Premier League Anglie - Premier League
46' Steven Gerrard
51' Rafael
81' Robin van Persie (pen.)
77' Pepe Reina
58' Paul Scholes
84' Robin van Persie
39' Jonjo Shelvey
Rozhodčí: Mark Halsey
Diváci: ?
Reportáž
Extrémně vypjaté derby pro ManUtd. Liverpool zůstává na dvou bodech
Mimořádně emotivní podívaná se odehrála na Anfield Road - a to i na poměry tohoto pikantního derby. Liverpoolští fanoušci cítí křivdu, neboť Mark Halsey údajně tlačil po většinu času výrazně slabší Manchester United. A vskutku: oba rozhodující okamžiky, červenou kartu pro Shelveyho i vítěznou penaltu, provázely spekulace, nadávky či jiné výlevy...
O jeden speciální náboj přišlo ještě před výkopem první letošní derby o severozápad Anglie. Jedna z nejvýraznějších postav minulých měření sil, stoper Nemanja Vidić, se ještě nestihl kompletně doléčit, takže pro dnešek přenechal Evansovi místo v sestavě a Giggsovi kapitánskou pásku. Liverpool naproti tomu nastoupil v nezměněné sestavě oproti duelu se Sunderlandem.
Jestli nicméně Vidićovou absencí toto speciální klání ztratilo jednu z podstatných ingrediencí, vše pak v tomto směru každému vynahradila další krásná vzpomínka na oběti tragédie v Hillsborough. Sborově se zpívalo známé You’ll Never Walk Alone, došlo na velkolepé choreo natažené napříč celými ochozy, všemi tribunami a přidali se samozřejmě i fotbalisté Manchesteru, kteří na nástup došli oděni do souprav s uniformní číslovkou 96 (počet obětí) na zádech. Už tak výjimečné utkání nemohlo být nastartováno vhodněji.
Zejména tedy s ohledem na domácí hráče. Ti byli aktivnější, dravější - a to zcela okamžitě i jednoznačně. Rodgers navíc představil revoluční myšlenku - napravo pokaždé neschopného Boriniho posunul doleva výměnou za Sterlinga - a tahle změna týmu mohla prospět hned zkraje utkání. Suárez si porozuměl se Sterlingem a pak divže nenašel italského fotbalistu, schovaného za rozpačitým duem Rafael-Lindegaard.
První změnu skóre potom kdekdo připisoval pro změnu zajímavému signálu po rohovém kopu, na jehož konci stál Gerrard - nakonec se ale vlnila jen boční síťka. Další skvělou příležitost zazdil Borini se svým špatným prvním dotykem. Jinými slovy domácí rozjeli solidní válec, hlavně Evrova strana se nestíhala otáčet, Johnson nalevo taky lítal jako motorová myš. Ferguson ve 22. minutě jen kroutil hlavou - nad zdravotními problémy Ferdinanda i ustrašenou, nedůslednou hrou svých svěřenců.
Zápal hráčů MU někde chyběl, jinde přebýval - a takřka nikdy se nenacházel v rovnováze. Pořád to ale nic nebylo proti Shelveyho "přebytku" ve 39. minutě. Tehdy se známý neurvalec zase jednou neudržel, a to doopravdy v tom nejhorším možném okamžiku. Jak utržený ze řetězu naskočil do Evanse, pak si ještě otevřel pusu na Ferdinanda...a červené kartě se tak ani nemohl divit, jakkoliv opakované záběry postupně směřovaly emoce spíše do tváře sudímu Halseymu (ne naposledy).
Výtečně rozehraná partie poněkud zhořkla, v historii těchto soubojů daleko sporadičtěji trestaný Liverpool musel do desíti. Zbytek poločasu se nicméně dohrál za stávajícího rozpoložení, United se prozatím k žádné převaze nedostali. Ba ještě hůře, ani 15minutová pauza je nijak nesrovnala.
