekali snadnou výhru, nicméně v poločase bylo skóre 2:2. Sparťané doufali, že ve druhém poločase unavené hráče Slezské dorazí, opak byl ale pravdou, když v 76. minutě Šimperský překoná brankáře Pražanů Klenovce a zařídí fenomenální výhru 2:3 pro hosty. Vlak s hráči zpět do Ostravy dorazil po půlnoci, to nevadilo ale davům lidí ani starostovi slezské části města, aby mužstvu pogratulovali za udatný výkon.
Dva roky se mužstvo z Ostravy drželo mezi elitou, až za protektorátu sestoupilo zpět do moravskoslezské divize. Tam bojovalo samo se sebou tři roky, než se podařil opětovný návrat.
Po válce dochází k jednomu velkému milníku historie a to první změna názvu. V únoru roku 1948 proběhl známý komunistický puč, což mělo mimo jiné na svědomí i vzniku jednot. Z SK Slezská Ostrava se stal Sokol Trojice Slezská. Klub pak ještě několikrát měnil leckdy až na dnešní dobu extravagantní názvy. Baníkem se začalo titulovat až v roce 1952. Stalo se tak na popud sovětského vzoru, kdy jsou na přelomu let 1952 a 1953 ustaveny sportovní organizace odborových svazů a na to konto horníci spolu s hutníky začnou bez ohledu na tradice vystupovat pod jednotným názvem: BANÍK.
K tomuto názvu by se hodila i jedna pravdivá historka. Dříve byly týmy v lize díky podivného klíče, aby mohli startovat i mužstva od ministerstva vnitra či vojenské oddíly. Jelikož v Ostravě byli v tu dobu dvě organizace, jenž se jmenovali Baník (Vítkovice a Ostrava) a v lize směl být pouze dva (sice Kladno v té době mělo taky v přídavném jméně Baník, nicméně jednalo se o hutnický, zbylé dva z Ostravy byly hornické), museli se Vítkovice rozloučit s ligou, i když skončili na nesestupovém 9.místě.
Rok 1959 je pro Baník dalším milníkem. Proč? Protože klub opustil nevyhovující starou střelnici a přestěhoval se na nově vybudovaný stadion, o jehož historii jsem psal zde:
Bazaly navždy domovem Baníku!
Když si odmyslím předminulou sezonu, naposledy potkal Baník strašáka v podobě sestupu v sezoně 1965/66. Proběhla generační výměna, nepůsobil zde třeba Tomáš Pospíchal, někdejší hvězda a posléze legendární trenér s hláškou, že fotbal nemá logiku, chyběl i František Valošek, útočné křídlo, reprezentant a stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu v roce 1964. A nakonec Miroslav Wiecek, neskutečný střelec od Pána Boha, kdy se stal i 4x nejlepším střelcem ligy. Celkem nastřílel 174 branek a všechny za FC Baník Ostrava. Ten už tou dobou ale hrál za rivaly z Vítkovic.
Naštěstí jako teď byla anabáze ve druhé lize pouze jednoroční a Baník se vrátil silnější. Mimochodem, ani tehdy to neměl s postupem náš milovaný klub na míle jasné. O postupu rozhodne pouhopouhý bod na úkor Vítkovic.
Po návratu se rok nato Baník udržel v lize a posléze se začala psát zlatá historie tohoto klubu. V sezoně 1969/70 startoval v někdejším Veletržním poháru, kde vypadl hned v prvním kole po soubojích s portugalským SC Vitória.
Nicméně od poloviny 70. let Baník vládl nejdříve pod taktovkou svého bývalého hráče Tomáše Pospíchala a poté na vše dohlížel hlavní kapelník, Evžen Hadamczik. Pokud vezmu v potaz ještě jednoho pana trenéra mezi těmito dvěma velikány. V zimní přestávce ročníku 1975/76 se udělá zajímavá trenérská výměna s Plzní. K nim odešel Pospíchal, jenž Baník dotáhl třeba do čtvrtfinále poháru UEFA a místo něho přišel Jiří Rubáš. Ten přebírá mužstvo na 13. místě tabulky, o to větší zázrak se stal na konci soutěže, když s Baníkem slavil první titul mistra v historii klubu. Zajistila mu ho výhra 1:0 v Plzni brankou otce Libora Sionka, Rostislava.
