ŽENY V KOPAČKÁCH - CO VY NA TO, PÁNOVÉ?

Na žádost jedné čtenářky Eurofotbalu, které chybí na našich stránkách zprávy o ženském fotbale, jsem se rozhodl zjednat nápravu. Pánové, uvědomme si, že v dnešní společnosti je stále větší snaha o zrovnoprávnění muže a ženy, i když se to v mnohých případech stále nedaří...

Už není dávno pravda, že žena tráví celé dny v domácnosti, kde jen vaří a uklízí. Žena se chce sebeutvářet, chce dělat i věci, které byly jen doménou mužů. Ani fotbal, ryze mužský sport, nezůstal ušetřen.

Historie ženského fotbalu sahá až do roku 1894, kdy byl v Londýně založen první ženský fotbalový klub, jehož členkami byly příslušnice emancipačního hnutí. První zmínka o ženském fotbale u nás se datuje k roku 1926. Po celou dobu se ženské kopané nedostávalo uznání a stávala se spíše terčem posměchu. Zrovnoprávnění se ženy dočkaly až v roce 1981, což bylo velkým zadostiučiněním pro něžné pohlaví, ale cesta k popularizaci žen v kopačkách byla ještě dlouhá.

Prvního mistrovství světa se ženy dočkaly až v roce 1991 (první mužské MS bylo v roce 1930), které se konalo v Číně. Hned na úvod to byl skvělý turnaj, který ukázal, že ženský fotbal jde správným směrem. Ve finále zvítězily Spojené státy americké nad Norskem 2:1 a staly se tak prvními světovými šampiónkami. Druhé mistrovství světa pořádalo Švédsko v roce 1995. Tady si vše vynahradily Norky, které ve finálovém střetnutí zdolaly Němky 2:0. A třetí zatím poslední světový šampionát pořádaly Spojené státy v roce 1999. Tento turnaj zůstane v historii zapsán vysokými návštěvnostmi, čímž dopomohl ještě k větší popularizaci ženské kopané. Finálovému utkání mezi domácími reprezentantkami a Čínou přihlíželo přes 90 000 diváků, přítomen byl i tehdejší prezident USA Bill Clinton. Utkání nakonec skončilo bez branek a o druhém světovém titulu Američanek rozhodl až penaltový rozstřel v poměru 5:4. Čtvrté mistrovství světa se mělo v letošním roce konat v Číně, ale z důvodů šíření nemoci SARS bude šampionát pořádat někdo jiný.

Vedle mistrovství světa se dostává popularitě ženského fotbalu, na rozdíl od mužských kolegů, i na olympijských hrách. První účasti ženského fotbalu pod pěti kruhy se dostalo Atlantě v roce 1996. Ve finále před vyprodaným hledištěm získaly zlaté medaile domácí hráčky vítězstvím 2:1 nad Čínou. Z bronzových medailí se radovaly Norky. Za čtyři roky v Sydney byly zlaté Norky, když ve finále zdolaly výborné Američanky 3:2 v prodloužení, bronz připadl Němkám.

Je vidět, že na nejvyšší úrovni si ženský fotbal získává stále větší a větší vážnost. Snad mezi ženskou elitu jednou nakouknou i české reprezentantky, kde to však na výrazný úspěch v současné době nevypadá, ale vše chce jen čas a kvalitní práci s mladými děvčaty, které mají bezpochyby zájem se věnovat nejpopulárnějšímu kolektivnímu sportu na světě.

Jistěže jsou stále mezi muži tací, kteří si neodpustí na adresu žen, které se prohánějí za míčem, nevhodnou poznámku. Jsou to většinou ti, co v životě nic nedokázali a nedokážou uznat, že ženy dokázaly zkrotit fotbalový míč a jde jim to náramně. V dnešní době se nedá hovořit o tom, že je něco výhradou mužů, to už dávno neplatí. Přejme ženám tedy mnoho úspěchů na fotbalových trávnících i mimo něj.