Naopak Gerrard okamžitě - po nějakých 40 vteřinách - uvnitř šestnáctky dokonale zužitkoval nešťastný odkop Scholese, když si jej zpracoval na hrudi a levačkou příkladně napálil míč k levé tyči. 1:0 - stejně jako posledně na Anfieldu otevírá skóre muž ze všech nejpovolanější, domácí kapitán a ikona.
A stejně jako tenkrát, i dnes takto nabyté vedení Reds nakonec neudrželi. Dokonce hned v 52. minutě se překrásně prosadil netradiční střelec Rafael. Kagawa mu sklepl míč na levou stranu šestnáctky (z pohledu Reiny), odkud pravý bek United slabší levačkou dokonale zakroutil míč na vzdálenější tyč.
To však ještě Liverpool nikterak nepoložilo, spíš ho to ještě vyburcovalo natolik, aby si pro nenáviděného soka připravil dvě horké chvilky. Po hodině hry Lindegaard pozdě, ale přece (a o to spektakulárněji) reagoval na Suárezův levonohý pokus; o pět minut později ten samý Uruguayec dobře podržel balon, aby Suso opět protáhl dánského brankáře - tentokrát směrem nahoru, nikoliv do strany.
ManUtd bylo mezitím dál pozoruhodně bezzubé, i když opticky tlačilo čím dál víc. Potom ale stačil jeden jediný okamžik a vše, co se událo předtím, bylo rázem irelevantní. Jak už to obvykle bývá.
Agger se v 77. minutě na půlce střetl s Johnsonem (a pak musel na nosítka), přičemž Valencia mezitím pláchl o několik metrů až do vápna - to byl ten moment. Tam jej totiž Johnson sice dostihl, dle názoru sudího ho ale taky zároveň fauloval (Valencia ve skutečnosti padal dopředu), takže celému Anfieldu přivodil menší infarkt. Ten pak jenom umocnil šťastný Van Persie, jehož penaltu Reina jenom málem vyrazil.
V 83. minutě Johnson své zaváhání okamžitě mohl odčinit, když centrem překrásně našel hlavu Kellyho. Od ní se však mičuda odrazila pouze těsně vedle a víc už ze sebe liverpoolští nevymáčkli, ani za vydatné podpory The Kop i většiny stadionu. Za výkon jako celek Reds rozhodně zaslouží absolutorium, ovšem...
O jeden speciální náboj přišlo ještě před výkopem první letošní derby o severozápad Anglie. Jedna z nejvýraznějších postav minulých měření sil, stoper Nemanja Vidić, se ještě nestihl kompletně doléčit, takže pro dnešek přenechal Evansovi místo v sestavě a Giggsovi kapitánskou pásku. Liverpool naproti tomu nastoupil v nezměněné sestavě oproti duelu se Sunderlandem.
Jestli nicméně Vidićovou absencí toto speciální klání ztratilo jednu z podstatných ingrediencí, vše pak v tomto směru každému vynahradila další krásná vzpomínka na oběti tragédie v Hillsborough. Sborově se zpívalo známé You’ll Never Walk Alone, došlo na velkolepé choreo natažené napříč celými ochozy, všemi tribunami a přidali se samozřejmě i fotbalisté Manchesteru, kteří na nástup došli oděni do souprav s uniformní číslovkou 96 (počet obětí) na zádech. Už tak výjimečné utkání nemohlo být nastartováno vhodněji.
Zejména tedy s ohledem na domácí hráče. Ti byli aktivnější, dravější - a to zcela okamžitě i jednoznačně. Rodgers navíc představil revoluční myšlenku - napravo pokaždé neschopného Boriniho posunul doleva výměnou za Sterlinga - a tahle změna týmu mohla prospět hned zkraje utkání. Suárez si porozuměl se Sterlingem a pak divže nenašel italského fotbalistu, schovaného za rozpačitým duem Rafael-Lindegaard.