Konec 70. let byl již ve znamení Evžena Hadamczika. Ten z Baníku udělal dominantní klub, který od začátku jeho působení skončil v řadě za sebou a to postupně nejdříve na druhém místě, poté dvakrát za sebou byl mistrem ligy a nakonec znovu dvakrát po sobě na stříbrné příčce. K tomu se musí připočíst tři vítězství v tuzemském poháru (2x Český, 1x Československý), semifinále PVP a čtvrtfinále PMEZ. Na těchto úspěších měli svoji hlavní roli i hráči např.: Lička, Antalík, Schmucker, Vojáček, Radimec, Němec a mnoho dalších. Opravdu se v Baníku v té době urodila parta skvělých fotbalistů.
Po této úchvatné pětiletce Evžen Hadamczik ukončil angažmá v Baníku a přešel k reprezentaci, kterou měl připravit na olympijské hry 1984 v Los Angeles. Jak ale někteří asi víte, tuto možnost znemožní bojkot Moskvy a jejích tehdejších satelitů, tudíž ČSSR zůstalo doma. Toho roku nakonec i tragicky umírá tato legenda klubu.
Mužstvo přestalo dominovat, na medailové příčky se vrátilo až v předrevoluční sezoně 1988/89 a následném, "sametovém" ročníku, kdy 2x za sebou usedlo na stříbrný piedestál. U kormidla byl trenérský odborník Milan Máčala, který si poté udělal velké jméno v Arabských zemích, v útoku řádil Václav Daněk a v bráně vše jistil Luděk Mikloško.
Nastala divoká devadesátá a to nejen ve veřejnosti, ale i ve sportovním světě.
Krom sezony 1993/94, kdy Baník skončil na bronzovém stupínku, což lze brát jako světlou výjimku se mužstvo umisťovalo buď uprostřed ligové tabulky či se zachraňovalo.
Jako jedno z pozitiv té doby lze brát vychování budoucích hvězd evropského fotbalu. Ať to byl zesnulý Pavel Srníček, dále Tomáš Galásek, Marek Jankulovski či Milan Baroš. Nemohu zapomenout ani na dlouholetého kapitána Martina Lukeše, Reného Bolfa nebo patriota Václava Svěrkoše.
Po době temna najednou přišla snová sezona. Ano, správně tušíte. Baník mistrem po 23 letech od posledního titulu. V sezoně 2003/04 všemi cloumal fenomén Baník. Plné domovské Bazaly, výjezdy ve stovkách (leckdy i v tisících) příznivců, melodické chorály a atraktivní herní styl zapříčinilo, že ostravský tým zase bavil širokou veřejnost.
Hráči jako Heinz, Čížek, Slončík Látal chytili druhý dech, k tomu dravé mládí v podobě Matušoviče, Laštůvky, Besty či nejmladšího Ličky a udělal se z toho ten správný vítězný kolektiv. Baník mohl mít jako první klub v historii samostatné ČR atraktivní "double", žel bohu, ve finále tuzemského poháru byla proti pražská Sparta. V období od roku 2003 do roku 2006 Baník hrál 3x za sebou (!) finále českého poháru, bohužel, využil z ní jen jednu možnost, jak potěžkat trofej pro vítěze a to v roce 2005 po výhře nad Slováckem.
Před nástupem ještě krutější doby temna, než která byla v 90. letech Baník 2x obsadil medailovou třetí příčku (sezony 2007/08 a 2009/10). Poté to s klubem šlo z kopce. Velké zadlužení, odprodej Bazalů městu, skoro krach celé organizace, kde tomu chybělo opravdu málo, stamilionové dluhy, nekompetentní lidé ve vedení klubu, prodej hráčů pod cenou a nejen toto vše zapříčinilo, že i když přišel nový majitel, pan Václav Brabec, tak se po 50 letech v sezoně 2015/16 sestoupilo. Více jsem o této problematice psal tady:
Kormidla se ujal velezkušený Vlastimil Petržela, který docílil svého slibu a vrátil legendu zpět tam, kam patří aneb návrat krále.
Samostatnou kapitolou jsou příznivci klubu. Věrnější, vášnivější a leckdy až fanatičtější fanoušky možná nenajdete nikde jinde v Česku. V plné nahotě jejich oddanosti ke klubu se ukázala minulá druholigová sezona, kdy i do odlehlých míst, na kterých se hraje druhá liga, vyráželo podpořit Baník několik stovek chacharů.
