Ze světa odešel spořádaný člověk

Ve třiačtyřiceti letech spáchal sebevraždu bývalý hráč moskevského Spartaku, mistr sportu Andrej Ivanov. Obránce, který skončil s kariérou na přelomu století, se dlouhou dobu nacházel v žalostném stavu, když bojoval s alkoholovou závislostí.

Ivanov hrál na pozicí levého obránce. Za metropolitní Spartak hrál v letech 1982-1985 a 1988-1995. S kádrem moskevského klubu vyhrál mistrovství SSSR, Pohár SSSR v roce 1992 a taky se stal dvojnásobným mistrem Ruska v letech 1992 a 1993.

V roce 1994 Ivanov přestoupil do moskevského Dynama, se kterým vyhrál v mistrovství Ruska stříbrnou medaili. V roce 1995, když se vrátil do Spartaku, skončil na třetí pozici.

Celkově za červenobílé Ivanov odehrál 155 zápasů a vstřelil 4 góly.

Mezi třiatřiceti nejlepšími fotbalisty Ruska se ocitl dvakrát - v roce 1992, když skončil třetí a v roce 1993 se umístil na první příčce.

Po odchodu ze Spartaku se bezúspěšně pokoušel upevnit pozici mezi hráči CSKA, rakouského Tyrolu Innsbruck, německého SpVgg Greuther Fürth a portugalského FC Alverca. Svou kariéru ukončil v moskevském FC Nika.

Za sbornou SSSR Ivanov odehrál dva zápasy, stejný počet pak za SNS. S týmem SNS se účastnil mistrovství Evropy v roce 1992. V roce 1993 si připsal deset zápasů z celkových dvanáctí za ruský národní tým.

V lednu 1993 se stal jedním ze čtrnácti hráčů národního týmu, který se podepsal pod otevřený dopis pro poradce prezidenta Ruského sportu Šamila Tarpiščeva s žádostí o propuštění hlavního trenéra Pavla Sadyrina.

"Agitovali nás napsat tento dopis lidí z vyšší třídy. Já je ani nechci jmenovat, ať si to břímě vezme na sebe někdo jiný. Ten rok jsme si stěžovali na organizaci a příšernou výbavu. Ale všechny tyto rádoby druhořadé kopačky se stulpnami byly jenom záminkou ke skandálu. Určité kruhy měly v úmyslu sesadit Sadyrina z postu hlavního trenéra a uměle využili nás, fotbalisty, jako loutky. Tehdy, když jsme ten dopis podepisovali, nám to nedocházelo. Doteď lituji toho, že jsem se do toho zapletl. Kvůli tomu jsem vynechal mistrovství světa," komentoval Ivanov.

Ze začátku roku 1994 společně se sedmi dalšími fotbalisty odvolal svůj podpis, rozhodnut vrátit se před mistrovstvím světa v USA do národního mužstva. Ovšem víckrát se do hlavního týmu nedostal.

Ivanovův spoluhráč ze Spartaku a Dinama, Andrej Černyšov, vzpomínal na světlé momenty ze života svého přítele.

"Andrej zůstane v naší paměti spořádaným a inteligentním člověkem. Bylo vždy příjemné si s ním povídat a to nejen o fotbale. Čas s nim vždy utíkal velmi rychle."

"Co se týče módy, byl v našem týmu číslo jedna. Většina za ním chodila pro radu, jak správně vypadat mimo hřiště. Z Andreje se stal rádce pro dospívající spartakovské pokolení. Na tréninku vypadal vždy velmi spořádaně a disciplinovaně. Při cvičení nešetřil ani sebe ani soupeře. Často popichoval spoluhráče, ale bylo to spravedlivé."

"Když jsem trénoval mládežnickou sbornou, snažil jsem se přitáhnout Andreje k práci v trenérském týmu. Dával jsem mu kazety, obracel jsem se k němu pro radu. Nikdy neodřekl. Pak, když jsem se vrátil z dovolené v zahraničí, zjistil jsem, že Ivanov propadl alkoholismu a to ho zlomilo. Cítil jsem rozhořčení."

"Je smutné, že ze života odešel tak vynikající člověk a to v tak mladém věku," zakončil Černyšov.

"Popravdě řečeno, nemám žádnou chuť vybíhat na hřiště," říkal před půl rokem Ivanov. "Naposledy jsem se s kamarády honil za balonem na stadionu Trud na Varšavce, tak dva, tři roky zpátky. Konec, stačilo, nezájem. Myslím si, že je veteránský fotbal výsměchem nad lidmi, nebezpečí pro jejích zdraví. Chci, aby si mě fanoušci pamatovali mladým."