První změnu skóre potom kdekdo připisoval pro změnu zajímavému signálu po rohovém kopu, na jehož konci stál Gerrard - nakonec se ale vlnila jen boční síťka. Další skvělou příležitost zazdil Borini se svým špatným prvním dotykem. Jinými slovy domácí rozjeli solidní válec, hlavně Evrova strana se nestíhala otáčet, Johnson nalevo taky lítal jako motorová myš. Ferguson ve 22. minutě jen kroutil hlavou - nad zdravotními problémy Ferdinanda i ustrašenou, nedůslednou hrou svých svěřenců.
Zápal hráčů MU někde chyběl, jinde přebýval - a takřka nikdy se nenacházel v rovnováze. Pořád to ale nic nebylo proti Shelveyho "přebytku" ve 39. minutě. Tehdy se známý neurvalec zase jednou neudržel, a to doopravdy v tom nejhorším možném okamžiku. Jak utržený ze řetězu naskočil do Evanse, pak si ještě otevřel pusu na Ferdinanda...a červené kartě se tak ani nemohl divit, jakkoliv opakované záběry postupně směřovaly emoce spíše do tváře sudímu Halseymu (ne naposledy).
Výtečně rozehraná partie poněkud zhořkla, v historii těchto soubojů daleko sporadičtěji trestaný Liverpool musel do desíti. Zbytek poločasu se nicméně dohrál za stávajícího rozpoložení, United se prozatím k žádné převaze nedostali. Ba ještě hůře, ani 15minutová pauza je nijak nesrovnala.
Naopak Gerrard okamžitě - po nějakých 40 vteřinách - uvnitř šestnáctky dokonale zužitkoval nešťastný odkop Scholese, když si jej zpracoval na hrudi a levačkou příkladně napálil míč k levé tyči. 1:0 - stejně jako posledně na Anfieldu otevírá skóre muž ze všech nejpovolanější, domácí kapitán a ikona.
A stejně jako tenkrát, i dnes takto nabyté vedení Reds nakonec neudrželi. Dokonce hned v 52. minutě se překrásně prosadil netradiční střelec Rafael. Kagawa mu sklepl míč na levou stranu šestnáctky (z pohledu Reiny), odkud pravý bek United slabší levačkou dokonale zakroutil míč na vzdálenější tyč.
To však ještě Liverpool nikterak nepoložilo, spíš ho to ještě vyburcovalo natolik, aby si pro nenáviděného soka připravil dvě horké chvilky. Po hodině hry Lindegaard pozdě, ale přece (a o to spektakulárněji) reagoval na Suárezův levonohý pokus; o pět minut později ten samý Uruguayec dobře podržel balon, aby Suso opět protáhl dánského brankáře - tentokrát směrem nahoru, nikoliv do strany.
ManUtd bylo mezitím dál pozoruhodně bezzubé, i když opticky tlačilo čím dál víc. Potom ale stačil jeden jediný okamžik a vše, co se událo předtím, bylo rázem irelevantní. Jak už to obvykle bývá.
Agger se v 77. minutě na půlce střetl s Johnsonem (a pak musel na nosítka), přičemž Valencia mezitím pláchl o několik metrů až do vápna - to byl ten moment. Tam jej totiž Johnson sice dostihl, dle názoru sudího ho ale taky zároveň fauloval (Valencia ve skutečnosti padal dopředu), takže celému Anfieldu přivodil menší infarkt. Ten pak jenom umocnil šťastný Van Persie, jehož penaltu Reina jenom málem vyrazil.
V 83. minutě Johnson své zaváhání okamžitě mohl odčinit, když centrem překrásně našel hlavu Kellyho. Od ní se však mičuda odrazila pouze těsně vedle a víc už ze sebe liverpoolští nevymáčkli, ani za vydatné podpory The Kop i většiny stadionu. Za výkon jako celek Reds rozhodně zaslouží absolutorium, ovšem...
Komentáře (2015)