Baník se nadále uzdravuje, stále jako klub není doléčen od všech parazitů ve svém těle, bude asi ještě trvat, než veškerá škodná bude vyhubena ze struktur této legendy.
A proto touto cestou přeji naší legendě jen to nejlepší a hlavně to zdraví...
Všechno nejlepší, Baníčku všechno nejlepší !
V Ostravě byly samozřejmě různé fotbalové kluby již před vznikem Slezské, namátkou tehdy silný klub z moravské části města a to Slovan Ostrava nebo před válkou vzniklé mužstvo "International Sport Club Mährisch Ostrau", kde hráli hráči různých národností, ať už to byli Češi, Němci, Slováci, Rakušané či Maďaři s Bosňany.
Tyto dva spolky byly dominantní na ostravském poli fotbalovém do té doby, než na pravé straně řeky Ostravice pánové Karel Aniol, Arnošt Haberkiewicz, Petr Křižák, František Mruzek a Jaroslav Horák svolali ustavující schůzi v hostinci "U dubu", aby se dne 8.9.1922 podepsala prezentační listina ustavující valné schůze.
Dvacet signatářů tímto aktem nechalo zrodit legendu, jenž v dnešních dnech bude slavit úctyhodné 95 narozeniny.
Tehdejší klub SK Slezská Ostrava neměl nic, co potřebuje normální klub k životu. Postrádal mecenáše, hřiště, prostředky či publikum (širokou oblast fanoušků). Nicméně měl nadšené a schopné organizátory či věrné příznivce, kteří obětovali čas, práci a další oběti, aby pomohli týmu se postavit na vlastní nohy.
Historie by se měla připomínat a dbát na ní, tudíž, kdo byli oněch 20 nadšenců, jenž dali vzniknout Slezské? Krom výše pěti jmenovaných to byli dále: Adolf Míček, Karel Gřivač, Rudolf Gřivač, Rudolf Krupa, Bedřich Duda, Josef Kaliberka, Miroslav Křižák, Leo Struminský, Erich Kludka, František Podešva, Rudolf Pstružina, Vilém Jünger, Karel Palička,Osvald Auda a Bohdan Krečmer. Aby bylo tradic zachováno, z této dvacítky lidí jich bylo 16 povoláním horníci.
Prvním předsedou klubu byl neúnavný Karel Aniol, který má na vzniku Slezské největší podíl.
A jak vypadalo první složení mužstva? Již jsem se zmínil o Slovanu Ostrava. Tento celek měl několik dalších celků, mimo jiné Studentskou IX Slovanu. Za něj hráli i hráči pocházející z pravé strany řeky Ostravice, kteří se ani nemuseli moc přemlouvat k přestupu. Samozřejmě je pak doplnilo i pár hráčů z "ISCMO".
Pokud už máte tým a hráče, poté je na řadě je klubový dress code. První takovou vlaštovkou byl červenobílý pruhovaný dres a černé trenýrky. Naštěstí od dubna roku 1923 se ustálil bílý dres a modré trenýrky.
Abych nezapomněl, prvním domovským hřištěm Slezské bylo hřiště na staré střelnici.
A jak se dařilo klubu výsledkově?
Když pominu začátky v nižších ligách, tehdejší "Moravskoslezské župy" či divize, tak do ligy SK Slezská nakoukla poprvé v ročníku 1937/38. Na první ligový zápas dorazilo na 8.000 příznivců a ti viděli výhru 4:1 nad ČsŠK Bratislavou (Současný ŠK Slovan Bratislava).
Co byl ale teprve šok, když tehdejší nováček jel na půdu pražské Sparty. Ti čekali snadnou výhru, nicméně v poločase bylo skóre 2:2. Sparťané doufali, že ve druhém poločase unavené hráče Slezské dorazí, opak byl ale pravdou, když v 76. minutě Šimperský překoná brankáře Pražanů Klenovce a zařídí fenomenální výhru 2:3 pro hosty. Vlak s hráči zpět do Ostravy dorazil po půlnoci, to nevadilo ale davům lidí ani starostovi slezské části města, aby mužstvu pogratulovali za udatný výkon.
Dva roky se mužstvo z Ostravy drželo mezi elitou, až za protektorátu sestoupilo zpět do moravskoslezské divize. Tam bojovalo samo se sebou tři roky, než se podařil opětovný návrat.
Po válce dochází k jednomu velkému milníku historie a to první změna názvu. V únoru roku 1948 proběhl známý komunistický puč, což mělo mimo jiné na svědomí i vzniku jednot. Z SK Slezská Ostrava se stal Sokol Trojice Slezská. Klub pak ještě několikrát měnil leckdy až na dnešní dobu extravagantní názvy. Baníkem se začalo titulovat až v roce 1952. Stalo se tak na popud sovětského vzoru, kdy jsou na přelomu let 1952 a 1953 ustaveny sportovní organizace odborových svazů a na to konto horníci spolu s hutníky začnou bez ohledu na tradice vystupovat pod jednotným názvem: BANÍK.
K tomuto názvu by se hodila i jedna pravdivá historka. Dříve byly týmy v lize díky podivného klíče, aby mohli startovat i mužstva od ministerstva vnitra či vojenské oddíly. Jelikož v Ostravě byli v tu dobu dvě organizace, jenž se jmenovali Baník (Vítkovice a Ostrava) a v lize směl být pouze dva (sice Kladno v té době mělo taky v přídavném jméně Baník, nicméně jednalo se o hutnický, zbylé dva z Ostravy byly hornické), museli se Vítkovice rozloučit s ligou, i když skončili na nesestupovém 9.místě.
Rok 1959 je pro Baník dalším milníkem. Proč? Protože klub opustil nevyhovující starou střelnici a přestěhoval se na nově vybudovaný stadion, o jehož historii jsem psal zde:
Bazaly navždy domovem Baníku!
Když si odmyslím předminulou sezonu, naposledy potkal Baník strašáka v podobě sestupu v sezoně 1965/66. Proběhla generační výměna, nepůsobil zde třeba Tomáš Pospíchal, někdejší hvězda a posléze legendární trenér s hláškou, že fotbal nemá logiku, chyběl i František Valošek, útočné křídlo, reprezentant a stříbrný medailista z olympijských her v Tokiu v roce 1964. A nakonec Miroslav Wiecek, neskutečný střelec od Pána Boha, kdy se stal i 4x nejlepším střelcem ligy. Celkem nastřílel 174 branek a všechny za FC Baník Ostrava. Ten už tou dobou ale hrál za rivaly z Vítkovic.
Naštěstí jako teď byla anabáze ve druhé lize pouze jednoroční a Baník se vrátil silnější. Mimochodem, ani tehdy to neměl s postupem náš milovaný klub na míle jasné. O postupu rozhodne pouhopouhý bod na úkor Vítkovic.
Po návratu se rok nato Baník udržel v lize a posléze se začala psát zlatá historie tohoto klubu. V sezoně 1969/70 startoval v někdejším Veletržním poháru, kde vypadl hned v prvním kole po soubojích s portugalským SC Vitória.
Nicméně od poloviny 70. let Baník vládl nejdříve pod taktovkou svého bývalého hráče Tomáše Pospíchala a poté na vše dohlížel hlavní kapelník, Evžen Hadamczik. Pokud vezmu v potaz ještě jednoho pana trenéra mezi těmito dvěma velikány. V zimní přestávce ročníku 1975/76 se udělá zajímavá trenérská výměna s Plzní. K nim odešel Pospíchal, jenž Baník dotáhl třeba do čtvrtfinále poháru UEFA a místo něho přišel Jiří Rubáš. Ten přebírá mužstvo na 13. místě tabulky, o to větší zázrak se stal na konci soutěže, když s Baníkem slavil první titul mistra v historii klubu. Zajistila mu ho výhra 1:0 v Plzni brankou otce Libora Sionka, Rostislava.
Konec 70. let byl již ve znamení Evžena Hadamczika. Ten z Baníku udělal dominantní klub, který od začátku jeho působení skončil v řadě za sebou a to postupně nejdříve na druhém místě, poté dvakrát za sebou byl mistrem ligy a nakonec znovu dvakrát po sobě na stříbrné příčce. K tomu se musí připočíst tři vítězství v tuzemském poháru (2x Český, 1x Československý), semifinále PVP a čtvrtfinále PMEZ. Na těchto úspěších měli svoji hlavní roli i hráči např.: Lička, Antalík, Schmucker, Vojáček, Radimec, Němec a mnoho dalších. Opravdu se v Baníku v té době urodila parta skvělých fotbalistů.
Po této úchvatné pětiletce Evžen Hadamczik ukončil angažmá v Baníku a přešel k reprezentaci, kterou měl připravit na olympijské hry 1984 v Los Angeles. Jak ale někteří asi víte, tuto možnost znemožní bojkot Moskvy a jejích tehdejších satelitů, tudíž ČSSR zůstalo doma. Toho roku nakonec i tragicky umírá tato legenda klubu.
Mužstvo přestalo dominovat, na medailové příčky se vrátilo až v předrevoluční sezoně 1988/89 a následném, "sametovém" ročníku, kdy 2x za sebou usedlo na stříbrný piedestál. U kormidla byl trenérský odborník Milan Máčala, který si poté udělal velké jméno v Arabských zemích, v útoku řádil Václav Daněk a v bráně vše jistil Luděk Mikloško.
Nastala divoká devadesátá a to nejen ve veřejnosti, ale i ve sportovním světě.
Krom sezony 1993/94, kdy Baník skončil na bronzovém stupínku, což lze brát jako světlou výjimku se mužstvo umisťovalo buď uprostřed ligové tabulky či se zachraňovalo.
Jako jedno z pozitiv té doby lze brát vychování budoucích hvězd evropského fotbalu. Ať to byl zesnulý Pavel Srníček, dále Tomáš Galásek, Marek Jankulovski či Milan Baroš. Nemohu zapomenout ani na dlouholetého kapitána Martina Lukeše, Reného Bolfa nebo patriota Václava Svěrkoše.
Po době temna najednou přišla snová sezona. Ano, správně tušíte. Baník mistrem po 23 letech od posledního titulu. V sezoně 2003/04 všemi cloumal fenomén Baník. Plné domovské Bazaly, výjezdy ve stovkách (leckdy i v tisících) příznivců, melodické chorály a atraktivní herní styl zapříčinilo, že ostravský tým zase bavil širokou veřejnost.
Hráči jako Heinz, Čížek, Slončík Látal chytili druhý dech, k tomu dravé mládí v podobě Matušoviče, Laštůvky, Besty či nejmladšího Ličky a udělal se z toho ten správný vítězný kolektiv. Baník mohl mít jako první klub v historii samostatné ČR atraktivní "double", žel bohu, ve finále tuzemského poháru byla proti pražská Sparta. V období od roku 2003 do roku 2006 Baník hrál 3x za sebou (!) finále českého poháru, bohužel, využil z ní jen jednu možnost, jak potěžkat trofej pro vítěze a to v roce 2005 po výhře nad Slováckem.
Před nástupem ještě krutější doby temna, než která byla v 90. letech Baník 2x obsadil medailovou třetí příčku (sezony 2007/08 a 2009/10). Poté to s klubem šlo z kopce. Velké zadlužení, odprodej Bazalů městu, skoro krach celé organizace, kde tomu chybělo opravdu málo, stamilionové dluhy, nekompetentní lidé ve vedení klubu, prodej hráčů pod cenou a nejen toto vše zapříčinilo, že i když přišel nový majitel, pan Václav Brabec, tak se po 50 letech v sezoně 2015/16 sestoupilo. Více jsem o této problematice psal tady:
Kormidla se ujal velezkušený Vlastimil Petržela, který docílil svého slibu a vrátil legendu zpět tam, kam patří aneb návrat krále.
Samostatnou kapitolou jsou příznivci klubu. Věrnější, vášnivější a leckdy až fanatičtější fanoušky možná nenajdete nikde jinde v Česku. V plné nahotě jejich oddanosti ke klubu se ukázala minulá druholigová sezona, kdy i do odlehlých míst, na kterých se hraje druhá liga, vyráželo podpořit Baník několik stovek chacharů.
Baník se nadále uzdravuje, stále jako klub není doléčen od všech parazitů ve svém těle, bude asi ještě trvat, než veškerá škodná bude vyhubena ze struktur této legendy.
A proto touto cestou přeji naší legendě jen to nejlepší a hlavně to zdraví...
Všechno nejlepší, Baníčku všechno nejlepší !
Komentáře (307)